Just Kissing (přl.) (1/2)

Tom si nejprve ani neuvědomil, že se matrace jeho autobusové postele o něco více prohnula. Stále byl chycen ve snu, který postupně ustupoval, jak si sluneční paprsky prorazily cestu skrz mezeru mezi závěsy a zahřívaly jeho čelo.
Poté ucítil teplo i zezadu, jak se cosi přitisklo na celé jeho tělo a jak čísi ruka dopadla na jeho bok.
Pootevřel jedno oko a uviděl svého bratra, jak se s vyceněnými zuby nad ním nakláněl. Bill vypadal nepřirozeně veliký, s jeho širokým úsměvem a s jeho načesanými vlasy. Ale dnes to nebylo zas tak šílené.
Tomovi zabralo pár okamžiků, než poznal, že Bill už je úplně probuzený, oblečený a nalíčený. Potom si také uvědomil, že se nehýbou. Autobus stál a venku bylo světlo.

„Kde to jsme?“ zachraplal. Otevřel i druhé oko a natáhl se, aby rozevřel závěsy.
„Před hotelem.“ Odpověděl Bill a položil svou hlavu na polštář vedle té Tomovy.
„Kde jsou všichni?“ zeptal se Tom skrz zívnutí.
„Už uvnitř.“ Přišla Billova tlumená odpověď. „Myslím, že všichni využili výhody skutečných postelí a šli ještě spát. Jsem tu, abych tě vzbudil… popravdě, jsem se přišel pomazlit.“
Tom se s úsměvem otočil na druhý bok, takže ležel tváří v tvář bratrovi. Bill mu úsměv vracel. Tom si Billa přitáhl blíže k sobě, ovinul kolem něj ruku a předtím, než si jeho hlavu přitáhl pod bradu, jej políbil na čelo. Jeho bratr voněl čistotou, zřejmě se sprchoval. To bylo zvláštní. Bill býval ten poslední, kdo vstává a připravuje se.

„Kolik je hodin?“ zamumlal, i když odpověď vlastně ani nechtěl.
„Pořád brzo, nedělej si starosti.“ Zašeptal Bill, jak se přitulil ještě víc k Tomovi.
Tom bojoval, aby zůstal vzhůru. Ale brzy se přistihl dřímat v polospánku. Cítil jak se Billova ruka vplížila pod přikrývku a jeho nehty začaly Toma pomalu hladit po holých zádech.
Tom si nebyl jistý po jaké době to bylo – možná jen po okamžiku, ale byl vytažen zpět ze své dřímoty, když se Bill přitiskl k jeho krku. Tom slabě zasténal, když jej na kůži zalechtaly bratrovy rty. Tom se sklonil níž, takže leželi tváří v tvář, dotýkaje se nosy.

„Přál bych si, abychom dneska večer neměli žádné vystoupení. Mohl bych spát celý den.“ Mumlal jemně, oči jen zpola otevřené.
„Já vím,“ řekl Bill tiše. Miloval spánek víc, než kdo jiný. „Ale jsou tu mnohem zábavnější věci, když jsi vzhůru … jako líbání.“
Tom zavřel oči a usmál se proti bratrovým rtům, jak se přitiskly na ty jeho.
„Ano, to je určitě zábavnější.“ Řekl Tom. Znovu oči otevřel a uviděl ty Billovy tmavé, zírající na něj zpod dlouhých hustých řas. Trochu se zavrtěl pod bratrovým intenzivním pohledem.
Ty věci, které by mu ty oči mohly udělat…
„Děláš to znovu.“ Řekl s lehkým smíchem.
„Dělám co?“ zeptal se Bill. Zvedl ruku a palcem přejel bratrovi po líci.Tom se do dotyku opřel. „Díváš se na mě.“
Bill se usmál. „Jsi moje nejoblíbenější věc na koukání.“ Zašeptal.

