autor: Sapere Aude
Na hraně
„Kam jdeme?“
Tom si povzdechl, kolikrát už slyšel tuhle otázku od doby, co potkal Billa? Mockrát, opravdu mockrát.
„Potřebuješ nové oblečení; nemůžeš mít tu… věc na svatbě,“ řekl mu Tom a zabočil do úzké uličky.
Bill zalapal po dechu. „Chystáme se na svatbu?“ zeptal se nadšeně.
Tom přikývl. „Jo, na svatbu mého bratra, bere si holku, kterou jsi viděl na fotce na mé ledničce,“ řekl chladně. Ještě pořád se přes to nepřenesl, jednoduše nechápal, jak mu mohl vlastní bratr udělat něco takového.
Bill opět zalapal po dechu. „Ale… myslel jsem, že to byla tvoje holka!“ Otočil se na Toma s vypoulenýma očima.
„Jo, byla,“ připomněl mu Tom, zastavujíc před malou prodejnou. „Teď je to holka mého bratra.“
Bill zamrkal. „Je tvůj bratr hezčí než ty?“ zeptal se zvědavě.
„Ne,“ ušklíbl se Tom. „Je to idiot.“
Bill se zamračil a podíval se dopředu. „Potom je hloupá,“ řekl téměř naštvaně.
Tom se na něj podíval, překvapeně pozdvihl obočí nad náhlou jiskrou hněvu v Billových očích a hlase. „Možná…“ řekl, otevírajíc dveře. „Jdu tam a přinesu ti nějaké oblečení, hned jsem zpátky, ano?“ Vystoupil z auta a s očekáváním se zadíval na Billa.
„Nikam neuteču,“ odpověděl Bill s úsměvem, zavrtávajíc se hlouběji do svého sedadla. Byl šťastný, když se Tom pokaždé ujistil, že jej Bill neopustí; Tom nakonec chtěl, aby zůstal.
Tom se pobaveně pousmál a zavřel dveře. Bill se díval, jak mizí v obchodě a s povzdechem se rozhlížel kolem auta. Doufal, že to Tomovi nebude trvat dlouho.
*
Trvalo mu to dlouho, alespoň tak to Billovi připadalo. Byl trošku naštvaný, ale rozhodl se Tomovi odpustit hned, jakmile nastoupil do auta.
„Fajn.“ Tom podal Billovi obyčejnou bílou igelitku. „Koupil jsem ti dvoje tmavé kalhoty, černou a bílou košili, boxerky a nějaké boty a ponožky.“
„Ne.“ Bill okamžitě zavrtěl hlavou a odhodil tašku Tomovi do klína.
Tom zmateně svraštil obočí. „Co? Já-„
„Nenosím ponožky, ani boty. Neuzamknu své nohy.“ Bill ho přerušil, tvrdohlavě kroutíc hlavou.
„Bille,“ Tom se nevěřícně zasmál. „Neuzamkneš svoje nohy; budeš je jen prostě držet v teple.“
„Ne!“ vykřikl Bill, zaťatou pěstí se udeřil do stehna. „Nelíbí se mi to, nemám rád, když jsou moje nohy skryté. Nechci to, prostě ne!“
„Dobře, dobře. Ježíši, uklidni se. Takže žádné boty, ale to ostatní si oblečeš?“ zeptal se Tom a snažil se potlačit hněv, který v něm narůstal. Věděl, že nemělo smysl zlobit se na Billa za to, jak jednal, když to v podstatě ani nebyla jeho vina. Ale štvalo ho to; jednoduše nebyl zvyklý starat se o člověka, jako byl Bill.
Bill plaše přikývl, najednou se cítil hloupě, že tak vyváděl. Mohl by Tomovi vysvětlit, že pouze nechce, aby byly jeho nohy schované – bez potřeby dalšího záchvatu vzteku. Ale nemohl si pomoct, někdy se mu to prostě stávalo.
„Omlouvám se,“ zamumlal, popadl tašku a položil si ji do klína.
Tom hlasitě vydechl, snažil se uklidnit. „V pohodě,“ řekl a sevřel volant.
Ale ve skutečnosti nebylo. Opravdu mu nevadilo, že byl Bill s ním, ale tyhle malé záchvaty, které Bill občas míval, jej frustrovaly, opravdu nevěděl, jak to zvládnout. Bylo to ale poprvé, kdy se Bill za své chování omluvil; možná se pomalu začínal kontrolovat.
