autor: Chii-chan
Bouře
Probudil se opět, za svítání nebo spíše těsně po rozbřesku. Trochu se zamračil a přemýšlel, kdy naposledy skutečně viděl východ slunce, ale v tom uslyšel zvuk. Konkrétní zvuk, který slýchával několikrát během jeho letních dní a nocí od doby, kdy se začal přátelit s určitým klukem.
Bill zasténal, když odkopal přikrývku ze svého bolavého těla. Takže se nerozhodl probudit v tuto hodinu ze své vlastní vůle, hm? Tom měl štěstí, že neměl žádné známky kocoviny, jinak by byl v ještě větším průšvihu, než už aktuálně byl.
Pomalu otevřel okno svého pokoje, aby neprobudil svou matku vrzavými zvuky, a přimhouřil oči do jasného slunečního světla. Jistě, Tom stál pod jeho oknem, pohrával si s několika malými oblázky a v ruce držel batoh.
„Co to sakra děláš?“ Zasyčel Bill dost nahlas, aby jej Tom slyšel.
Starší chlapec se usmál a pokrčil rameny, zatímco odhodil zbytek oblázků. Měl na sobě mikinu, která jej chránila proti rannímu chladu, a dredy měl svázané nahoru, ale čepice mu chyběla. Vypadal tak chlapecky, že Billovo srdce se rozbušilo desetkrát rychleji a jeho vnitřnosti tály.
„Pojď ven,“ řekl Tom a mávl na něj volnou rukou.
„Je šest hodin ráno, Tome! Proč jsi tady?“ Bill ignoroval jeho žádost a cítil něco podezřelého.
„Musím s tebou mluvit,“ odpověděl chlapec a pokrčil rameny, ruku nacpal do kapsy. Jeho gesta byla nezvyklá a choval se trochu rozpačitě, to Billa zaujalo. „Prosím?“
Bill si povzdechl a řekl si, že se k Tomovi nemůže dál chovat tak divně. Přece jen nevěděl, co se Billovi odehrává v hlavě. Bez ohledu na to, co v tuto chvíli cítil, stále chtěl být Tomovi nablízku, i když jen jako kamarád.
„Dobře, budu dole za minutku. Kam jdeme?“
„Vezmi si skateboard. Je to překvapení,“ Tom ukázal malý úsměv, kterému Bill prostě nedokázal odolat. „A vezmi si mikinu. Je trochu chladno.“
„Opravdu, Trümpere? Co tě přinutilo tohle říct?“ Zasyčel Bill, ačkoliv jeho pocity byly přátelštější. „Skutečnost, že je šest hodin ráno?“
„Možná? Teď pojď, než se tvoje máma vzbudí a najde mě tady!“
Bill se kousl do rtu a přikývl, obrátil se zpět do svého pokoje. Rychle se oblékl, popadl svůj batoh a zavolal na Toma, že bude hned venku.
Otevřel dveře svého pokoje a rychle zrakem oskenoval okolí. Pokoj jeho matky byl zavřený a Kaz nebyl nikde v dohledu. Perfektní. Téměř.
„Bille? Je to pod tvým oknem opět Tom?“ Zeptala se Simone, která otevřela dveře, zrovna když kolem nich Bill procházel. „Myslela jsem, že jste s tímhle přestali už před několika lety.“
„Ehm… jo, to jsem si myslel taky,“ řekl Bill a rozhodl se ignorovat skutečnost, že jeho matka už byla vzhůru. „Myslím, že to někdo zapomněl říct Tomovi.“
„Kam vlastně jdete?“
„Nemám tušení. Šílená dredatá hlava se ukáže za úsvitu, hází mi kameny do okna a potom řekne ´je to překvapení.´ Prostě ho můžu zabít, když to překvapení nebude stát za to.“ Zavrčel Bill, i když byl zvědavý a lehce v euforii. „Už půjdu. Před tím, než se rozhodne rozbít okno v obývacím pokoji.“
Simone se na něj usmála a kývla. Pak ji ještě její mateřský instinkt donutil říct: „Nezůstávej venku dlouho! Ještě jsi neměl snídani.“ Ale Bill samozřejmě jen mávl rukou a odešel.
