autor: Sapere Aude
Nejkrásnější věci
„Takže říkáte, že ho unesli?“ zeptal se baculatý policejní důstojník s perem a zápisníkem v ruce.
„Ano, určitě,“ odpověděla primářka kývnutím hlavy. „Nedovedu si představit, že by utekl sám, to je nemožné! Někdo ho musel unést.“
„Máte představu, kdo to mohl být?“ zeptal se znuděně policista, škrábajíc se přitom na břiše.
Primářka smutně zavrtěla hlavou. „Nevím, možná někdo z návštěv?“
„Tak tedy,“ zívl důstojník. „Budeme se muset podívat na seznam návštěv z toho dne a všechny prověřit. Pravděpodobně to byl jeden z nich,“ dodal, čmárajíc něco do svého zápisníku. „Jak se ten kluk jmenuje?“
„Bill Trümper,“ řekla. „Osmnáct let, štíhlý, vysoký, černé vlasy-„
„Ehm dobře, to stačí,“ důstojník ji přerušil a zastrčil si pero i zápisník do kapsy. „Uvidím, co se dá dělat.“
„Prosím, najděte ho,“ prosila primářka. „Není schopen žít mimo těchhle zdí a je mu teprve osmnáct!“ Byla zoufalá z evidentního nezájmu důstojníka, pokud jej brzy nenajdou, bude se muset obrátit na detektiva.
„Jak jsem řekl, uvidím, co se dá dělat.“
*
Tom zazíval, protáhl se a pomalu otevřel oči. Z nepohodlné polohy, ve které spal, jej bolela záda i krk. Rozhlédl se a vzpomněl si, že minulou noc zaparkovali na pláži. Venku svítilo světlo, pravděpodobně bylo již ráno, Tom nikdy nespal příliš dlouho.
K uším mu dolehl tichý povzdech, otočil hlavu a podíval se na Billa spícího na sedadle spolujezdce. Byl stočený do klubíčka; hlavou se opíral o okno. Ani to zřejmě nebyla ta nejpohodlnější poloha.
Jeho pozornost vzápětí upoutalo zvonění telefonu, a tak rychle vystoupil předtím, než stihlo probudit spícího Billa. Zatímco kráčel ke stojanu, pořádně se protáhl a pozoroval okolí. Moře se na slunci třpytilo, v dálce dokonce zahlédl několik racků kroužících nad oblastí.
S povzdechem přijal hovor a přiložil si telefon k uchu. „Jo?“
„Thomasi.“ Uslyšel hlas svého nevlastního otce.
„Gordone,“ opět si povzdechl. Nenáviděl ho za to, že mu odmítal říkat Tom.
„Slyšel jsem, že se chystáš na svatbu?“
„To ano,“ odpověděl Tom poněkud mrzutě.
„Máš už pro Davida nějaký dárek?“
Tom obrátil oči v sloup. Tohle byl důvod, proč mu volal? Aby se ujistil, že přinese bratrovi pěkně drahý dárek.
„Ne,“ odpověděl Tom upřímně skrz zaťaté zuby.
„Doufám, že máš v plánu mu něco dát a prosím, vyhni se hloupostem, jako jsou například nůžky na živý plot, David by chtěl lednici za 5000 euro, ale myslím, že tu si můžeš sotva dovolit.“
Tom si dokázal dokonale představit Gordonův samolibý úsměv a jediné, po čem toužil, bylo praštit ho do obličeje.
„Samozřejmě, že si to můžu dovolit,“ řekl mu na obranu.
„Skvělé, alespoň nemusím žádat nikoho jiného, aby mu ji koupil, takže se uvidíme zítra a přijď včas.“
Ve chvíli, kdy zaslechl oznamovací tón, zavrčel do telefonu a naštvaně zavěsil. Jak se mohla jeho matka provdat za takového debila?