„Podívej,“ řekl, čímž přerušil nepříjemné ticho. „Musím sehnat pro Davida dárek; budu v tamtom obchodě přes ulici.“ Naznačil mu prstem. „Hned jsem zpátky, dobře?“ Tom se na něj tázavě zadíval.
Bill přikývl, ale nepodíval se na něj. Cítil se poněkud v rozpacích a nepochopeně, možná trošku naštvaně. Všiml si, jak Tom tiše zuřil kvůli jeho chování, a přestože věděl, že by se na něj za to neměl zlobit, zlobil se – trošku. Cítil se nepochopeně, a proto byl naštvaný; a skutečnost, že jej Tom opět nechával samotného, ho také trochu štvala, proč nemohl jít s ním?
Tentokrát trvalo Tomovi déle, než se vrátil. V pravé ruce držel velkou bílou igelitku, kterou nedbale pohodil na zadní sedadlo předtím, než se posadil za volant.
Bill tvrdohlavě hleděl před sebe, ruce měl zkřížené na hrudi a spodní ret dětinsky vystrčený.
Tom pozvedl obočí nad výjevem před sebou. „V pořádku?“ zeptal se a nastartoval.
Bill se od Toma odvrátil a zadíval se z okna, ignorujíc ho. Tom zmateně svraštil obočí, ale rozhodl se nechat ho být. Když si chtěl hrát na bručouna, ať si klidně hraje. Časem ho to přejde.
*
„Co se vlastně stalo tvému otci?“ zeptal se Bill zvědavě.
Přesně jak Tom předpovídal, Billova mrzutá nálada byla pryč už po pár minutách ticha. Zdálo se, že je odhodlaný dozvědět se o dredatém chlapci vedle sebe víc a začal ho bombardovat otázkami. V téhle chvíli byla Tomova rodina tím, co jej nejvíce zajímalo. Dokonce se už ani neptal, kam jedou.
„Zemřel,“ odpověděl Tom. „Selhání srdce.“
Bill chápavě přikývl. Jeho rodiče byli také mrtví. „To je mi líto,“ řekl tiše.
Tom zavrtěl hlavou. „To je v pořádku, jen bych si přál, aby si máma nikdy nevzala Gordona,“ povzdechl si.
„Proč?“ zeptal se Bill, na čele mu vystoupila vráska.
„Je strašně nafoukaný.“ Tom při pomyšlení na svého nevlastního otce přimhouřil oči. „Jako by měl v zadku násadu od koštěte nebo něco takového.“
Bill hlasitě zalapal po dechu, přikrývajíc si ústa dlaní. „Chudák,“ zašeptal soucitně.
Tom si odfrkl.
*
„Bille, potřebuju, abys to pro mě udělal, dobře? Prodej to auto kvůli mně.“
Zastavili u dalšího prodejce aut. Tomovi nezůstaly už žádné peníze poté, co koupil Billovi nějaké oblečení a Davidovi dárek. Neměl jinou možnost, než prodat auto. I přestože vypadal jako pitomec. Na oku měl ještě pořád monokl a na rtu ranku, která se ještě nestihla zahojit. To by neudělalo dobrý dojem.
Naopak musel přiznat, že Bill vypadá ve svém novém oblečení fantasticky. Kalhoty mu seděly dokonale, trochu těsné, protože Tom koupil nejmenší velikost, ale rozhodně ne příliš těsné.
Dredáč se váhavě natáhl po knoflíčcích na Billově černé košili, doufaje, že to Billovi nebude vadit, a rozepnul vrchní tři knoflíčky.
„Vypadáš dobře,“ řekl mu, zatímco si jej prohlížel. „Nebude je zajímat, že jsi kluk, dokud budeš vypadat dobře, okamžitě jej od tebe koupí.“
Bill se začervenal a mírně sklonil hlavu. „Děkuju.“
Tom se usmál, rozepínaje i poslední knoflík na Billově košili. „Takže,“ řekl. „Pamatuješ, co jsem ti řekl?“
Bill přikývl; začínal být poněkud nervózní. Měl strach, že to zkazí; nechtěl Toma zklamat.
