autor: Muckátko :o*
Ahojte všichni, zase jednou moc děkuji za komentáře u předchozích dílů! S povídkou se setkáváte na blogu už půl roku. Neuvěřitelné. Jste zlatí
🙂
Hezké počtení, Muckátko :o*
Tom se opíral o kuchyňskou linku a zíval tak silně, až se mu do očí hrnuly slzy. Nejradši by ještě několik hodin spal, ale nemohl. Měl na práci důležitější věci než spánek. Připravil si stříbrný podnos a pomalu na něj začal klást všechno, co si připravil. Misku s nakrájeným ovocem, sněhobílý talířek s vaflemi – některé byly posypané cukrem, na některých byl usměvavý obličejík vytvořený z medu, na dalších bylo z nutelly vytvořené sluníčko a na další zase Tom šlehačkou nastříkal srdíčko. Do šálku nalil horký ovocný čaj, do štíhlé sklenice nalil pomerančový džus a vše naaranžoval na stříbrný tác. Před misky položil polorozkvetlé poupě červené růže a mezi hrníček s čajem a sklenici s džusem zasunul pastelově modrou obálku, která byla nadepsaná pouze Billovým jménem. Zpětně si uvědomoval, že se nikdy nedostal do tak romantického módu, aby se okradl o několik hodin spánku navíc a ve stoje usínal opřený o lednici, jen aby někomu druhému připravil královskou snídani. S tácem se tiše vydal k Billovu pokoji, odkud se ozývalo ticho. Ještě aby ne. Bylo ještě brzy. Tom ale počítal, že doba Billova obvyklého vstávání se zkrátí ještě více, když na svém nočním stolku ucítí vůni své snídaně.
Jako myška proklouzl do Billova pokoje, odložil tác na noční stolek a rozněžněle se usmál, když viděl Billa zachumlaného v přikrývce, že mu ven čouhal jen nos. Zmizel z pokoje právě ve chvíli, kdy Bill zahýbal nosem jako králíček, zamručel a přetočil se obličejem k nočnímu stolku. Zamračil se, když ta vůně stále proudila do jeho nosu a nemizela. Vydechl a otevřel oči. Mňoukl, protřel si oči a zapřel se na pažích. Obočí mu vylétlo až k hranici vlasů, když viděl tu lákavou snídani na svém nočním stolku. Z čaje se ještě kouřilo, tudíž musel být horký, a to znamenalo, že tu musel někdo být před chviličkou. Bill se posadil na posteli a rozhlédl se po pokoji, jestli se tu Tom někde neskrývá a nepozoruje ho, ale nikde jej neobjevil.
Stočil pohled k tácu a přisunul se blíž, aby si to posvícení mohl lépe prohlédnout. Rozšířil oči a jeho ústa se roztáhla do širokého úsměvu, když vzal do prstů rudou růži. Pomazlil se s ní pohledem, přičichl si a několikrát si s ní přejel po rtech. Tohle bylo to nejkrásnější ráno, které kdy zažil, jen byl trochu smutný, že Tom nepočkal na poděkování. Zároveň mu vrtalo hlavou, proč to Tom udělal. Ještě nikdy mu nepřinesl snídani až do postele. Natáhl se po kousku jahody a strčil si ji do úst, když prsty zavadil o obálku. Předtím si jí nevšiml, protože tác byl postavený tak šikovně, že obálka tvořila jen úzkou modrou linku mezi hrníčkem a sklenicí. Vzal ji do prstů a hádal, že v ní najde vysvětlení. Polkl sladké ovoce a prsty obálku rozevřel. Nebyla ani zalepená, takže ji nebylo třeba škubat. Vyndal z ní sněhobílý papír a rozložil jej. Přelétl očima hustě popsaný papír a usoudil, že Tom měl asi hodně věcí na srdci. Skoro to vypadalo, že mu na papír popsal celý postup přípravy snídaně, že se tak moc rozepsal. Bill se pohodlně posadil a začetl se.
Bille,
od první chvíle, kdy jsem Tě poprvé uviděl, jsem věděl, že budeš jedním z lidí, kteří v mém životě i srdci zanechají nesmazatelnou stopu. Odcházel jsem od tebe a stále se vracel, abych se ujistil, že po každé návštěvě, po každém dopisu, slovu či dotyku, se ta stopa prohloubí a zůstane navždy. Málokdy se dokážu upnout k člověku a vzhlížet k němu. Ale Ty, Bille, jsi pro mě inspirací od chvíle, kdy jsem se o tobě dozvěděl všechno. Nikdy jsem nepotkal tak úžasnou, citlivou a silnou osobu, která by i přes všechny rány od života nakonec dokázala na svých rtech vykouzlit úsměv.
Už si nedovedu představit život bez Tebe. Potkávat Tě v kuchyni, usínat vedle tebe, odpovídat na Tvé zvídavé otázky.
Vím, že všechno tohle tušíš, ale měl jsem pocit, že ta slova potřebují být konečně vyřčena ať už hlasitě, nebo formou dopisu. Proto čteš tyhle řádky zrovna dnes. Vybral jsem si dnešní den, abys na ně nikdy nezapomněl. Vše nejlepší k Tvým dnešním narozeninám, Bille. Popřál bych Ti vše, co se obvykle shrne ve třech slovech, ale stále bych měl pocit, že to není dost na to, abych z obyčejné neděle udělal kouzelnou neděli.
