autor: elvisfan
Tentokrát si budete moct přečíst povídku na aktuální téma, kterým je Valentýn. Amerika tímhle svátkem každoročně žije, takže se na THF pořádají hody valentýnských povídek. Tuhle napsala naše stará známá elvisfan v roce 2016 a Vanity se rozhodla ji pro vás přeložit. Užijte si ji a nezapomeňte na komentář, abyste měli ještě dlouho co číst. Každý komentář autora nebo překladatele potěší, ať už je to jen vyjádření díků za překlad, nebo i něco k ději. Nezapomínejte na to, protože to je hlavní palivo pro všechny, kdo se neúnavně snaží vám dodávat pravidelné čtení na tenhle blog. Já jim za to všem moc děkuju, a doufám, že nám to ještě nějaký čas spolu vydrží. Díky, užijte si Valentýna, pokud ho slavíte, a přeju pěkný zážitek ze čtení. Janule :o)
10 let
Malý chlapec s čerstvě nabarvenými černými vlasy, které mu padaly do obličeje, seděl u svého stolu a zoufale se snažil neplakat.
On a jeho matka se před týdnem přistěhovali do města a tohle byl jeho třetí den v nové škole. Kromě jeho učitele na něj nikdo nepromluvil. Ve chvíli, kdy se jeho matka dozvěděla o tradici Valentýnské výměny ve třídě, okamžitě koupila dvě krabice těch směšných kartiček. Bill si vybral kartičky s Batmanem, jelikož to byly jedny z mála ne-růžových v nabídce, a poslušně je vložil do obálky pro každého žáka v jeho třídě. Ani se neobtěžoval je podepisovat navzdory tomu, že jeho matka tvrdila, že by tak mohl získat nějaké nové kamarády.
A teď tu seděl bolestivě ignorován a očekával a sledoval, jak si jeho spolužáci ukazují valentýnky, které dostali.
Bill si nejasně uvědomil, že někdo stojí vedle jeho stolu, a tak pomalu zvedl hlavu. Stál tam malý kluk, hlavu měl skloněnou dopředu a jeho plaché hnědé oči se na Billa dívaly skrz závoj tmavě blonďatých vlasů.
„Um, hezkého Valentýna.“
Chlapcova slova byla sotva slyšitelná a stěží opustila jeho ústa, a hoch už zase pospíchal zpátky ke své lavici. Sesunul se na své místo a rezolutně odmítal se znovu podívat Billovým směrem. Bill zvedl malou modrou obálku ze svého stolu a byl překvapený, když uviděl své vlastní jméno napsané chaotickým klučičím rukopisem.
Jeho jediná valentýnka měla na přední straně obrázek Supermana a vzadu byla napsaná slova „Krásného SuperValentýna“. Přímo pod tím, stejným chaotickým rukopisem, byl podpis „tvůj kamarád Tom.“
„Dnes ráno jsem ve vědecké laboratoři políbil Hillary Francisovou.“
Tomova hlava vystřelila vzhůru, jako by dostal elektrickým proudem. Jeho oči byly ohromené a sendvič s arašídovým máslem a džemem v jeho rukách zapomenut. Bill seděl vedle něj s hlavou skloněnou a rýpal se ve svém tuňákovém sendviči. Tom krátce zauvažoval o saltu, které předvedl jeho žaludek, když se mu podařilo polknout jídlo, co měl v ústech.
„Jaké to bylo?“ zeptal se klidně.
„Nevím,“ pokrčil Bill rameny, stále se nebyl schopný podívat svému kamarádovi do očí. „Bylo to… trochu divné a položila si mou ruku na prsa, což bylo prostě zvláštní.“
„T-“ Tom se zakoktal a jeho žaludek právě prováděl veškeré gymnastické cviky. „Použil jsi jazyk?“
„Ona použila jazyk.“ Bill konečně na malou chvíli vyhledal Tomovy oči. „Můj tam… prostě ležel. Moc ji to nepotěšilo.“ Mrknul. „Řekla, že jsem jí zničil Valentýna.“
Tom si tiše odfrknul a přemýšlel o tom, že nikdo si nezaslouží zničit Valentýnský den jako Hillary Francisová.
