autor: Mykerina
Opravdu mi to přišlo, jako by se svět zastavil. Jako by najednou všechno zamrzlo na místě. Polknu. Tiše čekám, jestli mi odpoví nebo ne.
„Tome?“ zkusím znovu. Nevím, jestli mám odvahu se pohnout. Nevím, jestli se pohnout.
„Tommy? Já… odpovíš mi?“ zkusím zase. No tak, prosím! V tomhle tichu by bylo slyšet i mravence, jak leze v trávě. Pak ale uslyším nádech.
„Měl jsi zůstat v domě,“ zachraptí. Ach bože! Jak mě chyběl jeho hlas! Hned se začnu zvedat, když mě zaskočí jeho úsečné: „Seď!“ Jako v mrákotách ho poslechnu. Slyším další oddech.
„Několikrát jsem ti řekl, že není ten správný čas, abychom se setkali… ale ty ne… jsi stejně paličatý jako před rokem,“ slyším v jeho hlase snad i uchechtnutí. Dost se mi uleví. Vážně hodně. Už jsem myslel, že po mně bude křičet. Pamatuju si totiž až moc dobře jeho výbuchy vzteku. Jeho divokou zvířecí povahu.
„Umh… já… já musel, když jsem tě viděl pod tím stromem,“ brouknu tiše. Přetočím se na bok a ramenem se opírám o strom. Vidím jeho siluetu, jeho černou mikinu.
„Tomy,“ špitnu a natáhnu ruku, abych ho pohladil.
„Ne!“ štěkně a já se dost leknu.
„D… dobře… klid… klid ano? Už to neudělám.“ Zrychleně dýchám. Absolutně nevím, jak se chovat. Co očekávat. I když jsem naštvaný, moc dobře vím, jak dokáže ublížit. Další hluboký výdech.
„Jen… proč tě nesmím vidět, Tomy? Stýská se mi po tobě…“ zkusím to přes city. Vím, že jsem mu nebyl lhostejný. Vím, že mě miloval! Jsem si téměř stoprocentně jistý, že jsem ho zkrotil.
„Nechci, abys mě takhle viděl. Nejsi na to připravený,“ jeho hlas mě teď dost děsí. Je to směsice zoufalství, ale bohužel i smíření.
„Ale…“
„Žádné ale, Bille, nejsi připravený!“ zopakuje už s důrazem. Šrotuje mi to v hlavě. Musím s ním teď spolupracovat, jinak se absolutně nikam nedostaneme!
„Dobře Tomy, dobře, nejsem připravený,“ souhlasím nakonec. Snad ho to uklidní.
„Měl bys jít dovnitř,“ zabručí. Vydechnu. Nechci jít dovnitř!
„Nemůžu zůstat s tebou? Budu jen sedět… ale chci ti být na blízku,“ zaprosím.
„Já… Bille…“ Že bych slyšel rezignaci?
„Jen budu sedět, slibuju,“ zakňučím. Notak, nemá srdce z kamene!
„No dobře,“ souhlasí nakonec a mně se uleví.
Naštvaně třísknu dveřmi. Co jsem, sakra, čekal?! Že si spolu budeme povídat jako staří přátelé?! Dvě hodiny jsme seděli pod stromem a on byl ticho! Mluvil jsem jenom já! Vykecal jsem mu snad všechno! A on?! Mlčel nebo jen zamručel! Co jsem mu sakra udělal?! Frustrovaně spadnu do postele a vykřičím se do polštáře.
(Tom)
Mít ho takhle na blízku pro mě bylo opravdu těžké. Tohle nezvládám! Já ho strašně potřebuju! Ale copak takhle můžu? Naliju si sklenku whisky a kopnu ji do sebe.
„Saki!“ zahulákám. Dveře se téměř okamžitě otevřou.
„Ano, pane?“ je na něm vidět, že má nahnáno, protože Bill mu utekl. Nebo ho nechal? Nevím.
„Potřebuju, abys zajel do města a sehnal tohle,“ podám mu papírek se seznamem. Vidím, jak se na to zamračí, ale pak kývne.
„Máš hodinu,“ kouknu na něj a zapálím si. Nevím, jestli tohle vyjde. Snad bude Bill spolupracovat. Sednu si do křesla a vydechnu. Pak típnu cigaretu a projedu si tvář. Zakňučím, jak to zabolí. Ten tlak na pokožku a to všechno… měli mě tam nechat. Ušetřili by si spousty nervů.
