autor: Haylzee
Ahoj miláčkové, hlásím s radostí, že Larkys si odpočinula, aby nás zase začala zahrnovat novými překlady od bohyně jednodílek neboli Haylzee, takže na nejbližší měsíc a půl máme na každou sobotu jednu. Kdybych měla přeložit název téhle, tak bych nejspíš hezky česky napsala „Vtěrka“. 😀 Jak uvidíte, významově to na Billa v téhle dvojčecí povídce sedí, ale nemůžu si odpustit vám napsat, jak mi tuhle úžasnou věc přeložil můj starý dobrý translátor. Napsal mi do slova: „Přilnavý jeden“. 😀 On mi vždycky dokáže zvednout náladu, když na mě vyprdne nějakou svou verzi češtiny, která je naprosto šílená. Tak doufám, že si to zase náležitě užijete, Larkys moc děkuju, a vám přeju hezký čtení. J. :o)
Bill byl vždycky laskavý a milující člověk na lidi ve svém životě, zvláště na Toma, ale to nebylo žádné překvapení. Tom moc na ukazování laskavosti nebyl, ale když byli mladší, vždycky byl ten více závislý, byl s Billem celý den a každý den, dokud nevyrostl a nezačal si myslet, že to není cool. Teď se cítil jako nezávislá osoba, v podstatě byl dospělý. Tak dlouho, jak byl Bill kolem něj, bylo vše v pořádku.
Tom si ani nemohl vzpomenout na ten okamžik, kdy si všiml, že se na něm Bill stal mnohem závislejším, pravděpodobně to byl nepatrný posun; když rostli, vyměnili si pozice a Bill byl na řadě s tím, aby se stal na Tomovi závislým. Ne, že by to Tomovi doopravdy vadilo. S každým mazlením nebo postrkováním, s každým pohlazením po zádech nebo drtícím objetím, mu Bill přinášel kousek domova, pocit pohodlí, který Tom nemohl nikde jinde najít, a dostal to všechno, aniž by musel žádat, nebo aniž by se muselo zdát, že to potřebuje, protože Bill nikdy nebyl daleko. Vždycky kolem Toma poletoval jako můra kolem rozsvícené žárovky a byl beze strachu, jako by věděl, že se nikdy nespálí, bez ohledu na to, jak blízko světla bude.
Když seděli na svých obvyklých místech na gauči, Bill měl hlavu na Tomově rameni a Tom se otočil od filmu, ze kterého už od začátku nebyl příliš nadšený. Podíval se na ruku, která pevně svírala jeho kapucu. Látka byla zkroucená okolo Billových prstů a Tom sledoval, jak ji Bill na chvíli pustil, aby ji vzápětí znovu uchopil. Na chvíli se zamyslel, jestli ta kapuce bude zničena, pokud to Bill udělá ještě jednou. To bylo něco, co se nikdy nezměnilo od doby, co ještě ani neuměli chodit; Bill se nevyhýbal žádné přikrývce nebo dudlíku nebo speciálnímu medvídkovi, ničemu, co bylo Tomovo oblíbené, a ani ničemu, co Tom nosil. Tomovo oblečení bylo vždycky rozebráno na tak dlouho, co ho Bill žvýkal. A když byli malí, Bill neměl žádné výčitky, ani pokud šlo o žvýkání Toma, ucha, palce, čehokoliv.
Tom přemýšlel nad posledními pár měsíci, přemýšlel, proč se stal Bill tak závislým. Jeho dostávání se na Tomova místa nebylo nic nového, ale v poslední době to bylo rozhodně mnohem víc; Bill málokdy odešel od Toma, když byli pryč z bezpečí jejich společného bytu, a dokonce i uvnitř něj se Tom nemohl otočit, aniž by na něj jeho dvojče neskočilo s rozevřenou náručí a úsměvem na tváři, nebo se jen stočilo vedle něj na gauči. Nestávalo se často, že by Tom jen tak sám seděl, aniž by se o něj neopíralo těžké tělo, neusínalo na něm a neslintalo mu na rameno. Bylo to, jako mít kočku s velmi hustou srstí a ostrými drápy.
Někdo jiný by se mohl cítit přidušený, ale Tom na to byl tak zvyklý a cítil se divně, když okolo něj Bill nebyl. Všechno to Toma přivedlo k myšlenkám, že s Billem možná není něco v pořádku – že ho něco trápí, znepokojuje, ale když se ho zeptal, Bill to popřel.
„O čem to mluvíš?“ Zamumlal Bill, jeho tvář byla opřená o Tomovo rameno, které ovlivňovalo jeho schopnost jasně mluvit.
„Jen jsem se ptal, jestli jsi v pořádku,“ řekl Tom. „Nikdy nechceš jít s nikým ven a jsi opravdu…“ Věděl, že použít slova jako ‚závislý‘, ‚někoho potřebující‘ a ‚zoufalý‘, by nebyla ta správná volba, tak musel rychle myslet. „Trochu se flákáš.“
Bill nic neřekl a Tom si myslel, že je ignorovaný, ale pak Bill konečně promluvil.
„Jsem jen unavený, to je všechno.“ Přerušoval větu zíváním, jako by chtěl dokázat své prohlášení.
„Yeah,“ řekl Tom. „Vypadá to tak.“
Možná, že to opravdu nebylo nic špatného, možná to bylo jen tím, že byl Bill vyčerpaný a potřeboval Toma jako svou oporu a Tom uměl být zatraceně dobrá opora. Stále mu ale dělalo starosti, že možná Billova závislost na něm bude mít nakonec negativní dopad, nemohl Toma vždycky používat jako polštář, nebo mu sedět na klíně před cizími lidmi, jak rád dělal. Nějaké hranice prostě potřebovaly být vybudovány. Tom by ho samozřejmě nikdy neodstrčil, ale trochu pošťouchnutí k jeho vlastnímu směru by mu nemuselo ublížit.
Ucítil, jak ho Bill oběma rukama objal kolem ramen, o které se opíral, a to bylo skoro, jako by Bill cítil, že Tom přemýšlel o tom, že jej chce odstrčit; Tom si bude muset zkontrolovat ráno ramena, jestli je náhodou nemá samou modřinu.
Možná to bylo něco jednoduchého, jako když Bill potřeboval ochrannou deku, něco vlastního, co by mohl mačkat a pomalu ničit svými prsty, něco, co by mohl taky žužlat. Bill nikdy neměl žádného medvídka nebo jakoukoliv plyšovou věc, a díky tomu nad Tomovou hlavou začala blikat žárovička – koupí Billovi nějakou velkou plyšovou hračku, něco, co by Billa nikdy nenapadlo si koupit. Tyhle věci byly kupovány pro maminky a přítelkyně a novorozence, ne pro vlastní zálibu, ne pro kluka.