„Takže, kam jdeme?“ Zeptal se Bill, když spolu s Tomem procházeli ulicemi. „Protože tohle není cesta do skateparku…“
Tom se na něj usmál. „Přemýšlel jsem o jiném místě.“
Bill zhluboka vydechl a snažil se chovat stejně jako obvykle. Škádlivě se na něj usmál a strčil do něj ramenem.
„Chystáš se mě unést a držet jako rukojmí? Předem tě varuju, máma nezaplatí.“
„Samozřejmě, že ano. Zaplatí mi a poděkuje, že jsem tě vzal,“ zašklebil se Tom a natáhl ruku, aby ji Billovi položil kolem ramen. „Neboj se. Postarám se o tebe.“
„To se vsadím, že ano. Přivážeš mě k topení a utečeš s mým skateboardem!“ Pronesl Bill žalostným hlasem.
Tomovi nad tou představou mírně potemněly oči, ale Bill si toho nevšiml, protože byl příliš zaneprázdněný hraním si na nevinného. Pevněji sevřel ruku kolem Billových ramen, ale povolil, když se na něj druhý chlapec podíval.
„Kdo ti to řekl? To měl být můj nejtajnější plán! Pouze Andy to věděl!“
„No, všichni víme, jak je dobrý v udržování tajemství…“ Zavrtěl Bill hlavou v předstírané tísni.
„Zdá se, že jsi docílil něčeho, co nikdo jiný nedokázal. Koneckonců, Andreas mi nikdy neřekl ani slovo o… však víš,“ pokrčil rameny Tom a nacpal si ruce do kapes. Pořád pro něj bylo těžké být v pohodě s tím, že byl poslední, kdo se dozvěděl o Billových tajemstvích.
Bill se ostře nadechl a kousl se do rtu. „Tome…“ zašeptal, ale Tom jej rychle zastavil.
„To je v pořádku. Omlouvám se, vím, že jsi o tom nechtěl mluvit. Hádali jsme se kvůli tomu, takže…“ odmlčel se. „Já… Už jsme tady.“
Bill odvrátil pohled od těch nádherných hnědých očí a prohlédl si okolí. Vyjeveně civěl.
„Paní Millerová? Opravdu, Tome?“ Odfrkl si při pohledu na impozantní – i když poněkud sešlé – sídlo, které byl ještě nedávno zvyklý navštěvovat uprostřed noci.
„Jo. Myslel jsem, že by to mohlo být hezké… A doufal jsem, že tě to zastaví, abys sem nechodil uprostřed noci,“ Tom poslední slova zavrčel.
„Už jsem sem přestal chodit, Tome. A jestli je tohle místo, kde mě plánuješ schovat, tak máš štěstí. Možná se nebudu pokoušet utéct z tvých zlých spárů,“ Bill se zachichotal, když Tom udělal pohyb rukama, jako by jej chtěl chytit. „Ňoumo.“
„Tvůj ňouma?“ Zeptal se Tom s roztomilým štěněčím pohledem, díky kterým z něj chtěl Bill vylíbat život. „Pojďme. Pokud zůstaneme stát před bránou, někdo nás uvidí. Jak ses tam dostával?“ Pokračoval při pohledu na plot, ve kterém hledal otvor, kudy prolézt.
„Já – ehm… přeskočil jsem to,“ vysvětlil Bill poté, co se vzpamatoval ze svých myšlenek. Jeho ňouma?
„Dost těžko si to dokážu představit. Myslím, že jsem až příliš zvyklý na to, že jsi kompletní pecivál,“ pokrčil rameny starší chlapec. Ujistil se, že má batoh pevně zavřený, než vylezl na plot a přeskočil na druhou stranu.
Bill obrátil oči v sloup, podal Tomovi skrz mříže svůj skateboard a přelezl plot mnohem elegantnějším způsobem.