Nachystám si svoje léky a zapiju je. Zase mi po nich bude špatně, ale… musím.
Svléknu se do boxerek a lehnu si. Vzpomínám na ty doby, kdy jsem měl Billa u sebe, kdy… kdy jsem si mohl vzít jeho tělo, kdykoliv jsem zachtěl a on spolupracoval. V uších slyším jeho steny, jeho vzdychání, jeho prosby o více, o hlouběji. Polknu. Sakra! Nesmím na tohle myslet! Nesmím!
Ozve se zaklepání a já totálně zpanikařím!
„Pane? To jsem já,“ poznám Sakiho hlas. Spadne mi kámen ze srdce.
„Pojď,“ sednu si a natáhnu si tepláky. Saki vejde. Tváří se tajemně, a pak mi podá tašku.
„Sehnal jsem všechno, pane,“ kývne a chytře se má k odchodu. A teď jak na to.
Kouknu na hodiny, bude už spát nebo ne? Vstanu a zapnu monitor. Srdce mi vynechá úder, když vidím, jak sladce spinká na té velké posteli. Skousnu si ret. Nemůžu čekat! Stáhnu si tepláky a jen v boxerkách a taškou v ruce dojdu k jeho dveřím. Tiše vyndám věci a ještě tiše proklouznu dovnitř. Teď musím jednat opravdu rychle.
Jako myška dojdu k posteli, co nejněžněji mu nandám černou speciální masku přes oči, aby neviděl, a pak mu přivážu jednu ruku a druhou. Nemůžu uvěřit svému štěstí, že se neprobral!
„Bille?“ zabroukám mu do ucha tiše. Hned na to se ozve vyjeknutí a pokus si sednout.
„Šššš… klid… klid… to jsem já, klid,“ zamručím. Slyším jeho přerývavý dech, jeho divoce bijící srdce.
„T… tome?“ polkne vyděšeně. Co? On… on se mě bojí? Těžký pocit v žaludku se hlásí o slovo.
„Ano, jsem tady,“ pohladím ho po čelisti.
„J… já… já… co to děláš?“ špitá plaše.
„Neboj se… neublížím ti… neboj,“ chlácholivě brouknu a pak ho něžně políbím.
autor: Mykerina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
Tezko rict, koho by mel clovek litovat vic, jestli Toma nebo Billa. Nicmene trochu nechapu, proc si nemohl Tom s Billem aspon povidat, kdyz byl skryty ve stinech a Bill slibil, ze bude jen sedet. Docela by me zajimalo, jestli se spolu vyspi. Aspon, ze tyhle organy ma Tom zjevne ok xD pardon. Asi je to pokrok, snad bude pro oba stejne pozitivni.
Dekuji za dnesni dil 🙂
tak do dalšího dílu to nevydržím prosím prosím přidej hned další díl konečně jsou spolu..:)
WOW!!!! NEjraději bych vykřičela do celýho světa, že jsem šťastná, že tu je nový přenádherný díl!
Jsem zvědava jak to veme Bill.
Aaaa :3 ja sa snáď rozpustím, nemôžem sa dočkať ďalšieho dielu ^^ som strašne rád že ťa zas kopla múza
No jako… já teda nevím, tohle je sice pokrok, ale já být na Billově místě, spíš bych se hodně naštvala – nejdřív se mi pořád vyhýbá, když za ním sám přilezu, tak zvládne akorát 2 hodiny mlčet a pak se mi v noci vkrade do pokoje, spoutá mě a myslí si kdovíco bude? :DDD
Což samozřejmě doopravdy nehraje roli, protože Bill je zamilovaný a tudíž odpustí. I když – on sice neuvidí jizvy, ale ucítí je po hmatu, jestli se spolu vyspí, ne? Jsem strašně zvědavá, jak se to bude vyvíjet, a mám radost, že tě políbila múza. Díky moc za příběh :)))
Jsem neskutečně ráda, že po tak dlouhé době se zde objevil další díl, už jsem ani nedoufala.
Ale! Děj je neskutečně napínavý a vyvíjí se opravdu dobře. Chápu Toma, proč se tolik bojí se Billovi odhalit. Ani jeden nejsou v jednoduché situaci.
Doufám, že další díl bude velmi brzy, už se na něj těším 🙂
Oou bude sex scenka.
Dufam ze fej.
Som uuuuchy ja vieeem.
😈