Zrovna sbíral prkna, která vyplavilo moře. Už tu byl docela dlouho, ale do stavby obydlí se ještě pořád nedal. Kai mu pomáhal.
„Ty, Kaii… chtěl jsem se na něco zeptat.“
Když byl sám, měl spoustu času na přemýšlení. Vzpomněl si na svoje první setkání s Willem a následných pár dní, které strávil u něj doma. Ty děsivé chvíle, kdy se bál o vlastní život. Ale pak si vybavil ty krásné chvilky tady na ostrově. Malého, ustrašeného a křehkého merfolka, který prostě potřeboval chránit. Pak Toma něco napadlo. Nebylo možné, aby obě osobnosti byly Willovy. Vzpomněl si na noc u něj doma, kdy ho k sobě černovlásek ze spaní přitáhl a znatelně se v tu chvíli uvolnilo napětí v jeho těle. A Tomovi to došlo. Ten tvrdý, krutý tvor na začátku, byla jen maska. Will v životě prožil tolik utrpění, jako jiní lidé nepoznají za celý život. Když byl tehdy ve městě, byl k smrti vyděšený, ale nemohl to dát znát. Proto se skrýval za maskou z oceli. Skrýval za ní křehkou duši zraněného dítěte. Toma bodlo u srdce. Chtěl se rozeběhnout za černovláskem, obejmout ho, líbat ho do vlasů a ujišťovat, že se už nemusí ničeho bát. Že je s ním a nenechá nikoho, aby mu ublížil. Ale to bohužel nešlo. Alespoň ne teď.
Než se nadáli, byl tu večer. Rai byl dnes očividně hodně unavený. Měl dnes hodně práce pod vodou a odpoledne mu dělal společnost příliš aktivní Will. Bylo toho na něj moc. Ale Tom si jeho stav docela užíval, protože na něj nevrhal žádné pohledy ani jedovaté poznámky. A nechal Willa, ať se na něj klidně dívá a směje se jeho grimasám. Očividně byl vážně unavený. Kai svého mladšího bratra pozoroval. Ne tak jako Rai. Nechtěl Willa omezovat. Sice se mu taky nelíbilo, že si tak rozumí s člověkem, ale pokud to tak chtěl, nebude mu bránit. Ovšem příjemné mu to taky nebylo, a tak občas na Toma varovně zahlédl. Ale už ne tak výhružně jako nejstarší merfolk.
„No… jdeme na kutě.“ Prohlásil Kai po večeři. Rai se probral z polospánku a zvedl se. Will Tomovi zamával na rozloučenou, a pak všichni tři zmizeli ve vodě. Tom se podíval na své tričko. Vzhledem k tomu, že bratři přinesli Willovi něco málo na sebe, už si nepůjčoval jeho oblečení. Měl vlastní kraťasy a vlastní větší tričko, ale ne tak velké jako to Tomovo. Tom ještě chvíli seděl u skomírajícího ohně. Když vyhasl, zvedl se a šel si taky lehnout. Byl unavený, ale stejně nemohl usnout. Místo toho se díval na hvězdy a přemýšlel, co asi teď dělá Will.
„Aaaa!“ Vyjekl leknutím, když ho cosi zatahalo za palec u nohy. Od vody se ozvalo zachichotání. Tom se s bušícím srdcem zvedl a s nadějí šel… po dvou krocích skoro běžel… k moři. Byl tam. V měsíční záři se skvěl jako nejdražší křišťál. Polovinu těla pořád ve vodě, ale druhá už spočívala na písku. Will se opíral o lokty a usmíval se na příchozího Toma.
„Mám ti podat oblečení?“ Zeptal se po chvíli Tom.
Will se na něj otočil.
Will po chvíli protnul ticho mezi nimi.
