autor: Sapere Aude
Tom
„Ránko,“ zamumlal Tom, vyfukujíc oblak modrého kouře, když postřehl Billův pohyb.
Bill otevřel jedno oko a rozhlédl se kolem sebe. Jeho rty se zvlnily do úsměvu, jakmile si vzpomněl, kde je. Spokojeně se protáhl a posadil se, pozorujíc Toma ospalým pohledem.
„Ahoj.“ Jemně se usmál.
Tom kývl hlavou, téměř nervózně potahoval z cigarety. „Vyspal ses dobře?“ Zeptal se černovlasého chlapce.
Bill horečně přikývl; byl to ten nejlepší spánek za poslední léta.
„Ok, dobře… dobře,“ přikývl Tom, opět si potáhl z cigarety a zhluboka vdechoval kouř. „Teď tě vezmu zpátky.“
„Ne,“ odpověděl Bill okamžitě, vrtíc hlavou.
„Bille-„
„Ne!“ vykřikl a ochranitelsky kolem sebe omotal přikrývku.
„Ježíši Kriste, Bille! Přestaň z toho dělat takovou záležitost!“ řekl Tom hlasitě.
„Nechci se vrátit!“ Bill se zamračil, vypadal naštvaně.
„Kurva-“ Tom se zarazil a vyčítavě na Billa mířil prstem. „Ty- ty…“ Zasekl se.
Bill se zabořil hlouběji do přikrývky, nespouštějíc z Toma pohled.
„Dobře… dobře, uklidni se, Tome,“ mumlal si pro sebe a vyhodil cigaretu z okna. „Dobře,“ zopakoval. Začal pochodovat sem a tam, jeho oči propalovaly ty Billovy, jako by zahájili soutěž v zírání.
Zastavil se a klesl na gauč. „Máš rád zmrzlinu?“ zeptal se.
„Zmrzlinu?“ Bill naklonil hlavu na stranu.
„Ano, zmrzlinu,“ řekl Tom, nedokázal potlačit mrzutost.
„Uhm, ano, ale sestry nám ji nedávaly často,“ odpověděl Bill tiše, trochu zmatený.
„Dobře, co kdybychom šli ven a koupili zmrzlinu, chceš?“ zeptal se Tom, nervózně potahujíc ze své nově zapálené cigarety.
Billovy oči se rozšířily. „Opravdu?“
Tom přikývl a vydechl oblak kouře. „Jistě, můžeš si dát klidně i dvě různé příchutě, ale už musíme jít.“
Billův obličej se rozzářil. Neměl zmrzlinu už celá léta, nedokázal si dokonce vzpomenout na to, jak vůbec chutnala, ale byl si jistý tím, že ji zbožňoval.
„Dobře.“ Bill dychtivě přikývl a vylezl z postele.
Tom vyhodil nedokouřenou cigaretu z okna a hodil na sebe bundu. „Tak pojďme.“
Bill popadl svůj kufr a následoval Toma ze dveří. Tom se zastavil a prohlédl si Billa od hlavy až k patě. „Kde máš boty?“ Ukázal na Billovy nohy.
„Nenosím boty,“ řekl Bill a pevně stiskl svůj kufr.
Tom zvedl obočí. „Aha, raději už pojďme.“
*
„Tvé tričko?“ zeptal se Bill.
„Ne.“
„Ta kulatá věc, kterou řídíš?“
„Ne.“
Bill se rozhlédl kolem sebe. Co černého ještě přehlédl? Zatáhl za chumáč svých vlasů a roztržitě si jej otáčel kolem prstu.
„Vím!“ Bill náhle vykřikl. „Moje vlasy!“
„Ano,“ povzdechl si Tom, pevně svírajíc volant.
Bill vyjekl a zavrtěl se na zadním sedadle, dívaje se kolem auta. „Ok,“ řekl vzrušeně. „Hádej, dívám se na-„
Najednou se ozvalo hlasité „třesk“ a vůz prudce zastavil, zepředu začal unikat oblak šedého, místy až černého kouře.
„Sakra,“ zamumlal Tom, sledujíc kouř vycházející z jeho auta. „Sakra!“ vykřikl, silně udeřil do volantu, přičemž se ozvalo troubení.
