autor: Muckátko :o*
Mezi námi kluky
Dům byl tichý především proto, že v něm zůstal Bill sám. Simone se zdržela v práci, Gordon byl na 2 dny mimo město a Tom jen co přišel ze školy, sotva Billa pozdravil, protože spěchal k lékaři. Mudroval, že na to zapomněl a doktorka mu volala, co se děje. Šlo sice jen o pravidelnou prohlídku po dvou letech, na které pečlivá lékařka trvala, ale i tak to Tomovi narušilo celý den. Těšil se, jak přijde ze školy, hodí nohy nahoru a zdřímne si, ale takhle si zvládl jen hodit věci do pokoje a zmizet.Při zvuku zvonku, který se rozezněl domem, se Bill jen ušklíbl. Bylo mu jasné, že v tom spěchu Tom zapomněl klíče doma. Vstal ze své postele a doběhl ke dveřím. S drobným úsměvem odemykal a přemýšlel, co by Tomovi mohl říct, aby to bylo trefné, a zároveň legrační. Nic ale vymýšlet nakonec nebylo třeba, protože jakmile otevřel dveře, ukázala se mu Andreasova postava.
„Čau!“ zahalekal Andy a protáhl se kolem Billa dovnitř, aniž by čekal na pozvání.
„Uhm ahoj,“ odpověděl Bill vesměs pro sebe, protože Andy už se nacházel dávno v domě. Zavřel dveře, zamkl a podíval se, kam se ukryla ‚návštěva‘.
„Máš se?“ zeptal se Andy. Bill pouze přikývl.
„A ty?“
„Jojo super. Kde je ten tvůj moula?“ zajímal se, když Toma nikdy neslyšel.
„No… Tom není doma,“ řekl popravdě.
„Co? Jak to? Říkal, že jde po škole hned domů. Že on šel někam, kam bych chtěl jít určitě s ním, a tak mi lhal, abych s ním nešel?“ koumal Andreas. Bill se musel chvíli koncentrovat na to, co Andy řekl, aby mu to došlo.
„Ne, to ne. Byl doma, ale spěchal k doktorovi na nějakou pravidelnou prohlídku. Zapomněl na ni.“
„Pffff! Bodejť by ne, když má v hlavě jenom tebe! Počkám na něj, neva?“
„Neva,“ zopakoval Bill a díval se, jak Andy stoupá po schodech nahoru do patra. Zamračil se, protože nechápal, kam jde, když nahoře nikdo není. Pochopil, když uviděl Andyho záda, jak mizí v Tomově pokoji. Bill vystoupal nahoru a zastavil se u prahu Tomova pokoje. Věděl, že si byli s Tomem blízcí, ale aby bez dovolení a bez Tomova povolení seděl na jeho židli u psacího stolu a hrál si s jeho věcmi, to přišlo Billovi nezdvořilé.
„Pojď klidně dál. Neboj. Tom tu není,“ zařehtal se.
„Právě,“ dodal Bill, aby vysvětlil, o co mu jde.
„Ohh neboj. Tomovi to nebude vadit. Vždycky čekám tady, když není doma,“ mávl nad tím Andy rukou, protože viděl, že Billovi to asi vážně dělalo starosti.
„Uhm…“ vydal ze sebe Bill a posadil se na okraj Tomovy postele, kterou dnes ráno stlal, když se z ní hrabal ven, zatímco Tom už zřejmě několik dlouhých minut trápil svůj mozek učením.
„Bille, jestli to vadí, tak klidně půjdu dolů. Jen jsem zvyklý tu být,“ vysvětloval.
„Já vím. To je dobré,“ pokýval hlavou Bill. Dokud tu byl, tak měl pocit, že jsou Tomovy věci v bezpečí. Cítil by se hůř, kdyby tu nechal Andrease samotného.
„Tak co Tom? Je na tebe hodný?“ zeptal se Andy, aby trochu rozproudit konverzaci. Vždycky se s Billem setkával, jen když byl poblíž Tom, takže neměli šanci spolu nějak extra mluvit a od té doby, co Andy přijal fakt, že kde bude Tom, bude i Bill, chtěl se s Billem skamarádit víc, protože tak to prostě bylo. Kdo byl důležitý pro Toma, byl důležitý i pro Andyho. I s Christine vycházel moc dobře, ačkoli by se s ní jen tak sám od sebe asi do řeči nedal. Sdíleli s Tomem téměř všechno, proto neviděl důvod, proč by neměl sdílet i přátelství Billa.
„Je,“ přikývl Bill.