„Tomi, jaké je líbat kluka?“
„Je to dobré, hádám.“ Pokrčil Tom rameny, najednou se začal děsit směru, kterým se jejich konverzace vydala. „Není to vůbec zvláštní, a žádná divná prsa.“
„Možná bych měl políbit kluka.“ Kývl rozhodně Bill. „Mohl bych to porovnat.“
Tom vyděšeně sledoval, jak se pohled jeho nejlepšího přítele usadil na skupince chlapců, kteří stáli nedaleko od nich a kopali si s míčem.
„Možná Scott Parker by…“
„Ne!“ Tom se jen malilinko obával o zvýšenou frekvenci tlukotu svého srdce. „Mám na mysli, um…“ pohlédl na dotyčného chlapce. „Copak Scott Parker vypadá jako kluk, který líbá jiné kluky?“
„Hmm.“ Bill se zamyslel a naklonil hlavu. „Máš pravdu.“
Tomův úlevný povzdech z jeho úst odlétl ve chvíli, když se k němu Bill naklonil a srazil jejich ústa dohromady. Tomovy překvapené oči se pomalu zavřely a on jemně naklonil hlavu. Jednu vlhkou dlaň položil na Billovu tvář, a Tom opatrně vklouzl mezi Billovy rozevřené rty. Jejich jazyky se sotva dotkly, než se Bill odtáhl a překvapeně lapal po dechu. Jeho tváře byly jasně červené a on už se zase nedokázal svému příteli podívat do očí.
„My jsme…“
„Jo.“ Tom nervózně naprázdno polkl. „Líbilo, um, se ti to?“
S mučivým nedostatkem rychlosti Bill zvedl hlavu. Jeho spodní ret byl pevně chycen mezi jeho zuby a Tom se na to nemohl přestat dívat. Bill tak tak kývl hlavou, potom sebral zbytky svého oběda a utíkal zpátky dovnitř.
15 let
„To přece nedává smysl, Tomi.“ Bill zavřel své menu a položil ho na stůl. „Jak to, že Andy, Georg a Gustav dostali chřipku v tu samou dobu?“
„Um, nevím.“ Tom pohlédl na nakrčenou tvář svého přítele, než se začal zajímat o těstoviny, které měli v nabídce. „Oni, um, psali mi, jako během několika minut. Andy má horečku,“ blábolil. „A Gustav v sobě neudrží žádné jídlo a Georg měl dokonce halucinace.“
Zaklapl pusu až příliš pozdě. Nervózně se setkal s pohledem svého kamaráda a mohl říct, že Bill ví, že lže. Bill vždycky poznal, když lhal. Bill o něm věděl všechno.
Kromě jedné velice důležité věci.
„Proč jsi chtěl jít sem?“ zeptal se Bill, když číšník odešel s jejich objednávkou. „Obvykle chodíme v pátek večer do pizzerky.“
Tom se snažil ledabyle odpovědět. „Proč to někdy nezměnit?“
Bill se kousal do rtu, když se rozhlížel po restauraci, ve které – jak se zdálo – byly jen samé páry. Vrátil úsměv jedné starší ženě, která se na ně laskavě dívala od nedalekého stolu. Pohlédl na Toma, který nervózně klepal vidličkou do stolu a nedokázal se Billovi dívat do očí déle než sekundu nebo dvě. Bill usrkl své coly a opřel se rukama o stůl.
„Takže, jak jsi dopadl na testu z dějáku?“
Po té otázce se jejich konverzace vrátila do normálu; bavili se o škole, o kamarádech i o nadšení z blížících se řidičských zkoušek. Číšník nechal účet uprostřed stolu a Tom jej Billovi sebral přímo z ruky.
„Zaplatím to.“ Řekl.
„Vždycky se dělíme.“ Oponoval Bill.
