autor: Sapere Aude
Nejlepší den
„Není to nic speciálního, ale víc si nemůžeme dovolit.“ Tom otevřel dveře pokoje jedno hvězdičkového hotelu, vysílajíc směrem k Billovi káravý pohled.
Bill si toho nevšiml a vešel dovnitř. „Líbí se mi,“ usmál se, rozhlížejíc se po jednoduché místnosti s postelí a šatníkem. „Je větší než můj.“
Ve chvílích, jako byla tahle, když se Bill zmiňoval o svém životě na klinice, k němu Tom cítil lítost. Bill nikdy příliš nemluvil o tom místě, obvykle si na něj jen stěžoval nebo řekl Tomovi, jak hezčí a zajímavější byl svět mimo toho místa.
Tom si povzdechl. „Můžeš si vzít postel,“ řekl, dívaje se na samostatné lůžko. „Vyspím se na podlaze.“ Položil igelitové tašky vedle postele a sundal si bundu.
Bill naklonil hlavu na stranu a šel si lehnout do postele s pozvednutým obočím. „Je dost velká pro oba,“ řekl Tomovi a překulil se na jednu polovinu.
Tom se na něj zadíval a poté pokrčil rameny. „Fajn, ale neopovažuj se začít křičet, když se tě náhodou dotknu, myslím tím, ta postel není zrovna velká.“
„Nebudu,“ slíbil Bill a zavrtěl hlavou.
„No dobře, jelikož tady není co dělat, můžeš už jít spát, já zatím,“ poškrábal se na hlavě a rozhlédl se kolem. „Zatraceně, není tady ani televize!“ stěžoval si.
„Ani já ji v pokoji nemám,“ řekl mu Bill tiše a vstal, aby se mohl podívat z okna. Do pokoje pronikalo několik různě zbarvených světel a Bill chtěl zjistit, odkud pocházejí.
Tom se s povzdechem posadil na postel, rukama si mnul tvář. Jeho bratr se už zítra žení a on si ještě pořád nebyl jistý tím, jak se tam dostanou. Zatraceně, neměl ani nic vhodného na sebe! Alespoň Bill měl vyhovující kalhoty a novou bílou košili; Tomovo oblečení bylo staré a špinavé. Přemýšlel o tom, co budou lidi říkat, až se tam objeví s bosým cizincem.
„Je to pouť?“ zeptal se Bill, ukazujíc z okna.
Tom se otočil, ale z místa, kde seděl, nic neviděl, proto vstal a připojil se k Billovi u okna. „Jo,“ řekl, sledujíc kolotoče přímo před jejich hotelem. „Jak víš, co je to pouť?“ zeptal se, doufaje, že se jej tím nějak nedotkl.
„Když jsem byl mladší, rodiče mě tam jednou vzali,“ řekl a přitiskl dlaň na sklo. „Opravdu se mi tam líbilo, ale už mě tam pak nikdy nevzali,“ slabě pokrčil rameny a podíval se na Toma.
Tom zíral na Billa, bylo toho tak neuvěřitelně moc, co o tom chlapci nevěděl, a přesto se k sobě chovali, jako by se znali už dlouhou dobu. Bill se k němu tak choval úplně od začátku.
„Chceš tam jít?“ slyšel Tom sám sebe.
Billovy oči se rozzářily, rty se mu zkroutily do širokého úsměvu, když nadšeně přikývl.
„Dobře,“ Tom se tiše zasmál. „Jen mě nech vzít si bundu a boty,“ vrátil se zpět na opačnou stranu postele. „Jsi si jistý, že si nechceš vzít boty? Stmívá se a venku bude určitě zima.“
Zdálo se, že o tom Bill na vteřinku přemýšlí, ale poté rychle zavrtěl hlavou.
Tom si povzdechl. „Dobře, ale když už jsme u toho, pak si nestěžuj.“ Vstal a otevřel dveře.
Bill opět zavrtěl hlavou a následoval Toma ven.
„Chceš to zkusit?“ zeptal se Tom a podal Billovi pušku.
Bill si ji nejistě vzal a pokoušel se ji správně držet. „Takhle?“ zeptal se.
Tom přikývl a nemohl si pomoct, ale při pohledu na křehkého chlapce, snažícího se udržet velikou brokovnici, se musel usmívat.
„Co mám dělat?“ zeptal se Bill bezmocně, snažíc se udržet těžkou zbraň.
„Musíš trefit poslední plechovku a vyhraješ medvídka,“ ukázal na plechovku Nestea.
Bill zalapal po dechu. „Opravdu?“ zeptal se vzrušeně a otočil se tváří k Tomovi.