„Dobře.“ Tom se na něj povzbudivě usmál. „Budu se schovávat za těmi kontejnery, ano?“ Ukázal na tři kontejnery v rovině s budovou, před níž stáli.
Bill přikývl, hlasitě dýchajíc.
„Vypadáš skvěle,“ zopakoval Tom předtím, než couvl a přikrčil se za kontejnerem.
Bill se zhluboka nadechl a vešel do budovy přesně tak, jak mu Tom nařídil. Snažil se udržovat vzpřímený, sebevědomý postoj a Tom si pomyslel, že mu to jde skvěle.
„Zdravíčko.“
Bill se otočil, nervózně proplétajíc ruce. „Ahoj.“
Muž si ho uznale prohlížel, obočí mu vystřelilo vzhůru, jakmile si všiml Billových bosých nohou. Tázavě se na něj zadíval.
„Já, ehm… chtěl bych prodat své auto,“ řekl mu Bill, ukazujíc směrem ven.
Muž přikývl a vedl jej z budovy. Se svými tmavými vlasy a modrýma očima vypadal celkem dobře, ale Bill si ničeho z toho nevšiml, vše, co chtěl, bylo prodat auto a rychle.
„Wow, hezké auto.“ Muž ho obešel, pozorně si ho prohlížejíc, a nakonec otočil klíčkem v zapalování. „Proč bys ho chtěl prodat? Najezdil jsi na něm něco přes 5000 kilometrů,“ poznamenal, naklánějíc se do otevřeného okna. Vypnul motor. „I když je docela špinavé.“ Přejel prstem po boku auta a zašklebil se.
„Ehm, my- my jsme nabourali,“ vysvětloval Bill nervózně.
Muž tázavě zvedl obočí. „Nabourali?“
Bill rychle přikývl. „Do kuřete,“ vyhrkl, když si vybavil situaci z minulého pokusu o prodej auta, kde se jim při bouračce s náklaďákem povedlo shodit obrovské plechové reklamní kuře, což ovšem prodavač nemohl tušit.
„Do kuřete?“ zeptal se muž, očividně pobaven.
„B-bylo to velké kuře a… ušpinilo… auto.“ Bill překřížil nohy, kroutíc prsty do země.
„Dobře,“ řekl muž nakonec mírně posměšně a Tom si nemohl pomoct, ale ze scény, která mu probíhala před očima, se musel tiše smát.
„Tak 5000 euro?“ zkusil muž, očekávaje, že Bill bude požadovat vyšší cenu zejména poté, co se ukázalo, že je auto v opravdu dobrém stavu.
„Ano!“ Bill okamžitě souhlasil, zběsile přikyvujíc. 5000 bylo vše, oč Tom žádal.
Muž podezřívavě přimhouřil oči. „Jak to, že jsi souhlasil tak rychle?“ Nebyl na to zvyklý. „Je s autem něco špatně?“
Bill se kousl do spodního rtu a překřížil ruce za zády. „5000 je v pořádku,“ řekl tiše, doufaje, že chtěl muž slyšet právě to.
Muž Billa ignoroval a ještě jednou obešel auto. „5000 euro není v pořádku, pokud je auto poškozené,“ nakrčil obočí a postavil se před Billa.
„Oh?“ Bill svraštil obočí.
Muž zavrtěl hlavou. „Byla by to škoda peněz a to není dobré.“
„N-ne?“ zeptal se Bill nejistě. Muž ještě jednou odpověděl zavrtěním hlavy.
„Uhm…“ Bill sklopil pohled k zemi, očima nervózně propaloval své prsty a poté se na muže zadíval zpoza řas. „No…“ začal a přešel k přední části vozidla.
„Uhm… no, tady, uhm, tady je rána,“ ukázal na rýhu na dveřích auta.
„Viděl jsem,“ přikývl muž.
„A… je tak trochu poškrábané… všude.“
„Jo,“ souhlasil muž a zkřížil ruce na prsou.
„A, no…“ vydechl Bill nervózně.
Tom přimhouřil oči ve snaze lépe vidět, o čem se bavili. Nemohl slyšet vše, co bylo řečeno, ale slyšel dost na to, abych pochopil, o čem mluvili.
Překryl si dlaní oči, jakmile spatřil Billa přikrčit se a klečet na zemi, aby mohl muži ukázat škodu, kterou společně nedávno nalezli pod autem ještě od srážky u předešlého prodejce vozů.
