autor: Sapere Aude
Okolnosti
Bill pečlivě vložil do kufru svůj obyčejný bílý zubní kartáček. Byl to kartáček z kliniky, měl ho od té doby, co jim poskytli hygienické potřeby, ale i přesto, že měl i svou vlastní pastu, používal raději tu Tomovu. Tomova pasta jednoduše chutnala lépe.
Tom věděl, že Bill používá jeho zubní pastu zejména proto, že ji vždy nechal otevřenou, zatímco Tom ji pokaždé pečlivě zavřel. Od té doby, co si na to zvykl, mu na to vlastně nic neřekl, dokonce si uvědomil, že mu to přijde docela roztomilé.
„Dám si rychlou sprchu a pak půjdeme, ano? Zatím se připrav, nebude mi to trvat dlouho!“ zavolal na něj Tom z koupelny.
Bill vyskočil z postele. „A já?“ rozběhl se směrem k malé koupelně a vklouzl dovnitř skrz pootevřené dveře.
„Sprchoval ses včera po pouti, pamatuješ?“ řekl mu Tom.
„Oh… ano.“
Tom se usmál, čekajíc, dokud Bill neopustí koupelnu, ale chlapec se ani nehnul.
„Bille? Chci se osprchovat.“
„Dobře,“ přikývl Bill a posadil se na záchodové prkýnko hned naproti sprchovému koutu.
Tom se poškrábal na zátylku. „Nechceš si jít sbalit věci? Dát všechno dohromady předtím, než pojedeme? Budu rychlý,“ řekl, ukazujíc ven ze dveří.
„Už mám sbaleno,“ řekl mu Bill a chytil rolku toaletního papíru, aby se podíval na malé legrační otisky po celém povrchu.
„To je… dobře,“ povzdechl si Tom. „Podívej, nevadilo by ti počkat na posteli? Hned budu venku.“
Bill se na něj podíval a svraštil obočí. „Proč?“ zeptal se, pokládaje toaletní papír zpět na podlahu.
„Protože se jdu sprchovat.“
„Ale já si chci s tebou povídat, můžu tady jen sedět a počkat, mně to nevadí.“ Opřel se lokty o kolena a bradu složil do dlaní.
„Chci se sprchovat o samotě,“ řekl mu Tom, jeho trpělivost se pomalu vytrácela.
„Ne,“ odpověděl Bill tvrdohlavě, zůstával sedět a zkřížil ruce na prsou.
„Bille, vypadni,“ řekl Tom přísně a ukázal na dveře.
Bill zavrtěl hlavou a Tom zasténal. Natáhl se, aby chytil Billa za ruku, ale ten uskočil ještě dřív, než se jej stačil dotknout. Přitiskl se ke zdi, daleko od Toma a pevně svíral svou paži. „Nedotýkej se mě,“ zašeptal, vyhýbajíc se Tomovu pohledu.
Tomovi poklesla čelist, výraz jeho tváře změkl. Ruka mu klesla, bezvládně se pohupujíc u jeho boku. O krok ustoupil a pomalu se otočil, aby mohl otevřít orosené prosklené dveře sprchového koutu. „Jen… se posaď a ničeho se nedotýkej, ano?“ řekl tiše, jeho holicí strojek nadále ležel v rohu umyvadla, ale tak nějak cítil, že by Bill neudělal žádnou hloupost.
Bill strnule přikývl a klesl zpět na záchodové prkýnko, oči přilepené k podlaze. Tom za sebou přivřel skleněné dveře a vystoupil ze svých boxerek, které vzápětí odhodil na podlahu. Billova reakce, když se po něm natáhl, byla jako rána do obličeje. Nečekal, že se mu bude pořád vyhýbat, ne po včerejší noci. Tom to nerad přiznával, ale bolelo to. Myslel si, že se k němu konečně dostal blíž, ale zjevně se spletl.
Bill skrz dveře sprchového koutu sledoval Tomovu rozmazanou postavu. Díval se, jak si rukama masíruje hlavu a usoudil, že si do vlasů vtírá šampon. Přemýšlel nad tím, jak to funguje s Tomovými divnými vlasy, a jestli se mohou během šamponování rozplést. Doufal že ne, Tomovy vlasy se mu líbily i přesto, že si je zřejmě nikdy nečesal.