Když se podíval dolů na Billa, jak ho ze spánku objímá, Tom si v duchu pomyslel, ‚Tome, ty si ale kurva génius.‘
~
„Proč tu zase jsme?“
Tom nad Georgem protočil oči, když se před nimi otevřely automatické dveře a oni vešli do velkého hračkářství.
„Potřebuju něco pro Billa,“ zamumlal.
„Jako co? Novou hru na playstation?“
Tom zavrtěl hlavou. „Ne, chci mu dát velkého plyšového medvěda nebo tak něco.“ Pomalu se otočil, hledal tu správnou sekci.
„Jako vtip?“
Tom si povzdechl. „Ne, jako dárek. Copak sis nikdy nevšimnul, jak je Bill přecitlivělý?“
„Jo, to je prostě Bill,“ odpověděl Georg, zněl roztržitě. Zvednul Rubikovu kostku a byl zaneprázdněný otáčením jejích stran, mezitím, co šli. „Takže co?“
„Jo, ale potom… nemyslíš si, že se to ještě zhorší? Co když mu něco je?“
Georg vzhlédl od Rubikovy kostky. „A ty myslíš, že mu obří plyšák bude pomáhat?“
Tom zavrtěl hlavou. „Já nevím, jen jsem si myslel, že by mohl být závislý na něčem jiném a ne celou dobu na mně.“
„Woah, myslel jsem si, že vy kluci jste si hodně blízký, takže tobě se vlastně nelíbí, když seš pořád s ním?“ Georg zněl překvapeně.
„Ale ne, to mi nevadí,“ řekl Tom rychle. „Chci říct ne, není to, jako že se mi to líbí,“ pokračoval, cítil se nervózně. Najednou se cítil, jako by o tomhle neměl s Georgem mluvit, jako by to byla jen jeho a Billova věc. „Mně to nevadí, je to jen, jak si Bill najde přítelkyni nebo přítele, nebo cokoliv jiného, když se točí pořád okolo mě?“
„Ah, mám to,“ řekl Georg. „Bylo by pro tebe mnohem snazší, mít vlastní zábavu, aniž by u tebe byl Bill, že?“
„O tom jsem ani nepřemýšlel,“ řekl Tom upřímně. Jeho vlastní vztahy pro něj nikdy nebyly problémem, neměl mezi prací a Billem čas, tenhle druh věcí musel počkat na později, mnohem později. „Jenchci, aby se Bill vzpamatoval. Víš, že vždycky mluví o tom, jak čeká na pravou lásku a všechny tyhle kecy.“ Zastavil se před velkou sekcí plyšových zvířat, které se lišily velikostí, barvou a druhy. „Co bych mu měl dát?“
Georg pokrčil rameny. „Upřímně, kámo, nemyslím si, že je to nějak důležité.“
Tom se zamračil. „Co, ty si nemyslíš, že je to dobrý nápad?“
„Prostě si myslím, že to stejně nic neudělá,“ řekl Georg se smíchem. „Je to ten nejvíc debilní nápad, jakej jsem kdy slyšel.“
„Hej, drž hubu,“ Tom si prohlížel všechny hračky, hledal nějakou, která by se Billovi líbila. Georg prostě jeho bratra nechápal, to nikdo nemohl.
Georg si povzdechnul. „No, poslední dobou se zdá trochu na dně, takže si myslím, že bude milovat jakýkoliv dárek, který mu dáš, rozveselí ho to.“
„Myslíš si, že je na dně?“ Teď Tom opravdu projevoval zájem.
„Ne, nemám na mysli nic vážného,“ řekl Georg. „Jen je nějak klidný, už ani nechce chodit ven, nechce nic dělat.“
Tom přikývnul. „Jo, toho jsem si taky všimnul. Možná bychom ho měli vytáhnout nebo tak něco.“
Georg popadl opici a položil ji Tomovi na rameno. „Mohl bych zkusit ho vzít ven, víš – jestli budeš potřebovat pauzu nebo tak.“
„Já nevím…“ Tom se podíval dolů, cítil se provinile. Bill nebyl žádný problém, který by chtěl předat jinému člověku, Bill vůbec nebyl problém a znělo to, jako by s ním tak zacházel. „Uvidíme. Pochybuju, že by beze mě chtěl někam jít.“
„Tohle,“ uslyšel Georga říkat. „Dej mu tohle, je to perfektní.“
Tom se obrátil ke Georgovi, který držel tu největší plyšovou pandu, kteroukdy viděl. Georg dal sotva svoje ruce okolo té věci. Tom se zasmál a skepticky se na něj podíval.
„Je to trochu… velký, nemyslíš?“
„Ty vole, je to pro Billa, a pro něj není nic dost velké,“ řekl Georg. „No tak, vážně, bude to milovat.“
Tom se znovu podíval na pandu, byla tak rozkošná. Vzal si ji od svého přítele a cítil, jak je měkká. „Oh jo, dobře, beru tohle.“
Mladá dívka u pultu vypadala značně pobaveně, když k ní Tom a Georg přišli a když Tom vytáhnul drahou pandu na pult.
„Pro tvou matku?“ zeptala se dívka, sladce se na Toma usmála.
Tom v duchu zasténal; nesnášel lidi, kteří jednali, jako by znali jeho nebo jeho rodinu, kterou si velice chránil.
„Ne, pro něj,“ odpověděl Tom a pokýval hlavou na Georga, který stál vedle něj.
Georg tu hru znal, usmál se na Toma a věnoval mu zbožňující pohled, když si dívka brala Tomovu kreditku a vše vyřídila bez jediného slova.
Když odcházeli, Tom strčil pandu Georgovi, Georg udělal potřebné vrkavé zvuky a vyšel z obchodu.
~
„Co chceš dnes v noci dělat?“ Zeptal se Bill Toma, protože Tom vjel na parkovací místo.
Tom si unaveně přejel rukou přes tvář, právě přijeli domů z celodenní práce ve studiu a všechno, co chtěl dělat, bylo být doma, ale věděl, že by se měl snažit Billa donutit dělat něco jiného.
„Chceš jít ven?“ Navrhnul a snažil se, aby z té myšlenky zněl nadšeně.
Bill zavrtěl hlavou. „Ne, myslím, že pudu brzy spát. Ale ty můžeš jít ven, jestli chceš.“
„Ne, to je dobrý,“ řekl Tom, každá buňka v jeho těle si oddechla. „Moc se na to necítím.“ Ještě Billovi nedal pandu, Tom chtěl vědět, jestli byl jeho plán tak dobrý, jak si původně myslel, že je.