„Oh,“ řekl muž a vyšplhal se zpět na nohy. „Tohle není dobré,“ podíval se na Billa.
„Ne?“ zeptal se Bill váhavě stále na kolenou.
Muž zavrtěl hlavou. „Ještě něco dalšího?“ zeptal se.
Bill došel k přední části vozu a ukázal na nárazník. „Je to zlomené… myslím,“ odpověděl.
„Ano?“
Bill pokrčil rameny a položil na něj ruku. „Tom říkal, že pokud se jej nebudete dotýkat, nic se nestane, takže-„
Tom zasténal, zakryl si oči rukama. Nárazník se právě pod Billovým dotekem převalil na stranu.
Bill zalapal po dechu, rychle stáhl ruku zpět, jako by se spálil. „Oh… pardon,“ řekl tiše, ustaraně se dívajíc směrem ke kontejnerům; Toma ale nemohl vidět.
Muž zkřížil ruce na prsou a přimhouřil oči. „Zajímavé,“ ušklíbl se.
*
„Zasraných 580 euro, co mám sakra dělat jen s 580 eury?“ stěžoval si Tom, šermujíc rukama ve vzduchu.
„Pořád lepší než nic,“ řekl Bill tiše, kráčejíc dál. Udržoval mezi ním a Tomem bezpečnou vzdálenost; věděl, že Tom zrovna neměl příliš náladu zejména proto, že Bill odhalil prodejci ještě několik dalších škod způsobených srážkou.
Tom se zašklebil. „Lepší než nic,“ zamumlal, nevěřícně kroutíc hlavou. „580 je nic. Rozhodně to není dost pro dva cestující lidi, kteří nemají nic kromě tašky plné oblečení velikosti S a idiotského dárku pro idiotského bratra!“
Bill sklonil hlavu, díval se na nohy, zatímco kráčeli podél hrbolaté, opuštěné silnice.
„Omlouvám se,“ zamumlal, trochu se styděl za to, že nezvládl tak jednoduchý úkol.
Tom si povzdechl, připlácl si ruku na zadní stranu krku a mnul si rozpálenou kůži. Bylo vedro, téměř horko. Horké slunce jim svítilo přímo na hlavu, Tom cítil, jako by se mu škvařil mozek.
„Tome?“
Tom zasténal, znal ten tón – Bill se chystal stěžovat.
„Bolí mě nohy,“ zakňučel Bill a třel si dlaní chodidla. Pro jeho bosé nohy byla cesta příliš horká a drsná a do chodidel se mu zapichovaly kamínky, což dělalo jeho chůzi bolestivou. „A jsem unavený a hladový. Celý den jsem nic nejedl!“ snažil se s Tomem držet krok.
„Ani já,“ odpověděl Tom jednoduše, tvrdohlavě zírajíc před sebe.
„Proč se nenajíme?“ zeptal se Bill pisklavým tónem.
Tom se otočil. „Vidíš tady někde jídlo?“ Rozhodil rukama. „Ne? Takže právě proto se nenajíme! Krom toho nemáme dost peněz na to, abychom je mohli promrhat na jídlo.“ Otočil se a pokračoval v cestě rychlým tempem. Nespěchal, neměl kam, ale líbilo se mu, že mu Bill nestačil. Pořád měli před sebou dlouhou cestu a potřebovali peníze k zaplacení ubytování na noc a případně na taxík.
„Ale… potřebujeme jídlo!“ volal na něj Bill a bolestivě spěchal za ním.
Tom k nebi vyslal výkřik plný zoufalství, kterým Billa natolik překvapil, že na místě zamrzl.
„Pokud bys zůstal ve svém zatraceném ústavu místo pronásledování mě, neměl bys teď, kurva, hlad!“ Obrátil se a zlostně na Billa hleděl.
„Ale já-“ Bill zalapal po dechu a očima zmateně sledoval Toma, který najednou vyrazil do pole vysoké suché trávy na kraji silnice, přeskakujíc vysoká stébla, aby se jim vyhnul.
„Kam- co to děláš!“ volal za ním Bill a rychle následoval dredatou hlavu. Zakňučel bolestí. Pošlapal nějaké rostliny a bolelo to, ale v tu chvíli mu to bylo jedno, nemohl ztratit Toma z dohledu. „Tome!“ zaječel zoufale.