„No, tak můžeš zaplatit ten další.“ Tom hodil na stůl pár dolarů navíc pro číšníka a dopil svou minerálku. „Připravený?“
Zatímco Tom platil účet, Bill se potýkal se svou bundou, kterou dostal k Vánocům od rodičů, a jako vždycky se mu zasekl zip. Tiše frustrovaně zavrčel, než se Tom natáhl a jako vždycky přiměl zip k pohybu. Bill se usmál nad šikovností svého kamaráda, a pak zahlédl ceduli na stěně za Tomovým ramenem. Velký kus červeného plakátu pokrytý srdíčky upozorňoval na Valentýnské speciality.
„Tomi?“ Bill si musel pospíšit, aby udržel krok s Tomem, když opouštěli restauraci. Tomovy oči zůstávaly přikované k zemi, když vyrazili krátkou procházkou k Billovu domu. „Tomi, bylo to rande?“
„Ne.“ Zamračil se Tom na chodník. „Já nevím. Možná?“
Kráčeli ve stejném rytmu vedle sebe. Bill cítil, že se usmívá, a zpočátku si nebyl úplně jistý proč. On a Tom spolu pravidelně večeřeli v pátek večer, i když to bylo většinou v jejich oblíbené pizzerii a byli obklopeni svými přáteli. Ale dnes to byli jen oni dva, jedli jídlo, které vyžadovalo nádobí, v restauraci, která používala ubrusy, a Bill cítil, jak jeho úsměv roste.
„Myslím, že to bylo rande.“
Tom zavřel oči a neuvědomil se, že zadržuje dech, dokud Bill mezi nimi nepropletl jejich prsty dohromady.
Bill v úžasu zíral na strop Tomovy ložnice a byl si jistý, že vidí hvězdičky. Tom ztěžka ležel na něm a on se nemohl přimět, aby mu to vadilo, když Tomovy výdechy zanechávaly na jeho krku vlhké stopy. Noha, kterou měl omotanou kolem Tomových boků, se zaduněním spadla na postel.
„Woow,“ povzdychl si Bill. „Tomi, my jsme právě…“
„Jo.“ Tom se pomalu nadzvedl na rukách a nervózně se setkal s rozšířenýma očima svého přítele. „Líbilo, um, se ti to?“
Bill neodpověděl. Jeho nejkrásnější úsměv, ten, který si střežil jen pro Toma, mu ozdobil tvář. Jemně si Toma přitáhl dolů za jeden z jeho dredů a spojil jejich měkké rty a jazyky dohromady.
„Miluju tě.“ Zašeptal.
„Miluju tě.“ Tom znovu spojil jejich rty a pohladil Billa po nahém boku. „Šťastného Valentýna.“
Bill seděl bez mrknutí oka mezi dvěma svými nejlepšími kamarády. Zděšeně zíral před sebe, kravata kolem jeho krku byla náhle nepohodlně těsná, když sledoval Toma, svého Toma, jak tančí v náruči někoho jiného. Ale nebyl to jen tak někdo, byla to ta malá děvka, co s Tomem flirtovala od začátku jejich posledního roku na škole.
„Jsem takový idiot.“ Zamrkal Bill, aby rozehnal slzy. „Jak jsem mohl…“
„Zpanikařil jsi.“ Trval Andy na svém a hladil svého kamaráda po zádech.
