V těžké viskovce z broušeného křišťálu cinkly dvě kostky ledu, které tam vhodil Bushido, aby k nim vzápětí dolil ještě dva pořádné frťany Glenlivetu. Přidržel si skleničku proti světlu a pozoroval tančící odlesky barev, odrážející se od broušeného skla a prostupující jantarem skotské. Vůně alkoholu jej zaštípala v nose, Bushido si konečně loknul.
„Fakt si nedáte nic k pití?“ Napjaté ticho za jeho zády bylo přerušeno náhlou smrští horečného šuškání a Bushido se potutelně usmál a nanovo si přihnul ze své sklenky. Pak šepot znenadání ustal.
Bushido se za hlasem obrátil a zrak toho druhého se okamžitě stočil k zemi. Z výrazu Billovy tváře bylo vidět, jak si je nejistý. V Bushidových očích zaplály rošťácké plamínky poťouchlé radosti, to ovšem jen do okamžiku, kdy se podíval na Billovo dvojče. Tom byl pohodlně usazený v rohu pohovky, jednu paži měl přehozenou přes její hranu za Billovými zády a tu druhou si ležérně opíral o měkké, polstrované opěradlo na opačné straně. Bokem kotníku jedné nohy spočíval na koleně nohy druhé a vypadal přitom jako někdo, komu to tu celé patří. Bushido pocítil, jak se ho zmocňuje podrážděnost a bručounsky stáhl oči do tenkých štěrbin.
Na zlomek vteřiny se zdálo, že Tom svůj stoický klid nedokáže uhlídat. Prozradily ho dětsky doširoka roztažené oči, jež vypovídaly o jeho momentální zranitelnost a o tom, že se tu cítí být spíš jak na jehlách. Pak se ale do Tomova obličeje vrátila natrénovaná a tak dobře známá fasáda suverénnosti. Odkašlal si, zaujal široký posed, ve kterém roztáhl nohy machrovsky od sebe, botama se zabořil do koberce, předklonil se dopředu, kostnaté lokty zapíchl do kolen a hlavu mírně svěsil mezi ramena.
Otevřel barovou skříňku na stěně a chystal se z ní vytáhnout další vychlazenou hladkou sklenici, když zaslechl povzdychnutí z pohovky za svými zády. Pro tentokrát byl Tomův hlas hluboký a zněl, že je úplně pod kontrolou. „Dám si to samé, co Bill.“
Dříve potlačovaný smích se v Bushidově hrdle začal opět probouzet k životu a rapper se rychle kousl do citlivé kůže rtu, ve snaze ho v sobě zadusit. Svižným krokem přešel napříč pokojem a podal Tomovi jeho drink. Když ho Tom nejistou chvějící se rukou přijímal, Bushido se snažil nekřenit. Když ale na Bushida vzápětí pohlédly obrovské, pohádkově nádherné oči Billa, když k němu natáhl křehkou, štíhlou ruku, aby od něj přijal svou skleničku, a když se o bílé jemné klouby Billovy ruky otřely jeho drsné prsty, byly to teď jeho vlastní ruce, co se roztřásly. Soustředěním stáhl obočí a vrátil se k baru pro svou sklenku s drinkem, nohy jako ze sulcu. Zhluboka se napil pálivé tekutiny, doufajíc, že skotská z něj všechnu nervozitu vyžere. Bezpodmínečně potřeboval chvilku, aby se dal dohromady a zklidnil své nervy, a tak se rozhodl nalít si další dvojitou míru skotské, aby se hned nemusel k dvojčatům Kaulitzovým otočit. Nakonec to ale udělat musel.
Naproti pohovce stálo hnědé kožené křeslo. Když ho Bushido obcházel, aby si do něj mohl sednout, přejel po jeho opěradle zlehka prsty. Předklonil se dopředu, svým posedem kopírujíc ten Tomův. V místnosti se rozhostilo ticho jako v kostele a tím jediným, co ho občas přerušovalo, byla nesmělá, sporadická usrknutí ze sklenic a Billovy nenechavé prsty, co nepokojně rozškrábávaly šev na jeho džínách.
