autor: Janule
Los Angeles
hotel Roosevelt, Hollywood Boulevard
31. prosince 2013
23:50
Hned jak se Bill před měsícem vrátil od Alexovy rodiny z Kansasu, pustil se do čtení rukopisu. Chvíli mu trvalo, než přišel na všechny zvláštnosti autorova písma, neustále musel mít po ruce slovník, protože jeho angličtina byla spíš hovorová, než na takhle složité čtení. Učil se hlavně foneticky, na gramatiku s jeho pracovním tempem nebyl čas, důležitější bylo umět mluvit. Už to málem vzdával, přišlo mu to zezačátku nudné na to, jak těžké to bylo číst, ale když se konečně prokousal až k tomu, o čem celá ta útlá knížečka měla být, pokračoval zvědavě dál.
Jak řekla Joyce, byla to teorie o existenci paralelních světů. Autor popisoval světy, které se odehrávají současně s tím naším. Vycházel z předpokladu, že čas není přímka, která kdysi dávno někde začala a bude pokračovat, dokud tenhle svět neskončí. Popisoval čas jako elipsu, nekonečnou smyčku času a prostoru, na jejímž okruhu existuje nezjistitelný počet dalších linií nazývajících se paralelní světy a dokonce celé vesmíry. Autor uváděl, že právě v nich existují současně spousty variant našich životů, které vznikají v okamžicích, kdy se v něčem důležitém rozhodujeme nebo se nám něco zásadního stane. Ta možnost, pro kterou se nakonec rozhodneme, pokračuje v našem současném životě, prožíváme ji, ale alternativní varianty, které se tady neuskutečnily, žijí dál svým vlastním životem v jiném paralelním světě a pokračují v nich naše kopie, varianty nás samých a všech našich blízkých i úplně jiných lidí. Vytvoří se nový svět a po něm další a další, a větví se do neuvěřitelné šíře a velikosti. A co víc… autor tvrdil, že je možné se mezi nimi za pomoci jeho techniky vědomě přemisťovat.
Vypadalo to celé jako naprosto šílená fantasmagorie, a nejspíš to tak i bylo, ale autor popisoval techniky, jakými se člověk může takovou věc postupně naučit, a dokonce tvrdil, že už sám tou zkušeností prošel, a aniž by to nejspíš tušil, popsal asi jako jeden z prvních tzv. světelný tunel, v němž se ocitají lidé prožívající zážitek blízké smrti. Jak si Bill našel na internetu, lidé s touto zkušeností se vrátili do svého těla zpět, nezemřeli, ačkoliv byli smrti blízko, proto nikdo z nich netušil, co po fázi světelného tunelu nastává dál. Záleží na víře každého z nich, zda si představují nebe či peklo, nebo jen konec života v nicotě a prázdnu, ale podle zkušenosti autora je to právě pokračování našeho života v jiném, tedy paralelním světě nebo vesmíru, který může být tomu našemu velice podobný, ale také naprosto rozdílný s jinými fyzikálními zákony a těly, v nichž se naše vědomí po tzv. smrti znovu usadí.
Také psal, že jsou zdokumentovány případy, kdy se lidé v život ohrožujících situacích přemístili samovolně, aniž by tuhle teorii znali, a jako důkaz uváděl příklady těch, jež tvrdili, že se tu zcela nečekaně a bezdůvodně objevili z úplně jiné reality, ve které v tu chvíli měli zemřít. Billa sice hned napadlo, že to nejspíš byli pomatenci, kteří právě zdrhli z léčebny, ale stejně byl tou možností ohromený. Představa, že by tehdy před deseti lety Tom nebyl tak nekompromisní a všechno to pokračovalo úplně jinak… ach bože…
Několikrát zkoušel techniky, které autor v knížečce popisoval, ale byl moc netrpělivý a roztěkaný, chtěl všechno hned. Spoustu si toho zapamatoval a čím dál tím víc uvažoval o tom, že kdyby dokázal denně cvičit, meditovat a soustředit se na ten svůj pravý okamžik, který by chtěl ve svém životě změnit, možná by to i zkusil. Plánoval se k tomu později vrátit, ale čím víc o tom přemýšlel, tím víc se toho bál. Nakonec stejně vždycky došel k závěru, že je to celé nejspíš blbost.
