autor: Allka
Opět moc moc moc děkuju za komentáře 🙂 Vy jste prostě zlatíčka největší 🙂 Mám radost z toho, že i po takových letech, co twincest existuje, Vás ještě dokážu něčím překvapit a potěšit. A díky za to, že jste vstřícní k mojí slabosti pro Géčka 🙂 Vaše Allka
Wolf Larsen – If I Be Wrong
But if I be wrong, if I be right
Let me be here with you
If I be wrong, if I be right
Let me stay here in your arms tonight
Ale pokud se mýlím, pokud mám pravdu
Nech mě být tu s tebou
Pokud se mýlím, pokud mám pravdu
Nech mě zůstat dnes v tvém náručí
„Co mezi námi vlastně je?“ zamumlal Gustav a protáhl se. Sluneční paprsky ho šimraly na tváři a on si to užíval.
„To já nevím,“ odpověděl mu Georg a přitáhl si ho k sobě blíž.
„Neumíš to definovat?“
„Musíme to definovat?“
„Asi ne,“ trhl hlavou blonďák a zhluboka nasál vůni svého společníka.
Už tři týdny byli s Georgem… Co vlastně? ptal se v duchu Gustav. Asi prostě… byli spolu. Trávili spolu čas více než příjemným způsobem. Ráno po jejich první noci, která byla naprosto úžasná, upadli oba na chvíli do rozpaků, nevěděli, jestli si mají vyznávat lásku, nebo s tváří rudou rozpaky utéct z pokoje. Ale nakonec se rozhodli, že to zkrátka nechají plynout.
Minulou noc před usnutím Gustav myslel na to, jak rychle si zvykl na to usínat v něčím objetí. A na ty polibky, které si kluci navzájem ukradli v přítmí šatny, či na doteky, které si tajně vyměnili pod stolem. Na ty příjemné věci si člověk zvykne snadno. Myšlenky z večera ho zřejmě teď přivedly i na tu otázku, kterou Gustav Georgovi položil. Už si neuměl představit, že by to mezi nimi mělo být jinak. Nevěděl, jestli je zamilovaný, každopádně nechtěl o Georga přijít. Otázkou bylo, co si o tom všem myslí baskytarista… Ale jak to tak vypadá, dneska o tom mluvit nebudou. Možná ani nezáleželo na nějaké oficiální definici jejich vztahu. Gustavovi stačilo, že je šťastný. A že mu bylo najednou fuk, kolik slávy si dvojčata ukradnou pro sebe, kolik transparentů se na koncertech objevuje s jeho jménem a kolik se jmény zbožňované dvojice, to, že při rozhovorech skoro nemluví, jelikož se ho nikdo na nic neptá… Jeden člověk probouzející se vedle něj skoro každé ráno mohl znamenat víc než skandující fanynky, víc než sláva, víc než Tokio Hotel, než jeho bubny, než hudba… A Gustav byl tak rád, že si to uvědomil.
Jen jedné věci se děsil. Turné končilo. Dnes má čtveřice chlapců na programu tři rozhovory a zítra monstrózní závěrečný koncert. A pak… hurá domů. Do Německa. Gustav si nebyl jistý, jak to bude s Georgem, až odjedou za svými rodinami. Budou dál spolu? Oficiálně, nebo tajně? Nebo se na něj Georg vykašle a během pár týdnů volna si najde nějakou krásnou slečnu, s níž by se mohl vrátit ke svému hetero postoji? Byl pro něj Gustav jenom výplň prázdnoty? Jenom náhražka něčeho opravdového?
„Copak se ti honí hlavou?“ vytrhl Gustava z přemýšlení dlouhovlasý chlapec.
„Ale nic… jenom že budu muset vstávat a jít k sobě. Však víš, aby mě nikdo neviděl,“ zalhal blonďák. Rozhodl se, že otázky, které ho trápily, odsune na chvíli do pozadí. Budu žít tím, co je teď. Na budoucnost je vždycky času dost.
„Ještě pár minut bys mohl zůstat,“ namítl Georg a líbnul Gustava na čelo.
„Radši ne, co kdyby někdo přišel?“ opáčil bubeník, ale ještě než to vyslovil, věděl, že to říká spíš tak pro formu. Hřejivé Georgově náruči nešlo odolat.
„Nikdo nepřijde,“ řekl dlouhovlasý a pravou rukou vklouzl Gustavovi pod volné trenky na spaní.
