autor: Chii-chan
Start
„Musím?“ Stěžoval si Bill a šel, co noha nohu mine, s Tomem hned za sebou.
„Jdi, Bille. Pokud nepůjdeš dolů a neřekneš jí to, udělám to já. A řeknu jí taky o tvých nočních zvycích…“ řekl Tom a s posledními slovy jeho hlas potemněl.
Bill polknul a šel dál, zastavil se před dveřmi do kuchyně, kde byla jeho matka. Nadechl se a s hledáním podpory pohlédl na Toma, slabě se usmál.
„Fáze jedna, jdu na to…“ zamumlal. „Ahoj, mami.“
Simone se odvrátila od kuchyňské linky s nožem v ruce a s červenýma, uslzenýma očima. Bill vyjeknul a uskočil o krok zpět.
„Ahoj, kluci,“ řekla Simone, položila nůž a předloktím si otřela oči. „Omlouvám se, zrovna vařím večeři.
Bill pomalu přikývnul a v žaludku mu zakručelo. Vzpomněl si, že celý den nic nejedl. Simone se na něj usmála, oznámila, že jídlo bude brzy hotové a zeptala se, jestli Tom zůstane.
Tom jen přikývl a poslal Billovi výmluvný pohled. „Tak do toho.“
„Ehm… mami?“ Začal Bill a posadil se ke stolu. „O tom, co se dnes stalo…“
Simone si povzdechla a posadila se před něj, vzala jeho ruku do dlaní. Usmála se, když spatřila, jak mu Tom položil ruku na rameno a tiše mu dodával sílu.
„Jsi idiot,“ oznámila mu Simone bez obalu.
„Přesně to jsem mu řekl,“ odfrkl Tom s úšklebkem.
„No, vždyť je!“ řekla Simone a obrátila oči v sloup. „To má po svém otci.“
„Hej! Nechte toho!“ Zakňučel Bill a našpulil rty.
Tom zasténal a Simone protočila oči znovu. „Tohle nebude fungovat, chlapečku. Na tenhle tvůj pohled jsem si vytvořila imunitu, když ti bylo deset.“
Tom se uchechtl, než si uvědomil, že Simone jej do tohoto prohlášení nezahrnula. Zvedl obočí, ale Simone se jen usmála.
„No tak, Tome. Když tyhle oči udělá na tebe, udělal bys pro něj cokoliv a všichni to víme.“
Bill se na něj otočil a usmál a Tom lehce zčervenal. S odkašláním se zeptal, jestli by oba Kaulitzové mohli přejít ke skutečnému problému.
„Dobře, dobře,“ povzdechla si Simone dramaticky. „Chlapi…“ zamumlala, čím způsobila na tváři obou chlapců úšklebek. „Bille, já chápu, proč jsi tyhle věci dělal… Vím, že jsi chtěl žít normální život a nepřijít o všechno jen díky tvému stavu. Neřekla jsem nic, abych tě zastavila, protože jsem věděla, že jsi byl opatrný a vyzrálý. Také věřím, že jsi nechtěl všechno držet v tajnosti. Vím, jak šťastný jsi, když dokážeš něco sám na vlastní pěst a jsem si jistá, že ses cítil osamělý, když ses se svým úspěchem nemohl pochlubit mně nebo Tomovi.“
Bill pohlédl na stůl a kývl. Bylo tak mnoho okamžiků, kdy se chtěl rozběhnout k Tomovi a říct mu: „Můžu to udělat! Konečně to umím udělat!“ Možná proto, že nemohl, nikdy z úspěchu neměl tak skvělý pocit.
Tomova ruka se na jeho rameni pohnula a Tom se přisunul blíže, jejich těla se dotýkala.
„Myslela jsem, že mi to řekneš, až budeš připravený. Abych byla upřímná, čekala jsem, že mě zavoláš a ukážeš mi nějaké složité triky, abys mi vyrazil dech,“ pokračovala Simone a pokrčila rameny. „Jsem naštvaná, že jsi byl dnes tak lehkomyslný. Jak sis mohl nechat své léky doma?“
„Uf… Omlouvám se za to. Opravdu jsem o tom vůbec nepřemýšlel. Měl jsem posraný den a prostě jsem zapomněl. S Tomem jsme moc dobře nevycházeli, potom jsem musel nosit vodu pro tým, Tom a Aster se během zápasu poprali… Potom jsem se s Tomem ještě více pohádal a zjistil jsem, že je Aster zraněný a leží v nemocnici! Prostě jsem chtěl na všechno zapomenout…“
„Aster je ten roztomilý kluk, kterého jsi před nějakou dobou přivedl domů?“ Zeptala se Simone a zakroutila obočím.
Bill zasténal a vykřikl: „Ano, mami!“ A ani si nevšiml Tomovy ruky, která jej stiskla pevněji, a záblesku nelibosti v jeho očích.
Simone skryla svůj úšklebek a vrátila se k přípravě večeře, takže nechala oba chlapce u stolu samotné. Tom se konečně posadil vedle Billa a podíval se na něj se zvednutým obočím.
„Takže Aster?“ Zeptal se zvědavým tónem.
