autor: Chii-chan
Přerušení
Bill byl po celou dobu zápasu přilepený na stejném místě. Poté, co Tom odešel, seděl Bill na jedné z laviček a zíral na dveře. Neustále prosil, aby se mohl probudit a uvědomit si, že to byl jen sen. Velmi posraný sen.
Bohužel, neměl takové štěstí a po nějaké době si uvědomil, že se Tom nevrátí.
Bill zavrtěl hlavou a pomalu vstal z lavičky a vyšel ven ze šatny. Nedokázal si to vysvětlit. Prostě nedokázal!
Proč Tom Astera tolik nenávidí? Proč musel zajít tak daleko, aby ho udeřil uprostřed hry? A proč byl tak naštvaný na Billa?
Jediná možná odpověď na tyto otázky byla, že Tom věděl. Nějak to Tom zjistil, a teď zuřil.
Polknul a modlil se, aby to nebyla pravda. Pokud to Tom opravdu zjistil a byl naštvaný, Bill si byl jistý, že jejich přátelství bylo v háji. A to všechno proto, že Bill nechtěl, aby to Tom věděl.
„Bože, zatraceně!“ vykřikl a nakopl odpadkový koš, který se dál kutálel chodbou. Slyšel, jak fotbalový tým vstoupil do šaten, ale podle jejich připomínek nevěděl, jestli prohráli, nebo jestli to skončilo remízou – bylo jasné, že nevyhráli. Ve skutečnosti mu to bylo zasraně jedno.
Zrychlil a chtěl se vyhnout davu studentů, zejména Cainovi, který se s největší pravděpodobností chystal Toma zavraždit. Byl téměř u vchodových dveří, když se najednou po jeho boku zjevil Andreas, chytil jej za ruku a zabránil mu v jakémkoliv dalším pohybu.
„Co?!“ Odsekl Bill podrážděně a nakonec se zastavil.
„Proboha, Bille! Nemohl jsi počkat až po zápase?“ Vykřikl Andreas a chytil ho pevněji.
„O čem to, kurva, mluvíš? Neřekl jsem mu ani slovo! Teď mě pusť, než ti zatraceně zlomím vaz!“
„Oh, už mám dost těch sraček! Chtěl jsem, abys to udělal sám, myslel jsem, že bude lepší, když to uslyší od tebe, ale seru na to!“
„Neopovažuj se, Andy! Zatraceně se neopovažuj!“
„Chceš, aby se opakovalo to, co se stalo dneska, Bille? Chceš být ten, koho praští příště?“ Varoval ho Andreas a zaťal pěsti, aby zabránil sám sobě Billovi jednu vrazit.
Bill zavrčel a popadl Andreasova zápěstí, aby ho pustil.
„Jdi do prdele, Andreasi! Nemá to s tebou nic společného, takže kurva budeš držet hubu!“
„Andy, tys o tom věděl?“ Ozval se další hlas a přinutil tak oba dva, aby na sebe přestali zírat. Obrátili se ke Georgovi, který si je oba prohlížel.
„Co?“ Odkašlal si Bill, měl pocit, jako by mu dal někdo pěstí do žaludku.
„Georgu, tys to věděl?“ Zeptal se Andreas, stejně překvapeně.
Georg si otřel zpocenou tvář do ručníku, který měl kolem krku, a zavrtěl hlavou.
„Nevěděl. Všechno, co vím, je, že ten Aster, kterého Tom praštil, byl ten stejný kluk, kterého jsme s Tomem viděli v neděli, jak Billa bránil…“
„COŽE?“ Zaječel Bill a opřel se o zeď, pro podporu. Začínalo mu být špatně.
„Vy jste viděli Billa s Asterem?“ zeptal se Andreas nevěřícně.
Georg přikývl a podíval se na Billa, který byl v tu chvíli smrtelně bledý a tiše blábolil nějaké nesmysly.