Dredáč zastrčil mobil do kapsy svých nadrozměrných kalhot a zuřivě otevřel dveře auta. Zabouchl je za sebou a pevně sevřel volant. Na co sakra myslel? Jak
do prdele koupí ledničku za 5000 euro?
„Nghn… ne ty… ano,“ zamumlal Bill vedle něj.
Tom se k němu otočil; málem zapomněl, že je Bill ještě pořád s ním. Černovlásek stále spal, zřejmě se nacházel uprostřed živého snu.
Tom hlasitě vydechl a snažil se uklidnit. Natáhl ruku a zchytil pramen vlasů, který si probojoval cestičku k Billovým ústům, dal mu jej pryč z tváře a zastrčil za ucho.
„Hej, Bille.“ Jemně zatřásl chlapcovým ramenem, pokoušejíc se jej probudit. „Bille,“ zopakoval tiše a pohladil ho po tváři.
Bill něco nesrozumitelně zamumlal, ale nehýbal se. Tom se rozhodl nechat jej být a vysvětlit mu, kam se chystají teprve poté, až se vzbudí.
Když se uklidnil, otočil klíčkem v zapalování a odjel.
„Kam to jdeme?“ zeptal se Bill, když se konečně probudil.
„K prodejci vozidel,“ odpověděl Tom jednoduše.
„Aha,“ řekl Bill. Neměl tušení, co byl prodejce vozidel, ale Tom se nezdál být nejlépe naladěn, tak to nechtěl ještě zhoršovat.
Tom zahnul doprava na velké parkoviště. „Sakra,“ zamumlal, když nemohl najít žádné volné místo. Zastavil auto přímo uprostřed příjezdové cesty vedoucí k parkovišti, přemýšlejíc o tom, že mu to tak jako tak nebude trvat dlouho.
„Jdu támhle,“ řekl Billovi a ukázal na budovu před nimi. Přední strana byla prosklená. „Budeš mě pořád vidět přes sklo, dobře? Neutíkej, já budu hned zpátky.“
Tom vystoupil z auta a otočil se, jakmile zaslechl Billův smích.
„Podívej,“ řekl Bill. „Teď jsi to ty, kdo mě nechce opustit.“ Zářivě se usmál, potěšen tím, jak se podle něj změnil Tomův postoj.
Tom na něj zíral trochu zmatený. Na to neměl žádnou odpověď, opravdu ne.
„Jen neutíkej, ano?“ zopakoval a zavřel za sebou dveře auta.
„Jako kdybych mohl,“ odfrkl si Bill a sledoval, jak Tom mizí v budově.
Tom měl pravdu; Bill jej přes sklo dokonale viděl. Díval se, jak mluví s tlustým chlápkem stojícím za pultem.
„Kolik za něj chceš?“ zeptal se Toma nezaujatě.
„20 000 euro.“
Muž místo odpovědi odfrkl, přičemž poprskal celý pult. Tom se zatvářil znechuceně a udělal krok zpět.
„Uvědomuješ si, kolik ojetých aut tady máme? Za to zaplatím maximálně,“ ukázal na auto za sklem. „8 000 euro.“
Tom si povzdechl a promnul si rukou tvář. „10 000?“
Bill poskočil na svém sedadle, polekaný hlasitým troubením ozývajícím se někde kolem. Zastavil za ním velký modrý automobil, očividně chtěl projet.
Bill viděl řidiče, který na něj mával ve zpětném zrcátku, ale ignoroval ho, opravdu netušil, co dělat. Muž mu gestem pokynul, aby uhnul z cesty, ale to Billa ještě víc zmátlo. Co od něj vlastně chtěl?
Najednou se u pootevřeného okýnka na straně řidiče zjevila hlava.
„Tak pohneš se s tím autem nebo ne?“ zeptal se ho mladý, buclatý řidič vozidla. „Musím projet.“ Zdál se být naštvaný.
„Kde je Tom?“ zeptal se Bill nesměle, přemýšlejíc nad tím, proč to Tomovi tak trvá, když mu řekl, že bude hned zpět.