Přeji Ti,
__abys byl zdravý jako rybička,
__aby štěstí zakoplo a upadlo vždy u Tvých nohou,
__aby si Tě pravá láska našla co nejdříve a zůstala navždy,
__aby každé ráno, kdy se probudíš, svítilo slunce,
__aby se Ti splnily všechny sny, o kterých tajně sníš,
__aby každé rozhodnutí, které uděláš, bylo to správné,
__abys vždy našel tu správnou cestu,
__abys měl rodinu, která bude vždy stát za Tebou,
__aby ses jednou mohl otočit za svým životem a říct: „Stálo za to žít!“
__aby se vždy našlo něco, co Tě přinutí pokračovat, i když cíl nebude vidět,
__aby se Ti splnilo všechno, co jsem tu vypsal, a hlavně…
…ABYS ZŮSTAL TAKOVÝ, JAKÝ JSI!
Užij si tento den jako žádný jiný, protože dnes je jen Tvůj! Dnes vyšlo slunce jen pro Tebe.
Dnes stanou se ze všech jen pouhé stíny,
protože dnes jsou Tvé narozeniny.
Dnes svítí slunce jen pro Tebe,
přej si něco a pošli to do nebe.
Vše nejlepší nejen v tento dnešní den,
ať je každý další něco jako krásný sen.
Tom
Krokodýlí slzy, které celou dobu smáčely Billovy horké tváře, už dávno nestačily k tomu, aby vyjádřily, co se v Billovi odehrávalo. Hlasitý srdceryvný vzlyk opustil Billovo stažené hrdlo a spustil tak hlasité štkaní, kterým se Bill pomalu zalykal. Bolelo jej srdce tak překrásným způsobem, že sotva dýchal. Seskočil z postele, rozrazil dveře od svého pokoje a bez klepání vběhl k Tomovi. V ruce mačkal Tomův dopis a pohledem se Toma snažil najít. Našel jej sedět na okraji matrace. Rozběhl se k němu a natiskl se mu do náruče. Tom neudržel rovnováhu a spadl zády na matraci, zatímco Billa stáhl s sebou. Cítil, jak mu Bill brečí na rameni, tiskne jeho tričko na spaní a v pěsti drtí Tomův dopis.
„Bille,“ oslovil jej něžně a pohladil jej po zádech.
„Tomi, Tomi… já,“ vzlykl Bill a znovu se naplno rozeštkal do Tomova krku. Nebyl schopný slova. Nebyl schopný jediné myšlenky, pohybu, ani poděkování. Jediné, co cítil, bylo horko uvnitř jeho hrudníku, mravenčení v jeho břichu a nekonečné dojetí.
„Krásné narozeniny,“ špitl mu Tom s úsměvem do ucha a objal jej. Po tomhle přání Bill hlasitě popotáhl. Tom se pousmál a pokusil se s Billem posadit. „No tak! Neplakej. Co by to bylo za narozeniny, kdybys je proplakal?“ usmál se a prsty začal otírat Billovy tváře.
„Nikdy jsem… nikdy mi nikdo… Tomi,“ zakňučel Bill a díval se na Toma skrz moře slz, které se mu tvořilo pod víčky.
„No tak. Pokud budeš při každém dárku brečet, měl by sis trochu slz nechat i na později,“ naznačil Tom, že snídaní a dopisem k narozeninám ještě nic nekončí.
Tak, jak mu Bill visel kolem krku s nohama obtočenýma kolem pasu, jej Tom vzal kolem pasu a opatrně pod zadečkem, zvedl se z postele a s Billem jako s medvídkem koalou šel k Billovi do pokoje, kde na nočním stolku stála nedotčená snídaně. Posadil se na matraci a líbl Billa na čelo.
„Koukej se pustit do své narozeninové snídaně. Vstával jsem kvůli ní proklatě brzo,“ zasmál se Tom, ale nejdřív Billovi podal balení papírových kapesníčků, které viděl ležet na stolku. Bill si jeden poslušně vzal, hlasitě zatroubil a skelnýma očima se podíval na Toma. Konečně nebyla jeho tvář tak rozmazaná.
„Tomi.“
„Hádám, že ten dopis nebyl tak úplný propadák,“ poškrábal se Tom na zátylku. Za tu básničku se styděl. Podle něj vypadala, jako by ji složil prvák. Ani zdaleka nebyla tak úžasná jako ty, které skládal Bill.
„Bylo to to nej-nejkrásnější, co jsem kdy-kdy dostal,“ popotáhl Bill a políbil Toma na ústa. Musel. Nebyl čas přemýšlet, jestli může, ani čekat, až to udělá Tom. Uvnitř něj jej všechno bolelo a polibek byl jediný způsob, jako něco z té radosti předat Tomovi.
„S tím nej ještě počkej. Je teprve ráno,“ zamrkal Tom lišácky a podal Billovi tác se snídaní. Šlehačka na vaflích už malinko klesla, ale stále bylo poznat, co je tam nakresleno. Bill se s funěním do snídaně pustil a občas musel svoji činnost přerušit, aby se mohl nadechnout nebo vysmrkat.
Po vypití posledního doušku ovocného čaje se opřel o Tomovo tělo a objal jej. Položil si hlavu na jeho rameno a nechal se objímat. To emoční vypětí mu celkem dalo zabrat. Jeho srdce bilo rychleji než obvykle a ne a ne se uklidnit.
„Mám tě rád,“ pověděl mu Tom. Bill se odtáhl od Tomova krku a podíval se Tomovi do tváře. Dokonce i jeho oči se na Billa usmívaly.
„Já tebe taky,“ svěřil se mu Bill a unaveně se usmál.
„Oblékni se, a pak přijď dolů, dobře?“ líbl Tom Billa na ústa a posadil jej na matraci.
„Dobře,“ přikývl Bill a vyprovázel Toma celou cestu z pokoje. Jakmile Tom odešel, sklonil Bill tvář k dopisu, který žmoulal ve své dlani a opatrně narovnal pokrčené okraje. Položil dopis na noční stolek a přešel ke skříni, aby se oblékl. Nemohl uvěřit, že zapomněl na své vlastní narozeniny, zatímco Tom mu připravil takové překvapení.
