autor: B-kay
Z celého srdce bych vám chtěla poděkovat. Neumíte si ani představit, jakou radost mi svými slovy děláte a jak moc to pro mě znamená. S něčím takovým jsem vůbec nepočítala. Jste skvělé a tenhle díl patří každé z vás! 🙂
Nepsal se mi lehce. Je hodně obtížné a bolestivé vcítit se do zoufale milujících se osob, které to mají tak komplikované a těžké. Ještě teď to na mě působí a je mi smutno. Cítím úzkost, zoufalství, prázdnotu a jsem opravdu ráda, že jsem něčím takovým nemusela procházet i já. I přesto doufám, že si díl užijete :).
Bill pomalu otevřel dveře a nenápadně proklouzl dovnitř v naději, že se mu podaří dostat se na poschodí, aniž by jej někdo zahlédl. Jeho kroky byly rychlé a hlasité, přesto neměl strach, že by je někdo zaslechl. Řev taneční muziky a falešné tóny opilých lidí ve vedlejší místnosti by pohltily snad i zvuky řítící se laviny. Neohlížel se; otočil se teprve ve chvíli, kdy se konečně ocitnul u schodiště a chtěl se ujistit, že jej Pumba následoval. Sklonil hlavu a něžným pohledem přelétl malé štěně u svých nohou. Pumba několikrát hravě zaštěkal, postavil se na zadní a předníma končetinama se snažil šplhat po Billových kalhotách. Bill jej s úsměvem sledoval; byl opravdu zvědavý, jak dlouho jej to bude bavit. Nepřešlo ani deset vteřin a štěně svou snahu vzdalo. Posadilo se naproti Billovi a unaveně zazívalo, vytrvale vrtíc ocáskem.
„Tak pojď,“ sklonil se k němu a vzal jej do náruče. „Půjdeme spinkat, ano?“ Pošimral jej za uchem a vystoupil na první schod.
„BILLE!“
Zničeně stiskl víčka. Měl být rychlejší. Zhluboka se nadechl, a zatímco se k ní otáčel tváří, připomínal si, že mu v podstatě nic neudělala a mohl by se chovat alespoň trošku přátelsky. Na rtech vykouzlil drobný úsměv a podíval se na ni. Hned na první pohled bylo zřejmé, že toho vypila víc, než bylo vhodné. I přesto, že se ledva držela na nohou, kroutila boky do rytmu rychlé písně, hihňala se hloupým připomínkám svých přátel a natahovala po Billovi ruce. Bill se na ni nedůvěřivě zadíval.
„Právě jsem si chtěl jít lehnout,“ pípl a hlavou ukázal směrem k pokojům. Začínala jej bolet hlava a už jen z jejího alkoholového dechu se mu dělalo špatně.
„NESMYSL!“ vykřikla, vytrhla mu z rukou malého Pumbu a položila jej na podlahu. Vzápětí se chytila za hlavu, mírně zakolísala, ale ustála to dřív, než k ní musel Bill přistoupit a zachytit ji. „MUSÍŠ SI SE MNOU PŘIPÍT!“ snažila se překřičet hlasitou hudbu.
„Rio, já nějak nemám chuť na alkohol. Zbytečně bych vám všem kazil náladu.“
Začínal být bezradný. Copak nechápala, že se s ní nedokázal normálně bavit? Že jej i pouhý pohled na ni lámal na kousky? Bolelo to. Její šťastný úsměv mu nedovoloval zhluboka se nadechnout. Rozzářenýma očima mu vypalovala hlubokou díru přímo doprostřed hrudníku. Divil se, že byl ještě pořád naživu. Jeho srdce zvládalo tlouct i přesto, kolik úderů denně utržilo.
Cítil, jak se mu do očí derou slzy. Zoufale potřeboval utéct co nejdál od všech zúčastněných. Co nejdál od svého bratra a pouta, kterému nemohl nikdy uniknout. Roztřásl se a v duchu zoufale prosil, aby jej už konečně nechala na pokoji.