Tom pocítil zatřepetání v podbřišku. „Já vím.“ Zašeptal také a v hrdle se mu udělal knedlík. „Díváš se na mě takhle. Tenhle pohled nás dostane do maléru, když s tím nepřestaneš na veřejnosti.“ Zdůraznil svou řeč škádlivým dloubnutím do Billova boku.Bill pokrčil rameny.

„Teď nejsme na veřejnosti.“ A znovu Toma políbil, tentokrát důrazněji.

Tom zasténal a otevřel ústa, prohlubujíc tak polibek. Měl to vědět. S jeho dvojčetem, mazlení vždy přechází v líbání. Jenže líbání vždy přechází v dotyky a dotyky vždycky vedou k …
Odtáhl se. Přesně věděl, kde končí takové myšlenky.
Bill slabě zaprotestoval a snažil se bratrovu hlavu přitáhnou zpět.
Tom se chtěl opět odklonit, ale neuspěl. Bill prostě věděl, jak sát jeho jazyk, aby Tom pokaždé zůstal zaujatý tím, co se bude dít dál.

Zhluboka dýchajíc, Tom odtrhl svá ústa od těch bratrových.
„Bille,“ nemohl dostat ze svého obličeje úšklebek, když mluvil. „Za chvíli budeme muset jít, nemáme čas na… tohle.“ Bill se zamračil.

„Co? Jen se líbáme.“ Chtěl se opět přiblížit k Tomovi, ale ten jej zastavil s rukou proti jeho hrudníku.
„Jen líbání?“ zeptal se Tom se zvednutým obočím.
Billovy rty sebou pobaveně škubly a předtím, než Toma něžně kousl do špičky nosu, se potichu uchechtl.
Tom zavrčel a přetočil se tak, že měl bratra přišpendleného pod sebou.
Bill vykvíkl překvapením, ale rychle si k sobě přitáhl Tomův obličej. Tom popadl Billovy ruce a přichytil mu je za hlavou. Byli zamotaní v přikrývce, ale Tom si říkal, že když mají mezi sebou silnou peřinu, aspoň se jim to nevymkne z rukou.
„Když je to jen líbání, určitě ti nebude vadit, když ti takhle přidržím ruce.“ Uculil se Tom.
Bill se jen usmál nazpátek a napnul se pod ním.

„Tak mě polib.“
Tom sklonil hlavu a šťastně se podřídil bratrově rozkazu. Byl něžný, jemně jazykem ochutnával Billovy rty, sotva se dotýkaje svými ústy.
Bill s povzdechem vystrčil jazyk, aby se setkal s tím bratrovým.
„Přál bych si, abychom tohle mohli dělat častěji.“ Zamumlal.
„Co? Líbat se?“ zeptal se Tom, nepřestávaje s pomalým objevováním bratrovým úst.
„Být spolu.“ Řekl Bill jemně.
Tom přestal, když zaslechl smutek v bratrově hlase.

Zabořil si hlavu do Billova krku. Tímhle si prošli už nesčetněkrát. Oba věděli, že to pro ně nebude nikdy normální. Nikdy nebudou moci jít po ulici a držet se za ruce, každý polibek byl tajemstvím, sdíleným jen s temnotou a to nejhorší pro Billa – nikdy neříct svým nejbližším přátelům a rodině, co cítí. Tom se o tom nechtěl znovu bavit. Bratr už všechno věděl a takhle si to jen zhoršoval. Bill mu přiznal, že je pro něj téměř nemožné se Toma nedotýkat, když jsou někde venku. Bylo to pro něj normální a přirozené. Nedotýkat se Toma pro něj bylo nepřirozené.

Tom nesnášel, když byl Bill smutný, Bill nemá být smutný. Rty se přitáhl k bratrově uchu. Cítil, jak se Bill pod ním trochu otřásl.

