autor: Muckátko :o*
Nečekaný zvrat
Tom seděl v rohu pohovky, loket zabořený v opěradle a hlavu měl opřenou o dlaň. Bez výrazu sledoval televizní pořad, aniž by mu věnoval extra pozornost. Díval se po místnosti, chvíli dokonce udříml, ale po většinu času se díval na Billovu hlavu, která odpočívala v jeho klíně. Billova pravá ruka byla provlíknutá pod Tomovým levým kolenem a levá ruka odpočívala na Tomově stehně, takže ve výsledku Bill Tomovu nohu jemně objímal. Ležel takhle už několik dlouhých minut, aniž by se výrazně pohnul. Ani nemluvil. Na rozdíl od Toma jej dění v televizi zajímalo o poznání víc.Tom sebou škubl, když se v tichém pokoji rozezvonil jeho mobil, který ležel před ním na konferenčním stolku. Nahnul se přes Billa a hmátl po přístroji. Překvapeně zamrkal, když se podíval na jméno volajícího. Byl to Jörg.
„Ano? Halo?“ přijal hovor, záměrně neoslovujíc člověka na druhém konci spojení.
„Ahoj Tome, tady Jörg. Předstírej prosím, že jsem nějaký kamarád, pokud je u tebe Bill, potřebuji s tebou mluvit o samotě,“ vyhrkl rychle, než jej Tom stihl pozdravit.
„Uhm jasně. Není problém. Chviličku,“ řekl Tom do sluchátka a sklonil se k Billovi.
„Bille, pusť mě, prosím, tohle je důležité,“ řekl a čekal, dokud se Bill s mírně ublíženým výrazem ve tváři neodsune stranou. Jakmile tak učinil, zvedl se Tom z gauče a zmizel v pokoji, kde za sebou nejen že zavřel, ale dokonce pro jistotu i zamknul.
„Dobrý den, pane Kaulitzi. Jsem v pokoji sám,“ ujistil jej Tom.
„Dobře. Mohli bychom si zavolat přes počítač? Nerad bych s tebou tyhle věci probíral jen tak po telefonu.“
„Není problém. Už zapínám notebook.
„Tak já končím a zavoláme si přes počítač,“ řekl Jörg a v telefonu luplo. Během chviličky se spojení navázalo a na obrazovce Tomova laptopu se objevila trochu rozmazaná sekající se tvář Billova otce.
„Dobrý den,“ pozdravil Tom znovu.
„Ahoj Tome, jak se daří?“
„Dobře, a jestli myslíte Billa, tak je v pořádku. Byl hned druhý den, co jsme přijeli domů.“ Jörg přikývl.
„Byl jsi za tou psycholožkou?“
„Byl… já… řekl jsem jí dopodrobna všechno, co se stalo, ona si to zapsala, aby z toho pak mohla vyvodit nějaký závěr,“ vysvětlil Tom.
„Řekla ti už něco předběžného?“ vyzvídal Jörg. Tom se trochu ošil a uhnul očima.
„Bohužel ne. Říkala, že je předčasné tvořit nějaké hypotézy, když jí chybí Billův pohled na celou věc. Až bude mít kompletní informace, pak se teprve pustí do analýzy. Navíc si nemyslím, že by Billův stav mohla konzultovat zrovna se mnou. Nejsem Billova rodina, takže hádám, že první budete výsledek vědět vy,“ zalhal Tom a bylo mu z toho opravdu špatně. Jörg si takové zacházení nezasloužil, ale byla to milosrdná lež s ohledem na to, jak těžce nesl Billovo chování, když spěšně opouštěli jeho dům.
„Snažil jsem se jí dovolat, ale nepodařilo se mi to,“ sklonil Jörg ztrápeně hlavu.
„Má toho teď hodně. I mě musela vyhánět, protože na mě neměla čas,“ uklidňoval jej Tom, ačkoli si myslel, že se Kessy hovoru s ním vyhýbala.
