In The End (přl.) (1/2)

autor: Haylzee
Tom byl očima zapíchnutý do opěrátka sedačky před sebou, roztěkaně pohupoval nohama a nutil sám sebe nepodívat se doleva. Jízda z místa koncertu do jejich hotelu nebyla zrovna krátká a Tom vycítil bratrovu náladu dokonce ještě dřív, než opustili pódium.
Bill byl nadržený, Bill byl hodně nadržený a Tom věděl, že když to na Billa přijde, je pro jeho dvojče téměř nemožné to skrýt. Tom věděl, že kdyby se jeho oči odvážily podívat směrem, kde Bill seděl po jeho levici u okýnka, setkaly by se se stejným párem, s dychtícím párem. Celou dobu na sobě cítil Billův pohled, a i když byla tma, bylo to riskantní. Tom vnímal bodající žár plazící se po jeho paži a rozprostírající se po jeho hrudníku a krku. Věděl, že jej Bill právě ve své hlavě přede všemi svlékl. Odkašlal si a zadíval se na vypolstrovaný strop auta.
„Jak dlouho ještě?“
Tom sebou škubl, jak Georgova otázka protnula ticho v zadní části auta. Neuvědomil si, že je až tak rozhozený.
„Okolo dvaceti minut.“ Odpověděl jim řidič.
Georg si zamumlal něco, co Tom neslyšel a posadil se zpátky na své sedadlo. Tom se kousl do jazyka a rychlým pohledem hodil po Billovi, ihned si přejíc, aby to neudělal. Jeho mladší bratr na něj zíral, ale ne tím tak často zmiňovaným pohledem naprostého zbožňování, o kterém Tom slyšel, tím kterým se na něj bratr díval na pódiu, když pro něj zpíval. Ne, tímhle pohledem Bill spíše říkal, že chce uchvacovat, vymáhat, pohlcovat. Tom polkl a pokoušel se zadržet přiškrcený zvuk, který se snažil proniknout jeho hrdlem. Posunul se na svém sedadle a zkusil si urovnat kalhoty tak, aby boule v jeho rozkroku nebyla moc nápadná.
„Jsi dneska nějaký nervózní.“ Řekl Georg se zvědavým tónem.
Tom škubl hlavou doprava. „Co?“
Basák mu věnoval zvláštní pohled. „Uklidni se, je čas odpočívat. Pro dnešek máme hotovo.“
Tom našpulil rty a neodpověděl. Věděl, že má do hotovo daleko.
Konečně po době, která se zdála jako hodina, auto zastavilo před hlavním vchodem hotelu. Ale prakticky jej nebylo vidět, protože obrovský dav čekajících fanynek odvedl vcelku dobrou práci při jeho schovávání. Tom nasál vzduch a odmítl se podívat Billovým směrem. Nálada jeho bratra bez debat ovlivnila i tu jeho a Tom byl právě tak nedočkavý dostat se nahoru na pokoj jako Bill. Také mohl cítil téměř hysterický vztek vyzařující z jeho dvojčete, jak se Bill smiřoval s faktem, že se hotelový pokoj právě o něco vzdálil z jeho dosahu.
„Tak jdeme na to.“ Řekl Gustav a zněl tak vesele, že jej měl Tom chuť praštit.
Aniž by se podíval na Billa, přesunul se Tom blíž ke dveřím a seskočil dolů na chodník. Jekot a všeobecné nadšené štěbetání naplnilo Tomovy uši, ale on je nevnímal. Nechal se ostatními dostrkat k hlavnímu vchodu a ne poprvé byl vděčný za své obrovské kalhoty. Podíval se za sebe a lehce se uculil, jak si Bill před klínem pečlivě držel svou velikou kabelu. Tom také zpozoroval, že si bratr nasadil své muší brýle a to mu poskytlo malou úlevu, protože si nikdo nemůže všimnout Billových očí, celou dobu zabodnutých do jeho bratra. Jenom malou úlevu, protože ať už s brýlemi nebo bez nich, Tom cítil Billův upřený pohled vzadu na krku, jako trénovaný profesionál cítil na tom svém laser od sniperské pušky.