Bill se probral ze zamyšlení a znovu se rozhlídl kolem sebe. Připadal si v hotelovém baru jako v cirkuse. Hluk a vedro se s blížící půlnocí stále zvětšovaly, a on byl přesto v tom davu lidí totálně sám. Takhle si tedy zakončení roku 2013 nepředstavoval. Ne příliš úspěšného roku, dodala k tomu jeho opilá mysl smutně. Ne, opravdu to nebyl moc šťastný rok. Hned na jeho začátku je opustil Benjamin, poslední z jejich manažerů, kteří s nimi spolupracovali ještě v Německu, což bylo zvlášť v době, kdy se snažili vydat další album, nepříjemné. Už jim zbyl jen ten starouš Hoffmann, který se ovšem kvůli nim do LA stěhovat odmítal, takže všechna jednání probíhala po skypu. Přišli o dva milované zvířecí přátele, šestiletou jezevčici Lady, kterou pár měsíců předtím na zahradě pokousal kojot, a pak odešel i čtrnáctiletý Scotty, což sice s Tomem čekali, vzhledem k jeho rakovině, ale stejně je to oba zasáhlo. Byl to jejich první pes, kterého si vzali z útulku, když jim bylo deset.
V létě si Tom – ne zcela s Billovým souhlasem – koupil motorku a začal se paktovat s bandou vousatých motorkářů, kteří na Billa neudělali nijak zvláštní dojem. Pořád jen rozebírali dokola své motorky, na jiné téma s nimi nebyla kloudná řeč, a Bill s nimi chodil jen kvůli tomu, aby doma neseděl sám. A konečně asi to úplně nejhorší… album, na kterém tak dlouho pracovali, jim ve vydavatelství naprosto strhali a tvrdili, že s touhle hudbou by v dnešních rádiích neměli šanci uspět, natož trhat rekordy v žebříčcích popularity. Dostali příkaz jej předělat a přizpůsobit dnešním trendům. Z celé jejich práce tak zbyly jen dvě věci, které se prý dají použít. Dokonce jim americká pobočka Universalu vyhrožovala zrušením smlouvy, protože místo původně domluvených dvou let přestávky si ji protáhli na tři, a nakonec své výhrůžky splnila. Z Interscope je vykopli a oni teď budou muset vydat album u nějaké jiné, nejspíš evropské pobočky, což jim samozřejmě o hodně ztíží cestu na americký hudební trh. Byli tak naštvaní… Tom se dokonce urazil a prohlásil, že se na to všechno může vykašlat, a kytary se dva měsíce ani nedotkl. Kdyby ho Bill násilím nedotáhl znovu do studia kvůli spolupráci s těmi sympatickými kluky kolem Rock Mafie, snad by svou výhrůžku i splnil.
Rok 2013 jako by chtěl dostát tomu proklatému číslu, které obsahoval. Nebýt jejich jarního porotcování v německé Superstar, které si oba s Tomem i přes tu zimu náramně užili, a jež bylo původně plánováno jako propagace nového alba, považoval by ho za téměř ztracený a promarněný. Snad ten další rok bude lepší. Třeba by se Tom mohl konečně rozejít s Riou… uvažoval, ale hned si uvědomil, že doufá marně. Už skoro hodinu jsou někde spolu sami, a bůhví, jestli ji nadržený Tom nezatáhl někam na hotelový pokoj, to by se mu tak podobalo. Nemohl se té své zrzavé víly dočkat, až se vrátí z Evropy, a teď je pořád s ní. Na Billa zase kašle. Fakt měl jet radši s Alexem do Kansasu, aspoň by mohl bábince vrátit tu knížku.
