„No… jo, kakao, prosím.“ Vyslovil své přání Bill a koukl se do Tomových očí. Nemohl zapomenout na to, jak jej Tom v noci držel celou dobu za ruku. Přál si, aby to tak mohlo být navždy. Aby jej už nikdy nemusel pouštět. Počkat… Kdy přesně se v něm objevily takové myšlenky ohledně Toma? Kdy přesně jej začal mít… rád? Na to stejné se ptal i Tom sám sebe. Ano, oba naznačovali tomu druhému své sympatie, ale ani jeden nic neřekl.
„Kakao?“ podivil se Tom. On sám už dlouho tuhle čokoládovou mňamku neměl. Vydal se tedy o pár uliček dál, aby mohl černovláskovi splnit jeho přání.
„Jo, Tome…“ mluvil za chůze Bill. „Měl bys vědět, že… maso moc nevařím. Jsem vegetarián.“
Tom se zastavil, když našel kakao a dal jej do košíku. „S tím problém nemám, já taky,“ usmál se. „Ještě něco nám chybí?“
„Teď už myslím, že ne,“ usmál se spokojeně černovlásek a už se nemohl dočkat, až si udělá na chatě tento kakaový nápoj. „Můžeme už jít,“ pokýval hlavou, aby si dal zapravdu.
Tom se tedy rozešel směrem k pokladnám, aby mohli zaplatit. Dohodli se, že každý zaplatí přesně půlku, aby to bylo spravedlivé. Bill skládal potraviny do tašek, zatímco Tom čekal, až bude moct podat prodavačce peníze, a Rin seděla v košíku s jahodovým lízátkem. Jakmile prodavačka oznámila celkovou cenu a dred ji podal určitou částku bankovek, rozloučili se a všichni tři si to mířili ven na parkoviště k autu.
Bill připoutal malou Rin do dětské sedačky a pak přidal ruku k dílu a pomohl Tomovi s taškami, následně odvezl nákupní košík na určené místo. Poté se posadil na místo řidiče a rozjel se, aby mohli být zpátky co nedříve a on se mohl pustit do vaření oběda. Poslouchal Tomovo navigování, kam a kdy má odbočit. Upřímně, bylo lepší poslouchat Tomův hlas, než ten otravný, ženský z navigace.
„Bille… co bys řekl na to, že bych si Rin na pár hodin půjčil, hm? Budeš tak mít klid na vaření, nikdo tě nebude vyrušovat,“ navrhnul Tom, když položil poslední tašku s nákupem na stůl v kuchyni.
„Jak jako půjčit?“ Nechápal Bill. Nebyl si tím jistý, ještě ji na pár hodin nikomu nenechával, kromě školky. Na nic nečekal a pustil se okamžitě do vybalování. Nebylo toho málo, ale ani hodně, prostě akorát na dva dny.
„Myslím tím, že bych si ji vzal na procházku po lese. Neboj, nic se jí nestane. Vzali bychom i Tammy. Budu na ně dávat pozor. Už jednou jsem je hlídal, pamatuješ? Unaví se a pak po obědě hned usne.“ Začal pomáhat Billovi ve vybalování.
„Já vím, ale to bylo jen… v parku a na pár minut. Nejsem si tím jistý, jestli-„
„Bille, věř mi, ok? Budou v pohodě, slibuju,“ Tom se chtěl s Rin i Tammy více poznat, ale zároveň taky, aby měl Bill klid. Ne, že by Rin neměl rád, to vůbec ne, troufl by si říct, že ji miloval, jistěže jako sestru, ale byli na sebe oba vázaní, možná proto ji i Bill nechtěl pustit, nechtěl ji mít od sebe daleko.
Bill si povzdechl. Je pravda, že klid a ticho už dlouho neslyšel. Maximálně tak v noci. Koukl se na Rin, která si hrála na zemi s Tammy. Snažila se dát ruku s hračkou pro štěně co nejvýše. Smála se a byla šťastná. „Tome… Jestli se jim něco stane, už nikdy s tebou nepromluvím, rozumíš? Nikdy.“ Podíval se zpátky na Toma, spíše do jeho očí.
„Jasně. Půjdeme se oblíknout. Má tam něco takového na ven?“ Zeptal se spokojeně Tom. Měl v plánu ji i sám obléknout, aby dokázal Billovi, že mu může věřit. Ve všem.
Bill se na něj nechápavě podíval. „Kdo si myslíš, že jsem? Jedeme na chatu a ani bych jí nedal oblečení na ven?“
„Fajn, fajn, vzdávám se.“ Zasmál se Tom a zavolal na mladou slečnu. „Rin! Půjdeme se podívat do lesa, jo?“ Pomalu k ní přešel, a když souhlasně zavýskala, posadil si ji na ramena.
Bill ho s vyděšeným výrazem sledoval, dokud nezašel do patra. Měl obrovský strach, že by mu spadla. Klid Bille, Tom přeci není malé dítě a ví, co dělá. Uklidňoval sám sebe v duchu. Ale popravdě mu to moc nepomáhalo. Raději se chopil práce. Poohlídl se po hrnci, který raději ještě umyl. Nalil do něj vodu a dal vařit květák. Mezitím začal škrábat ještě brambory.
„Počkej!“ zavolal nazpátek, vše položil stranou a běžel za nimi. Musel přeci zkontrolovat, co má jeho sestra na sobě. Její oblečení obsahovalo tenisky, mikinu, tepláky a kšiltovku. Přešel k ní blíž, mikinu poodepnul, aby se mohl podívat, co má pod ní. Tričko s dlouhým rukávem. Venku bylo totiž chladno, nastala doba podzimu. „Perfektní,“ zhodnotil Bill.
„Já vím!“ zazubil se dred. „A hádej co? Kamarád Tom je tak super, že dokonce dal do batohu i láhev s pitím, které jsme dnes koupili, a taky jablíčko, kdyby měla hlad,“ Sehnul se, aby mohl dát Tammy vodítko.
„Dobře, podcenil jsem tě. Ale Tome, opravdu tě varuju,“ pohrozil prstem. Sehnul se zpátky k Rin. „Buď hodná, poslouchej Toma a dávej na sebe pozor, ano princezno?“ Dal jí pusu na čelo.
„Budu,“ souhlasila malá blondýnka a chytila se Tomovy ruky, kterou jí nabízel.
Vzápětí už Bill uviděl jen Tomova záda, na kterých nesl batoh, Rinina záda… a taktéž vzdalující se Tammy. Srdce mu těžklo. Nikdy ji nespustil z očí. Věděl, že je to jen na chvíli, aby mohl v klidu uvařit oběd, ale i tak… Už teď mu chyběla.
Když se brambory s květákem a sýrem zapékaly, rozhodl se, že rovnou prostře stůl. Nechtěl jen tak čekat. Talíře a příbor taktéž umyl, usušil a následně rozložil na stůl. Opět měl čas. Tak se dal do uklízení kuchyně, mytí nádobí… Všechno mu vycházelo perfektně. Uložil do skříňky poslední talíř a už aby vytáhl z trouby oběd. Začínal být nervózní, kde ti tři jsou. Když nad tím čím dál tím více přemýšlel, měl větší a větší strach, že je něco v nepořádku.
„Už jsme zpátky!“ ozvalo se okamžitě ode dveří, jen co dosedl. Na nic nečekal a rozeběhl se po hlase. Uviděl tam všechny tři. Rin měla zašpiněné oblečení, ale to Bill neřešil, protože ji znal.
„Konečně!“ Oddechl si a pomohl Rin z mikiny.
„No tak, řekl jsem ti, ať mi věříš, ne?“ zaculil se Tom a pustil Tammy z vodítka.
„Já vím, omlouvám se, že jsem ti nevěřil, ale já-„
„Bille, já tě chápu,“ usmál se. Nechtěl se v tom šťourat nějak více a mluvit tak o Billově citlivém tématu.
„Fajn, tak se jděte převlíknout, umýt ruce a já zatím nachystám oběd.“ Teď už věděl, že Tomovi Rin může nechat. A on sám to taky přežil, když přibližně hodinu a půl neměl sestru u sebe, ale s jeho… kamarádem. Počkat. Kamarádem? Jak jej vůbec vidí? On sám to dost dobře nevěděl. Před očima se mu mihly vzpomínky jako ve filmu.