Scházel dolů, když jej Tom odchytl pod schody a stiskl jeho ramena, aby mu zabránil v dalších krocích.
„Slib mi, že nebudeš zase plakat,“ naléhal Tom. Bill zamrkal.
„Zkusím to,“ pípl Bill a po uvolnění Tomova sevření došel do kuchyně. Na jídelním stole stál překrásný marcipánový dort a vedle něj leželo několik dárečků. Bill se podíval na Toma a do očí mu okamžitě vhrklo několik slz. Snažil se rychle mrkat, aby je zahnal, protože slíbil, že zkusí neplakat. U kuchyňské linky stáli Gordon se Simone a oba se na Billa usmívali.
„Všechno nejlepší, Bille,“ potřásl mu rukou Gordon a uvolnil místo Simone.
„Krásné narozeniny, zlatíčko,“ promluvila Simone sametovým hlasem a jemně sevřela Billa v náruči, hladíc jeho vlasy.
„Děkuji,“ pípl Bill. Všichni slyšeli v jeho hlase dojetí.
„Volal tvůj táta. Je mimo zemi, ale přijede ti osobně popřát hned, jak to bude možné. Poslal ti ale dárek,“ ukázala Simone na dárky. Bill přikývl.
„Tak sfoukni svíčky a něco si přej,“ řekl Tom, zatímco se ujal zapalování svíček na dortu. Zapálil poslední a přišoupl dort k Billovi. Bill sjel pohledem všechny v kuchyni, naklonil se k dortu a v hlavě si přemítajíc své přání, přivřel oči a svíčky sfoukl. Otevřel oči a usmál se, že se mu podařilo svíčky sfouknout všechny hned na poprvé.
„Budeš chtít kousek dortu hned nebo jej necháme až na odpoledne, Bille?“ zeptala se Simone.
„Já… jestli chcete vy.“
„No je to tvůj dort, takže my počkáme, až ho rozkrojíš. Ale jelikož jsme po snídani, mohli bychom ho nechat na odpoledne jako zákusek,“ navrhla Simone.
„To by bylo bezva,“ přikývl Bill a sledoval, jak jeho dort mizí ze stolu, aby se dal dál chladit, dokud na něj nepřijde řada.
Dalších několik dlouhých minut Bill strávil děkováním, dojatým fňukáním a lamentováním, že mu nemuseli kupovat žádné dárky. V hloubi duše ale skákal dva metry vysoko, protože měl obrovskou radost. Nestačil se divit, jak rychle mu Tom pomohl s odnosem dárků do pokoje, pomohl mu vybrat hezké oblečení a řekl mu, že na něj počká dole.
Dalším bodem Billova narozeninového dne byl slavnostní oběd v jedné lepší restauraci. Tom naléhal, aby si Bill objednal cokoli, na co má chuť, aniž by se ohlížel na cenu. Po dokonalé snídani, dárcích a dortu, dostal Bill úžasný oběd. Aby jim trochu vytrávilo, se rozhodli, že se trochu projdou městem, přičemž Tom Billovi koupil gumová zvířátka v papírovém pytlíku, aby si připomněli ty nesmělé časy v léčebně. Bill se pokaždé sladce usmál a nepřestával žmoulat sladkou gumu, co chvíli nabízejíc i Tomovi.
Přesně podle plánu Simone s Gordonem vyklidili pole hned po obědě, a když se Bill s Tomem vrátili z města, byl dům už prázdný. Tedy skoro prázdný.
„Pojď se mnou. Mám pro tebe ještě jeden malý dárek,“ hmátl Tom po Billově ruce a vedl jej k sobě do pokoje.
„Tomi, prosím, já už nic nechci. Dal jsi mi toho tolik,“ kňoural Bill.
„Tady,“ podal Billovi Tom zabalený dárek a donutil jej posadit se na postel. „Rozbal to,“ pobídnul jej Tom. Bill sklonil pohled ke svým rukám a uctivě se jal rozvazovat modrou mašli a opatrně rozbalovat balicí papír. Do klína mu vypadla zarámovaná fotka. Bill ji uchopil do rukou a zadíval se na obrázek. Ležel na polštáři a pravděpodobně spal, protože si nepamatoval, že by jej Tom fotil. Tomovy rty se něžně opíraly o Billovo čelo a jeho oči byly procítěně přivřené. Billovi se zadrhl dech v hrdle. Cítil z té fotky něco nádherného, magického, pozitivního. Jako by se Tomovi povedlo zachytit něco, co už bylo dávno zapomenuto. Strávil díváním se na fotku a prožíváním všech pocitů, které to v něm vyvolávalo několik dlouhých chvil. Nemohl oči odtrhnout od toho něžného spojení jeho kůže s Tomovými rty. Dokonce i ve spánku byl Tom po jeho boku, chránil jej a opečovával s takovou jemností, že si na fotce přišel jako porcelánová panenka.
„Líbí se ti?“ zeptal se Tom, když Bill dlouho nic neříkal. Bill na místo odpovědi přelezl do Tomova klína a dnes snad po tisící Toma pevně objal.
„Je nádherná. Krásná. Děkuji,“ zašeptal a pevně Toma stiskl. Odklonil se a hřejivě se na Toma usmál, tisknouc si fotku ke svému srdci. Naklonil se k Tomovi a hluboce ho políbil. Horlivě sál jeho ret a tlačil se na jeho tělo, že se Tom musel paží zapírat o matraci, aby se nepřevážil a neupadl.