„Všichni nejsou tak zlí. Lidí jako já je víc, ale asi máš pravdu… těch zlých je většina. Možná jsme jako druh omezenější a krutí a nelítostní k životům, které jsou podle nás méněcenné, ale… najdou se i výjimky. Stačí jen hledat. A… je sice pravda, že ze začátku jsem se tě bál, ale pak jsem poznal, že… ten krutý Will je vlastně jen maska. Když se tě bude někdo bát, nepozná, že ty se bojíš víc jeho. Je to tak? Mám pravdu, Willy?“ Will se na Toma z lehu podíval. Tenhle člověk byl vážně jiný. Dokázal prohlédnout skrz jeho lži a najít tak pod nimi křehké nitro. Nevěděl proč, ale být s Tomem se mu vážně líbilo. Chtěl být s ním. Jen nevěděl, proč. Nedokázal říct… nevěděl, co znamená to svírání u srdce. Na chvíli se bál, že je to nějaká nemoc, ale cítil se tak jen v Tomově blízkosti. A nebylo to zas tak špatné. Občas se mu dělalo vážně špatně od žaludku, když se na něj Tom usmál, ale nebylo to špatné. Co to bylo? Will nevěděl.
autor: Wind
Musí ten Rai kaziť atmosféru?! 😀 Nech nechá Willovi nejakú voľnosť 🙂
Ale inak krásna časť. Tá ich túžba po vzájomnej spoločnosti 🙂 a hlavne tie Willove záverečné myšlienky. Juj, Will sa nám zamiloval 😀 Len netuším, ako na to príde, keďže sám to nepozná a ak by začal o tom hovoriť s bratmi (čo si myslím, že asi neurobí), tak by to nemuselo dopadnúť dobre. No uvidíme. Každopádne ďakujem za časť a teším sa na pokračovanie.
Láska, Wille, je to láska!!! 😀
Kai vypadá, že by to nakonec mohl vzít docela rozumně, ale Raie se pořád bojím. Snad to Tom přežije ve zdraví… 🙂
Willi to bude asi láska.
Já jsem vážně zvědavá, jak budete reagovat na další díly. 😀
Jůů, takže Will se nám už do Toma také zamilovává! 🙂 Za to jsem vážně šťastná! 🙂 Jen doufám, že si Will postupem času spojí to, co mu Tom říkal o lidské lásce a docvakne mu samotnému, že Toma miluje. 🙂
A Rai mě tedy pěkně štve! 😀 Taky by za tu dobu už mohl začít Tomovi alespoň trochu věřit. Je mi trochu smutno z toho, že se mu Tom pořád nelíbí, nemá jej rád a raději si na něj dává pozor. Vždyť Tom jim zachránil bratra, nikdy se k nim neotočil záda a vždy se pro ně snažil udělat co mohl. Je to trochu smutné a po pravdě se bojím, co bude následovat v dalších dílech, nemluvě o tom, že se doopravdy děsím dne, kdy se Rai dozví, jak moc se ti dva milují. Trochu se bojím, že by to nemuselo dopadnout dobře, ale tak zase si říkám, že by jsi tuhle povídku snad nenechala skončit špatně. 🙂
Moc děkuji za další krásný díl a hlavně za to, že Bill vyhledal alespoň na chvíli jen Tomovu přítomnost! 🙂
[5]:Špatný konec byste mi asi neodpustili, co? 😀 zatím ještě nevím, kde přesně to bude končit, ale může tě těšit, že má jisté, že do 30 dílů se to prostě nevleze 😀
[6]: Nevím jak ostatní, ale já bych Ti ten španý konec URČITĚ neodpustila! 😀 😀 Takže na něj ani nezkoušej pomyslet! 😛 A čím delší povídka bude, tím to bude lepší!!! 🙂 Každopádně jsem ráda, že ještě chvíli nemusím na závěr povídky ani pomyslet! 🙂
[6]: to by bola príšerná škoda, keby sa táto krásna poviedka skončila zle. Ja si ju plánujem uložiť a vracať sa k nej, ale k smutným sa vrátiť nedokážem.
Will je strašne roztomilé zlatíčko a v živote zažil veľa zlého už si zaslúži len zistiť čo za chorobu ho to ovládlo. A Tom si tiež zaslúži niekoho kto ho bude milovať, pretože medzi ľudí sa asi nebude môcť vrátiť…
Veľmi sa teším na ďalšiu kapitolu. Za túto ďakujem.