Bill se rozzářil a otevřel dveře od auta, aby se dostal ven.
Potom se usadil na gauč a Tom šel do svého pokoje, aby vzal pandu, neúspěšně se ji snažil skrýt za zády, když přišel do obývacího pokoje.
„Co to kurva je?“ Zeptal se ho Bill se smíchem.
„Něco pro tebe mám,“ zamumlal Tom. „Jen něco, co jsme s Georgem viděli a mysleli jsme si, že by se ti to mohlo líbit.“ Strčil obrovskou pandu před svého bratra, usmíval se při pohledu do Billovy tváře.
„Oh můj bože, to je tak sladký!“ Bill držel pandu v náručí, třel tvář proti jejímu kožíšku. Tom se cítil docela pyšně. „Je to tak rozkošný! Děkuju ti!“
„Žádný problém,“ řekl Tom, skočil dolů na gauč na své obvyklé místo. Pozoroval Billa s pandou na druhém konci pohovky. „Bože, to je tak úžasné,“ řekl a usmál se na Toma. Potom se natáhnul na gauči, svou hlavu si položil do Tomova klína a svoje ruce kolem jedné z Tomových nohou. „Na co se budeme dívat?“
Tom pustil televizi, vážně nevěnoval pozornost kanálu, na který to přepnul. Podíval se na opuštěné zvíře na druhé straně pohovky.
Panda vypadala stejně zmateně, jako se cítil Tom.
~
Tom stál přes zrcadlem v koupelně a sušil se ručníkem před nanesením deodorantu. Jak si čistil zuby, díval se na sebe do zrcadla a přemýšlel o včerejší noci, kdy on a Bill šli na večeři k rodičům. Potom, co všechno snědli, odešli ven na terasu a popíjeli pivo při sledování západu slunce. A místo toho, aby seděl na své vlastní židli, Bill seděl na Tomovi, naléhal, že je mu zima.
Jejich matka se smála a říkala Billovi velké dítě, ale Bill jen zívnul a přitisknul se k Tomovu krku, říkajíc, že Tom byl vždycky opravdu milý a teplý.
Tom o tom přemýšlel a uvědomil si, že ta panda byl špatný nápad; tahle velká, měkká věc nebyla to, co Bill potřeboval. Nebyla to živá, dýchající věc, která vydávala teplo, a to nejdůležitější, že ani nemohla Billa obejmout nazpět. Bill nepotřeboval hračku, potřeboval skutečné zvíře, něco, co se k němu může tulit, něco, o co se bude starat a dávat mu domov.
Tom si odplivnul do umyvadla, zpříma se postavil a díval se na svůj odraz.
„Tome, ty jsi kurva geniální.“
~
„Takže, co Billovi koupíš tentokrát?“
Tom Georgovi držel dveře od chovatelských potřeb. „Nevím jistě, možná kotě? Něco roztomilého a měkkého, něco k pomazlení.“
„Proč? Nemá už dávno za bratra koťátko?“
„Jdi do prdele,“ řekl Tom a Georg se jen smál.
„Smrdí to tu,“ zamumlal Georg, když se pohybovali po obchodě, minuli ryby, páchnoucí myši a morčata, k místu, kde Tom slyšel tiché mňoukání.
Proti zdi našel řadu velkých skříní, každá byla se sklem, aby se na malá zvířátka dalo dívat. Bylo tam tolik koťat, Tom neměl ponětí, jak by mohl vybrat jen jedno. Usmál se na ta nejmenší, která škrábala po skle, když se před jejich klecí zastavil; Bill by určitě chtěl hravé koťátko.
Na konci celé řady se Tom zastavil, podíval se skrz sklo a uviděl, jak jej ostražitě sledují dva páry velkých, hnědých očí.
„Oh ahoj, maličcí,“ zašeptal a usmál se na dvě malá, ospalá štěňátka, která se k sobě tulila.
Georg byl zaneprázdněný přejížděním prstu po skle klece jednoho z koťat, smál se, jak se to ta malá načechraná věc snažila chytit, kdy na něj Tom zavolal.
„Rozmyslel jsem si to,“ řekl Georgovi.
Georg pozvedl obočí, když uviděl, na co se Tom dívá. „Sakra, Tome. Pes? Psi vyžadují víc péče než kočky, mnohem víc. Kromě toho, nebylo by lepší si pořídit psa od chovatele? Tím chci říct, nejsou tihle psi jen nějaká pouliční směs?“
„Ne za tuhle cenu,“ odpověděl Tom, ukázal na štítek na skle a Georg hvízdnul. „Kromě toho, na pouličních směsích není nic špatného – podívej se, jak daleko jste se ty a Gustav dostali od doby, co jsme si vás vybrali.“
„Haha,“ řekl Georg a přistoupil blíž, aby se mohl na štěňata podívat lépe. „Který z nich mu chceš dát? Jsou opravdu rozkošný,“ přiznal.
Tom sledoval, jak jedno ze štěňat položilo hlavu přes to druhé a zavřelo oči, vypadali naprosto spokojeně. Něco mu na tom připomnělo jeho a Billa a už věděl, co udělá.
„Nemůžu uvěřit, že jsi je vzal obě,“ řekl Georg podesáté, když opouštěli obchod. Tom byl vyzbrojený krabicí s Billovými novými mazlíčky.
„Co? Taky jsem jedno chtěl,“ řekl Tom, ignoroval Georgův pohled.
~
„Bille? Jsi doma?“
Tom opatrně přenesl krabici do obývacího pokoje, našel Billa rozvaleného na podlaze, jak se opírá o pandu.
„Kam jsi šel?“ Zeptal se ho Bill klidně.
„Chci ti něco dát,“ odpověděl Tom, neschopný se neusmívat, protože věděl, že bez ohledu na jakkoliv špatnou náladu, by se Billovi okamžitě změnila.
Bill se posadil, upřeně se díval na krabici. „Co je to?“
Tom se přikrčil a položil krabici na zem. „Otevři to.“
Bill rozevřel vrchní část krabice a zalapal po dechu. Podíval se na Toma s ústy dokořán. „Štěňata? Jsou naše? Můžeme si je nechat?“
Tom se zasmál. „Jo, jsou naše. Koupil jsem je.“
„Awwwww.“ Bill jedno ze štěňátek vytáhnul z krabice a držel si jej před obličejem. „Nejsi ty ta nejroztomilejší věc, kterou jsem kdy viděl!?“
Tom se usmál, když se malinký ocas štěňátka začal vrtět, vypadalo to jako láska na první pohled – jak pro Billa, tak pro štěně.
