autor: Chii-chan
Záře
Rozesmátí vyrazili do skateparku, vtipkovali a napětí je konečně opustilo. V polovině cesty se rozhodli, že by bylo hloupé jít celou vzdálenost pěšky, když s sebou oba mají své skateboardy.
A tak začal směrem do parku malý závod, který Tom prohrál, protože byl ohromen hvězdou vedle sebe. Plynulost Billových pohybů, způsob, jakým nakláněl kolena a předkláněl se a dělal malé skoky, to vše způsobilo, že si Tom uvědomil, že rozhodně není nějaký začátečník.
Jakmile dorazili ke skateparku, Bill nakopl špičku prkna, které mu skočilo přímo do připravené ruky. Otočil se a usmál se na Toma, který byl několik kroků za ním.
„Říkal jsem ti, že vyhraju,“ zacvrlikal Bill a Tom se tiše usmíval nad jeho dětinským postojem.
„Nechal jsem tě vyhrát!“ Argumentoval a projel kolem něj k volné lavičce. Bill našpulil rty a vydal se za ním.
„Nenechal!“
Tom se rozesmál a zavrtěl hlavou. Tak moc chtěl mladšího chlapce obejmout a říct mu, jak je na něj hrdý.
„Víš…“ Začal Bill, když opatrně položil skateboard na zem a znovu se na něj postavil. Tom se otočil a zastavil se před ním, aby mu dal najevo, že ho poslouchá. „Vždycky jsem ti to chtěl říct, když se mi povedlo udělat nějaký trik správně. Chtěl jsem ti to ukázat, abych získal tvůj názor, víš?“
„Tak…“ usmál se Tom a počechral mu vlasy, „musíš mi ukázat to nejlepší.“
„Samozřejmě!“ Bill přikývl a zamával, když spatřil Gustava, který k nim směřoval na kole, následovaný Andreasem a Georgem.
„No tak, žádné lelkování! Ukaž nám své ´šílené dovednosti´!“ zachechtal se Andreas nahlas.
Bill na ně kývl. Chystal se právě na vert rampu, když jej Tom chytil za předloktí.
„Buď opatrný…“ zašeptal a nevědomky jej pohladil po paži palcem.
„Slibuju,“ odpověděl Bill tiše s úsměvem. Dokázal číst v Tomových očích starosti a strach. „Bude to v pořádku, Tomi…“ řekl tak, aby to slyšeli jen oni dva.
Tomovo napětí polevilo a on přikývl. Pustil Billa a sledoval, jak se jeho nejlepší kamarád vydal k tomu, co náhle vypadalo jako ta nejnebezpečnější věc v celém skateparku.
Když se Bill dostal na vrchol rampy, okamžitě očima vyhledal Toma, aby mu zamával, na což starší chlapec odpověděl s vteřinovým zpožděním. Andreas a Géčka byli vedle něj a povzbuzovali ho.
Černovlasý chlapec umístil svůj skateboard na okraj rampy, zhluboka se nadechl a spustil se dolů. Pokrčil kolena, aby udržel stabilitu a nechal vítr a překližku, aby jej dovedly ke druhé straně rampy. Několikrát přejel ze strany na stranu, aby získal větší rychlost a soustředil se na svůj příští tah. Když se přiblížil k okraji rampy, jednu ruku natáhl k prknu a druhou dopředu. Chytil se okraje rampy, celou svou váhu držel na jedné ruce, zatímco druhou rukou si přidržoval prkno u nohou. Tuto pozici se mu podařilo udržet celé tři vteřiny, během kterých spatřil Tomovy vykulené oči.
Zašklebil se, položil nohy i s prknem zpátky na rampu a opět se spustil dolů.
Jezdil ze strany na stranu a udělal pár jednoduchých triků, psychicky se připravoval na McTwist. Samozřejmě, že si uvědomoval, že to není typický skateboardový trik, ale spíše vhodný pro kolečkové brusle, ale chtěl dokázat, že může hrát tvrdě a extrémně. Koneckonců, přesně o tomhle tyhle sporty byly.
Když se znovu přiblížil ke kraji, postavil se do správné polohy a trochu více se přikrčil. Jakmile ucítil, že mu rampa ujíždí zpod prkna, natočil ruku, přidržel si skateboard u nohou a poslal své tělo udělat kompletní otočku o 360º a pak ještě o 180º, a otočil se zpátky na rampu. Hladce přistál zpátky a začal zpomalovat.