Tom na něj čekal na druhé straně a objal jej kolem pasu, jako by jej chytal po skoku z plotu. Bill jej chytil za ramena, aby nezakopnul, a zůstali tak na pár okamžiků, zatímco se na něj Tom sladce usmíval.
„Kam zmizela moje oblíbená dáma v nesnázích?“ Zasmál se Tom, pustil jej a udělal několik kroků zpět. „Tak trochu mi chybí obavy, že zakopneš o stéblo trávy.“
„Postarám se o to, abych padal každou chvíli, aby ses mohl dál chovat jako hrdina,“ nabídl Bill a šel napřed, aby Tomovi ukázal cestu k bazénu. „Proč jsme nešli do skateparku? Jsem si jistý, že by byl v tuto hodinu prázdný.“
„Myslel jsem, že tohle bude vhodnější,“ pokrčil rameny Tom.
„Vhodnější pro co?“ Zeptal se Bill a ohlédl se přes rameno.
„Ehm… nic. Jen tak blábolím.“
„Tome… Tajíš přede mnou něco?“ Zeptal se Bill, nadzvedl obočí a zastavil.
„Možná ano,“ přiznal Tom stydlivě. „Ale stále se rozhoduju, jestli bych ti to měl říct, nebo ne.“
Bill se zmateně zamračil. Co Tom skrývá? Celým tělem mu projelo malé zachvění, když pomyslel na své dřívější myšlenky. Našel si už Tom dívku na rande? Možná, že to byl vlastně důvod, proč mu volal ve tři ráno a proč šel tak nadšeně ven s Billem. Zřejmě se chtěl pochlubit…
„Není to nic špatného,“ ujistil ho Tom, když uslyšel jeho tichý vzdech. „Nejsem nemocný nebo tak něco.“
„Já… dobře. Ale pokud mi to nechceš říct, proč jsme tady?“ Zaváhal Bill. Tom vůbec nedával smysl. Proč se měli setkat, když vůbec nevěděl, jestli by se měl o své tajemství s Billem podělit. „Je to proto, že jsem před tebou držel tajemství? Ty mi… nevěříš?“
Tahle myšlenka jej bolela, ale usoudil, že je to fér. Bill před ním tajil docela velkou věc, takže je samozřejmé, že nechtěl…
„Ne! Ne, tak to není!“ Popíral Tom vyšším hlasem. Rychle mezi nimi zkrátil vzdálenost a chytil Billa za ramena. „Je to jen nepříjemné téma a já nevím, jak… jak bys na to reagoval. Pojďme si trochu zajezdit. Pomůže mi to vyčistit hlavu a pak možná…“
Bill přikývl a podíval se na své boty. Cítil se trochu klidnější tím, jak Tom rychle odehnal jeho černé myšlenky, ale nemyslel si, že by mohl jezdit s tolika věcmi ve své mysli. Přesto souhlasil a následoval Toma do bazénu, kde oba vytáhli svůj skateboard.
„Tak pojď. Soutěž je za dva týdny a já stále potřebuju zdokonalit některé pohyby,“ zasténal Tom a připomněl tím Billovi, že to bylo už opravdu za rohem. „Jsi si absolutně jistý, že se nechceš připojit?“
„Ano Tome. Jsem si jistý,“ zdůraznil Bill, protože tuhle konverzaci už spolu vedli několikrát. „Ještě na to nejsem připravený. Možná příští rok.“
„Fajn, fajn. Jen jsem to zkusil. Za to se nestřílí, že?“
Bill protočil oči a odmítl na to odpovědět. Bylo zcela zřejmé, že se Tom snaží odlehčit atmosféru.
„Přesuň svůj zadek do bazénu, Trümpere,“ napodobil Bill hlas jejich učitele tělocviku a Tom rychle zasalutoval a skočil na skateboard.
Černovlasý chlapec přistoupil k okraji bazénu a pozoroval Toma, jak jezdí ze strany na stranu a provádí jednoduché triky na rozcvičení. Trochu se usmál, když si uvědomil, že věděl, jak se dělá většina z jeho pohybů. Umístil vlastní skateboard na okraj bazénu a ujistil se, že se spolu nesrazí, než se také vrhnul dolů.