Pomalu se pohybovali davem, černé fixy v ruce, jak škrábali svá jména na všechno, co jim bylo přistrčeno do cesty, ať už to byl plakát, cédéčko nebo zvedající se hrudník. I když se Tom snažil udržovat vzdálenost mezi ním a Billem, stále za sebou cítil teplo vycházející z bratrova těla a to jeho nervům nijak nepomáhalo. Párkrát se otočil, aby bratra přejel rychlým pohledem, a byl ohromený, jak byl Bill pokaždé schopný vykouzlit zabijácký úsměv a děkovat svým obdivovatelům, ačkoliv Tom věděl, že byl akorát tak připravený prorazit skrz kalhoty a ryzí chtíč zuřící uvnitř něj byl tak silný, že byl téměř hmatatelný. Tom jej mohl téměř cítit, jak prosakoval z Billa ven.
Tom si povzdechl úlevou, když konečně dorazil k proskleným dveřím, které vedly do hotelu. Otočil se, aby fanouškům naposledy zamával a neuniklo mu ani nenápadné přejetí Billova jazyka po jeho rtech, jak si sundal brýle a zadíval se Tomovi přímo do očí. Tom se uvnitř zachvěl a rychle se odšoural za Gustavem a Georgem do haly hotelu. Čekali, až projede vozík plný jejich zavazadel a oni mohli být odvedeni do parta, kde mají pokoje. Konečně byli nasměrováni k výtahu a všichni se namačkali dovnitř. Tom naskočil první a zády se opřel o stěnu. Pokoušelo se o něj vyčerpání, ale bylo zastaveno adrenalinem, který se proháněl v jeho žilách a jeho mysl bloudila v představách toho, co bude za okamžik dělat.
„Jsi dneska nějak potichu.“ Řekl Gustav a dloubl Billa do boku.
„Jsem jen unavený.“ Odpověděl Bill strnule a nikdo se víc neptal.
Tom se víc zapřel o stěnu a pozorně se na bratra zadíval. Bill stál přímo před ním a Tom měl pocit, jako by měl poprvé za večer navrch, protože Bill se na něj mohl podívat, jen kdyby se otočil, a to by bylo příliš nápadné. Tom si uvědomil, že to bylo poprvé, co slyšel Billa promluvit od té doby, co odjeli z místa koncertu, a věděl, že existují pouze tři věci, které udrží jeho bratra takhle potichu. První byla naprosté vyčerpání. Druhá, že byl tak nadržený, že mohl sotva jít rovně, a třetí bylo uspokojení, které cítil po milování do bezvědomí. Tom věděl, že dnes večer je Bill potichu kvůli směsici prvních dvou důvodů, které se měly stát tím třetím. Zazubil se sám pro sebe a uvolněně se nakláněl dopředu, dokud jeho klín nenarazil na bratrův zadek. Bill ztuhl, jak proti němu Tom jemně tlačil, ale zůstal potichu, zatímco výtah pokračoval ve své cestě do vyšších pater.
Ozval se zvonivý zvuk, jak se dveře otevřely a zaznělo hromadné oddechnutí, když všichni vpadli do chodby.
„Oh, bože. Spáááánek.“ Zamumlal Gustav a našel si pokoj, před kterým ležel jeho kufr. Otevřel dveře a zavazadlo tak nějak nakopal dovnitř.
„Jo,“ souhlasil Bill a na všechny se upřeně zadíval. „Vyrušte mě a je po vás.“ Vyslal extra zničující pohled směrem ke Georgovi, který jen protočil oči předtím, než zmizel u sebe v pokoji.
Tom se sám pro sebe usmál a otevřel dveře svého pokoje, stále pobavený událostí, která se stala před pár týdny. On a Bill byli právě uprostřed krásného milování, opravdu krásného milování, jak si Tom pro sebe řekl. Byl to ten druh, kdy víte, že závěr bude vrcholně uspokojující. Tom Billa pomalu zavrtával do matrace a ten měl pod ním pomalu samolibý výraz, jak věděl, že vyvrcholení bude drsné.
Naneštěstí nikdy nezjistil, jak drsné to vyvrcholení mohlo být, protože bušení na Billovy dveře přerušilo jejich malý žhavý sex fest a poslalo Toma rychle se schovat do koupelny. Přes dveře slyšel Billa hlasitě nadávat, když mu do pokoje vpadl namol opilý Georg. Nudil se, a tak se rozhodl, že Billův hotelový pokoj je daleko zajímavější než ten jeho. Billovi zabralo téměř čtyřicet minut, než se zbavil jejich blábolícího spoluhráče, a poté byl tak rozzuřený, že se k němu Tom bál přiblížit. Oblékl se a utekl do bezpečí svého pokoje, nechaje Billa se v klidu vyvztekat. Teprve před týdnem se Bill začal s Georgem znovu bavit a Tomovi bylo jejich basáka téměř líto, protože byl Billovým chováním opravdu zmatený. Nebylo to poprvé, co se vyrušili ze spánku.