Bill vytřeštil oči a zavrtěl hlavou, červenajíc se jako vždycky, když se Tom zajímal o jeho pocity vůči jiným klukům.
„Ne! Ehm, myslím tím ne.“ Zapištěl Bill rychle. „Já ne… Nemám rád Astera!“
Tom se na něj zašklebil a cítil, jak jím projela vlna úlevy.
„Jasně, že ne…“ dobíral si jej dál, i když se mu ta myšlenka vůbec nelíbila.
„Nemám, ty idiote!“ zakňučel Bill a odstrčil od sebe Toma pryč.
„Slovník, Bille.“ Zvolala Simone a potichu si odfrkla nad tím dětským škádlením obou chlapců.
Bill protočil oči a vyplázl jazyk, když se Simone otočila zpět k jídlu.
—
„Takže, plánuješ se přihlásit do Rochesterské Extrémní Sportovní Soutěže?“ Zeptal se Tom a vrhnul se na gauč.
Byli v Billově pokoji a chystali se do postele. Tom se rozhodl, že zůstane přes noc, jen aby se ujistil, že Bill bude v bezpečí… a že se nevydá jezdit uprostřed noci.“
„Neměl jsem zrovna šanci, nebo ano? S vámi všemi, kteří jste tam přihlášení…“ řekl Bill, sedící se zkříženýma nohama na posteli.
„Ale, teď?“ Zeptal se Tom, ležící na břiše a koukající na něj.
Mladší chlapec pokrčil rameny. Poplácal na místo na posteli vedle sebe a Tom nabídku přijal.
Se zazíváním si Tom lehnul a položil hlavu Billovi do klína, ten zalapal po dechu.
„Hmm… pohodlné…“ Zašeptal Tom a rozesmál se, když se Bill zakoktal.
„Uh, ehm… nemyslím si, že půjdu… myslím… Pořád toho příliš neumím. A nejsem zvyklý na to, že se na mě někdo dívá…“ řekl nakonec Bill a rukou pohladil Tomovy dredy.
„Hmmm…“ zavrněl Tom šťastně. „Měl bys. Vzhledem k tomu, že od teď budeš jezdit s námi, zvykneš si na lidi kolem. Můžu ti pomoct s novými triky.“
„Nejdřív si musím koupit nový skateboard. Ten, který jsem měl, jsi nechal v parku. A dřevo bude tak nasáklé deštěm, že bude stejně k ničemu.“
„Jo… hádám… Ale potom, až budeš mít nové?“
„Já nevím, Tome. Opravdu nechci. Je to pro mě příliš brzy… příliš divné…“ Bill se zamračil při představě, že by se skutečně zúčastnil soutěže. Zdaleka nebyl připravený na něco takového.
„Ah… to není fér…“ zakňučel Tom a našpulil rty, nazpět se mu dostalo protočení očí.
„Neboj se, Tome. Pořád tam budu, abych ti mohl fandit.“ Bill se usmál, položil se zády na postel a zíral na strop.
„No to bys radši měl! Chci tě tam mít, až vyhraju,“ zašklebil se Tom a zvedl ruku, aby mohl stisknout Billovo stehno.
„Sebevědomý malý parchant, že jo?“ odfrkl si Bill a červenal se nad teplem šířícím se z Tomovy ruky. „Co, očekáváš taky pusu?“
Tom zavřel oči, ale neodpověděl na otázku. Byl příliš zaneprázdněný snahou nepředstavovat si to. Lehce se otřásl, zvedl se zpět do sedu a podíval se na Billa s šokovaným výrazem. Nepředstavoval si právě teď líbání se svým nejlepším kamarádem!
„Jo… to jsem si myslel…“ zakřenil se Bill a natáhl nohy. „Raději bys políbil nějakou sexy holku v těsném tričku a kraťasech, že?“
Ačkoliv se snažil tuto situaci převést v legraci, Bill si nemohl pomoct, ale cítil sevření svého žaludku při pomyšlení na Toma s nějakou dívkou.
Tom neměl hodně přítelkyň, hlavně proto, že mu na tom nezáleželo, ale Bill věděl, že i přesto má holky rád, což jen dokazovalo, jak neexistující jeho šance byly.
„Jo, jo…“ Zamumlal Tom a položil se na postel vedle něj, s malým zaváháním.
Zůstali vzhůru trochu déle, povídali si a vtipkovali. Tom byl několikrát překvapen Billovou drsnější stranou, ale nemohl říct, že se mu to nelíbilo. Pořád to byl Bill, jeho nejlepší kamarád… jeho Bill.
Nakonec byli oba unavení, události z celého dne na ně konečně dolehly. Tom se pohnul, aby vstal z Billovy postele, ale černovlasý chlapec jej zastavil.
Tom se podíval na štíhlou ruku, které držela jeho zápěstí, a pak na čokoládové oči hledící přímo na něj.
„Zůstaň…“ zašeptal Bill, odvrátil pohled, ale sevření stále nepustil.
Tom pomalu přikývl a vklouzl pod deku, následován Billem.
„Jsi v pořádku?“ Zeptal se Tom při pohledu na mladšího chlapce, který konečně pustil jeho zápěstí.
