autor: Janule
1. ledna 2014
0:03
„Bille! Co je ti!?“ slyšel své dvojče jakoby zdálky. „Bille, slyšíš mě? Prober se,“ naléhal znovu Tom, jeho hlas zesiloval a k němu se přidával hluk v místnosti, jak se Bill pomalu vracel zpět k vědomí. Upadl, uvědomil si. Spadl ze schodů, proto ho tak příšerně bolí hlava. Vážně byl přesvědčený, že je konec, když z těch schodů letěl. Dovedl si představit, jak musí být jeho bratr vyděšený. Ale proč mluví německy, sakra? Vždyť jsou na veřejnosti. Asi z toho šoku. Určitě mu tu nikdo nerozumí, a měli by asi zavolat doktora, aby ho ošetřil. Musel si minimálně rozrazit čelo, a to by se mělo zašít, aby mu nezůstala jizva. Je fakt divné, že to přežil, asi měl štěstí. Sáhl si pomalu na čelo, ale ucítil jen bouli. Zvláštní… má fakt super anděla strážného. No, až tak dobrého asi ne, ušklíbl se v duchu. Kdyby byl tak super, zabránil by Tomovi, aby si vzal tu svou zrzku. Mají vůbec dvojčata společného anděla strážného? Asi těžko. Jeden by na ně dva nejspíš nestačil.
„Už se probírá,“ zaslechl Andreasův hlas. No konečně se milostpán uráčil přerušit svoje sexuální spády, když se jeho nejlepší kamarád málem zabil. Doma v Německu má přítelkyni, ale vždycky když přijede za nimi do LA, najde si tam nějakou rychlovku. Prý sexuální zpestření. Bill tohle jeho chování sice nesnášel, ale Andy se ho na nic neptal. Konec konců byl dospělý, tak co.
„Bille, no tak, otevři už oči, nebo tě vážně proplesknu,“ slyšel výhrůžku svého dvojčete. No to je panečku zacházení. On se tu málem zabije a jeho bratr ho k tomu bude fackovat. Ještě štěstí, že mu lidi kolem nerozumí, asi by se hodně divili, jak se v Německu zachází se zraněnými jednovaječnými sourozenci. Velice opatrně začal otevírat oči, ale jasné světlo, které si pamatoval z hotelové lobby, se někam vytratilo, kolem bylo spíš šero. Že by zhasli? Aspoň ho nebudou bolet oči. Musí Toma upozornit, že mluví na veřejnosti německy, nejspíš si to ani neuvědomuje, stává se mu to často.
„Mlu- mluv ang- lic… ky,“ sotva ze sebe dostal první slova, byl vážně ještě omámený tou ránou, motal se mu jazyk, bolela ho hlava jako střep.
„Co to plácá?“ zaslechl Gustavův hlas.
„Netuším, znělo to jako angličtina, není mu moc rozumět,“ odvětil Tom.
Cože? Kde se tu vzal Gustav? Bill konečně otevřel oči naplno a setkal se s vyděšeným pohledem svého bratra. Natočil trochu hlavu směrem, ze kterého k němu dolehl bubeníkův hlas, aby se zeptal, kde se tady v LA tak najednou zjevil, ale zabolel ho krk. „Jau,“ vydechl mimoděk.
„No konečně! Jsi celej, nemáš něco zlomenýho? Bolí tě něco?“ honem se strachoval Tom, v jeho pohledu i hlasu byla jasná starost.
„Hlava,“ zaskuhral Bill.
„Není divu, omdlels a praštils sebou jako podťatej, ani jsme si nestihli připít,“ mluvil pořád německy Tom a ohmatával starostlivě Billovu bouli na čele. „A proč mluvíš najednou anglicky?“ zeptal se a Bill si konečně všiml, že je něco jinak. Tohle nebyla hotelová lobby a měkký červený koberec, na který měl podle všech předpokladů dopadnout, a kolem nebyli silvestrovsky našňoření amíci, ale členové jeho kapely. Dokonce i Georg. A co bylo ještě divnější, měl dlouhé vlasy. Vždyť se nechal nedávno ostříhat nakrátko. Říkal, že už ho unavuje to věčné žehlení…
„Ty sis nechal zase nastřelit vlasy?“ zeptal se udiveně Georga, který se mezitím přiblížil a zíral na něj stejně starostlivě jako Tom. Mluvil už radši německy, aby mu Georg dobře rozuměl. S Géčky vždycky mluvili jejich rodnou řečí, i když byli u nich na návštěvě v LA, pokud tedy zrovna nenatáčeli video pro fanoušky.
