autor: Chii-chan
Změna
Bill s Tomem věnovali celý týden většinu svého volného času skateboardingu, jak zněla dohoda se Simone. Když skončil víkend, Simone jim oba skateboardy zabavila a poslala je učit se na závěrečné zkoušky. Oba zasténali a snažili se bojovat, ale nikdo nedokázal Simone přesvědčit, aby ustoupila.
„Dobře, vzdávám se,“ povzdechl si Tom, protože věděl, že to bude nejlepší. I když Simone nebyla jeho matka, měl ji příliš rád na to, aby ji neposlouchal. Také věděl, že, že se potřebuje učit, jinak příšerně selže, speciálně v chemii.
Bill po něm střelil pevným pohledem, který jasně říkal ´zrádce!´. Bez jeho pomoci věděl, že není žádný způsob, jak z toho uniknout.
„Nevzala bych vám vaše skateboardy, ale nejsem si jistá, jestli ti věřím, Bille. Slyšela jsem o tvých nočních eskapádách,“ zamračila se jeho matka. Billův pevný pohled se proměnil v zamračené zírání a Tom polkl a zabořil se hlouběji do křesla. „Poslední věc, kterou potřebuješ, je usnout během zkoušky kvůli nedostatku spánku.“
„To je týrání! Zneužívání dětí! Ty zlá, zlá ženská!“ Zahučel Bill svým obvyklým, přehnaně hereckým hlasem. „A ty! Ty zrádce, jak ses opovážil?“ Ukázal prstem na Toma.
„Ale prosím tě, Bille. Jako by mi snad Tom něco skutečně řekl. Mám své vlastní způsoby, víš?“ Simone zvedla obočí a zadržovala úsměv, když oba kluky sledovala.
„Vidíš! Nic jsem neudělal!“ Tom kolem sebe mával rukama a snažil se odvrátit Billův vztek. „Opravdu, Bille. Uklidni se, je to jen na pár týdnů. Není to konec světa.“
„Fajn. Jdu studovat právě teď,“ odsekl Bill, zvedl se z gauče a zamířil ke schodům. „Mimochodem, oba dva vás nenávidím,“ dodal, když vešel do svého pokoje. „Zmiz, ty hloupá kočko!“
Tom se za ním díval, žvýkal si spodní ret a cítil se trochu provinile. Možná se Simone vzdal trochu příliš rychle, ale nepřineslo by jim to nic dobrého, kdyby propadli. Kromě toho, poté, co jim skončí škola, můžou spolu jezdit celé léto a možná…
„Jdi za ním,“ řekla mu Simone a usekla tak jeho nadějné myšlenky. „Víš, že nemyslí vážně nic z toho, co říká, když je takovýhle. Je jen nešťastný, že se před tebou nemůže předvést.“
„On je někdy tak hloupý…“ zamumlal Tom láskyplně. „Vždycky jsem na něj hrdý, bez ohledu na to, co dělá.“
„Já vím. Takové natvrdlé dítě… Jeho babička by na něj byla pyšná. Teď jdi. Promluv si s ním a možná byste mohli začít dělat něco do školy, jo?“
„Zkusím to. Nejspíš bude zezačátku trochu neochotný,“ pokrčil Tom rameny a postavil se.
„Jestli někdy někoho poslouchá, tak jsi to ty, Tome.“
Tom přikývl a zamířil ke schodům, v hlubokém zamyšlení. Bill se choval divně a on nevěděl proč. Jak mohl Tom něco udělat, když s ním Bill nemluvil? Co když… Možná, že Bill věděl, že… a nechtěl…
„Ne, to není možné,“ zamumlal si pro sebe a zvedl Kazimíra, který ležel na jednom ze schodů. „Hloupá kočka,“ Tom se usmál a pohladil kocoura po zádech. „Co se děje s tvým spratkovitým páníčkem, hm?“
„Já jsem to slyšel, Trümpere!“ Ozvalo se Billovo zapištění ze zavřeného pokoje.
„Bille…“ řekl Tom tiše a přešel ke dveřím. „Můžu dál?“ Zeptal se a cítil se divně, že se musel ptát. Za normálních okolností mezi nimi žádná taková pravidla nebyla.
