autor: Zarlina
Jednodílka Atlanta byla napsána v roce 2016 a přeložila ji pro vás Danny. Užijte si čtení, J. :o)
„Nesnáším to, že tam nemůžu být.“ Bill přecházel tam a zpátky po obývacím pokoji své nejlepší kamarádky. Zněl, jako by se celý svět najednou obrátil vzhůru nohama kvůli jeho zrušeným plánům. „Není to správné. Jsou to jeho narozeniny, měli bychom být spolu.“ Našpulil rty.
„Já vím.“ Natálie vydechla z místa na gauči, kde seděla. Více ji zajímaly její nehty, než neustále poslouchat Billova slova, která snad dnes opakoval už podesáté. „Ale tohle je součást toho být dospělý. Někdy se tvůj šéf rozhodne tě poslat pryč na nudnou konferenci, která je na druhé straně země, a někdy se ani nestará, jestli máš narozeniny.“
„Je to horší než den, kdy mě rodiče zavřeli doma den před Tomovýma sedmnáctinama.“ Bill zamručel a hodil sebou do křesla. „To jsem mohl aspoň zdrhnout z okna, když šli rodiče do postele, abych ho mohl vidět. Co mám dělat teď? Koupit si lístek do Atlanty a zaklepat na jeho dveře?“
Posadil se, když řekl ta slova. Proč ho to nenapadlo dřív? Samozřejmě, že mohl letět. Tom nebyl jediný, kdo byl dospělý. On byl taky a byl schopný, aby našel let na místo, kde Tom uvízl na svoje narozeniny.
„Oh ne…“ Natálie se na něj podívala. „Ani o tom nepřemýšlej. Zítra máme velmi důležitou prezentaci, a pokud ty tam nebudeš, James mi nakope zadek.“
„Napíšu mu.“ Bill téměř vykřikl. „Napíšu mu a řeknu, že mám velmi důležitou věc a zeptám se ho, jestli to můžeme o pár dní posunout.“
„Nedělej mi to. Zabije mě.“ Natálie zakňučela.
„Za osm měsíců jsem neměl den volna.“ Řekl Bill a už dával dohromady zprávu. „Jeden jediný den jsem nebyl nemocný, žádná dovolená navíc, dokonce jsem nebyl ani u doktora nebo jsem neměl o patnáct minut delší oběd. Řeknu mu, že pokud mi nedá den volna zítra, tak si tu prezentaci může udělat sám.“
„Yep, on mě zabije.“ Natálie vydechla. „Ty víš, že mi o tom bude remcat. Pokaždé jsem to já, když se děje něco šíleného. I když se to nakonec ukáže skoro jako úžasné, vždycky o tom první remcá.“
„Co tím myslíš skoro?“ Bill si odfrkl. „Všechny mé nápady jsou užasné. Beze mě byste mohli všechno zavřít.“
„Taková skromnost.“ Natálie odpověděla a protočila očima. „Co píše?“ zeptala se, když slyšela, že Billův telefon vydal zvuk příchozí zprávy.
„Mám zítra a pátek volný.“ Bill se ušklíbl. „A pak je víkend. Což znamená, že můžu zůstat v Atlantě čtyři dny, kdyby Tom chtěl.“
„Čtyři dny v Atlantě? Jo, to zní jako zábava.“ Natálie zamumlala „Co tam budeš dělat? Myslím… je to Atlanta…“
„Nevím, je mi to jedno,“ řekl Bill a vyskočil z gauče. „Dobře, jdu se sbalit, zarezervuj mi let, jo?“
„Cokoliv, děvko.“ Natálie odpověděla s dalším protočením očím. „Ale pokud ti rezevervuju lístky, abyste ty a Tom mohli strávit celý víkend tím, že si to budete rozdávat na hotelu v Atlantě, chci, aby mi dohodil jednoho ze svých roztomilých kolegů.“
„Opravdu?“ Zeptal se Bill překvapeně. „Neříkáš náhodou vždycky, že Tomova práce je příliš nudná, protože všichni jsou tak chytří s jejich čísly a komplikovanými slovy, kterým normální člověk nemůže rozumět?“
„Jsou.“ Natálie pokrčila rameny. „Ale ten hnědovlasý, co seděl vedle mě minule, když jsme byli venku, byl opravdu roztomilý.“ Podívala se na něj s úšklebkem. „Navíc mi dvakrát lichotil, takže myslím, že mu chci dát šanci. Nemám tušení, jak se jmenoval, ale měl zelené oči a nebyl tak nudný jako ti ostatní.“
„Hnědovlasý, zelené oči, nebyl nudný. Mám to.“ Bill přikývl.
