autor: Disturbed Angel
Zdá se to jasné. Je prostě konec. Bill je pryč a tak to nejspíš i zůstane. Tyto a mnoho dalších vět se honily hlavou Tomovi.
Jak jen mohl reagovat tak přehnaně? Neřekl jsem zase tak nic špatného. Co je špatného na tom, když jsem mu řekl, že ho mám rád. Když jsem se přiznal, co k němu doopravdy cítím…
A právě v tu chvíli to Tomovi došlo. Udělal to, co před několika lety udělal jeho bratr. Jen přiznal své city osobě, ke které je cítil, a ta ho zavrhla. A Tom v té době reagoval také dost přehnaně a ošklivě. Teď si ovšem on sám uvědomil, jaké to je a jak se asi musel Bill doopravdy cítit. Bylo mu z toho trochu zle, protože on sám to tehdy přehnal, ale teď si reakci svého bratra zasloužil právě kvůli svému chování tehdy.
Většinou není moc dobré vracet se do minulosti a vzpomínat na chování druhých lidí. Ovšem Tom si vše uvědomil jen díky své zkušenosti a tak jako on, ani nikdo neví, do jaké situace ho život zavede. A právě proto, bychom neměli zesměšňovat nikoho kolem sebe, protože jednou se vážně může stát, že budeme v podobné situaci my sami. Jenomže v životě to chodí právě naopak. Člověk to zjistí, až už je pozdě.
Tom seděl ve vlaku a z okna se díval na ubíhající krajinu. Stromy se kolem míhaly tak rychle, že nedokázal poznat, jaké druhy to jsou. Louky přecházely v pole a pole v lesy a takto ubíhal jeden kilometr za druhým a Tom jel opravdovou dálku. Tuto cestu absolvoval tento týden již po čtvrté a hodlal ji opakovat tolikrát, dokud se s ním jeho bratr nehodlá opět bavit. Najednou přestal sledovat stromy a okolí, ale v hlavě mu začaly opět běhat myšlenky na jeho bratra.
„Bille, poslouchej!“ žadonil Tom ten samý týden jen o pár dnů dřív. Přijel za Billem a čekal na něj od dopoledne až do večera před prací. K jeho smůle se bratr v práci zrovna ten den zdržel déle, a tak bylo čekání delší. Ovšem dočkal se.
„Nemám se s tebou o čem bavit.“
Tomův bratr byl chladný a nekompromisní. Nezastavil se, ani se na svého bratra nepodíval a šel dál. Pomalu se vzdaloval od budovy jeho zaměstnání, ale Tom mu byl pořád v patách.
„Nech mě, promluvit si s tebou. Nemůžeme se přece jen tak přestat bavit, přestat se vídat a přerušit veškerý kontakt.“
Bill se zastavil a podíval se na Toma: „Ale ano, můžeme. Bylo to tak donedávna a vyhovovalo nám to, takže to nebude žádná velká změna.“
Mladík se opět rozešel a začal se od svého bratra vzdalovat, protože ten zůstal stát ohromený na místě.
„Nevyhovovalo,“ zašeptal Tom, ale to už byl bratr dávno pryč z jeho dohledu. Smutně se otočil a pomalu odcházel pryč druhým směrem.
Tohle zrovna byl jeden z méně úspěšných pokusů o navázání hovoru s jeho bratrem. Ty ostatní skončily tak, že se Bill s Tomem vůbec nebavil. Ale to nebyl Tom tak zklamaný jako z tohoto dne. Přesto hodlal zkusit udělat všechno pro to, aby se s ním Bill opět bavil. Zkoušel volat, psát smsky a emaily, ale všechno bylo zbytečné. Bill ho prostě a jednoduše ignoroval. Tom věděl, že je to opravdu vážně. Samozřejmě o nějakém vztahu s Billem ani nedutal. Mohl by být rád, kdyby se s ním bratr začal opět bavit, a o to mu šlo především.
Dnes znovu, jako před několika dny, čekal Tom na svého bratra před prací a doufal, že vše dopadne mnohem lépe než minule. Překvapil ho ovšem fakt, že nebyl jediný, kdo čeká na Billa, až skončí v práci. Byl tu také Erik.
Tom ho neměl rád, to už víme všichni. Ale nikdo by netušil, že se s ním dá Tom do řeči.