„Ale když jsme konečně spolu…“ zašeptal Tom a mezi rty ožužlával bratrův ušní lalůček.
„Je to tak skvělé.“ Dokončil za něj Bill bez dechu.
„Přesně tak.“
„A neobyčejné.“ Dodal Bill. „Protože je to jen mezi námi, nikdo jiný nemá to, co máme my.“
Tom zvedl hlavu a přitiskl se nosem proti tomu bratrovu. „Ne, nikdo.“

Bill se usmál proti jeho rtům. Tom ucítil slabé lechtání, jak mu bratr přejel palcem po dlani, protože mu stále držel ruce. Tom mu ruce pustil a zasmál se, jak je Bill okamžitě obtočil kolem jeho zad a zmáčkl ho v těsném objetí.
Tom jej objal také a hlavu si opět položil do ohybu mezi Billovým krkem a ramenem.

„Jsi v tom tak dobrý,“ slyšel Billa říkat. „Tak dobrý ve schovávání emocí před ostatními.“
„To ale neznamená, že tě chci méně.“ Řekl Tom rychle.
„Já vím,“ odpověděl Bill. „Jen tě obdivuji, to je všechno. Přeji si, abych byl taky tak dobrý.“
Tom se usmál. „Mám tě rád takového jaký jsi.“
„Opravdu?“ řekl překvapeně Bill. „Vzpomenu si na to, až mě příště zase kopneš pod stolem.“
Tom dal bratrovi něžný pohlavek. „Měl jsi ruku na mém klíně.“
Bill se zasmál. „Cokoliv, bylo to pod stolem, nikdo to nemohl vidět.“
„Ale já jsem to cítil.“ Bill se na matraci trochu nadzvedl.

„Můžeš to cítit znovu teď hned, když budeš chtít.“
Tom zavrčel. Jeho tělo reagovalo přirozeně, třením o bratra.
„Bille…“ varoval ho Tom.
„Co? No tak, dej pryč tu přikrývku.“ Mumlal Bill a snažil se trhnout s peřinou, která byla nacpaná mezi nimi.
Tom ji sevřel. „Ne.“ Řekl se smíchem. „Nemyslím si, že je to dobrý nápad.“
„Jenom chci být blíž.“ Argumentoval Bill.

Chvíli se přetahovali, než to Tom nakonec vzdal.
„Fajn.“
Bill se šťastně usmál a Tom uslyšel ránu, jak něco dopadlo na zem u konce jeho postele, když se zvedl do sedu, aby dal pryč přikrývku.
„Co to bylo?“ Napnul se okamžitě. Podíval se dolů a uviděl na podlaze jednu Billovu botu, za okamžik následovanou tou druhou.
„Co to děláš?“ Zeptal se Tom a podíval se na Billa zúženýma očima. Ten si nyní sundával ponožky pomocí palce na druhé noze.
„Jen si dělám pohodlí.“ Odpověděl Bill vesele.
„No jen si toho pohodlí nedělej moc.“ Zamumlal Tom a přesunul se tak, že byl opět nad Billem. Opravdu se snažil ignoroval velmi zřetelnou erekci, která tlačila proti té jeho.

Když jej Tom políbil, Bill slabě zasténal a jeho ruce sklouzly dolů po Tomových zádech a chtěly se vplížit pod jeho pyžamové kalhoty. Tom se do polibku zazubil.
„Měj ruce… tady nahoře.“ Řekl mezi polibky a zavěsil si Billovy ruce na ramena. „Jasný?“
Bill si povzdechl.
„Jasný.“ Ruce vpletl do bratrových dredů a nohy ovinul okolo jeho pasu.
Tom se podepřel na loktech, takže mohl uchopit bratrův obličej do dlaní a drtivě se mu přisát na rty. Zrovna si říkal, jak se Bill chová poslušně, když si uvědomil tahání za kalhoty. Cítil, jak sjíždějí z jeho boků a přes zadek dolů.
Překvapeně se odtáhl a vyčítavě se podíval na bratra. Otočil hlavu, takže mohl vidět Billovy prsty u nohou, jak zaháknuté za lem pyžama, mu ho stahují dolů, dokud nebylo zmuchlané u Tomových kotníků. Takže teď byl nahý.
„Co jsem ti říkal?“ Otočil se Tom zpět na Billa, který se na něj zubil.

