autor: Mykerina
„Hej Tome, vše nejlepší k 21. narozeninám.“ Popřál hnědovlasý mladík svému kamarádovi.
„Dík,Geo,“ lehce se na něj usmál. Ovšem úsměv to byl falešný. Upřímně se smál tak před šesti lety, dokud žil jeho mladší bráška. Stále se přes svou ztrátu nemohl přenést. Stále to bolelo. Miloval ho. Dal by mu cokoliv. Dal by za něj život, jen kdyby o to Bill stál. Jenže Bill se staral více méně o sebe. S Tomem se posledních několik měsíců před jeho smrtí jenom hádali. Toma to mrzelo, jenže s tím nedokázal nic dělat.
„Tome, no tak, je to už dlouho.“ Georg si k němu přisedl.
„Já vím, ale hrozně mi chybí. Vím, že jsme se hádali, ale miloval jsem ho. Bylo to mé dvojče. A teď… vždycky na něj vzpomínám, když máme narozeniny. Je to pět let, Geo a já na něj nedokážu zapomenout. Nejde to.“
„Neznal jsem ho tak moc, abych mohl říct, že vím, jak ti je, ale zapomeň na něj. Bill je pryč. A teď pojď, máme pro tebe s klukama nachystané překvápko.“ Vytáhne ho na nohy. Mladý muž se nechá vláčet do vedlejší místnosti.
„Kam mě to vedeš?“
„Je na čase, aby sis pořádně užil. Máme pro tebe to nejlepší maso, jaké jsme sehnali. Bylo drahý, tak se snaž.“ Strčí ho do místnosti. Tom si sedne na postel a čeká, co se bude dít. Doufal, že mu banda neobjednala nějakou ženskou. Nemá rád holky. Najednou mu zezadu zakryjou čísi ruce oči. Zachvěje se. Tohle se mu nestalo od doby, kdy Bill zemřel.
„Jsem váš dárek, můj pane, dělejte si se mnou, cokoliv chcete.“ Pošeptá mu smyslný hlas do ucha.
„Cokoliv chci?“
„Cokoliv chcete.“ Když to Tom slyšel, natáhnu ruku dozadu a jediným prudkým pohybem si stáhnul svůj dárek do náruče. Omámeně vydechl. Přes peřím ozdobenou škrabošku toho moc neviděl, ale to mrazení v zádech bylo příliš intenzivní. Nechápal, co se to vlastně děje. Jemně zvednul dlaň a ještě jemně pohladil chlapce po rtech. Byly tak vláčné, plné. Tomovi se zatajil dech. Lehce přitlačil a jako na povel se rty rozevřely. Zkusmo mezi ně zajel prstem a prudce vydechnul, když se setkal s vlhkým jazykem. Hrál si s ním. Oblizoval a cucal. Tom cítil pnutí v rozkroku. Ale ještě nechtěl. Ještě si chtěl vychutnávat to smyslné dráždění. Vyndal prst a sklonil se. Měl silné nutkání tu nádheru pod sebou políbit. Byl ovšem zadržen.
„Nelíbám se,“ smyslný hlas s Tomem zamával. Oddálil se a respektoval ho. Sjel dlaní na krk a pohladil ho. Měl tak jemnou pokožku. Pokorně ležel a nechal na sebe sahat.
„Říkal jsi, že si s tebou můžu dělat, co chci a teď mi nedovolíš tě políbit?“ hladí ho dál po krku.
„Polibky jsou příliš osobní.“
„Rozumím, takže… kde tě můžu líbat?“
„Všude, kromě rtů, ty nikomu nedávám,“ lehce se na mě pousměje.
„Jak se jmenuješ?“ broukne tiše Tom.
„Erebia.“
„Erebia? Zvláštní jméno, odkud ho máš?“ Tom je až příliš zvědavý.
Chlapec se v jeho náruči přetočí na bříško. Tom zašilhá směrem k jeho zadečku a vydechne. Těsně nad bedry má vytetovaného motýla.
„Můžu?“ Tom naznačí dotyk.
„Zaplatili ti mě,“ šeptne.
„Ptám se tě.“
„Můžeš,“ lehce se pousměje. Nezná takové chování. Nikdo se ho nikdy neptal. Každý si dělal, co chtěl. Jediné, co byli ochotni mu akceptovat, byly polibky. To nemusel. Jako jeden z nejlepších ve stáji dostal tuhle malou úlevu. Tom přejel ukazováčkem po obrysu tetování. Mladík se jemně prohnul. Tohle bylo jeho citlivé místo.
„Bolelo to?“ brouknul Tom.
„Hrozně moc,“ černovlásek se mírně zavrtěl.
„Vadí ti to?“
„Ne… je to… příjemné. Jsem tam citlivý,“ odmlčí se na chvíli.