Na úvod přichází zdvořilostní otázky, následuje rozhovor o počasí a najednou ze sebe Erik vydá: „Miluješ ho?“
Tom zůstal stát šokem a nebyl schopen odpovědi. Až za několik chvil se nadechuje k odpovědi, ale než stihne cokoli říct, Erik pokračuje: „Myslím, že ano. Chováte se k sobě sice tak zdvořile, což dělají většinou lidi, kteří se nemají moc v lásce, ale v nestřežených chvílích se jeden na druhého díváte tak zamilovaně, zvídavě a vůbec ne s odporem. Vím, že jste se pohádali, ale taky vím, že tě má Bill víc než jen rád.“
„Vážně?“ vypadne z Toma a nestačí se divit, co právě slyšel.
„Mám Billa vážně rád, ale cítím, že jsem mezi vámi, a to není dobře.“
Erik mluvil klidným hlasem a Tomovi se začínal dokonce i líbit. Najednou se ovšem otočil a začal odházet.
„Kam jdeš? A co Bill?“ křikne za ním Tom a Erik se otočí.
„Už tu má člověka, co na něj bude čekat.“
Pousměje se a odchází. Tohle je tedy pro Toma velký šok. Tohle se děje snad jen ve filmech, ne? Ale asi tomu tak nebylo, teď se Tom přesvědčil na vlastní oči.
Ještě než se Erik ztratil z Tomova dohledu, uslyšel za sebou hlas Billa: „Kam šel Erik? A co tu vlastně děláš, zase?!?“
Tom se otočil na Billa a nadechl se, chystal se říct Billovi, co měl na jazyku i na srdci. A bez toho aniž by mu to řekl, dnes prostě neodejde.
„Bille, poslouchej mě,“ řekl Tom a hned pokračoval, když viděl, jak se Bill s brunátnou tváří nadechuje k dalšímu odbytí.
„Ne, nic neříkej, prostě mě poslouchej. Mám tě rád, mám tě rád jako nikoho na celém světě. Já vím, že to zní jako klišé, ale je to tak. Mám tě rád jako bratra, jako člena rodiny, který mi je nejblíž, jako nejlepšího kamaráda, kterému bych chtěl říct, co mě trápí, a miluju tě, jak nejvíc to jde. Je opravdu hloupé, že jsem si to uvědomil takhle pozdě, ale je to tak. Možná ode mne bylo sobecké říkat ti to. Měl jsem si to nechat spíš pro sebe, ale stalo se a alespoň máme jasno. Je mi jedno, jestli mě budeš milovat, jestli budeme jen kamarádi nebo bratři. Vím ale, že s tebou nechci ztratit kontakt. Chci se s tebou vídat a chci ti být na blízku.“
Bill se celou dobu na Toma díval, ale vřel v něm hněv. Samozřejmě by teď mělo přijít odpuštění, objetí a polibky na usmířenou, ale tak to Bill necítil. V obličeji se mu začala hromadit červená barva a ani přesně a dokonale udělaný make up tomu nedokázal zabránit.
„Ne, to rozhodně ne!“ řekl Bill rázně.
„Ty si myslíš, že si tady vyliješ srdce a bude všechno v pořádku. Nesnáším tě! Nenávidím tě z hloubi duše, jak ses ke mně zachoval. Nemíním ti odpouštět až do konce tvého života. Nechci s tebou trávit ani chvilku a nechci tě už nikdy vidět. Jsi ten nejhorší člověk, jakého jsem kdy poznal. Myslíš, že bych k tobě mohl snad ještě něco cítit? Tak to se šeredně pleteš, Tome. Já už k tobě dávno nic necítím a ani nikdy nebudu. Ty city jsou pryč stejně jako náš vztah, ať už jakýkoli. Ty jsi mi vážně ublížil a donekonečna se to odpouštět nedá.“
Bill byl na svého bratra vážně rázný. Hned se otočil a nechal překvapeného Toma stát na místě. Byl tvrdý a hned pár minut potom si to uvědomil. Ona ani tak nebyl úplně pravda, že by Toma neměl rád, že by mu neodpustil a ani to, že ho už nechce nikdy vidět. Jen se bál dalšího zranění, dalšího odmítnutí a bolesti. Bill se stal velmi opatrným, ale už teď věděl, že to vážně přehnal. Vlastně se tak trochu zlobil při svém „projevu“ sám na sebe, že to vůbec dokáže Tomovi říct.