„Byl s Asterem a dvěma dalšími kluky, jeden z nich, pravděpodobně jsi o něm slyšel… Phoenix… Cain? Nejsem si jistý podrobnostmi a Tom o tom s Billem nechtěl mluvit, takže…“
„Vypadá to, že už je ruka v rukávě,“ zamumlal Andreas, rukou si prohrábl vlasy a poslal Billovi smutný pohled. „Řekni, Georgu, všimli jste si kolem nich nějakého basketbalového míče?“
„Ehm… jo, byl tam jeden. Proč? Co to s tím má společného?“ Zeptal se Georg a zamračil se, když se Billovo tělo viditelně najalo.
„To znamená, vy pitomci…“ ozval se jiný hlas a Bill přemýšlel, kdo ještě se tady ukáže. „Že Bill posledních několik let hraje basketbal a jezdí na skateboardu,“ dokončil Gustav klidným tónem.
Bill zvedl hlavu a zíral na chlapce, který se díval přímo na něj s děsivě klidným výrazem.
Georg zíral s otevřenou pusou, se zmatkem vepsaným v celém obličeji a Andreas slabě zakoktal: „Skate… board?“
Gustav si odfrkl a protočil oči. „No tak. Neříkejte mi, že jste si to uvědomili teprve teď. Já vím, že Tom není zrovna jeden z těch nejchytřejších, ale jako vážně?“
„Jak dlouho?“ zeptal se Bill nakonec, když poodstoupil od zdi a postavil se pořádně na vlastní nohy. „Jak dlouho… to víš?“
„Cože? To je pravda? Ty opravdu jezdíš i na skateboardu?“ Zeptal se Andreas ve stejnou chvíli, kdy Georg zamumlal: „Do prdele…“
„Došlo mi to, když jsi začal do školy přicházet každý den s novýma modřinama a s kulháním.“ Řekl Gustav a nonšalantně pokrčil rameny. „Nikdy jsem nic neřekl, protože jsem si myslel, že máš své důvody…“
Konečně někdo, kdo to chápe! Pomyslel si Bill, postavil se vedle Gustava a věnoval mu odzbrojující objetí.
„Běž si promluvit s Tomem. Opravdu bys mu to měl říct. Neboj se o tady ty dva, já už si s nimi poradím. A až se vrátíš, nezapomeň nám sdělit ty svoje důvody,“ řekl Gustav a tlačil Billa směrem k východu.
Bill vděčně přikývl a doufal, že díky pomoci svých přátel si zvládne o tohle všem s Tomem promluvit.
Totiž za předpokladu, že ho budou i nadále podporovat, až se dozvědí pravý důvod.
Chvíli mu trvalo, než se dostal do Tomova domu a jeho odvaha se vrátila téměř k bodu nula, když stál před jeho dveřmi.
Opět přemýšlel o tom, jaká bude Tomova reakce, až se to dozví, a věděl, že nebude dobrá. Nechtěl přestat ani s basketbalem ani se skateboardem a byl si jistý, že přesně tohle po něm Tom bude chtít.
A neznamenalo to, že by Bill nevěděl, že by ho měl poslechnout. Dobře to věděl, ale bylo mu to jedno. Nadechl se tak moc, jak jen to bylo možné, a pomalu vydechl, snažil se uklidnit své hektické myšlenky.
Zvedl ruku a všiml si, že se trochu třásla. „Do prdele…“ zašeptal a sevřel ruku v pěst.
Zaklepal a doufal, že Tom odpoví. Pár okamžiků počkal, přenesl váhu z jedné nohy na druhou a pak zaklepal znovu, silněji.
Dveře se otevřely, jakmile ruku odtáhl pryč a byl konfrontován s velmi naštvaným Tomem, který na něj zíral. Potlačil zachvění a podíval se mu zpříma do očí.
„Musíme si promluvit…“ řekl Bill a s potěšením si všiml, že se mu netřásl hlas. Vidět Toma takhle naštvaného ho k smrti děsilo, chtěl zpátky toho sladkého, jemného Toma. Žaludek se mu zkroutil do několika uzlů, když si pomyslel, že ho možná nikdy nedostane zpátky.
Tom na něj zíral dlouho a tvrdě, až se nakonec rozhodl udělat krok zpět a pustil jej dovnitř. Mladší chlapec vydechl úlevou, šťastný, že mu Tom nezabouchl dveře před nosem.