„Bille, no tak! I ty se potřebuješ na chvíli uvolnit. Když nechceš pít, nemusíš.“ Na opilého člověka artikulovala až příliš dobře. „Můžeš si dát colu, nebo ti namícháme nějaký nealkoholický drink. Prosím, zůstaň. Jeden můj přítel by se s tebou moc rád seznámil. Věř mi, bude se ti líbit.“
Nebude, pomyslel si, ale překvapivě se nebránil, když jej chytila za ruku a tahala mezi ostatní do samotného epicentra zábavy, kterému se celý večer úspěšně vyhýbal. Byl zvyklý na stovky párů očí upírajících se jen na něj, ale v tu chvíli by dal cokoliv za to, aby nebyl středobodem jejich pozornosti. Deset zírajících, cizích lidí jej z neznámého důvodu spíš vyděsilo. Přišel si jako štvaná zvěř. Jako by se ocitl na své vlastní dražbě a Ria se jej snažila prodat za nejvyšší možnou cenu. Vždy byla taková. Musela mít jen to nejlepší. Možná proto si začala právě s jeho bratrem. S
jeho Tomem.
V nevkusně vyzdobené místnosti zůstávala pouze dvě volná místa – jedno hned po boku Rii, které zřejmě patřilo jeho dvojčeti, a druhé vedle vysokého, silného kluka, který z něj nespouštěl pohled. Neměl příliš na vybranou. Posadil se a sklonil hlavu, doufaje, že se tím odpoutá od těch dotěrných pohledů. Zatímco mu Ria připravovala drink, nervózně zíral na konečky svých prstů a modlil se, aby se k nim konečně připojil i Tom a zachránil jej. Neměl od něj odcházet. Měl raději zůstat s ním; možná by spolu nemluvili, ale jistě by se cítil hezky. Mohli spolu mlčky zírat na vodní hladinu nebo počítat hvězdy přesně tak, jako když byli děti.
„Tady máš.“ K uším mu dolehl Riin piskot.
Zvedl hlavu a natáhl ruku po sklence s jantarovým obsahem. Smutně se pousmál. Nápoj měl stejnou barvu, jako Tomovy oči, dívající se přímo do slunce.
„Tohle je moje píseň!“ vykřikla najednou menší tmavovláska, které si Bill do té chvíle vůbec nevšiml, a vyskočila na nohy, přičemž narazila do stolu a převrhla pivo chlapci sedícímu vedle ní. Ten byl však natolik opilý, že si toho vůbec nevšiml a raději jí okatě civěl do výstřihu. K tančící dívce se postupně připojili i ostatní.
Jediní, kteří zůstali sedět, byli Bill a kluk vedle něj, který jej svým očividným zájmem začínal otravovat. Pohodil hlavou a upil ze svého drinku. Dal by cokoliv za svou dlouhou černou ofinu, za kterou se kdysi tak rád ukrýval. Chvíli si tekutinu nezaujatě přeléval v ústech, vnímal její nahořklou příchuť, než polkl a opřel se zády o malý polštář.
„Hodně jsem toho o tobě slyšel.“ Zaslechl cizincův hlas až příliš blízko své tváře. Roztřásl se, ale rozhodl se ho ignorovat a dál zarytě hleděl před sebe.
„Kde jsi se po celou dobu schovával? Nemohl jsem se dočkat, až se seznámíme.“
Bill nevěřícně zavrtěl hlavou a věnoval cizinci kradmý pohled. Tenhle se mu měl líbit? V očích měl něco hodně nepříjemného, pod hustým porostem tmavých vousů ukrýval úlisný úsměv. Na hlavě nevkusné ptačí hnízdo. Opravdu byl tak ošklivý? Nebo byl ošklivý už jen tím, že se ani v nejmenším nepodobal Tomovi?
Místo odpovědi se pořádně napil.
Byl pevně rozhodnutý rychle dopít svou sklenku a jít spát. Rozhlédl se kolem sebe a povzdechl si. Předtím však musí ještě najít Pumbu, který se někam vytratil.
