autor: Chii-chan
Péče
„Jste si jistý? Jo… Ale přesto, omdlel při tom. Nebylo by lepší, kdyby…“
Bill zasténal a snažil se znovu usnout. Snažil se zavrtat hlouběji do tepla své postele, ale celé tělo ho bolelo a byl promočený potem. Zamrkal a otevřel oči, děkoval bohu, že závěsy byly zatažené a všude byla tma.
„Dobře. Ano… Kazi, vypadni! Uf, pitomý kocour! Ne, nebojte se. Nic si nezlomil… zatím. Jo. Okay, já už budu… ehm… půjdu Billa zkontrolovat. Nashle!“
Bill si povzdechl, když uslyšel kroky blížící se k místnosti. Jeho mozek se pomalu vrátil k tomu, co se stalo ve skateparku. Jeho tělo ho zradilo a Tom jej našel, to vše ve chvíli, kdy se rozhodl poslat do prdele všechna svá pravidla a vydal se do parku. Jeho vzpomínky byly velmi rozmazané a spousta věcí mu v nich chyběla.
Jezdil na skatu a byla mu zima, zatracená zima… Potom ucítil první výstřel bolesti přímo ve svém srdci a spadl. Potom už měl chvílemi záblesky vzpomínek a chvílemi černo. Sotva si pamatoval Toma, který na něj volal, potom jeho šokovaný výraz, potom černo, výkřik, černo.
Tom to věděl. A zjistil to tím nejhorším možným způsobem. Prakticky zemřel Tomovi v náruči!
Když se dveře otevřely, Bill ignoroval všechnu bolest a skryl svou tvář pod dekou. Zakňučel přitom, ale podařilo se mu celý se skrýt. Kousal se do rtu, přitáhl si kolena k hrudi a čekal na nevyhnutelné. Uslyšel Tomův těžký povzdech a potom se postel vedle něj prohnula. Začal se třást a zadržoval dech, aby ven nepustil ani jeden vzlyk.
„Hej…“ Hlas zněl drsně a unaveně, ale ne naštvaně. To byla dobrá věc, ne? „Bille…“
Když Bill neodpověděl, Tom si znovu povzdechl. Popadl přikrývku pokrývající mladšího chlapce a odtáhl ji. Bill se objal pevněji a zavřel oči, jak jen nejvíc mohl. Cítil se nahý a zcela bezbranný, byl vyděšený. Takhle to nemělo být. Ve chvíli, kdy to měl Tom zjistit, měl Bill stát zpříma a s úsměvem a říct: „To jsem já. Já to zvládnu.“ Místo toho byl malý a zranitelný. Ačkoliv to nebyla jeho chyba. Bylo to takhle kvůli jeho stupidní nemoci.
„Omlouvám se… moc se omlouvám…“ zašeptal a kousal s do rtu. Nechtěl se omlouvat, protože dělal přesně to, co chtěl, ale…
Tom jej popadl za paži a navzdory bolestnému zasténání jej vytáhl do sedu. Jakmile Bill seděl, Tom se na chvíli zarazil a nakonec černovlasému chlapci vrazil facku.
„Idiote!“ Zaječel a oči se mu zalily slzami.
Bill zíral na postel s očima široce rozevřenýma, hlavu odvrátil na stranu. Tvář jej bodala a šokem byl naprosto ztuhlý. Tom jej nikdy neuhodil a Tom nikdy nebrečel.
V tu chvíli byl rychle přitáhnut na Tomovu hruď a jeho ruce jej pevně objaly.
„T-Tome… já…“ koktal Bill a rukama pomalu sevřel Tomovo velké tričko.
Tom si jej pouze přitáhnul blíž a zabořil mu nos do vlasů, slzy se mu dále kutálely po obličeji. Už Billa nikdy nechtěl pustit, speciálně od chvíle, kdy věděl, jak pitomý mladší chlapec byl.
„Už nikdy, Bille… Myslel jsem, že… Kurva, skoro… skoro,“ Tom to nedokázal říct.