Zamířil do obývacího pokoje, protože předpokládal, že ložnice by asi byla špatný nápad. Mezi nimi to v tuhle chvíli nebylo zrovna nejpřátelštější a Bill věděl, že by v soukromém prostoru nebyl příliš vítaný. Také tam byla spousta věcí, které by po něm Tom mohl hodit, kdyby to nešlo příliš dobře. Ne, že by Tom byl házecí typ – to byl Bill. Tom by ho s větší pravděpodobností vykopl ven, nebo prohodil oknem – bylo to jen druhé patro a Bill měl tvrdou hlavu.
„Co chceš?“ Zeptal se Tom a Bill se k němu otočil čelem.
„Já, ehm…“ zaskřehotal Bill, krk měl natolik stažený, že mohl sotva polknout. To bylo ono, to byl ten okamžik, kterého se bál nejvíc. No, kromě vyznání se Tomovi a být odmítnut. Snažil se najít nejlepší způsob, jak začít.
„No tak, Bille. Co chceš? Řekl jsem ti, že nechci, abys na mě mluvil, ale zdá se, že máš jiné plány. Takže, proč jsi sem přišel?“ Řekl Tom hlasem stejně chladným, jako byl jeho pohled, a opřel se o rám dveří, aby mezi nimi udržel bezpečnou vzdálenost. Z řeči jeho těla bylo jasné, že tady Billa nechtěl.
„Bože, neděláš mi to o moc snazší…“ zasténal Bill a posadil se na gauč. Opřel si lokty o kolena a držel se za hlavu. Už teď byl strachy bez sebe z Tomovy reakce a jeho chování mu v tom moc nepomáhalo. Vůbec.
Tom si odfrkl a obrátil oči v sloup. „No promiň, že ti to dělám tak těžké,“ řekl sarkasticky.
„Okay, vážně, co je tvůj problém?“ Bill prudce zvedl hlavu a podíval se na Toma.
„Viděl jsi mě v neděli venku s nějakýma klukama. Jo, takže? Co, jen proto, že ty máš nějaký jiný program, to znamená, že musím sedět doma a nic nedělat?“
Tom se zamračil, ale neopustil své místo. „Jak jsi věděl, že…“ odmlčel se.
„Co? Že jsi mě viděl? Ne díky tobě, evidentně. Georg mi to řekl těsně předtím, než jsem sem přišel. Proč jsi mi to vlastně neřekl, hm? A neměli jste být v té době na fotbale?“
„Co? Kurva, trenér nás poslal pro vodu pro tým! Přistihl mě a Georga při mluvení, namísto trénování a naštval se. Po tom všem, kdy jsem byl k smrti vyděšený, že jsem ti ublížil, když jsem byl opilý, tě najdu poflakovat se s nějakými kluky z konkurenční školy!“ Tom kolem sebe máchal rukama a přecházel po místnosti. „A jako by to nestačilo, dostal ses do potíží s Cainem?! Phoenixem? Ten kluk je známý po celém městě pro svou výbušnost a tím, jak se dostává do různých sraček!“
„Co to… k čertu, Tome?! Cain je naprosto v pohodě! Ježíši, nikdy mi nic neudělal ani nic podobného. A i kdyby, proč jsi sakra musel praštit jeho bratra? V polovině hry?“ Vykřikl Bill a vyskočil z gauče a dál na Toma zíral. Tohle nebyl způsob, jakým to plánoval Tomovi všechno říct… Sakra, jestli to takhle půjde dál, jejich přátelství skončí ještě dřív, než se zmíní o skateboardu.