Tom zavřel dveře a kufr odhodil na postel, protože věděl, že stejně nebude nikdy použita. Opatrně si vysvobodil dredy zpod čepice a zatřásl s nimi, miloval pocit mít je rozpuštěné. Přemýšlel, jestli už to byla dostatečně dlouhá doba, aby byli všichni uvnitř svých pokojů. Potichu otevřel dveře, nakoukl do chodby a okamžitě jej naplnil pocit vítězství, když tam nebylo ani živáčka. Přešel ke dveřím přesně naproti těm jeho a zvedl ruku k zaklepání, připomínaje si, že má jen lehce ťuknout. Ale předtím, než se jeho klouby vůbec setkaly se dřevem, se dveře rozletěly a Tom téměř vyjekl překvapením, jak jej ruka chytla pod krkem za triko a vtáhla ho dovnitř.
Stejně rychle byl hozen na dveře, které svou vahou zavřel. Zachytil pouze mihnutí černých vlasů a vlhké rty předtím, než se na něj Bill přilepil, ruce zabořené v jeho vlasech a jazyk nořící se do jeho úst. Tom zasténal a přidržel si Billa blíž u sebe, jak se líbali. Celé tělo ho brnělo, když se konečně setkalo se svým protějškem. Billovy ruce si razily cestu dolů přes bratrův hrudník a Tom jen zaslechl zvuk otvírané přezky jeho opasku. Zamrkal překvapením, když Billova ústa najednou zmizela. Podíval se dolů, kde si Bill zrovna klekl na zem a jedním tahem strhl dolů Tomovy kalhoty i boxerky. Tom jen zakňučel nad hladovým pohledem v očích Billa, když mu posunoval triko nahoru.
„Pryč.“ Přikázal
Tom se nechystal neposlechnout. Rychle si přetáhl tričko přes hrudník a hlavu, a zafuněl, když jej odhazoval na zem. Třásl se, a tak se musel chytit rámu dveří tak nejpevněji, jak mohl. Bill přejížděl rukama po Tomových nohou. Nahoru, přes lýtka, přes kolena až na stehna, kde pevně sevřel jejich zadní část. Tom zhypnotizovaně sledoval Billa, jak otvírá ústa a cítil jeho horký dech na vrcholku svého penisu. Bill na vrcholek naplocho přitiskl svůj jazyk a přejížděl nahoru a dolů proti malé prohlubince. Sténal, ale to šlo sotva slyšet přes zvuky, které vydával sám Tom jako pochvalu, že jeho penis reaguje tak rychle. Tom zakňoural, když sledoval bratra, jak jej pomalu olizuje a náhodně patou nakopl dveře za sebou, když Bill najednou přejel rty po celé délce Tomova vzrušení a začal jej naléhavě sát.
Tom cosi zabručel a snažil se Billa netahat za vlasy, když mu jimi roztřeseně proplétal prsty. Podíval se dolů a věděl, že nic se nedá srovnat s tím, když vidí Billa na kolenou, jak mu ho hlučně kouří. Billovy oči byly zavřené a mručel si pro sebe, jak Toma zpracovával ústy. Toma nažhavilo ještě víc to, že jej Bill sál jen pro své vlastní potěšení. Když chtěl uspokojit Toma, oči měl doširoka otevřené a upřeně jej pozoroval. Pohled v kombinaci s vířením jazyka a prsty na jeho varlatech jej vždycky donutily vyvrcholit v několika okamžicích.
Bill se na kolenou zavrtěl a více otevřel ústa, berouc tak Toma ještě hlouběji. Tom vypustil vysoké vykviknutí a ať se snažil jak chtěl, nemohl přestat přirážet boky do bratrových úst. Věděl, že musejí přestat. Se stejnou radostí, jako by nechal Billa, aby pokračoval a poté spolykal do poslední kapky jeho sperma, chtěl Tom víc. Chtěl něco těsnějšího, něco teplejšího, něco, o čem snil celý večer.
autor: Haylzee
překlad: Crowley
betaread: Janule

3 thoughts on “In The End (přl.) (1/2)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics