autor: Turmawenne
Ahoj čtenáři 🙂
Nebudu se dnes omlouvat za to, že jsem neposlala hrozně dlouho další díl. Na omluvy je už pozdě. Takže budu doufat, že mě pochopíte a i přes to, jaká jsem hrozná, si tento díl přečtete. Doufám, že se vám bude alespoň maličko líbit. A také doufám, že vás pořád matu a šálím 😀 Z toho mám vždy obrovskou radost, ale o tom, zda tomu tak je, bych se poté ráda dozvěděla z vašich komentářů, za které mimochodem moc děkuji.
Tak snad mi pro dnešní díl dala Lana Del Rey a její nové CD dost inspirace a tento díl si vychutnáte, jako já, když jsem jej psala.
Příjemné čtení, Turmawenne.
V pondělí nastal den, kdy Tom odjel. Bill se s ním dlouze loučil nekončícími polibky a pevným objetím, ale Tom přeci jen odjel. Musel. Byla to jeho povinnost, práce a zároveň i koníček, kterého se nikdy nechtěl vzdát, ačkoli pro něj byl teď nejpřednější jeho manžel.
Bill byl ještě stále v šoku a očarovaný. Za posledních několik měsíců se stalo tolik. Najednou bydlí v jiném bytě, s mužem, který si ho ještě před několika hodinami vzal za manžela. Nyní je ženatý, nosí prstýnek, který jej poutá víc než cokoli jiného. A to vše se stalo naráz. Jeho život byl vždy zmatený, jiný a bláznivý, ale teď teprve nabral na skutečných obrátkách. Tohle by s Alanem nikdy nemohl poznat. Ani jeden celý rok s Alanem nebyl tak naplněný jako jediný den s jeho Tomem, s jeho manželem.
Neustále byl zmítán nezkrotnými pocity a emocemi. Byl nevyrovnaný, nespoutaný (přestože jeho prstýnek vypovídal o něčem jiném) a šťastný. Nestrašilo ho to, že svého manžela téměř nezná. Cítil se v bezpečí. Byl si jistý tím, že i kdyby to byl ten nejnebezpečnější mafián nebo zabiják, tak on je jím chráněný. Ale tyhle myšlenky v posledních dnech ani nevnímal, nepřipouštěl si je, a to až do druhého dne po Tomově odjezdu na výpravu.
Když se Bill odpoledne vrátil z práce, jeho první cesta vedla ke schránce jako obvykle. Našel několik dopisů pro Toma, pár pro sebe, ale byl mezi nimi opět jen ten nadepsaný s jeho jménem. Nahlas si povzdechl, zašel do bytu a odložil si bundu. Měl chuť dopis zahodit, nečíst ho, ale nedalo mu to. Kdo by jen nebyl zvědav, co mu anonym píše tentokrát.
„Nemůžu uvěřit, že sis ho opravdu vzal. Copak jsi úplně zaslepený, Bille? Stále ti to nedošlo? Hlupáku.“
Bill jen protočil své hnědé velké oči, dopis zmuchlal a vyhodil do odpadkového koše. Čirá závist. Někdo jim jejich vztah nepřeje. A určitě je to někdo, kdo se tváří jako největší přítel.
Černovlásek se tím odmítal zaobírat. Raději se došel převléknout, uvařil si kávu a šel svému miláčkovi napsat alespoň textovku. Byli od sebe jen chvilku a už si navzájem neskutečně chyběli. Byli jako dva zamilovaní puberťáci, ale mezi nimi bylo nyní již víc.
V tyto dny, kdy byl Bill doma sám, býval raději delší dobu v práci. Co mu také zbývalo jiného. Doma ho nikdo nečekal, Tom byl pryč. Občas si napsali textovku, ale Bill jej nechtěl příliš rušit. Chtěl, aby se soustředil na sebe, na to, co je nutné, a užil si výpravu se svými dlouholetými přáteli. A tak se Bill soustředil na práci. Po večerech vysedával v kanceláři, dělal si práci, která mu tam ležela už delší dobu, anebo se vrhnul na něco nového. Rozhodně si nadělal práci na několik dní dopředu, což vůbec nebylo špatné. Práci Bill nikdy nezanedbával. Bral ji vážně, a navíc jej jeho povolání nadmíru bavilo. Nikdo mu nikdy nevěřil, že by se prosadil, ale opak byl pravdou. Byl dobrým novinářem. Dostal již několik nabídek z různých časopisů či novin, ale on zůstával své práci věrný. Po poznání Toma odmítl dokonce nabídku z Ameriky. Byl spokojený tam, kde je. Nyní Bill cítil, že má jeho život smysl a ubírá se tím správným směrem.
