autor: Cincina
Sice není komentářů moc, ale i tak si vážím toho, že mou tvorbu někdo čte 🙂 Děkuji moc.
„Ne! Tom mi neubližuje. Snaží se mi pomoct. Ale myslím, že mně už není pomoci.“
„Proč si to myslíš?“
„Protože jsem troska.“ Složila hlavu do dlaní. „Už nemůžu. Všechno se mi hroutí pod rukama. Dokáže mě rozbrečet jakákoliv blbost.“
„Odkdy si ubližuješ?“
„Už od základní školy. Trochu mi to pomáhá. Sice se cítím špatně, ale ne tak moc. A ta bolest, když to dělám… to… je osvobozující pocit. Cítím se volně, jako bych měla někam letět. Ehm.“
Scott si pouze něco zapsal.
„Myslíš si, že jsem úplně blbá, co?“
„Ne. Akorát máš se sebou problém. Neměl bych ti něco takového říkat, protože bys to mohla brát jako sexuální harašení, ale podle mě jsi velmi hezká holka. A nepřátelé jsou hlavně ve tvé hlavě. Když je vyženeš, tak ti bude lépe. Musíš život prožít, a ne přežít.“
„Neříkej to Tomovi, ale… chci se zabít. Plánuju to asi dva měsíce možná.“
„A proč jsi to řekla mně?“
„Nevím.“
„Protože chceš pomoct! Kdybys nechtěla, neříkáš to.“
„Ne, to si nemyslím.“
Ticho. Scott nic neříkal, protože si všiml, že Kristy pootevřela ústa, a pak je zase zavřela.
Asi jí to už konečně došlo. Anebo taky ne.
Kristy byla ticho. Sklopila hlavu a mnula si prsty. Dívala se na své fialové nalakované nehty, a přemýšlela. Opravdu chce pomoct? Proto to řekla Scottovi?
„No… asi na tom něco bude. Já nevím.“
„Kristy, mysli na to. Naše sezení je u konce. Kdy chceš přijít znovu?“
„To je mi jedno.“ Pousmála se.
„Tak já ti zavolám, dobře?“
„Ano.“
Kristy tedy odešla, a po cestě domů přemýšlela. Tom s ní na sezení tentokrát nešel, protože musel do práce. Takže měla čas pouze pro sebe. Jako první ji napadlo, že si se Scottem tykají. Což vyplynulo úplně přirozeně, a bylo jí to vlastně jedno. Cítila, že je ten vztah takový více osobní, pokud se tomu dalo říkat vztah. Neuměla to pojmenovat.
Cestou domů se vyloženě courala. Neměla kam spěchat. V kadeřnictví za ní zaskakovala kolegyně, takže měla čas pro sebe. Ale možná by se měla vrátit. Třeba přijde na jiné myšlenky. Ale co když ne?
Najednou před sebou spatřila partičku kluků. Hodně znejistěla. Myslela si totiž, že vypadá hrozně. Dneska nebyl ten den, kdy by si řekla, že jí to jakž takž sluší. Podle ní kluci poznají, když holka vypadá nejistě.
„Teda to je čičinka!“ Pronesl jeden, když procházela kolem nich. Kluci seděli na lavičce, působili velmi frajersky, a nejspíš měli potřebu si něco dokazovat.
Kristy pouze protočila oči vzhůru, dělala, že to neslyšela, a pokračovala v cestě.
Uf!
Už to je za ní. Nemá ráda takové situace. Věděla, že jsou možná kluci, kteří by o ni zájem měli. Ale ona si nevěří. Už ne. Od té doby, co trpí depresemi, a chce se zabít, tak ne.
Dorazila domů, zabouchla dveře, a šla si pomalu sednout. Zase to na ni šlo. Jeden z jejich stavů. Začala se pohupovat, jak to dělávala, aby se uklidnila.
Není tu Tom. Teď jí nikdo nepomůže.
Nemáš na to! Jsi nula! Udělej to! No tak! Chceš to udělat! Vím to!
Nějak takhle zní hlasy v její hlavě. A ona cítí potřebu to udělat. Nervózně vstane a jde do koupelny. Začne se přehrabovat ve svých věcech.
„Kurva, kde je ta žiletka?“ Musí si ulevit i sprostým slovem. Potřebuje to. Hned. Teď. Konečně ji najde. Sedne si na vanu a udělá to. Nejprve si tedy odrhne náramky. A následně si s ní přejede pomalu po zápěstí. Podívá se směrem vzhůru, protože se jí v očích objeví slzy. Nejsou to slzy bolesti. Ale úlevy. Je to jako droga. Člověk to musí dělat.
Tom byl v práci docela nervózní. Přemýšlel, co asi tak dělá Kristy. Ráno se chtěl v koupelně porozhlédnout, a vyhodit její žiletky, a všechno, čím by si mohla ubližovat. Ale nic nemohl najít. Rozhodl se nechat to na později, protože nestíhal.
Celý den měl takový divný pocit. Jako že se něco stane. Nechtěl si to připouštět, ale cítil to. Svěřil se s tím Billovi, ale ten jej uklidňoval, že si to pouze vsugeroval, a teď se zbytečně trápí.
„Neboj se, nic jí není.“
autor: Cincina
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
No tak to som zvedavá, čo sa stane ďalej.
Informácia, že sa chce Kristy zabiť ma nejako neprekvapila, keďže pri jej depresiách sa nie je čomu čudovať. Len dúfam, že práve tento okamih rezania, keď Tom nenašiel ráno žiletky, ktoré mala schované, ju neprivedie na pokraj smrti. To by si potom Tom strašne vyčítal. Síce si to bude aj tak, keď to zistí, ale hentaký prípad by bol ešte horší.
Ďakujem za ďalšiu časť.
Proč mam pocit že se něco stane jinak děkuju za díl:-)
Já vím, že se povídka jmenuje Kristy, ale chybí mi tam pohled na vyvíjení vztahu mezi Tomem a Billem…
Jinak samozřejmě doufám, že se Kristy nic nestane!
Doufám že si nic neudělá Tom by to nepřežil ve zdravý ale mělo by tam byt víc o Tomovi a Billovi.
Musím souhlasit se Zuzu. Rozhodně jsou zmínky o Kristy fajn a také nechci aby se jí něco stalo, ale chybí mi tu Tom s Billem. O nich dvou tu až tak moc zmínek nebylo a přiznám se, že mi to chybí.
Děkuji za pokračování! 🙂