Bill si povzdechl, přitahujíc si nohy k hrudi a objal si kolena. Cítil se špatně za to, že se vyhnul Tomovu doteku, zejména protože věděl, že Tom by mu neublížil. Ale věděl i to, že se po něm natáhl jenom proto, aby jej chytil a vyhodil z koupelny. Myslel si, že před Tomem už nikdy neuteče, ne po tom, co jej minulou noc nechal dostat se tak blízko, ale nemohl si pomoct, bál se, když se po něm natahovali lidé s hněvem.
Černovlásek pozoroval Toma skrz sklo, opravdu doufal, že se na něj dredáč nezlobí a není znepokojen Billovou reakcí. Povzdechl si a přitiskl stehna k sobě. I přestože bylo sklo zamlžené, mohl dokonale vidět Tomovo tělo, které si právě mydlil. Viděl jeho ramena, jeho hrudník, jeho břicho, jeho nohy, jeho zadek, jeho…
Bill silně stiskl stehna k sobě ve snaze zbavit se zvláštního šimrání, které cítil mezi nohama. Nestávalo se mu to často, ale už se mu to párkrát stalo a nikdy nevěděl, co si o tom má myslet. Někdy byl ten pocit natolik silný, že jeho mužství vzrostlo a ztvrdlo, a to jej pokaždé trochu vyděsilo, obvykle čekal, dokud to nepřejde, což bylo někdy opravdu bolestivé. Jednou se toho dotkl a jeho tělem proběhl tak intenzivní pocit, až se mu zkroutily prsty u nohou. Od toho okamžiku se dotýkání raději vyhýbal, i přestože byl často zvědavý, jaké by to bylo, kdyby pokračoval. Ale věděl, že to bylo špatné, věděl, že by se sám sebe neměl dotýkat na těch místech, ale byl si jistý, že si Tom právě způsoboval stejné pocity, takže to možná nebylo až tak špatné, nebo ano?
Voda se zastavila a dveře od sprchy se najednou otevřely, což Billa mírně polekalo. Silně si přitiskl nohy k hrudníku, zakrývajíc tím intimní partie. Viděl, jak se Tomova ruka natáhla po ručníku a vzápětí zmizela. Když dredáč vyšel ze sprchy, kolem boků měl pevně omotaný malý bílý ručník.
Tom se cítil lépe, klidněji. Teplá voda mu pomohla uvolnit se, cítil se čistý, dokonce si konečně umyl vlasy. Bude sice chvíli trvat, než se vysuší, ale nestaral se o to, cítil se dobře.
„V pohodě?“ zeptal se Billa s úsměvem. Cítil se špatně kvůli tomu, jak s ním předtím zacházel, ale někdy jednoduše zapomínal, že je Bill pacientem psychiatrické léčebny a že má jistý psychický problém. I když nebyl příliš vážný, pořád to byl problém a Tom s ním měl zacházet opatrně.
Bill ostýchavě přikývl, vyhýbajíc se Tomovým očím. Netušil proč, ale líbil se mu pohled na Tomův odhalený trup, cítil, jako by se něco uvnitř něj kroutilo. Nerozuměl tomu, ale najednou zatoužil po tom natáhnout se a dotknout se ho, ujistit se, že je jeho kůže stejně jemná, jak vypadala, cítit náznaky svalů na ramenou, hrudníku a břiše. Tom nebyl svalnatý, ale jeho tělo bylo správně tvarováno s náznaky svalů na těch správných místech.
„Mrzí mě to,“ řekl Bill tiše. Cítil potřebu omluvit se, předtím se všiml bolesti v Tomově tváři a cítil se provinile.
„To nic,“ usmál se Tom, svazujíc si dredy do velkého, chaotického uzlu. „Není to tvoje chyba, měl jsem být opatrnější.“
„Víš, že se mě můžeš dotknout, já jen… to předtím bylo opravdu hloupé, j-já, opravdu jsem-„
„Je to v pořádku, Bille,“ přerušil ho Tom jemně. „Opravdu se tím netrap.“
„Dobře, ale… můžeš se mě dotýkat,“ zopakoval a tak nějak doufal, že by to Tom mohl hned zkusit, jen aby se ujistil, jestli mu to Bill opravdu dovolí.