„Odcházím!“ zařval Tom z plných plic, jeho hlas zachraptěl. Zakopl o džíny, které se snažil nadzvednout, zatímco běžel, a dopadl tváří na zem.
Bill viděl, jak Tom najednou zmizel ve vysoké trávě a zastavil, jeho oči naléhavě těkaly kolem. „Tome?“ vykřikl, ruce i kolena se mu třásly po těžkém dni.
„Zatraceně!“ slyšel Toma nadávat, a vzápětí spatřil dredatou hlavu, která se objevila v trávě hned, jak se Tom posadil.
Černovlásek vydechl úlevou a běžel k Tomovi. Dopadl vedle něj na kolena a chytil jej za obří tričko. „Co to děláš?“ zasyčel bez dechu, jeho srdce šíleně tlouklo z běhu a ze strachu, že jej tam Tom nechal a utekl.
„Vzdávám se!“ zavrčel Tom hlasitě a vytáhl své tričko z Billova sevření. „Nechci jít na zatracenou svatbu! Nechci jít nikam! Nepůjdeme na tu zatracenou svatbu! Vracíme se zpět, já jen… já už zatraceně dál nemůžu!“ svalil se zpět do trávy, lehl si na záda a dlaněmi si zakryl tvář. „Nemůžu, nechci. Vzdávám se.“
Bill zamrkal, sledujíc dredáče, který si zoufale třel oči. „Nemůžeš nejít,“ řekl mu jemně.
Tom pomalu spustil ruce a nevěřícně se na Billa zadíval. „Děláš si ze mě srandu?“ vyštěkl.
„Slíbils své mámě, že tam půjdeš, nemůžeš porušit slib!“ řekl mu Bill a přisunul se blíž. „Nemůžeš to udělat.“
Tom si odfrkl. „Jo a kdo to říká? Tvoje máma? Tvůj doktor? Zatracené sestry? Kdo, Bille?“ zasyčel, místo očí měl pár úzkých štěrbin.
„Já.“
Tom na něj zíral, jeho oči se pomalu vracely do původní velikosti. Prudce se nadechl, zvedl hlavu k obloze a s povzdechem vydechl. „Dobře, zatraceně- dobře! Fajn! Vyhráls.“
Bill zaječel, vyskočil na nohy a vzrušeně zatleskal. „Vyhrál jsem!“ zářivě se usmíval a pak se najednou zarazil. Svraštil obočí, vyslal směrem k Tomovi zmatený pohled.
„Co jsem vyhrál?“
autor: Sapere Aude
překlad: B-kay
Bill je neuveriteľné neviniatko naivné a práve v tom je jeho čaro 😀 Chudák Tom teraz mi ho už bolo fakt ľúto 😀 som zvedavá, či na tú svadbu dorazia a či Bill naozaj pôjde bosí:) Veľmi pekne ďakujem za preklad.
Bill je tak roztomilý, že sa to ani nedá opísať. 😀
Toma mi je vážne ľúto, ako sa mu doslova lepí smola na päty.
Som zvedavá, či na svadbu dorazia (čo si myslím, že asi hej) a hlavne, ako to bude prebiehať 🙂 A tiež ma zaujíma, či si Bill vôbec niekedy niečo obuje alebo nie 😀
Ďakujem za preklad.
Bill je tak rozkosny mimon… 😀 ta jeho radost, ze vyhral a dotaz coze to vyhral me uzemnil. Jinak Tomovu zoufalost chapu, obcas je jeho novy mazlicek dost k nakopnuti 😀 ale on za to nemuze. To s tim prodejcem me pobavilo, jak Bill ochotne vykecal veskere veci, ktere autu byly. Docela by me zajimalo co Tom koupil bratrovi, na lednicku to nevypada. Ale je fajn, ze ho Bill umluvil a pujdou na stavbu.
Moc dekuji za preklad 🙂
Ten prodej auta byl perfektní, myslím, že i ten prodejce se u toho v duchu dobře bavil a má skvělou historku pro spoustu dalších generací 😀
Bill je opravdu tak úžasný mimoň, že ho už teď naprosto miluju a Tom na to určitě přijde taky! I když je mi teď Toma líto, má opravdu smůlu…
Děkuju za překlad!