Nastalo dlouhé ticho, ale potom se dveře otevřely a Bill se za nimi ostýchavě objevil, zírajíc přitom na své prsty u nohou. Tomovi připadl naprosto rozkošný a byl rád, že drží v náruči Kazimíra. Kdyby kocoura nebylo, už by měl ruce zapleteny v Billových vlasech a jeho ústa na jeho…
„Omlouvám se,“ řekl mladší chlapec a vytáhl tak Toma z jeho vlastních myšlenek. „Pojď dál.“
Tom přikývl a vešel dovnitř. V hrdle měl sucho a držel kocoura, jako by to bylo jeho záchranné lano. Obraz, který se mu zjevil před očima spolu s jeho myšlenkami, byl až příliš lákavý, že se bál, že by neodolal.
„Byl jsem tak trochu tvrdohlavé děcko, co?“ Pokračoval Bill v mumlání a zamířil posadit se na kraj postele.
Ne… Bože, Bille, ne… Prosil Tom v myšlenkách, zatímco se zakašláním řekl: „Ne víc než obvykle.“
„Jsi na mě naštvaný?“
„Ne! Nejsem.“
Tom pustil kocoura na zem a posadil se vedle Billa. Snažil se chovat naprosto běžně, zapřel se o ruce a díval se na strop, namísto na druhého chlapce. Pokud se na Billa nemusel dívat, mohl s ním mluvit.
„Děje se něco? Vím, že nejsi takovýhle kvůli mámě,“ řekl a poskočilo mu jedno koleno, když se mu Kaz začal třít kolem kotníku.
„Jo… je to jen… táta volal,“ zasténal Bill a přejel si rukou přes obličej. „Odsunul příjezd domů. Opět.“
„Aha.“
Tom nevěděl, jak na to odpovědět. Věděl, že Billův otec byl pryč docela často, stejně jako jeho vlastní rodiče. Oba dva tím trpěli, takže tu nebyla žádná další slova, kterými by jej mohl utěšit. Místo toho zvedl jednu ruku z postele a omotal ji Billovi kolem ramen, aby si jej přitáhl blíž.
Bill se lehce podvolil, opřel se o Toma celou horní polovinou svého těla a hlavu mu položil na rameno. Tom jej políbil na temeno hlavy a lehce se usmál.
„Já jsem tady. Vždycky,“ zašeptal a Bill přikývl.
—
„Už je mi z toho špatně!“ Stěžoval si Bill a praštil hlavou o stůl.
„Zmlkni, Kaulitzi. Nejsi jediný, kdo má zkoušky. A naše jsou horší než ty vaše,“ zasténal Georg. Jeho hlava už ležela na stole a ani se neobtěžoval změnit pozici, aby se na něj podíval.
Bil povzdechl ještě víc, než zvedl hlavu a podíval se vedle sebe. Tom bezpečně odsunul svůj i jeho tác, jen aby Bill nevrazil hlavou do svého talíře s jídlem. S upřeným pohledem, který trval vteřinu nebo dvě, se rozhodl, že je Bill už dost v klidu na to, aby mohl obdržet své jídlo, a posunul mu tác zpět přímo pod nos.
„Díky, Tome,“ Bill se na něj usmál a jeho unavený obličej byl hned o něco jasnější.
Už měli za sebou téměř všechny zkoušky a všichni na tom tvrdě pracovali, aby úspěšně prošli. Georg s Gustavem byli ještě pod větším tlakem, protože byli v posledním ročníku střední školy. Tom se udržoval ve svém cool módu, pokud šlo o zkoušky, zatímco Bill s Andreasem neustále fňukali, jak mají těžký život.
„Už nás čekají jen dvě další, Bille. Brzy bude konec a potom dostaneme naše skateboardy zpátky a celé léto se budeme bavit,“ podotkl Tom s povzbudivým úsměvem.
„Nemůžu uvěřit, že jsi dostal domácí vězení spolu s ním!“ Zavrtěl hlavou Andreas. „Ne, že bychom na tom my byli lépe. Táta mi zakázal brusle, když viděl některé z mých známek, a řekl mi, abych si vytáhl hlavu z prdele a zasunul ji do knížek. A co se týče těch dvou…“ ukázal na Georga a Gustava, „…no, Gustav je jediný odpovědný v téhle skupině a dává zatraceně pozor na to, aby Georg studoval taky.“
„Chudáci Zlatovlásci…“ odfrkl si Bill a sklonil hlavu, aby se vyhnul letící žemli. „Co je? Nic jsem neřekl.“
„Drž hubu. Nějaké plány na tohle léto?“ Zeptal se odbarvený blonďák a skenoval očima celou skupinu.