„Díky,“ Tom se jen usmál a vzal si kartáček na zuby.
Bill polkl a než si uvědomil, co vlastně dělá, vstal, omotal ruce kolem Tomova mokrého těla a hlavou se opřel o jeho široké rameno.
Tom upustil kartáček, lehce zaskočen. „Bille…“
„Věřím ti,“ šeptl.
Tom se uvolnil a otočil se, objímajíc Billa kolem štíhlých boků. „Celého tě zamokřím,“ zamumlal mu do vlasů.
„Je mi to jedno,“ zašeptal. Čelem se přitiskl proti Tomovu krku a prstem sjížděl po Tomových zádech, podél páteře.
Ano, byla tak jemná, jak vypadala.
„Vidím něco, co ty ne a je to… oranžové!“ uculil se Bill.
Tom věděl, že Bill myslí malého oranžového plyšáka visícího ze zpětného zrcátka taxíku, protože se na něj díval, právě když se rozhodoval pro barvu. Ale nechtěl kazit zábavu, a tak předstíral, že nic neví.
„Logo na tašce?“ zeptal se, ukazujíc na velkou bílou igelitku s oranžovým logem, kterou měl u nohou.
Bill zavrtěl hlavou, jeho úsměv ještě vzrostl.
„Uhm… moje vlasy?“
Bill se zasmál. „Tvoje vlasy nejsou oranžové! Jsou hnědé a… zlaté,“ usmál se.
Tom se usmál a rozhlédl se kolem, snažil se najít ještě něco oranžového. „To malé světlo za volantem?“
Bill zavrtěl hlavou a nenápadně pohlédl na malou plyšovou hračku. „Je to snadné,“ trval na svém.
Tom předstíral, že se rozhlíží pozorněji. „Oh!“ vykřikl náhle. „Tamto!“ ukázal na hračku.
„Ano!“ vyjekl Bill a zavrtěl se na sedadle.
Taxikář se na ně podíval skrz zpětné zrcátko a pozdvihl obočí. Byl si jistý, že jsou oba blázni.
Najednou Bill zalapal po dechu a přitiskl ruku na okno. „Podívej!“ vykřikl a přitáhl Toma k sobě.
Tom se přisunul ještě blíž a podíval se z okna. Po zeleném poli běžel černý kůň stejným směrem, jako jeli oni. Cválal spolu s taxíkem, který byl jediným vozidlem na malé venkovské silnici.
„To je kůň,“ pokrčil rameny. Koně už párkrát viděl a nikdy se mu příliš nelíbili, byli až moc velcí.
„Vím,“ řekl mu Bill. „Ale podívej se, je to nádhera,“ zašeptal.
Tom si povzdechl a pozoroval ho. Všiml si, jak mu ve větru vlaje hříva stejně jako ocas. Měl dlouhý, elegantní krk a byl čistě černý, bylo téměř nemožné najít v záplavě té husté, černé srsti velké, tmavé oči. Spolu se zářivě zelenou trávou vytvářel úžasný kontrast.
Bill měl pravdu,
byla to nádhera.
autor: Sapere Aude
překlad: B-kay
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Tak dnes to bol teda pekný kolotoč 🙂
Na začiatku Bill pobavil tým, ako tvrdohlavo odmietal opustiť kúpeľňu 🙂 Potom sa síce trochu zamrzela tá jeho reakcia na Tomov pokus o dotyk (predsa len po tom dni predtým by som niečo také nečakala), ale našťastie to bolo len momentové.
Potom, ako Billa pohľad na Toma vzrušoval – chudáčik, ani netuší, čo sa s ním deje. Veľmi by ma pobavila scéna, kde by sa spýtal Toma, čo to znamená. To by som chcela vidieť Tomov výraz 😀
A to, ako Bill Toma objal, aby mu ukázal, že sa ho môže dotýkať, že jeho sa nebojí a pritom to využil ako možnosť dotknúť sa Tomovho chrbta 😀 To bolo perfektné, Bill sa nezdá 🙂
Záver bol roztomilý. Tom, ktorý v hre predstiera nevedomosť, aby bol Bill šťastný a potom Bill, ktorého dokážu nadchnúť obyčajné veci, čím ich čaro ukáže aj Tomovi 🙂
Ďakujem veľmi pekne za preklad.