„Jo… je mi fajn,“ zašeptal Bill a snažil se, aby mezi nimi zůstal nějaký prostor. Udělal něco opravdu divného, požádal Toma, aby spal spolu s ním v jedné posteli a nechtěl, aby byly věci kolem nich ještě více rozpačité. „Jen… Víš, bojím se. Co když se to stane znovu…“
Tom se zamračil a posunul se. Roztáhl ruce a pokynul Billovi, aby se přisunul blíže. Bill se pomalu pohnul a skryl tvář do Tomova ramene, zatímco vydával slabé vzlyky. Tom jej objal a prsty mu přejel po vlasech, tiše jej utěšoval.
„Neboj se… Jsem tady, Bille. Vždycky tady budu… Uklidni se…“ Šeptal Tom, vtiskával jemné polibky na vrchol jeho hlavy a poslouchal ty vystrašené zvuky. „Dýchej kvůli mně, Bille…“
Poslouchal, jak se Bill několikrát zhluboka nadechl a chválil jej, dokud se neuklidnil úplně.
„Neboj se, Bille. Vždycky tady budu, takže se nikdy nemusíš bát dát mi vědět, jak se cítíš, okay?“
Bill, zatímco se lehce třásl, přikývl. Tvář měl stále schovanou v Tomově obřím spacím tričku, které bylo nyní mokré od jeho slz. Nenáviděl tohle, nenáviděl, že není schopen to Tomovi přiznat. Tak moc se bál, že by tím jejich vztah zničil, kdyby mu to řekl.
Tom natáhl ruku, aby vypnul světlo a Bill se k němu přisunul ještě blíže. Mezi nimi by se neprotáhl ani jediný vlas.
Tom ho držel, ten uspokojující pocit tepla kolem něj jej naplnil a on pomalu usnul.
—
Rozhovor s kluky ve škole byl nakonec mnohem jednodušší, než si Bill myslel. Všichni měli skoro stejnou otázku. „Proč?“
Poté, co jim řekl o svém srdečním problému, se vše zdálo být daleko jednodušší. Odpověděl na Georgovy starostlivé otázky, přijal omluvy Andrease, který se cítil špatně za to, že na Billa tolik tlačil.
Gustav se zeptal, jaký typ léku Bill potřeboval a rozhodl se řídit Tomovým příkladem a pořídit si jej taky, jen pro případ.
Během polední přestávky k nim také dorazily fámy o pěti hospitalizovaných chlapcích. Když si Georg povšiml Billova úšklebku, zeptal se jej, jestli existuje nějaká souvislost mezi ním a těmi kluky. Bill jen přikývl a na žádné další otázky nemusel odpovídat.
Když se Bill poprvé dozvěděl, že Cain někoho zmlátil, trochu se bál. Nicméně když vyšel najevo počet kluků, kteří napadli Astera, cítil se mnohem lépe. Pět proti jednomu, to bylo opravdu nespravedlivé, a tak byl rád, že dostali to, co si zasloužili.
Po škole se jej kluci ptali, jestli s nimi půjde do skateparku, ale Bill odmítl s tím, že má na práci něco jiného. Krátce pohlédl na Toma a ten jen přikývl a udělal krok vpřed.
„Chceš, abych šel s tebou?“ zeptal se a lehce se dotkl Billovy paže.
Bill se na něj na pár okamžiků zadíval, než odpověděl jednoduchým „ano“. Mohl využít morální podporu, i když se bál. Co když se Cain naštve a na Toma zaútočí? Nebo pronese nějaký neslušný komentář a Tom se naštve?
Bill se kousal do rtu, a nakonec se rozhodl, že chce být sobecký ještě o chvilku déle. Ještě nějakou delší dobu stále chtěl něco pro sebe, nějakou podporu a nestaral se o následky. Položil ruku na Tomovo rameno a lehce stisknul.
„Jsem tady…“ zašeptal Tom slova, která Bill chtěl slyšet. „Bez ohledu na to, co se stane.“
Mladší chlapec se usmál, než Toma pustil a ustoupil o krok zpět. Tom se otočil zpátky ke klukům. Andreas se na něj zašklebil a přikývnul a Georg jej poplácal po zádech.
„Jděte,“ řekl Gustav se schvalujícím úsměvem.
Oba chlapci se na sebe podívali a přikývli. Tom se usmál a vytáhl klíčky od auta.
„Potřebuješ svézt?“ Zeptal se a pohrával si s nimi před Billovýma očima.
Bill se usmál, zahákl svou paži kolem Tomovy a smějícího jej táhl směrem k východu. Ještě slyšel Andreasův výkřik, přející jim hodně štěstí.
—
Bill polknul, zatímco zíral na nemocnici, rukama drtil lem svého trička. Bál se, kurevsky se bál!
Tom zastavil motor a podíval se na něj, ale Bill pohled neopětoval. Tom si všiml jeho nervózních rukou a chtěl je chytnout svými vlastními, ale neodvážil se. Rozpačitě si odkašlal a zeptal se jej, jestli je připravený.
Bill roztřeseně vydechl, přikývl a natáhl se, aby otevřel dveře. Zarazil se a všiml si, jak moc se mu ruka třese. Zavřel oči a zaťal pěst, aby se zklidnil a dal sám sebe dohromady.