Docela dobře se jim dařilo jezdit v bazénu společně. Tom se Billovi lehce vyhýbal, když hrozilo, že se srazí, a Bill si uvědomil, že nemá žádné zkušenosti se společným ježděním. Celou dobu jezdil sám a dělit se o rampu s někým jiným, byla pro něj nová věc.
„Uklidni se,“ instruoval jej Tom. „Nepropadej panice, když vidíš, jak jsem u tebe blízko, jen přemýšlej nad způsoby, jak se mi vyhnout. Trochu se nakloň dozadu a změň směr, stejně jako bys to udělal, kdybys viděl díru nebo kámen uprostřed cesty.“
„Ty jsi tvrdší než kámen!“ Stěžoval si Bill, ačkoliv pochopil, co mu Tom říkal.
„Jo… Ehm…“ zamumlal Tom a trochu zčervenal nad Billovým výběrem slov. „Ať se stane cokoliv, nezavírej oči. Pamatuj si, že já se ti taky můžu vyhnout, takže i když budeš reagovat pomaleji, bude to v pořádku. Následuj své instinkty. Chystám se jet k tobě, tak se mi snaž vyhnout.“
Bill se nadechl a vyjel proti Tomovi sám, aby mohli vytvořit téměř kolizní scénu. Když byla mezi nimi přijatelná vzdálenost, Bill změnil směr, aby do Toma nenarazil. Bylo to trochu pozdě, takže Tom musel také uhnout, aby se nedotkli a neztratili rovnováhu.
„To bylo dobré, Bille. Řídil ses svými instinkty a šels doleva místo doprava. Kdybych já jel doleva a ty doprava, srazili bychom se hlavami tím nejbolestivějším způsobem,“ usmál se Tom a zpomalil. Bylo docela těžké konverzovat, zatímco jste neustále jezdili z jedné strany bazénu na druhou. Z křičení už téměř chraptěl, ale Billovy potěšující úsměvy za to stály.
O půl hodiny později Bill zvládl všechny překážky a byl na sebe docela pyšný. Tom nakonec požádal o malou přestávku. Bill byl za to více než šťastný, i když jakmile se posadil na svém známém místě, jeho adrenalinem vyvolané štěstí se vytratilo a vzpomněl si, že před ním Tom něco tají.
Kousal se do rtu a rozhodl se počkat na Toma, než se k tomu opět vrátí. Byl by pořádný vůl, kdyby se z Toma snažil pravdu vymámit.
„Cítíš se připravený na soutěž?“ Zeptal se namísto toho.
„Jo…“ uvažoval Tom.
„Oh wow, nadšení mrtvé ryby. Krásné,“ odfrkl si Bill. „Co se děje?“
Tom byl několik minut zticha. Jen se díval dolů, trhal ze země trávu a snažil se uspořádat si věci v hlavě. Věděl, že s Billem musí promluvit, jen prostě nevěděl, jak to dát do slov. Dokonce s Billovým 007 chováním si byl Tom zatraceně jistý, že bude vyšilovat a snažit se utéct, až uslyší všechny novinky.
„Jen toho mám hodně na mysli… Mám větší obavy o jiné věci, mnohem důležitější, než je skateboarding.“
Bill mlčel, vycítil, že se Tom snaží vyjádřit své myšlenky. Ačkoliv se bál toho, co by mohl slyšet, přisunul se k Tomovi blíže a přitiskl k sobě jejich ramena, aby mu nabídl morální podporu.
„Všechno je to pro mě nové… ani jsem… a potom jsem si uvědomil… že to takhle bylo vždycky…“ Blábolil Tom a přejel si rukou přes obličej. Musel se vyjádřit jasněji, aby Bill pochopil, že má na mysli něco vážného.