Bill popotáhl, pustil Tomovo tričko a omotal mu ruce okolo krku, aby mu mohl oplatit objetí, a snažil se jej uklidnit. Zhluboka dýchal, vdechoval vůni vosku na vlasy a své vlastní starosti na chvíli odhodil stranou, zaměřil se pouze na Toma.
„Jsem tady, Tome. Budu v pořádku…“ šeptal a lehce se usmíval, když cítil, jak se Tom nosem přitulil k jeho krku. „Ššš… neboj se…“
Ozvalo se malé odfrknutí a Tom se odtáhl.
„Nemám se bát? Jak se nemám bát, když se snažíš zabít?“ Zeptal se a otřel si červené oči.
„Já ne…“ Bill se zamračil a nakonec posbíral odvahu, aby se Tomovi postavil. Kdyby to neudělal, Tom by jej už nikdy nenechal znovu postavit se na skateboard. „Já se nesnažím zabít, Tome.“
„Opravdu? Protože přesně tak mi to připadalo,“ zamumlal Tom a zkřížil ruce na prsou.
„Tome…“ Bill zasténal a unaveně si promnul spánky. Celé tělo jej stále bolelo a on k smrti toužil po horké sprše. Podíval se na sebe a uvědomil si, že má na sobě pyžamo, což znamenalo, že jej Tom usušil a převlékl. „…nesnažím se zabít. Opravdu, byla to jen jednorázová záležitost.“
„A já se ujistím, že taky poslední! Bože, Bille! Ty víš, že můžeš v každém okamžiku dostat infarkt! Proč sakra takhle riskuješ svůj život?“
„Protože je to můj život, Tome! Vím, že jsem nemocný a že můžu zemřít! To je přesně ta pointa!“ Argumentoval Bill a cítil, jak se mu znovu vrací jeho frustrace.
„Cože? Ty chceš zemřít? CO – Co to kurva, Bille?“
„Ne, ty idiote! Já se nesnažím zabít, chápeš to? A ne, nejsem vzrušený z toho, že přivádím sám sebe do nebezpečí, jestli je to další věc na tvém seznamu!“
„Tak proč to, sakra, děláš, Bille? Hm? Proč?“
„Podívej se na mě, Tome! Kurva, podívej se na mě! Nejsem žádná zatracená porcelánová panenka, bez ohledu na to, jak nemocný vlastně jsem! Co, myslíš si, že jen proto, že se mi líbí kluci, že to znamená, že chci celé dny jen nakupovat a vypadat krásně? Jsem taky kluk, Tome! Mám své potřeby!“
„Tak si běž, kurva, zašukat! Vykřikl Tom a vstal z postele.
„Jdi do prdele!“ Zaječel Bill, téměř chraplavě. „Ty víš, že to není to, co jsem měl na mysli! Já chci normální život, Tome! To je něco, co ses mi nikdy nesnažil dát. Proč si sakra myslíš, že Aster a kluci nevědí nic o tom, že jsem nemocný, nebo že jsem gay? Proč si myslíš, že jsem tě žádal, abys Andymu a ostatním neříkal o mých problémech se srdcem?“
„To je to, co děláš s těmi kluky? Jsi kurva šílený?“
„Bože, Tome! Poslouchal jsi cokoliv z toho, co jsem ti právě teď řekl? A přestaň o nich sakra říkat takové nesmysly!“
„Právě jsem zjistil, že můj nejlepší přítel žije dvojí život! Právě jsem zjistil, že o tobě opravdu nic nevím! Který z nich je ten skutečný Bill, hm?“
„Jsem to pořád já, Tome. Jen proto, že jezdím na skateboardu a hraju basketbal, neznamená, že jsem lhal o všem!“
„Ty hraješ co? Ježíši, Bille, co dalšího ještě schováváš? Jsi ve skutečnosti holka? Jsi taky těhotný?“ Vykřikl Tom a zvedl ruku, aby pevně sevřel své dredy.
