autor: Haylzee
Tahle valentýnská povídka byla napsaná sice už v roce 2009, ale Haylzee ji na THF poslala až letos, a Zuzu se vám ji rozhodla hned přeložit. Je perfektní, ostatně jako všechno, co kdy vypadlo z pera australské autorky Haylzee 🙂 Díky, Zuzu. J. :o)
Tomovi se nervózně chvěl žaludek, zatímco stál u kuchyňské linky a přidával poslední ozdoby na servírovací talíř před sebou, a to chvění se náhle přesunulo výš a proměnilo se v sevření kolem jeho srdce, když uslyšel Billa, jak míří dolů do haly. Už nějakou dobu byl zaneprázdněn v kuchyni, zatímco předpokládal, že si Bill šel zdřímnout, a tak jen rychle přelétl pohledem jejich malý jídelní kout, aby zjistil, jestli na něco nezapomněl.
Velká lahev Billova oblíbeného šampaňského se chladila v kyblíku s ledem, a malá, přesto okázalá kytice prvotřídních růží, stála na okraji jídelního stolu a svíčky problikávaly přes nachové okvětní lístky.
Bylo to všechno až příliš moc, Tom to věděl, ale měl plán na to, co řekne, jak tohle všechno Billovi vysvětlí. Jeho dvojče si už několik dní stěžovalo, stejně jako několik posledních let, že nikdy nemělo a nikdy ani nebude mít opravdového Valentýna. Prchavé vztahy, které naplňovaly jeho krátkou romantickou minulost, nikdy nepřipadly na únor, takže byla pravda, že Bill nikdy nezakusil toho správného Valentýna.
Pro Toma to byla dobrá věc, protože sotva vůbec dokázal zvládnout myšlenku na to, že je Bill s někým jiným, natož realitu toho. Možná to byl mírný pocit viny z toho, že cítil takovou úlevu, že Bill nikoho nemá, co ho přesvědčil, že by měl pro Billa něco udělat, něco hezkého, aby ho rozveselil, ale hlavně proto, že Tom chtěl Billa pro sebe, a trávení Valentýnského večera s dobrým jídlem, pitím šampaňského a sledováním jednoho z těch sentimentálních filmů, které měl Bill tak rád, se svým bratrem, bylo přesně to, co Tom chtěl. Prostě Billovi řekne, že to udělal, aby Bill sklapnul a neříkal nic o tom, jak nemá na Valentýna nic hezkého.
Tom slyšel, jak Bill podupává chodbou a málem upustil struhadlo na sýr, které držel, byl dokonce ještě nervóznější, než očekával, a potřeboval být cool, jinak by si Bill myslel, že je celá ta věc opravdu divná.
Bill vrazil do kuchyně se zazubením, ale zamračil se, když spatřil prostřený stůl. Tom se zamračil také, když si všiml, jak je Bill nastrojený, vlasy má lesklé a hladké a make-up bezchybný. Tom čekal, že se Bill vyhrabe z postele a bude vypadat jako obvykle, když prostě zůstali doma a celý den spali.
„Ach. Neuvědomil jsem si, že za tebou dnes večer někdo přijde,“ řekl Bill tiše a díval se toužebně na růže a šampaňské. Tom se jej právě chystal informovat, že nikdo nepřijde, ale Bill pokračoval. „No, ale neboj, nebudu ti tady překážet. Mám totiž rande.“
Tom odložil struhadlo na sýr a odkašlal si, srdce mu spadlo až do žaludku, dokonce i když věděl, že nemá žádné právo se cítit zklamaný. Tohle bylo to, co Bill chtěl, a Tom by měl být za něj šťastný.
„Opravdu? Ou, páni, to jsem nevěděl…“
Bill ho lehce poklepal po paži. „Hej, není to až tak úžasné, nebo jo? Nejsem totální břídil, víš?“
„Já vím, že ne,“ zamumlal Tom. „Jen jsem myslel… no, kdo to je? Nic jsi neřekl.“ Byl zdrcen.
