autor: Cherie
Takže, chtěla bych vám sdělit, že jsem opravdu ráda, že tuhle povídku někdo čte!:) I když vás není moc, ale co. 😀 Děkuji vám za každý komentář, všechny je pečlivě pročítám a některé mi dokonce občas vnuknou i nějaký ten nápad. 🙂 No, chtěla bych vám oznámit, že od tohohle dílu se věci, které byly do teď na mrtvém bodě, pohnou aspoň trošku dopředu. Některým z vás se to možná nebude líbit, ale nebudu vás tak mučit dlouho, nebojte se. 🙂 A teď už přeji pěkné počtení!.:)
Bill seděl na posteli, zády opřený o chladnou kamennou zeď. Pravou rukou si přidržoval sáček s ledem na obočí, ve druhé ruce měl mraženou kukuřici, protože víc ledu neměli, a chladil si ret a nos.
Byl tu sám, Gabriel vyrazil sprejovat s někým z party. Natáhl si nohy a přivřel oči, začal zhluboka dýchat. Snažil se ze sebe vymanit všechny pocity, které v sobě měl. Bylo jich mnoho, ale převažovaly stud a zahanbení. Bill naprosto nechápal, jak se mohl nechat takhle zřídit od někoho, jako je Tom. Věděl sice, že je přece jenom o něco silnější než on, nikdy by ho ale nenapadlo, že až o tolik.
Odhodil sáčky na postel a s bolestivým zaskučením vstal. Vyhrnul si šedé tričko a předklonil se, aby zmapoval škodu, kterou mu Tom zanechal. Jeho břicho a hrudník zdobily veliké modřiny, které obsahovaly snad všechny barvy duhy. S leknutím tričko zase rychle shrnul zpět, když se ozvalo zaklepání na dveře. Neměl zájem o to, aby někdo z gangu viděl, že ve skutečnosti na tom je po včerejší bitce ještě hůř, než si všichni mysleli. Dokonce ho to donutilo dojít k závěru, že nebude mít žádný sex do té doby, než modřiny aspoň částečně nezmizí. Mohl to sice dělat po tmě, ale i tak bylo moc veliké riziko, že by to nějaká dívka zahlédla. Bill jim sice věřil, ale nebyl si jistý, jestli by to dokázala některá z nich udržet v tajnosti. Ztrapnil už se dost, tohle už nikdo vědět nemusí.
„Ano?“ Křiknul směrem ke dveřím, zatím co si zapaloval cigaretu, která však zůstala v polovině cesty do úst, když se mu zarazila ruka. Ve dveřích stál Tom, který se nejistě škrábal na bradě. Letmo se rozhlédl po pokoji a potom za sebou zavřel dveře. „Co tu chceš?“ Bill na něj ostře zavrčel. Nejenže má definitivně zkažený život tím, že s ním musí sdílet jeden gang, potom mu poupravil obličej téměř k nepoznání, a teď mu dokonce leze do pokoje. Do JEHO pokoje.
„Já, no, víš,“ Tom se nejistě zakoktával. „Můžu?“ Dlouhým prstem ukázal na postel. Bill přikývl.
„Pro mě za mě, to je Gabrielova.“ Konečně si vložil cigaretu do úst a zapálil si ji. Posunul sáčky s ledem a posadil se na jejich místo, okamžitě však zas vyskočil na nohy.
„Kurva!“ Bill naštvaně odhodil sáčky na stůl a stáhnul z postele deku, na které od nich zůstal mokrý flek. Znovu se posadil. „Tak co chceš?“ Kývnul na něj, zatímco si podal popelník. Bill sice kouřil uvnitř, ale neměl rád nepořádek.
„Samotnýho by mě to nikdy nenapadlo, ale ostatní si myslej, že je vhodný, abych se ti omluvil,“ nakrčil obličej do úšklebku a drze bez optání si z Billovy krabičky vytáhl cigaretu, kterou si též zapálil.
„Jo, můžeš si vzít. A nevím, proč by ses mi měl omlouvat, o nic takového se tě neprosím,“ arogantně pohodil hlavou a vyfoukl cigaretový dým.
„Prosím tě, Bille. Dobře, přiznávám, ostatní mají pravdu, neměl jsem po tobě vystartovat, když mi bylo jasné, že nemáš sebemenší šanci. Omlouvám se ti, ale neznamená to, že z nás od teď budou nějací velcí kamarádi.“ Potáhl si z cigarety a pohlédl mu do očí. Bill na něj zíral s překvapeným pohledem. Čekal od Toma nějakou jedovatou poznámku, či že se mu dokonce začne vysmívat za to, jak lehce ho včera porazil, ale omluvu rozhodně ne. Přemýšlel, jestli by mu neměl nějak vrátit tu větu ohledně toho, že proti němu neměl žádnou šanci; slova, co se mu drala na jazyk, však spolknul. Nestál o to, aby ho Tom zbil ještě víc.