Tom se přes něj naklonil a dveře mu otevřel. Bill se s ním setkal pohledem a Tom se usmál.
„Netlač na sebe, okay? Udělej si čas, dýchej a neboj se. Jsem si jistý, že to pochopí,“ řekl a poklepal Billovi na koleno. Stále se nad Billem vznášel, dokud se druhý chlapec neusmál.
Vystoupili z auta a Tom se postavil vedle Billa, aby jej pevně chytil kolem ramen, a hrdě se usmál.
„Jak vypadám?“ Zeptal se Bill, když si vzpomněl, že to bude poprvé, co jej kluci uvidí takhle naparáděného. Doufal, že Aster nebude příliš šílet, zejména proto, že stále ležel v nemocnici. Možná, že by měl počkat…
„Vypadáš nádherně…“ řekl Tom, než otočil hlavu na druhou stranu a sundal ruku z Billových ramen. „Ehm, myslím… no, jo…“
Bill se usmál a sklopil hlavu, cítil teplo, které se mu nahrnulo do tváře. Nádherně…
„Správně. Jdeme…“ řekl Tom poté, co se vzpamatoval ze svého červenání.
„Hm…“ zamumlal Bill s očima upřenýma na cokoliv kromě Toma.
Najednou uslyšel řev motoru, ale žádné z aut na parkovišti, včetně Tomova, nemohlo vydávat tak silný zvuk. Bill ztuhl, když spatřil safírově modré Maserati Spyder, které patřilo Lelouchovi.
Uslyšel, jak Tom vedle něj obdivně hvízdnul a v posvátném úžasu ze sebe vydal „Zatraceně…“ Bill si povzdechl a lehce si stiskl kořen nosu, zatímco se kabriolet vydal směrem k nim. Střecha byla shrnutá, protože venku bylo dost teplo a Bill viděl Lelouchovy černé vlasy. Ne, že by snad měl nějaké pochybnosti o majiteli tohoto auta.
Lelouch mířil přímo k nim, takže Bill přemýšlel, jestli ho opravdu poznal tak rychle. Místo toho zaparkoval vedle Tomova auta a vystoupil ven.
Bill téměř obrátil oči v sloup nad tím, jak mladík před ním vypadal. Sluneční brýle, cigareta mezi rty a vyhrnuté rukávy. Bohaté děti…
„Pěkná jízda…“ řekl Tom, evidentně zírající.
Lelouch se usmál a pokynul směrem k černé Escalladě. „To je tvoje?“
„Jo…“ Zašklebil se Tom a Bill si chtěl téměř připlácnout dlaně na obličej. Nemohl uvěřit, že ho oba jeho přátelé ignorují kvůli nějakým autům! Lelouch si ho dokonce ani nevšiml!
„Není to špatně. Pěkný výběr.“ Lelouch se pousmál, vytáhl cigaretu a vyfoukl ven trochu kouře. „Hej, nejsi náhodou Tom?“
Ach jo… pomyslel si Bill, když si vzpomněl, že Lulu věděl o Tomovi víc než Cain.
„Jo… to jsem já. Tom Trümper,“ odpověděl Tom a trochu se zamračil.
„No není to náhoda,“ zasmál se starší chlapec a projel si rukou vlasy. „Co tady děláš?“ Zeptal se a odklepal trochu popela, než si vrátil cigaretu zpátky mezi rty.
„Já… ehm…“ zamumlal Tom a podíval se na Billa se zmateným výrazem.
„Oh, sakra. Promiň, ani jsem si neuvědomil, že… Bille?“ Lelouch zaklel a cigareta mu vypadla z úst, když se zadíval pořádně a konečně pod vrstvami make-upu rozpoznal svého kamaráda. Kdyby si Bill udělal svůj obvyklý mohawk, možná by si jej všiml dříve.
„Trvalo ti to dost dlouho…“ zamumlal Bill a zašlápl cigaretu svou koženou botou. „Vrátil ses ke kouření, co?“
„Do prdele, to jsi opravdu ty!“ Prohlásil černovlasý muž a sundal si brýle, aby lépe viděl. „Já… co… jak… Oh!“
„Jo… Překvapení…“ řekl Bill a neodvažoval se na něj podívat. Tom k němu přistoupil, až se jejich ramena dotkla a snažil se mu dodat trochu odvahy.
„Wow… Vypadáš… ehm… jinak… Já ani nevím, co na to říct. Kurva!“
„Je to pořád Bill!“ Řekl Tom pevně. „I přes ten make-up a oblečení, je to stále Bill. Má svoje důvody, proč vám to neřekl. Je to vlastně moje chyba!“
„Tome…“ Bill zalapal po dechu a podíval se na něj. „Tome, co to-?“
„Pravdu, Bille. Říkám pravdu.“ Tom se na něj usmál a obrátil se na muže před sebou.