„Doufám, že není moc hrrr, protože on když se zamiluje, tak by toho druhého nejraději snědl,“ uchechtl se Andy s lehkostí. Byla to pravda. Tom na to sice možná nevypadal, ale když někoho miloval, tak odshora dolů, zleva doprava, zvenku dovnitř. Bill sebou cukl.
„Tom… Tom je… zamilovaný?“ zalapal Bill po dechu. Andy vypadal trochu zmateně.
„No jasně. Až po uši,“ potvrdil.
„Do-do koho?“ špitl Bill nevěřícně. Andy se zamračil. Bill vypadal, jako by to vůbec nepochopil, jako by mu vůbec nedošlo, že mluví Andy samozřejmě o něm. A vypadal opravdu věrohodně, až se Andy lekl.
„No… do tebe přece. Do koho jiného?“ Bill začal vrtět hlavou.
„Ne. Ne… to určitě ne.“ V Billově hlavě nebylo možné, aby se do něj někdo zamiloval. Být sympatický a mít rád možná, ale milovat? To ne. To nebylo možné.
„No líbá tě, takže do tebe zamilovaný je. Tom nelíbá lidi na potkání.“ Bill vytřeštil oči a zčervenal. Přitáhl si kolena pod bradu.
„On ti to… on to…“
„Ech jo řekl mi to, ale neboj. Mám Toma moc rád, takže je mi jedno, jestli je s holkou nebo s klukem.“
„Máš Toma rád?“
„Jistěže mám, to je přece… ou… ne… počkej… ne takhle rád. Myslel jsem jako kamaráda,“ zachechtal se Andy. Líbat Toma? Ani omylem!
„Říká ti Tom všechno?“ zajímal se Bill.
„Jo… řekl bych, že všechno,“ pohnul hlavou na stranu.
„Řekl ti i o… tom snu?“ zeptal se Bill opatrně.
„Mmm, tak to asi ještě nestihl. Něco se mu zdálo?“
„Jemu ne. Mně,“ opravil jej Bill.
„Oh, tak to ne. To nic neříkal.“
„Dobře,“ kývl Bill.
„Ale možná bys mi to mohl říct ty? Jestli chceš? Můžeme být kamarádi. Možná je někdy lepší probírat věci i s někým jiným než jen s jedním člověkem,“ pokrčil Andy ramenem.
„Nevím,“ pípl Bill. Andymu nevěřil. Neznal jej tak dobře, ale zase když si byl tak blízký s Tomem, nemohl to být špatný člověk. Tom by jistě nebyl kamarád s někým, kdo by byl zlý.
„Nemusíš se bát a nemusí to být teď. Já jen do budoucna,“ usmál se Andy. Zjišťoval, že Bill nebude na vtípky. S ním bude asi potřeba mluvit na rovinu a klidně.
„Já… stydím se,“ schoval se Bill za své nohy, na které ještě složil ruce, aby nebyl vidět skoro vůbec. Andy se přesunul za Billem na postel.
„Říct mi to?“
„Taky.“
„Jak říkám. Nemusíš se nutit.“
„Bojím se, když se… mě dotýká.“
„Hádám, že už jsi mu to řekl, tak toho nechal, nebo snad ne?“
„Ne ne. Tedy ano. Já chtěl, aby to zkusil, ale nešlo to. Bylo to zlé,“ vzpomněl si Bill.
„To chce čas. Jen trochu trpělivosti.“
„Mám Toma rád. Moc rád a je pěkné, když je u mě. Chtěl bych se nebát, ale nevím jak.“
„A co ti řekl Tom?“
„Že to nemusí být hned a že moje duše asi potřebuje víc času na uzdravení,“ zopakoval to Andymu téměř doslova.
„No jo. Tom na to jde zevnitř. Zkus na to jít zvnějšku, jestli teda opravdu chceš,“ pokrčil Andy rameny.
„Jak to myslíš?“
„Zkus nejdřív poznat svoje tělo. Dotýkej se sám sebe. Zjisti, co se ti líbí, kde ti to vadí a pak možná budeš schopný snést jiné dotyky.“
„I tam… tam…“
„I tam dole. Chodil jsem na seminář sexuální výchovy, takže vím… teda ne, že bych předtím nevěděl,“ bránil se Andreas. Bill vykoukl zpoza svého úkrytu a díval se do Andyho tváře. Vypadal, že to myslí smrtelně vážně. Bill nevěděl proč, ale jeho břicho se stáhlo a on se začal strašně smát. Z jeho hrdla vycházel hlasitý smích, který se chvílemi podobal epileptickému záchvatu nebo záchvatu pláče, ale Andy byl s jeho reakcí spokojený. Bylo to mnohem lepší, než kdyby se rozbrečel, nebo se vyděsil.