Když se Tom o necelou půl hodinu později vrátil do chatky, nestačil se divit, jakmile mezi ostatními vysmátými tvářemi spatřil i tu Billovu. Zůstal stát na prahu dveří, také se usmál a nevěřícně vrtěl hlavou. Už dlouho jej neviděl v tak dobré náladě. Smál se společně s ostatními nějakému vtipu, který vyprávěl vysoký kluk po jeho boku. Zářil jako sluníčko, houpal se ze strany na stranu v rytmu písně a vypadal nadmíru spokojeně.
A v té chvíli si toho Tom všiml. Ten kluk měl omotanou ruku kolem Billova pasu a konečky prstů jej hladil pod tričkem. Obrátil se mu žaludek. Jako by se najednou zpomalil svět. Nebyl schopen vnímat nic kromě těch dvou. Nerozuměl tomu. Bill na sebe nikdy nenechal sahat takovým způsobem. Nenáviděl doteky cizích lidí. Ve chvíli, kdy na hrudi ucítil těžký tlak, zalapal po dechu a odvrátil pohled. Měl akorát dost. Nedokázal se na to víc dívat.
„Tak jaká jsem?“
Zaslechl tichý šepot a vzápětí mu na krku přistál polibek.
„Jak se ti tohle podařilo?“ zeptal se přes obří knedlík v krku a snažil se působit co možná nejšťastněji.
Ria mu omotala ruce kolem boků a zezadu se k němu přitiskla. Měl chuť odstrčit ji, rozběhnout se za Billem a odvézt jej co nejdál od toho nepříjemného bradáče.
„Potřeboval se jenom uvolnit, tak jsem mu trošku pomohla,“ zahihňala se a drze mu strčila ruku pod prádlo. Jakmile našla to, co hledala, spokojeně mlaskla a pustila se do líného hlazení v naději, že Toma vydráždí na takovou míru, že z ní strhne oblečení ještě dřív, než překročí práh pokoje.
„Rio,“ vydechl. Začínalo mu to pomalu docházet. „Cos udělala?“ zeptal se relativně klidně.
Ria pustila jeho měkký penis, očividně zklamána Tomovou reakcí, ale neodpověděla. Tom se uvolnil z jejího sevření, vytáhl její ruce ze svých trenek a otočil se k ní tváří. „Co jsi udělala?“ zopakoval.
Ria se váhavě kousla do rtu a pohodila vlasy.
„Víš, že na mě tohle neplatí,“ zavrčel.
„Dala jsem mu do drinku něco lehčího, ale-„
„Něco lehčího?“ zalapal po dechu. „Myslíš drogu?“ Tázavě pozvedl obočí.
„Nic to není, Tome. Nijak mu to neublíží. Užije si párty a do rána se z toho vyspí.“
„Zbláznila ses?!“ Nemohl tomu uvěřit. „Prosil jsem tě, abyste sem netahali to svinstvo.“
„Tome, uklidni se. Děláš, jako bych snad byla nějaká feťačka. Jedna malá pilulka ještě nikomu neublížila. Mám narozeniny, chtěli jsme se jen pořádně zabavit,“ řekla a nešikovně zavrávorala. „Podívej se na něj, baví se,“ usmála se a ukázala prstem na Billa, který se nyní držel za hlavu a nešikovně odsouval velkou ruku, sápající se po jeho kalhotách. „Ten kluk mu nic neudělá, chce si jen pohrát a přesně to Bill potřebuje. Uvolnit se, na nic nemyslet a užívat si. Určitě mi ráno ještě poděkuje.“
„Ty musíš být taky mimo,“ nevěřícně zavrtěl hlavou, odsunul ji od sebe a udělal přesně to, po čem toužil od chvíle, co Billa spatřil v objetí toho idiota.
Napochodoval do místnosti, do jedné ruky vzal Billův zebří blok, druhou jej chytil za ruku a táhl jej ven, ignorujíc nechápavé pohledy, které vzápětí naplnily celý pokoj. Jeho rázné kroky byly tak hlasité, že možná nepřehlušily řev rádia, ale ve všech přítomných vzbudily respekt a podezření, že udělali něco, co neměli. Chvíli na sebe zmateně zírali a poté se rozhodli pokračovat v oslavě. Ria ještě chvíli zůstávala ukryta v šeru prázdné chodby, než se odvážila připojit se k nim.