„Vypadni! Sakra, vypadni!“ Vkřikl Bill znovu a hodil po něm polštář. „Ty zasraný kreténe! VYPADNI!“
„Bille, promiň, já-“ Tom promluvil mírnějším tónem, když si uvědomil, že překročil hranici.
„Nechci to slyšet! Naser si! Vypadni odsud!“ Opět vykřikl Bill, zavřel oči a přikryl si uši v dětinské touze Toma ignorovat.
Tomovi se třásly ruce a nevěděl, co bylo právě teď nejlepší volbou. Chtěl být naštvaný, rozzlobený a tak dále. Bill si to zasloužil. Ale byla tady ta bolest v jeho srdci, která se ozvala pokaždé, když přemýšlel o tom, že by Billa nechal o samotě. Rychle se rozhodl, že ten pocit je prostě jen strach. Bál se jej opustit, když právě před chvílí utrpěl srdeční infarkt. Nebo o tom alespoň sám sebe přesvědčoval.
Nakonec přistoupil blíž, přiložil ruce na Billova zápěstí a odtáhl je pryč. Bill otevřel oči a uslzeně na něj zíral.
„Mám ti to vyhláskovat nebo co? Vypadni!“ Vykřikl Bill a snažil se vyprostit ruce z Tomova sevření. „Pusť! Nedotýkej se mě!“
„Bille, omlouvám se! Nemyslel jsem to tak! Uklidni se,“ řekl Tom a zasyčel, když se Billovi podařilo uvolnit jednu ruku a poškrábal jej na tváři. „Do prdele! Prosím, Bille! Přestaň s tím!“ Zavrčel a zatlačil jej zpět, dokud oba neleželi na posteli, Tom nahoře.
„Vypadni!“ Řekl Bill, ale oheň už byl téměř uhašen.
„Ne. Ne, dokud se neuklidníš. Sakra, já nechci, abys měl zase problémy.“ Tom pohladil svými palci Billova zápěstí.
„No, omlouvám se, že můj zdravotní stav je pro tebe taková zátěž,“ řekl Bill a rty se mu sevřely do úzké linky.
Tom si povzdechl a sklonil hlavu, dokud se jejich čela nedotýkala. Pohledem do těch druhých hnědých očí se snažil vyjádřit, jak moc mu na Billovi záleží, a jak mu nikdy nechtěl ublížit.
Bill se pomalu uklidnil a jeho myšlenky se vrátily zpět na svá místa. Uvědomil si, jak hloupě a nespravedlivě se choval. Věděl, že Tom bude na pravdu reagovat špatně, bez ohledu na to, jak by to zjistil, tak proč se choval jako idiot a Tom se omlouval, když by to mělo být naopak?
Několikrát zakroutil pravou rukou, dokud ji Tom nepustil, a pohladil červené škrábance na jeho tváři.
„Omlouvám se…“ zašeptal a Tom se na něj usmál a nechal zbytek svého těla odpočívat v Billově teplém objetí.
„Bože, miluju tě, ty hňupe…“ zasmál se Tom tiše a pohladil jej po vlasech.
Billovi se zadrhl dech v hrdle, než se usmál a zavřel oči.
„Taky tě miluju, Tomi…“ zašeptal, šťastný, že mohl tato slova vyslovit, i když byla míněna v jiném významu. „Tak, a teď ze mě slez, ty obludo!“
Tom se rozesmál a odkulil se na stranu. Leželi vedle sebe na posteli, zírali do stropu, dotýkali se rameny a jen přemýšleli.
„Proč jsi mi to neřekl?“ Zeptal se nakonec Tom a pootočil hlavu na stranu.