Když konečně seskočil z rampy dolů, kluci ho přivítali s úsměvy a pochvalnými výkřiky. Bill se široce usmíval, a to zejména na Georgova slova, protože se věnoval stejné věci. Tom stál v pozadí a tiše jej sledoval.
Bill si toho všiml a posílal jeho směrem malé pohledy, kterými jej prosil, aby něco řekl. Slova ostatních – ač to znělo nepříjemně – pro něj nic neznamenala, pokud s nimi Tom nesdílel svůj názor.
Andreas byl první, kdo si všiml těch toužebných pohledů, které Bill Tomovi posílal.
„Georgu, Gusi, dost s těmi pochvalami, nebo mu to vleze do té jeho už tak velké hlavy. Jestli dostane ještě nějaké gratulace od nás, ovládne ho jeho ego,“ ušklíbl se a dodal důraz na slovo ´nás´, aby každý pochopil, o čem to mluví.
Georg poslal Tomovi pohled, který jasně říkal ´No? Tak do toho,´ před tím, než položil nohu na svůj skateboard a následoval Guse s Andreasem.
Billovi divoce tlouklo srdce, procházel si každý pohyb, který na rampě předvedl, a snažil se najít něco, co mohl udělat špatně. Pokud mu Tom začne znovu říkat, že by se neměl takhle ohrožovat…
„Pojď sem,“ řekl Tom nakonec a zvednutou rukou mu naznačil, aby přišel blíž.
Jeho hlas byl jemný a teplý jako obvykle, takže se Bill kousl do rtu a udělal krok vpřed. Tom taky postoupil vpřed, a když se jeho natažené prsty dotkly Billovy paže, pevně ji chytil a přitiskl si černovlasého chlapce k hrudi.
Bill tiše zalapal po dechu, když se Tomovy paže ovinuly kolem jeho těla. O pouhou vteřinu později se k němu přitiskl taky, prsty zabořil do Tomova trička a nos zavrtal do jeho kůže.
„Jsem na tebe tak pyšný,“ zašeptal mu Tom do ucha. Teď, když měl Billa v náručí, cítil úlevu. Sám sobě si v duchu přiznal, že se obával toho, že když už jednou Bill všem ukázal svou ´druhou´ stranu, mohl by přestat být v pohodě s jejich blízkostí. Byl si jistý, že se Bill bude snažit chovat více mužněji nebo něco takového.
„Dobře,“ popotáhl Bill na jeho rameni. „To je všechno, co jsem kdy chtěl slyšet.“
„Tak potom myslím, že ti to řeknu ještě jednou. Jsem na tebe pyšný, jsem na tebe pyšný, jsem…“ zarazil se.
Bill se usmál a odtáhl se, aby se na něj podíval. Oči mu zářily nadějí a štěstím a Tom jej chtěl znovu políbit, ale věděl, že nemůže. I kdyby se mu chtěl přiznat, skatepark pro to nebyl nejlepší místo. Už si všiml několika lidí, kteří Billa na rampě zvědavě sledovali, co je to za nováčka. Někteří v něm Billa poznali a stále jej sledovali, i když jej teď Tom držel.
Ne, skatepark rozhodně nebylo vhodným místem pro přiznání. Ne že by snad Tom měl nějaké přiznání v plánu.
Pustil Billa a prohrábl mu vlasy, šťastný, že ho uslyšel vyjeknout jako obvykle. Některé věci se zřejmě nikdy nezmění. Tom za to děkoval bohu.
„Takže trénování v bazénu uprostřed noci tě opravdu naučilo docela dost věcí,“ podotkl Tom, když mířili domů.
„Nechystáš se vzdát to, že ne?“ Zasmál se tiše Bill a šťouchl do něj. „Bojíš se, že jsem lepší než ty?“
„To ne! Nikdo není lepší než já,“ řekl Tom hlasitě, nafoukl hrudník a přinutil tak Billa protočit oči.
„Ale hovno, Trümpere. Jsi tak plný sám sebe.“
„Jen pokračuj, Kaulitzi. Ty víš, že mám pravdu. Nikdo mi nemůže nakopat prdel ve skate- oof!“ Tom do něčeho narazil a málem ztratil rovnováhu. Bill byl připraven vysmát se mu do obličeje a popichovat jej ještě víc, když spatřil, s čím se Tom srazil. Nebo spíše s kým.