„Půjdu vyndat zbytek věcí z auta,“ řekl mu Tom a nechal Billa vrkat nad svými novými chlupatými přáteli.
Ve chvíli, kdy se Tom vrátil, se Bill válel po zemi a štěňata skákala okolo něj, vzrušeně ňafala, jak Bill mluvil do svého telefonu.
„Jsou tak rozkošní, mami, počkej, až je uvidíš,“ Tom protočil oči, když Bill přidržel telefon. „Chce s tebou mluvit.“
Tom musel dobrých deset minut poslouchat přednášku jejich matky, jak nezodpovědné bylo si pořídit psy vzhledem k jejich nabitému programu, že věděla, že to bude ona, kdo je bude muset hlídat, a konečně, kdy bude moci přijet a vidět je?
Pozdě v noci se Tom cítil vyčerpaný, když se štěňata konečně uklidnila. Celý večer po bytě honila malé věci, dokud se nezdálo, že se dostala snad do všeho, a Tom zjistil tu jejich o hodně destruktivnější stránku, než měl Bill, pokud šlo o jeho oblečení.
Jedno ze štěňat už bylo v koši, který pro ně Tom koupil, ale to druhé bylo nalevo od Toma, když si sedal na gauč. Bill ho měl na klíně a vypadalo to, jako by mělo každou chvíli usnout, jen dokud na něj Bill nepromluvil, to zavrtělo ocáskem, jak bojovalo s tím, aby zůstalo vzhůru.
„Myslím, že tomuhle budu říkat Chewy,“ (pozn. česky žvýkat) řekl Bill, hladil štěněti záda. „Vzhledem k tomu, že se zdá, že miluje žvýkání čehokoliv, co sežene.“
Tom se usmál, když Bill ke štěňátku nemyslně mluvil; věděl, že našel přesně to, co Bill potřeboval.
„Pojď, Chewy, čas na spánek.“ Bill vzal štěně z klína a svalil ho dolů po pandině chlupaté noze. Bill se posunul k Tomovi a položil mu hlavu na rameno, ruku mě položenou na Tomově stehně.
Tom si povzdechnul a sledoval, jak štěně začalo žvýkat pandinu nohu.
Teď panda vypadala vyloženě naštvaně.
~
„Takže, líbila se Billovi štěňata?“ křičel Georg přes dunění hudby.
„Oh jo, miluje je!“ Tom zakřičel přes stůl ve VIP sekci.
„A?“ Vyzval ho Georg.
Jako na povel se objevil Bill s čerstvou sklenkou v ruce a sednul si na Tomův klín, dokonale ignoroval volné místo na pohovce. Položil svou volnou ruku kolem Tomova krku a Tom uslyšel, jak se Georg směje.
„Co je tu tak vtipnýho?“ Zeptal se Bill, jeho oči vypadaly leskle. Byl opilý.
„Nic,“ řekl Tom, usmál se na něj a zavrtěl hlavou. Bill mu věnoval pokřivený úsměv a opřel se o Toma, zuby zatlačil na jeho ušní lalůček.
Tom se vyhnul pohledu na Georga a vzal Billovu sklenici z ruky. „Myslím, že už máš dost,“ zamumlal.
„To je fuk,“ řekl Bill, nevypadal rozrušeně. „Stejně se nudím. Pojďme domů.“
„Chceš?“ Zeptal se ho Tom. „Jsme tu jen pár hodin.“
Konečně se jimpodařilo Billa vytáhnout ven a Tom se nabídnul být střízlivým řidičem, o čemž si myslel, že od něj bylo velice štědré.
Bill zívl a přitisknul obličej do Tomova krku. „Mmm, jo, jsem ospalý.“
„A co vy, kluci?“ Zeptal se Tom a podíval se kolem na Georga, Gustava a Andrease.
Kluci to prodiskutovali předtím, než se Georg a Andreas rozhodli, že tam zůstanou, ale Gustav chtěl jít domů taky.
Bill mlel Gustavovi do ucha celou dobu do jeho bytu o jejich nových štěňátkách a dalších kravinách. Bubeník vypadal, že se mu velice ulevilo, když se dostal ven z auta.
Trvalo chvíli, než se Bill dostal po schodech k jejich bytu, protože se rozhodl, že se omotá kolem Toma a nechá ho, aby jej vytáhnul nahoru, ale nakonec se jim to podařilo a Tom položil Billa na gauč předtím, než šel zkontrolovat štěňata. Když se vrátil, Bill byl stále ve stejné pozici, v jaké ho nechal.
„Jdu si lehnout,“ řekl mu Tom. „Potřebuješ pomoc?“
Bill rozpřáhnul ruce. „Jen se dostat do koupelny.“
Tomovi se podařilo Billa dostat do koupelny, kde ho Bill znovu a znovu ujišťoval, že je v pořádku a že se sám dokáže dostat do postele.
„Jak chceš,“ řekl Tom pobaveně. „Jen zařvi, pokud mě budeš potřebovat. Ne, že tu usneš, je to příliš studené.“
„Ugh, ano, tati,“ zamumlal Bill, propustil Toma mávnutím ruky.
Tom byl v posteli, hladil se přes boxerky, když Bill vrazil do místnosti ve tmě. Tom otráveně odendal ruku.
„Špatnej pokoj,“ řekl, když Bill padnul vedle něj.
„Huh?“ Bill se převalil tak, že byl proti němu. „Oh, ahoj.“
„Jdi do své vlastní postele, Bille,“ zakňoural Tom.
„Nemůžu se pohnout,“ zasténal Bill. „A stejně, koho to zajímá?“ Šoupal se blíž k Tomovi, až se proti němu tisknul, hlavu měl na Tomově rameni. „Je mi zima.“
„Jdi do prdele, já jsem měl v plánu si ho vyhonit,“ stěžoval si Tom.
„Tak to udělej,“ řekl Bill, jeho slova byla tlumená, jak mluvil do Tomova krku. „Stejně asi za 5 sekund usnu.“
„Ugh, nemůžu to dělat, když jsi tady.“ Tom cítil Billův dech po whisky na svém krku.
„Prostě to udělej,“ řekl Bill. „Jako by si to nikdy předtím neudělal.“
To byla pravda; dvojčata si spolu v minulosti honila, ale bylo to, když byli o hodně mladší, a chtěli to udělat oba dva a ani jeden z nich nebyl opilý. Tom se cítil lacině, jen jak přemýšlel o tom, že to měl udělat v přítomnosti Billa, který vedle něj ležel v takovém stavu.
„Billeeeee,“ snažil se Tom, doufal, že jeho bratr odejde.
„Ježiši, co? Chceš, abych to udělal za tebe nebo co?“ zamumlal Bill.