„Tome, nedáváš žádný smysl. Prostě to řekni, protože mě děsíš,“ doporučoval mu Bill, protože věděl, že čím rychleji se to dozví, tím dříve se přes to dostanou. Začínal věřit, že je to něco jiného, než že si Tom našel přítelkyni. Jistě by kvůli něčemu takovému nebyl tak ztracený. „Jsi… Chtějí tví rodiče, abys s nimi opustil zemi?“
Byla to myšlenka, která jej trápila snad odjakživa, jedna z jeho nejhorších nočních můr. On měl u sebe svou matku a stabilní život, i když měl otce v Evropě. Nebyl tu žádný způsob, že by se mohl odstěhovat. Ale pro Toma to bylo jiné. Jeho rodiče byli pryč vždy několik měsíců, a tak by bylo přirozené, že by chtěli mít svého syna s sebou.
„Cože? Ne! Bille…“ Tom povyskočil a otočil se, aby se na něj podíval. „Kde jsi na tohle přišel? Neodjíždím!“
„Oh…“
„Říkal jsem ti, že to není nic špatného. Není, opravdu. Ty z toho možná nebudeš příliš nadšený, ale já…“ Tom se odmlčel.
„Prosím, řekni mi to… Tomi, prosím?“ Bill prosil, nebyl si jistý, jak dlouho se ještě dokáže vypořádávat se svými vlastními dohady. Každý vypadal daleko znepokojivěji než ostatní.
„Bille, nepanikař,“ zašeptal Tom a lehce natáhl ruku, aby se dotkl Billovy tváře. „Já jsem prostě… jsem zamilovaný, Bille. Jsem opravdu, ale opravdu zamilovaný,“ přiznal nakonec a pustil jeho tvář.
Bill nemohl zadržet zanaříkání. On to věděl, věděl, že se to bude týkat přítelkyně. Samozřejmě, koneckonců mu Tom řekl, že z toho nebude nadšený!
„A-ha,“ řekl a snažil se zůstat v klidu. Srdce se mu lámalo, ale Tomovi to říct nemohl. Tohle muselo být jiné, to bylo poprvé, co slyšel, že Tom někoho miluje. „A ona o tom ví?“
„Ne… ještě ne…“ zaváhal Tom a hrál si se svým kroužkem ve rtu.
„Proč ne?“
„Nepřišel jsem na to, jak to říct… mohl by to být velký šok.“
Bill za zády zaťal pěsti a byl rád, že sedí. Vnitřnosti se mu kroutily bolestí, a kdyby stál, zřejmě by spadl. Tom chtěl jeho radu. Potřeboval Tomovi pomoct, protože to je to, co přátelé dělají.
„Řekni jí to, Tome. Prostě a jednoduše. Příliš to bolí, držet tyhle věci v tajnosti,“ řekl Bill a odkašlal si, snažil se nezhroutit. Věděl, o čem mluví, tu bolest cítil už léta. Ať už to byl kdokoliv, komu Tom dal své srdce, pořád měla ta osoba více šancí než Bill, který byl zamilovaný do svého heterosexuálního nejlepšího kamaráda. Ztracený případ, hned od začátku. „Jsem tak hloupý, ani jsem se nezeptal… kdo je ona?“
Tom se zavrtěl a přikryl jednu Billovu ruku svou vlastní. „Je to… ehm…“ odmlčel se, zhluboka se nadechl, aby uklidnil své zběsilé srdce a podíval se Billovi do očí. „Jsi to ty, Bille. Jsem zamilovaný do tebe.“
Bill zamrkal a zíral mu do očí. Tom to nemohl říct, že? Prostě neexistoval žádný způsob, jak… Ne, slyšel správně. Na zahradě paní Millerové bylo takové ticho, že by bylo skoro nemožné, aby neslyšel Tomova slova.
Oči se mu rozšířily a Bill cítil, jak se vše uvnitř něj zklidnilo a utišilo.
„Jak…“ zašeptal, potřeboval vědět víc. Tom měl být na holky, měl být jeho nejlepší kamarád a ne být do něj zamilovaný.