„Tohle nebude jenom na pár minut,“ konstatoval blonďák. V okamžiku, kdy ho Georg poprvé pohladil, mu to ale bylo už úplně jedno. Bože, tohohle se nechci nikdy vzdát…
Bill měl ve tváři soustředěný výraz, ve skutečnosti ale absolutně neposlouchal, na co se moderátor ptá. Naštěstí byl jeho zatím poslední dotaz nasměrovaný na Toma, který se hned ujal slova. Zatímco Bill sledoval svého bratra, zachytil z jeho úst názvy několika jejich písní a pak slovo ´oheň´, z čehož usoudil, že se asi baví o jejich zítřejší velkolepé show, která zakončí veleúspěšné turné. Černovlásek si zamyšleně poklepal prstem na bradu. Tomovi se pěkně hýbe pusa, když mluví.
Poslední týdny se vše znovu obracelo k lepšímu. Kluci navštívili Simone v nemocnici a vypadalo to, že jenom jejich přítomnost matku zázračně uzdravuje. Zotavila se velmi rychle a teď už byla doma, kde nabírala síly na to vrátit se zpátky do normálního života. Bill jenom litoval, že s ní nemohli být déle – další den už zase museli sednout na letadlo a ponořit se opět do práce, takže se jeho i Tomova celá pomoc smrskla na jedno odpoledne, kdy si s ní popovídali a povzbudivě jí tiskli ruku. Nicméně si Bill slíbil, že hned jak se vrátí domů, vezmou ji s Tomem na pořádnou ozdravnou dovolenou.
Billův vztah s bratrem byl lepší než kdy dřív. Simone se při jejich návštěvě v nemocnici nestačila divit, pryč bylo jejich odcizení, kluci byli skoro jako ta zázračná dvojčata, o nichž se dočítala v časopisech. Po návratu do Francie jim to klapalo skoro bezchybně, a i když nebylo vždycky všechno dokonalé, konečně byli Bill a Tom jako normální bratři.
A včera ráno se dokonce stalo něco, v co Bill už ani nedoufal. Přisedl si k němu Gustav, nabídl mu kávu a pak s ním celou snídani nezávazně konverzoval. Jako za starých časů… S tímhle blonďatým zakřiknutým klukem se očividně něco stalo, poslední dobou zářil na dálku, a co chvíli se usmíval jako sluníčko. Billa zajímalo, co se mohlo přihodit. Třeba má holku, napadlo ho. Musím se ho na to později zeptat. Nebo by to mohl vědět Georg. Poslední týdny na sebe různě pomrkávají, tajnůstkářsky se na sebe šklebí a myslí si, že to nikdo nevidí. Asi je čas vzít Georga na skleničku… Celkově v kapele panovala skvělá nálada a Bill se cítil… vesele.
Jestli fakt Gustav holku má, tak mu docela závidím, pomyslel si zpěvák.
Takže i Gustav… A já pořád nic…
„Dnes v noci přijde dlouho očekávaná událost. Hvězdný roj neboli velké množství padajících hvězd během krátkého časového úseku. Budete i vy tenhle vzácný úkaz sledovat?“ zeptal se moderátor členů kapely. Bill se zase vrátil duchem do studia.
„Ano, rozhodně si to nenecháme ujít,“ odpověděl za všechny, aby se zapojil do konverzace.
„A poslední otázka, než se budeme muset rozloučit. Spousta lidí věří, že když si něco budou přát v okamžiku, kdy padá hvězda, přání se jim vyplní. Bille, je něco, co si momentálně přeješ? Něco, na co budeš myslet, až uvidíš padat hvězdy?“
Zpěvák si odkašlal. „Ehm… Ano, myslím, že bych měl přání.“
„Mohl bys alespoň naznačit, o co se jedná?“
„No, tak to bohužel. Nechci, aby se to kvůli tomu nesplnilo,“ usmál se lišácky černovlásek.
„Dobře, to chápu,“ oplatil mu úsměv moderátor. „Kluci, mockrát vám děkuju za návštěvu tady u nás ve studiu a přeju hodně štěstí při zítřejším závěrečném koncertě. Snad zase brzy nashledanou.“
Bill ve studiu svoje přání neprozradil, přesně ale věděl, na co večer bude myslet, až se bude dívat na hvězdy. Abych měl dál to, co mám právě teď. A co mi schází, abych brzy získal.
„Tak už jsi tady,“ usmál se na nově příchozího Bill. Stál na střeše jejich hotelu a čekal na tu vzácnou událost. Přišel raději trochu dřív, nechtěl něco propásnout v případě, že by se vědci sekli při předpovědi přesného času.
„No jo, radši trošku dřív, než abych to zmeškal,“ opáčil Tom s úsměvem. Postavil se vedle bratra a zvedl pohled k obloze. „Nepadala už nějaká, že ne?“ ujistil se.
„Ne, žádnou jsem neviděl. Každopádně ten roj by měl přijít až za chvilku,“ odpověděl černovlásek.