„Jste si jistí, že to, o co jste mě požádali, pořád ještě platí?“ Otázka nebyla přímo mířena ani na jednoho z bratrů, a když ji Bushido kladl, stále se díval nepřítomně do své sklenky.
„Bille?“ Bushidův hlas byl protentokrát laskavě hladivý jako ten nejjemnější samet, ale i tak sebou Bill trhl.
Bushido dopil svou skotskou a postavil se. „Ještě se chci zeptat na jednu věc.“
„Ale proč právě já?“ Bushido se nedal a při opakované otázce zkřížil paže na prsou.
Bushido ani nehlesnul, oči jako přikované k Billovi. Nesporným stávajícím faktem opravdu bylo, že po Billovi neskutečně toužil, a to už nějakou dobu. Myšlenka, že by Billa někdo mohl nechtít, mu vůbec nešla na rozum. Ten hoch byl prostě nádherný. Byl krásnější než většina dívek, ale nebylo to jen v jeho kráse. Měl v sobě něco navíc, co si ani Bushido nedokázal vysvětlit. Z jeho nitra jako by vystupovalo světlo, které ho celého prozařovalo. Bylo v něm něco, co z jeho drobného, štíhlého těla činilo středobod vesmíru. Stačilo, aby jej člověk jen jednou zahlédl, aby se nechal vtáhnout do sítí Billova šarmu, a byl už provždy ztracen. Každý jím byl omámen, pohlcen silou Billova kouzla, a neměl šanci na únik, i kdyby stokrát chtěl. A nejbáječnější na tom všem byl ten frustrující poznatek, že jste Billovi uniknout vlastně ani nechtěli. Být uvnitř Billa, v jeho nitru; Bushido netoužil po ničem jiném, než zakusit Billovo nitro.
Tom si začal pohrávat s kšiltem čepice mezitím, co jeho čelist pracovala naplno, zatínajíc se a povolujíc svaly Tomovy tváře tvrdnoucí v křečovitém sevření. Tom se postavil. „Hele… možná by nebylo od věci…“ nečekaný Bushidův pohyb ale Toma umlčel.
V Bushidovi se mísily pocity nervozity a nedočkavé svíravé potřeby, pociťoval, jak se v jeho útrobách rozžíná oheň. Jestli se do toho mají pustit, a bůh je mu svědkem, jak moc po tom prahne, tak to musí být teď hned. Odlepil se od barového pultíku a přešel pokoj, až se ocitl přímo před Billem, kterému nabídl nataženou ruku. Když k němu Bill vzhlédl, dívaly se na něj obrovské, průzračné tůně, v jejichž hlubinách Bushido spatřil touhu, ale i strach. Sametově hnědé oči sklouzly na zlomek vteřiny k Tomovi stojícím vedle něj, a štíhlá studená ruka nakonec vklouzla do té Bushidovy.
Cesta do ložnice byla ztělesněním kousavé žinantnosti a zdála se být nekonečnou. Přemítal, proč si musel pořizovat takhle stupidně obrovský barák, i když mu bylo jasné, že mu to do ložnice nepřišlo daleko, protože by museli ujít kus cesty, ale protože při tom mezi nimi nepadlo ani jedno slovo, a protože ta potřeba v nich byla tak patrná. Bylo to tak těžké, protože šli ze všech pokojů, co v domě měl, cíleně právě do ložnice. Billova ruka se začala v Bushidově teplé dlani potit. Bushido ji zlehka zmáčknul a popotáhl ho za ni ke dveřím na konci chodby.
Otevřel dveře do své ložnice a pobídl dvojčata dovnitř, dveře za sebou pak zavřel a zamknul. Přešel pomalu do středu pokoje, kde na malém vyvýšeném stupínku stála obrovská postel, uhlazená nadýchaným, krémově béžovým přehozem a kolem jejíž pelesti byly naaranžovány hromady buclatých polštářů. Takhle rozhodně nevypadalo hříšné doupě neřesti a slasti, které by si s jeho jménem mohla většina spojovat, ale jemu to tak vyhovovalo. Sem směla jen hrstka vyvolených a tady mohl být Bushido opět jen Anisem.