„Je to… trochu obtížné vysvětlit, opravdu…“ přiznal Tom s červenými tvářemi a druhou rukou se poškrábal vzadu na hlavě. Stále držel Billovu ruku. „Myslím, že to tady bylo vždycky, víš? Jen jsem to prostě nedokázal pojmenovat.“
„To nepotřebuje jméno. Jak nemůžeš vědět, co to je?“
„Nejsem zrovna ten nejchytřejší, pamatuješ?“
„Měli bychom si asi zvyknout na to, že Gustav má vždycky pravdu, co?“ Usmál se Bill lehce a Tom mu to oplatil. „Ale proč zrovna teď? Proč ne dříve?“
„Předtím jsem vždycky věděl, že jsi… ehm, můj. Potom jsi najednou měl všechny ty ostatní přátele, lidi, kteří o tobě věděli něco, co já ne. Začal jsem si uvědomovat, že bych o tebe mohl skutečně přijít…“
„Takže to není láska,“ argumentoval Bill sklesle. „Jen jsi dostal strach, že přijdeš o nejlepšího kamaráda,“ dodal a vytáhl ruku z Tomovy.
„Ne!“ zastavil jej Tom a chytil jeho ruku pevněji. „To s tím nemá nic společného. Randil jsi už dříve, Bille. Mohl jsem tě ztratit s kterýmkoliv tvým přítelem, takže to byl ten fakt, že máš Astera a ostatní kluky, který mě přinutil uvědomit si svoje pocity. Neumím to pořádně vysvětlit, víš, že jsem na slova blbý. Po všech těch sračkách, když jsem tě našel umírajícího v dešti, jsem se na tebe podíval. Podíval jsem se na tebe, a konečně jsem tě uviděl, tebe celého. Předtím jsi přede mnou vždy polovinu skrýval. Nikdy jsi to nebyl celý ty. Nemohl jsem se do tebe zamilovat, protože jsem nevěděl, kdo jsi, nemohl jsem ti dát normální život. Přesně jak jsi mi to řekl.“
„To… docela to dává smysl,“ přiznal Bill s malým pokývnutím hlavy. Podíval se dolů na jejich propletené ruce a cítil, jak se mu v očích shromáždilo několik slz. „Tohle je skutečné, že ano?“
„Jo. Já vím, že je to nečekané. Myslím, že budu rozumět, jestli to nechceš, protože by to mohlo dělat věci rozpačité a tak.“
Bill si odfrkl. „Nečekané? Máš vůbec představu o tom, jak dlouho jsem na to čekal? Stále napůl očekávám, že se probudím, budu pořád v posteli a tento rozhovor bude opět jen další sen, jako ty všechny předešlé.“
„Cože?“ Zeptal se Tom zmateně.
„Ts, ne ten nejchytřejší… Jsme do tebe zamilovaný bez jakékoliv možnosti úniku větší část svého života. A ty mi teď jen tak řekneš, že cítíš to samé?“ Chichotal se Bill, naklonil se dopředu a položil hlavu na Tomovo rameno. „Bože, za to všechno, co jsem pro tebe udělal…“
„Ty mě miluješ?“ Opakoval Tom a žasl nad tímto novým kouskem informace.
„Pfff… jen asi pět nebo šest let, nic velkého… Už bylo načase, abys zareagoval, ty troubo…“
„Ach bože… já jsem opravdu pitomec, že?“ Zasmál se starší chlapec, chytil Bill kolem pasu a pevně jej sevřel.
„Mhm… ale to je v pořádku. Je to součást tvého šarmu. I když to může být nechutně frustrující, když všechno, co chci od tebe slyšet, je, že mě taky miluješ.“
„Miluju tě. Chystám se to dohnat za všechny ty roky, Bille. Slibuju.“
„To bys měl,“ řekl Bill panovačným tónem, zvedl hlavu a podíval se na něj. „Dlužíš mi ještě spoustu ´miluju tě´.“
„Co třeba když pro teď začnu s něčím jiným?“ Ušklíbl se Tom a jemně mu přejel prstem po bradě.