„Jen jeden kluk, kterého jsem potkal minulý víkend, vlastně Andyho kamarád,“ řekl Bill, naklonil se a uznale zamručel, když začichal k těstovinám na stole. „Ani jsem od toho nic nečekal, bylo nás tam hodně, ale evidentně požádal Andyho o moje číslo.“ Tom přikývl, samozřejmě, že požádal; dělali to často. „A jo, zavolal mi a zeptal se mě, jestli bych nechtěl něco podniknout.“ Bill pokrčil rameny a pak přešel k jídelnímu stolu a lehce zvedl láhev šampaňského, aby si mohl přečíst etiketu. „No, alespoň vím, že má ta holka dobrý vkus.“
Usmíval se, ale Tomovi to přišlo téměř falešné a on nedokázal přijít na to, co je s Billem špatně; vzhledem k tomu, že se chystal na rande, nebude sedět doma se svým bratrem.
Tom nic neřekl, jen se opíral o linku a sledoval Billa, bez zájmu o jídlo nebo o cokoliv jiného, jelikož věděl, že Bill nebude součástí toho všeho.
„Vypadáš opravdu dobře,“ podařilo se mu zaskřehotat a Bill se usmál opravdovým úsměvem.
„Díky.“ Tom si všiml, jak se Bill znovu zamračil a uviděl, že zvedl obal od DVD, které Tom nechal na baru, připravené pro pozdější zhlédnutí, kdyby měl Bill zájem. Byl to ´Zápisník jedné lásky´, film, ke kterému Toma nedokázala žádná dívka přesvědčit, aby se na to s ní podíval, ale Billovi dovolil, aby ho přinutil si sednout a podívat se na to víc než jednou.
Bill upustil DVD zpět na pult a odvrátil se. „Myslím, že radši půjdu, řekl jsem mu, že se s ním setkám.“
„Jo, jo, okay,“ řekl Tom nepřesvědčivě a sledoval Billa, jak míří ke dveřím. „Bav se a hodně štěstí.“ Doufal, že to znělo, jako že to tak vážně myslí.
„Díky, tobě taky,“ odpověděl Bill a otočil se. Ještě jednou přejel pohledem všechno, co Tom připravil. „Ne, že bys ho potřeboval.“ Usmál se na Toma a odešel.
Tom čekal, až za sebou Bill zavřel dveře, než ze sebe vydal hluboký povzdech. Při pohledu na jídlo se cítil jako hlupák. Mohl říct Billovi pravdu, nebo dokonce i jen poloviční pravdu, ale pak by se cítil jako ještě větší břídil.
I přesto, že všechno, co chtěl, bylo ty těstoviny vyhodit a na celý večer zapomenout, Tom, nenáviděl plýtvání jídlem a nebyl tady důvod, proč by si Bill něco nemohl sníst později, kdyby měl hlad. Zakryl jídlo a sfoukl svíčky uprostřed jídelního stolu. Popadl lahev šampaňského a jednu skleničku a zabořil se do pohovky v naději, že se rozptýlí špatným televizním programem a bublinkami, aby nemusel trávit celou noc přemýšlením, co Bill dělá.
Asi po deseti minutách to stále nefungovalo, Tom se nemohl soustředit na nic, co se dělo, nedokázal ani udržet pozornost na tom, co to vlastně sleduje, a stále dokola přepínal programy. Chvíli trvalo, než si uvědomil, že sedí v naprosté tmě a ostré světlo televize bylo jediným zdrojem světla, ale na tom nezáleželo. Všechno náhle nějak ztratilo svou jiskru, bylo to, jako by se Bill stal v Tomových očích tak zářivý, že na ostatní věci kolem něj nezbylo, zůstaly jednotvárné a bez života a zdálo se to být ještě horší, když Bill nebyl kolem. S ignorováním bolesti v hrudi Tom vytáhl zátku ze šampaňského a nalil si plnou sklenici.
Tom ve skutečnosti nikdy neměl důvod cítit se osaměle, protože byl obvykle vždy obklopen lidmi, a pokud ne, vždy měl Billa. Věděl, že by mohl pravděpodobně zavolat stovce lidí a měl by plnohodnotnou domácí párty ve chvíli, kdy by se Bill vrátil ze svého rande, ale to prostě nebylo to, co Tom chtěl.