Aniž by si to uvědomoval, tak se při těchto vzpomínkách musel usmívat. Nebylo toho moc, ale doufal, že toho bude více a více. Byl zamilovaný?
„Co?“ zeptal se nechápavě Bill, když procitl. „Jo, jasně, promiň,“ rozešel se do kuchyně pro zapékací mísu.
Tom se mezitím s Rin posadili ke stolu. Mladá slečna mu něco povídala, ale on ji nevnímal. Zajímalo by ho, proč se tak usmíval. Co bylo důvodem jeho zasněného úsměvu. „Bille, děje se něco?“ Zeptal se, když Bill položil jídlo doprostřed na stůl.
„Ne, jenom… jsem šťastný,“ usmál se a vzal do ruky první talíř, aby mohl nachystat Rininu porci.
Tom se musel usmát. Bill byl šťastný. To je přesně to, čeho chtěl tady docílit. Jestli byl Bill šťastný, byl i on. „To jsem opravdu rád.“
Během oběda Rin Billovi vykládala o svém výletě v lese, a co všechno viděla. Bill ji se zájmem poslouchal, ale tentokrát to byl Tom, kdo byl mimo realitu. Musel se pořád dívat na Billův upřímný úsměv. Chtěl, aby ho měl na tváři co nejdéle. Povedlo se mu udělat Billa šťastného, protože tady nemusel nad ničím přemýšlet.
autor: Kiki
Ty nás ráda týráš, co? Já chci pusu hned! 😀
Děláš to napínavé jak gumu od trenek 😀
Ale jsem ráda, že spolu hezky vychází a taky, že Bill už Tomovi věří. Musela jsem se smát, jak se Tom pochlubil, že je tak šikovný, že dal do batohu dokonce i pití a jablko 😀
Billovmu strachu o Rin sa nečudujem, a preto som rada, že mu Tom dokázal, že jemu veriť môže. Takto mal Bill aspoň chvíľku kľud. A tiež je po dlhom čase šťastný 🙂
Tomovmu pochváleniu samého seba som sa musela smiať aj ja 😀
A s tou pusou… momentálne sa nebudem vyjadrovať, ako hrozne to napínaš a oddiaľuješ, ale nech je radšej čo najskôr, lebo prídem o nervy 😀
Vďaka za časť.
Hehe, tak asi takhle se cítím, když má jít manžel se synem ven 😀 ale Bill má štěstí, že Tom sbalil jídlo i pití xD je opravdu šikovný! Jsem ráda, že se kluci cítí fajn, že si Bill uvědomuje svojí zamilovanost a snad ta pusa bude brzy 😀 nebo bude víc než pusa? 😀 😀
Tom je moc pozorný k Billovi a Rin.
Tak veľmi som sa bála, že sa im niečo stane:) Prešo sakra Tom nevzal ten mobil 😀 som veľmi rada, že je Bill šťastný. Tom je zlatíčko 🙂 ďakujem za kapitolu.
Další pěkný, pohodový díl! 🙂
Musela jsem se trošku smát, jak moc se Bill bál o svoji sestřičku, ale ne že bych ho nechápala. Po tom, co všechno má za sebou je jasné, že si na ni šíleně zvykl a navíc byla vždycky jen a jen s ním, tak to musel být zvláštní pocit být najednou bez ní. Ale kluci to přežili, Tom všechno krásně zvládl a já věřím, že si bude občas Rin ještě půjčovat, aby Billovi dopřál klid na učení a odpočinek. 🙂
Děkuji za další díl! 🙂
Nedivím se, jak se Bill bál, přece jenom byl zvyklý mít malou pořád u sebe. Navíc po tom, co se stalo jejich rodičům… zkrátka se nedivím. Vlastně jsem trochu čekala, že se něco stane a příběh se tím trochu zamotá, ale díkybohu ne 🙂
A Bill, stojící u sporáku a usmívající se jako pitomeček, musel být pohled pro bohy 😀 Děkuju za dílek 🙂
P.S. Zmínila jsem se, jak hrozně se mi líbí jméno Tammy? Asi takhle jednou pojmenuju svého pejska! :DDD