„Já prostě… Věděl jsem, že mi to nedovolíš. Záleží ti tak moc na mém zdraví-„
„Na tobě.“
„-že by to s tebou švihlo, kdybys zjistil, že chci mít více… aktivní život,“ řekl Bill a pousmál se nad Tomovým přerušením. „Šlo to skvěle, opravdu. Setkal jsem se s Asterem a spřátelili jsme se. Oni nevědí o tom, že jsem nemocný, že nosím těsné oblečení a make-up, že jsem gay… Ale vědí všechno ostatní. Vědí, co rád dělám, a vědí o tobě…“
„Tak proč já nevím nic o nich? Protože bych se ptal proč?“
„Ne. Protože bys reagoval právě tak, jako jsi reagoval teď. Křičel bys a provokoval je, protože znáš jejich pověst.“
„Aha… Já jsem se prostě…“
„Bál, já vím.“ Bill se usmál a přejel prsty nahoru a dolů po Tomově paži. „Ale vážně, Tome, oni jsou opravdu dobří přátelé. Cainův gang je trochu jiný než my. Jo, já vím, že je trochu psycho. Sakra, zrovna zmlátil pár kluků z naší školy, ale měl své důvody…“
„Zmlátil někoho z naší školy?“ Zeptal se Tom a zapřel se o loket. „Proč? To byl důvod, proč ti volali? Oh, do prdele, řekni mi, že ses nedostal do nějakého problému. Bille…“
„Ne, já ne. Nejsem tak hloupý, Tome! Ale, ehm… jo… Oni, Lelouch mi volal z nemocnice. Asterovi ublížili naši spolužáci…“ Bill se zamračil, když si vzpomněl na svého kamaráda. „Cain je… dopadnul, jak s oblibou říká.“
„No… ehm… jak je na tom?“ Zeptal se Tom, když spatřil ublížený pohled na Billově tváři.
„Je v pořádku. Ale už nikdy nebude moct hrát basketbal, protože ti zmrdi mu poranili ramenní kloub. Miluje basket…“
Tom si povzdechl a otočil se úplně na bok, aby mohl položit dlaň na Billův pas. „Omlouvám se…“
„Nedělej si s tím starosti. Cain slíbil, že tě nezabije,“ usmál se na něj lehce Bill a Tom zalapal po dechu.
„Bille…“
„Ach, uklidni se! Dokonce i kdyby tě Cain našel, Lulu ho zastaví, aby neudělal nic ukvapeného.“
„Skvělé! Cítím se teď mnohem bezpečněji,“ řekl Tom sarkasticky a štípl Billa do boku, když se zahihňal. „Jak se cítíš?“
Bill se přestal smát a pokrčil rameny. Po tom hlasitém boji s Tomem byl trochu ochraptělý, ale jinak mu bylo fajn. Tělo jej přestalo bolet a do značné míry se vracelo zpět k normálu.
„Trochu unaveně, možná?“ Přemítal. „Tělo mě přestalo bolet už před nějakou dobou…“
Tom se s povzdechem položil zpátky na postel. Přemýšlel o tom, jak se Billa zeptat bez toho, aby začala nová hádka.
„Ano, Tome. Budu stále jezdit na skateboardu,“ řekl Bill, protože věděl, že tohle přesně se druhému chlapci honilo hlavou. „Budu od teď mnohem opatrnější, ale nevzdám to.“
„Chápu to, Bille. Ale nemůžu si pomoct a nebát se…“
„Já vím… Andy mi jednou řekl, že bys kvůli mně obětoval ruku, dokonce i nohu. Udělal bych to samé,“ řekl Bill a přisunul se k němu blíž.
„Když už o tom mluvíme… Měl bych to klukům říct? Nebo nechceš, abych jim…“
„Oni to vědí,“ povzdechl si Bill.
„Počkat, co? Od kdy? Proč jsem se to dozvěděl jako poslední?“ Zeptal se Tom, naštvaný, že jako jeho nejlepší přítel se něco takového dozvěděl až jako poslední.
