autor: Wind
Setmělo se… vyšlo slunce… a opět se pomalu klonilo k západu. Celou tu dobu Tom seděl na kamenech a apaticky zíral před sebe. Kai se na něj starostlivě díval. Stál notný kus od něj, ale i tak mohl vidět, jak se Tom trápí. Will se před nějakou dobou probral. Cítil se slabý, ale jinak se zdál být v pořádku. Ale nebyla to tak docela pravda. Mořští bratři věděli, co se stalo a Rai to odmítl přijmout. Kai neříkal, že je s tím smířený a nevadí mu to, ale bral věci tak, jak přicházely. A teď už se stejně nedalo nic dělat. Když Will nabral trochu sil, přemluvil bratry, aby ho na chvíli nechali samotného. Potřeboval to. Kai šel za bratrem.
„Raii?“ Houkl mírně.
„Hmm?“ Rai byl opřený o kmen stromu a zíral do prázdna.
„Raii…“ Posadil se vedle bratra. „Musíš to přijmout. Teď už se nedá nic dělat. Will znal to riziko, ale stejně to udělal. Nemůžeš za to vinit Toma… podívej se na něj. Trápí se o to víc, protože netuší, co se děje. A i když je to člověk, záleží mu na našem bráškovi. Nesmíš ho tak nenávidět. Will to udělal dobrovolně. Záleželo mu na něm, a jestli tobě záleží na Willovi, pochopíš to.“ Rai se na bratra podíval uslzenýma očima. Možná měl pravdu. Ale možná z něj taky mluvila slabá chvilka.
„Běž si s ním promluvit,“ řekl pevně a rozhodně Kai, ale v jeho slovech byla i něžnost. Věděl, že to bude prospěšné i pro Raie. A teď už ani nehrozí, že by Tomovi ublížil. Tím si byl jistý.
Rai se zvedl a pomalu došel k místu, kde seděl Tom. Ten se na něj ani neotočil, ale o jeho přítomnosti dobře věděl. Čekal, že na něj začne nejstarší merfolk křičet, možná že ho i zabije… ale v tuhle chvíli by mu to bylo jedno. Will kvůli němu trpěl, a to bylo mnohem horší než smrt. Možná si přál zemřít. Ovšem Raiův další počin ho zmátl. Nejstarší z bratrů se posadil vedle něj a zadíval se na obzor. Hodnou chvíli mlčel a Tom netušil, co si o tom má myslet.
„Nechci ti říkat, že se na tebe nezlobím. Zuřím a ještě nejspíš dlouho budu. Ale ať tě nenávidím sebevíc, teď už tě nikdy nebudu moct zabít.“ Tom se na něj podíval s němou otázkou v očích. Rai se na něj sice ani nepodíval, ale nejspíš mu bylo jasné, na co se chtěl zeptat.
„Kdybych tě zabil, znesvětil bych Willovu oběť za tebe.“ Teď Tom nechápal ještě víc.
„Vysvětlím ti to jednoduše. Když Will viděl, že ti hrozí smrt, rozhodl se porušit naše nejsvatější pravidlo. Pro tvou ochranu zabil jiného mořského živočicha svými schopnostmi. Pravidlo, které náš druh ctí už celá tisíciletí. A máme k tomu dobrý důvod… Vím, že toho o merfolcích moc nevíš… je to docela pochopitelné. Merfolkové jsou vlastně takoví ochránci moře. Naším úkolem je strážit klid a mír v mořích a oceánech. Lidé nám s tím zrovna moc nepomáhají… ale to stranou. Každý z nás dostal do vínku nějakou schopnost, díky které můžeme moře chránit. Ovšem… kdybychom ji použili proti přirozenému řádu moře, budeme krutě potrestáni. Víš… merfolkové jsou požehnáni dlouhověkostí. V porovnání s lidmi žijeme mnohem, mnohem déle. Třeba pět set, šest set nebo i osm set let. Moc takových sice není, moře je kruté… ale je to nesmírný dar.“
Rai se na chvíli odmlčel. Tom poznal v jeho hlase, že se mu špatně mluvilo.