Bill je tak krásně naivní Tom by už měl mít trochu štěstí.
Už na samém začátku dílu jsem se strašně smála! 😀 Ty Billovy všetečné otázky, kterými Toma neustále zahrnuje, to je fakt něco! 😀 Nejlepší byly ty naivní otázky ohledně Tomova bratra a pak ta Billova věta, že je Tomova bývalá přítelkyně hloupá, když si nevybrala jej, ale jeho bratra. Bill je takové zlatíčko! 🙂 Ovšem stále Toma chápu, že s Billem občas ztrácí trpělivost. S Billem je to hold těžko i když je tak milounký. 🙂
Když Tom odešel do obchodu, aby koupil Billovi nějaké oblečení, tak jsem se už strachovala, co se samotnému Billovi zase přihodí. Protože zatím pokaždé, co jej Tom byť na pár minut opustil, se něco stalo. Ulevilo se mi, že tomu tak nebylo i tentokrát a pak jsem jenom horlivě přemýšlela, zda to oblečení, co Tom donesl, opravdu zaplatil a nebo jej ukradl. 😀 O pár řádků později jsem se pak dozvěděla, že na oblečení padly jedny z posledních peněz které Tom měl. 🙂 No a pak to Billovo rozhořčení nad botami a ponožkami! Jsem tááák zvědavá, co se Billovi v minulosti stalo, protože bych řekla, že díky minulosti nesnáší Bill boty. Nebo je to jinak? Proč se vlastně Tom na tohle Billa nezeptal? Třeba by mu nechtěl odpovědět, ale možná z něj mohl vyloudit nějakou odpověď. Protože jestli není zvědavý Tom, tak já teda rozhodně zvědavá jsem a to moc! Tak doufám, že se brzy dozvím jak to má Bill s tou obuví a jaká byla jeho minulost.
A prodej auta byl..komický! V Billově podání jsem nevěděla, zda se rozplývat nad jeho roztomilostí a nebo se uchechtat smíchy, protože to bylo fakt něco! 😀 Jak prodejci vykecal veškeré chyby na autě! 😀 😀 Nejkrásnější ale bylo to Billovo odhodlání, že chce tenhle úkol splnit na jedničku kvůli Tomovi. No, škoda, na jedničku se mu to sice nepovedlo, ale jak řekl Bill, lepší něco než nic! 😀
Joo, a ještě by mě strašně zajímalo, co Tom tomu bratrovi koupil! 😀 Štve mě, že se Bill do té tašky nepodíval, protože tohle je další věc, kterou bych ráda věděla! 😀
No a Tomův útěk byl smutný. I když ne že bych se mu divila. Chápu, že je toho na něj už prostě moc a Bill mu to nedělá moc lehké. Do toho všechny ty problémy okolo co má, prostě se nedivím, že na chvíli ztratil trpělovost a rozutekl se pryč. Ale ano, bylo mi v tu chvíli tak moc líto Billa, že se mi nechtělo až brečet. Ovšem v momentě, kdy Tom zakopl a spadl bylo po smutku a já propukla v další smích! 😀 Tahle povídka je prostě báječná! V jednom dílu zažiju neuvěřitelné množství rozdílných emocí a nevím co mám cítit dřív. 😀
No a závěr povídky netřeba komentovat. 😀 Ta Billova radost, že s Tomem nakonec na svatbu pojedou a Tom tím pádem dodrží slib co dal matce a násobené radostí z toho, že Bill vyhrál. A Billova závěrečná věta to zabila. ZASE se směju jak blbá! 😀 😀
Tahle povídka je kouzelná, vtipná, trochu smutná, ale především neuvěřitelně milounká a to jen díky tomuhle Billovi! ♥
Moc děkuji za báječný překlad téhle báječné povídky! ♥
A nelze než s holkama souhlasit, protože výraz mimoň se k tomuhle Billovi strašně hodí! 😉
1. No konečně bude mít Billy oblečení! 😀 I když… v košilce mu určo roztomilosti neubývá! <3
2. Stále nemám o té… holce dobré mínění. A nejraději bych ji nazvala jinak než ….. holka… ale nechci být vulgární, jsem přece hodná holčička 😀
3. Vys… kašli se na dárek, Tomi! Běž… mazej a vrať to, ať už je to cokoliv.. jedině, že by to byl jed na krysy… o.O
4. Jo, je hloupá a zároveň chytrá, páč Tomi… ty patříš Billímu, jen… to ještě nevíš… o.O
5. uff, jejda… kdyby se tentokrát Billymu něco stalo, tak už mě asi klepne 😀 A pak Toma! A o to bych se postarala… mojí hlavě 😀
6. A pořád chci znát Billovu minulost! Kompletně! Vím, proč nechce uzamknout své nohy, ale… stejně nic nevím, alespoň mám takový zlý dojem :DD
7. :33 hihihi.. nabručený Billy! :3 ÍÍsk! <3
8."Jako by měl v zadku násadu od koštěte nebo něco takového."