Lelouch se teď opíral o kapotu svého auta s rukama zkříženýma a ´poslouchám´ výrazem ve tváři. „Je to pořád Bill. Pořád dává to nejlepší do všeho, co dělá, záleží mu na rodině a přátelích, nikdy nechce nikomu ublížit a je občas trochu hloupý. Je vždycky tam, kde ho potřebuješ, dokonce i ve chvíli, kdy jej chceš nakopnout do zadku, abys jej dostal pryč, stejně zůstane u tebe. Je to dobrý kluk a jeho orientace by neměla být důležitá, protože je to pořád ten nejlepší kamarád.“
Bill na Toma němě zíral s obrovskou touhou jej obejmout a plácnout současně.
„Tome…“
„Je to moje chyba…“ pokračoval Tom tišším hlasem. „Nenechal bych ho být tím, čím chce být, a tak se přede mnou schovával, ukazoval nám pouze svou jednu polovinu a tu druhou vám.“
„Hmmm? Našel sis dost dobrého kamaráda, kluku…“ Řekl Lelouch a podíval se na Billa, který stále ještě zíral na Toma. Ušklíbl se.
„Nejlepšího…“ zašeptal Bill a Tom se na něj usmál.
„Hmm… Takže, hádám, že jsi…“
„Jo… Já jsem gay. Taky je tu ještě jedna věc…“
„Oh. Je toho víc?“ Zamračil se Lelouch. Jak jen ten kluk dokázal před nimi skrývat tolik věcí?
„Jo. Je to něco, o čem donedávna věděli jen moji rodiče a Tom. Myslím, že ti nebudu muset vysvětlovat podrobnosti, protože z tebe bude brzy lékař, ale… Mám hypertrofickou kardiomyopatii.“
Lelouch na něj vytřeštil oči. „Ty… A ty hraješ basketbal? A jezdíš na skateboardu? Kurva, kluku, ty jsi šílenec!“
„To je důvod, proč mi nikdy neřekl o hraní basketbalu s vámi, nebo o tom, že jezdí na skateboardu uprostřed noci.“ Řekl Tom s důrazem na poslední slovo. „Věděl, že bych to nikdy nedovolil.“
„Kluku…“ povzdechl si Lelouch a podíval se na Billa. Mladší chlapec sklopil zrak k zemi a čekal na slova, kterými skončí jeho přátelství s Lelouchem a pravděpodobně s celým gangem. „Pojď sem.“ Bill polkl a poslechl. Následně sám sebe našel proti silné hrudi se silnými pažemi kolem jeho ramen. „Promluvím si s Cainem a vysvětlím mu to, ale musíš mi něco slíbit…“
Bill přikývl, stále šokován Lelouchovým gestem. Mladík se usmál na Toma a následně se naklonil a zašeptal Billovi. „Řekni té dredaté hlavě, co k němu cítíš, jo?“ Pohladil Billa po rameni a pustil ho, aniž by čekal na odpověď. „Jsi pořád náš kamarád, Bille. Dokud nezačneš balit Caina nebo Astera, budeš v pohodě. A opatrně při nějakých extrémech, okay?“
Bill přikývl a usmál se na něj. Cítil, jak se mu ulevilo, že alespoň jeden z jeho přátel jej přijal, a věděl, že Lelouch mohl přesvědčit také Caina. Cítil se trochu nervózní z jeho žádosti a podíval se na Toma, který se na Leloucha usmíval.
„Cain tu bude brzy, takže si s ním promluvím. Rád jsem tě poznal, Tome.“ Řekl Lelouch, podíval se na hodinky a potom zpět a natáhl ruku.
„Já tebe taky. Díky.“ Řekl Tom a potřásl nabízenou rukou.
„Žádný problém. Možná se od teď budeme po venku poflakovat spolu. Nechám tě vzít své bejby na projížďku,“ mrkl na něj Lelouch a obrátil se k Billovi. „Neboj se, kluku. Ace tomu bude rozumět. On tě zná lépe než já a oba víme, že vy dva jste skvělí přátelé. Teď už běž, ať se tam dostaneš dříve, než přijde Cain.“
Bill přikývl a podíval se na Toma. „Pojďme,“ řekl s úsměvem a s odvážnějším pocitem po těchto povzbuzujících slovech.
Tom se na něj usmál a oba vykročili směrem ke vchodu do nemocnice.
„Jo a Bille?“ Zavolal za nimi Lelouch a Bill otočil hlavu. „Vypadáš skvěle, kluku!“
—
Poté, co je sestra nechala projít, Bill s Tomem stáli před dveřmi Asterova pokoje.
„Hej, Tome?“ řekl Bill a dál zíral na dveře.
„Hm?“
„Díky… za to, co jsi řekl předtím…“
Tom přikývl a Bill se zhluboka nadechl, než se dotkl kliky.
„O nic nejde…“ zamumlal si pro sebe a otevřel dveře.
Aster seděl na posteli, vypadal o hodně zdravěji než den předtím, ačkoliv Bill mohl spatřit smutný záblesk v jeho očích, když sledoval v televizi basketbalový zápas. Byl hrou tak uchvácen, ruka se mu pomalu pohybovala, jako by driblovala s míčem, že si ani nevšiml dvou osob stojících ve dveřích.
„Ahoj, Acei.“ Pronesl Bill s lehce roztřeseným hlasem.
Blonďákova hlava se prudce odtrhla od televize, a když je spatřil, svraštil obočí. Podivně se podíval na Billa a poté přesunul pohled na Toma.