„Pak doufám, že jsi připravený na bohužel už poslední dárek,“ přejel Tom palcem po Billových rtech.
„Tomi, ne. Prosím. Už stačí. Cítím se hloupě,“ sklonil Bill hlavu.
„Budeš to milovat, věř mi,“ sliboval Tom.
„Slibuješ, že už poslední?“
„Poslední, ale nejlepší,“ přikývl Tom.
„Dobře,“ kývl Bill.
„Je ve tvém pokoji na posteli,“ navigoval jej Tom a sledoval, jak přes veškeré protesty Bill rychle seskakuje z jeho klína a vydává se do svého pokoje. Tom jej rychle následoval, aby mu neunikla Billova reakce. Oba vešli dovnitř a Tom se usmál, když jeho máma dodržela veškeré instrukce.
Na Billově posteli ležel světlý proutěný košík s obrovskou fialovou mašlí na boku a uvnitř sedělo malé medově zbarvené štěňátko šarpeje s černou tlamičkou, které si oba příchozí zvědavě prohlíželo.
„Tomi,“ vypískl Bill. „To je… pomačkané štěňátko!“ vykřikl a nahrnul se k posteli. Vytáhl pejska z košíku a okamžitě jej objal. Pejsek očichal Billovi tvář a hned jej obdařil pořádným lízancem. Bill se zvonivě zasmál a vtiskl pejskovi polibek na hlavičku. Tom se zasmál, když slyšel, jak Bill pojmenoval rasu pejska.
„Je to šarpej,“ uvedl Tom na pravou míru, ale vypadalo to, že všechno kolem je zapomenuto. Středem Billova vesmíru se stala malá, batolivá, pomačkaná a hravá koule, která okamžitě poznala, ke komu patří. Stejně jako Bill nešetřil polibky pro pejska, tak štěně nešetřilo láskyplnými olíznutími Billových tváří.
„Opravdu je můj, Tomi?“ zeptal se Bill a s pejskem v náruči vstal z postele.
„Jen jestli nějaký polibek zbyde i pro mě,“ pohladil malého hafana po hlavičce a poté si přitáhl Billův obličej ke svému. Překvapeně ustoupil o krok dozadu, s jakou vervou se na něj Bill vrhl. Mlaskavě Toma líbal a spokojeně funěl. Tom si přidržoval Billa u sebe nejen za pas, ale i za tvář. Zasmál se a nečekaně se od Billa odklonil, když jej štěně olízlo na krku.
„Oh blé,“ zasmál se a utřel si sliny ze svého krku.
„Líbíš se mu, Tomi,“ usmál se Bill a jeho oči se rozzářily.
„To jsem rád. Lepší být poslintaný než pokousaný,“ poznamenal Tom. „Jinak támhle v tašce má nové misky, jsou tam nějaké psí kapsičky, granulky a hlavně je tam příručka, jak se o něj starat,“ ukázal Tom na křeslo, kde stála naplněná taška.
„Hned si to všechno prostuduju,“ slíbil Bill. „Máš hlad, mrňousku? Nebo žízeň?“ zeptal se pejska a rozešel se k tašce. Tom se usmál a otočil se k odchodu.
„Tomi?“
„Ano?“ otočil se Tom ještě.
„Děkuji,“ pípl Bill a vážně se Tomovi podíval do obličeje.
„Nemáš zač.“
Večer se Tom odebral s věcmi na spaní do koupelny, aby si dal sprchu. Billa zanechal ve svém pokoji na posteli s jeho novým dárkem, který byl ale z celodenního hraní a tahání věcí tak unavený, že usnul vedle Billa na matraci. Bill se díval na spící klubíčko, hladil jeho zvrásněnou kůži a přemýšlel. Zažil nejnádhernější den svého života, a to díky Tomovi. Pomalu mu začínalo znovu docházet, co všechno pro něj Tom udělal. Uslyšel dole zvonit telefon, a tak se opatrně zvedl, aby neprobudil pejska, a rozeběhl se dolů.
„Halo?“
„Bille? To jsem já. Táta,“ ozvalo se.
„Ahoj tati,“ pozdravil Bill malinko sklesle.
„Chtěl jsem ti popřát všechno nejlepší k narozeninám alespoň takhle. Přijedu, jak jen to bude možné. Ano? Bille?“ Bill hlasitě popotáhl. „Bille, co se stalo?“ znejistěl Jörg.
„Tom… Tom… on…,“ koktal Bill a začínal znovu dojetím plakat. Bylo toho moc. Nemohl tolik štěstí a radosti držet v sobě. Jörg se vyděsil. V tu chvíli mu to nepřišlo ani trochu absurdní, proto se zeptal na rovinu.
„Bille, co se stalo? Tom ti ublížil? Udělal ti něco? Musíš mi to říct, Bille. Co ti udělal?“ ptal se rychle. Bill vzlykal otci do telefonu téměř neschopný slova, což Jörgovi trhalo srdce.
„Udělal mi… narozeninovou snídani, napsal-napsal mi přání, dostal jsem-jsem dort, dárky a Tom… Tom… mi koupil pejska,“ vzlykl Bill hlasitě a lapal po dechu. Jörg na druhé straně pookřál a posléze mu z oka skanula jedna osamělá slza. Nemohl uvěřit, že Tom jeho synovi připravil ten nejkrásnější narozeninový den a podle toho, jak mu Bill štkal do sluchátka, se právě zalykal dojetím, štěstím a radostí. Jörg se zastyděl, jak jej vůbec mohlo napadnout, že by Tom jeho synovi ublížil. Tom byl ta poslední osoba, která by Billovi zkřivila byť jen jediný vlásek na hlavě.