„Pokud mi slíbíš, že na to tentokrát nezapomeneš?“ Našpulil Bill rty a zatahal za jeden z Tomových dredů.
„Co tím myslíš, nezapomenout tentokrát?“
„Jednou jsme se muchlovali… když jsi byl namol dřív, než jsem se dostal do klubu. Pamatuješ si, když sis myslel, že jsi mě uhodil, protože jsi viděl modřiny, které jsem měl od skateboardingu?“ Bill se odmlčel. „No, můžeme si o tom promluvit později?“
Tom se usmál a přikývl, předtím, než konečně nechal své rty potkat ty Billovy poprvé od chvíle, kdy si navzájem přiznali své skutečné city.
autor: Chii-chan
překlad: Zuzu
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 23
Huraaaaaa, konecne to ze sebe Tom vymacknul! A dockal se sladke reakce a odpovedi. Myslim, ze byt Billem tak asi ten infarkt opravdu dostanu 😀 po nekom roky touzite a on vam pak povi, ze vas miluje. Existuje vetsi romantika? 😀 nadhera, proste… nadhera. Mam velkou radost, uz jsem si rikala, ze se k tomu Tom nikdy neodvazi. Je fajn, ze ho Aster a ostatni kluci tak nakopli. Jinak by chudak Bill slintal nad Tomem i dal 🙂 moc dekuji za preklad <3
To im to teda trvalo! Ale konečne! KONEČNE si vyznali lásku 😀
Už od začiatku kapitoly som mala akési tušenie, že mu to Tom plánuje povedať a nakoniec sa to potvrdilo! Musela som sa smiať na tom, ako bol Tom mimo, keď mu Bill tiež vyznal lásku – vážne mu to myslí pomalšie 😀 Ale som neskutočne rada, že sa tí dvaja konečne dali dokopy bez nejakých ďalších opletačiek. Však už bolo aj načase, keďže sme už pri konci 🙂
Ďakujem za super preklad.
No konečně se Tom vymáčknul moc hezká kapitolka.
Konečně sem se toho dočkala :3 už od začátku této kapitoly sem měla tak trochu malé tušení že mu to řekne 😀 a pak jak mu to řekl sem se začala radovat jak malá holka která dostala na vanoce barbínu 😀 noc pěkný díl 🙂 sem strašně moc ráda že to dali dohromady 🙂 jen sem zvědavá na reakce kluků :/ snad to přijmou v pohodě 🙂
21 dílů na tohle čekám a KONEČNĚ!!! Pomalu ani nemůžu uvěřit, že se to konečně stalo! Zuzu, nedokážeš si představit, jak moc nadšená teď jsem! Když se Tom konečně vyjádřil, vyhrkly mi slzy dojetí do očí. Tolik jsem se přesně na tohle načekala, že mě to prostě dostalo! 🙂 Všechnu tu tajnou lásku jsem prožívala s Billem a jelikož sama moc dobře vím, jak se Bill musel po celou dobu své zamilovanosti do Toma cítit, tak je to o to víc pro mě silnější. Mám za ně takovou radost, že ji ani vyjádřit nedokážu!
Už od chvíle, kdy stál Tom pod Billovým oknem takhle brzy, jsem měla nějaké tušení, že možná konečně nastane ta chvíle, kdy se Tom přizná. Stále jsem na to čekala a s postupem dílu jsem se i začínala bát, že k tomu třeba ani nedojde. Chvíle, kdy Tom Billovi sdělil, že je zamilovaný a Bill si myslel, že do nějaké dívky, jsem trpěla. Bylo mi Billa tak líto! Musel se cítit tak ztraceně a beznadějně a trhalo mi srdce si číst, jak Bill tišše trpí, ale i přes to se snaží nedát nic najevo a pomoci svému zamilovanému kamarádovi.