„Uklidni se, Tome. Neznamená to, že jsem chtěl, aby to věděli. Andreas to zjistil neúmyslně. Viděl mě hrát basketbal s Asterem. Gustav, zdá se, to věděl od samého začátku. Georg to právě zjistil. Měli jsme po zápase takovou malou konfrontaci. Potom jsem šel k tobě, abych ti to řekl, ale… však víš…“
„Jo… takže, to vědí…“
„Vědí to. Ale nevědí o problému se srdcem. Hádám, že bych jim to měl říct…“
„Hmmm…“ Zamumlal Tom v hlubokém zamyšlení. Tohle byla Billova naprosto nová strana a jeho to velmi zajímalo. „Jak to, že mi to Andy nepřiběhl říct? Vím, že Gustav je dost tichý a neplete se do cizích věcí, ale Andy?“
„Já, ehm… tak trochu jsem mu vyhrožoval, že ho zabiju, když ti to řekne?“ Řekl Bill a cítil se kvůli tomu trochu trapně.
„Ty? To je něco, co bych opravdu rád viděl!“ zasmál se Tom a zvedl obočí. „Musel jsi být fakt přesvědčivý, když se ti opravdu podařilo, aby Andy držel jazyk za zuby.“
Bill zčervenal a pokrčil rameny, chtěl změnit téma. Jeho násilnická strana opravdu nebylo něco, na co byl hrdý.
„Nemůžu uvěřit, že jsi tohle všechno skrýval před námi… a před mámou.“
„Máma…“ řekl Bill a nakrčil obličej. „Mám trochu pocit, že to ví. Však víš, mateřský instinkt a tak podobně.“
„Pravda. Když jsem s ní mluvil, zdála se víc překvapená z toho, že jsi měl záchvat, než z toho, že jsi byl na skateboardu. Ve skutečnosti, cituju: „A on si s sebou nevzal své léky?“ Řekl Tom a obrátil oči v sloup. „Kaulitzovi… Já vás, lidi, nikdy nepochopím.“
„Hej! Naser si, Trümpere,“ rozesmál se Bill a posadil se. „Takže ti nebude vadit, když budu pokračovat…“
„Nebude se mi to líbit…“ povzdechl si Tom a zavřel oči. „Ale máš pravdu, je to tvůj život. Jen… slib mi, že budeš opatrný. Nechci, abys opět téměř umřel…“
„Díky, Tome!“ Bill se usmál a vrhl se na tělo svého nejlepšího přítele. „Dokonce i kdybys řekl ne, stejně bych pokračoval, víš to, že jo?“ Tom přikývl. „To je dobře! Alespoň už nebudu muset jezdit v bazénu paní Millerové uprostřed noci! To je skvělé!“ Rozhihňal se mladší chlapec a svíjel se, aby se od Toma dostal co nejrychleji pryč.
„Ty CO?“
autor: Chii-chan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Opravdu, Tom pouzil velice nevhodnou poznamku o tom tehotenstvi a holcickovstvi, ale aspon si konecne vse vyjasnili, korytka se vycistila a snad uz bude vse jen a jen lepsi. Trosku me, priznam se, mrzelo, ze to 'miluji te' bylo jenom v kamaradskem slova smyslu. Doufala jsem, ze Bill konecne Tomovi povi o te opilecke historce, co se mezi nimi udala. Bill je trochu pako, nevzit si leky :-\ ale jako to, ze ho matka nechce poslat do nemocnice me totalne dostalo. Hned bych volala zachranku. Kazdopadne, jsem rada, ze si to kluci ujasnili, ze Tom snad pochopil Billovu potrebu byt muzem a delat nerozumne veci.