„Kdy jde Bill na to sezení?“
„Pozítří.“
„Půjdeš tam s ním?“
„Samozřejmě. Chodím s ním vždycky.“
„Já vím. Zapomněl jsem.“
„Ale tohle asi není to, o čem jste chtěl původně mluvit, nebo ano?“ nakousl Tom.
„Ne tak úplně. Je tu ještě něco,“ začal Jörg.
„Stalo se něco?“ zeptal se Tom, když viděl Jörgův nerozhodný obličej.
„Já… promiň, že tím zatěžuju tebe, ale s Billem to teď řešit nemůžu a jinak nemám nikoho,“ omluvil se Jörg.
„Já se nezlobím. Rád pomůžu, to přece víte,“ dušoval se Tom.
„Asi to bylo ukvapené, protože ještě nevíme, co řekne psycholožka, ale po tom víkendu jsem byl prostě na dně, takže jsem… prodal dům,“ pronesl Jörg nejistě. Teď s odstupem času si nebyl jistý, jestli to byl dobrý nápad. Tom zalapal po dechu.
„Prodal jste… cože?“
„Prodal jsem dům,“ zopakoval Jörg.
„Ale… ale kde budete bydlet?“ napadlo Toma jako první. Dalšího člověka do domu nastěhovat nemůže, pokud by ten dotyčný nechtěl bydlet v obýváku na gauči, nemá ho kam uložit. Jejich dům bohužel nebyl nafukovací.
„Já… našel jsem byt ve tvém městě. Je dražší, než za kolik jsem prodal náš dům, ale ty peníze dám dohromady.“
„Ale… ale, pane Kaulitzi. Já… nebylo tohle ukvapené? Myslím tím, je to jen pár dní, co jsme odjeli, a vy jste stihl prodat dům? Vždyť taková věc většinou trvá dlouho, než… já nevím… než se určí hodnota domu, než se najde kupec, tohle mi zavání nějakým podrazem. Byl jste v tísni a někdo se z čista jasna objeví a má v kapse tolik peněz, aby od vás koupil dům?“
„Ne, Tome, počkej, tak to není. Vybíral jsem schránku jako vždy a byl tam lísteček, že nějaký pár hledá dům ke koupi v mojí lokalitě. Na to stěhování celkem spěchali, takže nebyl problém se sejít. Měli k dispozici i všechny ty lidi, kteří dělají v nemovitostech všechny ty odhady.“
„Ano, ale byli to jejich lidi! Ne žádní nezávislí odhadci. Co když vás okradli? Co když jste díky nim ten dům prodal pod cenou?“ chrlil ze sebe Tom jednu otázku za druhou.
„Dostal jsem za ten dům dva a půl milionu,“ přiznal Jörg. Tom zalapal po dechu. „Počítal jsem tak s milionem, takže je mi teď opravdu jedno, jestli ten dům stál ve skutečnosti dva miliony pět set deset tisíc nebo dva miliony pět set dvacet tisíc,“ pousmál se Jörg. Tom chvíli mlčel.
„Doufám, že jste udělal správnou věc, protože něco takového se těžko vrací zpátky.“
„Myslím, že ano, Tome. Nevím jak, ale nějak cítím, že Bill se sem nebude chtít vrátit. Všechno mu to tu připomíná, co se stalo. Je to dobrá věc,“ přikyvoval Jörg.
„Kdy se budete stěhovat?“
„Mám týden na vystěhování. Stěhováka mám zajištěného. Je to jeden můj známý, takže mi udělá cenu.“
„Budete potřebovat pomoct? Přijeli bychom s tátou za vámi,“ nabídl se Tom.
„Ne, to nemusíte. Děkuji. Jsem domluvený se sousedy. Vždycky jsme si navzájem pomáhali a už mi slíbili, že s nimi můžu počítat. Pomoct budu potřebovat až s vykládáním věcí, to bych vám byl vděčný, kdybyste přišli. Každá ruka dobrá,“ přiznal Jörg.