„Dobrá,“ usmála se Natálie sladce. „Teď si běž sbalit tašku s kondomama nebo cokoliv. Jdu ti rezervovat let, abys mohl vidět svéhu muže.“
„Nepoužíváme kondomy,“ Bill se zahihňal a uhnul před polštářem, který letěl směrem na jeho hlavu.
„Ok, když Natálie začíná být násilnická, je čas odejít. Uvidíme se.“
„Později blbečku.“
Tom byl zničený. Jeho den byl příliš dlouhý, začal časným letem a následoval dlouhou a komplikovanou schůzkou, která trvala celé odpoledne, a stále nebyli úplně spokojeni s různými nabídkami, které byly navrženy, a stále to prodiskutovávali sem a tam. Druhá společnost se na ničem nechtěla domluvit, Tom a jeho spolupracovníci byli unavení z toho, aby je potěšili, aniž by toho ztratili příliš moc. Tato společnost může být důležitá pro budoucní obchod, ale momentálně měl Tom pocit, že jim řekne, ať si vezmou svoje debilní dohody a nacpou si je někam. Naštěstí někdo rozhodl, že pro dnešek už skončili a budou pokračovat zítra ráno. Tom byl první, kdo se zvedl a opustil místnost.
Zasraní kreténi.
Takhle neplánoval, že oslaví svoje narozeniny. Už předtím věděl, že bude nucený pracovat, ale že ho poslali pryč, aby vyjednával dohody s nejméně spolupracující firmou, nebylo v jeho plánech. A ještě víc byl naštvaný, že mohl být doma se svým manželem, a namísto toho je tady v hotelu ve městě, které ho nezajímá.
Povzdechl si, lehl si na postel a zavřel oči. Chtěl zavolat Billovi, dát si dlouhou sprchu a chvíli si číst, ale z nějakého důvodu byl Billův telefon vypnutý a na sprchování už byl hodně unavený. A nebyla šance, že by udržel oči otevřené natolik, aby si přečetl aspoň jednu stránku, jednoduše se rozhodl, že půjde do postele. Zítra ho čekal dlouhý den, a přemýšlel, jak mu lidé, které dneska potkal, způsobili bolest hlavy už po první hodině. Uvědomil si, že zítra to nebude o nic lepší.
V době, jako je tahle, opravdu nenáviděl svoji práci.
Takže místo sprchy a čtení si svlékl oblek, který stejně nikdy nebyl cítit jako on, a bylo jedno, kolikrát ho měl na sobě. Oblékl si nejpohodlnější tepláky. Pokoj byl docela teplý, takže tričko nepotřeboval; odešel do koupelny, kde si rychle vyčistil zuby, aniž by se zajímal, jestli nevynechal místo či dvě, a vydal se zpátky do ložnice. Nehrozilo, že by mu měly vypadnout zuby, pokud to jednou neudělal pořádně.
Sotva se dostal pod přikrývky a pohodlně si lehl, uslyšel ťukání na dveře a s povzdechem se otočil a sledoval je. Nikoho neočekával a nemyslel si, že Georg nebo Gustav by ho přišli otravovat, aniž by mu nejdřív napsali; měl by to jen ignorovat a doufat, že kdokoliv to je, odejde brzo pryč.