Lidé kolem nich zalapali po dechu, přikrčili se nebo uskakovali z cesty. Tom rychle uchopil špičku zbraně, kterou Bill držel, a otočil ji zpět k plechovkám.
„Buď opatrný! Nesmíš mířit na lidi; je to nebezpečné, bolí to jako prase, když do někoho náhodou střelíš!“ Tom se otočil a omlouval se pár lidem kolem nich.
Bill v rozpacích sehnul hlavu a sklonil zbraň. „Udělej to ty, já ji nedokážu ani správně držet,“ řekl tiše a podal ji Tomovi.
„Co? Ne, no tak, zvládneš to; dostaneš medvídka!“
Bill zavrtěl hlavou a mírně našpulil rty.
Tom si povzdechl. „Tak spolu, dobře?“
Koutky Billových úst vystřelily vzhůru, když pokrčil rameny, slabě přikyvujíc. Tom se tiše zasmál a postavil se za Billa. „Možná se tě teď trochu dotknu, tak nekřič, ano?“
„Dobře,“ řekl Bill tiše, držíc pušku směrem vzhůru.
Tom omotal paže kolem Billa a položil ruce na ty jeho, svírajíc pušku. Bradou se opřel o Billovo rameno a zavřel oko, zatímco druhým mžoural na plechovku nad špičkou zbraně.
„Ok,“ řekl tiše. „Až napočítám do tří, vystřelíš, ano?“
Bill přikývl a držel prst na spoušti.
Tom začal počítat. „Jedna… dva…-„
Bum!
„Omlouvám se,“ zvolal Bill okamžitě, když stiskl spoušť příliš brzy. „Promiň já-„
„Gratuluju, vyhráli jste medvěda,“ oznámil jim tlusťoch za stojanem bez jakéhokoli nadšení a chytl jednoho z růžových huňatých plyšáků z regálu.
Bill se otočil a sledoval, jak muž chytá medvídka. Položil pušku zpátky na pult a vyjekl, vzrušeně tleskajíc. „Vyhráli jsme! Vyhráli jsme!“ usmál se, popadl plyšovou hračku a otočil se k Tomovi, aby mu ho ukázal.
„Jo, vyhráli,“ usmál se.
Bill se podíval na plyšáka a potom na Toma. „Můžeme jej přeříznout na polovinu a každý mít tu svoji, pokud chceš?“ navrhl.
Tom se zasmál. „Ne, můžeš si ho nechat, je to dárek.“
Billovy oči se rozšířily a on opět zaječel, objímal plyšáka a tiskl jej ke své hrudi.
Tom se usmál a rozhlédl se. „Co chceš dělat teď?“ zeptal se.
Bill ukázal na velký kolotoč se sedadly připojenými k dlouhému řetězu, vždy dvě sedadla vedle sebe.
„Řetízák?“ zeptal se Tom a ukázal na něj.
Bill přikývl.
„Dobře,“ souhlasil. „Ale to je poslední jízda, dobře? Už jsem utratil moc peněz na autíčka.“
Bill se zasmál, vzpomínaje na to, jak se Tom snažil uhýbat autíčkům a jak do nich on úmyslně narážel, speciálně do toho Tomova. „Dobře,“ souhlasil, když se vydali směrem k atrakci.
Tom zaplatil za předražené lístky a našel dvě sedadla vedle sebe, které s Billem okamžitě zabrali.
„Chci být na vnější straně!“ vykřikl Bill. „Bude to víc houpat!“
„Fajn,“ Tom se zasmál a přelezl na vedlejší sedadlo.
Bill se vzrušeně zavrtěl ve svém křesle a držel se řetězů. Jakmile se dal kolotoč pomalu do pohybu, jeho ruka vystřelila a pevně popadla tu Tomovu.
Tom na něj zíral, naprosto jej to vyvedlo z míry. Neodvážil se chytit Billovu ruku, nechal tu svou ochable viset v černovláskově sevření. Nicméně v určitém okamžiku jízdy si uvědomil, že jej taky drží.
Jízda skončila až příliš rychle a brzy zjistili, že osaměli na ještě nedávno přeplněném místě; opravdu čas běží tak rychle?
„Tome?“ ozval se Bill, když procházeli lunaparkem zpět směrem k hotelu.
„Hm?“ zeptal se Tom; v pozadí hrála tichá hudba.
Bill zastavil a to samé udělal i Tom. Otočil se, aby se na něj podíval. „Co se stalo?“ zeptal se.
Bill se začervenal a trochu sklopil hlavu. „Chtěl bych tančit,“ řekl tiše, dívaje se na Toma.