„O nohách jsi nic neříkal!“ Bill nečekal na odpověď, škubl bratrovi s hlavou a přisál se na jeho spodní ret ve stejnou chvíli, jako se tělem otřel o to jeho.
„Sakra!“ vyjekl Tom. Billovy džíny klouzající přesně po jeho penisu, byly téměř moc na snesení.
Bill protáhl ruku mezi nimi a obtočil prsty okolo Tomova vzrušení. Tom se nemohl přinutit bratrovu ruku odstrčit pryč, ale ještě proti ní lehce přirazil.
„Myslel jsem, že jsi říkal, že to je jen líbání?“ zafuněl Billovi do ucha.
„Jsi stejně tak vzrušený jako já,“ odpověděl Bill třesoucím se hlasem a jemně zatahal za bratrův penis. „Stejně se toho potřebuješ zbavit. Můžeš se udělat do mojí ruky… nebo mojí pusy… nebo mého-„

Tom jej přerušil přidušujícím polibkem. Přesunul svou váhu, takže mohl natáhnout ruku směrem dolů. Po hrátkách se zipem Billových kalhot, Tom pronikl rukou dovnitř a zjistil, že Bill nemá žádné spodní prádlo. Překvapeně zabručel a uchopil bratrovo vzrušení, které do něj pomalu dloubalo.
Bill se posouval proti bratrově dlani a z úst mu unikl hluboký sten.

„Víš,“ řekl Bill. „Jsme tu sami… a zvuková zkouška bude až za několik hodin.“ Palcem volné ruky přejel po Tomově čelisti a skousávaje si ret, se podíval bratrovi do očí.
Tom nemohl popřít, že jeho penis reaguje na to, na co Bill naráží. Ale on sám věděl, že je to šílené.
„To nemůžeme,“ zamumlal opravdu lítostivě. „Kdokoliv z našich lidí sem může přijít a… nevím co by bylo horší – nechat se chytit, nebo muset přestat.“ Tom zrudl a skryl si obličej v Billových vlasech.
„Prosím… Prosím, Tome,“ naléhal Bill. „Uslyšíme, když někdo přijde do autobusu a nikdo nebude otvírat tvoje závěsy, když jsou zatažené. Chci tě…“ lehce Toma stiskl.
Tomovy boky nedobrovolně poskočily dopředu. Zanaříkal. Co chtěl jeho penis a co říkal jeho mozek, byly dvě naprosto rozdílné věci.

„Už to jsou věky.“ Dodal Bill, očividně cítící Tomovo rozpadající se rozhodnutí a chytil se toho.
Tom si nevěřícně odfrkl a zvedl hlavu, aby na bratra viděl. „Miloval jsi se se mnou včera!“ zasupěl.
„Včera jsou věky.“ Zakňučel Bill. „Mimo to, chci tě v sobě.“
Tom vyslal na bratra prosebný pohled a doufal, že Bill přijde k rozumu, protože ten Tomův hrozil sesypáním.
„Toužím po tobě.“ Řekl Bill tenkým hláskem.
A Tom měl právě dost. Už nemohl vydržet to lehké trucovité našpulení bratrových rtů.
„Vůbec nemusíš nic dělat.“ Řekl Bill rychle a snažil se vykroutit z pod Toma. „Já udělám všechno.“ A strkal do bratra tak dlouho, dokud neležel pod ním, na zádech.
Tomovo srdce splašeně bilo, když sledoval Billa jak pořádně zatahuje závěsy. Nemohl uvěřit tomu, co se chystají udělat, ale lhal by, kdyby řekl, že to nechce.

autor: Haylzee
překlad: Crowley
betaread: Janule