autor: emseviltwin
Krátkou jednodílku z prastarých začátků v roce 2008, ve které autorka odhaduje, jak asi mohlo vzniknout Billovo tehdy nové tetování na boku, pro vás přeložila Vanity Blair. 🙂
Tom to chtěl mezi nimi udělat oficiální už měsíce. Tedy oficiálně oficiální za jakoukoliv cenu. Dlouhou dobu už žili jeden pro druhého, dokud je šok ze zrušených koncertů a neočekávaný sled událostí nerozdělil tak, že jedno dvojče bylo v Německu, zatímco druhé bylo uvězněno v Itálii, a Tom našel sám sebe, jak bez pečlivého rozmýšlení říká, co si o jejich vztahu skutečně myslí.
Ovšem mohl si vybrat lepší čas, kdy to na Billa vybalit, než když seděl na nemocniční posteli a chystal se podstoupit operaci. Alespoň na pódiu byl Bill schopný ještě mluvit, ale bylo sotva slyšitelné, když sotva zaskřehotal: „Tome…“
„Ne, ne, nemluv.“ Řekl Tom. Nedokázal zastavit paže, které se natahovaly před skládané přikrývky k Billovi, ani ruce hladící jej ve vlasech. „Neměl bys mluvit. Já to neměl říkat. Je to dobré, v pořádku, promluvíme si později.“
Bill jej zastavil, stiskl jeho ruku, a když se Tom podíval do bratrovy tváře, uviděl, že má vlhké oči a červené tváře. Jeho hlas byl jako čerstvý vánek nad rozžhavenými uhlíky, když vydechl: „Já chci.“
Měli sotva čas na to, aby se políbili a zašeptali svá „miluji tě“, než přišli lékaři, Toma zaplavila nervozita jako tsunami a udělalo se mu špatně. Bill mu věnoval napjatý úsměv a ještě jednou stiskl jejich prsty dohromady, než jej odvezli pryč.
Teď už Bill mohl mluvit, a že mluvil. Non-stop. A kdyby Tom nebyl tak šťastný, že slyší bratrův hlas, musel by si stěžovat, že mu kazí rytmus.
„Měl jsi pravdu, Tomi.“ Vzdychal Bill, dokonce i když se prohýbal v zádech.
„Mmmm.“ Tom stále pohyboval svými boky, klouzal pomalu dovnitř a ven z Billova horka a houpal se mezi jeho nohama. Jeho bratr byl před ním roztažený na jeho straně postele. Jejich postele. V jejich domě. Nedobrovolně Tomovy boky narazily dopředu.
Bill zasténal a pak zamumlal: „Máme teď své vlastní místo, že? To je docela vážné.“
„Je to velice vážné.“ Zabručel Tom. Přesunul svou váhu dozadu, posadil se na paty a rukou pohladil Billovo stehno, které zvedl a opřel si jej o své tělo.
Nyní to bylo vážné už několik měsíců. No, v určité míře to tu bylo vždycky, ale teprve od přelomu nového roku byli oba opravdu připraveni tomu čelit. Byli připraveni si přiznat, že tohle je pro ně a že nechtějí nic jiného.
Dům byl první věc. Jen jejich vlastní místo, kde se mohli zavřít před zbytkem světa, přesně jak o tom Bill už roky zpíval.
Tom hladil Billovo stehno dlouhými, hladkými pohyby a sledoval, jak se bratrova kůže napíná přes jeho slabou kostru. V dlouhých liniích se na jeho bledém těle rýsovala žebra. Billovy vlasy se rozprostíraly na bílém povlečení, jak se kroutil a mělce zasténal.
„Vždycky to bylo vážné.“ Řekl Tom pomalu, jeho dech se zrychloval. Přirážel pomalu a hluboko, držel se uvnitř Billa a cítil, jak se Billovo stehno přitisklo proti jeho břichu.
Bill zavzdychal. „Ah…“ Jeho oči se třepotavě otevřely a on zalapal po dechu. „Já vím.“
„To je ono.“
Tom se začal znovu pohybovat, a jakmile to udělal, Bill se opět prohnul v zádech. „Chci nové tetování.“ Vydechl.
Tomovy boky ustrnuly a jeho prsty se zaryly Billovi do stehna. „Co?“ točila se mu hlava; v té oblasti, která byla spojená s Billem, bylo příliš mnoho krve. „Cože?“
„Zaznamenat to.“ Mumlal Bill. „Jedno pro nás. O nás.“
Tom cítil, jak se něco pohnulo v jeho žaludku, a tvrdě do Billa přirazil. Zabručel: „Kam?“
Bill otevřel oči, ušklíbl se a kousl se do rtu. „Kamkoliv.“ Vydechl. „Kam budeš chtít.“
Tomovy oči těkaly po těle před ním, kreslily elegantní slabé linky ve zpocené kůži, bledé i tmavé. Zatlačil dopředu, ponořil se hlouběji a jednu ruku rozprostřel na Billově boku, přejížděl z jedné strany na druhou a cítil žebra, která se tlačila vzhůru, aby se s ním setkala. Přejel rukou nahoru do Billova podpaží, dolů na jeho bok a pak zpátky nahoru a zatlačil na klec obklopující Billův hrudník.
„Přímo sem?“
Bill kývl a další sten opustil jeho pootevřené rty.
Tom dál přirážel dopředu, opatrně Billa zatlačil na záda a zvedl jeho nohu do výšky tak, že je téměř zaklínil mezi jejich těly. Jejich kůže byla zpocená, jejich dech vlhký. Tom si byl jistý, že jejich oči jsou ještě vlhčí.
„To je ono.“ Vydechl Bill a Tomova ústa se spojila s jeho.
„Tohle je všechno.“
překlad: Vanity Blair
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 14
Parádní povídka, sice krátká, ale i tak se mi moc líbila a nic mi v ní nechybělo. Výborný nápad na povídku. Děkuji autorce za napsání a překladatelce také moc děkuji za skvělý překlad. 😉
Krásná povídka.
Krásne napísané, hoci priznávam, že mi akosi unikla hlavná myšlienka. Nie pointa, len význam toho celého. Ale napísané je to krásne.