„Tady? Teď?“ zeptal se Tom nevěřícně.
Bill přikývl, pohupujíc se do rytmu hudby.
Tom k němu přistoupil. „Uhm, já, budu se tě muset dotknout.“
Bill přikývl a natáhl ruce směrem k Tomovi. Tom na ně nevěřícně zíral a pomalu se pro ně natáhl. Jemně přitáhl Billa k sobě a položil si Billovy ruce na ramena. „Musíš je dát sem,“ řekl. Sklonil ruce k Billovu pasu, ale nedotkl se jej. „Mohu…?“
Bill stydlivě přikývl a trhl sebou, jakmile na bocích ucítil Tomovy ruce. Byly teplé a svíraly jej neustále jemně, rychle si na ten pocit zvykl. Oba se pohupovali do rytmu, pomalu tančíc v kruzích. Billovy ruce si brzy našly cestu za Tomův krk a zůstaly tam. Měl zavřené oči; vychutnával si tichou hudbu a magický okamžik. Za celé roky se ještě k nikomu nedostal tak blízko, opravdu to bylo pro něj něco magického.
Tom brzy ucítil, jak se Bill lehce třese a teprve pak spatřil vrstvu husí kůže na jeho zápěstí. „Je ti zima,“ prohlásil.
Bill přikývl, ale nechával oči pořád zavřené a pokračoval v tančení s Tomem.
„Možná bychom se měli vrátit do hotelu?“ zeptal se Tom.
Bill ještě jednou přikývl a otevřel oči, když pomalu zastavili. „Dobře,“ šeptl a nechal se vést.
V tu noc oba mladíci leželi v posteli vedle sebe. Starší ležel na zádech na pravé straně, zatímco mladší ležel stočený na levé straně naproti Tomovi s růžovým, měkoučkým plyšákem v náručí.
„To byl nejlepší den mého života,“ zašeptal Bill a snažil se ve tmě rozeznat obrysy Tomovy tváře.
Tom se usmál a otočil hlavu, aby se podíval na Billa. „Jsem rád,“ řekl a otočil se zpátky. Zavřel oči doufaje, že se oběma podaří brzy usnout. Za prvé mu připadala vzniklá situace poněkud zvláštní; za druhé museli odejít z hotelu hned brzy ráno.
„Zabil jsem svou mámu.“
Tom prudce otevřel oči. „Cože?!“ Jeho hlas byl nepřirozeně vysoký.
Bill se otočil na záda a zůstal tak, zatímco se Tom snažil zhluboka dýchat a uklidnit se.
„Potřebovala pomoc,“ začal Bill. „Měla bolesti a chtěla své léky. Nemohla se pohnout, takže jsem jí je musel přinést,“ zastavil se a několikrát se klidně nadechl. „Už jsem to nedokázal déle snést, nechtěl jsem jí pomoct, takže jsem počkal, ignorujíc její výkřiky, a nechal ji zemřít.“
Bill miloval svou matku, samozřejmě že ano, ale už nebyla tou ženou, kterou měl tolik rád. Když jeho otec zemřel při autonehodě, její svět se rozpadl na malé kousky, roztříštil se. Jediné, co jí zbylo, byl její syn Bill.
Billův otec byl hrubián. Začal jej mlátit už ve velmi mladém věku, hovořil o něm jako o věci a dával mu neustále pocítit, že byl nechtěný, alespoň v životě svého otce; že v něm pro něj prostě není žádný prostor. Když jeho otec zemřel, Billa to příliš nezasáhlo, ale jeho matku mnohem víc. Začala pít a zamykat Billa doma. Byl tím jediným, co jí v životě ještě zůstalo – to bylo to, co vždycky říkala; měla strach, že by ji opustil, nebo že by se mu venku něco stalo; nechtěla mu dovolit opustit dům. Bill takhle vyrostl uzamčen v domě. Chvíli mu bylo poskytováno vzdělání doma, ale to nestačilo.
Nicméně čím starší Bill byl, tím víc se stavěl proti své matce. Po mentální stránce nebyl příliš vyspělý, pořád zůstával jako malé dítě, jeho odvaha však narůstala úměrně se zvědavostí. Chtěl jít ven, potkávat jiné lidi. Jeho matka nebyla schopna poradit si s bouřícím se teenagerem, a tak se nechala inspirovat metodou svého mrtvého manžela, aby svého syna řídila, začala Billa bít, zacházela s ním opravdu hrubě.
Milovala svého syna, skutečně moc, v jejích očích ale nebylo nic jiného, co by mohla udělat, než zamykat Billa v pokoji a pouštět ho pouze občas, když se choval výjimečně dobře. Pokaždé když nad ním začínala ztrácet kontrolu, stala se agresivní a občas ho udeřila stejně, jako to dělával i jeho otec.