Moc dekuji za krasny preklad, tesim se u dalsiho dilu 😉
Jupíííí, tak vzduch je konečně vyčištěný a atmosféra mezi kluky je opět víc než přátelská 🙂 Teď už jenom si vyznat lásku a bude to :)))
Díky za překlad a moc se těším na pokračování 🙂
No konečně!!! 🙂 Tak moc se mi ulevilo, že je prozatím všechno vyřešeno! 🙂 Jednu chvíli pro mě bylo vážně těžko si číst část tohoto dílu, měla jsem úplně slzy v očích a měla jsem strach, že tohle bude sakra smutný díl a že se trápení ještě hooodně protáhne! Ale konečně si kluci všechno vyříkali a já jsem ráda, že Tom už ví celou pravdu. Po pravdě jsem na ty Billovy důvody byla velice zvědavá 😀 A ano, chápu jej! 🙂 Na jeho místě bych taky i přes to, že jsem nemocná, chtěla mít aktivní život a dělat si to, co chci a ne se omezovat. Sice si pořád myslím, že i přes to měl Tomovi hned říct pravdu, ušetřili by si pár těžkých dní bez sebe, ale zase chápu, že každý člověk je jiný a ne každý musí být takový blázen jako já, aby všem říkal pravdu za jakoukoli cenu. 😀
Každopádně se mi moc ulevilo a jsem hrozně ráda, že všechno takhle dobře dopadlo. Kluci jsou zase kamarádi, Bill si snad bude dávat větší pozor a věřím, že i Tom na něj bude dávat větší pozor. 😀 Tak snad už bude všechno lepší! 🙂 Teď už jen aby si vyznali lásku a budu nejšťastnější na světě! 🙂
Tahle povídka je vážně skvělá, a já Ti jsem Zuzu moc vděčná, že ji pro nás překládáš! 🙂 Děkuji! ♥
Veľmi pekne ďakujem za krásnu kapitolu. Som tak rada, že majú ten hlavný rozhovor za sebou:) A to vyznanie… škoda, že si obaja myslia, že ten druhý to povedal ako kamošovi. Teraz by si mali vyjasniť tú Tomovu maznavú opicu 🙂
Bolo to perfektné udobrenie. Bill bol strašne zlatučký ako sa schovával pod prikrývkou 🙂
Tak konečně to Tom ví ale za takovou cenu ještě že tam byl.
Tomova poznámka o tehotenstve bola trochu nevhodná, ale aspoň, že si konečne vyriešili veci medzi sebou a udobrili sa. 🙂 Ich vzájomné vyznanie bolo zlaté, aj keď ma trochu mrzí, že zatiaľ to každý od toho druhého bral len v kamarátskom zmysle.
A ten koniec… ako sa Bill nevedomky priznal ešte aj k tomu 😀
Ďakujem za preklad, Zuzu.
Nuže, jelikož jsem povídku četla předevčírem a na mobilu mi nejde komentovat a na PC jsem se za tu dobu nedostala, tak koment bude krátký 🙁 Takže… ta hádka byla vážně hnusná, ale chápu oba dva. Tom jakožto Billův nejlepší přítel, kterému Billy málem umřel v náručí byl pochopitelně naštvaný a vyděšený. A Bill si chce v životě něco užít, má 'svoje potřeby' a je to jeho život, na druhou stranu mohl mít pro Toma větší pochopení a Tom mohl mít větší pochopení pro Billa, tak by se vyhnuly prohlášení, že v sobě Bill nosí dítě :DD Takže teď známe Billovi důvody a jsou naprosto… pochopitelné. Je mi líto, že je tak nemocný a je mi líto, že musí nést takové riziko, když se chce jen věnovat tomu, co ho baví. Představme si, že by měl infarkt někde při basketu s Asterem, který teď už nebude moct hrát 🙁 a oni by neměli jeho léky a on by neměl svoje léky a kdoví co by se stalo!!! Je vážně hodně hloupý, že si nevzal léky!! Kdyby Tom nepřijel… tak by umřel. Ach jo. Billy…
Jsem ale ráda, že už si to kloučci vyříkali a že už jsou v pohodě 🙂 A doufám, že už se nebude opakovat Billovo umírání! 😀 🙁
Děkuju za překlad Zuzu 🙂
Díl téměř plný přiznání. Ještě ale očekávám to největší a doufám, že kvůli tomu nebude další poprask… drama už jsme si zažili dost. Smekám před autorkou a překladatelkou… luxusní a já moc děkuji