„Ještě si nejsem jistý. Mí rodiče pravděpodobně přijedou domů na týden či dva, ale kromě toho jsem bez plánů,“ pokrčil rameny Tom, točil přitom vidličkou ve svém talíři se špagetama a snažil se nenatáhnout ruku a nehrát si s Billovými vlasy namísto toho.
„My musíme poslat naše přihlášky na univerzitu a podobné věci, ale jinak jsme taky docela volní,“ řekl Gustav při pohledu na Georga a povzdechl si, když druhý chlapec ještě nezvedl hlavu ze stolu. „Hlavu vzhůru, Hagene. Tam někde musí být univerzita, která přijme tvoje nemožné IQ.“
„Naser si, Wolfie,“ zamračil se Georg.
„Ach, mladá láska…“ zasmál se Andreas a ignoroval ostré pohledy obou starších kluků. „A co ty, Bille?“
„Hm?“ zamručel Bill vyhýbavě. Nemám tušení, co dělat se svým životem…“
„Ano, ano, to je velmi pěkné,“ mávl Andreas rukou. „Neptám se tě na tvé životní plány. Jen na plány letošního léta.“
„Bezcitný bastarde. Já opravdu nevím, co budu dělat. Jsem uvízlý mezi vámi a mezi Asterem s klukama. Teď, když Ace nemůže hrát basketbal, chci mu pomoct najít nějaký nový koníček.“
Tom se trochu napjal při představě Billa, který tráví více času s Asterem než s ním. Nebyl tady žádný způsob, aby si jej nechal proklouznout mezi prsty tak snadno, bez ohledu na to, jestli o něj Aster má zájem nebo ne.
„Co kdybychom spojily gangy?“ Řekl náhle. „My a oni.“
„Cože? Tome, ty ses zbláznil?“ Vyjekl Andreas.
„Ne, ne! Nemyslím tím, plést se do Cainových zatracených záležitostí nebo tak – promiň, Bille,“ řekl rychle s omluvným pohledem směřovaným Billovi. I když si byl jistý, že sdílejí stejný názor na Cainovu nebezpečnou činnost. „Přemýšlel jsem o společném přátelském trávení času. Víte, skateboarding, fotbal a tak. Já a Geo si můžeme zahrát fotbal s Asterem, zatímco vy ostatní můžete hrát basketbal s Lelouchem a Cainem. Nebo takové podobné věci, spolu.“
„Tome…“ řekl Bill a chytil jej za loket. Jeho hlas nebyl proti tomuto nápadu.
„Přemýšlej o tom. Bylo by to jednodušší pro nás pro všechny. Nebudeš muset dělit svůj čas mezi námi a jimi a nikdo se o tebe nebude muset bát. Potkal jsem je všechny tři a nevypadají zas tak špatně,“ řekl Tom a snažil se, aby všichni přátelé viděli jeho pohled na věc. Proč by z nich nakonec nemohli být ze všech přátelé? Koneckonců, neměli mezi sebou žádnou vzájemnou averzi.
„Myslím, že tě chápu,“ řekl Gustav a přikývl. „Nikdy jsme se s nimi vlastně nesetkali, takže je nemůžeme soudit jen proto, že Aster chodí na W.R. Střední nebo kvůli Cainově reputaci. Proč bychom nemohli být všichni přátelé?“
„Přesně tak! To je přesně to, co jsem myslel.“
„Tome…“ řekl Bill znovu a silněji jej zatahal za loket.
„Jo? Co myslíš, Bille?“ Zeptal se Tom a podíval se na něj nadějně.
„Proč tohle děláš? Ne, že bych byl proti, ale proč?“
Protože jsi můj a já se o tebe nechci dělit. Řekl hlas v Tomově hlavě, znějící neuvěřitelně sobecky a naštvaně.
„Líbí se ti to, že? Konečně bys mohl být tím, čím opravdu jsi, s námi všemi. Nemuset lhát jedné skupině, aby mohl jít ven s tou druhou. Mohl bys trávit více času s nimi, s námi…“ Se mnou.
„Pokud jste s tím všichni v pohodě… hádám, že s nimi můžu promluvit a uvidím, co si o tom myslí,“ řekl Bill Tomovi s úsměvem.