„Jeho bratra? Zatraceně perfektní!“ Zavrčel Tom a přemýšlel, jak by teď mohl Billa vyhrát? Nechtěl se o něj dělit, nebyl tu žádný způsob, aby nechal svého drahocenného Billa, kterého hlídal už bůhvíjak dlouho, aby se stýkal s takovými delikventy. Bylo s podivem, že je Bill ještě naživu. Tom si byl jistý, že nikdo z těch pitomců by nevěděl, co s Billem dělat, kdyby… „Kurva! Drž se od nich dál, Bille. Ty víš, že nemůžeš provádět žádné takové hovadiny.“
„To je přesně důvod, proč jsem ti to neřekl, Tome! Naser si! Je to můj zkurvený život a budu si s ním sakra děla to, co chci!“ Zaječel Bill, popadl z pohovky polštář a hodil s ním po Tomovi. „Ty o mně víš hovno, takže se nemusíš chovat tak povýšeně a namyšleně!“
Tom zachytil letící polštář a hodil jej na zem předtím, než mohl zasáhnout nějakou vázu nebo něco z matčina vzácného porcelánu.
„Vím o tobě hovno? Sakra, Bille, znám tě od doby, kdy jsme ještě nosili plínky! Jistě, můžeš mít tajemství nebo dvě, ale znám tě lépe než kdokoliv jiný!“ Odpověděl Tom ostře. Bill mu řekl, že ho Tom neznal, to ho bolelo. Tom to opravdu cítil tak, jak to řekl; věděl, že Billa zná lépe než kdokoliv jiný, lépe než Andreas, lépe než Gustav s Georgem, lépe než ten Aster a ti další dva.
„Blbost, Tome! Já jsem jediný, kdo se zná nejlépe. Ty o mně víš sotva polovinu!“ Zavrčel Bill a snažil se necítit provinile, když spatřil, jak v Tomových očích na chvíli zablikal bolestný pohled. Začal prohledávat své kapsy a mumlal nadávky, když hledal svůj telefon. Ta zatracená věc už věky vibrovala a Bill začínal být vážně naštvaný. Ignoroval Tomovy zvědavé pohledy a zamračil se, když zkontroloval displej a spatřil několik zmeškaných hovorů od Leloucha. Zrovna, když se chystal zavolat zpět, dostal zprávu s předmětem´Urgentní!´
„Výborně, teď si s nimi píšeš, zatímco mluvíš se mnou!“ Zavrčel Tom a opět začínal cítit vztek.
„Ach, bože…“ zašeptal Bill a vytřeštil oči, když si znova přečetl zprávu. „Ace, do prdele…“
„Bille, co to kurva!“ Vykřikl Tom.
Bill se na něj podíval a Tom se zamračil, když spatřil jeho vyděšený pohled.
„Kurva… já musím jít!“ Vyjekl Bill, zastrčil si telefon do kapsy a následně jej opět vytáhl ven.
„Co je? Proč? Co se sakra stalo? Bille!“ Ptal se Tom a následoval mladšího chlapce ke dveřím.
„Musím jít… já, sakra… Ach, bože. Nemám na tohle čas…“
„Tohle? Co tím myslíš, tohle? Nemáš čas na nás?“
„Tome, bože! Přestaň fňukat! Něco se stalo. Už musím jít!“ řekl Bill, zatímco zápasil s dveřmi. Prsty se mu třásly tak silně, že sotva chytil kliku. „Promluvíme si později. Ahoj!“
„Ani se kurva neobtěžuj!“ Vykřikl za ním Tom, když Bill otevřel dveře a rozběhl se po schodech.
Neodpověděl Tomovi a nepřestal utíkat. Místo toho se soustředil na vytáčení Lelouchova čísla.
„Co tím myslíš, že je Aster v nemocnici?“
autor: Chii-chan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 11
Bože, z tejto časti mám totálne zmiešané pocity.
Na začiatku mi bolo Billa ľúto (ako už aj v predchádzajúcich častiach), keďže stále nevedel presný dôvod Tomovej ignorácie. Potom sa to dozvedel a konečne si uvedomil, čo tým svojím tajomstvom spôsobil. Gustav ma trošku prekvapil, že o všetkom vedel – ako nie to, že to vedel, lebo myslím, že Gustav vie mnoho vecí, len to nedáva najavo, ale skôr, že vedel podrobnosti. A tiež aspoň chápe, že Bill mal na to dôvod. To, že mal svoje dôvody síce chápem aj ja, ale páčiť sa mi to nemusí 🙂
A potom s Tomom. Tá ich hádka bola pekne drsná. Tomova žiarlivosť tu zohráva pekne veľkú rolu, ale mám pocit, že v tom bude aj niečo iné či nie? Teda podľa tých náznakov od Toma, že oh už do mala chránil, tí ostatní chalani by nevedeli, čo robiť, keby… a že dobre vie, že by také veci robiť nemal. Takže čo je to keby???