Kopl do sebe zbytek drinku a podíval se na hodinky. Ručičky nechutně drahých hodinek od Toma se mu rozjížděly, jak na ně zblízka šilhal, ale nakonec na moment zaostřil a přečetl čas. Za osm minut půlnoc. Sakra. Čůrat se mu chtělo čím dál víc, a Tom ani Ria pořád nikde. Ani si nebude mít s kým připít, pokud se ti dva nebo Andy milostivě neustrnou a nepřijdou za ním. Byli domluveni, že půjdou společně na terasu sledovat ohňostroje, ale tak nějak s tím už přestal počítat. Rozhodl se, že půjde sám, třeba je tam někde potká. Vstal, malinko se zapotácel, přece jen toho alkoholu bylo za večer dost, a vydal se skrz tančící dav ven.
Záchod. Uvědomil si až téměř u dveří, že musí nejdřív na záchod, nebo se u těch rachejtlí počůrá, což by nebyl zrovna nejlepší začátek roku, uchechtl se sám pro sebe. Byl opilý, cítil to víc než dost, ale je přece Silvestr, ne? Měl právo se opít, když ho jeho vlastní dvojče opustilo a nechalo u stolu samotného. Byl uražený, naštvaný, smutný, a kdovíco ještě. Sám se ve svých pocitech opilecky motal. Rozhodně to dá Tomovi sežrat, až se objeví. To je pořád keců, jak jsou nerozluční, že je žádná žena nemůže nikdy rozdělit, ale pak přijde ta jeho asijská zrzka a je to všechno v háji.
Když byl hotov se svou malou potřebou – hrdý sám na sebe, že se trefil do mušle – chvilku na sebe zíral do zrcadla. Musel uznat, že mu to prostě sluší. Sice malinko šilhal, ale to vždycky, když se napil, na to už si zvykl. Upravil si stojáček sněhobílé košile, narovnal kšandy, zkontroloval, jestli má zapnutý poklopec, a byl hotov, sám sobě neměl co vytknout. Krátké blond vlasy trčely perfektně vystajlované nahoru, držely samozřejmě díky tuně laku, tmavší strany zůstaly poslušně ulíznuté, to zase zařídil gel, a všechny piercingy – včetně toho kravího v nose, jak mu hanlivě říkal Tom – byly na svém místě. Nebylo třeba dalších úprav, mohl směle vyrazit zpět mezi lidi. Opláchl si ruce. Po marném pátrání, do čeho by se utřel, jimi trochu zamával ve vzduchu a zbytek obstaraly jeho zbrusu nové černobíle kostkované kalhoty.
Vydal se opět davem, tentokrát k východu na terasu, kam se už hrnula spousta lidí. Držel si pevně v ruce malé pouzdro s mobilem a cigaretami, a už se těšil, až si venku zapálí, protože jako všechny podniky v téhle zemi byl i tenhle nekuřácký. Naučil se díky tomu sebeovládání, dokonce zkusil jeden čas i nekouřit, ale nakonec do toho stejně vždycky spadl zpátky. Tom samozřejmě s ním; tyhle pokusy byly pokaždé společné, a následně společně neúspěšné. Hned jak ho ovanul příjemný noční vzduch, zapálil si. Nebyl sám, kolem se to světýlky ze zapalovačů a rozžhavených konců cigaret jen hemžilo. Stoupl si na špičky a díky své výšce přehlédl dav, v jehož středu se zrovna nacházel. Toma ani zrzavou hlavu nikde neviděl. Kašlal na popelník, kolem kterého se všichni ti ukáznění Amíci shromáždili, a prodíral se davem dál k zábradlí.
„Bille!“ uslyšel za sebou konečně. Cigaretu právě dokouřil a típnul špičkou boty. Otočil se po hlase, aby svého bratra hned sprdnul, že ho nechali samotného, ale ještě než začal, něco na těch dvou ho zarazilo. Něco se dělo, bylo to vidět hlavně na Rie. Tak divně jí svítily oči, usmívala se a nebylo to opilostí, to Bill poznal. Věděl, jak vypadala, když měla dost. Několikrát ji táhl do postele opilou namol, když se s Tomem pohádali a on odfrčel na své motorce někam do horoucích pekel. Nechal ji, ufňukanou a nešťastnou, svému dvojčeti napospas, za což ho Bill vždycky nenáviděl, jak ho jinak k smrti miloval. To ale teď bylo vedlejší.