Muž svraštil obličej. „Nevím, ani mě nezajímá, kdo je Tim, potřebuju se jen hned dostat odtud.“
„Tom,“ Bill ho tiše opravil.
„Koukni,“ zavrčel muž podrážděně. „Hni zadkem,“ ukázal na sedadlo řidiče.
Bill zalapal po dechu, ale rychle se vyšplhal na Tomovo sedadlo.
„Teď otoč klíčkem v zapalování.“
Bill zmateně svraštil obočí. „K-klíčkem v… čem?“
Muž hlasitě vydechl a natáhl se pro klíč, točil jím, dokud auto neožilo. Pak sáhl na ruční brzdu a opatrně ji zatlačil dolů.
„Teď…“
Tom se snažil vyjednávat, ale nebylo to k ničemu, chlápek si dokonce nebyl jistý, jestli je vůbec ochoten zaplatit za auto 8 000 euro. Nakonec to s Tomem vzdal.
„Budeš už držet hubu a necháš mě na pokoji, když ti dám těch 8 000?“ zeptal se, rozzuřen Tomovou tvrdohlavostí.
Tom vydechl úlevou. „Ano, ano, to je vše, co chci.“
„Fajn, kde je to auto?“
Tom ukázal na auto skrz sklo. „Támhle, hned při… kurva!“ Odlepil se od pultu a vyběhl ven. „Bille!“ zařval, zastavujíc pár metrů před jejich autem. „Bille! Zastav to zatracené auto!“ Zběsile kolem sebe mával rukama.
Billovy oči se rozšířily, neměl tušení, jak zastavit tu věc. Ze strachu ještě více šlápl svou jemnou bosou nohou na plynový pedál. Vykřikl a zběsile zakroutil volantem, těsně míjejíc Toma.
Auto silně narazilo do druhého, Bill nebyl připoutaný, a tak dopadl na volant. Auto troubilo, až dokud se Bill opět neposadil; oči doširoka rozevřené, hrudník mu hořel. Málem srazil Toma.
Křehký osmnáctiletý kluk energicky otevřel dveře na straně řidiče a vystoupil z mírně poškozeného auta. Auto, do kterého narazil, na tom bylo mnohem hůř než velký černý vůz, který Tom prakticky ukradl.
Rozběhl se k Tomovi, rozpálený asfalt ulice jej na bosých nohách pálil.
„Ty hloupej… hloupej… idiote!“ Strkal proti Tomově hrudi tak silně, jak jen to šlo.
Tom mírně zavrávoral. „Bille, no tak, uklidni se!“
„Ne!“ zaječel. „Jak jsi mohl jen tak… stát, vždyť jsi mě málem nechal, abych tě srazil!“ zařval, do očí se mu draly slzy.
Tom na něj zaraženě zíral a ustoupil. Otevřel ústa, aby něco řekl, ale netušil co. Bill si pomyslel, že vypadá jako ryba, když dokola otevíral a zavíral pusu. Ale nepřišlo mu to vtipné, černovlásek byl až příliš naštvaný, aby se v té chvíli smál.
„Bille… J-já-„
„Moje auto!“ Toma přerušil pronikavý výkřik.
Tlustý prodejce vozů, se kterým Tom mluvil, běžel k nim, ruce měl sepjaté nad hlavou.
„To byl on, tati!“ baculatý řidič modrého auta se k nim připojil a ukázal na Billa.
Bill zalapal po dechu nad jeho hrubostí. Otec mladého řidiče obrátil svou pozornost na Billa a nebezpečně přimhouřil oči. „Ty!“ zasyčel.
„Ne.“ Tom se postavil před křehkého chlapce. „Byla to moje chyba. J-já-“ Hlava mu odletěla na stranu, když mu ve tváři přistál silný úder pěstí.
Bill vykřikl, ukrývajíc tvář v dlaních.