„Ne!“ Tomovo břicho malinko poskočilo a najednou se uvnitř cítil horký a nemocný.
„Tak už o tom drž hubu a nech mě spát,“ řekl Bill hlasitě a zívnul do Tomova krku.
Tom si těžce povzdechnul, věděl, že to bylo k ničemu. Přesně, jak Bill slíbil, během několika sekund lehce chrápal do Tomova ucha, ale Tom věděl, že bude nějakou chvíli trvat, než usne on sám.
Panda nefungovala, štěňata nefungovala, Tom nevěděl, co jiného by mohlo zabrat. Teď s ním byl Bill prakticky v posteli a nabízel mu vyhonění.
„Hmmm.“ Možná Bill potřebuje víc než náklonnost, možná Bill potřebuje sex, možná je jen nadrženej. To šlo lehce napravit; Tom ho s někým seznámí, pošle ho na rande a nechá tomu přirozený vývoj.
Jo, Tom si myslel, že je zatraceně chytrej.
~
„Jsi zasranej podvodník.“
„Nejsem podvodník, Listingu, ty akorát stojíš za houby.“
Tom seděl na gauči, ohromen Georgovým a Gustavovým chabým argumentováním, mezitím, co hráli Mortal Kombat. Pozval ty dva, aby tu byli přes noc, protože Bill byl na rande.
Tom dlouho a usilovně přemýšlel, s kým Billa seznámit; nebyl si jistý, jestli by měl jít s klukem anebo s holkou, protože Bill měl rád obojí. Ale nakonec ho představa Billa s jiným mužem z nějakého důvodu tolik neuchvátila, tak našel dívku, Mariu.
Maria byla stejně stará jako dvojčata a Tom se s ní potkal přes pár svých starých kamarádů ze školy, kteří mu volali a nutili jej, aby si s nimi vyšel. Zdála se být docela hezká a normální, šla na univerzitu, hádal, že byla i chytrá. A pravděpodobně to byla i jedna z nejžhavějších dívek, kterou Tom viděl osobně, takže splňovala všechny Tomovy standardy, tudíž i vhodné rande pro jeho bratra.
Jen si přál, aby Bill vypadal víc nadšeně, když odcházel z bytu, který večer opustil, aby ji vyzvedl. Namísto toho vypadal, jako by si přál zůstat doma a hrál videohry s ostatními. Po několika hodinách se mu podařilo Billa přesvědčit, aby s ní šel alespoň ven, bylo už dost to, že vůbec vyšel z domu, předpokládal Tom.
Tom zkontroloval hodiny a přemýšlel, jak to Billovi jde. Cítil se hloupě z toho, že se strachoval, ale bylo to poprvé, kdy byl Bill bez Toma déle jak hodinu nebo dvě. Tom jen doufal, že se alespoň dobře baví. Bill byl dlouhou dobu takový společenský motýl, ale pak se zdálo, že to vymizelo a stále bylo Tomovi záhadou proč.
„Zajímalo by mě, jestli se Bill baví,“ neřekl nijak konkrétně.
Georg si odfrknul. „Bože Tome, už po dvacátý za noc jsi vytáhnul Billa. Jsem si jistý, že je v pohodě.“
„Jen doufám, že to funguje, to je všechno.“
Georg zastavil hru a odložil ovladač. „Doopravdy?“
„Jasně,“ řekl Tom. „Proč bych si s tím jinak dělal takový starosti?“ Uslyšel se země kňučení, podíval se přes okraj pohovky a uviděl své štěně Stud, jak se na něj prosebně dívá. Tom pro své štěně nechtěl žádné nemastné neslané holčičí jméno a myslel si, že Stud je dobré jméno pro psa. Tom si všimnul, jak si štěně pyšně vykračuje od doby, co ho tak pojmenoval. Vytáhnul si Stud na klín a položil ji vedle brášky Chewyho, který šťastně ožužlával Tomův pásek.
„Není to jen malinká část tebe, která miluje dávat Billovi všechny ty pozornosti?“ Řekl Georg. „A nevím, jestli sis toho všimnul, ale Bill pořád jen mluví o těchto dnech a vsadím se, že o nich i celou dobu přemýšlí.“
„To není pravda,“ řekl Tom strnule. V žádným případě neřekne klukům o tom, jak se nemohl sám sebe dotkout, protože Bill byl u něj v posteli, horce mu dýchal na krk a navrhoval, že Tomovi vyhoní. Ne, nehodlal o tom mluvit.
„Je,“ řekl Gustav. „Jsi tak koncentrovaný na to, že je na tobě Bill závislý, ale nejsi o nic lepší.“
„Nevíš, o čem mluvíš,“ zamumlal Tom.
Georg se zasmál. „Dobře, a co když Bill přijde domů a řekne ti, že do toho s Mariou praštili a začne chodit ven, a najednou okolo tebe skoro vůbec nebude, a už na tobě nikdy nebude tak závislý? Myslíš, že bys to mohl zvládnout?“
„No…“ Tom se zamračil, opravdu nemyslel na to, co by bylo, kdyby si Bill vážně někoho našel, někoho, s kým by trávil veškerý svůj čas, stal by se závislým na někom jiném. Tomův žaludek se stáhnul, ale snažil se ukázat, že mu to nevadilo. „To by pro něj bylo dobrý, ne?“
„Pro něj možná,“ řekl Georg a obrátil se zpět ke hře.
„Stejně se to pravděpodobně nestane,“ řekl Tom, najednou cítil úzkost.
„Máš pravdu,“ řekl Gustav. „A víš proč? Protože bylo jasný, že Bill dneska ven jít nechtěl a podle mýho názoru na to není připravený. Tak se přestaň snažit ho nutit, ať si dělá, co chce. On na to přijde.“
„Jo…“ Tom je nechal pokračovat ve hře, přemýšlel o všem, co řekli. Možná Bill nepotřeboval, aby do toho Tom strkal celou dobu nos a Tom si to pro sebe udělal horší? Neměl tušení.
Když Bill o pár hodin později prošel dveřmi, jeho pohled říkal Tomovi, že si jeho bratr v brzké době žádnou přítelkyni do bytu nepřivede.
„Jaké to bylo?“ Zeptal se a snažil se, aby zněl nadšeně.
„Bylo to v pohodě,“ řekl Bill a pokrčil ramena.
„Ošukal si jí?“ Zeptal se Georg ze svého místa na podlaze.
Bill udělal obličej, když si stahoval boty. „Ne, ty prase.“
„No, a osahávals jí aspoň?“
Bill hodil po Georgovi botu, těsně minul jeho hlavu. „Nebuď nechutnej.“ Zmizel v chodbě a Tom slyšel bouchnout dveře od koupelny. Sám z Billovy nálady poznal, že se nevrátí, dokud ostatní neodejdou.