Chytil se pelesti postele a snažil si ve stoje vyzout boty. Nemohl přitom ignorovat dusivé, mrtvolné ticho, které obklopovalo dva ostýchavé mladíky stojící u dveří. Bill si hrál s uzávěrem zipu u své kožené bundy, zatahoval jej střídavě pár zubů nahoru, otvíral pár zubů dolů, Tom přešlapoval z nohy na nohu, ruce si nakrátko založil na prsou, aby je pak zase spustil volně kolem těla, až je nakonec sepjal před sebou. Větrák na stropě bzučel ve vrčivých monotónních otáčkách a Bushidův žaludek byl samou nervozitou jak na vodě.
Rozešel se Billovi naproti, ale ten už přicházel k němu, krok jistý, i když trochu nesmělý. Natáhl se po jeho roztěkaných rukách, pořád ještě nenechavě popotahujících za zip bundy. Obemknul Billovy štíhlé prsty a uzavřel je ve svých. Čekal, až na něj chlapec pohlédne.
Jeho záměrem bylo Billa povzbudit, ujistit jej, že všechno je v tom nejlepším pořádku, proto se na něj vřele usmál, ačkoliv by něčí povzbudivé gesto teď potřeboval on sám. Popostrčil jej opatrně směrem k posteli. Zaregistroval, jak si Tom sedá do křesla u stěny vedle dveří, ale starší z dvojčat bylo momentálně mimo záběr jeho zájmu. Celý svět kolem něj se zúžil do postavy Billa, a Bushido ze všech sil bojoval, aby se v ní nerozplynul, neutonul v hloubce Billových sladkých očí, v měkkosti červených rtů, co byly stejně vábivé jako Bill sám. Věděl, že bude muset jít na Billa zlehka a pomalu, i když si uvědomoval, že to pro něj bude neskutečně těžké. Jinak to ale nešlo, a zvolit cestu jinou by bylo stejně pošetilé jako plašení holubů sedících poklidně v korunách stromů.
Když se naklonil, aby Billa políbil, udělal to pomalu a se zadržovaným dechem, v očekávání Billovy reakce. Chlapcova víčka se zatřepotala, a když už byl u něj tak blízko, že se jim začal rozmazávat obraz, Bill oči zavřel úplně. Bushido se dotknul svými měkkými rty Billových úst. Jakmile po nich přejel a ucítil, jak se pod těmi jeho chvějí, stáhly se mu svaly podbřišku a krev se mu začala úprkem tlačit do klína.
Bill se ale zcela zjevně rozhodl pro vlastní taktiku. Naklonil hlavu na stranu a vsál Bushidův jazyk hluboko do úst. To mělo na rappera ten účinek, že se nezdržel hrdelního zachroptění a do těsného objetí svých svalnatých paží sevřel Billův pas tak náruživě, že se o něj zároveň musel otřít zduřelým penisem, který se mu stavěl v kalhotách.
Líbali se tak dlouho, až nemohli popadnout dech. Když se od sebe odtrhli, Bill začal pozvolna otvírat oči. Zdálo se, že se mu do toho vůbec nechce, ale když se pak na Bushida konečně podíval, mužovy nohy se začaly chvět. Bushido viděl Billa už hodněkrát. Potkával se s ním v průběhu let na večírcích, vídával ho na akcích rozdávání hudebních cen, měl možnost ho sledovat i v přímém přenosu na různých talk show nebo na koncertech. Zahlédl ho dokonce párkrát i u zlatníka, kde si Bill pořizoval další třpytivé cetky do už tak početné kolekce prstýnků a řetízků. Po celou tu dobu, co ho znal a co ho náhodně tu a tam potkával, se ale nikdy nestalo, aby se v Billově tváři zračil výraz, který na ní Bushido viděl právě teď.