Tom zasyčel, když Bill pečlivě otřel navlhčeným tampónkem ranku na jeho spodním rtu.
„Omlouvám se.“ Bill se rychle odtáhl.
„V pohodě,“ odpověděl Tom s povzdechem.
Naštěstí se oba muži dostatečně uspokojili s mlácením Toma, Tom už se začínal obávat, že po něm budou chtít, aby zaplatil škody. Prostě mu jen řekli, aby vypadl, vzal i své zatracené auto a už nikdy se u nich neukázal, což ani neměl v plánu. Škody na autě nakonec nebyly tak vážné, ale oba muži si i přesto očividně užívali mlácení dredatého kluka.
Tom je odvezl zpět na pláž, která nebyla příliš daleko od prodejce vozů. Musel jet opravdu opatrně, protože jej silně bolela hlava, a to mu bránilo v bezchybné jízdě.
Bill už dávno zapomněl na hněv vůči Tomovi, když mu skočil pod auto přímo ve chvíli, kdy netušil, jak by ho měl zastavit. Tom si v té chvíli zřejmě neuvědomoval nebezpečí té situace, všechno, co chtěl, bylo, aby Bill zastavil auto. Když nad tím teď přemýšlel, přišlo mu opravdu hloupé se jednoduše postavit před blížící se auto, zejména když řidič netuší, jak jej zastavit.
Bill s Tomem nyní společně seděli v písku na pláži. Tom byl tak blízko toho, aby se na všechno vykašlal. Nechtěl jít na svatbu, nechtěl dát svému bratrovi ten zatracený dárek a nechtěl žádnou práci. Jediné, po čem v tu chvíli toužil, bylo, zahrabat se pod přikrývku ve svém přihlouplém bytě a nikdy nevylézt.
Z úst mu uniklo další syknutí, jakmile Bill pokračoval v čištění jeho rány, tentokrát se však Bill neodtáhl.
„Myslím, že je to čisté,“ řekl Bill a odtáhl se.
„Díky.“ Tom se usmál, tisknouc Billovo rameno. Okamžitě se odtáhl. „Promiň,“ omlouval se rychle, aby předešel dalšímu záchvatu vzteku.
Bill sklopil hlavu, ukrývaje se za závojem vlasů. „To je v pořádku,“ řekl tiše a mírně zavrtěl hlavou.
Tom svraštil čelo. Bill pro něj i nadále zůstával záhadou, všiml si, že se dotýkal jiných lidí, aniž by byl vyděšený; vyděsilo ho pouze to, když se lidé přiblížili k němu a dotýkali se ho. On se v podstatě lidí také moc nedotýkal. I Toma se dotýkal, pouze když do něj strkal, nebo se jemně dotkl jeho tváře, černovlásek se zřejmě ještě nikdy nedostal k nikomu blíž.
Bill zvedl hlavu a nechal své oči plout po oceánu. Zhluboka vdechl slaný vánek a zavřel oči s jemným úsměvem zdobícím jeho rty.
„Tohle je jedna z nejkrásnějších věcí, jaké jsem kdy viděl,“ přiznal tiše.
Tom se pobaveně usmál. „Nejkrásnějších?“
Bill přikývl a podíval se na Toma. „Za celý svůj život jsem toho moc neviděl a ještě méně hezkých věcí… většinu z nich jsem viděl od chvíle, co jsem s tebou,“ řekl mu šťastně.
Tom se nad tím usmál, v břiše cítil příjemně uspokojivý pocit. Bill byl pravděpodobně první a jedinou osobou, která byla šťastná od chvíle, co s Tomem trávila čas. S ostatními se cítil jako přítěž, jako by s ním ztráceli čas. Nikdo s ním nechtěl být příliš dlouho, zejména od té doby, co byl smolař. Ale Bill ne, jediné co chtěl, bylo být s ním. Divné, pomyslel si Tom, ale byl to skutečně hezký pocit.