„Bille, to je přece krásné. Neplakej, zlatíčko,“ uklidňoval jej Jörg. Bill popotáhl.
„Tati, já… já… Toma miluju. Bolí to. Uvnitř,“ dostal ze sebe.
Jörg se zarazil, jen co jeho syn vyslovil ta slova. Věděl, že k tomu jednou dojde. Tušil to už tak dlouho. Vlastně od chvíle, kdy viděl Billa sedět na Tomově klíně tehdy na pouti, ale slyšet to z Billových úst bylo něco kompletně odlišného. Nemohl si najednou vybrat, jestli je to dobrá nebo špatná zpráva, ale pak mu hlavou projelo všechno, co kdy Tom řekl nebo udělal, ať už pro Jörga nebo pro Billa. Sklonil hlavu i se sluchátkem a pousmál se.
„Láska je přeci krásná věc, Bille, neplakej,“ uklidňoval syna.
„Tom dneska… dneska… nemůžu tomu uvěřit.“
„To já taky ne,“ vydechl Jörg pravdivě. „Billi, jdi si teď odpočinout, ano? Vyspi se na to, a jak přijedu, tak si o tom promluvíme, ano? Pomůžu ti, Billi. Teď už se netrap. Mám tě moc rád,“
„Já tebe taky, tati. Ahoj.“
„Ahoj.“
Bill položil sluchátko a uplakaný šel zpět k Tomovi do pokoje. Připadal si jako hlupák, když jej dnes rozplakala každá věc, ale on nikdy tolik krásných věcí najednou nezažil.
Mluvil s otcem poměrně dlouho, a přesto se z koupelny ještě ozývala tekoucí voda. Bill se zavřel v pokoji a bez dovolení sáhnul po Tomově zapnutém notebooku. Odpoledne spolu hledali ještě nějaké informace ohledně pejska, a tak na hlavní stránce zůstalo zapnuté okno internetového prohlížeče. Bill se ohlédl, jestli nikdo nestojí ve dveřích, klikl do políčka pro vyhledávání a jeho prsty se rozeběhly po klávesnici. Jakmile dopsal poslední písmenko, zkontroloval, zda v nějakém slově nemá chybu, než se rozhodl kliknout na ‚Hledat‘. V okýnku stalo:
Jak někomu říct MILUJI TĚ?
***
Tenhle díl jsem zbožňovala od začátku do konce, když jsem ho psala, ale pak přišly moje vlastní narozeniny, a byly pravděpodobně ty nehorší, jaké jsem kdy zažila. Miluju na psaní povídek všechno, ale jedno opravdu nenávidím, a to, že tam je možné i nemožné. Když chci, aby byly dvě osoby spolu, tak spolu budou, když chci, aby povídka dobře skončila, tak skončí, a když jsem chtěla, aby Tom pro Billa připravil ty nejnádhernější narozeniny, tak se tak stalo a já se po svých narozeninách přistihla, jak nesmírně mému povídkovému Billovi v tomhle díle závidím.
Ačkoli někdo říká, že narozeninový den pro něj není ničím speciální, tak lže. Každý si ráno v ten jediný den v roce uvědomí, že dnes je jeho den. Přejte svým přátelům jinak než přes sms nebo Facebook, a pokud vám na nich opravdu záleží, dejte si tu práci a vymyslete pro ně dárek, který je potěší a dojetím rozpláče, i když nebude mít pětimístnou hodnotu. Nevím, odkud se vzal ten podivný zvyk darovat si peníze v obálce, protože to pro mě znamená, že ten člověk se cítí povinen mi něco darovat a nemá náladu na vymýšlení dárku, a proto mě odbude jednou obálkou, aby mě měl co nejdříve z krku.
Chtěla bych využít tenhle díl pro malé poselství.
Poslouchejte svoje blízké, všímejte si, když mluví o maličkostech, které by si přáli, protože pak uděláte jejich narozeninové dny opravdu nádherné. M. :o*
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 20
Tenhle díl byl tak krásný. Hned od samého začátku jsem si byla jistá, že Bill dostane pejska. Tak jsem ráda, že jsem se trefila 🙂
A musím říct, že tak nádherné narozeniny jsem ještě ani já nezažila a strašně moc je Billovi závidím!
A když pak Jorgovi přiznal, že Toma miluje, chtělo se mi štěstím brečet taky.
Jsen opravdu zvědavá, jaké informace na tom internetu najde. Doufám, že nebude hledat na wikipedii 😀
Tak dnes si ma totálne odrovnala! Toto bola tak nádherná kapitola, možno aj tá najkrajšia doteraz.
Tom ma hneď ráno dostal s tými raňajkami (tiež by som raz také čosi chcela zažiť) a ten dopis bol tiež krásny 🙂 Billovi sa nečudujem, že sa rozplakal a vlastne plakal po celý deň od šťastia 🙂
Trošku ma prekvapila tá fotka – nečakala som, že ju Tom Billovi takto daruje 🙂 Ale bolo to krásne gesto.
To šteniatko… úžasne nádherné, hneď by som si také vzala domov. A ten Billov názov, že pomačkané šteniatko. ♥ (môj brat takých psíkov nazýva "ponožka" :D)
No a všetko zavŕšil Billov rozhovor s otcom. Jörga chápem, že sa hneď zľakol, čo sa Billovi stalo, ale potom si uvedomil, že Tom by nebol schopný Billovi ublížiť. A keď Bill povedal, že Toma miluje a ako ho to bolí. Chudák Bill, zažíva niečo také prvýkrát a absolútne netuší, ako s tým niečo robiť 🙂 A to jeho vyhľadávanie na záver… to bola už len čerešnička na torte 🙂
Ďakujem za úžasne krásnu časť, ani sa mi nechce veriť, že táto excelentná poviedka je súčasťou môjho života už pol roka. A keď skončí, tak mi bude neuveriteľne chýbať.