Tom se rozhlédl kolem a snažil se zjistit obecný názor. Gustav se s tím zdál v pohodě, Andreas vypadal, že váhá, ale není zcela proti. Georg znovu zasténal a zamumlal: „Jak myslíš, Trümpere.“
„Takže domluveno. Dej nám vědět, až s nimi promluvíš, Bille, okay?“ Usmál se na něj Tom.
Bill přikývl a položil si ruce do klína. Nedokázal přijít na to, odkud tento nápad přišel, proč se chtěl Tom přátelit s Acem a jeho gangem. Bude to pro něj daleko jednodušší v případě, že budou všichni souhlasit, ale proč se o něj najednou Tom tolik stará?
autor: Chii-chan
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
original
Jsem ráda, že se vám povídka líbí, ale neflákejte ty komentáře! (a to nemyslím jen u téhle povídky)
Máte štěstí, že tahle už je dávno celá přeložená, ale je tu pár dalších povídek, které bych třeba do budoucna ráda přeložila, ale v klidku bych se na to taky mohla vykváknout…..
😀
Tom je tak zlatý, keď žiarli 😀 A aby to zakryl a nemusel sa o Billa deliť, tak dostáva dobré nápady 🙂
Teda to spojenie gangov – niečo také som nečakala (a ešte od Toma, ale láska robí divy). Avšak som rozhodne za. Len uvidíme, či to druhá strana prijme a ako im to bude všetkým dokopy klapať 😀
A nech si tí dvaja už konečne vyznajú tú lásku! Neustále sa tomu len vyhýbajú a mätú toho druhého 🙂
Ďakujem za preklad.
Ne, zuzu, to nam nemuzes udelat!!! Milujeme tvoje preklady, stejne jako i praci ostatnich prekladatelek…
Heh, Tom je opravdu bezhlave zamilovany 😀 moc se mi libi, ze to, nac myslel ze zacatku povidky Bill se ted honi hlavou Tomovi. Jak snadne by bylo si to navzajem rict a konecne byt spolu. Vazne se tesim az k tomu momentu dojde – dojde, ze jo?! Napad spojit gangy se mi zda primo genialni. Tom ziska vice casu s Billem a Bill prestane litat mezi nimi. Ostatni se jiste rychle sprateli. Jeste aby si nelezli do zeli na te velike soutezi ve skateboardingu.
Moc dekuji za preklad, vazne jsem vdecna, ze si muzeme tuhle uzasnou povidku precist 🙂
Tuhle povidku mam vazne rada..a jak jsem si vsimla tak povidka dejove bu jeste na dlouho tak stejne snad i dily…to byl napad spojit gangy…to by me nenapadlo:D uvidime co na to druha strana a jak se pokud budou souhlasit tak jak se budou spratelovata jak si padnou do noty…
Jsem zvědava jestli se spojej ty dva jsou paka už by si měli říc co k sobě cítí.
Tom je blbeček, škoda, že je tak disciplinovaný a dokáže odolať Billovi a škoda, že je aj Bill blbeček číslo dva a nevie pochopiť očividné Tomove city. Možno by mal vytiahnuť na svetlo tú Tomovu opitú noc:) Ten nápad spojiť Billove dva svety je skvelý 🙂
Strašne moc ďakujem za super skvelý preklad:)
Procpak se Tom asi stara, Bille? Protoze je az po usi zamilovanej:) kdy uz jim to obema dojde?:)
Jinak opet super dil. Jak jinak:)Dekuji za preklad.
Ten Tom je v tom vážně až po uši! 🙂 Stejně se mi strašně líbí jeho nelibost v tom, že by měl Bill trávit čas s někým jiným než s ním. 🙂 Myslím, že nápad spojit se a trávit spolu nějaký čas rozhodně není ten špatný, takže jsem zvědavá, co na to Cain a spol. Rozhodně by to bylo o dost snazší a Tom by měl Billa alespoň stále na očích! 😛 😀
Jen by mě fakt zajímalo, kdy to těm dvoum docvakne, že se tajně už stáááášně dlouho milují! 😀 Vidím to spíš tak, že je bude muset někdo popostrčit, protože ti dva se k tomu moc nemají. Ale jak jsem už psala kdysi – na jednu stranu se jim fakt nedivím, že se bojí toho, co by se stalo kdyby se ten druhý dozvěděl jaké že to k sobě chovají city. No, snad se ale vyznají brzy! Moooc se na ten moment těším! 🙂
Mockrát děkuji za překlad! 🙂