Bill se opět otočil směrem k oceánu a zadíval se na scenérii před sebou. Byla to pravda, nejhezčí věci ve svém životě viděl teprve poté, co potkal Toma, a neměl ani nejmenších pochyb, že Tom byl jednou z nich.
autor: Sapere Aude
překlad: B-kay
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Pokračuje to veru zaujímavo. 🙂 Bill v tom aute nemal chybu, ale len v tom, ako roztomilo nechápal. Inak to bolo všetko vina toho druhého chlapa, ktorý donútil Billa s autom uhnúť, aj keď bolo vidno, že šoférovať nevie.
Ďalej ten Gordon… Tomovi sa nečudujem, že nechce pracovať v jeho spoločnosti, ak sa takto stále správa.
A začínam sa báť ďalšieho vývoja príbehu, pretože mám pocit, že sa ešte vyskytne dosť problémov. A nielen tie Tomove s ukradnutím auta, ale aj to, že teraz už po Billovi pátra polícia a ja sa bojím toho, čo sa stane až ho nájdu. Aký to bude mať dopad na Toma (či ho obvinia z únosu) a hlavne na Billa.
Tak či onak, bude to ešte pekne zaujímavé. Ďakujem za preklad a neviem sa dočkať ďalšej časti.
Bill jako ridic byl totalne kouzelny 😀 ale ze se umi pekne rozohnit! Mel pravdu, Tom nepremyslel kdyz se postavil pred to auto. Jinak skoda, mohl mit na lednici pro bratra xD vazne nechapu, proc se na tu posahanou svatbu zene. Bill je uzasny, ma radost z naprostych drobnosti. Snad ho ten detektiv nenajde prilis brzy 🙂
Moc dekuji za krasny preklad.
Ta poslední věta je krásna jen doufám že je brzo nenajdou.
Mám pocit, že takhle milounkou povídku jsem ještě nečetla! ♥ Tenhle nezkušený Bill, který nemá vůbec páru co to je skutečný život a jak to v něm chodí, je neuvěřitelně rozkošný. Opět jsem se nad ním strašně rozplývala i když chápu, že Tomovi může třeba jen přidělávat problémy. 😀 Protože péče o někoho, kdo je na vás takhle závislý, neví a neumí nic, kdyby jej člověk někde nechal, tak by se ztratil, nevěděl by co dělat a nejspíš by se mu něco špatného stalo, je fakt velká zátěž. Ale stejně mě zase ohromně potěšily Tomovy myšlenky na to, že Bill je první osobou, která s ním chce být i přes to, jak obrovský je smolař a ještě k tomu bez peněz!
Začátek dnešního dílu mě trochu vystrašil, protože se fakt bojím, co se stane, až detektiv Billa najde. Bojím se, že budou obviňovat Toma, že to je on, kdo jej unesl nebo mu pomohl utéct. A hlavně! Tomovou povinností určitě bylo jej neprodleně vrátit do ústavu. Vím, jak hrozně to zní – vrátit Billa…:-( Ale je to tak. Bojím se, že díky tomu bude mít i Tom obrovské problémy a s jeho štěstím nevím nevím, jak tohle dopadne. 🙁
A ten Gordon? Jejda, to je teda nevlastní otec. Nezamlouval se mi ani trochu. To, jak řekl Tomovi aby koupil lednici za 5000 euro? Jako fakt?! :-O Být Tomem, tak se na tu svatbu pěkně vyprdnu. Gordon se k němu chová hnusně, bratra nemá rád, co by tam chudák dělal?! A ani se teď nedivím, že tak dlouho nechtěl s Gordonem pracovat. To by byla každodenní buzerace. Začínám doufat, že se Tom na celou svatbu vykašle, vrátí se s Billem zpátky domů a začne hledat práci a snad se na něj konečně usměje štěstí. Ta smůla se jej chudáka drží už moc dlouho!