„Jasně. Budeme s tím počítat. Stačí jen zavolat. Víte adresu toho bytu?“
„Teď nevím přesně, ale je to kousek od centra. Není to bůhvíjak velké, ale s Billem se tam vejdeme bez problémů. Ten byt má 3 pokoje, kuchyň, záchod a koupelnu, takže to není žádná malá špeluňka,“ usmál se Jörg.
„Já… asi bych měl být rád, že budu mít Billa nakonec takhle blízko, že ho nebudu muset navštěvovat tak daleko, ale nějak to nejde. Přijde mi to strašně narychlo,“ kroutil se Tom.
„To je ta tvoje rozumnost a obezřetnost.“
„Nejspíš. Pane Kaulitzi, jestli je to všechno, budu končit. Nikdy jsem se před Billem v pokoji nezamykal. Kdyby vzal za kliku a zjistil, že je zamčeno, měl bych hodně co vysvětlovat a nechci mu lhát, tak kdybyste se nezlobil.“
„Ne, v pořádku. Budu taky končit. Začnu balit, aby toho nebylo pak moc. Díky, Tome, že jsi mě vyslechl. Dám pak vědět ohledně toho stěhování. Měj se hezky.“
„Na shledanou,“ rozloučil se Tom a ukončil hovor. Zaklapl notebook a vydechl. Vstal od stolu a došel odemknout dveře od pokoje.
Sotva se pohodlně usadil na postel a opřel se o pelest postele, ozvalo se jemné zaklepání a hned na to dovnitř nakoukla Billova hlava.
„Můžu?“ zeptal se, schovávajíc se za dveřmi.
„Jasně,“ kývl Tom a dál se věnoval svým náramkům na zápěstí.
„Stalo se něco?“ vyzvídal Bill, zatímco se škrábal na matraci za Tomem.
„Ne nic,“ zavrtěl Tom hlavou.
„Nějaké špatné zprávy?“
„Ne žádné. Uhm už ses dodíval?“ stočil rozhovor jinam.
„Jo. Ještě to neskončilo, ale nebavilo mě to samotného,“ pokrčil Bill ramenem a stulil se k Tomovu tělu. „Jsi unavený?“ pohladil Toma po břiše.
„Trochu. Z toho všeho, co se děje kolem,“ promnul si Tom oči. Byl by možná dnes raději sám. Potřeboval chvíli jen ležet, koukat do stropu, a ačkoli Bill dokázal vycítit, kdy má raději mlčet a na nic se neptat, byla to jeho přítomnost v Tomově pokoji, která rušila Tomův naprostý klid.
„Nechceš si třeba dát sprchu a pak jít spát nebo tak?“ klouzal Bill prsty po Tomově předloktí. Tom krátce zauvažoval. Když se půjde osprchovat, možná tak Billa dostane z pokoje, a když se v pokoji pak zavře, třeba zůstane Bill ve svém pokoji.
„Dobrý nápad,“ uznal nakonec a vstal z matrace. Bill se přetočil přes záda ke kraji postele a vyskočil na nohy. Tom se podivil. Byl překvapený, že se Bill okamžitě vydal ven z pokoje. O to víc byl překvapený, když se jejich dlaně setkaly, když oba sevřeli kliku od dveří koupelny.
„Uhm?“
„Půjdu s tebou. Můžu?“ udělal na Toma psí oči a čekal, zda bude vyhozen, nebo pozván dovnitř. Tom zůstal jen zírat, protože do teď se spolu nikdy nesprchovali.