„Bille, kde jsi byl? Hledali jsme tě u stolu,“ pokračoval Tom, křičel, aby ho v tom hluku lidských hlasů a hudby bratr slyšel.
„Seděl jsem tam sám jako trubka, tak jsem šel na bar,“ rozčílil se Bill, když konečně viděl bratrovu bezstarostnou tvář, „a pak na záchod,“ dodal už klidněji. Ty tam byly jeho plány, jak Tomovi vynadá, nakonec byl rád, že svého bratra zase vidí. Vždycky ho to uklidnilo. „Kde jste se flákali?“ artikuloval trochu podivně.
„Ty seš namol?!“ zašklebil se na něj bratr. „Kolik jsi toho stihl vypít?“
„Hodně, protože jste mě tam nechali,“ odsekl ublíženě, div si vztekle nedupl jako malé dítě, ale v tu chvíli si něčeho všiml. Ria stála tak nějak divně, jako by se mu snažila něco ukázat, levou ruku měla na kabelce v nepřirozené poloze, takhle ji normálně nemívala. Bill zašilhal trochu blíž, když to uviděl. Na jejím levém prsteníčku se leskl úplně nový prsten s diamantem. Zářil novotou a Billovi v tu chvíli došlo, co se stalo. „Tys… tys… ji,“ koktal a ukazoval na předmět doličný na Riině prsteníčku.
„Jo, požádal jsem Riu o ruku,“ doplnil s úsměvem jeho bratr a usmál se na svou budoucí ženu. „Na to jsme potřebovali tu hodinu, pronajal jsem si na to apartmá Marylin Monroe, doufám, že to chápeš,“ otočil se na bratra.
Billa jako by v tu chvíli praštil někdo palicí po hlavě. Tak proto sem byli zvaní jako hosté, Tom si tu pronajal pokoj, dokonce nějaký přiblblý apartmán po herečce, aby mohl tu svou krasavici požádat o ruku a hned ji tam někde sklátit na postel, až mu řekne ano. A že by něco svému dvojčeti řekl předem, to ho ani nenapadlo. Billovi téměř vyhrkly do očí slzy. Tohle vážně nečekal. To byla totální zrada. V tom okamžiku začaly někde v dálce bouchat první silvestrovské rachejtle a světla na obloze se roztančila v neuvěřitelných obrazcích. Dav se rozkřičel, všichni jásali, připíjeli lahvemi šampusu, které si pro tuhle příležitost přinesli ven, smáli se, líbali, přáli si štěstí a sledovali rej světel na obloze. Jen Bill stál jako opařený a zíral skrz slzy na ty dva před sebou. Mysleli si snad, že jim bude gratulovat!?
Bill na nic nečekal. Otočil se na podpatku a dřív, než stihl Tom cokoliv dalšího říct nebo udělat, rozeběhl se pryč. Dav mu uvolňoval cestu, kterou si bezohledně rozrážel lokty, lidé kolem ho nevnímali, slavili nový rok 2014. Ten nový rok, od kterého si sliboval, že bude lepší než ten předchozí. Jak byl naivní a směšný! Nic už nebude lepší. Všechno je v hajzlu, a to proto, že jeho bratr se bude ženit. Vezme si tu svoji zrzavou blbku a bude s ní šukat od rána do večera. Billovou opilou myslí lítaly ty nejsprostší německé nadávky, jaké kdy použil, anglické na to nebyly dost šťavnaté. Byl naštvaný na celý svět, nenáviděl všechno a všechny kolem sebe. Rok 2013 byl opravdu podařený. Ve chvíli, kdy si v hlavě probíral, co všechno se kvůli té pitomé třináctce podělalo, jeho bratr žádal o ruku svou „ženu“, které tak vůbec neříkal z legrace. To jen on to neviděl, nebo spíš nechtěl vidět. Byl idiot, takový idiot!