Podíval se na hodinky a napil se šampaňského, než nakrčil nos. Nebylo to podle jeho vkusu, ale Tom si prohlédl zbytek lahve a snažil se v hlavě spočítat, jak dlouho to bude trvat, než ji celou vypije, protože si byl docela jistý, že to je jediný způsob, jak bude moct spát, a čím dříve, tím lépe.
Zrovna dopil svou první skleničku, když jej zvuk otevírajících se předních dveří přinutil se v panice vyškrábat z gauče. Nikdo kromě něj a Billa se nemohl jen tak dostat do jejich bytu, jelikož byli tak dobře chráněni. Buď se dovnitř někdo vloupal, nebo…
„Bille?“
Tom uslyšel cvaknutí a obývací pokoj se zalil světlem, které prozradilo, že to bylo jeho dvojče, kdo stál u dveří. Bill očima rychle přelétl místnost a mlčel, vypadal zcela nejistý sám sebou, což bylo velmi vzácně k vidění.
„Co tady děláš?“ zeptal se Tom, jelikož Bill neříkal nic. Posadil se zpátky na gauč a čekal na Billovu odpověď.
„Byl jsem, ehm… Byl jsem pryč a jsem opravdu pitomý, chci říct…“ Bill se odmlčel a zavrtěl hlavou. Tom čekal, až bude pokračovat. „Byl jsem pryč a pak mi to najednou docvaklo a já se cítil tak hloupě.“ Zastavil se a zdálo se, jako by čekal na odpověď, ale dokonce i když měl nějakou představu, Tom nevěděl, o co jde. „A teď se cítím hloupě, protože nevím, jestli vůbec víš, o čem to mluvím,“ dokončil Bill a zněl vynervovaně.
„Nejsem si jistý, jestli to vím,“ řekl Tom upřímně.
Bill přikývl a vstoupil dál do obývacího pokoje, dokud nestál vedle gauče.
„Mluvím o tom předtím, než jsem odešel,“ řekl. „To jídlo, ty svíčky…“
„Aha,“ Tom sklopil pohled. Bill na to přišel a bylo mu Toma tak líto, že se vrátil domů. Tom se cítil zahanbeně.
„Nemůžu uvěřit, že jsem byl tak natvrdlý,“ řekl Bill. „Ty růže… slyšel jsi mě a Gustava, jak o nich mluvíme, o tom, jak může být těžké a opravdu drahé je sehnat, a že je mám rád, protože jsou fialové.“
Tom přikývl, stále ještě nevzhlédl.
„A tohle,“ popadl šampaňské za hrdlo lahve. „Nenávidíš tu věc, ale víš, že já to miluju.“ Tom konečně vzhlédl a spatřil Billa, jak se usmívá. „A já prostě vím, že není žádný způsob, jak bys dobrovolně sledoval ´Zápisník jedné lásky´, pokud to není kvůli někomu super speciálnímu, a že kdybys měl někoho super speciálního, tak bych o tom věděl.“ Posadil se na gauč vedle Toma.
Tom se cítil v pasti a už vůbec ne připravený přiznat své city.
„No, jo, udělal jsem to pro tebe,“ zamumlal a zkřížil si ruce na hrudi. „Jen proto, že jsi vypadal tak rozrušený, že nemáš žádné plány na Valentýna a tak, prostě jsem chtěl, aby ses cítil líp.“ Tom pokrčil rameny. „Nemusel ses vrátit domů, je mi líto, že je tvé rande zničené.“
Zdálo se, jako by Bill trochu povadl, ale rychle se dal zase dohromady.
„Ach. Jo, samozřejmě. No, na tom stejně nezáleží, protože se ukázalo, že ten chlap je tak trochu děsivý.“
„Jo?“
„Jo, setkali jsme se jen na nějaký drink a vůbec to nevypadalo, že by měl v plánu mě nakrmit, jen se mě snažil opít.“
„To zní jako dobrý chlap,“ řekl Tom sarkasticky.