A to s tím autem.. 😀 Ono je to na jednu stranu strašně smutné, ale na tu druhou se prostě chechtat musím. Celá ta situace byla komická! 😀 Když ten chlapík přišel za Billem a řekl mu ať s tím autem odjede a Bill na to: "Kde je Tom?" 😀 😀 😀 Chudáček, je mi líto, že nemá ponětí co a jak a taky je mi líto, že krom Toma měl zatím ´štěstí´ na samé mrzuté, odměřené a hrubé lidi. Musel se chudáček polekat, když si tak ochotně rychle přesedl na místo řidiče a snažil se s tím autem odjet. V tu chvíli, kdy se tam objevil Tom, jsem nevěděla zda brečet tím, jak moc komická situace to je a nebo brečet proto, jak katastrofálně to může dopadnout. A hlavně mi bylo líto Billa, který málem zajel Toma i když nechtěl a neměl ponětí, jak auto zabrzdit a ještě přidal plyn. 😀 Ještě že jej alespoň napadlo zatočit s volantem. 😉 A pak jak vyběhl z auta, šťouchal do Toma a vztekal se. 😀 To bylo roztomiléééééé! Uculovala jsem se u toho jako blázen! 🙂
A pak na scéna na pláži, kdy Bill čistí Tomovy rány a říká mu, že krásné věci poznal až s ním. ♥♥ Náááádhera!
neuvěřitelně moc děkuji za překlad téhle krásné povídky! ♥
Bill je v téhle povídce naprosto úžasný, ale být na Tomově místě, tak se asi zblázním a totálně všechno vzdám. Tolik smůly najednou prostě jeden člověk mít nemůže, nebo ano? Je mi ho líto, navíc s takovou rodinou…na celou svatbu bych se vykašlala…
Děkuju za skvělý překlad!
Chudák Tom, taký smoliar. ale to, že sa k nemu pridal Bill sa za smolu pokladať asi nedá… aj keď… chudáčik, prečo ho ten kretén donútil sadnúť za volant??? a tak nádejne to vypadalo 🙂
Billove slová o tom ako všetko nádherné spoznal s Tomom sú strašne krásne:)
Ďakujem za kapitolu.
Už mi začalo být divné, že by Billa nikdo z léčebny nehledal, ale je pravda, že mi ani nevadilo, že jej nikdo zatím neprohlásil za ztraceného. Oh, jistě… neutekl, to by nemohl, stejně jakoby se nemohl zabít na Wc…. naštěstí to neudělal. Díky Tomovi. Nakonec je i on – takový smolař pro někoho přínosem. Ale být já Tom…. asi bych už neměla nervy. Sbalila bych Billa, to rozbité, ukradené auto a jela domů. Na svatbu 'bratra' a ex-přítelkyně? S lednicí za 5000€? To už by bylo moc i na mě. A Gordon se tady teda zlatí… asi bych mu zkřivila úsměv.
Povídka je pěkná, baví mě, Bill je tu takový křehký a Tom… na něj nemám zatím skoro žádný koment, ale někdy mi ho je líto. Tak jak tu je zvykem… a jak je to správně za všechnu tu dřinu, děkuju za překlad. Musí být občas dost na … nic překládat za pár komentářů. Já bych to nedělala, tak nezištná nejsem.
Tak… znovu děkuju za překlad B-kay.
Vidis, Naki, ja ti rikala, ze ctu jen pekne povidky! 😀 :3 K veci:
1. Jejda, 😀 Tak oni se po Billym prece jen schaneji o.O Ja myslela, ze jim bude jedno, ze Billy zmizel. Kdyz ho ani nehlidali, malem se obesil! :O A ted je nekde s Tomim… fuc a je stastny, tak at se nestaraji, ze zmizel!