„Pokud chceš,“ pokrčil rameny a choval se úplně stejně, jako by byl v koupelně sám. Pustil vodu ve sprchovém koutu, nastavil teplotu a nechal vodu téct, než se ohřeje. K ruce si podal všechny věci, které bude potřebovat, nachystal si ručník a věci na spaní. Kdyby do Billa jemně nevrazil loktem, skoro by i zapomněl, že je s ním v místnosti. Bez ostychu se svlékl do naha a vklouzl do sprchového koutu. Skleněné dveře nechal otevřené, aby mohl dovnitř i Bill. Stál k němu zády a nechával proud vody, aby navlhčil celé jeho tělo. Billovi nevěnoval pozornost. Nepokoušel se Billa šmírovat nebo tak. Jen stál, vydechoval a nechával myšlenky běhat hlavou, jak se jim zachtělo.
Bill si svlékl tričko a s růžovými tvářemi si prohlížel Tomova dlouhá hladká záda, kulatý vypracovaný zadek a štíhlé rovné nohy. Zbavil se zbytku oblečení a roztřeseně vydechl. Vstoupil dovnitř a zavřel za sebou dveře, aby voda později netryskala až ven. Tom zůstával ve stejné pozici s mírně skloněnou hlavou ke dnu. Skoro vypadal fascinovaný tím, jak nahromaděná voda u jeho nohou odtéká odpadem pryč. Bill se malinko uklidnil. Byl rád, že se Tom ihned neotočil a neluxoval jej pohledem. Sice už viděl Billovu věc nahou, ale tohle bylo něco jiného. Stoupl si za Toma, proklouzl rukama pod Tomovými spuštěnými pažemi a objal jej kolem břicha, tisknouc se tváří k mokrým zádům, lechtajíc Tomovy paty svými prsty u nohou.
Po Tomově těle přeběhl mráz, když ucítil, jak se Billův nahý penis otírá o jeho půlky a žlábek mezi nimi. Byl schopný soustředit se jen na ten pocit, ačkoli si nemyslel, že to dělá Bill schválně. Pokrčil pravou ruku a dlaň přitiskl na ty Billovy, které byly spojené na jeho břiše. Nechtěl být zase až tak moc odtažitý a chladný.
„Tomi, určitě jsi v pořádku? Takhle zamlklého tě neznám,“ broukl Bill mezi Tomovy lopatky a mazlivě se otřel tváří o Tomovu páteř.
„Budu v pořádku. Já jen… prostě… uuuuch,“ vydechl hlasitě.
„Copak?“
„Je to ten víkend. Prostě… vypadal jsi, že jsi naprosto v pořádku, a pak se stane tohle… já… jen jsem nečekal, že budeš reagovat takhle. Trochu mě to trápí, protože teď vypadáš, jako by se nic nestalo. Mluvíš jako vždycky, děláš to co vždycky. Nevím, jestli jsi opravdu v pořádku, nebo to jen předstíráš a všechno v sobě dusíš,“ řekl Tom na rovinu a hlavu sklopil ještě níž. Bill zamrkal. Čekal, že se tím Tom bude zabývat daleko dříve. Vlastně mu Tom poskytl extra čas, aby si uvědomil, co se stalo a jak to vysvětlit.
Bill uvolnil sevření a odtáhl své paže od Tomova těla. Natáhl se pro Tomův sprchový gel, kápl si dostatečné množství na prsty a vracejíc gel zpět, začal voňavou směs roztírat po Tomových zádech. Jakmile byl rozetřený všude po horní části, chytil Bill obě Tomova ramena a začal mu záda masírovat.
„Nelhal jsem, když jsem říkal, že nebudu schopný se tam vrátit,“ pronesl klidně a mnul prsty Tomův ztuhlý krk.
„Já vím, ale byla to první návštěva po tolika letech. Nemohli jsme přece čekat, že bude všechno v pořádku. Jen jsem nečekal některé ostatní věci. Slzy, ten hrníček, ty stavy, kdy jsi byl mimo?“ vydechl Tom a zakroutil hlavou.