„No… a když porušíme nejvyšší pravidlo… oceán nás v podstatě připraví o život. Zkrátí nám délku života asi na lidský. Nevím, jestli se dějí ještě jiné věci, ale…“ Raiovi se zlomil hlas.
„Nechci… vychoval jsem ho, staral jsem se o něj… chránil ho před zlým… a pak se objeví nějaký člověk a…“ Tomovi bylo Raie až líto. Bral roli staršího bratra vážně zodpovědně, a jak bylo vidět, za svoje sourozence by dýchal. Zvlášť pak za Willa. Tom nevěděl, co by měl dělat. Položil jednu ruku Raiovi na rameno. Rai se na něj podíval.
„Jestli se tě Will nebojí, dobře pro tebe. Ale jestli mu někdy ublížíš, věř, že zažiješ taková muka, že si budeš přát, abys umřel.“ Po těch slovech se uslzený merfolk zvedl a odkráčel pryč.
Kai to celé zpovzdálí pozoroval. I jeho nesmírně bolelo srdce při pomyšlení, co se Willovi stalo, ale věděl, že to nesmí nechat na sobě znát. Bratři ho potřebovali. Musel zamrkat slzy, které se mu draly na tvář. Po chvíli se vydal za Tomem, který stále seděl na skalách. Vypadal tak ztracený a Kai ho v posledních dnech začínal brát taky tak trochu jako mladšího bratra. Kai měl navzdory svému pohodářskému vystupování vážně velké a vřelé srdce. To na něm jeho bratři milovali.
„Čau.“ Pozdravil tiše Toma, když k němu došel. Tom se na něj otočil.
„Ahoj.“ Kai se pokusil o bezstarostný úsměv a posadil se vedle Toma.
„Hodili jste s Raiem řeč?“
„Hmm.“
„Hele, Tome… tohle není tvoje chyba. Will se sám rozhodl… byla to jeho volba a my, ač s nevolí, ji budeme muset respektovat. Věděl, co mu to udělá, ale přesto jsi pro něj znamenal víc. Toho si važ.“ Tom konečně promluvil.
„Já si toho vážím… ale… proč to udělal? Netrpěl už snad v životě dost? Nechtěl jsem, aby kvůli mně trpěl znova, a tentokrát aby to na něj mělo takhle drastický účinky. Copak tobě nevadí, že kvůli mně se zkrátil Willův život?“ Kai chvíli mlčel.
„Víš… nemůžu říct, že bych neměl vztek. Právě teď bych nejradši mlátil do stromů a křičel.“
„Tak proč to neuděláš?“ Kai se na něj podíval se smutným úsměvem a slzou na krajíčku.
„A k čemu by to bylo dobrý? Vztekal bych se, křičel, brečel… ale čas by to zpátky nevrátilo. Nemysli si… je šílený vědět, že uvidím umírat svého mladšího bratra stářím dřív, než by normálně dospěl, ale… budu muset přijmout osud takový, jako je. Will je můj život, chtěl jsem ho chránit a zklamal jsem. Jediný, na koho jsem naštvaný, jsem já sám. Nedokázal jsem Willa uchránit…“ Kai se odmlčel. „Tome… teď pravdu. Jak moc ti záleží na Willovi? Jsi ochotný s ním teď zůstat do konce, nebo ne? Jestli ne, řekni to. Nebudu ti bránit odejít. Pro Willa bude lepší, když zmizíš dřív než později.“
Tom na chvíli přemýšlel. Miloval Willa. Miloval ho víc, než cokoli jiného. Ale… pokud Will jeho přítomností tak trpí, nebylo by lepší, kdyby odešel? Ale když už se Will vzdal svého života kvůli němu, nebude sobecké odejít a nechat ho tak? To, co pro něj udělal, značilo, že Tom pro Willa taky hodně znamenal. Jinak by ho nechal zemřít. Podíval se Kaiovi do očí. Viděl v nich odhodlání smířit se s jakýmkoli jeho rozhodnutím. Zhluboka se nadechl.