„Co?“ zatvářil se nechápavě basák, „ses asi vážně hodně praštil,“ ušklíbl se. „Už jsem se lek, žes zapomněl německy.“
„Bille, mám zavolat doktora?“ staral se jeho bratr. Vtom Billa něco uhodilo do očí. Tom má na hlavě jednu ze svých starých vyřazených kšiltovek. Je to jedna z těch nedotknutelných, které si schovával jako sbírku z mládí. Na hotelové párty ji ale určitě neměl, a jeho oblečení taky neodpovídá tomu, co si bral, když odcházeli. Ještě si vybavoval, jak Tomovi vyčítal, že do nóbl hotelu jde oblečený jako trhan, a to ani nevěděl, že se v tom obyčejném svetru za pár dolarů chystá Riu žádat o ruku… Co má tohle, sakra, znamenat?
Trochu se nadzvedl na loktech, zkusil pohnout hlavou a všemi končetinami, aby se ujistil, že nic není zlomeného, a pomalu se posadil. Tom mu s tím pomáhal, aniž by tušil, že si ho při tom Bill podrobně prohlíží. Tohle nebyl jeho Tom. Tedy byl to Tom, to ano, ale vypadal jinak, jen si honem nemohl uvědomit, v čem přesně je ten rozdíl. Vousy měly malinko jiný střih, ale byly na svém místě, to bylo v pořádku. Tak co je špatně? Chvilku přemýšlel, a pak si všiml Tomových uší. Nemá v nich tunely. Sjel očima na rty. Ani dvojitý piercing tam nebyl, viděl jen jeden kroužek. Panebože… a místo normálních vlasů má tmavě hnědé dredy. Proto ta kšiltovka. Tom je vždycky používal na umravnění svých těžkých dredů, protahoval je vzadu, aby mu při hraní nelezly do kytary. Bill rychle mrkl na Tomovu ruku. Nemá na prstech čas narození, jejich dvojčecí tetování. Rychle zkontroloval svoji ruku, a… kristeježíši, byla čistá! Zmizel nejen čas narození, ale dokonce i jeho úžasné tetování s ptáčkem a kostrou. Honem si vyhrnul levý rukáv, Freiheit89 nikde, už ani nebyl překvapený, když zvedl tričko a nenašel hvězdu. Do výstřihu nebo na bok svého těla se už radši ani nedíval, nebylo tam určitě taky nic. Co se to tady, sakra, děje?!
„Tak mám volat tu sanitku, nebo ne?“ zeptal se znovu už klidněji Tom, zřejmě se mu zdál Bill více či méně v pořádku. „Vypadáš, jako spadlej z Marsu,“ poznamenal, sledoval Billovy vyděšené oči, které se rozhlížely, jako by tu byl prvně.
„Kde to jsme?“ zeptal se tiše Bill, konečně začínal chápat, co se asi stalo. Alexova babička by z něj měla nejspíš radost. Povedlo se to, v co vlastně ani na chvilku opravdu neuvěřil, že je možné. Neumřel jen proto, že se přemístil jinam. Tesla nekecal, asi to fakt zkoušel, protože on je toho dalším důkazem. Jeho bezvládné tělo teď v jiném světě nejspíš leží pod schody losangeleského hotelu a Tom s tetováním a tunely v uších je tam s ním. No nazdar…
„Kde bysme byli? Na silvestrovský zábavě. Jako každej rok,“ odvětil Georg.
„Já myslím… kde přesně,“ snažil se Bill dopátrat, ale pomalu mu docházelo, že pokud se nepřestane vyptávat, bude vypadat jako blázen, a nakonec by mu toho doktora klidně mohli zavolat. Byl by to ale psychiatr.
„Hele, třeba ztratil paměť,“ ozval se za jeho zády Andy. „To se někdy stává, když se lidi praští do hlavy, byla to celkem šlupka.“
„Myslíš?“ vzhlédl k němu Tom.
„Zeptej se ho, jak se jmenuje,“ nabádal ho Georg.
„Bill Kaulitz,“ odpověděl zřetelně tázaný, aniž by čekal, až mu otázku znovu položí jeho dvojče. „Narozen 1. 9. 1989 v Lipsku. V 6:30, mimochodem,“ dodal téměř vyčítavě, aby bylo jasno, že není blázen, že si všechno pamatuje. Jenže jde o to, co si vlastně pamatuje. Svůj život v LA, ale tady to rozhodně jako Amerika nevypadá. „Jen mi nějak vypadlo, kde přesně jsme teď,“ trochu rukou odstrčil Georga, který mu bránil ve výhledu.
Zjevil se před ním sál plný lidí. Slavili, takže byl i tady Silvestr. Všude kolem viděl německé nápisy. I v tom křiku slyšel německá slova, takže musel být zpátky doma. A co víc. Byli s kapelou na pódiu, takže tam nejspíš vystupovali. Ježišmarja… byl tohle kulturák v…
„V Loitsche,“ odpověděl mu v tu chvíli Georg na otázku, „každej rok tu přece hrajem na silvestrovský párty, ty jsi vážně divnej,“ dodal.