„To určitě, myslím, že to byl ten typ, který by po několika dalších drincích začal mluvit o strkání věcí do mého zadku.“
Tom si odfrkl; typičtí chlapi, z nějakého důvodu všichni předpokládali, že Bill šel ven jen pro nějakou dobrou chvilku, bez ohledu na to, jak často blábolil o hledání své pravé lásky. Dokonce ačkoliv Tom až příliš dobře rozuměl touze strčit něco do Billova zadku, jeho bratr si nezasloužil, aby k němu někdo takhle mluvil, a bohužel to vypadalo, že se to stávalo často.
„No, tak pak jsem rád, že ses vrátil domů,“ řekl Tom a začal se cítit trochu lépe.
Bill přikývl. „Já taky. Víš, legrační na tom je, že jsem se ani nechystal jít.“ Tom zvedl obočí a Bill znovu přikývl. „Jo, jen jsem zrovna dokončil přípravu, když jsem si uvědomil, že pokud bych šel ven, nechal bych tě na Valentýna o samotě,“ řekl plaše. „Takže jsem byl připravený mu zavolat a všechno zrušit, což by ode mě bylo sprosté, ale vzhledem k tomu, jaký byl, by to bylo jedno. Šel jsem se podívat, co děláš a uviděl jsem to všechno a prostě jsem myslel… však víš.“
Tom se rozesmál. „No, já bych nikdy nečekal, že bys to kvůli mně zrušil.“
„No, zrušil.“
Padli do ticha a Tom mohl cítit, že mezi nimi ve vzduchu něco je, něco ne úplně v pořádku.
„Takže, jestli jsi nejedl, pak musíš mít hlad,“ řekl nakonec.
Bill přikývl. „To jo. Bože, mohl jsem prostě zůstat tady, jíst dobré jídlo a pít víno.“
Tom vstal. „Pořád můžeš – jídlo je pořád tady, můžu ti něco ohřát. Navíc,“ řekl, zvedl lahev šampaňského z místa, kde ji Bill postavil zpátky na stolek. „Měl jsem z toho jen jednu skleničku, můžeš mít ten zbytek.“
„Okay,“ řekl Bill s úsměvem a vzal si lahev.
Tom šel zpátky do kuchyně. Aby hodil misku dříve připraveného jídla do mikrovlnky a připravil pro Billa skleničku, zatímco čekal na jídlo.
„Víš, ne že by se mi to snad líbilo nebo něco, ale kdybys chtěl, mohli bychom se na to podívat,“ řekl a zvedl to sentimentální DVD ležící na baru.
Bill si odfrkl. „Prosím tě, miluješ to. Jo, pusť to, i když si nejsem jistý, že u toho právě teď dokážu sedět až do konce.“
Tom pustil DVD a podal Billovi sklenici, než vytáhl misku z mikrovlnky. Když se vydal zpátky k Billovi, všiml si růží, které v jejich bytě vypadaly poněkud nepatřičně.
„Tady máš.“ Tom podal Billovi misku s jídlem a vidličku.
„Ach, člověče, to voní tak dobře,“ řekl Bill, vzal misku a položil si ji do klína. „Děkuju.“
Tom před něj vrazil kytici růží. „Tady, ty jsou tvoje,“ řekl stroze a v rozpacích.
Bill si vzal růže a přidržel si je u nosu.
„Ty jsi tak milý,“ řekl tiše, hlas se mu lehce zachvěl.
„Ale to nic není,“ řekl Tom rozpačitě. „Teď alespoň můžeš říct, že ti někdo koupil kytky.“
Bill se smutně usmál. „Nesnáším Valentýna.“
„Co tím myslíš?“ Tom se posadil zpátky na gauč vedle svého dvojčete, opřel se do polštářů a soustředěně Billa pozoroval.
„Jen mi to připomíná, co nemám,“ řekl Bill. „A pak se cítím špatně kvůli tomu, co mám. „Mám takové štěstí, už teď mám tu nejlepší věc na světě, tak proč bych měl dostat ještě něco navíc?“
„Zasloužíš si mít cokoliv, co chceš,“ řekl Tom jemně.