Jakmile se ocitli před chatkou, Tom zcela změnil svůj postoj. Pustil Billovu třesoucí se ruku a vzápětí ji opět chytil; něžně a ochranitelsky. Hněv a zuřivost v jeho očích byla okamžitě nahrazena bezbřehou láskou. Přiblížil se k němu a zlehka vzal jeho tvář do dlaní.
„Bille?“ šeptl a měkce jej pohladil po líci. „Jsi v pořádku?“
Bill se slabě třásl, vysíleně se o Toma opíral a smutným pohledem hleděl do prázdna. Tom se neodvažoval hádat, co se s ním v tu chvíli dělo. Jelikož ani jeden z nich nikdy předtím nic podobného nevyzkoušeli, netušil, jestli má nějaké vidiny, nebo mu je jen špatně a stydí se to říct.
„Bille,“ zopakoval tiše a omotal mu ruce kolem boků, zatímco jej pomalu vedl zpět na molo. Možná mu čerstvý vzduch a menší procházka udělají dobře. „Podívej se na mě.“
Ve chvíli, kdy se prodrali hustým porostem a vzduch se naplnil vůní blízkého jezera, Bill konečně opětoval jeho pohled. Tom netušil, co se právě odehrává v jeho hlavě, ale okamžitě si všiml, že se mu oči zalily slzami. Naprázdno otevíral a zavíral ústa jako ryba na suchu, ale neřekl ani jediné slovo.
„Je ti špatně?“ zeptal se jej Tom měkce a pomohl mu dojít až na molo, kde se oba posadili.
Bill zavrtěl hlavou a roztřásl se ještě více.
„Nebo zima?“ zkoušel dál. Rychle ze sebe svlékl černý svetr a Billa do něj pečlivě zabalil. „Je to lepší?“
Bill se stulil do Tomovy mikiny a zhluboka dýchal. „Točí se mi hlava,“ promluvil nakonec zesláblým hláskem, vyhýbaje se Tomovu pohledu.
„Možná bys to mohl zkusit vyzvracet.“
Bill prudce vyvalil oči. „Nechci zvracet,“ pípl úzkostlivě a vzápětí se zvědavě zahleděl na oblohu. „Podívej,“ šeptl a s výrazem malého dítěte ukazoval na nebe.
Tom netušil, kam se má dívat dřív. V hrudi mu splašeně tlouklo srdce, svět se s ním zuřivě točil i bez požití drogy. Nepamatoval si, kdy mu byl naposledy takhle blízko. Kdy naposledy cítil jeho nádhernou vůni, teplo jeho třesoucího se těla, energii a život, které v něm pulzovaly. Myslel si, že jej navždy ztratil a nyní jej měl na dosah rukou. I přesto, jak moc se snažil změnit a zničit vše, co na něm Tom miloval, nepodařilo se mu to. Pořád byl nádherný. Pořád jej zoufale miloval.
„Tomi.“
Ze zamyšlení jej vytrhl tichý hlas. Málem se na místě roztekl, jakmile se jeho tvář náhle ocitla v sevření Billových dlaní a Bill ji zvedl tak, aby jej donutil dívat se na oblohu. „Máš se dívat na nebe,“ roztomile se mu motal jazyk.
Tom konečně odtrhl pohled od jeho sladkého úsměvu a poslechl.
„Vidíš to?“ zeptal se Bill jemně.
„Vidím měsíc a hvězdy. Spoustu hvězd.“ Otočil hlavu a sledoval Billův rozzářený profil. Byl by schopen zemřít pro ten úsměv. Zranitelný, nevinný, magický. „Co vidíš ty?“ pohladil jej po tváři. Konečně si zvykal na to, že již více nebyla dokonale hladká jako kdysi, ale pokryta bledým strništěm.