A v tej hádke ma aj Bill dosť sklamal. Chápem, že počas hádky ľudia povedia aj to, čo nechcú alebo tak nemyslia a mal pravdu v tom, že on sa pozná najlepšie, ale to, že Tomovi vykričal, že on o ňom nič nevie a pozná ho sotva z polovice. Tak tým Tomovi poriadne ublížil. A tým odchodom to zavŕšil. Dôvod bol pochopiteľný, keďže je Aster v nemocnici a ja som zvedavá, čo sa mu stalo a dúfam, že to nič vážne nebude, ale to, ako povedal, že na to teraz nemá čas. mal Tomovi radšej povedať aj dôvod, prečo musí odísť. Myslím, že potom by to asi viac pochpil, lebo takto to vážne trochu vyznelo, akoby sa Billovi na vyriešení ich konfliktu veľmi nezáležalo.
No neviem, som teraz totálne dopletená s tejto časti a vážne ma zaujíma, ako tí dvaja budú medzi sebou riešiť.
Ďakujem za preklad.
Nemůžu si pomoct, doufala jsem, že po tomhle díle se věci trochu pročistí, že konečně Billa pochopím, ale bohužel se tak zatím nestalo. Stále stojím na Tomově straně a Bill mě začíná maličko štvát. Vlastně jsem spíše ze všeho strašně zmatená, štve mě, že ještě pořád nechápu ty Billovy super důvody a moc se mi nelíbilo, jak se k Andymu choval hrubě. Když se pak Bill rozhodl jít za Tomem, říct mu pravdu a vyříkat si to, trochu mi poskočilo srdce a doufala jsem, že už bude všechno v pořádku. No ale při hádce mě Bill strašně zklamal. To, jak Tomovi vpálil do obličeje, že jej zná tak z poloviny víc ne, bylo prostě moc. A to Tomovi říká nejlepší přítel? Nechápu. Opravdu Billa nechápu a strašně moc doufám, že Billa v dalších dílech pochopím, ale když zatím nevím všechny souvislosti, těžko budu pro Billa hledat nějaké pochopení či soucit nad tím, jak se k němu Tom chová. Psala jsem to sice už minule, že se Tom nechová tak, jak by měl, že by měl tyhle věci řešit jinak…ale když se cítí ublíženě a zrazeně, kdo by se mu divil? Já tedy rozhodně ne. Chápu, že se cítí naštvaně a nechci ani pomyslet na to, jak smutně se teď musí kvůli Billovým slovům cítit. Určitě má i Tom před Billem nějaká tajemství, ale rozhodně mu nezatajoval jiný život.
Taky chápu, že když Billovi přišly tak urgentní sms, že byl nervózní, ale i tak mohl Tomovi jen v rychlosti říct, že se asi stalo něco vážného, že to spěchá a že přijde později. On se jen sbalil, řekl že musí jít a vrátí se pak. Tak to vypadalo, jako by jej Tom spíš otravoval a neměl zájem ani věci nějak urovnat.
Fakt se teď cítím strašně zmateně a smutně a je i dost možné, že můj komentář nedává smysl. Mám chuť oba proplesknout a okamžitě je donutit si promluvit, protože mám strach, že tohle napětí se mezi nimi bude ještě dlooouho táhnout. Fakt jsem z tohoto dílu strašně smutná a moc doufám, že další díly by mohly být pozitivnější, ale moc tomu nevěřím. 😀
Moc ale děkuji za překlad, Zuzu! 🙂
Gustavíček mě dnes překvapil, objala bych ho, ale… to je těžší než se zdá 😀
Také tam byla spousta věcí, které by po něm Tom mohl hodit, kdyby to nešlo příliš dobře. Ne, že by Tom byl házecí typ – to byl Bill. Tom by ho s větší pravděpodobností vykopl ven, nebo prohodil oknem – bylo to jen druhé patro a Bill měl tvrdou hlavu.