Bill sebou na zadním sedadle trhl a silně omotal paže kolem svého kufru. Tom rozzuřeně otevřel dveře auta a vystoupil, aby se mohl podívat na škody.
„Jak se to, sakra, stalo?“ vykřikl, jeho hlas byl nepřirozeně vysoký. Zavrtěl hlavou. „Tohle nemůže být pravda, nemůže.“
Bill se chtěl dredatého chlapce zeptat, co se stalo, a právě tehdy si uvědomil, že nezná jeho jméno.
„Seru na to.“ Zaslechl Tomovo mumlání. „Stejně jsme už skoro tam.“
Tom došel k zadní části auta a otevřel Billovi dveře. „Vylez ven, pokazilo se mi auto, stejně už jsme na místě,“ řekl mu Tom.
Bill se usmál; nemohl se dočkat, kdy si bude moct dát zmrzlinu. Vystoupil z auta, kufr táhl za sebou, ale vzápětí se zastavil na místě, když pouze pár metrů od nich spatřil známou budovu.
„Ne,“ řekl a zavrtěl hlavou. „Ne!“ Rychle vlezl zpět do auta a přitiskl se ke dveřím na druhé straně.
„Bille,“ procedil Tom skrz zaťaté zuby. „Vypadni.“ Už toho měl opravdu dost, bylo toho na něj příliš a ke všemu se musel zbavit Billa ještě před bratrovou svatbou, takže mu zbývaly dva dny.
„Ne! Říkal jsi, že půjdeme na zmrzlinu!“ Bill téměř křičel, v očích jasné zděšení.
„Fajn, lhal jsem, Bille. Lhal jsem! Teď vylez z toho zatraceného auta a pojď domů!“ Tom se natáhl a chytl Billa za ruku.
„Ne!“ křičel Bill a zuřivě kopal nohama. „Nevrátím se tam!“
„Tak tě budu muset přinutit.“ Tom na něj naštvaně zíral a silně tiskl čelist.
„Oběsím se,“ zamračil se Bill.
Tom byl upřímně zaskočený. „Cože?“ zeptal se nevěřícně.
Bill lapal po dechu, počkal, až se mohl nadechnout, než začal opět mluvit. „Pokud mě přivedeš zpátky, oběsím se a bude to tvoje chyba,“ řekl výhrůžně, ale s klidem, jeho malý hrudník se prudce zvedal a zase klesal zpět.
V Tomově oku škublo, pěsti pevně sevřené. „Ty malý… „
„Udělám to,“ vyhrožoval Bill a bylo zřejmé, že to myslí vážně.
Tom nevěřícně zavrtěl hlavou a ustoupil. „Já tomu prostě nevěřím, nevěřím tobě.“
Bill těžce polkl, jeho ohryzek přitom udělal výrazný pohyb nahoru a dolů. Myslel to vážně. Pokud ho Tom donutí vrátit se, dokončí to, od čeho ho Tom zachránil, už by to nedokázal déle snášet, chtěl být svobodný.
*
„Co to je?“ zeptal se Bill a rozhlížel se po dvouposchoďovém dopravním prostředku, ve kterém seděli.
„Autobus,“ zamumlal Tom, pokoušel se být vůči Billovi co nejchladnější.
„Kam jedeme?“ ptal se černovlásek udiveně.
„Na nádraží.“
Billovy oči se rozšířily. „Uvidíme vlak?“
Tom diskrétně protočil oči v sloup. „Pojedeme vlakem,“ řekl Billovi bez nadšení.
Billovy oči se rozzářily, zakňučel a zavrtěl se na sedadle.
„Lístky.“ Zprava k nim dolehl znuděný hlas.
Tom z kapsy vylovil jízdenky pro oba a ukázal je chlápkovi; ten do nich udělal díru a vrátil je zpět Tomovi, otáčejíc se k dalšímu cestujícímu. Bill pozoroval tu scénu a vraštil obočí.
Naklonil se dopředu, přičemž se rty dotkl Tomova ucha. „Psst,“ zašeptal.
Tom zvedl obočí a z profilu se zadíval na Billa. „Uhm, ano?“
„Ten muž právě udělal díru do tvého lístku,“ zašeptal chlapec s havraními vlasy, zíraje na lístek v Tomově dlani.