Běžel ze schodů do hotelové lobby, aby byl co nejdřív pryč. Chtěl utéct od toho všeho co nejdál, už ty dva nechtěl nikdy vidět. Nikdy! V tu chvíli do někoho v plné rychlosti narazil. Nechápal, kde se tam ten člověk zničehonic vzal, ještě před chvílí byly schody volné. Snažil se v posledním okamžiku zachytit zábradlí, všechno kolem něj se neuvěřitelně zpomalilo, jako by se zastavoval čas, a Bill cítil, že mu země pod nohama zmizela a on se po hlavě řítí do propasti, aniž by tomu mohl jakkoliv zabránit. Pustil kabelku s mobilem a snažil se chránit rukama hlavu, která se nezadržitelně blížila ke schodům, po kterých měl původně v plánu seběhnout. Je konec, napadlo ho, když neomylně určil schod, na který dopadne, všechno jako by bylo puštěno pomalým přetáčením. Konec jeho života.
Ne, to přece nemůže být pravda. Musí ještě vidět Toma. Musí mu to rozmluvit, říct mu, ať si Riu nebere, že on na něj pořád čeká. Že ho miluje. Nemyslel to vážně, že už ho nikdy nechce vidět, to přece nejde… ale už nebyl čas. Věděl to. Všechno nasvědčovalo tomu, že už to nestihne. Už nestihne se poprvé s někým milovat, a přitom měl tolik nabídek! Jenže on stále doufal, že jednou… Už nikdy neuvidí svou mámu… Gordona, nemocnou babičku, všechny ty otravné tety a bratrance, ani psy, Andyho a Alexe… Ani tu malou knížku už nevrátí jeho babičce. Nebude moct zkusit, jestli ta věc s paralelními světy vážně funguje… Zavřel oči a zcela instinktivně se soustředil jen na jednu jedinou věc. Na tu chvíli, kdy ho Tom před deseti lety odmítl, a snažil se z toho svým duševním zrakem udělat pravý opak. Stále ještě doufal, že tohle není konec. Nemůže být, ještě nechce umřít. Chce žít, ať už kdekoliv, a tohle je jeho poslední šance.
Náraz už necítil. Jeho tělo dopadlo k hrůze všech okolo přímo na hlavu, ačkoliv se ji Bill snažil co nejvíce chránit rukama. Ozvaly se zděšené výkřiky, lidé se rozestupovali. Tom akorát doběhl a zastavil se nahoře na schodech, aby už jen bezmocně sledoval své dvojče, jak se kutálí bezvládně z posledních schodů, než se jeho tělo konečně zastavilo v prapodivné poloze na měkkém plyšovém koberci.
„Bille!“ Vykřikl konečně, když se dokázal nadechnout po tom strašlivém pohledu. „Bille!“ znovu volal, když sbíhal po schodech za svým bezvládným dvojčetem. „To ne,“ vrhl se k jeho tělu. „To mi nemůžeš udělat,“ šeptal vkleče, aniž by vnímal křik kolem sebe. Pustil z hlavy všechno, co se netýkalo Billa, jen on byl v tuhle chvíli důležitý, nic víc než jeho malý bráška.
„Ustupte, jsem lékař,“ ozývalo se vedle Toma, ale on nevnímal, co se kolem něho děje. „Prosím, vezměte ho někdo pryč,“ žádal doktor přihlížející. „Nehýbejte s ním, může mít poškozenou krční páteř,“ snažil se odtrhnout muže, který se k tělu zraněného vrhl jako první a objímal ho, a tím mu znemožňoval ho ošetřit.
„Je to jeho dvojče,“ ozvalo se nad nimi. Ria na svých vysokých podpatcích konečně seběhla dolů. „Nepustí ho,“ dodala udýchaně. „Tomi,“ sklonila se ke svému budoucímu muži, ale ten ji absolutně nevnímal. „Tomi, musíš Billa pustit, potřebuje ošetření, krvácí,“ snažila se, ale nakonec pomohli až záchranáři, kteří Toma bez pardonu popadli každý za jednu paži a násilím ho odtáhli za jeho neustávajícího řevu od zraněného bratra. Něco mu proti jeho vůli píchli a během okamžiku odpadl jednomu ze záchranářů v náručí. Cestu do nemocnice už nevnímal, seděl v taxíku, který následoval houkající sanitku, opřený o Riino rameno, a spal.
autor: Janule
betaread: Allka
No páni! Na začiatku mi bolo Billa strašne ľúto, že ho tam všetci tak opustili a hlavne, že ho opustil Tom.