Nemozne? 😀 Kdyby jen vedela… 😀
Ale nekoho to ocividne prece jen nezajima a jsem docela i rada, ze ne! Kdyby ano, mohli by Billyho najit a Toma zavrit! :O
2. Plaz… aah! :3 Jak romanticke! <3 ZASE, SAYURII?! ZASE SNIS a pritom vis, ze by na sebe Billy nenechal ani maknout! Ale… ja si uz nepomuzu. <3 Juuu :3 ! Ne! RACCI NE! Vite, … kdyz se na vas vyse*e paposek, nic to neni, ale kdyz to provede RACEK! OBRI RACEK! …. Umrela jsem! … malem.
3. Nestezuj si Tomi, Thomas se krasny jmeno. Ale na nejakou lednicku bych se nekomu jako je voslizlej David vys*ala, jak ten Racek! Jeste za 5000 euro! :O No tak to niiiic! Nic bych mu nekoupila a na devciny, ktere chodi s jednim a pak s jeho bratrem mam svuj nazor a neni peknej! Zadnou lednicku, jednosmerny listek na Mars dostanou! A i Gordon! Sympatak, tyyy brdo! -.- Trrrrrr
4. Ja bych byt Tom v pohode rekla: " Ne, nemuzu si to dovoliy, mam mnohem, ale mnohem lepsi plany k utraceni svych penez a nic se netyka Davida! *rudne vzteky* 😀
5. Kdyz jsme u matek… stale me vic a vic zajima Billova minulost! :O ::)
6. Zapomnel? :O Nemuzes prece zapomenout na pritomnost tak sladkeho stvoreni! :O :D! <3 neuveritelne… *krouti nad tim nevericne hlavou*
7. Nunuuu! :3 :3 :3 :3 :3 :3 On mu zastrcil vlasky :3 ! <3 <3 <3 <3 <3 <3 JA se rozplynu! :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 :3 <3 <3 <3 ^_^ ^_^ <3 Okey, klid.
8. On je taaaak sladky! :3 :3 :3 <3 <3 <3 ^_^ ^_^ ^_^ :* :* :* Ach jop! :3 <3
9. TY SES NEPOUCIL? :O NEMUZU UVERIT VLASTNIMU CTENI!! :OO NECHAVAT BILLA SAMOTNEHO KDEKOLIV JE BLBOST! Jsi taak nezodpovedny, Tomi! Ja mit deti, ani jedno bych ti nesverila! ANI JEDNO!!!! A uprostred silnice! No ty jsi se zblaznil! -.-
10. Skrt jeden! 😀 Kdyby ho pozadal Billy o 20.000, tak by mu dal i 30.000 a auto by mu nechal. Nebo bych to takhle udelala ja? o.O Kdovi? 😀
11. Troubeni! ach to ne!
12. Blizi se neco hrozneho, citim to v kridylkach!
13. Ne! Nepohne se! Nevi jak! Ty lidi jsou kre*eni! Chudacek Billy a… ach jop! Ten Tom!
14. Wow! :O Tak :O Tohle :O jsem :O necekala! :O! :O On…. Billy…. on… on mu nadal! :O Ten nevinnej, sladouckej Billy nadal Tomimu a bylo to sladky! :3
15. Jak jsem psala, vse co dela Billy je sladky! :3 :3 :3 <3 <3 ^_^ ^_^ :* :* :* Ale chudacek Tomi… stejne si za to muze sam! Ale chudacek Tomi!
16. Aach, zase ta plaz! <3 :3 !
17. V poradku? Ze by se uz Tomiho doteku nebal? Bal se jich nekdy?
18. Juuup! :3 Ale je mi lito, ze byl cely zivot zavreny! Bud doma nebo v lecebne! 🙁 Tomi, musis mu to vynahradit!
19. <3 Nekdo tady je zamilovany! :3 (Ja se nepocitam) Tomi? Billy? Nic o tom nevite, ze? o.O 😀
Moooc se tesim na dalsi dilecinek! :3 Mam takove tuseni, ze to bude jeste vzruso! ADRNALIIIIN! 😀 Dekuju za dilek! :3
Krásna poviedka:) B-kay som rada že prekladáš tento príbeh…