„Proč jste ke mně tak hodný?“ otočí na něj hlavu Erebia.
„Nevím, vzbuzuješ to ve mně, nemám důvod ti nějak ubližovat nebo tak. A navíc, já na tohle nejsem.“
„Vůbec mě neznáš,“ namítne.
„Ale rád bych tě poznal, když mi to dovolíš,“ Tom ho jemně hladí po páteři. Mladík je opravdu hubený a očividně by se potřeboval pořádně najíst. Bill byl taky takový. Zase je myšlenkami u něj.
Erebia se znovu přetočí na záda a začne hladit jeho svalnaté paže. Tom jen vnímá ty štíhlé prsty, které jemně masírují pokožku. Zakloní hlavu a vydechne. Erebia si sedne a rty přisaje na Tomův krk. Stiskává kůži mezi zuby a následně ošetřuje jazykem. Labužnicky si to vychutnává. Neví proč, ale tenhle ‚zákazník‘ mu nevadí. Je mladý, krásný, a podle všeho vypadá, že i hodný. Dráždivě mu zavzdychá do ouška.
„Má můj pán nějaké speciální přání?“ šeptá.
„Umh… co? Ne… nemám.“ Tom svá slova potvrdí rychlým zavrcením hlavou. Erebia si to vyloží po svém a bez jediného zaváhání se začne posunovat směrem dolů. Jakmile se jeho dlaně však dotknou spony pásku, Tom sebou prudce škubne. Mladík k němu zvedne své čokoládové oči a snaží se jen pohledem, bez jediného slova, od těch medových najít odpověď na svou otázku, co se stalo. Tom však jen zavrtí hlavou. Erebia tázavě zvedne obočí, s něčím podobným se dosud nesetkal.
„Chci jen…“
„Ano?“ Vybídne jej šeptem Erebia, když se odmlčí.
„Mluvit.“
„Mluvit?“ Černovlasý mladík pokrčí čelo, jeho oči těkají nechápavě kolem. „Nevzrušuju vás?“
„Sám jsi řekl, že si s tebou můžu dělat, co chci.“ Tom přejde jeho otázku a poušklíbne se. Rozevře náruč, čímž Erebiu vybídne, aby se k němu vrátil a nechal se obejmout jeho pažemi. Mladík sice chvilku zaváhá, ale strach mu nedovoluje neuposlechnout a nevyplnit pánovo přání. Neznal sice tohoto mladého muže dobře, nedokázal tedy odhadnut, co by se stalo, ale z předchozích zkušeností věděl, co následuje, přijde-li si zákazník stěžovat a jak bolestivý je trest za neposlušnost. Zvedl se tedy, doplazil se k Tomovi a ulehl do jeho náruče. Dlouhé štíhlé prsty okamžitě začaly pročesávat jeho havraní vlasy.
„Krásně voníš“ zašeptal mu Tom do vlasů.
„Děkuji, pane,“ mladík byl stále lehce napnutý.
„Neboj se a uvolni se. Nic po tobě nebudu chtít.“
„Proč ne?“ zadíval se mu do očí. Nikdy tohle nedělal, ale u něj cítil, že může, že mu neublíží.
„Je mi s tebou dobře… nechci nic dělat… jen tě hladit… povídat si. Nechci sex.“ Pohladil ho po tváři. Erebia se zachvěl.
„Proč ne?“ zadíval se mu do očí. Nikdy tohle nedělal, ale u něj cítil, že může, že mu neublíží.
„Je mi s tebou dobře… nechci nic dělat… jen tě hladit… povídat si. Nechci sex.“ Pohladil ho po tváři. Erebia se zachvěl.
„Kolik ti je, Motýlku.“
„21, pane,“ pousmál se smutně.
„Copak se stalo?“ zeptal se mladík starostlivě.
„To není důležité, pane,“ málem mu utekla slza, ale rychle zamrkal a zahnal ji.
„Pověz mi to, Motýlku,“
„21, pane,“ pousmál se smutně.
„Copak se stalo?“ zeptal se mladík starostlivě.
„To není důležité, pane,“ málem mu utekla slza, ale rychle zamrkal a zahnal ji.
„Pověz mi to, Motýlku,“
„Mám… mám dneska narozeniny,“ otočil hlavu pryč.
„Ach… tak vše nejlepší, Motýlku,“ políbil jej na tvář. Měl na paměti, že na rty to černovlásek odmítal.
„Jste první, kdo mi popřál po 6 letech,“ zadíval se mu zase do očí. Měl je tak hnědé, teplé, uklidňující. Nikdy snad nepotkal tak milého zákazníka.
„6 let říkáš?“ tohle je přesně tak dlouho, co mi Bill umřel. Ach Billy, bráško můj, lásko moje. Proč jsem ti to nikdy neřekl? Mohli jsme být spolu. Nemuseli jsme se hádat… nemusel jsi umřít. Mladému mu muži stekla slza.