„Vidím ptáčka.“
„Ptáka?“
„To modré ptáče z ukolébavky.“
Tom zavřel oči, na rty mu vystoupil měkký úsměv. Vrátili se do dětských let. Nic krásnějšího si v tu chvíli nemohl přát. Nevěřil by, že si na to Bill bude ještě pamatovat a už vůbec ne, že si na to vzpomene právě v tuhle chvíli. Bylo to přeci tak dávno.
„Budeš se ptát ty, nebo se mám ptát já?“ otočil se tváří k Tomovi a Tom opět zalapal po dechu. Byl úplně jako malé dítě. Kdysi touhle malou hrou dokázali strávit celé hodiny. Dlouhé hodiny otázek a dopovědí. Úsměvů a radosti. Možná nadešel ten správný čas vdechnout život staré tradici. Vdechnout život jejich poutu.
Zhluboka se nadechl a zavřel oči. Když je otevřel, vyhledal Billův pohled a opět se zlehka dotkl jeho tváře. „Ptáčku hledající skrýš, na co myslíš, o čem sníš?“
Bill posmutněl, ale nepřestával se usmívat. „Chci, aby bylo tohle jezero plné té nejlepší čokolády na světě,“ řekl a vesele rozhodil rukama.
Tom se zasmál. „Spíš by sis měl přát to, abys uměl plavat. Nezáleží na tom, jestli je v něm voda nebo čokoláda, utopil by ses.“
Bill hravě zavrtěl hlavou, klekl si a přisunul se k Tomovi blíž. „Neutopil, protože by ses tady objevil a zachránil mě. Jako vždy.“
„Teď jsem přišel pozdě. Mrzí mě to, Bille.“ Natáhl ruku a konečky prstů zlehka přejel přes Billovy usmívající se rty. „Měl jsem jít s tebou, nebo tě přinutit zůstat. Prostě udělat něco, udělat cokoliv, a-„
Bill mu nemotorně přiložil prst na rty, a tím jej okamžitě umlčel.
„Jsem na řadě,“ zasténal a zadíval se Tomovi hluboko do očí. „Ptáčku hledající skrýš, na co myslíš, o čem sníš?“
Naklonil hlavu na stranu a nespouštěl z Toma omámený pohled. Měl pocit, že se každou chvílí rozletí na kousky. Něco uvnitř něj zoufale hořelo a způsobovalo mu masochisticky příjemnou bolest.
Tom se pousmál, ale místo odpovědi udělal prudký pohyb, kterým Billa uvěznil ve svém objetí. Jednu ruku mu omotal kolem boků, druhou mu zlehka položil na záda a přitiskl jej k sobě. Cítil, jak je Bill nesvůj. Několik vteřin zůstával bez pohnutí, pouze zírající do prázdna. Tom už si nemyslel, že se vůbec dočká odezvy na své objetí, když najednou ucítil, jak se k němu Bill plaše tulí. Jak se choulí do jeho náruče.
Hlavu vložil do prohlubně mezi Tomovým krkem a ramenem, ukazováčkem přejížděl po opálené, chvějící se kůži. Neuvědomoval si, co dělá. Nechtěl přemýšlet. Bylo mu nádherně a Tom byl s ním. Držel jej v náručí stejně silně jako před lety. Zmizelo vše, co se událo mezitím. Opět tady byli pouze oni dva. Na ničem jiném nezáleželo. Zavřel oči a soustředil se na nádhernou vůni, která jej obklopovala ze všech stran.
„Jsi ten nejvoňavější člověk na světě,“ pípl a zvedl hlavu, aby se jeho pohled mohl setkat s tím Tomovým.
Tom mu věnoval sladký úsměv. „Takové slovo neexistuje, trdlo,“ šeptl a nosem jej něžně dloubl do obličeje. Věděl, že to, co dělají, je příliš. Věděl také to, že nebýt Riiny hlouposti, Bill by byl dávno uzamčen ve své ulitě a nejpravděpodobněji spal.
„Myslel jsem, že voníš nejkrásněji na celém světě,“ opravil se a dlaní pohladil Tomovu klíční kost. Bál se vstát. Všechno se s ním točilo, všechno bylo nejasné a rozmazané. Jediné, co viděl zcela jasně, byl Tom.