„Všechno umím vysvětlit,“ dušoval se Bill. Tom mlčel, takže Bill předpokládal, že na to vysvětlení čeká. „Slzy byly na místě. Ať už jako slzy štěstí, nebo slzy smutku. Bylo to emocionální a ty sám jsi mi říkal, že jsem citlivý. Ten hrníček – vím, že to jsem přehnal, ale v tu chvilku, měl jsem na něj takový vztek. Snídal jsem z něj ten den, kdy mi to udělali poprvé, a ty stavy, cítil jsem se jako tenkrát, všechno se mi znovu vybavovalo a vracelo zpět. Na chvilku jsem vždycky uvěřil, že se to děje znovu. Říkal jsem ti, že jsem šílený.“
„Víš dobře, že nejsi,“ oponoval mu Tom.
„Tome, strávil jsem 4 roky v léčebně. Bez jediného slova, dotyku, jakéhokoli kontaktu s normálním životem. Muselo se to na mně nějak podepsat,“ promlouval k němu Bill klidně a s potěšením sledoval, jak se Tomovy svaly pod jeho péčí uvolňují.
„Dobře. Možná máš pravdu, ale nemůžeš se přeci vzdát návratu domů jen proto, že ses tam poprvé necítil dobře.“
„Vyháníš mě odsud? Už mě tu nechceš?“ zastavil se Bill, ale nechával dlaně ležet na Tomových ramenech.
„Víš dobře, že to není pravda,“ otočil se Tom a podíval se Billovi tvrdě do tváře. Chtěl, aby mu věřil.
„Nevrátím se tam, Tome, i kdybych měl přespávat pod mostem. Nemůžeš po mně chtít, abych se zkoušel vrátit tam, kde jsem si prošel peklem, když jsi mi tady ukázal ráj,“ zadíval se mu Bill hluboce do očí, aby Tom poznal, že to myslí vážně. Tom si hlasitě povzdychl a přitáhl si Billovo tělo do náruče. Objal jej jednou rukou kolem pasu a druhou si jej přidržel za temeno hlavy.
„Na horší se těžko zvyká, co?“ odtušil.
„Hodně těžko,“ přitakal Bill.
„Takže už tě budu mít na krku na pořád?“ zalaškoval Tom.
„Na krku, v posteli, ve sprše,“ vyjmenovával Bill a culil se do Tomova ramena.
„Pokud mě budeš pokaždé tak dobře masírovat, tak tě chci mít hlavně v té sprše,“ natáhl Tom ruku a lehce Billa štípl do zadečku.
„Ah!“ lekl se Bill a dlaní si postižené místečko několikrát pohladil. Odtáhl se od Toma horní půlkou těla a ublíženě se na něj podíval.
„Zasloužil sis to,“ vyplázl na něj Tom jazyk, ale vzápětí si jej přitáhl k sobě, aby mohl zachytit jeho rty a vroucně je políbit, prosíc tak němě o odpuštění. Bill omotal ruce kolem Tomova krku a natahoval se k Tomovu obličej víc a víc. Tom zafuněl a násilně se od Billa odtrhl.
„Bille, naše penisy jsou do sebe teď klidně zakleslé, ale jestli budeš tím svým cestovat zleva doprava a zprava doleva po tom mém, tak budu mít problém, a to nechceme,“ zazubil se Tom. Bill pohoršeně zalapal po dechu.
„Tomi!“ vyjekl a schoval obličej do dlaní. Otočil se k Tomovi zády a nekontrolovatelně se červenal. V hrudi mu bublal zadržovaný smích s jistou dávkou přirozeného pohoršení, že o takových věcech Tom mluví jako o počasí.
„Ohh, pojď sem, ty stydlivko,“ zamumlal Tom a přitáhl si Billovo tělo k hrudníku, strkajíc jej pod sprchu, aby namočil celé jeho tělo. Popadl do ruky sprchový gel a rozmazal si jej po dlaních. Přiložil dlaně k Billovu bříšku a krouživými pohyby se jal Billovo tělo umývat. Občas souhlasně zamručel, když přejel prsty přes Billovy bradavky, když umýval jeho hrudník a Bill se mírně zachvěl.