Koukal na ně malý chlapec s obrovskýma uplakanýma očima. Chlapec, kterému rozhodně nebylo více než šest a byl sám na ulici v téměř devět večer. Jistě, venku bylo ještě světlo, protože bylo téměř léto, ale přesto…
„Do prdele,“ zaklel Tom, když konečně taky pohlédl dolů. „Jsi v pořádku?“ zeptal se okamžitě a kleknul si před dítětem na jedno koleno a pomáhal mu vstát.
Bill sledoval, jak chlapec kývl s očima stále zalitýma slzami a stále se rozhlížel ulicí nahoru a dolů po své matce. Nikdo nehledal ztraceného syna. „Jsi zraněný?“ Pokračoval Tom s dotazy a sklepával z chlapce špínu. „Já se jmenuju Tom a tohle je Bill. Jak se jmenuješ ty?“
„Tomi…“ Opakoval chlapec, a Tom s Billem se usmáli nad tím tenkým hlasem.
„Ano, to je jeho jméno,“ řekl Bill tiše a klekl si vedle Toma. Neboj se jeho ošklivých vlasů. On nekouše. Takže, jak se jmenuješ?“
„Hej!“ Stěžoval si Tom na urážku svých vlasů. Chlapec se usmál a trochu zavrtěl hlavou.
„Já jsem taky Tomi,“ řekl a ukazoval při tom své chybějící přední zoubky.
„Ach, omlouvám se, Tomi. Neboj se, až vyrosteš, nebudeš vypadat jako on,“ pokračoval Bill a dělal si z Toma legraci.
„Billeee… Drž hubu, ano?“ Zakňučel Tom. „Já jsem cool, každý kluk by chtěl být jako já,“ řekl Tom a potom se otočil zpátky k chlapci. „Takže Tomi, kde je tvá maminka?“
Tomi opět vykulil oči, jako by si teprve teď vzpomněl, že se ztratil. Oči se mu opět zalily slzami, když se rozhlédl a rty se hýbaly, jako by vyslovovaly slovo ´máma´.
Tom se kousl do rtu a jazykem strčil do piercingu. „Pojď sem,“ řekl už ten den podruhé. Jemně si přitiskl chlapce k hrudi a Tomi jej pevně chytil za dredy a dál plakal pro svou matku. Tom jej jemně hladil po zádech, stejně jako to dělal s Billem. „To je v pořádku, ššš… Najdeme tvou mámu, jo? No tak, neplač. Slibuju, že ji najdeme. Já… podívej se na mě,“ řekl a čekal, až se Tomi odtáhne a zvedne hlavu. „Slibuju, že všechno bude v pořádku.“
„Dobře,“ popotáhl malý chlapec.
„Měli bychom počkat tady. Jeho matka ho už pravděpodobně hledá,“ řekl Bill a cítil podivné teplo, když sledoval Toma s dítětem.
„Jo, máš pravdu. Nemá smysl jí to dělat ještě složitější,“ odpověděl Tom a nespouštěl přitom oči z malého chlapce. „Hele, chceš vidět nějaké triky? Už jsi někdy viděl skateboard?“
„Jo, ale máma nechce, abych nějaký měl. Říká, že je to nebezpečné.“
„Má pravdu, to je. Ale až budeš starší, můžeš ho mít taky. Já i Bill máme oba své skateboardy a oba jsme pořád živí a zdraví. Uvidíš…“
Bill se postavil a sledoval, jak Tom vytáhl skateboard z batohu. Pustil dítě a ukázal mu prkno. Pak jej položil na zem a udělal několik malých, jednoduchých triků, čímž vyvolal potěšený smích od malého chlapce. Zdálo se, že je tak koncentrovaný na to, aby bylo dítě veselé, že dokonce zapomněl na to, že je tam Bill taky.
Tom chlapci pomohl postavit se na prkno, zatímco se kymácel ze strany na stranu, držel jej za ruce a oba se smáli, když Bill znovu promluvil.
„Miluju tě…“ řekl, sotva dost nahlas na to, aby jej bylo slyšet přes chlapcův smích.