„To ty taky.“
Bill překvapeně vykulil oči. „Krásněji než Ria?“
Tom si povzdechl. I kdyby na to měl Bill do rána zapomenout, během téhle noci si nechtěl na nic hrát. Byla to zcela výjimečná chvíle, taková, o níž víte, že se už nemusí opakovat. Že může být poslední.
„Nikdo nevoní tak krásně jako ty, Bille,“ přiznal roztřeseným hlasem a přitulil jej k sobě ještě pevněji.
Bill se rozzářil jako sluníčko. Cítil, že mu v břiše vybuchují stovky ohňostrojů. Byl si jistý, že v něm Tomova slova rozechvěla každičkou částečku jeho těla. Sklonil pohled ke svým dlaním; k výrazné husí kůži na zápěstích a málem štěstím vypískl, jakmile postřehl, že Tomovy ruce vypadaly stejně. Narovnal se a s plachým úsměvem se naklonil k jeho tváři. Dřív, než Tom stačil zkolabovat, sklonil hlavu a rychle jej políbil na krk. Bylo to nevinné, plaché a přesto dechberoucí. Ta krátká pusinka vyjadřovala mnohem víc než stovky polibků. A Tom to věděl. Až příliš dobře to věděl.
„Můžeš to udělat i ty, pokud chceš,“ šeptl Bill.
Utápěl se v Tomově pohledu, a když si všiml nesmělého kývnutí hlavou, rozepnul si mikinu a odkryl tím svůj labutí krk. Sněhová pokožka se rázem zalila září měsíce a Tom myslel, že zešílí, když k ní přiblížil svou tvář. Zprvu po ní pouze rychle přejel stisknutými rty, ale Billův výraz – omámeně pootevřené rty a stisknutá víčka – jej donutil zahodit všechno za hlavu. Pootevřel rty a věnoval bělostné kůži skutečný, zoufalý polibek. Byla to vteřina, možná i méně, co mu bylo dovoleno přiblížit se k zakázanému ovoci. Pouhá chvilka, ale přesto věděl, že byla velkou chybou.
Bill měl v sobě něco magického. Nemohli jste z něj mít jenom kousek. Pokud jste už jednou překročili hranici, pokud vám dovolil přiblížit se k němu tak blízko, už nebylo cesty zpět. Neodcházel vám z mysli, nedával vám spát, dokud jste z něj neměli všechno. Dokud vám naprosto nepatřil. Po všech směrech, jak člověk člověku patřit může.
Když se od něj Tom odsouval, přál si, aby mu ze rtů nikdy nezmizela stopa Billovy sladké kůže.
„Uložím tě, ano?“ šeptl zcela vykolejen tím, co před chvílí udělal.
Bill vůbec neprotestoval. Poslušně vstal a nechal Toma, aby si s ním dělal, co chtěl. Bylo mu tak nádherně, že měl chuť zpívat. Takový pocit neměl celé měsíce. Nejasně vnímal, že se společně vracejí do chatky, procházejí kolem hlučné místnosti a pomalu stoupají do schodů. Tom jej neustále držel kolem boků, zřejmě aby mu tím pomohl nalézt ztracenou rovnováhu, ale Billova omámená mysl si to vyložila po svém. Tom jej držel jednoduše proto, že se jej chtěl dotýkat.
„Tak a teď si pomalu lehni,“ řekl Tom a opatrně jej uložil do postele. Poté se narovnal a rozhlédl po tmavém pokoji. V rohu spatřil Billovu nevybalenou cestovní tašku, pod malým křesílkem u okna spal Pumba.
„Děkuju,“ ozvalo se z hromady peřin.
Tom se usmál. „To je v pořádku,“ vydechl a doufal, že se tlukot jeho srdce již brzy vrátí do původního rytmu. „Vzal sis i věci na spaní?“
„Všechno je v tašce,“ odpověděl Bill zastřeným hlasem a vystrčenou rukou ukázal na okno. Na prstech se mu třpytilo několik různě velikých prstýnků.