😀 I v situaci, kdy jsem měla hrdlo stažené a srdce se chystalo… zabít mě infarktem, (už jsem zmiňovala svou empatii k postavám, o kterých čtu? :D) jsem se musela smát a ještě víc, když Bill po Tomovi opravdu hodil polštář! 😀 Ale sakra nečekala jsem takový typ rozhovoru. 1. myslela jsem si… doufala jsem, že zjistíme Billovi důvody, a kdybych byla u toho, tak bych na Toma křičela stále: "Přesně tak! Bill má pravdu!" 😀 Ale je strašně heyoučké, jak Tom chce mít drahocenného Billa jen pro sebe! :3 A bojí se o něj! Teď ho chápu víc než včera :D. I přesto, stále se přikláním k Billově straně. A pak, když vykřikl "Ani se neobtěžuj" asi mě to zabolelo víc, než v té situaci Billa 🙁 to nemyslí vážně! Když ho má tolik rád, že se o něj nechce dělit, nenechal by si ho přece vzít! A pak šok! ŠOK ŠOK ŠOK……………..ŠOK……INFARKT.
R.I.P Sayurii Chyio Lee I.
Ps před smrtí: Aster je v nemocnici kvůli Tomovi a jeho brácha ho zabije a pak Billa! 🙁 Takhle přece Look at me neskončí, že ne? Neuřízne Cain Tomovi prsty, že ne? Jistě žě ano! Uřízne mu prsty a co hůř! pak i dredy! :((( NEIN!!!
Děkuji za překlad Zuzu… Zuzanko :3 (rejpací nálada, pardon předem) 😀
Doufala jsem že si to vyřikaj snad Aster není v nemocnici kvůli Tomovi.
Tak už mám hypotézu – Bill je nějak nemocný… Napadlo mě to, když Tom přemýšlel, že nikdo neví, co s ním dělat, kdyby… Tak jsem zvědavá, jestli mám pravdu a výjimečně mi taky něco došlo 😀 😀
Jinak jsem věřila, že si kluci konečně promluví a bude všechno v pořádku… Ale chápu, že to nebude tak jednoduché a myslím, že si ještě něco zažijeme, než se dají zase dohromady.
Každopádně jsem do téhle povídky zažraná víc a víc a děsně se mi líbí 🙂
Moc děkuju za překlad a budu se těšit na sobotu 🙂
Přesně jak píše Allka, taky mě napadlo, že Bill je nějak nemocný a Tom ho před vším chce chránit. Že by nějaká epilepsie nebo podobné svinstvo?
Mrzel mě sice Tomův negativní postoj, ale nedivím se mu. Člověk, kterého miluje mu lhal. Ano, zcela jistě ho už miluje, jinak by ho v ožralecké euforii nelíbal. Možná kdyby mu Bill vpálil, že je do něj zamilovaný, ledy by se pohnuly.
Co je Aceovi? Doufám, že to není kvůli Tomově ráně, to by asi měl trochu průšvih.
Nemůžu se dočkat dalšího dílku, moc děkuji za překlad!
[6]: Takže… teď jste mi teda nasadili brouka do hlavy! :O takže… Bill je možná nemocný, jak píše Lexi… epilepsií nebo nečím takovým,…. astma… a pŕoto jsou všichni tak naštvaní, že hraje basket a jezdí na skatu? :OOOO
:OOO
futututgutgugikdwlkmdkwhfoief…. bordel v hlavě… :/ 😀
Tak jeden malilinký krôčik k odhaleniu tej príčiny prečo Bill tají pred Tomom svoje aktivity? Ale aj tak som neskutočne zvedavá ako to všetko dopadne. Toto je zase perfektná skvelá kapitola a ja sa teším na ďalšiu. Ďakujem za perfektný preklad 🙂
BOže, já nejsem schopná ani sesmolit pořádný komentík. Jediné moje štěstí je, že tuhle povídku čtu, když už je celá přeložená, protože jsem si jistá, že by to se mnou teď švihlo čekat do dalšího překladu. Luxusníííííííí