Gustav to zřejmě také pochopil. „Myslím, že je čas jít domů.“ Praštil Georga do paže a vstal.
„Pamatuj, netlač na něj,“ řekl Georg Tomovi, zatímco vycházeli ze dveří.
„Jo, jo.“ Mávl Tom rukou a posadil se znovu na gauč, čekal na Billa, až vyjde a všechno mu povypráví.
Věděl, že Bill přichází, protože Stud a Chewy se seškrábali dolů po Tomových nohách a rozběhli se dopředu. Bill byl jejich oblíbenec, pravděpodobně proto, že je každý den dusil láskou. Bill se na štěňátka usmál a obě je zvedl do vzduchu, snažil se držet jejich kroutící se těla, zatímco přešel ke gauči.
„Zbožňují tě,“ řekl Tom tiše.
„Já zbožňuju je,“ řekl Bill, políbil Chewyho na temeno hlavy a obě dvě štěňátka položil zpátky na zem. S těžkým povzdechem si lehnul do Tomova klína.
„Bille,“ řekl Tom, když se na něm Bill kroutil, aby našel pohodlnou polohu.
„Co?“ Zeptal se Bill nevinně, opřel se tak, aby jeho hlava byla proti Tomově rameni.
„Co se to s tebou děje? A neříkej mi, že nic, protože já vím, že něco jo.“
„O čem to mluvíš?“
„Podívej se na sebe,“ řekl Tom. „Právě jsi byl venku s neuvěřitelně žhavou holkou, a teď se doma mazlíš se svým bráchou. To není normální.“
„Já nejsem normální,“ řekl Bill a odfrknul si.
„Nevím, co mám dělat, Bille,“ pokračoval Tom, ignoroval ho. „Nemluvíš se mnou a já jsem zkusil všechno, co mě napadlo, abys mě přestal všude pronásledovat.“ Bolelo to takhle říkat, ale Tom to z něj potřeboval dostat. Stejně jako jeho štvalo si přiznat, že měl rád pozornost a náklonnost, kterou dostával od Billa, ale nebyl sobecký, aby to ještě více povzbuzoval, věděl, že to není správné.
Bill se posadil a věnoval mu ublížený pohled. „Co tím myslíš?“
„Dal jsem ti pandu, dal jsem ti štěňátka, kurva, dal jsem ti i člověka! Co teda? Co potřebuješ?“
Bill se na něj zamračil a začal kopat nohama do konferenčního stolku.
„Ty jsi tak hloupý, Tomi.“
„Nejsem.“
„Jo, jsi. Vlastně jsi tak trochu blbec.“
„Fajn, tak mi řekni, proč jsem blbec.“ Tom začínal být trochu podrážděný.
„Nepotřebuju nic z těchhle věcí,“ řekl Bill. „Nepotřebuju praštěné pandy nebo psy nebo holky. Chci se mazlit s tebou, to je všechno, co chci.“
Tom se zamračil. „To je všechno? Chceš se mazlit… se mnou?“
Bill přikývnul, odvrátil tvář od Toma. „Mazlit se s tebou… dotýkat se tě a tyhle věci.“
Tom ztuhnul. Bill se ho chtěl dotýkat. Jeho mozek pracoval naplno, snažil se zpracovat všechny informace.
Nervózně zakašlal. „Um, chceš kluka? Protože víš, mohl bych tě se-„
„Proboha, Tome!“ Bill se na něj zpříma díval. Poklepal Toma lehce po hlavě. „Vím, že nejsi až takhle moc blbej. Vím to.“
Tom jen přikývnul, bál se cokoliv říct. Hluboko uvnitř to věděl celou dobu, nebo měl alespoň podezření, ale nikdy si to nepřiznal. Přál si, aby řekl něco věcného, ale byl beze slov, a tak tam nešikovně seděli ve stínech, ani jeden nic neříkali a Bill stále seděl na Tomově klíně. Tom věděl, že musí něco říct, cokoliv.
„Takže… kde by ses mě chtěl dotýkat?“
Oh ano, tohle určitě udělá celou věc příjemnější.
Bill ze sebe vydal podivný zvuk, který znamenal buď rozpaky anebo rozmrzelost a nebo obojí, a nos přitisknul do Tomova krku, skrýval tvář. Tom se zasmál, cítil, jak trocha napětí mizí. Byl ohromený Billovou reakcí, když viděl, že Bill je ten statečnější, ten, kdo to jako první vše vyřeší.
„Všude,“ zašeptal mu nakonec Bill do ucha, lechtal Tomovu kůži a jeho páteř nutil brnět.
„Oh,“ bylo všechno, co Tom řekl, když mu Bill začal vtiskávat drobné polibky na krk. Ještě pořád mu nic z toho nedocházelo, ale necítil, že by to měl zastavit.
Bill se znovu posadil, jeho obličej zrudnul, když se podíval na Toma, který se usmíval. Naklonil se a Tomovi se rozbušilo srdce. Oh bože, budou se líbat. Když se Billovy rty otřely o Tomovy, Tom ucítil, jak ho něco tahá za džíny, odvrátil svůj obličej a podíval se přes okraj gauče.
„Chewy!“ Zanadával Bill, klepnul štěně do nosu. To potom pustilo Tomovy džíny a odběhlo pryč, pravděpodobně najít nějaké Tomovy boty a zničit je. Bill se rozpačitě podíval na Toma a kousnul se do rtu. „Promiň.“
„To je v pohodě,“ podařilo se Tomovi zaskřehotat, když se Bill pošoupnul k němu a znovu ho políbil. Jak se Tom snažil správně naklonit svůj obličej, omylem tvrdě narazil svým nosem do Billova. „Ow!“ Promnul si nos a sklopil plaše hlavu.
„Omlouvám se,“ řekl Bill klidně. „Tohle tě vážně děsí, omlouvám se.“ Sklouznul z Tomova klína, ale Tom ho popadnul za paži a přitáhnul si ho zpět.
Bill byl nebojácný, nikdy neměl strach se dostat příliš blízko ke světlu a Tom mu nechtěl dávat důvod to začít dělat. Mohl by to udělat, alespoň se snažit, pro Billa.
Tom uchopil Billův obličej a nedal si žádný čas na přemýšlení o tom, co dělá. Billova ústa byla měkká a teplá a Bill je ihned pohybem jazyka otevřel, když jej Tom líbal.