Tom se tiše zasmál, zavrtěl hlavou a vydal se opačným směrem. Došel k tašce, klekl si a začal se v ní přehrabovat. Na vrchu veliké hromady byly nějaké noviny; překvapeně svraštil obočí a odložil je stranou. Bill nikdy nečetl noviny. Nemohl se ubránit pocitu, že ta taška patří někomu jinému. Žádné tmavé, těsné oblečení, dokonale obepínající jeho hubenou postavu, žádné šminky, žehlička na vlasy, žádné ozdoby. Bodlo jej u srdce. Tohle nebyl Bill. A všechno to byla jeho vina.
Zavrtěl hlavou, z hromady oblečení vytáhl bílé tričko a široké tepláky a zamířil k posteli.
„Co říkáš na tohle?“ zeptal se tiše, ale odpovědi se nedočkal. Bill se zavrtěl, hledajíc pohodlnější polohu a dál spokojeně spal. „Hezké sny,“ šeptl s úsměvem na rtech, odložil oblečení zpět do tašky, do rukou vzal noviny a vrátil se k posteli. Posadil se na prázdné místo vedle Billa, pečlivě jej přikryl a relativně spokojen si prohlédl noviny.
Možná byli na dobré cestě. Možná už bude všechno v pořádku.
Najednou sebou trhl. Rychle se natáhl po stolní lampě a rozsvítil, zíraje na inzeráty, týkající se prodeje různých domů a bytů. Nebylo by na tom nic divného, kdyby některé z nich nebyly přeškrtnuté a jiné zakroužkované. U posledního inzerátu byl dokonce kroužek a několik vykřičníků.
Srdce se mu opět rozbušilo jako o závod. Cítil, že v místnosti najednou není dostatek kyslíku. Otočil hlavu a nevěřícným pohledem prolétl Billovu spící tvář. Tak tohle mělo být završení jeho divného chování?! Odstěhovat se a nikomu o tom neříct ani slovo?
Cítil, že se mu do očí derou slzy. Věděl, že se na něj za to ani nemůže zlobit. To on byl vinen. To on byl zbabělec. Zavíral oči před něčím tak zjevným. Hrál si na slepého, nechtěl vidět. Byl tak hloupý.
S povzdechem odhodil noviny na druhý konec pokoje, rozvalil se na záda a vklouzl pod Billovu přikrývku. S posledním pohlazením, které mu věnoval, zavřel oči a přemýšlel nad tím, co s nimi bude.
Nic nebylo v pořádku. Nic nebylo tak, jak by mělo být.
autor: B-kay
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 17
Opět skvělé, překvapilo mě že Bill si hledá dům, myslela jsem že to, že se změnil aby byl takový aby se Tomovi nelíbilo bude vše, ale tohle mě překvapilo. No snad nebude Tom debil a vyřídí si s Riou ještě jednou to co provedla Billovi a taky si s Billem promluví aby neodjížděl…
Doufám že se Bill neodstěhuje a že se to mezi nimi da do pořádku.
Ria ma tak strašne naštvala. Ako to mohla takému krehkému človiečikovi urobiť, hnusoba jedna. Aj keď… ani ona to určite nemá jednoduché. Vždy bude na druhom mieste u Toma.
Billa mi je strašne ľúto. Tak veľmi bolí keď si pomyslím na to čo prežíva keď sa denne musí pozerať na Toma s Riou a tie večery… to je na samovraždu 🙁
Já nechci, aby se Bill odstěhoval 🙁 Tohle je tak smutný. To, že ti dva ksobě cítí krásný, čistý cit, ale bojí se dát mu volný průchod, protože je to zakázané. Protože je to 'špatné'. Taky je smutný, jak si Tom myslí, že se Bill kvůli němu snaží nějak nevědomky zohyzdit, že se ze sebe snaží udělat někoho úplně jiného. A nejsmutnější na tom je, že má nejspíš trochu pravdu. 🙁
A Ria mě naštvala. Ve skutečném světě proti ní vlastně nic nemám, ale v tomhle příběhu ji asi budu nesnášet. Zdrogovat Billa, aby se "uvolnil a užil si párty"?! Co to sakra?! o.O
Každopádně, moc děkuju za tu krásnou povídku. Mám pocit, že ji budu mít vážně ráda – nebo vlatsně už mám 🙂 Těším se na další.