Ale přesto… mohlo to být důležité. Byl předtím vyrušen jen jednou, když byl pryč kvůli důležité konferenci, a díky tomu bylo zdrženo důležité setkání; možná by mohl vstát a podívat se, kdo to je. Stejně se pořádně nevyspí. Nikdy se pořádně nevyspal. Byl moc vystresovaný kvůli těm nepovedeným dohodám, a co by ještě mohl udělat, aby je přesvědčil.
Uslyšel další zaklepání a se zamručením vstal z postele, okamžitě mu začal chybět pocit drahých hotelových přikrývek. Zamračil se a doufal, že řekne komukoliv, kdo byl u dveří, že nemá náladu na vyrušování. Otevřel je s větší silou, než chtěl.
Když uviděl, kdo stojí venku, jeho otrávené pocity okamžitě zmizely a na tváři se mu rozlil úsměv. „Bille.“ Zašeptal jemně, z nějakého důvodu nebyl překvapený, že je jeho manžel tady. Cítil, že se Bill ukáže. „Jsi tady.“
„Ano, jsem.“ Bill se usmál a okamžitě přistoupil blíž, aby mu mohl dát pusu na tvář. „Šťastné narozeniny.“
Tom ho vtáhl dovnitř a zavřel za nimi dveře, omotal kolem něj ruce a držel jej blízko u sebe. Všechno bylo zase v pořádku. Bill byl tady. Už ho víc nezajímalo, že zítra bude mít dlouhý den plný nudných schůzek, protože tu má Billa, a to samo o sobě stálo za to.
„Jak dlouho zůstaneš?“ zamumlal Tom do Billova krku, nechtěl ho pustit.
„Dostal jsem dva dny volna,“ odpověděl Bill a jeho ruce pěvně objímaly Toma, jak ho držel. „Myslel jsem, že zůstaneme na víkend?“
Tom jen přikývl, byl příliš unavený na to, aby odpověděl. Slova stejně nebyla potřeba. Bill ho znal lépe než on sám sebe. Pokud by nechtěl zůstat na víkend, Bill by to věděl.
„No tak.“ Řekl Bill po chvilce trapného ticha. „Jsi unavený, bež spát.“
„Takže žádný narozeninový sex?“ Tom vtipkoval, nevěděl, kde našel energii na nějaké vtípky. Hned potom se cítil, že usne každou chvíli a nevzbudí se den nebo dva.
„Dneska ne.“ Bill jemně odpověděl a pomáhal Tomovi k posteli. Když byl Tom zpátky pod přikrývkami, mladší z mužů se svlékl a připojil se k němu. Jemně ho políbil na rty předtím, než si lehl vedle něj. „Jsi unavený.“ Zopakoval. „Vyspíme se a zítra můžeme dělat cokoliv, co budeme chtít.“
„Yeah.“ Tom zamumlal, a teď když měl Billa vedle sebe, všechen stres byl najednou pryč, jako pokaždé, když byl jeho manžel vedle něj. „Spi.“ Byl příliš unavený na to, aby dal dohromady větu.
„Ano, lásko. Spi.“ Bill se usmál. Tom byl příliš unavený na to, aby slyšel poslední slovo. Jeho dech se uklidnil. Bill zhasnul světla a dal Tomovi další pusu a znovu si lehnul, usmíval se, když cítil Tomovo teplo na své kůži. „Šťastné narozeniny, Tome.“ Zašeptal, i když věděl, že ho Tom neslyší. „Miluju tě.“
autor: Zarlina
překlad: Danny
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 18
Pěkné, sladké a rozkošné 🙂 Jsem ráda, že se Billovi podařilo dorazit na Tomové narozeniny, a nezůstal sám.
Opět děkuji za překlad a obohacení překladových povídek :-* Skvělá práce 🙂
Krásná povídka moc dík za překlad.
Dakujem za krasny preklad. Toto je naozajstna laska 🙂
Děkuju za překlad,povídka byla krásná,jemná.Ukazovala lásku která je mezi nimi.
Toto bolo také sladké! Nádhera. Fakt. Ja fakt obdivujem tú babu, že dokáže na takom kúsku vyjadriť tak veľa. Ďakujem za preklad.