Potom tá scénka na terase (či kde to boli) – keď začal o tom Riinom pohľade, tak už bolo jasné, že niečo bude extrémne zle. A nakoniec aj bolo. Bože, Tom si vziať Riu nesmie!!!
Billovmu úteku sa nedivím a ten pád – dúfam, že bude nakoniec v poriadku. Aj keď skôr odhadujem, že teraz bude v kóme a pritom niekde v paralelnom vesmíre 😀
Ďakujem za kapitolku a som zvedavá na pokračovanie.
No ty kraso, tohle je opravdu masakr 😀 opravdu jsem si to uzivala, ale reknu vam, ze ta vec o zasnoubeni, mela jsem chut skocit do pribehu a tu husu zaskrtit :-\ myslim, ze pokud se tohle vazne nekdy stane tak to opravdu obrecim xD kazdopadne se nemuzu dockat Billova procitnuti v paralelnim svete. Zacinam thle povidku zrat az nezdrave 🙂 dekuji za diiiil :-*
Tak tohle bylo..hrozné! 🙁 Od začátku až do konce jsem se u dílu trápila! Billa mi bylo po celou dobu tak strašně líto! Nedokáži ani napsat, jak špatně mi díky tomu bylo ani jak hrozně jsem se cítila. V hlavě mám vymeteno, chce se mi ječet, Rie strhnout ten její prsten z ruky, poslat ji někam hodně daleko a nechat dvojčata jen a jen spolu. Mě to tak štve! 😀 Celá ta situace! Kluci měli být spolu a ne že bude Tom Riu žádat o ruku! Tohle je druhý díl a ta holka mi totálně pije krev! 😀 Z těch schodů měla radši spadnout ona a ne Bill!
A teď se trošku obávám o to, co bude. Ačkoli se zajímám o spousty nadpřirozených věcí, tak o paralelních světech jsem sice kdysi něco malinko slyšela, ale nic si nepamatuju. Díky tomuhle dílu už alespoň vím oč jde, ale stejně pořád nemám páru o tom, jak by tohle mohlo pokračovat. Na jednu stranu je hezké, že by v nějakém paralelním světě mohli dvojčata tvořit pár, ale já chci, aby ten pár tvořili ve všech světech. O Rii už nechci ani zmínku! 😀 Vlastně za ten Billův pád může jen ona, tak doufám, že si to Tom uvědomí a pošle ji někam! 😀 Joo, vím, že už zase až moc sním, ale když já bych fakt chtěla, aby nechala Toma napokoji! 😀
Ufff, asi budu muset jít tenhle díl nějak rozdýchat! 😀 A opravdu doufám, že už další díly budou pěknější, kde se Bill nebude ani trošku trápit, protože si fakt nejsem jistá, kolik jeho utrepní ještě snesu! 😀
Každopádně moc děkuji za další díl! 🙂
Páni, já se u tohohle dílu chtěla v komentáři tak rozepsat a prakticky všechno, co jsem měla na jazyku (teda spíš na klávesnici 😀 ) už za mě napsala Mischulka!
V tomhle díle mi je celou dobu Billa strašně líto, měla jsem sto chutí jít Toma osobně najít a dotáhnout jej k němu, aby mu došlo, co mu provádí! A Riu při té příležitosti vystřelit někam na měsíc!!! Doufám, že po tom Billově pádu ze schodů mu alespoň něco z toho dojde!
Moc se těším na příští díl, ale ještě víc na ty další a další a další….a úplně nejradši bych si to přečetla celé najednou, bez toho příšerného týdenního mučení!!! 😀
to ses teda trefila, ti povím. i já si užila úchvatný rok 13, ten můj dostal grády přesně minulé září a o vánočních svátcích se mi šokem zastavilo srdce skoro jako teď Billovi. jenže i kdybych se upnula k paralelním světům, při vší té mé smůle zkejsnu prostě zrovna v tomhle ještě na několik desítek let. 😀
jsem zvědavá, jak si s realitami pohraješ, kde se najednou ocitnem, jestli tu jednu pro nás i Billa definitivně ukončíš… obdivuju tě, že se vždycky pustíš do takových složitých témat. mě jen nad tím přemýšlet skoro působí bolest. 😀 to je ta moje potlačovaná schyzofrenie, děsně se jí bojím. 😀
Bill určitě nezemře ale asi se mu podaří dostat do paralelního světa.