Bill hlasitě zalapal po dechu, přikrývajíc si ústa dlaní. "Chudák," zašeptal soucitně.
Tom si odfrkl. :DDD hihi… Billy pořád a vždycky sladkej. A o Gordonovi mám taky nehezké mínění… -_- trrrr
9. :OOO No to nemyslíš vážně Tome! TY SE NIKDY NIKDY NIKDY NEPOUČÍŠ!!! Posílat Billa někam, kamkoliv samotného… je HLOUPOST! Nechci vědět, jak toto dopadne :DD 🙁
10. jop, to určo Bill vypadá… úchvatně! :33
11."Nabourali?"
Bill rychle přikývl. "Do kuřete," vyhrkl,… ježišmárja! :DDDDDDDDD :'D Ten Billy… :DDDD :'3 uff… :DDDDD … dobře… tak jo 😀 To,.. to zvládnu 😀 Jdu číst dáál 😀
12."Do kuřete?" zeptal se muž, očividně pobaven.
"B-bylo to velké kuře a… ušpinilo… auto." Bill překřížil nohy, kroutíc prsty do země. :DDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDDD NEIN! :DDD Tohle opravdu nezvládnu! 😀 Bylo to.. velké kuře! 😀 Rovnou kuřák z KFC 😀 hihihhi,… :D… doobře, jdeme dál
13. Aww.. ten Billy je tak slaďoulinkavý! :33 Rozpustit se z jeho rozkošnosti je málo! Awww.. :33
14. Ježkovy zraky! :O Billy, co to vyvádíš? Ty máš to auto prodat! Ale ne do šrotu! :O 😀 On je takové trdílko… :3 Jušiši! :33 Já se snad zblázním 😀
15. bručoun ten Tom! Co si myslel? Věděl přece, že je Billy takový, jaký je! Naivní a moc upřímný! Tak… může být naštvaný akorát sám na sebe, že ho poslal samotného prodat auto! Ale… chápu ho… TROŠKU! S Billem prostě nepočítal. Ona existuje lednička za víc jak 100.000? A to jako i mluví a vaří nebo co? 😀
16. chudáček Billy má hlad.. proč je na něj Tom tak nepříjemnej… ano, možná bych Toma chápala víc, kdyby Billy nebyl tak sladký! <3 😀 -_-
17. Já už se lekla, že ho chce Tom opustit! :O Ne, to by neudělal!
18. Ježkovy zraky! Bille, tys zkazil moje naděje! Já nechcu, aby tam šli! 🙁 😀 Zaštvanej David, Gordon… a ta… holka!!! trrrrrrr
19. "Vyhrál jsem!" zářivě se usmíval a pak se najednou zarazil. Svraštil obočí, vyslal směrem k Tomovi zmatený pohled.
"Co jsem vyhrál?" ňůůů :3 ¨To je jako sladká třešinka na dortě! :333
Nuže… doufám, že svatba nebude katastrofická… ale netěším se na Gordona aspol. bleee… ale může být s Billem ještě sranda 😀 A… taky mi je líto… Toma… trošku.. chuďátko. Asi měl ještě před týdnem jiné iluze… :/ a ještě, když u Gordona bude muset pracovat,.. no bóže!
Moc děkuju za překlad, B-Kay :3
Dúfam Tomí že to nevzdáš:)aby si vedel toto nebola zatiaľ nič proti tomu čo ťa určite čaká ak dovedieš Billa domov:))
prosím, moc prosím, pekne prosím… toto chcem sfilmované 😀