Tenhle díl byl prostě nádherný! ♥ Jsem strašně ráda, že Tom zatnul zuby a i přes svůj strach se rozhodl Billovi o své lásce k němu říct. Věřím, že to pro něj muselo být těžké, protože tímhle momentem také mohl ztratit nejlepšího kamaráda. Ale když Tom řekl: "Jsi to ty Bille. Jsem zamilovaný do tebe.", chtělo se mi pištět nadšením! Vážně jsem si při tomhle připadala jak malá holka, ale tolik jsem se na tuhle chvíli těšila, že si ji teď užívám plnými doušky.
Zuzu, děkuji za nádherný překlad! ♥♥ Jsem neskutečně šťastná, že si tuhle povídku můžu číst!!! ♥♥♥
ANO!!! ANO!!! ANO!!! Popravdě jsem nedoufala, že se toho dočkáme tak brzo – po minulém dílu, který byl tak smutný… O to víc jsem nadšená :)) Bylo to nadherný… "Jsi to ty, Bille. Jsem zamilovaný do tebe." <3 Ježiiiiiš…
Díky moc za překlad a moc moc moc se těším na sobotu a na nějaký techtle mechtle mezi klukama, kterých se snad dočkáme :)))
Vážne som od Toma také dospelácke a rozvážne konanie nečakala, skôr som si myslela že sa prezradí Bill. Toto bolo úplne najnádhernejšie ako len mohlo byť. Žiadna náhoda, ale Tom, ktorý sa červenal, bál, ale dokázal to povedať. Bolo to na kolaps, ale zvládla som to a Bill tiež:) Veľmi krásne ďakujem za preklad:)
Souvisly text… klid, Sayurii… je to jen vyznani lasky, nic velkeho…..
:OOO
IIIIIIIIIIIIIIIIIIIISK! Proc je 22:50? Nemuzu se vypistet z podoby! :O a ze to je to, co prave nejvic potrebuju. Jop, uz bych mela spat… ale… iiiiiisk! <3 ♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥
Na zahrade cizi zensky? 😀 Vazne Tome? 😀 Romanticke… ale vlastne… urcite kouzlo to ma 😀 ♥ Awww!
No… tak… dohnalo me to k silenstvi, pac vubec netusim, co mam psat… 😀 pac bych toho psala toliiiik, ze by to bylo delsi, nez cely dil…
Tak asi postupne.
Ve 3 hodiny rano 😀 To Tom vybral super misto, super hodinu, super den, super mesic a super rok! 😀 Zaspal 5-6 let Billova zamilovaneho zivota! :O 🙁 Alespon ukoncil Billovo trapeni se, ktereho zacalo byt nesnesitelne krute 🙁 takze…
Chudatko Billy, porad by do toho pletl heterosexualitu 😀 Vzdychal tvoje jmeno Bille, jak by mohl byt hetero?! :DD
:DDD ale to o Simone a ze by nezaplatila a ze by zaplatila a podekovala za odebrani Billa :DDDDD ja tu zenskou zeru! 😀 A T&B a Leloucha… 😀 ♥ A Gecka a Astera a Caina a vsechny… uff, po a pred skolou je cteni Look at Me jako raj! :3 ♥
A ja vim, ze jsem tady na blogu dlouho nepachla :'( a snad se to zmeni… i kdyz… muj volny cas je od 20:00 pac… rano do 13:00 skola, pak zase skola a pak spanek, pak sprcha a SNAD povidky! ♥
Tesim se az si zitra prectu pokracko a mooc ti dekuju zuzu za preklad! 🙂 (ze zrovna ja si tady stezuju na cas, co? :D)
♥♥♥^_^♥♥♥^_^♥♥♥^_^♥♥♥^_^♥♥♥^_^♥♥♥^_^♥♥♥^_^
PS: na skateu jim to spolu v CIZIM BAZENU! Slape jako po koleckach! :3 :3 skoda, ze je neuvidime nikdy v akci! :'( Ale ja si to dokazu vybavit 😀 … trosku prikreslit a spokojene usnout :3 … ja neusnu bez dalsiho dilu! :O JDU NA NEJ, I KDYBYCH MELA ZITRA OPET ZASPAT!!!!!!
UZ JDU LOOK AT ME 23.