Tom si odfrkl a držel jízdenky pro oba tak, aby na ně viděl. „Musel to udělat,“ začal vysvětlovat. „Ta díra znamená, že viděl naše lístky a my můžeme jet v tomhle autobuse,“ řekl tak jednoduše, jak jen to bylo možné.
Billovy rty se vytvarovaly do tichého „ó“, jak se opět opřel na svém sedadle. Všiml si, že žena sedící na sedadle před nimi na něj upřeně zírá. Její pohled způsoboval, že se cítil pozorován a nejistě pohlédl na Toma.
Tom si toho také všiml. „Můj přítel jede poprvé autobusem,“ řekl zdvořile té ženě.
Odtrhla pohled na Billa, na dvě vteřiny zůstala viset na Tomovi, než se otočila čelem dopředu. Tom jí za zády udělal grimasu a Bill pohoršeně zafuněl.
„Tady,“ řekl Tom a vložil lístek do Billovy otevřené dlaně. „Můžeš ho mít u sebe.“
Billova tvář se rozzářila. „Opravdu?“
Tom přikývl, Bill se široce usmál.
„Děkuju!“
*
Na vlakovém nádraží byl neuvěřitelný rozruch, který ještě více stresoval Toma, prodírajícího se davem lidí, přičemž musel neustále dávat pozor na Billa. „No tak!“ popohnal Billa, každou chvíli bojoval s touhou chytit chlapcovu ruku.
„Ale vlaky jsou na druhé straně!“ namítl Bill a ukázal opačným směrem, než kam mířili.
„Já vím, ale nejdřív skočíme na záchod, potřebuju čůrat,“ řekl Tom a rychle procházel davem.
Bill se držel u něj, uhýbal lidem a po špičkách rychle postupoval davem, s kufrem silně přitisknutým k hrudi. Konečně dorazili na pánské záchody a Tom okamžitě zamířil k jednomu z pisoárů a rozepnul si poklopec předtím, než se postavil do správné polohy. Bill jej následoval a postavil se těsně za něj.
Tom přestal s veškerou činností a rukama si chránil rozepnutý poklopec. „Uhm, dovolíš?“ zeptal se a podíval se na Billa.
Bill mu věnoval nevinný pohled, ale nehýbal se.
Tom zasténal, zapnul si kalhoty a zamířil k jedné z kabinek. Otevřel dveře kabinky a vstoupil dovnitř, Bill jej opět poslušně následoval.
„Ven!“ řekl Tom nevěřícně.
Bill zavrtěl hlavou.
Tomovy rty opustil zvuk plný frustrace, jak za nimi zavřel dveře kabinky, rychle otočil Billa čelem ke dveřím a pustil jej dostatečně rychle na to, aby spustil křik kvůli tomu, že se jej dotkl. Bill ale vůbec neprotestoval a nadále zůstával otočen zády k Tomovi.
Tom si zlostně rozepnul kalhoty a vytáhl své mužství. Bill se nenápadně mrknul přes rameno a tiše zalapal po dechu.
„Posaď se!“ řekl Tomovi.
Tom ztuhl. „Cože?“ zeptal se zmateně.
„To není správné, neměl bys stát,“ řekl mu Bill. „Ušpiníš záchodové prkýnko.“
Tom zavřel oči a zatnul zuby. „Dobře!“ zasyčel a stáhl si kalhoty téměř ke kolenům. Posadil se na prkýnko a lokty se opřel o kolena, ukrývaje tvář v dlaních. Bill si začal broukat nějakou melodii, zatímco poněkud netrpělivě čekal na Toma.
„Jak se jmenuješ?“ vyhrkl najednou.
Tom mírně zaražený zvedl obočí. Úplně zapomněl na to, že Bill ještě pořád nezná jeho jméno. „Tom,“ odpověděl.
„Tom,“ zopakoval Bill jemně. „To je hezké,“ usmál se.
„Uhm… dík,“ zamumlal Tom a opět ukryl tvář do dlaní.
Čůrat s mentálně vyšinutým člověkem po boku nebylo tak snadné, jak původně myslel.
*
„Co to děláš?“ ptal se Bill, jakmile Tomova kreditní karta zmizela v automatu.