„Kaii… já Willa miluju. Je pro mě vším, dýchal bych za něj a ze všeho nejmíň mu chci ublížit. Záleží mi na jeho štěstí, ale nevím, jestli ho vůbec dokážu udělat šťastným.“ Kai se trochu usmál.
„Tome… tohle není něco, co rozhoduješ ty. Jestli je s tebou šťastný nebo ne, to musí Will posoudit sám. A já myslím, že jeho chování mluví za všechno. Teď by možná bylo dobré, abys za ním zašel. Se mnou ani s Raiem nechtěl mluvit, ale myslím, že tvoji přítomnost by ocenil. Sice mě mrzí, že to nejsem já, kdo ho dokáže utišit, ale pokud to můžeš udělat jen ty… no prostě… víš, co chci říct.“
„Jo, jasně.“ Tom se na Kaie vděčně usmál. „Díky, Kaii.“
„Kdykoli, kámo. A teď padej.“ Plácnul ho do ramene, aby ho tím popohnal. Když Tom zmizel za ohybem pláže, lehnul si na kámen a zavřel oči.
„Myslíš, že je to takhle v pořádku?“ Ozvalo se vedle něj. Kai se smutně usmál.
„Pokud to tak Will chce, nebudu mu stát ve štěstí.“
„Hmm… asi máš pravdu,“ řekl Rai a lehnul si vedle bratra.
autor: Wind
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 7
Tak v minulém díle mě tohle vůbec nenapadlo, ale dneska mě to trklo a bylo mi hned po prvních několika větách jasné, že to bude přesně takhle… A teď nevím, jestli mám mít radost, že můžou být kluci spolu a nebo mám Billa litovat…
To je nádherný obrat. Je mi trochu ľúto Willovej zmeny, ale je to pre neho určite lepšie, keď bude môcť zostárnuť spoločne s Tomom 🙂 Ďakujem za krásnu kapitolu 🙂
Jsem stejného názoru jak Zuzana a myslím si že budou spolu šťastný.
Síce som vedela, že je to nejaký druh obety, ale nenapadlo ma zrovna to, že si Will skráti život.
Verím však, že budú spolu šťastní 🙂
Ďakujem za časť.
[4]: Přišlo mi to jako jedna z méně drastických možností, které mě napadly. 🙂 A jak jste řekly, alespoň budou spolu 🙂 Jen… ještě jsem si připravila jednu malou věc jako třešničku na dort 😀
Tak tenhle díl mě ohromně potěšil! 🙂
Něco takového jsem naprosto nečekala, ať jsem přemýšlela jak jsem chtěla, protože mě nenapadlo, že by Will mohl ´jen´ přijít o roky života. Měla jsem ohromný strach, co všechno se mu nestalo a že z toho třeba ještě pořád není venku a kdo ví co by se mu ještě mohlo stát.
Teď mi vážně spadl obrovský kámen ze srdce. Jak už psaly holky, i mě je líto, že to takhle dopadlo, ale zase na stranu druhou spolu budou moci kluci zestárnout. Tím, že Will ukázal takovou oběť si i jeho bratři uvědomili, jak moc pro něj Tom znamená. A jak se říká: Všechno zlé je pro něco dobré, tak to platí i v tomhle případě. Rai je sice naštvaný, ale konečně přesnate proti Tomovi zbrojit a hledat záminku, aby jej mohl zabít či jej vyhnat nekonečně daleko. Konečně museli oba popřemýšlet a přišli na to, že Will musí být do Toma zamilovaný. Willova oběť je opravdu nádherná ač mě to i trochu mrzí, že k tomuhle muselo dojít.
Vážně jsem ráda, jak tenhle díl skončil, protože já už viděla všmožné hrůzné scénáře a ani jeden z nich se mi nelíbil.
Teď se už jen nemůžu dočkat dalšího pokračování, protože se strašně těším na moment, kdy Tom přijde za Billem. I když to bude určitě bolestné, věřím, že v tom bude i nádherné kouzlo a na to se strašně moc těším!
Děkuji za nádherné, i když smutné pokračování! ♥♥