„Ale Tomovi to neříkej. Ten zápočet jsem dal až na potřetí, takže on by určitě o mých znalostech pochyboval,“ přiznal Andy, což Billa rozesmálo ještě víc, pokud to vůbec bylo možné.
„Co mi nemá Bill říkat? O čem bych pochyboval?“ objevil se ve dveřích Tom a nasadil velmi překvapený výraz, když našel Billa v záchvatu smíchu.
„Nazdar! Konečně jsi tady!“ vyhnul se Andy odpovědi a vyskočil z postele. „Vycucla tě? Teď odpoledne?“ divil se Andreas, když si všiml bílého tlustého čtverečku přelepeného náplastí v loketní jamce na Tomově levé ruce. Tom se podíval na postižené místo.
„Taky to nechápu. Na krev se přece chodí ráno na lačno a ona mi teď uprostřed dne vzala 3 zkumavky a pozvala si mě na příští týden na ráno znovu, aby udělala zbytek krevního obrazu nebo co,“ zavrtěl Tom hlavou a odložil věci na svůj stůl. Nebyl žádná citlivka, ale tohle odebírání krve nesnášel. Vždycky si ještě několik hodin po zákroku připadal, jako by měl jehlu v žíle zalomenou a tlačilo jej to. Připadal si jako invalida, a přitom to byl jen hloupý odběr krve.
„Na prd,“ politoval jej Andreas krátce.
„Yeah. No a co vy jste tady šaškovali?“ založil si ruce na hrudi, když viděl Billa sedět na posteli, zatímco Andy postával vedle něj.
„Nic,“ pronesli oba unisono.
„Tak teď je mi jasný, že jste něco provedli, když tak stejně odpovídáte,“ přeměřoval si je oba.
„To byla náhoda,“ protočil Andreas očima. „Jdu si pro pití. Chcete taky něco?“ zeptal se.
„Dones všem a neptej se.“
„Tss!“ usykl Andy a odešel z pokoje.
„Všechno v pořádku?“ přisedl si těsně k Billovi, který se konečně dostal ze svého záchvatu.
„Jo. A u tebe?“
„No výsledky budou až v pondělí, takže uvidím,“ usmál se Tom, stiskl obě Billovy smíchem narůžovělé tváře a políbil jej na rty. Překvapilo jej, když Bill uvolnil nohy a poposedl si blíž k Tomovi. Dokonce zaznamenal Billův nepatrný a pravděpodobně i neplánovaný dotyk na svém koleni, ale to spíš vypadalo, jako by Bill hledal nějaký opěrný bod.
„Chyběls mi,“ špitl mu Tom proti ústům a nepřestával se o ně letmo otírat. Bill se usmál.
„Ty mně taky,“ oplatil mu.
„Neotravoval tě Andy?“ pohladil Billa po nahé paži a starostlivě si jej prohlížel.
„Ne. Povídal mi o škole. Že nějaký předmět zvládl splnit až na potřetí.“
„Ježiž, to je tu tak dlouho? Andy totiž málokterý předmět dá hned na poprvé,“ uchechtl se Tom.
„Co to meleš, Trümpere?! To není vůbec žádná pravda!“ rozčiloval se Andreas, zatímco se snažil neupustit tác se skleničkami.
„Vidíš? Co otevře pusu, tak lže.“
„Blbost!“ prskl Andy a posadil se zpět na Tomovu židli.
„Čemu vlastně vděčíme za tvoji návštěvu?“ zeptal se Tom a posadil se vedle Bill, aby jeho měl na blízku a aby viděl na Andyho.
„No. Víš, chtěl jsem se zeptat, jak jsi na tom s tou psychologií,“ začal Andy. Tom automaticky stočil pohled do Billovy tváře.
„Uhm. Tu seminárku už mám sepsanou. Zbývá mi si jen připravit ten výstup. Vytáhnout to nejdůležitější a pak to přednést. Proč? Doufám, že nechceš, abych ti to napsal, protože na to není fakt čas.“
„Nene, vlastně už to skoro mám. Chybí mi jen závěr. Spíš jsem chtěl vědět, jestli půjdeme hned na první termín, nebo až někdy později.“
„Čím dřív, tím líp. Pak se nám tam nahrnou zkoušky a bude toho hodně. Takhle nám to pěkně poodpadá a nakonec zůstane jen to, na co se budeme muset naučit.“
„Oukej. No tak já zase pofrčím. Odpověď jsem dostal, takže zase pádím,“ zvedl se Andy k odchodu.