P.S.: Tvojich narodenín je mi ľúto, pre človeka by to mal byť výnimočný deň, ale nie vždy to tak je. 🙁
A zdieľam tú tvoju nenávisť k tomu, že v príbehov je možné aj nemožné. Vždy ma zamrzí, že v skutočnosti sa niečo také nestane.
Myslím, že to už nebude pro nikoho překvapením, když napíšu, že ZASE dojetím brečím! 😀 Tahle povídka je něco tak neuvěřitelně nádherného! ♥ A zase to ve mně zanechalo tolik pocitů, ale dnes jen těch nejkrásnějších! ♥ A po přečtení dílu jsem se musela na chvíli vydýchat a uklidnit, protože bych jinak napsala samé nesmysly, jak moc jsem byla ze všeho na větvi! 🙂
Už hned na začátku, když Tom připravoval snídani, jsem se usmívala a těšila jsem se na Billův den. Po pravdě Billovi tu snídani do postele pekelně závidím, protože když nepočítám dny kdy jsem nemocná, tak jsem v životě žádnou snídani do postele nedostala a to ani o svých narozeninách! 🙁 😀 Pak představa spícího Billa byla doslova okouzlující. Divím se, že tam Tom nezůstal na Billa zbožně hledět, protože já osobně bych asi nad spícím Billem doslova slintala! 😀 A díky dopisu jsem se dozvěděla, že má Bill skutečně narozeniny! 🙂 Už jsem si i začínala myslet, že Tom bude třeba slavit nějaké výročí jejich seznámení nebo podobně, ale pak mi docvadlo, že rok to ještě asi nebude, co se znají. Ale ten dopis! ♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥ Jejda, tak u něho mi úplně došla slova a už při něm jsem slzela jako blázen! Tom si na něm dal vážně záležet a líbilo se mi, jak napsal všechno tak, jak to cítil! 🙂 Když psal Billovi, že zanechal v jeho srdci nesmazatelnou stopu, už jsem natahovala! 😀 Tom se nezdá, ale je to obrovský romantik! A to přáníčko bylo tak krásně originální, že už jen kvůli tomu jsem byla na měkko. Sama totiž miluju, když mi někdo napíše originální přání, než jen jak je zvykem ´Hodně štěstí, zdraví….´ , beru to totiž jako důkaz toho, že pro toho člověka opravdu něco znamenám a proto si dal záležet i na tom, aby mi jen fádně nepopřál! 🙂 U Toma je sice spousta signálů toho, že pro něj Bill hodně moc znamená, ale tohle je další důkaz! Navíc nevím, jestli si to Tom uvědomuje, ale vším tím, co pro Billa dělá, je naprosto jasné, že je do Billa zamilovaný až po uši a všemi jeho gesty to dává krásně najevo! 🙂 No a nemluvě o té básničce, kterou Billovi napsal! 🙂 Tom se za ni možná styděl, ale já vím, že rozhodně nemá za co! Navíc jsem si hned při prvním verši vzpomenula na moment, kdy napsal Bill básničku pro Toma a Tom mu za ni děkoval a psal mu, že obdivuje všechny, kdo tohle dokáží, protože on psát básničky neumí. A vida, co s ním udělala láska! ♥ Když si Bill četl dopis od Toma a slzel dojetím, tak jsem se i přes veškeré své slzy musela usmívat. Bill je jednoduše roztomilý za všech situací a strašně moc jsem si jej oblíbila! Je to skvělá osobnost, ostatně to jsem tu už určitě někdy psala, a taky věřím, že ještě v budoucnu budu psát znova. 😀 Strašně se mi líbilo, jak s brekem vletěl do Tomovy náruče. Miluju ta jejich objetí! ♥
Jednoduše jsem z tohoto dílu naprosto rozněžnělá! 😀 Nejspíš bude tenhle komentář až moc sladký a až moc přesrdíčkovaný, ale nemůžu si pomoct, tuhle povídku prostě miluju a nevím, jak jinak to dát najevo! 🙂 Billovy narozeniny jsem si užila spolu s ním, měl opravdu nádherný den, ale hlavně to byl také zasloužený den! Po všem tom trápení v minulosti si už Bill zaslouží jen samé nádherné dny, kdy bude cítit, že je milován! Tom si dal skutečně záležet a to je samozřejmě další věc, díky které jsem se u dnešního dílu tolik nabrečela. Hřeje mě u srdce z toho, jak Tomovi na Billovi záleží. Miluju způsob, jakým se Tom o Billa stará a jak jej bezištně miluje. Nic nedělá proto, že čeká, že mu to Bill nějak oplatí – dělá to prostě proto, aby viděl Billa šťastného a udělal mu sebemenší radost. Tomuhle se říká pravá láska. ♥ Tou fotkou neudělal Tom radost jen Billovi, ale i mně! 😀 Hned jsem si vzpomněla, jak ji Tom fotil a jak jsem se u té části uculovala. 🙂 No a nemluvě o tom nádherném dárku v podobě pejska! 🙂 Nejkouzelnější byla ale Billova věta „To je…pomačkané štěňátko!“ ♥♥♥♥♥♥♥ Při té větě jsem se začala strašně smát, ale zároveň jsem byla díky Billovi úplně rozněžnělá. Ano, píšu to už ZASE, ale prostě si nemůžu pomoct – Bill je tak dokonale roztomilý, že mám občas chuť jej umačkat! Myslím, že tohle bude další Billova věta, kterou si budu pamatovat snad už navždycky! 😀 Stále mám totiž živě v paměti, jak v povídce Change of Lifestyle opilý Bill pronesl: „A Tomi? Myslíš, že nevadí, když mám nohy na kolejích?“ 😀 😀 😀