„Cože?“ Zeptal se Tom, který nezachytil Billova slova. Přestal kolébat se skateboardem a vzhlédl do Billových vytřeštěných očí.
Do prdele! Pomyslel si Bill, neuvědomil si, že vlastně pronesl své myšlenky nahlas. Byl tak pohlcen tím, jak pozitivně rozkošně spolu oba Tomové vypadali, že mu to prostě vyklouzlo. Nyní na něj oba zvědavě zírali a Bill věděl, že tohle není ta správná chvíle pro spontánní vyznání.
„Já… ehm… Říkal jsem, že-“ začal konečně a snažil se rychle vymyslet nějakou výmluvu, kterou by mu Tom spolknul.
Naštěstí, stejně jako pokaždé, byl zachráněn něčím jiným. V tomto případě ženou křičící: „Tome!“
Všichni tři se otočili a spatřili mladou ženu, ne víc než dvacet pět let, běžící jejich směrem. Tom nevypadal, že by ji znal, což muselo znamenat jedinou věc.
„Mami!“ zakřičel malý chlapec, který seskočil ze skateboardu a vrhnul se ženě do náruče.
Bill potlačil překvapené cuknutí, když na jejím prstě nespatřil snubní prsten. Svobodná matka, takhle mladá a už ztrácí své dítě…
„Tomi, ty malý ďáble! Říkala jsem ti, abys zůstal na místě! Měla jsem takový strach!“ Řekla žena jemným tónem a pevně svého chlapečka držela.
Bill otočil hlavu od toho klišé obrázku zpět na svého nejlepšího kamaráda v naději, že toto přerušení bylo dostatečné na to, aby smazalo jeho šokující prohlášení z Tomova mozku.
Tom vstal a nacpal si skateboard zpět do batohu. Přistihl Billa, jak na něj zírá a usmál se. Rychle jej chytil za ruku a pevně ji stiskl a Bill věděl, na co právě myslí.
Koneckonců, přesně takhle se potkali. Díky tomu, že se Tom ve čtyřech letech ztratil a vrazil do Billa. Nezáleželo na tom, že byli stále ještě v parku a Tom se vlastně neztratil, prostě svou matku neviděl. Pro malé blonďaté dítě byl Bill jeho zachráncem, protože Bill byl ten, kdo jej přivedl k Simone a odtamtud mohl spatřit svou vlastní maminku Kathryn.
Bill mu poslal ten nejzářivější úsměv, aby dal Tomovi najevo, že i on si vzpomněl na ten den a že tady pro Toma vždycky bude.
autor: Chii-chan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 31
Ale niee.. prečo musel Bill vyznať Tomovi lásku práve vtedy, keď ho nepočul?! A tiež Tom, keď premýšľal o tom vyznaní, ale pritom sa nechystá nejaké urobiť! Bože,ja na nich nemám slov 😀 Dúfam, že si to už čoskoro priznajú, keď to už aj všetci okolo nich vedia, len oni navzájom nie 😀
A Bill sa teda pekne predviedol na tom skate a konečne získal to, po čom túžil. Tomovu pochvalu, uznanie a hlavne to, že je naňho hrdý 🙂
Ďakujem za ďalšiu časť prekladu.
To byl ten nejsladší díl ze všech! To bylo tak krásný, roztomilý… nejdřív Bill, i já jsem pyšná na to, že se tak pěkně předvedl před všemi kamarády. Tomovo objetí bylo kouzelné 🙂 a potom toxs tím malým chlapečkem, Tom se ukázal jako opravdu úžasný utěšovatel. Billovo vyznání mě dostalo. Je mi líto, že to Tom neslyšel, vždyť cítí to samé … děkuji za perfektní překlad! 🙂
Krásna kapitolka ty dva by si už konečně měli řic co k sobě cítí.
Fňuk, fňuk! Dojatáááá 🙂
A Tome, já ti dám, že nemáš v plánu žádný přiznání 😛 :)) Kluci, kluci, už abyste si to všechno řekli a padli si do náruče 🙂
Jinak dneska krásný díl – stejně jako všechny. Mám tuhle povídku děsně ráda. Já vim, že už jsem to sem psala 😀 Ale nedá se svítit, musím se opakovat.