„To chceš jako říct, že Tokio Hotel hraje každej rok na Silvestra v Loitsche? To jsme charita nebo co?“ vykulil Bill oči na Toma a možná ani nechtěl, aby mu to jeho bratr potvrdil. Oni hráli v jejich staré vesnici? Co se to proboha stalo?
„Proč charita? Je to placený,“ podivil se Tom. „A nejsme v Japonsku, kdyby tě to zajímalo, ale v Německu,“ šklebil se Tom, bylo jasné, že je jeho bratr v pořádku, i když dost zmatený. To, že měl kecy, že hrají v Loitsche, se nezměnilo. Vždycky mu vadilo, že za to mají málo peněz, že v Magdeburku nebo v Berlíně by měli víc.
„No potěš, ten má dost,“ vmísil se do toho Gustav se svým sarkastickým tónem jako vždy. „Vem ho domů, Tome, vraž ho do postele, zatlač mu lžící tu bouli, dej mu obklad na čelo, třeba se z toho vyspí. Tady jsme stejně skončili a tenhle,“ kývl bradou k sedícímu Billovi, „už toho dneska moc nezazpívá.“
„To je fakt,“ usoudil Tom, že má bubeník jako vždycky pravdu. Po nich nastupoval DJ, živá hudba o půlnoci vždycky skončila, aby se mohli muzikanti taky napít a oslavit příchod nového roku. To letos ovšem nehrozí.
„Můžeš vstát?“ zeptal se bratra Tom. Když Bill váhavě přikývl, chytili ho s Georgem oba v podpaždí, aby ho vytáhli na nohy. Billovi spadl pramen vlasů do očí, když se předklonil, aby si očistil kalhoty. Kulturák v Loitsche nikdy nebyl proslulý nějakou extra hygienou, pořádaly se tu plesy a zábavy místních hasičů, jezeďáků a dělníků z dolu, a těm bylo jedno, jestli někdo leští podlahu, ti vidláci si sem přišli zatancovat, zařvat a hlavně se ožrat jako prasata. Jak je Bill všechny nesnášel, proboha… Když se rukou dotkl svých kalhot, strnul. Kůže. Má na sobě pravé kožené kalhoty… a bundu. Všechno skutečná černá kůže, žádná náhražka. Stříbrné náramky a řetězy zachrastily, když rychle zvedl ruku ke svým vlasům, aby je projel prsty. Byly zase dlouhé, a jak zjistil periferním pohledem, černé jako uhlí.
Zůstal v šoku stát, a pomalu mu docházelo, že to, co se stalo, není vůbec sranda. Kam se to proboha dostal? Když padal ze schodů, snažil se intenzivně myslet na to, co by se dělo, kdyby se k jeho vyznání lásky Tom vyjádřil kladně, ale na to tenhle kytarista, co ho podepírá a vede do šatny, moc nevypadá. Před chvílí ho chtěl dokonce profackovat. Co když se dostal někam úplně jinam, než chtěl? Možná se netrefil do toho správného paralelního světa a je úplně někde jinde. Málem se v tu chvíli rozbrečel. Za tohle všechno může ta pitomá káča Ria. Kdyby si ji Tom nechtěl vzít, nezhroutil by se mu svět a neutíkal by totálně namol z těch pitomých schodů a… a vůbec. Nic z toho by se nestalo. Za všechno mohla Ria. Doufal, že v téhle realitě existuje, a jestli jo, tak si ji najde a vyškube jí všechny ty nastřelené pačesy, jejichž údržbu jí Tom každý měsíc cáluje. Bude z ní plešatá ošklivá krůta.
„Napij se,“ podal mu Tom láhev s perlivou vodou, když ho usadil na židli v šatně. Bill po ní rezignovaně natáhl ruku, ale málem ji upustil, když se Tom kousek pohnul a odkryl mu tak pohled do zrcadla na protější stěně. V poslední chvíli vodu zachytil a snažil se, aby si Tom nevšiml jeho zděšení. Vypadal strašně. Černé dlouhé vlasy mu jen tak visely kolem hlavy, evidentně na nich nebyla ani stopa po laku, natož nějakém drahém kondicionéru, byly vysušené a konečky měly roztřepené. Jeho tvář nezdobil téměř žádný piercing, jen v pravém obočí byl starý černý kroužek s kuličkou, co si nechal dělat ve třinácti před StarSearch, aby byl cool, zato měl pod očima tlusté černé linky, čímž jeho totálně bílá pleť nabrala nádech oživlé mrtvoly. A to obočí. Naprostá hrůza. Měl ho neošetřované, zřejmě takové, jak mu narostlo, vypadalo jako Tomovo, když na něj pár měsíců Natálie nesáhla. A jeho dlouho pěstované vousy taky nikde, sáhl si na hladce oholenou bradu, připadal si tak trochu jako oškubané zombie kuře. Zavřel oči. To snad není pravda. Jak tohle přežije?