Teď jsem opravdu zvědavá, jak to bude, jestli se Bill probudí v jiném světě, nebo bude delší dobu v kómatu a mezitím bude žít v jiném světě.
Jinak ta knížečka musí být velmi zajímavé čtení. Docela by mě zajímaly jednotlivé techniky, jak se do jiného světa dostat.
Tá myšlienka, že si Tom bude brať Riu a ešte sa pri tom chváli Billovi akoby netušil ako ho to bude bolieť a ako ho zraní, tak to mi vyrazilo dych. Som rada, že teraz Tom trpí, aj keď Billovi by som priala aby bol šťastný vo všetkých realitách. Už by som sa chcela dostať do tej, kde ho bude Tom milovať a Riu by mali odtiaľ úplne vymazať. Ďakujem za boľavú kapitolu. Je mi z nej strašne smutno.
Bylo to moc krasne Janule, vsechno, co se v tomhle dile udalo, jakobych mela zive pred ocima. Z te scenky na venkovni terase me primo mrazilo a pocit, ktery zazival Bill, jsi zachytila primo uzasne. Stejne tak i ten pad na schodech.
No tesim se na dalsi dil. Preji hodne inspirace a vydrze do dalsiho psani.
Nestačím zírat, jak se tahle povídka rozjela. Celá kapitola je neuvěřitelně smutná. To, jak se Tom vykašlal na Billa… jasněěě, nerozlučná dvojčata, to určitě. Tom si to u mě teď docela podělal, alespoň že na tom konci bylo vidět, že pro něj bráška znamená pořád to samé. Ale proč se to muselo projevit až ve chvíli, kdy se mu něco stalo?!
Teď jen přemýšlím, jak to asi bude pokračovat. Přemíštil se Bill do paralelního vesmíru těsně než dopadl na zem? Bude v nějakém kómatu, zatímco bude běhat někde jinde? Dokonce mě napadla i ta hrozná představa, že umřel… umřel v téhle realitě, ale stihnul se ještě přenést do jiné. Nabízela by se dokonce i možnost, že umřel, a Tom najde doma tu jeho knížečku a rozhodne se to zkusit, "vrátit se v čase", aby ho přivedl zpátky. Tolik možností 🙂 Jsem napjatá jak kšandy, kterou vybereš ty 🙂
Díky vám všem za krásné komentáře, strašně mě rozmazlujete a jste na mě hodné, holky. Co víc si autor může přát :-* Ještě jedno velké díky 🙂
Když jsem si četla 1. díl, tak mě naštvala Ria, ta se vecpe všade! 😀 A pak mě naštval ten… kluk, kterému se líbí Bill, ale ne tolik jako Ria, páč ten mi je sympatický… vlastně mě nenaštval, ale představa, že by Bill jen z trucu s ním měl pletky mě naštvala 😀 A pak ta knížečka… no asi mi došlo o co půjde, ne do detailů, ,myslela jsem, že je tam něco jako… 'jak sestrojit stroj času', nebo 'jak se vrátit v čase', nebo 'jak upéct mariuhanový koláček a ocitnout se na jiné planetě'… ale to mi do té babičky tolik nešlo… takže jsem vsázela na stroj času, ale pak jsem přečetla prvních pár odstavců a hned se mi vybavil film, ve kterém hraje Jared Leto, je to o tom, jak by to asi bylo, kdybych tohle udělal a tohle neudělal a tohle řekl a támhle do té díry neskočil… Takže jsem se do toho zažrala…
Ta teorie nebo co to je je strašně super! Myslím, že je to docela… nelogické, ale zajímavé a představme si, že to tak je! :O Tak teď jsem asi někde těhotná se s vám ex… oh mein Gott! To ne! Nebo bych tady nikdy nekomentovala, páč bych si nikdy neřekla, aha, okey tak budu poslouchat TH, aha tak pkey, tak budu číst Obsession na twc blogu, jo aha, tak sem do toho zblázněná….. prostě bomba! BOMBA! Musím číst dál!