„To je dobře.“
„Asi jsem ti o tom nikdy neříkal,“ začal po chvíli Bill, „ale než jsme šli tenkrát poprvé za Davidem… když jsme byli ještě Devilish a neznal nás nikdo za hranicemi našeho rodnýho zaprděnýho městečka… byl jsem skoro celou noc vzhůru, protože mi nervozita nedovolila usnout. Tak ve dvě ráno jsem měl dost převalování se v posteli. Vstal jsem, šel k oknu a díval se na oblohu. Ve chvíli, kdy jsem pomyslel na to, jak moc si přeju živit se muzikou, jsem uviděl padat hvězdu.“
„Vážně?“ obrátil se k němu se zájmem Tom. „No vidíš… Tak i hvězdy nám to přály, když jsme dneska tam, kde jsme. Přání se ti splnilo,“ pousmál se.
„Jo,“ povzdechl si Bill. „Je ale zvláštní, jak člověk není nikdy úplně spokojenej. Jedno přání se splní a hned je tu deset dalších. Hvězdy by musely padat každej den, abych byl doopravdy šťastnej člověk.“
„Nikdy nemáme všechno, co chceme. A třeba je to tak dobře.“
„Filozofe…“
„Zníš nevděčně,“ ušklíbl se starší z bratrů. „Co by sis teda přál právě teď?“
„Třeba… Nebýt sám. Můžu mít tisíc holek. A taky jsem jich pár už měl. Ale žádná nevyplnila tu díru, co v sobě mám, s žádnou to nejiskřilo, nefungovalo. S žádnou jsem nic necítil. Přál bych si, aby tu se mnou teď někdo stál, koukal se na padající hvězdy a bylo to opravdový,“ přiznal Bill.
„Jednou to přijde, uvidíš,“ řekl po chvíli dredáč.
„Gustav má asi holku.“
„Ale prosím tě, jak to víš?“ zajímal se Tom.
„Vždyť je to jasný. Září na tisíc kilometrů. A usmívá se. I na mě a na tebe! Žádná zahořklost. A tuhle jsem ho viděl až ráno vracet se do jeho ložnice. Tohle může znamenat pouze a jenom přísun pravidelnýho kvalitního sexu,“ ušklíbl se Bill.
„No počkej, ale kde by ji jako našel? Vždyť jsme právě na cestách. Kdyby to byla nějaká fanynka nebo vůbec někdo, koho náhodně potkal v nějakým městě, těžko s ní mohl pořád být…“
„Třeba je to někdo z týmu,“ zauvažoval černovlásek.
„Hm, pravda,“ připustil Tom. „Taky bych to chtěl,“ dodal po chvilce.
„Co? Mít holku z týmu?“ zeptal se zmateně Bill.
„Ne, proboha. Myslím tím… To, o čem jsi mluvil předtím. Někoho mít…“
„Cože? Ty?“ podivilo se mladší z dvojčat.
„Co se tak divíš?“
„Nevím, prostě mě to u tebe překvapilo. Vypadáš spokojeně… spokojenej s tím, jak to je,“ pokrčil rameny Bill.
„Je dost věcí, který o mně ještě nevíš,“ řekl Tom.
„To máš pravdu…“ vydechl černovlásek.
“ Myslíš, že mě baví bejt jak balvan? Taky bych chtěl mít někoho rád. Jenom jsem ještě asi… nenašel nikoho, kdo by za to stál.“
Bill neměl, co by na to řekl. Když se nad tím tak zamyslel, vlastně to bylo to nejcitovější, co kdy od Toma slyšel. Párkrát se nadechnul, ale pak vždycky jenom naprázdno otevřel pusu. Nakonec se rozhodl mlčet. Tak tam jen tak oba kluci stáli a sdíleli ticho.
A pak… Černovlásek se celý otočil na svého bratra, jenž v témže okamžiku udělal to samé. Z toho, jak se na něj Tom usmál, jeho srdce začalo bušit nezvykle rychle. Ani si neuvědomil, že se k sobě přibližují, dokud nestáli tak, že se téměř dotýkali. Ve stejný okamžik kluci natáhli ruku a propletli prsty.
Jejich oči se střetly. Volnou dlaní dredáč odhrnul svému dvojčeti z obličeje zbloudilý pramen vlasů a zastrčil mu ho za ucho. Pak o krok ustoupil, ale vzápětí si bratra přitáhl k sobě. Bill omotal ruce kolem jeho pasu a bradu si opřel o jeho rameno. Tom ho pevně objal.