Telefonát Jörga mě ze začátku strašně rozesmutnil. Najednou mi bylo líto, že Jörg nemůže slavit své narozeniny se synem a že mu kvůli práci musí přát přes telefon. Měla jsem strach, že bude kvůli tomu Bill strašně moc smutný, ale přes jeho veškeré pocity mu to asi ani nepřišlo. Když se Bill do telefonního sluchátka rozeštkal, věděla jsem, že pláče dojetím, ale i tak mi trhalo srdce jej ´vidět´ takhle plakat. Opět jsem měla vůči němu nějaké ochranitelské pocity, a chtěla jsem si jej schovat do náručí stejně, jako to dělává Tom. 🙂 A pak, když byl Jörg tak vyděšený, co mohl Tom provést jeho synovi, jsem se prostě musela začít smát. 😀 Ono to ani nebylo nijak vtipné, ale když jsem si představila, jak nádherný den Tom připravil a Jörg jej podezřívá z nejhoršího, tak jsem se nemohla udržet. Samozřejmě že Jörga chápu. Kdyby mi takhle Bill začal plakat do telefonu a nebyl by schopen říct smysluplnou větu, taky bych měla strach, co mu Tom provedl. Je to naprosto jasné a to i přes to, že Jörg viděl na vlastní oči, jak nádherně se Tom k jeho synovi chová. 🙂 A pak přišla ta nádherná věta! ♥ ´Tati, já.., já..Toma miluju.´ ♥♥ Tak to byl moment, kdy mi do očí vyhrkly další slzy. Mě samozřejmě těší, že Bill Toma miluje a už si to i sám uvědomil, ale na stranu druhou je mi Billa líto, jak se kvůli tomu teď trápí. Věřím ale, že brzy tohle trápení pomine, protože jsem si víc než jista, že Tom Billovy pocity opětuje. Jen si teda nejsem jista, zda to už i Tom ví, a nebo se to pořád snaží potlačovat. Ale pokud si to Tom ještě nepřiznal, pevně věřím, že mu to brzy docvakne a nebude se tomu bránit. Navíc postoj Jörga byl skvělý. Nezačal panikařit a přijal to jako holý fakt, protože si tím už počítal. A dokonce to i vypadá, že by proti jejich vztahu nemusel mít žádných námitek, což je další věc, která mi dnes vykouzlila úsměv na rtech! 🙂
A závěr povídky byl nejvíc zlatý! ♥♥ Opět se tady díky Billovi rozpouštím, protože ta jeho roztomilost a nevinnost mě stále dostává! ♥ ´Jak někomu říct MILUJI TĚ?´ ♥♥♥♥♥♥ Prosím, přesně tohohle Billa bych chtěla domů, abych jej mohla opečovávat! 😀
Tenhle díl byl pro mě hotová bomba! Sice byl pro mě strašně uplakaný, protože já velká citlivka si všechno až moc beru, ale tyhle slzy byly stejně jako ty Billovy, slzy radosti! V některých částech jsem až ztrácela dech a po přečtení posledního slova mám v sobě pocit, jako bych milovala všechny lidi na světě! 😀 Fakt se cítím moc krásně a to jen díky povídce! 🙂
Opět Ti musím poděkovat za tuhle nádhernou, emotivní povídku! ♥
A taky Ti chci strašně moc poděkovat za to, jak pravidelně a rychle tady povídka přibývá! Neuvěřitelně moc si toho vážím! DĚKUJI! ♥♥♥
[1]: 😀 Sama wikipedii velmi ráda využívám pro nevěděcké bádání, ale tam bych Billa raději nepouštěla 😀
[2]: Ponožka je také velice trefné pojmenování. Musím se přiznat že oslovení "pomačkané štěňátko" pochází ode mě samé a používám ho neustále, ačkoli už mi není 5 let O:)
[3]: Mischulko, když jsem viděla tvůj komentář, řekla jsem si jen WOW! Sjíždím dolů, dolů, dolů a dolů a Tvůj úžasný komentář stále nekončí, což mě neuvěřitelně potěšilo. 🙂 Přání, které Bill od Toma dostal je opravdové a opravdu jej ode mě někdo dostal, protože jestli si někdo opravdu dává záležet na těchto věcech, jsem to já. Snad se dotyčný oslavenec nebude zlobit, že jsem přání použila do povídky 🙂
Mockrát Vám děkuji za neuvěřitelně milé komentáře a omlouvám se za všechny slzy, které byly díky tomuto dílu prolity. Snad se mi podaří vám to ještě vynahradit 🙂
To byla krásna kapitolka nejhešči byl ten konec.
Prekrásna, dojímavá úúúúplne nádherná kapitola. Strašne moc Ti za ňu ďakujem. Myslím, že takéto narodeniny ako má Bill sa tak často nedejú ale ja som si ich perfektne užívala cez Billa. Moje posledné narodeniny boli úúúplne hnusné. Moja kamarátka ktorá ma pozná cca15 rokov ma totálne podrazila a ja som sa s ňou o tom ešte nedokázala porozprávať a to sa už blížia ďalšie…
Billov rozhovor s otcom bol tak pekný, úúúúplne som z toho mimo. Ďakujem, veľmi, veľmi za kapitolu a poviedku a prajem Ti už len samé pekné narodeninové dni.