Tom omyl Billovo tělo a nemohl si nevšimnout, že je Billův penis z toho opečovávání vzrušením nateklý.
„Já… uhm… chceš, abych…,“ naznačil opatrně a sunul dlaně po Billově kluzkém těle směrem do jeho klína
„Ne… já, dokončeme tohle a pojďme spát,“ zavrtěl Bill hlavou a sledoval Tomovy ruce, jak se od jeho podbřišku zase vzdalují.
Mezitím, co ze sebe Bill smýval pěnu, kterou na něm Tom vytvořil, dokončil Tom své mytí a také se opláchl. Vylezl ven, osušili se a oba se oblékli do svého spacího úboru.
„Nespíš u mě?“ zeptal se Tom překvapeně, když mu Bill chtěl popřát dobrou noc.
„Ne… já… vypadáš, že potřebuješ být chvíli sám a přemýšlet. Budu spát u sebe,“ pousmál se Bill, aby Tomovi dokázal, že se nezlobí. Tom jen pokrčil ramenem.
„Dobrou noc,“ popřál Billovi a líbl jej na rty.
„Dobrou,“ odvětil Bill a hmátl po klice od svého pokoje.
Později toho večera ještě Tom slyšel Billa šramotit v chodbě, když se dožadoval Schnuppiho přítomnosti. Krátce na to se ozvalo ťapání psích tlapek a drápků na podlaze, dokud oba nezašli k Billovi do pokoje, ale to už Tom vnímal jen vzdáleně, protože pomalu upadal do spánku.
autor: Muckátko :o*
betaread: J. :o)
Nooo, Jorg to vzal hopem. Ale jsem rada, ze kluci budou bydlet blizounko u sebe. To je jedine dobre. Je taky fajn, ze je Bill schopny si plne uvedomovat, co se s nim delo a proc. To je neuveritelny pokrok. Opravdu mam radost, myslim, ze nemohlo byt lepe. Teda… mozna kdyby Bill nechal Toma aby mu pomohl v te sprse? 😀 pardon, to ta moje uchylna stranka osobnosti…
Dekuji moc za dil 🙂
Tak dnes sa tu veru naskytlo pár prekvapení.
Jorg s tým predajom domu prekvapil asi najviac. Ako rátala som, že sa také niečo stane, ale ako povedal Tom, nie tak skoro. Som však rada, že aspoň bude Bill pri Tomovi bližšie a budú to mať jednoduchšie 🙂
Potom zas prekvapil Bill, keď šiel s Tomom do sprchy. Nečudujem sa Tomovi, že bol prekvapený a Billa nechápal, ale Bill mu to vysvetlil, takže v pohode 🙂 Tá jeho veta "Na krku, v posteli, ve sprše," ma skvele pobavila 😀 Také laškovanie od Billa, ktorý ani nie tak dávno ku sebe vôbec nikoho nepúšťal a s nikým nehovoril? Jeho pokroky ma vždy veľmi potešia.
A som rada, že Bill tak vníma Tomove pocity a chápe, že potrebuje nejaký čas osamote. 🙂
Ďakujem za časť.
Dnešní díl se mi moc líbil. Pořád jsem měla strach, že se něco zvrtne, ale naštěstí se nic takového nestalo. Maličko mě mrzelo, že chtěl být Tom sám, až jsem se bála, že ho ani v té sprše nebude chtít. Škoda že Bill nakonec odmítl tu Tomovu nabídku na uvolněmí 😀
A taky se mi moc líbila ta Billova věta-na krku, v posteli, ve sprše 🙂 Jsem moc ráda, že už takhle s Tomem dokáže mluvit. Vlastně mě dostalo už to, že s ním vůbec chtěl jít do té sprchy!