Billa sice hned napadlo, že to nejspíš byli pomatenci, kteří právě zdrhli z léčebny, ale stejně byl tou možností ohromený. -přesně tak! vidím, že si rozumíme 😀
aspoň by mohl bábince vrátit tu knížku. – 1. reakce? NEVRACEJ TU KNÍŽKU!!!!!
:DD Proč si pořád myslím, že se zrovna na tom záchodě teleportne? Páč by to bylo super! :DD Objevit se uprostřed … bůhví čeho čůrající na bůhví co! :DDD
Ach jo.,.. a je po dobré náladě… 🙁 On ji požádal o ruku. Bóže. Jak romanticky nechutné… alespoň to Billa dokope k tomu, aby se teleportnul a žil v jiném světě s Tomem bez zmínky o Rie:D 🙁 Ach jo… on ji požádal.. o ruku… trrr.. Everything is sooo disgusting..
Proti Rii nic nemám, ani proti svadbám ani proti Tomovi *mírumilovná*, ale proti spojitosti mezi těmito 3 věcmi a lidmi a mravy… ANO! Pardon 😀
A le jak jsem řekla, to by mohlo Billa 'dokopat'. Velmi chytře vymyšlené! :3 Tahle povídka se mi začíná dost líbit! :3 <3
Všechno je v hajzlu, a to proto, že jeho bratr se bude ženit. Vezme si tu svoji zrzavou blbku a bude s ní šukat od rána do večera. Billovou opilou myslí lítaly ty nejsprostší německé nadávky, jaké kdy použil, anglické na to nebyly dost šťavnaté. – Já vím, že to vůbec není vtipné, vždyť Bill se trápí, ale.. :DDD,…. ne není to vtipné, pardon…
:DD
:O :O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O:O
Ou, takže.. Bill zemře? Tak toto je vážně šok! :O Po druhé za dnešek.. Prvně Cynik a pak toho … no to mě odvezte do blázince … on.. on spadl a je zraněný.. takže, jestli umře, jestli se objeví, což objeví v tom dalším světě, pak si bude muset vše prožít znovu a nebude se moct nikdy vrátit zpátky, protože tam už je mrtvý? :O A je vůbec mrtvý? Pak asi poputuje bílým nebo jakým tunelem… ale on Bill z téhle povídky už nepoputuje, páč už je zase jinde… cože? :O No já se v tom docela motám 😀 Takže, pokud Bill umře tady v tomhle světě, pak už nic.. ale tenhle Bill poputuje do jiného světa, kde bude vědět, že se teleportnul, nebo to nebude vědět? No dost spekulací, nechám se mučenlivě překvapit… ach to čekání na pokráčko.. :'(
trrr
Moc děkuju za tuhle napínavou povídku, ježkovy zraky,… mě z toho málem kleplo! 😀 <3
Myslela som si že poviedku prečítam až keď bude uverejnená celá,ale keďže mám teraz čas tak som sa do nej pustila a hneď som aj oľutovala že som nezačala skôr.Veľmi obdivujem tvoj spôsob písania,úplne úžasné s akou ľahkosťou píšeš,vtipne a ešte k tomu tá tajomnosť príbehu to a u teba milujem♥tak som zvedavá čo má po Dare a Časopriestore čaká…
Tyjoooo ty musis vzdy nekoho zabit. To je vzdycky optimistickej zacatek. 😀
Jsem rada ze jsem se ke cteni konecne dokopala (nejak jsem se nemohla prenest pres zacatek a i ted mi tam Ria neskutecne vadi. Doufam ze brzy zmizi) a doufam ze najdu cas k docteni povidky.
Doufam ze se Bill probudi v nejakym jinym, lepsim – paralernim vesmiru. Snad nebude chudacek nekde na pristrojich v umelym spanku.
Tyjo, ale jak Bill padal tak sem malem brecela, kdybych nebyla na prednasce tak ronim slzy jak fontana.