„Vybírám peníze,“ vysvětlil. „Podívej se.“
Bill přistoupil blíž a pozoroval, jak Tom zadává svůj tajný kód. Stiskl ještě několik dalších tlačítek a pak přiložil dlaň před dlouhou štěrbinu ve spodní části obrazovky.
„Teď dostanu své peníze, vyjedou odtud,“ řekl.
Bill vše fascinovaně sledoval a přemýšlel, jak dlouho potrvá, než se tam zjeví peníze.
„Co to sakra?“ zamumlal Tom, stiskl několik dalších tlačítek, ale peníze nepřicházely.
Jeho kreditka byla zrušena. „To si ze mě, sakra, děláš prdel,“ nevěřícně se zasmál.
„Já?“ zeptal se Bill, oči doširoka otevřené.
„Ne,“ zamumlal Tom a snažil se neštěkat na chlapce, který v tom byl zcela nevinně.
„Sakra!“ vykřikl Tom a kopnul do automatu. Nacpal kartu zpět do peněženky a téměř chytil Billa za ruku. „Jdeme,“ řekl a zamířil k vlakům, očekávaje, že jej bude černovlásek následovat.
A on jej následoval.
*
Zabrali si volné kupé vlaku, ve kterém byly dvě malé palandy. Tom vlezl do jedné a Bill do druhé, oba unavení po dlouhém dni.
Najednou Bill nahlas zalapal po dechu.
„Co se děje?“ ptal se Tom trochu ustaraně.
„Nemáme žádné lístky na jízdu v tomhle vlaku.“
„Uhm…“ Tom polkl, jeho oči poletovaly po všech koutech kupé, jak se snažil najít výmluvu.
Pohled mu padl na Billův malý kufřík.
„Pořád máš lístek, který jsem ti dal v autobuse, ne?“ ptal se.
Billovy oči také zalétly ke kufru a on se uklidnil. „No jo,“ vydechl.
Měl ukrytý ve svém kufru lístek, který měl dokonce díru, což znamená, že mohli cestovat. Bill se opět rozvalil na matraci a tenkou přikrývku si přitáhl k bradě.
Tom se také uložil, ulevilo se mu, že mu Bill uvěřil. Díkybohu za jeho naivitu. Ještě pořád nevěděl, co se mu stalo a co z něj udělalo člověka, kterým byl dnes, ale až příliš se bál zeptat. Bál se toho, jak by Bill zareagoval na jeho otázku, a tak trochu se i bál odpovědi.
Opřel se o lokty a díval se na Billa, který ležel na druhé straně místnosti.
„Máš ještě nějaké jiné problémy krom těch ohledně doteků?“ zeptal se zvědavě.
Bill se otočil, aby se na něj podíval, výraz jeho tváře vyjadřoval čisté zmatení. „Co tím myslíš?“
Tom si odkašlal. „Tak například, slyšíš hlasy?“ zeptal se.
„Ano,“ řekl Bill tiše, otočil se na záda a zíral do stropu.
Tomovy oči se rozšířily překvapením. „Vážně?“ zeptal se nevěřícně.
Bill přikývl.
„A co říkají?“ ptal se zaujatě.
Chvíli bylo ticho, než Bill odpověděl. „A co říkají?“ zopakoval Tomova slova.
Tom zmateně nakrčil obočí a pak mu to došlo. „Ou! Ty slyšíš můj hlas?“
Bill se najednou posadil. „Ano! Proč? Je tady ještě někdo?“ Jeho oči podezřívavě těkaly po místnosti, možná i trochu vyděšené.
„Ne,“ zachichotal se Tom. „Ne, jsme tady jenom my dva,“ zazubil se.
„Oh, dobře,“ Bill se uklidnil, lehl si a zavřel oči. „Tome?“ vyhrkl.
„Hm?“ Tom taky zavřel své unavené oči.
„Jsem tvůj přítel?“ Bill se kousl do spodního rtu.
„Co?“ Tom oči znovu otevřel.
„Když jsi mluvil s tou starší paní v autobuse, řekls jí, že jsem tvůj přítel,“ vysvětloval.