Opravdu je to už půl roku? Čas utíká tak rychle… jsem ráda, že jsme uhodly a Bill měl opravdu narozeniny. Tak nádherný den by jistě jednou zažil každý z nás 🙂 ta snídaně byla tak milá, Tom kuchtík je pozorný hostitel a snídaně do postele s ozdobenými vaflíky je prostě luxus! Dopis od něj byl dojemný, o to více, že jej skutečně někdo dostal 🙂 Billovo slzičky byly rozhodně prolity oprávněně. Pak ho čekala úžasná oslava, stále milý a usměvavý Tom a k tomu ta fotka? Bože, tu chci taky! Slinatala jsem nad ní už minule když ji pořizoval. To dojetí přeskočilo i ke mně 🙂 alebposlední dárek? Co k tomu říct jiného, než že mu neskutečně moc závidím? Dostat pejska je moje tajné přání, ale asi se mi jen tak nesplní. Pomačkané štěňátko je taaaak sladké <3
Největší citová bomba, která dnes útočila byl telefonát. Už jen to, jakým způsobem mluvil Jorg mě tak moc nakousalo, bylo to úžasné jak jej podpořil. Ale Billovo vyznání? K tomu nemám slov. Budu se opakovat, ale nádhera! Dnešní díl jsem si na 100% užila. Moc a moc děkuji, nejen za dnešek, ale za celý ten báječný půlrok.
Tenhle díl miluju – od prvního do posledního písmenka 🙂 Přečetla jsem ho celý dvakrát a myslím, že dneska jsem ho rozhodně nečetla naposled 🙂
Pomačkané štěňátko… <3 Odteď nebude šarpej ničím jiným než pomačkaným pejskem, tím jsem si jistá :)) Tohle plemeno mi přijde super roztomilý, jsem ráda, žes Billovi přiřkla právě tohohle psíka… No, a jako celý díl jsem se jakžtakž držela, ale když Bill dostal pejska, tak už jsem se prostě musela rozeřvat 😀 Já jsem mega velkej milovník zvířat, takže tohle je něco pro mě :)))
No, a ten tvůj komentář na konci… Musím souhlasit od prvního do posledního písmenka. Nesnáším dávání peněz, i když jich třeba nemám nazbyt a vždycky by se nějaký hodily, stejně mi mnohem větší radost udělá maličkost, která je ale s láskou vymýšlená a prokáže, že mě dotyčný opravdu zná a není línej kvůli mně trochu zapřemýšlet. A já se toho držím taky, vždycky radši potrápím hlavu, než abych svoje blízké odbyla. Mrzí mě, že jsi měla špatný narozeniny a přeju ti, aby všechny další už byly jenom lepší 🙂
Dnešní kapitola mě fakt pohladila po duši. Byla vážně úžasná <3 Díky za ní a budu se strašně moc těšit na další.
děkuju za ten užasnej díl byl naprosto dokonalej celá tahle povídka je dokonalá. Páni to už je to pul roku o.O kdo by to řek. musím přiznat, že u tohodle dílu mi tekly slzy Tom je vážně užasnej a Bill je tak strašně roztomilej nedivim se mu, že plakal taky bych brečela. Nejkrásnější byla ale Billova věta „To je pomačkané štěňátko!“ to bylo naprosto dokonalé <3 ♥ ♥ ♥ Telefonát Jörga mě nejdřív zarazil bylo mi líto, že nemuže Billovi popřát osobně, ale nakonec jsem z toho zase brečela jak to bylo nádherný. A ten konec páni jen doufam, že to Bill nehledá na wikipedii to nevim co by mu našlo 😀 Dnešní kapitola byla vážně užasná moc ti za ní děkuju a stejně tak za celou ,protože je naprosto perfekní jsi fakt užasná autorka. ♥ ♥ ♥ ♥
Moc děkuju za krásnou kapitolku. Vůbec mi nepřipadá, že je to už půl roku! To je neuvěřitelné!
Tak to přece jen byly narozky a ten pejsek, to jsem si přesně myslela, že od Toma dostane. A pomačkané štěňátko – to je prostě roztomilý. Jo, vymyslelas Billovi opravdu krásné narozeniny.
A neboj, nejsi v tom sama, i u nás se docela rozmohlo obálkování, nejen k narozkám, ale i k vánocům. Je to divný, když si představím, že bychom si jen vyměňovali obálky …
Nejenom Bill, ale i já tady pláču, vlastně posmrkávám, ale stejně jako u Billa jsou to slzičky radosti =)
Tom je úžasný člověk, dokázal Billovi připravit tak nádherné překvapení. Jeho básnička a celé přáníčko byly doslova ze srdce a vůbec se nedivím, že byl Billí tolik dojatý.
Strašně se mi líbilo, jak jsi popisovala Billovo probouzení se, když mu Tom nechal na nočním stolku snídani, králíček Bill ♥
Ony všechny ty dárky a přání i úžasný pejsek byly pro Billa určitě perfektními, ale tím nejvzácnějším darem, který kdy od života dostal, je Tom…♥♥♥
Billův telefonát s tátou mě úplně odrovnal, jak Bill, chudáček, vzlykal. Jorg už myslel na nejhorší a on přitom Bill plakal štěstím a dojetím a láskou k Tomovi ani nemohl mluvit. To byla strašně emotivní chvíle a potom to Billovo přiznání, že Toma miluje, to bylo prostě nádherné =)♥
A Jorgova reakce byla úžasná, jsem ráda, že pochopil, že Tom je tím nejlepším, co se Billovi mohlo stát =)
A když už je tady debata o narozeninách a dárcích, tak já už jsem ve věku, kdy nějaké narozeniny opravdu neřeším xD A "obálky" naopak vítám, protože si třeba můžu přišetřit na něco dražšího, letos to byly například nové trekovky na hory, které mě přišly bratru na čtyři tisíce xD A k těm obálkám vždycky dostávám orchidej, to je moje vášeň xD
Povídka opět úžasná ♥