Nadešel předposlední den, než se měl Tom vrátit. Do té doby se tomu černovlasému chlapci čas neskutečně vlekl. Každý den byl stejný, nudný, fádní a šedý. Ale s každým dnem toho šedého oparu ubývalo, jelikož se blížil Tomův příjezd. Jak se zdálo, i Tomovi se po manželovi stýskalo. Psal mu po večerech zamilované textovky, když měl možnost stát pevnýma nohama na zemi a nejen na vodě.
Bylo odpoledne, Bill měl zrovna ve své kanceláři drobnou poradu. Vcelku se tam hádal se svým nadřízeným. Nelíbilo se mu, jak se snaží pokazit následující vydání časopisu. Dle Billa tohle vydání nemělo žádnou šťávu a on si to odmítal jednoduše přiznat. Ostatní jen mlčeli, sledovali Billa, jak se snaží vysvětlit svému nadřízenému svůj názor a postoj k jeho vyjádření. Poslední dobou byl ten drobný chlapec až příliš průbojný, ale měl jednu velkou výhodu – mohl si to dovolit. Věděl, že ho ten starý páprda nikdy nevyhodí. Na to byl až příliš dobrý.
„Dobře, máte pravdu, Bille. Budiž, bude po vašem. Mládí kupředu. Já jsem tu už asi k ničemu,“ řekl nakonec poraženě Moore, Billův nadřízený. Posadil se zpět do křesla a Bill se usmál, jako by právě vyhrál v loterii. Chtěl se už už posadit, ale v tom mu zazvonil telefon. Zamračil se, ale nakonec jej vzal.
„Dobrý den, tady Miriam Davisová… mluvím přímo s vámi, pane Kaulitzi?“ zeptala se mě do telefonu jakási žena.
„Dobrý den, ano, u telefonu,“ řekl Bill překvapeně.
„Jsem novinářka. Nedávno jsem dělala rozhovor s vaším přítelem Tomem Trümperem,“ upřesnila mu a chtěla pokračovat, ale Bill jí do toho skočil se slovy: „… s manželem,“ dodal do telefonu s radostným úsměvem. Cítil se pyšný, že je Tom jeho a on jeho. Ani mu nevadilo, že to vlastně poprvé slyšeli jeho kolegové.
„Ah, pardon, to jsem nevěděla. Ráda bych vám něco poslala faxem, bylo by to možné? Ale potřebuji, aby to přišlo přímo do vaší kanceláře, ano?“
„Ano, samozřejmě. Oč se jedná?“ ptal se Bill zaraženě, zapínajíc fax. Stále nechápal, oč té novinářce jde.
„Jak jsem psala článek o vašem pří… manželovi, přišel mi na něj podivný ohlas a ráda bych vám ho zaslala. Myslím, že byste si to měl přečíst. Mezi námi novináři…“ dodala tiše.
„Samozřejmě, podívám se na to. Děkuji vám… na shledanou,“ položil Bill telefon a došel ihned k faxu. Začal z něj odebírat papíry, které byly popsané nehezkým neupraveným písmem. Jeden papír mu upadl na zem. Ihned se pro něj nervózně sehnul a pohleděl při tom do očí Lise.
„Tak ty jsi ženatý, Bille? My jsme si mysleli, že… no, že máš přítele,“ řekla rýpavě.
„Nyní již manžela,“ utřel ji Bill a ihned si poskládal papíry na sebe a položil si je na stůl. Byl velice neklidný. Chtěl je odsud všechny vyhnat a přečíst si, oč se jedná.
„Ty jsi ale tajnůstkář,“ podíval se na něj Anthony. „Ani ses nezmínil.“
„Nebyl důvod,“ posadil se Bill za svůj stůl a nervózně si začal kousat ret.
„No, myslím, že tímto dnešní porada končí,“ řekl zdvořile Moore. „Děkuji vám,“ dodal a poté se zvedl a odešel. Za ním odešli i ostatní, kteří měli nenávistný pohled černovláska, zapíchnutý v zádech jako kudlu.
Jakmile byli všichni pryč, Bill popadl papíry do roztřesených hubených rukou a začal číst.