Díky moc za překlad 🙂
Rad bych se s Vami podelil o velmi dulezite informace. Vse v pripade zajmu najdete na -> http://albafos.blog.cz
Jééé ♥ Tak tenhle díl byl snad nejkrásnější ze všech! 🙂 Mám z něj tak krásné pocity! Od začátku až do konce jsem se jenom usmívala a říkala jsem si, jak je ta láska mezi nima očitá, je chudáčci oni to nevidí. 😀
Pááni! Jsem na Billa tak pyšná! Sice jsem si spoustu z těch Billových triků nedokázala ani představit, protože v mém okolí nemám nikoho, kdo by dělal nějaký či jen podobný adrenalinový sport a na net se mi koukat nechce :-D, ale všechny ty triky znějí naprosto děsivě a ani nevím, zda bych se mohla na někoho, koho mám moc ráda, koukat, jak to dělá. Tak bych se bála! 😀 Ale Bill je vážně šikulka. A stejně jako mu, tak i mě nejvíc záleželo na Tomových slovech a když mu Tom řekl, že je na něj pyšný, tetelila jsem se blahem! To objetí bylo dokonalé. ♥ Celkově miluju představu toho, jak se ti dva objímají, je to prostě krásná představa! 🙂 Pořád mě trošku mrzí, že ještě nic nesměřuje k tomu, aby se ti dva přiznali, ale těžko jim to můžu zazlívat, když bych na jejich místě taky držela jazyk za zuby. Ale i přes to moc doufám, že se brzy jeden z nich rozhoupe a udělá první krok, protože teprve pak budou dokonale šťastní a hlavně spolu! ♥
A Tom s Tomim byl kouzelný! ♥ Miluju děti v povídkách! 😀 I když tam jsou jen na chvilku nebo taková výplňová část, vždycky si ty chvilky užívám, protože kluci s dítětem (především Tom!) jsou neodolatelní! Moc se mi líbilo, jak se Tom snažil kloučka rozveselit a pak jej i na svém skatu ´povozil´ 🙂 A k Billovu spontálnímu přznání nemám co dodat! Bylo to nádherné! ♥ Sice je škoda, že to Tom neslyšel, ale nevadí, pevně věřím, že si ta slova jednou řeknou do očí! 🙂
Moc děkuji za skvělý překlad! ♥
Tom bol v tejto kapitole zase neskutočne zlatučký. Škoda, že to Billove vyznanie nepočul. Bill to mal povedať hlasnejšie 🙂 Tom musel byť neodolateľný keď utešoval malého Tomiho. Ďakujem za krásnu kapitolu 🙂
Hec! 😛 Ja to vedela! 😛 Billy je proste profik! :D:3 Ale myslim, ze by Tom ani nebyl pozadu, kdyby neokukoval Billa. Nekdo je tu zabouchnuteej! 😀 😛
1. pocechral mu vlasy :33…. nekdy mi T&B prijdou jako neznouckej par, nekdy jako by byl Billy detatko a Tom jeho velky ochranar! ^_^ Porad se rozplyvam nad tim, jak jsou spolu sladci! A to i kdyz Billy neni krehoucka porcelanova panenka. Presto… at na sebe uz dava pozor :/ Co kdyby Tom nebyl po ruce? :O… Zase na to myslim! 😀 Prece by hoChii-Chan nezabila! :O 😀 Look at me vidim na prekrasny Happyend! :3 Ktereho se dockame az za dloooouho, ze jo? 🙁 :3
… zapomnela jsem jakej bod ma byt ted a jsem na mobilu, coz se rovna naproste frustrujici domluvne! Ten telefon je strasnej, takze… 3. a je mi jedno, ze bych mela byt u 2. nebo 4. bodu 😀
3. Jůů, porad a stale taaak sladci! :3 Ty Tomiho starosti a 'nevedome' pohlazeni :3 Nunu! <3 Jop! Neco predved Billy! Neco poradnyho! 😀 At mi a sve parte vyrazis dech! :D:3
4. Netusim, co je McTwist nebo jak ze to…, ale zni to suprove adrnalinove! 😀 :3 A Billy vazne neni zadny novacek! Porad nejak doufam, ze se prihlasi do souteze a vsem natre pr… zadecky, ale vim, ze … no asi by to nebyl nejlepsi napad s jeho nemoci!