Bill v jeho očích spatřil jiskru poznání.
Nejmladší chlapec si povzdechl, když viděl červené kruhy kolem jeho očí a cítil se špatně za to, že pro něj měl další bombu.
„Co tady děláš?“ Zeptal se jej trochu drsným hlasem
Tom se na něj na pár okamžiků díval, než pokynul hlavou směrem k Billovi.
Blonďák sledoval jeho pohled a znovu se podíval na Billa. Prohlídnul si make-up a oblečení a přemýšlel, jak mohl kluk nosit tak těsné kalhoty.
Při pohledu do jeho tváře si všiml známých čokoládových očí, které byly lemované tmavými stíny. Aster zavřel oči a zhluboka si povzdechl.
„Taky způsob, jak mi to sdělit, Bille…“ řekl a znovu otevřel oči.
Bill zíral na své boty, překvapeně, že Asterova reakce byla tak… klidná.
„Já… ehm… omlouvám se…“ zašeptal, ale věděl, že jej Aster slyšel.
Uslyšel další povzdech a televize byla vypnuta.
„Podívej se na mě, když se mnou mluvíš, Bille…“ pokračoval Aster stále klidným hlasem.
Bill zvedl hlavu a setkal se s jeho pohledem. Cítil uklidňující teplo okolo svého srdce, když spatřil klid ve výrazu svého kamaráda.
„Omlouvám se…“ řekl znovu, tentokrát hlasitěji.
„Proč?“ Zeptal se Aster a pokýval hlavou, že přijímá jeho omluvu.
„Já-“ Přerušil je Tom, ale Bill ho zastavil.
„Ne, Tome. Tohle zvládnu…“
Tom se na něj na chvíli podíval, než souhlasil a udělal krok zpět.
„Mám pár věcí, ke kterým bych se měl přiznat,“ řekl Bill a přišel blíž k posteli, aby si sednul na plastovou židli, která byla dříve zabraná Cainem.
„Přemýšlím, proč nejsem překvapený. Co třeba začít tím, proč ten blonďák vyšiloval, když nás spolu viděl na hřišti?“ Řekl Ace a posadil se vzpřímeně na posteli, čímž odhalil obvazy na jeho rameni.
„Andreas… Jo… Měl dobrý důvod vyšilovat. Já nehraju basketbal, ani nejezdím na skateboardu s Tomem a ostatními, takže byl docela v šoku, když nás viděl. Ta modřina na tváři tomu taky moc nepomohla.“
„No, sakra. Říkal jsem ti, že sis měl vyměnit ta kolečka dřív, ale neee. Ty jdeš a rozmlátíš si obličej o chodník, proč ne?“
Z Tomova směru se ozvalo zakašlání a Bill se otočil, aby mu věnoval omluvný úsměv. Aster se zasmál. „Hádám, že to nevěděl, že?“
„Ne. Nevěděl. Hups?“
„Billeee!“ Zakňučel Tom.
„Tome, věř mi, nechceš znát všechny krvavé detaily.“
„Bille!“
Aster se rozesmál ještě víc a Tím oba kluky zastavil. Bill se na něj podíval a tiše se usmál.
„Každopádně… důvod, proč tyhle věci nedělám s Tomem a ostatními kluky a proč jsem jim neřekl o vás je, že mám kardiomyopatii.“
„A to je…?“ Zeptal se Aster a zvedl obočí.
„Oh, správně. Ty nejsi Lulu… Ty jsi ten hloupý…“ Usmál se Bill.
„Ha, ha, Kaulitzi.“ Řekl Aster a obrátil oči v sloup.
„Je to onemocnění srdce. Stručně řečeno, v každém okamžiku můžu dostat infarkt a zemřít. Extrémní sporty tomu moc nepomáhají.“
„Jen ty… Jen ty bys mohl být tak hloupý a riskovat svůj život. Jsem na tebe hrdý, kluku!“ Odfrkl Aster a lehce do Billa strčil.
„Cože? To jsem jediný, kdo ho chtěl zabít za to, že byl tak nezodpovědný?“ Vykřikl Tom.
Aster se na něj podíval s prohnaným úšklebkem. „Nedělal sis legraci, když jsi říkal, že je to přehnaně ochranářský velký bratr, že, Bille? Jako by ta rána nebyl dostatečný důkaz.“
„Přehnaně – Bille!“ Tom opět zakňučel a zkřížil ruce na prsou. „To je jedno. Promiň za tu ránu, ehm…“
„Je mi fajn. Neboj se. Stejně máš ránu jako holka…“
Bill se rozesmál a nakonec vstal ze židle a přešel k Tomovi. „Neboj se, Tome. Jsem si jistý, že tvoje rány jsou velmi mužné…“
Tom protočil oči a rozhodoval se, jestli dát ránu hospitalizované osobě je špatná věc. Nicméně cvakl zuby, když jej chtěl Bill poplácat po dredech, jako by byl pes.
„Takže ten make-up a oblečení… To znamená, že jsi…“ Zeptal se Aster a stále se uculoval nad oběma kluky.
„Ehm…“ Bill zastavil své pokusy zatahat Toma za dredy. „Jo… já jsem… na kluky…“ zamumlal a lehce se ošil.