„Ten váš slavný hrdina je pěkný prase a násilník! Byla jsem ještě dítě, když mě vojel a nedělalo mu to žádnej problém. Tohle asi neotisknete, co? Ale kdybyste chtěli, můžu vám na něj říct víc věcí. Anita.“
Dále na papíře pokračovala už jen adresa na jakousi Anitu.
Hnědooký muž nevěřil vlastním očím. Měl pocit, že je to jen zlý sen. Během několika minut se ale probral z prvotního šoku a začal racionálně přemýšlet. Tohle mohl poslat kdokoli, kdo se chce pomstít, někoho urazit nebo si snad vyléčit vlastní komplex, nebo ne? Bill nad tím mohl mávnout rukou, přestat nad tím přemýšlet, ale to nedokázal. Bylo to už příliš. Odpověď na tenhle článek, anonymní dopisy a několikrát zvednutý telefon, do nějž mu nikdo neřekl ani slovo.
Bill nabral zhluboka vzduch do plic a zvedl se ze židle. Vzal si svoji velkou pánskou tašku, hodil do ní brýle, které vůbec nenosil, poté také gumičku na vlasy a hlavně papír s adresou drahé Anity. Kousl se do spodního rtu, pobral rychle zbylé důležité věci, jako byl mobil, peněženka, klíče a žvýkačky.
Poté již vyšel rychle ze své kanceláře a došel k Tamaře.
„Mám ještě pochůzky, dnes se už nevrátím. Poštu mi když tak dejte prosím na stůl, Tamaro. Děkuji,“ pousmál se a spěšně odešel.
Musel jít. Musel zjistit, zda je ta šílená věc pravda nebo ne. Musel znát zase o kousek víc svého manžela.
autor: Turmawenne
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
No mateš nás dost dobře… už ani nevím, co si o Tomovi udělat za obrázet. Snad to není nějaký sadistický pedofil, to by mi asi dost vyrazilo dech 😀 Bill je odvážný, ale doufám, že se to neukáže jako nějaká past nebo mu to neuškodí… je škoda, že na sebe nechávají díly tak dlouho čekat, je to opravdu dynamická povídka a velmi netradiční. Každopádně dnes děkuji velice za díl 🙂
Ja som tušila, že ťa baví neustále nás miasť 😀
S Lexi súhlasím, že momentálne absolútne netuším, čo si o Tomovi myslieť. Pri tých dopisoch (hlavne pri tom poslednom) ma napadlo, že to môže posielať jeden z tých dvoch Tomových priateľov, čo im boli za svedkov (ak nikto ďalší o svadbe nevedel alebo ich ktosi nesleduje).
Ale tá novinárka dnes… tak tá reakcie nejakej Anity ma fakt dostala. Som vážne zvedavá, čo všetko sa skrýva v mužovi menom Tom.
A Bill je parádne odvážny, že ide za tou ženou (aj keď to by som možno nazvala skôr zvedavosťou a túžbou vedieť viac). Len tiež dúfam, že to nie je nejaká pasca.
Ďakujem za časť a dúfam, že nás nenecháš dlho v napätí, čo Bill zistí 🙂
Tak to jsem zvědava co se Bill dozví.
Áááá! Tak tohle mi teda pěkně drásá nervy! 😀 Nesnáším ten pocit, když něco nevím, když něčemu stále nemůžu přijít na kloub a když má v sobě někdo tajemství, které nedokážu rozluštit! 😀 A tenhle Tom mě teda pěkně dostává! 😀 Stále nevím, co si o ně myslet, nemám ponětí zda jsou ty dopisy pravdivé a nebo je to jen pouhá lež. Nevím vůbec nic a to je to, co mě tak štve! 😀
Billa je mi ovšem líto. Ať už je to s Tomem jakkoli, tyhle dopisy jsou děsivé a kdyby tohle přicházelo do schránky mně, tak bych začala být pěkně paranoidní a i kdyby byl Tom ten nejsvatější člověk na světě, stejně bych se jej bála a podezřívala jej. Všechno to teď odnese jenom Bill a já doufám, že se z toho chudák nesloží. Na jeho místě bych se za Anitou také vydala, ale teda srdce by mi bušilo tak nahlas, že by to museli slyšet všichni okolo mě. 😀 Bojím se, že to bude vážně nějaký kriminálník a že Billovi někdy ublíží. 🙁 Myslím, že teď možná Bill začne tajně pátrat na vlastní pěst po Tomově minulosti? Alespoň já bych to tak asi udělala, i když bych teda sama nevěděla, kde začít. 😀
Každopádně moc děkuji, za další část téhle super tajemné povídky! 🙂