„Jste první, kdo mi popřál po 6 letech,“ zadíval se mu zase do očí. Měl je tak hnědé, teplé, uklidňující. Nikdy snad nepotkal tak milého zákazníka.
„6 let říkáš?“ tohle je přesně tak dlouho, co mi Bill umřel. Ach Billy, bráško můj, lásko moje. Proč jsem ti to nikdy neřekl? Mohli jsme být spolu. Nemuseli jsme se hádat… nemusel jsi umřít. Mladému mu muži stekla slza.
„Proč děláš tuhle práci?“ raději položil jednoduchou otázku. Nechtěl na něj myslet. Na svého zesnulého bratra. Dostávalo ho to do deprese.
„Nemám na výběr…“
„Proč?“
„Už to dělám dlouho. Nevím, co bylo před tím, nepamatuju si to a navíc… mám strach. Jen tak mě nepustí.“ Černovlásek se chytil za rty. Řekl víc, než měl.
autor: Mykerina
betaread: J. :o)
Nádherný že by jeho bráška?? Třeba jen náhoda necháme se překvapit další dílek ;))
Úžasná povídka 😀 😀 😀 těším se na další díl 😀 😀 😀 😀 😀 Prosím rychle další 😀 😉
Jej, nová poviedka! A že začína vážne dobre 🙂 Už na začiatku ich stretnutia ma napadlo, že Motýlik 🙂 pravdepodobne stratil pamäť, a tak som strašne zvedavá, že čo sa v minulosti stalo, že si nič nepamätá a že si Tom myslí, že mu brat umrel 🙂
A banner je vážne luxusný 😀
Ďakujem za prvú kapitolku a teším sa na pokračovanie.
Prekrásny banner:) Je mi Motýlka strašne ľúto. Vždy mi vadí, keď Bill zomrie, alebo robí šlapku, a tu sa stali obe veci 😀 a aj tak sa mi táto kapitola páčila. To iskrenie medzi Tomom a jeho darčekom bolo prekrásne.
Ďakujem za novú poviedku 🙂
Nová povídka, juchů 🙂
Hned na začátku mě taky napadlo, jestli Motýlek náhodou nebude Bill. A opět jsem, jako už i u jiných povídek s podobným tématem, přemýšlela, jestli by ho Tom opravdu nepoznal… Já vím, že je to šest let a že si myslí, že je Bill mrtvý a že má škrabošku…ale i tak…bylo to jeho dvojče…
Každopádně jsem opravdu zvědavá, jak to bude dál…
Začíná to krásně Erebia je mi líto moc se těším na další díl.
Je to napsané vážně krásně 🙂 Hned ten začátek, když tam zaznělo, že Bill je mrtvý, tak mi bylo víceméně jasné, že ten "Motýlek" bude právě Bill 🙂 Erebia zní nádherně. Ale nejsem si jistá, jestli je vůbec možné, aby Tom svého brášku nepoznal, z takové blízkosti. Kdyby ne podle vzhledu, tak podle hlasu, vůně… je to přece jeho dvojče.
Jasně, kdyby ho hned poznal, neměly bychom co číst 😀 Moc díky za díl, začíná to zajímavě.
tohle je vážně pěkné 🙂 hned od začátku mě to vtáhlo do děje a cítila jsem se u toho tak nějak… příjemně 🙂 tohle se mi u žádné povídky ještě nestalo… nemůžu se dočkat dalšího dílu 🙂
Podle mě je to určitě Billi, který to nějakou záhadou přežil 🙂
jsem zvědavá na pokráčko, ale to už víš 😀 tak se koukej činit!
Bud je to obrovska nahoda,nebo jsou braskove. Coz je zvlastni. Asi bych sve dvojce i po dlouhem.odlouceni poznala… o.O takze mozna je to jen nahoda. Nikdo tady nerekl, jak Bill vlastne umrel, ale Erebia asi nebude jmeno naseho motylka 😀 :/ Tam kde pracuje to musi byt hrozne. Ale zminil se o tom, ze je nejlepsi, o cemz nepochybuju, ale i pres to… drzet nekoho na takovem miste musi byt hrozne! Musi poslouchat na slovo, nesmi odporovat a ani ho poradne nekrmi. Meli by ho krmit, anorektik se nikomu libit nebude! Jak uz psala Velvet, tahle povidka me uplne vcucla do deje. I pres to, ze dil byl vlastne smutny z toho tahlo i neco prijemneho, hrejiveho, mozna to, ze Tom byl tak hodny a chtel si jen povidat. Jsem zvedava, co se (proste mu budu rikat motylku!) Motylkovi stalo! 🙁 a co Billovi a jak tohle bude pokracovat. Za jakych situaci se budou kluci setkavat. Takze dekuju za dil a tesim se na dalsi! :3