„Hmm… Takže, vy taky…“
„Acei! Ne! My jsme jen přátelé!“ Zaječel Bill a teplo se mu nahrnulo do tváře.
Blonďák se zasmál a zavrtěl hlavou. Bill občas dokázal být opravdu tak průhledný. Nemyslel to vážně, když se zeptal, jestli jsou ti dva spolu, ale teď z Billovy reakce bylo jasné, že Toma chce.
„Je tu ještě něco, co bych měl vědět?“ Zeptal se Aster, když se otevřely dveře a vešla sestra. „Kluci to vědí, nebo chceš, abych…“
„Narazil jsem venku na Leloucha a řekl mu to jako prvnímu. Slíbil, že promluví s Cainem.“ Odpověděl Bill a ustoupil sestře, aby jí nebránil v práci.
„Ach. Chytrý tah. Pokud je na tvé straně Lulu, dostal jsi i Caina.“
„Dobře, je čas na Asterův odpočinek…“ řekla sestra nakonec.
„Oh, už zase?“ Zakňučel blonďák. „To je tak nefér!“
Bill se rozesmál a Tom se také pousmál, zatímco se sestra rozzlobila.
„No tak, buď rád, že se zítra dostaneš ven, ty velké mimino!“
„Budeš mi chybět…“ odfrkl si Aster a odháněl oba pryč. „Vypadněte odsud, nebo mi později nedá dezert!“
„Tak se tomu teď říká?“ Ušklíbl se Bill. „Už jsme pryč…“ řekl a otevřel dveře.
„Uvidíme se!“
Tom na blonďáka pokýval hlavou a následoval Billa ven. Mladší chlapec měl na tváři zářivý úsměv, který mu rozsvítil celý obličej. Tom se také usmíval.
„Kam teď?“ zeptal se.
„Potřebuju nový skateboard. Takže za D.“
autor: Chii-chan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Tak toto bola po dlhom čase pekne oddychová kapitola. Ako áno, bolo tam napätie z toho, že Bill hovoril o sebe pravdu ostatným, ale všetci to dobre prijali, aj keď boli zo začiatku šokovaný.
Tiež som veľmi rada, že sa Bill s Tomom konečne uzmierili a opäť sa doich vzťahu vrátilo to správne čaro. A dúfam, že sa ešte prehĺbi 😀
A ako vidno, o Billovej zamilovanosti do Toma vedia okolo, len Tom nie 😀 A Tom – ten Bill tiež miluje, len mám pocit, že si to úplne nepriznáva… teda aspoň z tých náznakov v dnešnej časti mi to tak príde. 🙂
Ďakujem za preklad a teším sa na pokračovanie.
Tak konecne i ja vim, co to je ta nemoc. Oukej, takze magor Bill muze kdykoliv umrit. Jak mile… nicmene reakce jeho kamaradu 'z druheho brehu' byla mila, ocekavala jsem, ze s tim budou v pohode. Jen me zarazi, ze si hned vsimli Billovych citu k Tomovi. Ou, nekdo je tu silene pruhledny 😀 taky si myslim, stejne jako Lelouch, ze by to mel Bill konecne vysypat a priznat se. Ace se zda byt v lepsi kondici, snad bude v pohode. Toma prijali, takze velky uspech s celou Billovou misi.
Jsem opravdu zvedava, jestli Bill nakonec na tu velkou skateakci pojede a jestli neco vyhraje. Bylo by to cool 🙂 a doufam, ze tahle povidka nekonci Billovym infarktem a smrti! To by me asi opravdu veeelice nastvalo.
Velice dekuji za pekny preklad 🙂
Jé, já mám z toho dílu takovou radost! 🙂 Věděla jsem, že všichni Billa přijmou takového, jaký je 🙂
No, a Tomovy choutky na polibek? Hmmm, pěkně se nám to začíná rozjíždět :)) 😛
Moc moc moc se těším na pokračování a díky za skvělý překlad 🙁
Za tenhle díl jsem strašně ráda! 🙂 Konečně řekl Bill všem pravdu a už nic netají! 🙂 Samozřejmě jsem ráda, že všichni do jednoho jeho odhalení vzali v dobrém, ale ne že bych to nečekala! 🙂 Bill je strašně roztomilý a milý kluk za každých okolností, člověk jej prostě musí mít rád ať je jakýkoli! 🙂
A Bill je nám tedy pěkně průhlednýs tou svojí zamilovaností! 😀 😀 Už se těším, kdy si to konečně kluci přiznají! 🙂
Moc děkuji za překlad!! 🙂
Souhlasím ze všema nade mnou a na Billa se nedá dlouho zlobit.
:DDDDDDDDDDD Tak 1. Když si Simone vzala Billovu ruku do dlaní, čekala jsme něco srdcervoucího a ona: 'jsi idiot'. A úplně živě jsem to slyšela v hlavě! 😀 A dorazila to tím, když Tom řekl, že mu to řekl taky a ona jen 'No vždyť je!' 😀 je po mě děti, po nášupu Work Outu a pak tohle, no já dostanu infarkt. (Jde ze smíchu dostat infarkt?) no co, kdybychom věděli jakými všemi způsoby lidi umírají… :D… TO NENÍ VTIPNÝ!