Ten už mířil smutně na nádraží a byl vážně zdrcený. Tušil, že to možná nedopadne úplně podle jeho představ, ale že by ho Bill až takhle ranil, to opravdu nečekal. Sedl si na lavičku u nástupiště a čekal, až přijede ten správný vlak, který ho odveze pryč. Bylo mu hrozně a mrzelo ho to, ale v hloubi duše si říkal, že alespoň poznal, jak se doopravdy cítil v některých chvílích právě jeho bratr.
Seděl nějakou chvíli se sklopenou hlavou, když uslyšel jemné zašustění blízko sebe. Pohnul kousek hlavou, na zemi vedle jeho tašky byl malý průhledný pytlík plný čokoládových bonbonů. Byly mu velice povědomé a až po několika vteřinách si uvědomil, že jsou to právě ty bonbony, které chtěl darovat svému bratrovi na začátku tohoto příběhu. Okamžitě zvedl hlavu a nad ním stál právě Bill. Vstal a díval se svému bratrovi do očí. Bill se pousmál a zvedl pytlík s cukrovinkami. „Dáš si?“ zeptal se Toma a přitom se znovu pousmál.
Tom kývl: „Netušil jsem, že jsi tam byl.“
„Byl a už v té době jsem tušil, že se tě nezbavím,“ řekl Bill, ale Tom trochu posmutněl, tak jeho bratr pokračoval: „Ale nemysli si, že se ty teď
zbavíš mě.“
Nikdo neví, proč se Bill rozhodl, ale stalo se to. Najednou si uvědomil, že bude horší být bez Toma zbytek života, než překonat strach a být s ním. Tom vzal Billa kolem pasu a pevně ho objal. Během chvilky už měli sáček otevřený a společně jedli belgické pralinky.
„Budu ti je kupovat pořád,“ řekl Tom a Bill ho plácnul po rameni.
„Opovaž se, chceš, abych vypadal jako předtím?“ zasmál se Bill a společně s bratrem odcházeli z nádraží.
KONEC
autor: Disturbed Angel
betaread: J. :o)
A to je konec. Doufám, že vás příliš nezklamu pro tak brzké ukončení, ale je to tak. Přiznám se, že se mi vytratily nápady, které bych do povídky dala. Ale jsem ráda, že jsem ji dokončila a nemuseli jste čekat několik měsíců na další díl. Na druhou stranu mám spoustu dalších nápadů na další povídky, ale je hrozně těžké dát to na papír, resp. do wordu. 😉 Ale pokud se mi bude dařit, brzo se tu něco dalšího ode mne objeví. Díky moc za trpělivost a čtení mých povídek. 🙂 DA
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Jsem ráda, že to nakonec dobře dopadlo. A třeba, časem, se to mezi nimi vyvine v něco více… 🙂
Těším se na další nápady na povídku!
Tedy Ty jsi mě ale pořádně vylekala! Já už jsem si ke konci vážně myslela, že tohle dopadne špatně. I přes to, že otevřené konce moc v lásce nemám, tenhle dokážu zkousnout, protože je to rozhodně lepší, než kdyby se kluci neměli už nikdy vidět! 🙂 Pevně věřím, že jednoho dne se jejich vztah pořádně prohloubí a Bill si uvědomí, že může Tomovi konečně plně důvěřovat a že jej už nikdy nezradí. Myslím, že Tom si plně uvědomil jak moc Billovi v minulosti ublížil a šlo taky vidět, že toho moc litoval a kál se. Takže nakonec to dopadlo moc hezky! 🙂
Moc děkuji za povídku a budu se těšit na další příběhy od Tebe! 🙂
Je fakt, že to bolo strohé ukončenie. Ale pekný koniec je to z čoho sa teším vždy. Chápem, že keď sa nápady vytratili, bolo by zbytočné príbeh naťahovať, bolo by to na ňom cítiť, že je nasilu. Teraz je pekný a určite si ho plánujem prečítať ešte raz, pretože sa mi trochu vymazal z hlavy. ďakujem, že si ho napísala a dokončila a dala mu taký pekný koniec.
Krásně to skončilo a Erik mě milé překvapil.
Ako Mischulka, ani ja nemám rada otvorené konce, ale som rada aspoň za to, že sa tí dvaja nakoniec uzmierili. Je to určite lepšie ako alternatíva zlého konca, kde by sa už nikdy viac nevideli.
Verím, že postupne svoj vzťah upevnia a Tom dokáže Billovi, že tentokrát mu už môže konečne plne dôverovať a dať ich citom šancu.
Ďakujem za peknú poviedku.