Moc pěkný díl. Chápu, že Toma mrzelo, jak Bill zareagoval, ale neměl na něj tak vyjet. Kdyby jen věděl, co se Billovi honilo hlavou, zatímco se sprchoval 😀 A to objetí bylo krásnééé…
A v tom taxíku, to jsem se musela smát tomu taxikáři 😀
Děkuju moc za překlad!
Doufám že se brzo dovíme co se Billovi stalo.Je krásné jak si k sobě našli cestu.
Jůůů! Těnhle díl mi zvedl náladu snad o milion procent! Byla to skutečná nádhera! ♥
Jak je už u téhle povídky zvykem, i tenhle díl mě pobavil! 🙂 Bill je naprosto úžasný a v téhle povídce jsem se do něj úplně zamilovala!
Musela jsem se ohromně smát, když prostě zůstával pořád v koupelně a očividně nepochopil ani jednu Tomovu narážku. Nejvíc krásné bylo jeho zdůvodnění, že si s ním chce povídat, proto je v koupelně. 🙂
Sice mě pak malinko zamrzelo, jak na Billa Tom vyjel, ale myslím, že to opět není nepochopitelné. Tom to má s Billem hold těžké a myslím, že se ještě párkrát stane, že mu prostě ujedou nervy. Bill je naprosto speciální a věřím, že je občas těžko si v takových chvílích vzpomenout, že je na Billa třeba trochu jiné chování. No a pak mi bylo Billa ohromně líto! Ale zase beru jako skvělou věc to, že si sám uvědomil, že před Tomem tak ucukl a že ví, že se jej nemusí bát. 🙂
No a to Billovo objetí! ♥♥♥ Moc se mi líbí ta jeho spontánost a když prostě chce něco udělat, tak nepřemýšlí a udělá to! 🙂
A Tomovi jsem byla vděčná, že s Billem hrál hru a chtěl mu udělat radost! ♥ Je to krásné, jak si na Billa postupem času zvyká a chce jej dělat šťastným! 🙂
A stejně se mi nejvíc líbí to, jak si Bill všímá všech maličkostí a dokonce nutí i Toma, aby se na koně skutečně podíval a uviděl tu krásu.
Myslím, že jde vidět, že to těm dvoum díl od dílu víc a víc klape! Dělá mě to opravdu moc štastnou! 🙂
Moc děkuji za překlad! ♥♥
Celá kapitola bola krásna. Bill bol roztomilý keď nechcel odísť z kúpelne aj tie jeho myšlienky a aj to ako ho mrzelo, že Toma odstrčil keď sa ho dotkol. A keď sa mu ospravedlnil a objal ho, tak to som sa usmievala tak debilne, že by ma do toho ústavu mohli zatvoriť namiesto Billa.
Chudák taxikár 😀 aj tá hra bola milá:) A predstava koňa… kone sú nádherné zvieratá… Ďakujem za úžasnú kapitolu.
musím se přiznat, že když jsem tu povídku četla poprvé, tak jsem na ni ze začátku byla trochu namíchnutá :D. Připadalo mi, že se až moc drze podobá Committed a to mi vadilo. Jenomže… to téma miluju, takže jsem si to samozřejmě dočetla až do konce. Je to na podobné téma. A je to boží.
Jsem ráda, že je tady český překlad, protože konečně vím i takové ty detailnější části vět. Jestli mi rozumíte. Obdivuju lidi, kteří překládají, já bych na to neměla trpělivost. Děkuju za to, že jsou lidi, kteří ji mají.
Těším se na další kapitolu.
Krásná kapitola. Ta scéna s koupelnou mi silně připomínala, jak Bill nechtěl odejít ze záchoda o pár dílů předtím :DDD
A slovní hra v taxíku je jednoduše roztomilá. Jen ten řidič – "Byl si jistý, že jsou oba blázni." A přitom je blázínek jen jeden z nich, hej 😀
Díky za překlad.
Bill teda vie čo chce a ide si za tým aj keď by som to od neho nečakala,Toma ešte čaká zdá sa veľa prekvapení od toho milého stvorenia ale je jasné že Tom je všetko čo potrebuje k životu….