Dvě jednoduchá slova, která bych ti říkal, kdykoliv bych mohl.
Dvě jednoduchá slova, která v sobě mají velký význam.
Je smutné, že ti je říct nemůžu, protože by nerozuměli.
Tohle je zvláštní pocit. Pocit nás dvou, něco, co oni nemohou pochopit. Někteří řeknou, že vědí, jaký je to pocit, ale ve skutečnosti se tomu ani nepřibližují.
Co jsem cítil?
Co to znamená?
Byl jsem tak zmatený, když jsme byli spolu, protože jsem věděl, že to chvění a závratě se vrátí. Chtěl jsem vědět, co to je, ale nemohl jsem najít ta správná slova.
Ale všechno se to změnilo, když jsi ta dvě slova vyslovil ty.
Bylo to vůbec správné?
Nikdy předtím jsem se takhle necítil. Jasně, byli tu lidé, kteří se mi líbili, ale nikdy ne takhle. Jak jsem měl vědět, že to, co cítím, je právě ono? Nechtěl jsem tě zklamat. Riskoval jsi tak moc, když jsi mi těmi slovy vyjádřil svůj cit.
Ostatní to nikdy nepochopí. Protože to, co máme, je speciální. Jsme to pouze my a nikdo jiný. Je to náš malý, dokonalý svět. Pouze by řekli, že to není reálné, že je to faleš.
Bože, chci vykřičet do celého světa, co k tobě cítím. Říct každé žijící osobě to, co máme. Ale nemůžu a trhá mě to zevnitř. Možná to navenek nevypadá, ale trhá.
Každý jen vidí tu masku, za kterou nosíme schovanou bolest. Oh, vím, že to chceš taky říct světu. Sakra, vím, že bys to udělal, kdybys nevěděl, že se to lidem nelíbí.
Pokaždé, když vedle sebe ležíme a ty se dotkneš jemně mé tváře…
Pokaždé, když se jemně políbíme…
Pokaždé, když se obejmeme…
Pokaždé, když je jeden z nás smutný…
Pokaždé, když jeden z nás cítí bolest…
Pokaždé, když je jeden z nás šťastný…
Cítím v srdci, že jsme to…
… my…
… a to není špatné…
Jak může být pocit jako tenhle špatný? Nemůže. Jsi jen můj a jediný, už nebude žádný jiný. Udělali bychom pro sebe cokoliv… umřeli bychom pro sebe.
Ale jsme šťastní, že?
Máme přátele, kteří jsou jako naši bratři, kteří nám rozumí. Rozumí tomu, že co máme, je speciální pouto, a jsou pravděpodobně jediní, kdo to pochopí.
Dotýkám se jemně tvé tváře, když vedle mě ležíš. Připomíná mi to, jak šťastný jsem, když jsem takhle s tebou. Když na tebe myslím, vždycky se usmívám. A být s tebou mi přináší pocit, že jsem ta nejšťastnější osoba na celém světě.
Jeden den… Jednoho dne jim řekneme, co cítíme…
A nebudou schopní nás od sebe oddělit, protože naše pouto bude tak pevné, že nic neprojde skrz. Ale do toho dne…
Vždy a navždy…
Miluji tě…
autor: Elle_Chan
Nádhera ❤❤❤
Krásně napsané.*****************
Milá poviedočka. Taká jemná. Ďakujem za preklad.