Billovy oči byly orámovány tužkou na oči, byly tmavé a zářivé, ojíněné oparem vášně, která zabarvovala jeho tváře do půvabně růžova. Chlapcovy rty byly pootevřené a leskly se pod tenkým nánosem lesku na rty. Bushido na nich spatřil zbytky svých vlastních slin a při pomyšlení na to, že by měl Billa posléze penetrovat a svým tělem dobývat, ztvrdnul ještě o poznání víc. Zajíkal se svým vlastním dechem a vrhl se do líbání Billa nanovo. Tentokráte byl ale razantnější a jeho rty si Billa začaly nárokovat a Bill mu oplácel tou samou kartou. Bushido sál Billovy rty a jazyk, dobýval mladíkova ústa a potýkal se se zmítajícím se klouzavým svalem uvnitř, zápolil s ním a přejížděl po něm opatrně svými zuby. Nevěděl, jestli by se radši miloval, nebo Billovi vyhlásil válku, protože obojí mu přišlo v daném okamžiku víc jak skvostné.
Během Bushidova erotického ataku se Bill rukama dostal na jeho prsa, svíral a hladil vypracovanou svalovinu hrudi ukrytou pod tenkou látkou trika, až to nakonec skončilo sežmoulané v pevném sevření Billových pěstí. Bill si Bushida za jeho tričko přitáhl a současně narazil do jeho rozkroku tím svým. Muž do Billových úst zprudka vydechl. Tohle od něj nečekal. Nemohl uvěřit tomu, jak byl ten klučík přímočarý a troufalý. Podcenil situaci jako naivka, když dopředu nepočítal s tím, že by podobná reakce z Billovy strany mohla vyvolat tak neskutečně silný nával rozkoše, který právě zakoušel, a který se šířil od jeho penisu páteří po těle směrem nahoru. Bill do něj narazil znovu a tentokráte při tom i vlnivě zakroužil boky, přičemž se svým přirozením začal zlehka otírat o Bushidův klín. Bushidovi se podlomila kolena. Opakoval si v duchu donekonečna, že nesmí zapomínat dýchat, přikazoval si, že se musí ksakru ovládat, a že to nesmí podělat a ztrapnit se jako nějaký zoufalý zelenáč, co supí a chroptí na zadním sedadle půjčeného auta svého fotra a udělá se ještě předtím, než to stačí strčit do té povolné kurvičky, co s roztaženýma nohama leží na zádech pod ním a z jejíž lesklé, vlhké kundičky, osvětlované jen tlumenou září pouličních lamp, nedokáže spustit oči.
Bushido jejich polibek přerušil a kousínek od Billa poodstoupil. Chytit lem jeho kožené bundy a pomalu ji začít stahovat z Billových ramen, až ji nakonec pohodil nedbale stranou. Z prostoru za jejich zády zaslechl zvuky, které prozrazovaly, že se tam někdo svléká. Otočil se a uviděl stojícího Toma, který si sundával mamutí mikinu a kšiltovku. Poté se Tom znovu posadil do pohodlného křesla. Výraz jeho tváře se nedal rozluštit. Tvářil se skoro flegmaticky, ale prozradily ho neklidné prsty, které potahovaly za záhyby přebytku džínoviny jeho kalhot. Tom byl ranečkem roztřesených nervů.
Bushido vnímal, jak se kolem jeho krku obtáčejí Billovy hubené paže, a jak si v prohlubni dolíčků nad jeho klíčními kostmi laškovně pohrává Billův jazyk. Jeho nitrem se šířil horký plamen a z reakcí jeho těla bylo patrné, jak jde jeho předsevzetí o sebeovládání k šípku. Nahmatal poslepu okraj Billova trička a rychle jej vysoukal nahoru a přetáhl přes Billovu hlavu.
Krásně napsané jak se Anis snaží a Tom pěkně trpí.
Čestne priznávam, že som nemala odvahu čítať, lebo podľa mňa Bill patrí k Tomovi a Anisa fakt nemám rada, ale keďže je tu ďalšia poviedka od tejto autorky a Janule tam spomenula túto, tak som si prečítala koniec a pustila som sa odvážne aj do začiatku. Preklad je úžasný, ale Bushida… fakt nie… ako to Tom môže vydržať… a aj Bill.