„Byli jste spolu odjakživa.“ Přidal se Georg. „Byli jste spolu dokonce už předtím, než jste byli spolu.“
„Moudrá slova, mistře Yodo.“ Tomův nejlepší přítel Gustav odpověděl z druhé strany stolu. Prsty si posunul brýle nahoru a naklonil se přes stůl. „Bille, bude to v pohodě.“
„Tohle není v pohodě, Gustave.“ Téměř vykřikl Bill. „Jediná hádka, a najednou je s…“
„Ujišťuji tě, že s ní není.“ Odpověděl Gustav. „Jen tě štve způsobem, kterým jsi ty naštval jeho.“ Vyhnul se letící umělé květině, která mířila na jeho hlavu. „Co?“ podíval se na Georga. „Naštval ho.“
„Musím ho získat zpátky.“ Bill si otřel vlhké tváře, pohrával si s malou kartičkou, která ležela na stole před ním. „Tohle zabere, že ano?“ Pohlédl na Toma a jeho dnešní rande. „Musí to fungovat.“ Zhluboka se nadechl a odtáhl se od stolu. „Dejte mi deset minut, ok?“
„Plán známe.“ Odpověděl Georg. Popadl Billa za zápěstí, než stihl odejít. „A Bille, uprav si makeup.“
Bill odpověděl zvednutým prstem s pěstěnou manikúrou a upaloval z tělocvičny. Gustav se postavil, krátce vyklusával na místě k pobavení chlapců, kteří tu byli s ním.
„Co?“ Byl potěšený, když jeho hlas zněl těžkopádně. „Údajně jsem právě teď běžel celou cestu od Tomovy skříňky. Měl bych být bez dechu, ne?“ Opustil další dva chlapce, které ohromil svou logikou, a dramaticky se tlačil mezi tancující páry na parketu.
„Tome. Tome!“ Popadl svého kamaráda za rameno, otočil ho k sobě a při tom se na efekt zhluboka nadechl. „Mají tu psy kvůli drogám.“ Lapal po dechu. „Tvoje skřínka!“
„Cože?“ vykřikl Tom. „Nemám žádné drogy…“
„Oni myslí, že ano.“ Gustav postrčil svého copánkatého kamaráda k východu. „Běž!“
Tom utíkal z tělocvičny tak rychle, jak dokázal, a Gustav se spokojeně usmál na své kamarády a triumfálně zvedl oba palce nahoru.
Tom utíkal chodbou nepředstavitelnou rychlostí, jen aby našel chodbu kolem jeho skříňky prázdnou, když zatočil za roh.
„Co to sakra…?“
Zastavil se před svou skříňkou a prohlížel si malou modrou obálku přilepenou k dvířkům. Strhl ji dolů a cítil, jak mu srdce buší, když vytáhl valentýnku se Supermanem, přesně takovou, jakou věnoval novému chlapci ve škole před osmi lety. Otočil ji a známým Billovým rukopisem tam bylo napsáno „Mrzí mě to. Miluju tě. Budeš můj Valentýn?“
V jeho periferním vidění se objevila osamělá postava, a on otočil hlavu. Stál tam Bill, nervózně si kousal ret tím způsobem, který nutil Toma líbat jej, dokud mu nedojde dech.
„Budeš?“ zeptal se tiše.
Tom stiskl čelist, byl stále trochu naštvaný hádkou, kterou spolu minulý týden měli.
„Co se děje, Bille?“ řekl kousavě. „Nenašel jsi nikoho jiného, s kým jít?“
Bill zatřásl hlavou a opatrně postoupil o krok vpřed. „Nechci nikoho jiného, Tome.“
„Minulý týden jsi chtěl.“
„Mýlil jsem se.“ Bill se zastavil jen krok od chlapce, o kterém věděl, že jej bude chtít napořád. „Zpanikařil jsem. Škola končí, všechno se mění a já myslel… že trávit čas s jinými lidmi je dobrý nápad.“ Zamračil se. „Asi tak minutu.“
Tom stál jako sloup, jeho tvář byla bez výrazu, ale pohled na slzy v Billových očích mu lámal srdce.
„Miluju tě, Tome.“ Zašeptal Bill. „Jenom tebe.“ Dovolil si pocítit malý závan naděje, když Tom neodtáhl ruku a propletl jejich prsty dohromady. „Vždycky jsi to byl ty.“ Odděloval je jediný nádech, a Tom zavřel oči, když vdechoval vůni cigaret a laku na vlasy, vůni, kterou znal už po tři roky. Bill zvedl hlavu nahoru a Tom mohl cítit jeho dech na svých rtech. „Omlouvám se.“ Zašeptal Bill.