Jeho matce se nikdy nelíbilo ani pomyšlení na to, že by měla Billa bít, lámalo jí to srdce, ale s trochou alkoholu to najednou nebyl žádný problém. Brzy onemocněla a stala se závislou na lécích. Nebyla schopna se příliš pohybovat, takže se o ni Bill musel starat, stejně jako tehdy, když zemřela.
„Dveře byly zamčené a všechna okna zavřená,“ pokračoval Bill. „Takže jsem se nemohl dostat ven.“ Odmlčel se. „Napsal jsem dopis, ve kterém jsem se přiznal ke všemu, co se stalo, a podstrčil ho pod vchodové dveře. Někdo ho poměrně rychle našel a pak k nám domů přišla policie, vylomili dveře a mě okamžitě přemístili na kliniku, kde jsem žil až doteď,“ dokončil.
Oba nadále leželi vedle sebe beze slov, až dokud Tom neotočil hlavu a nepodíval se na Billa. Všechno bylo o tolik jasnější, konečně pochopil všechny ty věci, které jej na něm vytáčely, a pocítil k němu skutečně hluboké sympatie.
Než si stihl uvědomit, co dělá, natáhl ruku a odsunul pramen vlasů zakrývající Billovu tvář a všiml si slz lesknoucích se v jeho očích. Mozolnatými prsty jej jemně pohladil po tváři a Bill překvapivě neuhnul, i když přišel dotek bez prvotního varování.
Bill popotáhl nosem a převalil se na bok, přesouvajíc se blíž k Tomovi. Tom byl totálně překvapený, když si Bill položil hlavu na jeho hrudník a ruku nechal odpočívat na jeho břiše.
Tom netušil, co by měl dělat, netušil, jestli Bill každou chvíli nespustí křik, ale přesto ovinul paži kolem jeho drobného těla.
„Podívej, měsíc rozsvítil lampičku,“ řekl Bill jemně, když se podíval z okna a přitulil se k Tomovi blíž.
Tom zabručel, proplétajíc prsty Billovými jemnými vlasy. „Slyším bít tvé srdce,“ zašeptal druhý chlapec, přitiskl ucho na Tomovu hruď a zavřel oči.
Tom zklidnil své pohyby a nechal svou ruku odpočívat na Billově boku. Pravidelný tlukot Tomova srdce ukolébal Billa do klidného spánku a Tom jej brzy následoval a také upadl do hlubokého, bezesného spánku.
autor: Sapere Aude
překlad: B-kay
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
Tak dnes to bolo ako na horskej dráhe. Najskôr sa zabavili na púti, Bill vyhral plyšáka, chcel si zatancovať s Tomom a dovolil mu dotýkať sa ho. Pre Billa to musel byť úžasný zážitok. 🙂
Potom prišiel pád dolu, keď Bill porozprával Tomovi o svojej minulosti. Bolo mi strašne ľúto, čo všetko si musel prežiť. 🙁 A už sme aj zistili, prečo je taký, aký je.
Záver to však opäť trošku vylepšil tým, že sa nezľakol Tomovho dotyku, ktorý prišiel bez varovania a dokonca sa k nemu sám pritúlil 🙂 V tejto oblasti robí Bill krásne pokroky, aj keď zatiaľ len s Tomom, takže som zvedavá, aké to bude u iných ľudí. Verím však, že mu Tom pomôže všetko prekonať (aj keď možno nevedomky). 😀
Ďakujem za preklad.
nejdriv mi prislo tak rozkosne a roztomile kdyz si bill s takovou radosti vzal toho plysacka, to bylo fakt sladke 🙂 A pak mi vyrazilo dech, ze zabil svou matku ale po tom vsem se mu nedivim. a jsem rada ze si na nej tom takhle zvyka. jsem zvedava jak to bude pokracovat. dekuji za preklad 🙂
Moc se mi líbí, jak Bill beze strachu přijímá všechny Tomovy doteky. A ten tanec na pouti, to byla nádhera, a taky to, jakou měl Bill radost z toho vyhraného plyšáka (když jsem si letos na pouti vystřelila poprvé v životě svou vlastní kytku, měla jsem radost úplně stejnou 😀 )
Billův příběh je sice smutný, ale má Toma a jsem ráda, že mu věří. To objetí na konci bylo úžasné!
Moc děkuju za překlad!