Bill se nevesele uchechtl a zavrtěl hlavou. „Nemůžu mít to, co chci, protože nikdo není tak dobrý jako ty, Tome.“
„Tak dobrý jako já?“ Tom se narovnal a jeho žaludek udělal kotrmelec.
„Všechno, co pro mě děláš, tak bezpodmínečně,“ vysvětlil Bill. „Způsob, jakým mě miluješ víc, než by kdokoliv jiný kdy mohl, dokonce i když jsem jako osina v zadku.“
Tom se rozesmál. „Jsi velmi roztomilá osina v zadku.“ Jeho mysl závodila, nebyl si jistý, co přesně se Bill snaží říct.
„Nikdo jiný mi neudělá večeři a nekoupí mi růže jen proto, aby se mě pokusil rozveselit,“ řekl Bill smutně a ignoroval tak Tomovu poznámku. „Nikdo jiný mi nedá všechny poličky v koupelně, abych si tam mohl dát své věci. Nikdo jiný mi nebude masírovat nohy, když mě budou bolet, nebo mi škrábat záda, aby mi pomohl usnout, když mi není dobře. Nikdo jiný neví, jestli jsem si něco nezapomněl zabalit, když jedeme pryč, ani neví, jak vecpat dva lidi na autobusovou palandu.“
Tom naslouchal s pocitem bezmocnosti a cítil se hloupě, že si myslel, že by mohl odstranit Billův smutek jednou večeří a hromadou růží. Bill byl opravdu osamělý kvůli něčemu jinému, něčemu, co Tom zoufale chtěl, ale o čem si nebyl jistý, jestli to Bill chtěl od něj.
„Takže bych prostě měl být šťastný, že na to všechno mám tebe,“ řekl Bill, otřel si koutek oka a přesunul nedotčené těstoviny na konferenční stolek. „Protože s tím se nikdo jiný stejně nemůže měřit. Nikdy takovou osobu nenajdu. Nemyslím si, že záleží na tom, jak dlouho budu hledat,“ dodal tiše a věnoval Tomovi rozpačitý úsměv.
Tom se přisunul blíž, měl pocit, jako by se mu srdce snažilo vyskočit až z krku.
„Nemusíš hledat,“ řekl, jemně, vzal Billovu ruku a propletl jejich prsty dohromady.
Bill si povzdechl, pohlédl dolů na jejich ruce a stiskl Tomovu v té své. „Tome, já vím, že ty tady vždycky budeš, to není to, co jsem měl na mysli.“
„Já vím, že není, není to ani to, co jsem měl na mysli já,“ odpověděl Tom. „Můžeš přestat hledat; už nemusíš.“
Billova hlava vystřelila vzhůru a jeho oči byly široké, jak pátraly v Tomově tváři. Tom se usmál a vsunul prsty pod Billovu čelist, aby si přitáhl jeho tvář blíž a vtiskl mu malý polibek na rty. Odtáhl se, aby se ujistil, že je s tím Bill v pohodě.
„Tohle není jen proto, že mě lituješ, nebo je?“ Zeptal se Bill a rukou pevně svíral okraj Tomova trička.
Tom zavrtěl hlavou. „Ty víš, že není.“
Bill se zazubil a znovu se přiblížil, vrátil polibek, ale tentokrát tam zdržel své rty o trochu déle.
„Nelíbáš mě nazpátek jen proto, že nemáš nikoho jiného, že?“ Zeptal se Tom nejistě.
Bill štípl Toma do kolene a obrátil oči v sloup. „Poslouchal jsi mě právě teď? Já nechci nikoho jiného. Neexistuje nikdo takový, jako jsi ty.“
Tom se zazubil, jeho srdce a žaludek se divoce třepotaly, jak Billa náležitě líbal a plnil si tak fantazii, kterou s sebou nesl už dlouhou dobu.
„Já opravdu nevím, co mám dělat,“ přiznal Bill, mumlal proti Tomovu uchu a tiskl se k němu, jeho tělo sedělo proti Tomovi.
Tom měl ruku na zadní straně Billovy hlavy a jemně jej tam hladil, nos zabořil do Billova krku a vdechoval jeho vůni.