Moc děkuju za krásný dílek povídky. Nedalo mi to a v návaznosti na nějaký předešlý komentář jsem si našla tvůj blog. A smekám – jak ses v psaní neuvěřitelně zlepšila, pokud to můžu zcela laicky posoudit. Píšeš opravdu krásně a i když jsou tvé povídky smutnější a většinou mě rozbrečíš, dobrý konec to zachrání (já v něj vždy věřím). Ještě jednou děkuju!
Tak to co Ria udělala mě vůbec nepřekvapilo! Od ní bych to čekala. Chvíli jsme si myslela, že se Bill prostě konečně baví, že se alespoň chvíli netrápí a pak ten kluk, co se mu plazil pod tričko a Riina pilulka. Ach jo, ta holka je mimo 😀 Není mi sympatická, možná za to nemůže, ale… 😀 mě se žádná holka nezalíbí, když je ve spojitosti s T&B.
Ale nakonec je všechno zlé ke všemu dobré, že? 🙂 :3 Chuďátko Bill 🙁 motá se mu hlavinka 😀 A ta pusinka! :3 A ty hvězdy a modrý ptáček <3 Dokonalost! <3 Moc se těším na další díl! Blue Bird je nádherná povídka! <3 Děkuju!
Jsem strašně zvědavá, jestli se někdy dozvíme, co si Bill stále zapisuje do zebřího deníčku! :3 😀 :O
Prosím, já už nechci další smutné díly! 🙁 I když chápu, že tyhle věci se asi jen tak hned nevyřeší, ale úplně mi trhá srdce číst si o tom, jak se Bill trápí. A vlastně i Tom se trápí. Oba se tak strašně moc milují, ale nic s tím nedělají. Na jednu stranu je doopravdy chápu, na jejich místě bych asi taky nechtěla překročit tu čáru, kdy se normální dvojčecí vztah přetvoří v něco ještě více silnějšího, ale na stranu druhou bych jim oboum něco od plic řekla, aby se konečně vyznali a udělali něco s tím, jak se trápí. Je mi líto všechno to okolo a prostě budu doufat, že to bude brzy lepší.
Ria mě naštvala stejně jako všechny ostatní. Ráda se bavím, to ano, ale rozhodně nesnáším všechny typy lidí, kteří si myslí, že k výborné náladě a zábavě jim dopomůžou litry alkoholu a kdejaké drogy. Proč? Chápu, že byl Bill strašně smutňoučký, ale to není naprosto žádný důvod k tomu, aby to Riu opravňovalo něco takového udělat. Byla jsem ráda, když jí i Tom vynadal. Doufám, že jí to bylo poučením a už nikdy nic podobného neudělá. Vlastně by mohla zmizet hnedka 😀 Nelíbí se mi, že je to ona, kdo je největší příčinou Billova trápení.
No a Billovy noviny a hledání inzerátů domů a bytů mě fakt zarazilo. S něčím takovým jsem doopravdy nepočítala a byla jsem šíleně překvapena.
Začínám se bát, jak moc smutně bude takhle povídka pokračovat. 🙁
Ale abych vypíhla i to krásné, tak jsem byla zcela okouzlena tou nádhernou dvojčecí chvilkou u jezera. ♥ V té chvíli jsem se opravdu rozplývala a plně jsem si to s klukama užívala. Možná jsem i doufala, že to konečně rozpohybuje věci k lepšímu, ale myslím si, že asi ne. Každopádně se nechám překvapit. 🙂
Moc děkuji za překrásný, i když smutný díl! ♥ Už teď vím, že to bude další přenádherná povídka! ♥
Tak sladce trýznivá je tahle tvoje povídka ❤️💔 Ale to já ráda. Tedy pokud to nakonec dobře dopadne, což doufám. Ria je pinda a doufám, že ostrouhá 😁