„Aha,“ řekl Tom tiše, zíraje do stropu. „Uhm, ano… na této cestě jsi můj přítel, dobře?“
Billova tvář se rozjasnila, když otevřel oči, přímo zářily. „Dobře,“ nadšeně přikývl. Zavrtěl se na posteli, chtělo se mu kňučet štěstím, ale včas se zastavil. Krom toho, byl opravdu hodně unavený. „Dobrou noc,“ zívl, zavřel oči a zabořil obličej do polštáře.
„Dobrou.“ Tom se usmál, našel správnou pozici a přikryl se přikrývkou.
„Tome… „
„Ano?“ zeptal se Tom, otočil hlavu a podíval se na Billa.
„Co?“ Bill otevřel oči.
„Řekls mé jméno.“ Tom zvedl obočí.
„Jo,“ zněla prostá odpověď.
Tom opět zmateně svraštil obočí. „Proč?“
Bill se usmál, otočil se na bok, aby mohl vidět Tomovi do tváře. „Protože se mi líbí.“
autor: Sapere Aude
překlad: B-kay
Je to jasné! Po tomhle dílu jsem se do povídky definitivně zamilovala! ♥
Tenhle Bill je tak neuvěřitelně okouzlující a roztomilý a celý čas jsem se jenom usmívala! Ta jeho dětskost a nadšenost mě dostává! 🙂
Tom je ale teda pěkná potvora! 😀 Řekne Billovi, že půjdou ven si dát zmrzlinu a on jej místo toho zaveze k léčebně! 😀 V tu chvíli, kdy jej Bill prokoukl mi to bylo ohromně líto. Ovšem neříkám, že bych Toma nechápala. Je jasné, že se těší až si konečně vyřeší svůj život a nemá čas na někoho, koho vlastně ani nezná. Navíc mám trochu strach z toho, jak Bill utekl, jestli nebudou nějaké problémy. Na jednu stranu je mi líto Toma kvůli tomu, že se na něj Bill tak upnul a ještě mu vyhrožuje, že spáchá sebevraždu když se o něj nepostará, ale na stranu druhou se celé téhle prekérní situaci musím smát! 😀 Nemůžu z toho, jak Bill vidí všechno jednoduše a jak chodí za Tomem jako káčátko. 😀 To s tím záchodem bylo strašně komické!! 😀 😀 A zase jsem u toho, jak je Billova naivita roztomilá a jak bych jej samou láskou umačkala! 😀
Tenhle díl byl ohromně miloučký! 🙂 Líbí se mi jak je Bill ze všeho nadšený! Že uvidí vlak a že jím dokonce i pojede, že si může držet vlastní lístek v ruce..je krásné jak si Bill užívá takových maličkostí! A jsem ráda, že je mu s Tomem o hodně lépe, než na klinice! 🙂
Navíc to, jak chodí Bill pořád bosý, má taky své určité kouzlo! Ale pro jeho zdraví bych si raději ty boty obula, protože kdo ví kde by mohl na něco šlápnout!
Už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu, protože jsem zvědavá, kdy konečně i Tom uvidí, že Bill je kouzelná osobnost a bude rád, že si jej Bill takhle našel a nepustil se jej. Věřím, že jednou ten den přijde a Tom bude za tohle všechno vděčný, protože mu Bill svým příchodem do jeho života úplně změní celý život!
Strašně moc děkuji za překlad tohohle pokladu! ♥
Sklamalo ma, že Tom Billa s tou zmrzkou oklamal, ale chápem, že sa ho chcel zbaviť. No Bill nie je debil, len je chudák popletený z toho veľkého sveta:D takže mu na to nenaletel.
Toma mi je trochu ľúto ale len trochu, lebo keď zistí kto si ho tak drzo adoptoval nakoniec bude rád.
Strašne moc ďakujem za preklad 🙂 Teším sa na pokračovanie.
Jsem rada že jej sice nedobrovolně ale nechal u sebe.
Chudák Tom, očividně neví, co si má s Billem počít a přitom má sám svých starostí až nad hlavu 🙂 A Billa zpátky do léčebny evidentně nedostane…alespoň ne dobrovolně.
Bill tak moc touží po svobodě a přitom o vnějším světě nic neví. Sice se nechal přesvědčit, že mu lístek z autobusu bude stačit i na vlak, ale myslím, že průvodčimu asi stačit nebude… 🙂
Děkuju za překlad!