2. Tak ty sis vytvořila imunitu na jeho xichtík! Tak to mě koukej naučit! 😀 Ne, promiň, Simone, tobě poroučet to může být moje smrt. Respekt, Billova mamčo!
3. :DDDDDDD PROČ SIMONE?? To prohlášení o Tomovi a jeho cokoliv činnosti pro Billovy oči… to je tak… výstižné! :DDDDD
4. No Simone, ohledně slovníku bys měla být ticho 😀 UŽ MLČÍM, UŽ MLČÍM!
5. Aster? Roztomilý? Návštěva? Bill? Přivedl? Jej? K sobě? Domů? … jsem překvapena! Ale je mijasný, že nic neproběhlo, což je… uklidňující, ale líbí se mi, jak se to Tomovi nelíbí! 😀 Sladké!
6. Ts, Tomi, promiň, ale od svých miminčích let se mi líbí Billy víc, takže… kdyby se přihlásil, tak by vyhrál! 😛 Jak to vím? Nevím. Ale doufám, že se přihlásí a natře ti prdel! 😀
7. Oh, Gustav je tak sladký, že si pořídí Billovi léky taky! :33
8. Pořád děsně obdivuju ten sladkej kamarádskej vztah mezi Billem a Tomem, je to prostě krásný… a mohlo by být ještě krásnější 3:D Víme, o čem mluvím! :DD
9. Víte, poslouchat 'never going back to ok' a číct odstaveček, kde vstoupil Bill do nemocnice s Tomem je vážně stresující! 😀 -_-
10. Kámo 😀 Lelouch je frajer, ten nástup a to auto, i když vůbec netuším o jaké auto se jedná, určitě je krutý! A pak jak mu spadla ta cigareta, nebo když si Billa ani nevšiml, páč byl zaměřený na Tomovo auto a na to, aby to svoje dost ukázal :DD Já tuhle povídku miluju! <3
11. :OOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO 'ŘEKNI TÝ DREDATÝ HLAVĚ, CO K NĚMU CÍTÍŠ????????????" Lelouchu, tebe já žeru!!! :DDDDDDDD Oh mein Gott, největší šok dneška, kam se na tebe hrabe Simone? (pardon paní Kaulitzová, už mlčím!)
Ou, tak,… já to rozdýchám, a snad i rozchodím!
12. myslím, že 12 jsem ještě mimo! 😀 :OOOOOOOO
13. Dokud nezačneš balit Caina nebo Astera… :DDDDDDD Co Z TOHO MĚ VÍC DOSTALO? 9: ZÁHADA VESMÍRU, DĚTI!!! 😀 (jo vím, že jste všechny asi starší než já! :()
14. Nechám tě vzít své baby na projížďku? :DDDDDDDD Běžte se už zahrabat!!!! Naši si myslí, že se měním v osla, jak se směju jako vůl! :DDD
15. Asi jsem se zamilovala do Leloucha :'( Jsme normální? 🙁 Ani nevím, jak vypadá a sakra ani neexistuje, ale k čertu s tím! 😀 <3 problém bude, že ani neznám jeho adresu, páč NIKDE NEBYDLÍ!!!
16. Stejně máš ránu, jako holka? Tome! Tak to jsem si nemyslela, já myslela, že jsi veliká zbíječka, a ono nic! A ne, nesmála jsem se ti a neukazovala na monitor ukazováčkem, jakobys to mohl vidět!
17. Aha… takže… to i Aster je frajer, že to poznal? Tak to musí být Bill vážně děsně 'nenápadnej' 😀 Stejně je Lelouch frajer, sakra ani nevím, jestli píšu jeho jméno dobře, a naprosto netuším, jak se čte!
18.Vypadněte odsud, nebo mi později nedá dezert!"
"Tak se tomu teď říká?" Ušklíbl se Bill. :DDDD dnešní díl je ten nejlepší z dosavadních!! :DDDDDDDDDDDD
19. Děkuju za překlad Zuzu a Chii-Chan je vážně machr! (SCN11B- nevím jaký díl, ale objevilo se tam slovo machr a já ho nevědomky pasovala na hodně často používané, stejně jako sakra)
dlouhý koment
PS: opravdu si vážím tvé překladatelské práce Zuzu! :3
Toto je taká obrovská úľava. Všetci Billa krásne prijali a všetci vidia to, čo Tom nie. Ešte som zvedavá na reakciu Caina, dúfam, že sa nebude hnevať. Bill je také zlatíčko aj ako drsňák, a keď zo seba spraví krásku… kto by mu odolal…
Maseratti je najkrajšie auto na svete:)
Ďakujem za skvelú kapitolu:)
Musím říct, že Billova mamka je úžasná a respekt, že je takhle v pohodě – já bych byla nemocná strachy, že se Billovi může každou chvilkou něco stát. Taky je super, že má tak parádní kamarády z obou gangů 🙂 Gustav je prostě klasa. No a Tom s Billem? Nemám slov. Ti dva se už teď chovají jako pár, teď už jenom aby si to Tomi uvědomil a projevil se Billimu 🙂 Krásná povídka