„Neboj se, nic nemusí jít nikdy do tvého zadku, pokud to nechceš,“ slíbil Tom se smíchem.
Bill se zachichotal a políbil Toma na ucho. „A to je důvod, proč bych ti to dovolil,“ zašeptal.
Tom zasténal a snažil se, aby jeho představivost až příliš brzy nezdivočela.
„Jedno po druhém,“ řekl a přitiskl si Billa k hrudi.
„Omlouvám se, že jsem tak trochu zničil našeho prvního Valentýna,“ řekl Bill a přejížděl nosem sem a tam po Tomově tváři.
„Děláš si srandu?“ Odfrkl si Tom. „Tohle je ten nejlepší, jaký jsem kdy měl.“
Bill se zpátky posadil, tvář měl zrudlou a jeho oči zářily vzrušením. „Zatím,“ opravil jej.
Tom se nechal zatlačit na záda, ale pro jistotu si Billa stáhl dolů s sebou.
„Zatím,“ souhlasil.
Byl to první z mnoha.
autor: Haylzee
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Úžasná povídka<3
Aaaaaaaaaaaaaa!!!!Hurá!!!
Takhle nějak se zakřičela i nahlas a pár členů rodiny se po mě ohlédlo a jisto jistě uvažovali o mé příčetnosti. 😀 Ale kruci Haylzee! Já tu holku miluju. Všechny její povídky mám přečtetné nejmíň pětkrát a říkala jsem si: Škoda že tu od ní není nic nového. A bum a je to tady. I když tahle povídka je na její poměry docela slušná a bez sprosťáren,je naprosto dokonalá. Chudák Tom, bylo mi ho tak líto. Naštěstí to Bill všechno napravil.
Děkuji ti Zuzu na stotisíckrát. Zlepšila si mi neděli o sto procent. Kdybych věděla kde bydlíš pošlu ti taky pugét růží. 😀
[2]: Díky, stačí mi i jen takhle, imaginárně, alespoň nezvadne ;D
To bylo parádní! Na začátku mi bylo skoro tak mizerně jako Tomovi a doufala jsem, že až se Bill vrátí z rande, něco se změní. Ale on se vrátil ještě mnohem dřív a všechno do sebe správně zapadlo.
Velké díky za překlad. 😉
Tak tomuhle se říká nádhera. ♥
Něco tak krásného jsem na večer skutečně potřebovala!
Toma mi bylo strašně líto, že se se vším tak strašně piplal a Bill nakonec ani nebude vědět, že to bylo všechno pro něj. Skutečně jsem si myslela, že je celý Valentýn pokažen, ale Bill nakonec nezklamal a přišel zpátky, protože si uvědomil, že by tohle Tom nikdy pro nikoho neudělal a pokud ano, Bill by o tom věděl.
A hned po tom, co se Bill vrátil domů, jsem se už jenom usmívala a usmívala. Líbil se mi Billův výčet toho, co pro něj Tom dělá jako samozřejmost díky jeho lásce k dvojčeti. Miluju všechny tyhle důkazy jejich lásky ♥
K téhle povídce se určitě nejednou vrátím a myslím, že si ji ještě teď půjdu přečíst ještě jednou. Taková nádhera si to rozhodně zaslouží. 🙂
Mockrát děkuji, Zuzu! ♥♥♥
Krásna povídka a dík za překlady všech povídek co jsi přeložila.
Bože toto je nečakané, od Haylzee som už vôbec nič nové nečakala aj keď to písala dávnejšie, hlavne, že sa rozhodla podeliť a strašne moc ďakujem Zuzu, že si sa to rozhodla preložiť. Je to krásna poviedka, bolo mi Toma ľúto keď Bill odišiel, a veľmi som sa potešila keď sa vrátil. ♥♥♥
To je tak sladke 🙂 takto nejak si predstavujem ich vztah naozaj,urcite su taki zlati a uzasni aj v realite.Dakujem za krasny pribeh,zahrial ma pri srdci 🙂
Krásne, sladké a chvíľu dokonca smutné a napínavé. Dokonalá zmes emócií. Ďakujem.