Tom ma noveho zivotniho partnera 😀 Bill je opravdu kouzepny jak nic nechape a vsemu se divi. Ovsem je to taky pekny citovy vyderac. Ackoliv tezko se mu divit. Je hezke, ze si ho Tom prozatim nechal a vzal ho s sebou. Ukazal mu zase kus denodenni reality. Jen jsem zvedava, jestli ho vezme Tom na tu svatbu xD tam by bosy a zvedavy Bill asi vazne perlil 😀
Moc dekuji za preklad 😉
Bill je kúzelný a zlatý. Je milé ako ho všetko nadchne. Prišlo mi ho až ľúto keď ho Tom chcel odviesť naspäť do liečebne.
Som zvedava na další diel.
Ďakujem za preklad.
Trochu ma mrzí, ako Tom Billa oklamal a chcel ho odviesť späť do liečebne. Ešteže sa mu pokazilo to auto 😀 Ako, niežeby som bola rada za všetky tie veci, ktoré sa Tomovi stali (ako auto a zrušená kreditka), ale aspoň je Bill stále s ním.
A keď som už pri Billovi – bože, on je taký roztomilý, ako je popletený z reálneho sveta 😀 Fascinujú ho aj každodenné maličkosti 😀
A aj keď mi je Toma trošku ľúto, že teraz má vo svojom zložitom živote ešte ďalšiu príťaž v podobe Billa, tak verím, že nakoniec bude len rád, že ho vôbec stretol a už žiadnou príťažou nebude.
Ďakujem pekne za preklad a som zvedavá, či vo vlaku stretnú sprievodcu, keďže sú bez lístkov 😀
Billy je v téhle povídce tak ňuňu!!! Měl by smůlu, kdybych ho potkala asi by si vykřičel hlasivky, protože bych ho prostě musela jeho rozkošností obejmout! :33 A Tom je tu takový necita! 😀 Prej že zmrzlina a vznikne z toho léčebna! To od něj bylo zlé! 🙁 Jasně chodí za ním jako ocásek pacient, který je evidentně duševně nemocný, když byl na psychině a utekl z ní. Z toho by mohl mít problémy, kdyby jej našli s Billem, pokud ho vůbec hledají 😀 :/ Doufám, že celou tu dobu nepobíhá Bill bosky po vlakovém nádraží! 😀 A ještě by mě zajímalo, kam si myslí, že se dostanou bez lístků, Tomi? o.O 😀 Nicméně já být Tom asi bych taky nebyla nadšená, že mám na krku 'blázna' v první řadě bych se ho chtěla zbavit v nejbližší léčebně, ale jelikož je tak ňuňu nechala bych si ho, ale rozhodně bych s ním nespala v jednom pokoji, přece jen… chtěl se oběsit, kdoví co by provedl mě, že? 😀 Určitě jej Tom celý žhavý vezme za družičku na svadbu svého bratra a bývalé přítelkyně, kterou očividně stále miluje, když má pořád její fotku. Jsem vážně ráda B-kay, že ses pustila do překladu téhle ňuňu povídky, to Billyho dětské chování je vážně k umazlení! :33 Taky by mě zajímal celý Billův příběh, proč se bojí doteků apod. Vím, že si prošel v dětství něčím… snad ho zamykaly doma nebo něco takového… paměť jedna děravá 😀 🙁 Nuže… děkuju za překlad :3 A těším se na další díl
PS: Já se nikdy nepoučím 😀 Vždycky se mi nechce do čtení další povídky a pak toho lituju, málem bych přišla o malého sladkého Billyho! 🙁 Já jen jsem tak četla první díl a říkala si 'aha, další léčebna, toho už jsem četla mraky, jdeme dál' (v tomhle jsem vážně strašná) a teď… to prostě stojí za tech 15 minut čtení!! :33
Naivný Bill s kufrom,svojím jediným majetkom mi pripomenul postavu z filmu rainmann,človeka ktorý objavuje svet a všetko ho v ňom fascinuje.
nezdá sa mi že by si ho Tom nasťahoval do bytu,skôr bude vymýšľať ako by sa ho zbavil a zistil že malá lož ako bola tá so zmrzlinou nepomôže,tak bude skúšať ďalej,som zvedavá kam idú a teším sa na pokračko…