Tom stiskl dlouhé prsty, které byly propletené s jeho.
„Jsi to jen ty a já, Bille.“
„Navždy.“ Bill jen malinko přikývl a jeho rty přejely po Tomových. „Miluju tě.“
„Miluju…“
Billovy ruce se omotaly kolem Tomova krku, a Tom své ruce omotal kolem Billova úzkého pasu a vklouzl mezi Billovy vítající teplé rty.
„Je to byt s jednou ložnicí, Bille. Nemám pokoj navíc pro všechny tvé krámy.“
„Moje věci nejsou krámy, Tome.“ Vyhrkl Bill. „Proč nejsi užitečný a…“ mávl rukou k nejbližší stěně. „Nesundáš ty plakáty nebo tak něco.“
„Rozhodně.“ Odfrkl si Tom. „Náš byt bude prázdný bez tohohle plakátu Eiffelovky, která by zdobila naše holé bílé zdi.“
Bill tiše protočil oči, vrátil se zpátky ke svým časopisům a Tom začal sundávat a rolovat plakáty.
„Co je tohle?“ Tom sundal Billovu přeplněnou nástěnku ze zdi. „Opravdu nepotřebuješ hromadu… starých lístků do kina a… vzkaz, co jsem ti napsal ve studovně minulý rok.“ Opřel velkou nástěnku proti židli u Billova psacího stolu a prohlížel si všemožné obrázky, pohlednice a náhodné kousky papíru. „Ty sis to všechno nechal?“
Bill se laskavě usmál na upomínky v rukách jeho přítele. „Jen pokračuj.“
Tomovi se zvědavě zúžily oči, když si prohlížel všechny možné předměty, zastavil se na něčem modrém v rohu pod jejich fotografií z maturitního večírku. Posunul fotku na stranu a vytáhl starou valentýnku se Supermanem zpod kovového rámu. Usmál se, když si Bill stoupl za něj a ruku a bradu si položil na jeho rameno.
„Samozřejmě.“ Bill vzal malou kartičku a vrátil ji zpátky za rám nástěnky. „To všechno jsme my, Tome.“
Tomova paže se přesunula na pas jeho přítele, držel si jej blízko a vtiskl mu polibek na krk.
„Miluju tě, ty sentimentální flákači.“
Bill přimhouřil oči a rýpnul Toma do boku. „Takže ty sis nenechal za posledních devět let vůbec nic?“
Tom neodpověděl okamžitě, ale růžový nádech na jeho tvářích mluvil za vše.
„Možná jsem si pár věcí nechal.“
„Myslel jsem si to.“
Bill se triumfálně usmál, jen aby se vzápětí ocitl v dlouhém, hlubokém polibku. Vykřikl, díval se na otevřené dveře jeho ložnice, když se Tomovy rty přitiskly na jeho krk, a zachichotal se, když ucítil Tomův dech u svého ucha.
„Šťastného Valentýna.“
překlad: Vanity Blair
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 20
Moc pěkná povídka dík za překlad.************
❤❤❤
Milá poviedka :3 myslím si, že keby neboli dvojčatá a poznali sa, tak by skutočne tvorili takýto zlatý pár ❤️ Ďakujem za preklad.
Krásna poviedka. Jednoduchá, ale zároveň hovorí všetko. Nádhera. Ďakujem za preklad.
To bylo sladké. Díky za překlad
Rovnou říkám, že já nejsem fandou jednodílek, ale tahle … nevím, jestli je to tím, že je od Elvisfan, v jejíž tvorbě nacházím nezaměnitelné kouzlo, nebo zde hraje svou roli fakt, že byl ten Valentýn a jsem díky němu nějak na měkko 😂 … každopádně tahle povídka mě mile potěšila a co víc, u věty “to všechno jsme my, Tome”, ani očko nezůstalo suché. Takže abych to shrnula, moc děkuju za překlad, Vanity Blair 💋!!!