„Tak já tě…,“ zvedal se Tom.
„Nene. Jen seď. Vyprovodím se sám. Mějte se!“
„Ahoj.“
„Čau!“
„Určitě tě neotravoval? Pochybuju, že sem přišel jen kvůli takové prkotině, která by buď počkala do pondělka, nebo mi mohl jen napsat,“ otočil se Tom k Billovi, když slyšel bouchnout dveře.
„Ne, byl hodný.“
„Andy a hodný? Tím spíš je něco v nepořádku!“ zvolal Tom vyděšeně, ale vzápětí se zasmál.
„Radil mi,“ přiznal Bill a našteloval se k Tomovi tak, že k němu seděl bokem a levý spánek opřel o Tomovo levé rameno, takže k němu prakticky seděl zády.
„V čem ti probůh radil?“
„Jak se nebát dotyků.“ Tom se zamračil a odtáhl Billa od svého těla, aby mu viděl do tváře. Bill ovšem nevypadal, že by zrovna při takovém rozhovoru dokázal čelit Tomovu přímému pohledu.
„Bille, co ti řekl?“ obával se Tom. Věděl, že Andreas dokázal plácat kraviny a občas být až necitelný, a tak docela se bál, co Billovi v tak citlivé věci mohl napovídat.
„Že… mám zkusit nejdřív své dotyky a pak jiné. Poznat své tělo.“
„Oh…“
„Je to špatný nápad?“
„To nevím. Řekl bych… je to jedna z možností, jak to zkusit. Ale všechno záleží na tobě, to už jsem ti říkal.“
„Zkusím to dnes, Tomi,“ prozradil Bill bezelstně. Tom zčervenal a píchlo jej v podbřišku. Jeho fantazie se projevila naplno.
„Uhm… heh… uch…,“ vydával ze sebe nesmyslné nicneříkající zvuky, protože mu slova došla.
„Vadí, že to říkám?“
„Ech… trochu. Radši už nic neříkej, dobře? Víš, jsem taky jen člověk a mám tě moc rád, a jestli teď budeš pokračovat a říkat ty věci, pravděpodobně se mi stane to, co se stalo tobě po tom snu, takže já se raději půjdu podívat, co by se dalo udělat k večeři,“ zvedl se Tom spěšně a obešel postel. Lípnul Billovi polibek na spánek, aby si nepřišel odmítnutý nebo opuštěný.
Bill zůstal sedět na matraci a díval se do otevřených dveří, kudy Tom odešel. Byl trochu na rozpacích z toho, co mu Tom řekl. Že kdyby mluvil dál, stalo by se mu to samé, co Billovi. Znamenalo to, že se to Tomovi líbí? Že mu to dělá dobře a pak to způsobuje to?
A pak mu Tom řekl, že jej má moc rád, a to rozhodlo.
Dnes to zkusí.
Pro Toma.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Krásný dílek, kluci (všichni tři) jsou úžasní. A ty taky, autorko, taková frekvence přidávání se mi moc líbí, děkuju!!!
Po chvílích smutku přišel zase jeden nádherný díl plný optimismu! 🙂 A Andy zase ukázal, jak rozumně dokáže občas přemýšlet! 🙂 Líbí se mi, že i přes to, že je po většinu času velký srandista, tak se dokáže i zastavit a pomoci lidem okolo sebe. 🙂 Líbí se mi, jak se chová k Billovi – ne jako ke křehké panence, ale taktně a bezprostředně a ještě i ví, co si může a nemůže dovolit. Navíc některé jeho rady jsou vážně k nezaplacení a já jsem ráda, že má Bill dalšího kamaráda. 🙂 Nemyslím si tedy, že by se Andymu svěřoval naprosto se vším, ale jak řekl Andy, někdy je fajn se radit s více lidmi a vyslechnout si více názorů. Za Tomem sice může přijít vždycky a se vším, ale třeba může přijít den, kdy by si raději promluvil s někým jiným. 😉 Navíc mě celkem mile překvapilo, že se nakonec Bill Andymu se svým problémem ´svěřil´. Neřekl sice vše, ale účel světí prostředky a myslím, že Andyho rada Billovi určitě pomůže! 🙂
Pak když přišel Tom od doktorky, tak mi jej chvilku zabylo líto. 😀 Já totiž nesnáším injekční stříkačky, takže když mi někdo bere krev, doslova přitom trpím! 😀 A přesně jak bylo u Toma popsáno, že to cítí pak ještě půlku dne, plně se s ním ztotožňuji!!!! 🙂 😀