5. Miluju povidku, ve kterych ma Billy uzasne kamarady, takove ty vtipne, mile a zaroven vulgarni dohazovace! 😀 Jako byla Kim. A Lelouch! 😀 A Andreas a Gustav… pac si chce poridit Billovi leky a …. ma proste super partu a to je strasne pekne! :3 Takova tresinka na ovocnem kosicku! :3 😀
6. Tak si rikam, ze by Lelouch do jejich party i pasoval…. takovej sympatak :3 <3
7. Ne ze by Aster nebyl sympatak, ale… s Cainem jsou tak trochu…. blazni! 😀 Tyrani 😀 A lamaci kosti!
8. Chudacek Aster 🙁 Ale myslim, ze je dost silny na to, aby to zvladnul 🙂 navic existuje milion dalsich sportu, ktere by ho mohly bavit a nemusel by pouzivat ruce… treba fotbal nebo …. fotbal, … krasobrusleni?? 😀
9. To je taaak krasnyy! :3 <3 Po nasupu Barefoot, ve kterem jsem se rozpoustela jsem ted jako pistaciova zmrzlina na 10 minut vystavena na primem slunecnim zareni! :33333 Je na nej pysny… ja se snad rozbrecim! :'3 <3 ^_^ A to Tomiho 'pojd sem' jak muzou byt dve slova tak tak tak moc…. uzasne hrejiva? :3 Ja se zblaznim! Ne, uz jsem blazen! <3 Tenhle blog a to, co dokazi lide napsat za skvosty me neprestava udivovat! <3 Neskutecne…
10. ? Nevim, jestli za 10. Ale co uz 😀
Ne, nektere veci se opravdu nesmi zmenit! :33 A nemas v planu? To si teda pis, ze mas priznani v planu! Protoze se k tomu Billy snad nikdy nedokope, tak ty musis, Tomi, kdyz uz sis to uvedomil! <3 :DD Ale mate stesti… vas 'pratelsky' sladoucky jemnoucky neznoucky vztah prozatim staci, nez se nejak unikatne prozradite! :3 <3 Nenechte me zesedivnout! 😀
11. No jo… Tom a jeho samochvala! :DD
12. Doufala jsem, ze narazil do slopu, abych se mohla smat :DD ale pak… bylo mi lito malinkeho Tomiho a i velkeho Tomiho a pak uz to bylo jen sladke a smutne zaroven :'3 🙁 :D<3
13. Je vtipne, kdyz se kloucci popichuji :DdD z lasky samozdrejme 😀 Vzdyt uz to proste MUSI kazdy videt! 😀 <3
14. NEEEEIN! Reknete mi nekdo, ze to Tomi slusel! 😀 <3 :3 ♥ A nebo ne? No mozna by bylo hezci vyznani na ostro nekdy jindy….. k certu s tim 😀 ♥ Vzdyt je to jdeno kde a kdy!
15. Jejda! Jakobych videla sama sebe za 10 let 😀 🙁 :'( nevdana, svobodna a dite ztracejic kazdych 20 minut 😀 :/ Kecam! 😀 Ja budu skvela matka svych 15 adoptovanych deticek vsech moznych narodnosti…. 😀
16. jezkovy zraky! :O :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 Jen si predstavte ztraceneho, uplakaneho Tominka, jak zakopne o malickeho Billika a pak se chytnou za rucicky a zustanou 'navzdy jen' pratele! <3 <3 to je ta nejsladci predstava ze vsech mych dnesnich a tydennich predstav! <3 Cukrovku nemame v rodine, tak jsem vzdy myslela, ze ta mi s moji nechuti ke sladkemu po ranu nehrozi! 😀 A ono zasejc nic! Aaah zabiji me tuna cukru v moji krvi! Pomoooooooc! :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 ^_^ ^_^ ^_^ ^_^ ^_^ ^_^ ^_^ ^_^ ^_^ ^_^
moc moc moc moc moc moc moc dekuju dekuju dekuju dekuju dekuju dekuju dekuju dekuju dekuju za preklad, Zuzu! :3 :3
[8]: 😀 😀 😀 ty víš, jak mi zvednout náladu! 😀 😀 😀
[9]: Ty vis, jak zvednout naladu 100 ctenarum tim, ze ses pustila do prekladani! :3 A to po nekolikate a i pres konentovou krizi.