„Jo, to je v pohodě,“ odvětil mu jenom zaraženě a oči zabořil do svých bosých nohou. V takovýchto situacích se necítil nejlépe.
„Tak já už půjdu,“ Tom típnul cigaretu o popelník, který Bill držel v ruce, a zvednul se k odchodu, ve dveřích se však ještě otočil.
„Jo a Bille?“
„Hm?“ Bill mu věnoval mírně nepřítomný pohled.
„Dík za cigáro.“ Bill by přísahal, že v jeho tváři viděl něco jako malý náznak úsměvu, pak to ale zamítl.
Ten blbec by musel být pod vlivem nejmíň stovky omamných látek, aby se na tebe usmál, Bille. I když už jen to, že se mnou vedl slušnou řeč, i když jen chvilkovou, a dokonce se mi omluvil, svědčí o tom, že na něčem jede. Musím se zeptat Andyho, jestli si Tom neschovává piksly toluenu pod postelí.
„Říkám vám, Angelica je ze mě úplně hotová, dávám tomu pár dní a sama mi vleze do postele. Klidně se s váma vsadím, o co chcete!“
„Fajn, pokud ti do týdne nedá, tak mi dlužíš čtvery cigára,“ Bill k němu natáhl ruku. Gustav ji přijal a Andreas je na znamení sázky přeseknul.
„To fakt nemáte nic lepšího na práci, nebo co?“ Ashley zakroutila hlavou a Tara se k ní přidala.
„A co tady asi máme dělat? Mex nám zakázal takhle pozdě ven, protože je to tam poslední dobou kvůli ostatním gangům nebezpečné, takže nám buď zbývá tlachat o kravinách, nebo šukat. A to druhý tady poslední dobou nějak silně ochablo, jak se tak dívám,“ Bill se uchechtl.
„No jo, naše holky asi postihla nějaká hromadná menstruace,“ dodal k němu Gabriel. Všichni se začali smát a Andreas, který se jako vždy cpal tunami jídla, jak to rád říkal Bill, smíchem poprskal Davida rozžvýkaným párkem v rohlíku.
„Kurva Andreasi! Jseš prase, fakt že jo!“ David rychle vyskočil a začal si z obličeje stírat drobky a kusy párku s kečupem.
„Pitomci!“ Tara na ně naštvaně zaprskala a odešla.
„Jo, nedivte se, že s takovýma prasatama nechceme spát!“ Ashley odhodila cigarety na stůl a vydala se za Tarou. Georg se téměř dusil smíchem.
„Teda kluci, fakt nevím, co jsme proti vám dřív měli,“ prohlásil, když se uklidnil a položil Billovi ruku na rameno.
„Jo, kdybysme věděli, že je s váma taková sranda, tak se s váma snad spojíme hned,“ dodal Gabriel a napil se z hrnku jakési neidentifikovatelné tekutiny.
„Taky nevím, proč jsme se vlastně dřív tak nesnášeli, ale myslím, že teď už je to v pohodě. Aspoň teda u některých, viď Billy?“ Gustav se s přeslazeným úsměvem naklonil, aby viděl Billovi do očí.
„Cože? Ty nás nemáš rád? No to jsem si o tobě teda nemyslel, Billy.“ Gustav zahrál ublížený tón.
„Ježiši mám vás rád. A neříkejte mi těma stupidníma přezdívkama, pro vás jsem Bill, normálně Bill, jasný?“
„Proč nemáš rád, když ti někdo říká Billíku?“ David na něj udělal psí oči.
„Protože mu tak začnou říkat holky, když se před nima vysvleče a ony uvidí jeho ptáka,“ pustil se Andreas se smíchem do Billa, který vzal ze stolu zapalovač a hodil ho po něm.
„Kreténe,“ otituloval ho a odhrnul si vlasy, které mu začaly padat do očí.
„Náhodou, tvoje máma říkala, že ho mám většího než tvůj fotr. A že to s ním taky líp umím,“ pohotově mu vrátil Bill.
„Hele, neber si moji rodinu do huby jo?“ Andreas se snažil mluvit vážným tónem, ale šlo na něm vidět, že se tak tak drží, aby nepropukl v záchvat smíchu.