A Bill byl opět a zase neuvěřitelně rozkošný! ♥ Ani si to chudáček neuvědomoval, ale ty jeho řečičky před Tomem, že se zkusí dotýkat sám sebe a že to zkusí dneska večer, to bylo strašně milé! On to řekl tak nevinně, bez postraních úmyslů a ani si neuvědomoval, co všechno mohou tahle slova v Tomovi způsobit. 😀 Musela jsem se smát, ale zároveň byla ta chvíle strašně miloučká. 🙂 Nemluvě o tom, jak se Bill pak rozhodl, že to dneska doopravdy udělá a pro Toma! 🙂 Rozplývám se! I přes veškerou tu bolest je tahle povídka strašně skvělá a každým dílem se stále znova utvrzuji v tom, že to trápení mi stojí za to, protože tyhle krásné chvilky mi to milionkrát vykompenzují! ♥
Jako vždycky se už teď nemůžu dočkat dalšího pokračování příběhu, protože jsem jako pokaždé do děje tak zabraná, až to občas hezké není! 😀 Moc Ti děkuji, Muckátko! ♥♥♥
Andy zase bodoval 🙂 Páči sa mi, ako sa snaží spriateliť s Billom je k nemu milý. A tiež to, čo dnes poradil Billovi o tých dotykoch… myslím, že v tomto smere by mohol byť lepší ako Tom, lebo ten je do toho sám zainteresovaný. Andy takto ponúkol Billovi pohľad niekoho tretieho, možno aj objektívnejšieho 🙂 A super bolo, ako Billovi prezradil, že ho Tom miluje, aj keď tomu Bill veriť nechcel. Ale myslím, že na konci mu to Tom potvrdil.
Dúfam, že Andyho rada Billovi pomôže 🙂
Ďakujem za pokračovanie.
Páni, jak bych občas Andrease nejradši něčím přetáhla po hlavě, tak dneska ho naprosto miluju! Myslím, že přesně tohle Bill potřeboval, poradit se i s někým jiným. A smích léčí 🙂
A Tomovi jsem se musela smát, když mu Bill tak bezelstně prozradil, na co se večer chystá 😀
Dnes Andreas bodovaljsem zvědava jak se Bill bude cítit když poslechne.
Andy válí, jsem mu vážně vděčná za jeho rady i přístup. Je hezké, že dokázal Billa tolik rozesmát. Chudák Tom pak decentně mechápal 😀 ale jako když si musel vyslechnout to, co se chystá Bill dělat… xD ovšem doufám, že my, jakožto věrné čtenářky, dostaneme detailní náhled na Billovu masturbaci, protože to bude dozajista velmi zajímavý zážitek 😀
Moc děkuji za pěkný a příjemný díl 🙂
Vyplašilo ma keď sa Andy nasáčkoval k Billovi. A keď sa začal vypytovať, tak ma chytala panika. No nakoniec bol úplne skvelý. Billovi poradil perfektne. A hlavne mu trochu otvoril očká ohľadom Tomových citov 🙂 Je skvelý. Tom ma pobavila ako sa zdekoval keď Bill začal tak otvorene rozprávať o sebadotykoch 😀 Toto bola úžasná kapitola. Veľmi pekne ďakujem 🙂
Ježiš, mně se tenhle díl tak strašně líbil! 🙂 Podle mě nejlepší za poslední dobu 🙂
Asi je to i tím, že mám slabost pro Andyho 😛 Ale mně zkrátka tahle epizoda přišla svěží, milá, zábavná… Prostě bombová 🙂
Těším se na pokráčko – doufám, že v něm bude zahrnuté to, co si myslím :))) (vrrrr :-D)
[6]:
[8]:
Vy jste teda nemravy! 😀
Andy je totální génius!!!! xD
Nejdříve jsem se hrozně bála, aby něco "nevymňouknul" a Billovi tím třeba nepřitížil, ale potom jsem si říkala, díky bohu za Andyho.
On má na celou věc trošičku jiný pohled než Tom a to je právě dobře, protože Bill potřebuje slyšet i názor někoho jiného, úplně nezaujatého. A myslím, že Andyho rada je opravdu perfektní, Bill opožděně objevuje svoji sexualitu a neví si s ní evidentně rady, takže opravdu bude nejlepší, když svoje tělo a jeho pocity a potřeby prozkoumá nejdříve sám. A až zjistí, že to může být i příjemné, dokáže snad lépe přijímat i doteky někoho jiného =)
Akorát Tom bude mít krušnou noc, když ví, co se bude u Billa v pokoji večer dít xD
Suprovní díl a hlavně s tolik potřebnou dávkou optimismu ♥