Jörg mě neuvěřitelně potěšil! Jasně, možná bylo jeho jednání unáhlené, ale já bych na jeho místě jednala asi stejně rychle. Ten víkend byl pro všechny strašně těžký a věřím, že Jörg to musel nést příšerně. Chvilku možná doufal v to, že se jednou bude moci Bill vrátit domů, ale pak si stejně jako my všichni uvědomil, že návrat v brzké budoucnosti možný rozhodně nebude. A věřím, že ani v daleké budoucnosti by se tam Bill vrátit nechtěl, já bych také nechtěla. Vážně mě ale potěšilo, že Jörg nepřemýšlel nad prací a nad čímkoliv a prostě se rozhodl dům prodat a koupit si nový někde jinde, kde budou moci se synem začít od znova. A nepřestanu mu být vděčná za to, že si vybral Tomovo město. Hřeje mě u srdce, že si pamatuje Billova slova, že Toma miluje a když na vlastní oči vždycky viděl, jak krásně se k němu Tom chová a že k němu určité city taky chová, tak se rozhodl kluky netrápit tím, že by od sebe byli hodiny a hodiny vzdálení. Díky tomuhle dílu mám zase optimističtější mysl a doufám, že všechno nakonec dopadne tak, jak má! A to šťastně! 😀
To, že byl Tom delší dobu trošku mimo a přál si být i o samotě naprosto chápu. Jak už jsem psala, ten víkend otřásl naprosto všemi – Billem, Tomem, Jörgem, určitě i Tomovými rodiči a především taky námi čtenáři. Myslím, že nikdo z jmenovaných ten Billův zvrat nenesl moc dobře a Tom prostě potřeboval čas na přemýšlení. Proto jsem i byla ráda, že Bill řekl, že bude dnes spát sám v pokoji. Vycítil, že Tom být sám potřebuje a tak mu to dopřál. 🙂 Nemluvě o tom, že Billův návrh, že se půjde osprchovat s Tomem, mě mile překvapil! 🙂 Taky mě mile překvapilo to, že si už plně uvědomil co se o tom víkendu dělo, jak se cítil, jak se choval a že ví, proč tomu tak bylo. To je snad dobré, ne? 🙂
Trošku mám strach z toho, jak moc krásně pozitivně a pohodově tenhle díl působil. 😀 Zase mě nutí být naivní a nutí mě k tomu, abych se radovala z toho, že je Billovi zase lépe, a pak zase když budu šťastná a spokojená, tak přijde díl, který mě opět srazí na kolena, už to vidím! 😀 Asi se začnu modlit aby k tomu nedošlo!! 😀
Ale strašně moc Ti opět děkuji za báječný díl a za další střípky z života těch dvou! ♥♥♥
Jorg mě milé překvapil a Bill taký s tou sprchou a že pořád komunikuje z Tomem na Toma to začíná byt moc.
Dúfam, že Jorg sa nezmýlil a urobil správnu vec. Som zvedavá čo na to povie Bill. Bill ma strašne milo prekvapil, ako Tomovi vysvetlil, čo sa dialo a hlavne to, že cítil Tomovu potrebu byť sám. Bolo to krásne a zdá sa, že Tomovo napätie môže trochu ustúpiť.
Veľmi pekne ďakujem za krásnu kapitolu. ♥
Takže hora šla opravdu k Mohamedovi =)
Myslím, že Jorg udělal to nejlepší, co mohl, takhle se k němu Bill může s úplným klidem buď vrátit nebo ho alespoň navštěvovat.
"Klučičí" chvilka v koupelně byla skvělá, strašně jsem se smála, jak Tom Billovi vysvětloval, že po něm nemůže "tím svým" jen tak cestovat zleva doprava xD A Bill se tak roztomile styděl, to on umí opravdu dokonale ♥
Je krásné vidět, jak jsou kluci na sebe napojení a jak jsou vůči sobě ohleduplní a citliví. Stejně jako vždy jindy Tom, tak i Bill dneska intuitivně vycítil, že Tom potřebuje být v noci sám, sám se svými myšlenkami, že si je potřebuje projít a utřídit, a to pěkně o samotě a v klidu.
Krásný dílek, hlavně konečně trošku veselejší =)♥