Tom se do toho polibku rychle ponořil, zapomněl na všechno, kromě chuti Billa a jeho hmotnosti, která spočívala na Tomově klíně. Cítil, jak Bill posouvá ruce za krk, držel tam Toma, mezitím, co mu Tom plenil ústa. Bill vydával ty nejvíce potěšené, tiché zvuky a Tom nechtěl, aby přestali. Položil svou ruku na Billovu hruď a cítil, jak rychle Billovo srdce tluče, a utěšovalo ho vědomí, že Bill je stejně nervózní, jak se cítil Tom.
Bill popadl Tomovu ruku a vsunul ji pod svoje tričko tak, že mohl cítit holou kůži. Bill vedl Tomovu ruku přes bradavky, z čehož byl Tom překvapený, protože už byly tvrdé, a když je třel palcem, Bill vydechl do jeho úst, takže Tom pokračoval; líbilo se mu, jak nutil Billa, aby se mu kroutil na klíně.
Bill jel svou rukou dolů, dokud neucítil rostoucí bouli v Tomových kalhotách a Tom zasténal, když přes ni Bill začal třít svoji dlaň, tvrdě tlačil a nutil jeho břicho zahřívat se a chvět. Tom přirazil do doteků svého bratra, neuvědomil si to, vnímal jen to, jak strašně moc to potřeboval.
Bill se udýchaně odtáhnul od Tomových úst a rychle rozepnul Tomův pásek. Tomovi se dech zarazil v hrdle; Bill se ho opravdu chystal dotknout a Tom to opravdu chtěl.
„Kurva,“ zašeptal. Billovy prsty si našly cestu kolem Tomova penisu a vytáhly ho ven. Bill se tím zdál být fascinovaný, jak si hrál. Jeho lehké doteky nutily Toma chtít křičet. Tom se zavrčením trhnul svými boky nahoru, a nakonec si Bill olíznul dlaň a důkladně ho sevřel. Po Tomově penisu přejížděl pomalu, ale pevně.
Tomovy prsty se třásly, ale podařilo se jim rozepnout Billovy kalhoty a potom sledoval, jak si je Bill stáhnul a odkopnul spolu se svým spodním prádlem, než se jen ve svém tričku ocitnul na Tomově klíně.
„Vždycky jsem chtěl tohle udělat,“ zamumlal Bill, rozkročil se nad Tomem a klouzal svým penisem po tom Tomově.
Tom zalapal po dechu; cítil se, jako by dělal tu nejnemravější věc, a že už pár věcí udělal. Nemohl odtrhnout oči od místa, kde Bill pomalu třel jejich penisy dohromady, pohnul svou rukou dolů a uchopil svůj penis, kontroloval pohyb.
Bill se nakonec naklonil dopředu a začal ho znovu líbat a stále se k němu blížil, až na Tomovi skoro seděl. Tom ho viděl, jak se stáhnul zpět, a cítil, jak Bill popadnul jeho penis a dotýkal se jím svého vstupu. Tomovy nohy se třásly; bylo to tak intimní, jako ještě žádná zkušenost, kterou kdy zažil. Jeho penis se pohyboval přesně po Billově zadku a zdálo se, že Billovi se to líbí.
Společně se takhle hýbali, Tom přirážel mezi Billovy nohy a použil svou ruku na Billův penis, když se Bill na jedné ruce zvednul za pohovku a druhou Toma pevně držel, třel se po celé délce jeho penisu. Tom nemohl uvěřit, jak dobré to bylo, nebo jak je tam Bill vzrušující na dotek.
Tom si všiml, že se Bill začal třást a uviděl kapičky potu, které byly těsně pod Billovými vlasy.
„Tomi,“ oddechoval Bill. Snažil se říct víc, ale Tom pochopil a začal ho třít silněji. Bill měl problémy s držením se nad Tomem, tak Tom jednou rukou sklouznul po Billových zádech, dokud neucítil Billův vstup. Trochu proti němu přitlačil a sledoval Billovu tvář, jak se udělal. Bill se nad ním třásl a sténal, mačkat Tomovo triko, ale demolování Tomových věcí nebylo žádnou novinkou.
„Woah,“ řekl Tom, když se Bill zhroutil proti němu, jeho hruď se zvedala.
Bill zasténal do jeho krku a pevně Toma chytil. Tom byl tak blízko, ale jeho penis byl stále ještě bolestně tvrdý a pulzoval proti Billovu zadku. Nejvíc byl potěšen, že se mu konečně podařilo Billa udělat šťastným.
Bill se pomalu posadil, vypadal zmateně, ale spokojeně, ospale se na Toma usmál.
„Chci tě udělat,“ řekl a Tom se s ním nehodlal dohadovat. Bill sklouznul zpět, dokud nebyl Tomův penis znovu před ním, ještě jednou si dlaň navlhčil ústy a potom popadnul Toma, jemně ho mačkal.
Tom se opřel o gauč a plně si vychutnával ten okamžik, sledoval, jak Bill přejíždí po jeho penisu.
„To je tak dobré,“ řekl Billovi. „Tak kurevsky dobré.“
Bill se usmál a přiblížil se, jeho tvář se vznášela malý kousek od Tomovy. Tom cítil jeho dech a začal sténat, jakmile ho Bill začal hladit rychleji.
„Udělej se,“ řekl Bill proti jeho rtům, políbil ho ještě jednou předtím, než se Tomova víčka začala klepat a on pulsoval v Billově ruce. Úleva přišla v podobě silného orgasmu, který nutil jeho prsty se kroutit a jeho hlavu explodovat.
Když se Tom uklidnil a byl schopný normálně fungovat, zatahal ho Bill lehce za dredy a omotal svoje ruce kolem Tomova krku.
„Můžu dneska večer spát ve tvém pokoji?“ Zeptal se.
Tom se na něj usmál a lehce přejel Billovi po tváři. „Můžeš v mém pokoji spát každou noc, pokud chceš.“
Bill se rozzářil a sklopil hlavu do Tomovy hrudi. „Dobře, ještě jsou jiný věci, co bych chtěl dělat.“
„Oh, jo?“ Zeptal se Tom, hladil Billova záda. Líbilo se mu, jak to celé vyznělo. „Jako co?“ Nikdy by ho nenapadlo, že flirtovat s Billem by mohlo být tak zábavné.
Bill se posunul, až se jeho rty dotkly Tomova ucha. „Chci tě opravdu tvrdě sát.“
Tom se málem udusil vlastním jazykem; Bill zjevně nehodlal opustit nic, ze své představivosti.
Přes Billovo rameno mohl Tom vidět velký korálkovitý pár černých očí, který se na něj vyčítavě díval přes celou místnost.