Tak tenhle díl byl hodně silný! 🙂
Hned na začátku to bylo strašně krásné. 🙂 Osobně miluju poutě, takže když se tam ocitli kluci, užívala jsem si to s nimi a to nadšení bylo znásobeno Billovým roztomilým chováním! 🙂 Moc se mi líbila scéna, kdy Tom řekl Billovi, aby si do poslední plechovky vystřelil on. Jak se pak Bill s puškou v ruce otáčel a mířil na lidi 😀 😀 Pořád mě dostává to, jak ještě pořád neví, jak věci v životě chodí a jedná naprosto bezprostředně. A pak když si Tom stoupl za něj a stříleli z pušky spolu, to byla taková nádhera! ♥ Billovi vůbec nevadily Tomovy dotyky a pak to jeho nadšení z medvídka! 🙂 To bylo vážně kouzelné! 🙂 A nebo ta jeho věta, kdy Tomovi nabízel, že si medvídka rozpářou na půl, aby jej měli oba 😀 😀 😀 No a tahle nádherná scéna byla ještě završena jejich tančením! ♥ Bála jsem se téměř dýchat, protože jsem se tak bála, aby najednu Bill nezačal ječet a nezačaly mu vadit Tomovy dotyky a nebo aby to najedno nebylo nepříjemné Tomovi a neukončil to nějakým neomaleným způsobem. První půlka dílu byla obravdu nádherně kouzelná! 🙂
A pak přišla ta Billova věta, že zabil svoji maminku. Na chvíli jsem přestala dýchat a bála jsem se číst dál. Čekala jsem nějaký krvák, kdy Bill ztratil nervy a chladnokrevně vzal třeba nůž a bylo to. Přes počáteční šok jsem se ale dostala a tak jsem rychle četla dál i přes to, že jsem se bála, co všechno se dozvím. Je mi Billa líto. Opravdu moc, protože to v životě neměl vůbec jednoduché a je mi líto, že jen kvůli jeho matce Bill skončil v léčebně. Kdyby se k němu chovala jako každá normální matka, všechno mohlo být jinak. Jak pro ni, tak pro Billa. Ne že bych schvalovala to, že Bill svojí matce nepodal léky, ale po zjištění toho, co všechno mu matka dělala, se ani nedivím. Nemůžu Billa nijak soudit, protože jsem v takvé situaci nikdy nebyla, proto nevím, jak moc sklíčeně se po celý život musel Bill cítit. Rozhodně ale Billa nijak neobviňuju, protože k tomu měl své důvody. Jen je mi šíleně líto toho, co se mu dělo, protože vím, že všechno mohlo být jiné a daleko lepší.
Závěr dílu mi ale zase zlepšil náladu, protože věřím, že smolař Tom je pro Billa to nejlepší, co se mu mohlo stát. Tom s ním nejedná v rukavičkách, ale občas mu dokáže pěkně tvrdě říct svůj názor, ale přitom všem se k Billovi ještě dokáže chovat krásně. Moc doufám, že díky Tomovi bude Billovi stále lépe a lépe a že když je s ním šťastný teď, bude i nadále. 🙂
Trochu se ještě pořád obávám toho, co se stane až Billa najde policie, ale doufám, že je na to ještě čas. 😀
Moc děkuji za další překlad téhle nádhery. Děkuji, B-Kay! ♥
No pani, ttakze tohle se Billovi stalo… to je sila, jeho rodice byli oba psychopati. Hruza :-\ to jeste Bill dopadnul pomerne dobre. Tom byl moc hodny, ze vzal Billa na pout, ze mu pomohl vystrelit si medvidka, za s nim tancil. Libi se mi, ze Bill pousti Toma stale bliz k sobe. Jsem opravdu zvedava na tu svatbu xD moc dekuji za preklad, nejak jsem si nevsimla, ze povidka pribyla, nechapu jak je to mozne 😀
Billa mi je tak strašne ľúto 🙁 Ale teraz má Toma a ten je k nemu úžasný:) je krásne ako si na Tomove dotyky zvyká a ako si Tom dáva pozor aby ho nerozrušil. Keď ho vzal na tie kolotoče, to bolo tak nádherné aj ten tanec… a ako bola Billovi zima ale nič nepovedal pretože poslušne dodržal to, čo Tomovi sľúbil 🙂 Veľmi pekne ďakujem za preklad♥
Tak to bylo strašný co se stalo Billovi je dobře že potkal Toma.
je krásne že sa Bill konečne uvoľnil a dokázal sa chytiť Toma a že sa Tomovi zveril s tým čo prežil ma úplne prekvapil a dúfam že Tom mu pomôže vyrovnať sa s minulosťou,stále ešte nechápem prečo Bill chodí bosý:-)