Dvě osamělé duše se spojily v jednu právě v okamžiku, kdy se na obloze objevila padající hvězda. Jen o tom ještě tak docela nevěděly.
autor: Allka
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Krásna pohodová časť. 🙂 Géčka sú proste cool 😀 A ako Bill premýšľa, čí má Gustav priateľku a chce to zistiť od Georga 😀
A zakomponovanie tých padajúcich hviezd sa mi veľmi páči (dúfam, že aj ja nejakú uvidím z toho meteorického roju, aj keď dnes tomu pri tom počasí neverím :D). Avšak verím, že Billovi sa splní jeho prianie a tiež, že sa tí dvaja dajú už čoskoro dokopy, keď to krásne zakončili tým objatím 🙂
Ďakujem za časť a teším sa na pokračovanie.
Ten konec byl tak nádherný! Bože, je tak sladké si je takhle představit 🙂 doufám, že jim padající hvězdička pomůže a najdou si k sobě cestu. Protože jestli existuje opravdová láska, pak jsou její definicí právě dvojčata :))) aspoň dle mého úchylného názoru 😀
Jinak se začínám vžívat do Gustava a Georga. Asi není s podivem, že skončili spolu… osamělost je svině. Nicméně se Gustavovým obavám nedivím. Taky bych přemýšlela nad tím, co bude až se jejich cesty rozejdou. Doufejme, že Georg je natolik poblázněný a zamilovaný, že spolu zůstanou. Jinak nás čeká vážně bubenická apokalypsa 😀
Allko, moc děkuji za další díl. Tvoje povídka je opravdu naprostý originál a unikát :)))
Opravdu jsem se strašně moc snažila, abych se u té části s Géčkama nesmála, ale prostě to nešlo… Je to příjemné zpestření povídky, ale nedokážu to brát vážně 😀 A přitom jsem zvyklá na to, že na THF se tento pár občas objevuje (ale tam se objevují i horší šílenosti) 😀
Ale dvojčecí část byla nádherná. Čekala jsem objetí už ve chvíli, kdy si Bill jako první postěžoval,y že tam nechce být sám a myslela jsem si, že ho Tom obejme a řekne mu, že tam není sám…
Ale takhle to snad bylo ještě krásnější. A k tomu ty padající hvězdy… Nádhera!
Já určitě bohužeĺ žádné padající hvězdy pozorovat nebudu, ani jsem neviděla úplněk, protože u nás je už od včerejška zataženo a každou chvíli prší 🙁
Konec krásný ale jak to bude z Tomem a Billem to záleží na tom co napíšeš.
Strašne ma potešilo, že to G-čka neskončili ani sa netvárili nejak heterácky, ale si to užívajú. Dúfam, že budú naďalej spolu šťastní a nevzdajú to kvôli nejakej póze. Bill má prehľad o všekičom v kapele, zdá sa, že je všímavý. Som zvedavá či na ten vzťah príde.
Záver bol úžasný, spojenie duší a vyslovenie priania pod padajúcou hviezdou tak, že o tom ani nevedia… nádhera. ďakujem za kapitolu 🙂
Tohle byl krásný díl, takový přemýšlivý, nebylo tam žádné drama, jen do hloubky probrané city kluků, a to se mi líbí 🙂 Géčka jsou vážně zajímaví. Billovy úvahy, že Gustav má určo holku a že se na to musí zeptat Georga, mě rozesmála. Když potom řekl ůTřeba je to někdo z týmu", vážně jsme skoro čekala, že Tom na to z legrace odpoví "Třeba je to Georg." :DDD To by mě zabilo. :DDD
A konec je jako vystřižený z romantického filmu, ale ne z takových těch trapáren, u kterých brečívají malé holky, ale z takového, který dojme dokonce i mě a srdíčko si v duchu říká "Áááách" :))) Děkuju se kapitolu a těším se na další 🙂
Přiznám se, že část s Géčkama jsem jen tak letmo přeletěla, protože tohle pro mě prostě není. V tomhle jsem strašná – já mám jen 2 pairingy které čtu a zbytek mi prostě nejde přes oči. Je mi to líto, protože věřím, že ta část mohla být moc hezká, ale mě to prostě nejde.
Jinak koukání na hvězdy miluju! 🙂 Jsem schopna téměř každou noc sedět v okně nebo si lehnout na zahradu a koukat na hvězdy až dlouho do noci. Proto mě potěšilo, že i kluci se tak šli podívat. 🙂 Ta část byla fakt milá. 🙂
Děkuji za díl. 🙂
Tož už jsem zase dlužná s komentíkem, ale na mobilu je zdlouhavé něco psát a člověku se nechce… pardon :/ Ale já to snad spravím. Nuže… Géčka jsou pořád zlatí a ani mi nijak nevadí, že nezveřejnili, že jsou spolu, vždyť někdy je lepší něco takového ututlat! 😀 Konec byl děsně sladký! :3 Ale Billy, žádnou děvčinku nepotřebuješ! Ty potřebuješ Tomiho a tím to hasne! Děkuju moc za díl a těším se na další! :33