Panda vypadala vyloženě pohoršena.
autor: Haylzee
překlad: Larkys
betaread: Janule
chudacek panda! 😀
uzasne!♥ wic neni co rict
Tahle povídka je úžasná, už jsem ji dřív četla v originále a modlila se, aby se tu taky někdy objevila přeložená a ono hle, objevila se. Překlad byl úžasný, děkuju Larkys. Tohle je jedna z těch povídek, kterou si po čase mileráda přečtu znovu:)
To je ta krasna a legracni o pande. Ja nad originalitou a napady pani autorky nedokazu prestat zasnout. Kde ona na ty skvely napady chodi. Cetla jsem ji pomerne davno v originale a preklad je stejne dobry. Opravdu krasna povidka.
Tohle je přesně ten důvod, pro povídky od Haylzee prostě miluju. Všechny jsou naprosto dech beroucí, ale přitom tak neuvěřitelně reálné, až se nad tím jeden musí pozastavit. Prostě… další skvost do sbírky povídek, ke kterým se více-méně pravidelně vracím…
A už se těším na příští sobotu 🙂
Mohla bych, prosím, být tou "pohoršenou" pandou? 🙂 Klidně ať si mě tam ožužlávají ta neposedná štěňata… ten pohled na twinsátka by mi za to stál 😀
No co k tomu říct…? Když to vezmu kolem a kolem, tak je to téma, které už tu x-krát bylo, ale… ALE! Zpracování je naprosto dokonalé, jak taky jinak, když to psala Haylzee (a samozřejmě i díky výbornému překladu!) – a to z toho dělá opět skvost mezi povídkami!
Při čtení týhle povídky jsem se do toho naprosto zamilovala ♥ Je to jedna z jejích nejlepších tvoreb! <333 Mám to uložený a už teď vím jistě, že si to přečtu co nevidět znovu. Okouzlilo mě, jak mu dal ty štěňata a ještě víc, jak se k němu i tak pořád lísal ♥ Äwww!
Larky? Překládej dál, jo? 😀
"Kromě toho, na pouličních směsích není nic špatného – podívej se, jak daleko jste se ty a Gustav dostali od doby, co jsme si vás vybrali." // Tahle věta mě dostala. :DD
Skvělé dílo, což se u Haylzee samozřejmě už očekává. 😀
Larkys vítám zpět po odpočinku a děkuji za překlad. 🙂
Ta panda byla perfektní 😀
Moc pěkné
Oh, oh ! Konečně zase něco od Haylzee <3
Perfektní překlad opět ! 🙂
Zbožňuju všechny ty zápletky, emoce a chtíč, který Haylzee do povídek dává. Já k ní nemám slov. Nádhera.
Dokonalá povídka od dokonalé autorky… Já tu holku fakt žeru a těším se na další sobotu!!!
A z celé povídky byla PANDA opravdu nejlepší… xDD 🙂
já taky souhalsím. PANDA je nejlepšíííí xD je opravdu pohoršena, chudinka… určitě slintala xDDDD
no dokonalost 🙂 a chudák panda! 😀 😀
😀 v tom úvodu sem nejdřív četla "přilnavý JELEN" 😀 😀
no a panda – myslim, že se teď stane němým, plyšovým a jediným svědkem nemravností bratří Kaulitzových 😀
Náádhera moc povedený.Ta panda xD Jako vždy perfektní povídka 🙂
Wow tak u tohohle sem vážně nemohla.Mov mě fascinoval Tom a jeho dárečky pro Billa a nejlepší byl Georg s Tomem v tom hračkářství u tý pokladny.Z toho sem vážně nemohla.Takže abych to shrnula jeto úžasná povídka a je moc krásně napsaná.
wow tohleto byla prostě dokonalost. Tom byl strašně roztomilý, jak se snažil přijít na to, co by Billa udělalo šťastným. Chudák ta panda, hlavně na tom konci, vypadá to, že toho chudák bude muset vydržet ještě hodně!:DD A ty štěňátka, bože, mám slabost pro pejsky a jak se z nich Bill radoval to bylo naprosto rozkošné!♥ A ten konec… prostě luxusní! Konečně ten náš hlupáček Tom pochopil… :)) Nádhera, tahle autorka píše prostě úžasně a má skvělé nápady. A taky chci poděkovat za úžasný překlad, už se těším na další… :))
Naprosto úžasná a krásná povídka ♥
Na téhle autorce miluju, že její povídky jsou neuvěřitelně reálné a přirozené, strašně se mi líbí, jak všechno pomaličku, lehce a jako by mimochodem přechází od náklonnosti až po skutečný cit a ve výsledku to vyznívá prostě nějak….normálně =)
Všechny její povídky jsou jako opravdové, uvěřitelné a skutečné, takhle nějak se to může mezi našimi dvojčaty opravdu odehrávat =)
Nádherné ♥♥♥
A děkuju za úžasný překlad =)
newím co wíc napsat než že to bylo krásné.
miluju pandy…
přilnavý jeden 😀 nevím proč, ale přijde mi to děsně roztomilý! ♥ 😀
A povídka sama? uáá! 😀 A že tu budou každou sobotu? uáááá! 😀 Asi z toho i zaslzím! 😀 Haylzee miluju ♥ Řikám to sice pokaždý, ale je to pravda! ♥ A taky jsem samozřejmě hrozně vděčná Larkys za překlad! :)))
Trochu mě tady teda rozčiloval Tom, jak se tvářil, že mu ta Billova "přilnavost :)" vadí, ale má štěstí, že si nakonec uvědomil, co je pro něj nejlepší 😀 Jinak hrozně se mi tu líbilo to přirovnání Billa k můře a poznámky o pandě 😀
Těším se na další sobotu! 🙂
Panda bola skvelá 😀 chúďatko opustené. Nádherná poviedka, Tom bol nakoniec ten menej dospelý 🙂
Nádhera!♥
Miluju to, jak se Tom o Billa staral a pořád přemýšlel jak udělat Billa šťastným a kupoval mu dárečky 🙂 Takového Toma mám moc ráda a Bill určitě taky 🙂 Nakonec jsem ale ráda, že mu Bill řekl, že jediné co chce, je on! 🙂 To bylo krásné 🙂 Celá ta povídka byla tak krásně neviná a něžná 🙂
Mockrát někuji za překlad 🙂
Toto bolo super a aj vtipné. Panda nemala chybu (chúďatko, čo všetko musela znášať a vidieť :D) a Tomiho správanie.. takého ho zbožňujem 🙂
Panda bola pecková s tým záverom 😀 .. a Tom,ako sa snažil na začiatku Billa od seba odpútať, tak zdá sa,že na konci mu to už až tak nevadilo 😛
Skvelá poviedka, samozrejme ako všetky od Haylzee 🙂