„Myslíš tak, jak si tvoje ségra každý večer bere do huby mýho ptáka?“
„Hahaha, Bille, já ségru nemám. A navíc, jsem si jistý, že kdybych nějakou měl, tak by si rozhodně nezačala s někým, jako…?“ Andreas nestihl větu doříct, protože byl náhle přerušen.
„Bille! Bille rychle vstávej, musíš mi pomoct!“ Rebeca vběhla na roztřesených nohou do skladu a šlo na ní poznat, že není daleko od hysterického záchvatu. Bill okamžitě vyskočil na své dlouhé nohy, díky kterým byl za chvíli u ní.
„Rebeco, se stalo? A proč jseš, kurva, celá od krve!“ Bill ji chytil za ramena, aby ji donutil stát na místě. Okamžitě se kolem ní všichni seběhli.
„Becky, uklidni se a pověz nám, co se stalo!“ Ashley ji jednou rukou chytila a druhou jí odhrnula zakrvavené prameny vlasů, které se jí lepily na kůži z obličeje.
„Byly jsme pozvány na zakázku a oni přišli… a… ona tam… pane bože, Bille!“ Rebeca se stále zmítala v křečích a přes záchvaty slz nemohla téměř mluvit.
„Pšššt, klid Becky, už jsem s tebou, jsi v bezpečí.“ Bill ji obejmul a notnou chvíli ji pevně držel.
„Teď se ale musíš uklidnit a říct nám, co se stalo, abychom ti mohli pomoct, jasné?“ Bill ji pohladil po tváři a chytil ji za zkrvavené ruce. Rebeca přikývla.
„Byly jsme pozvané na zakázku. Já a Shirley, Mex nám nadiktoval adresu, na kterou se máme dostavit, přijely jsme tam, ale nikdo tam nebyl. Myslely jsme si, že se Mex spletl, protože to byl nějaký opuštěný hornický důl, nebo tak něco, ale přijeli nějací muži. Beze slov k nám přišli a začali na nás střílet… já jsem stihla ujet…“ Rebeca se zasekla uprostřed věty. Roztřepanýma rukama špinavýma od krve se pevně držela Ashley. Bill zkameněl.
„Kurva, Rebeco, co se stalo dál? A kde je Shirley? Slyšíš!“ Bill ji chytil za ramena a zatřepal s ní. Rebeca opět propukla v hysterický pláč.
„Ona je mrtvá, Bille! Zabili ji!“
autor: Cherie
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Páni, po minulém díle souhlasim s Billem, Tom na něčem jede! 😀
Je fajn jak spolu ostatní vycházejí, ale ten konec se mi teda vůbec nelíbil. Holek je mi líto, snad se to brzo vyřeší…
Tak to není vůbec dobré myslím že v tom má prsty jinej gang.
Tak ospravedlnenie by som od Toma nečakala. Síce k tomu bol donútený, ale aj tak 😀 Fakt to vyzerá, akoby na niečom fičal 😀
A ten koniec.. ouh, tak to bolo brutal. Dievčat mi je ľúto, hlavne Shirley. Snáď sa to čo najskôr vyrieši.
No pááááni!! :-O Tom se omluvil!!! Jsem úplně překvapená! Já vím, že to bylo z donucení 😀 Ale i tak..nikdy bych neřekla, že Tom něco jako ´omlouvám se´ umí vůbec vyslovit 😀 Že by se začalo pomalu blýskat na lepší časy? 😀
Jinak závěr povídky byl celkem psycho! Je mi straešně líto Shirley a Rebecy taky. Ta z toho bude mít určitě trauma. Je mi líto, že si musela něco takového prožít a ještě vidět, jak její kamarádka umírá. Fuj, mám z toho úplnou husinu!
A celkově jsem si při tomhle dílu uvědomila, že jsem ráda za svůj klidný život. 😀 Na jednu stranu mě tenhle život celkem fascinuje, líbí se mi, jak jsou neohrožení, ve skupině semknutí a sehraní a že pro ně neplatí žádná pravidla. Občas mám chuť udělat alespoň z poloviny něco tak bláznivého jako dělají oni, ale já na to prostě nemám povahu. A hlavně, nedokázala bych takhle žít dlouhodobě. Takový život není nic pro mě, ale moc ráda si tuhle povídku čtu a dostávám se díky ní do prostědí ulice, kde jsou naprosto jiná pravdidla, než jaké uctívám já. 😀
Povídka se mi moc líbí, děkuji za další díl! 🙂