„Bille.“ Vzpamatoval se, když se k němu Tom sklonil a oslovil ho. „Napij se,“ zopakoval mu, a tentokrát trpělivě počkal, než si Bill přihne trochu vody z láhve. „Já tě snad radši odvezu na pohotovost do magďáckýho špitálu, jestli nemáš otřes mozku. Ta šlupka byla fakt hrozná, skoro jsem měl dojem, že něco křuplo. Není ti na zvracení?“ vzpomněl si na jeden z příznaků jeho bratr.
„Ne,“ zavrtěl Bill hlavou a znovu se napil vody. Bylo to osvěžující. Konečně něco příjemného.
„Fajn, ale řekneš mi, kdyby jo,“ uzavřel to Tom už bez otázky. „Pojedeme domů,“ rozhodl. „Geo, hodíš nás tam?“ otočil se na basáka.
„Jasně,“ přikývl oblékající se Georg, „na motorku by v tomhle stavu sedat neměl,“ bavili se o Billovi, jako by tam s nimi nebyl, což byla téměř pravda. Duchem bloudil bůhvíkde. „Hodíme ji dozadu,“ doplnil ještě Geo, zatímco všichni balili nástroje. Nejvíc času to jako vždycky zabralo Gustavovi, ten teď někde na pódiu rozebíral svoje bicí a skládal je do ochranných obalů. Vzhledem k tomu, že nikomu nedovolil na ně sáhnout, byl vždycky poslední. Andy mu buď pomáhal alespoň řečmi, nebo byl někde venku. „Jdu říct Gustovi, že vás tři hodím domů a pak se pro něj vrátím.“
Když Geo zmizel tam, odkud před chvílí přišli, postavil se Tom před Billa s připravenou zimní bundou.
„Můžeš vstát?“ zeptal se, když Bill jen nechápavě zíral, nedocházelo mu, co se od něj čeká.
„Jo,“ přikývl.
„Tak se zvedni a strč ruku do tohohle rukávu,“ kývl k jednomu bradou Tom, „ať tě můžu obléct. Venku je pod nulou.“
„Aha,“ došlo konečně Billovi, vstal a nasoukal se do rukávů.
„Zapni si to sám, musím ještě sbalit tvůj mikrofon,“ dostal příkaz.
„Jasně,“ odpovídal jednoslovně, připadal si jako Alenka v říši divů.
Když už byl na nohou, nedalo mu to a popošel trochu blíž k zrcadlu. Vypadal vážně hrozně, potkat se v noci, sám sebe by se lekl. Něco ho napadlo. Ohlédl se, jestli na něj nekouká Tom, a pomalu se na sebe křečovitě pousmál. No… spíš vycenil zuby. Jeho nejhorší noční můra se naplnila. Veverčí předkus byl zpět. Panebože. Takový prachy to stálo! A ta bolest při broušení… všechno je to v hajzlu. Do černě podmalovaných očí mu vstoupily slzy. Tohle už bylo vážně moc. Vyplázl opatrně jazyk, aby se radši přesvědčil, že nemá jen halucinace. Jedno z mála, co ho momentálně spojovalo s tím druhým Billem, piercing v jazyku, bylo na svém místě.
Doufal, že ve skutečnosti leží v kómatu někde v losangeleské nemocnici a tohle všechno se mu jenom zdá. Až se probudí, bude tam jeho Tom, bude ho držet za ruku a čekat, až se mu vrátí dvojče. Tohle přece nemůže být pravda.
„Tak jdeme?“ zeptal se Tom, zjevil se za ním v zrcadle. „Bille, ty ses ještě nezapnul… co jsem ti říkal,“ povzdychl si nešťastně. Obrátil svého bratra čelem k sobě jako malé dítě, popadl cípy jeho černé zimní péřovky, kterou mu koupil letos k Vánocům, nasadil k sobě konce zipu a vyjel až nahoru, div Billovi do zipu neskřípl bradu. „Promiň,“ omluvil se, když Bill trochu leknutím ucukl. „Ty brečíš?“ zeptal se s účastí, když zahlédl v Billově oku slzu, která se pomalu chystala stéct po jeho tváři. Nedostala šanci, když Bill zavrtěl záporně hlavou a slzu prstem setřel, čímž si nechtěně protáhl černou linku až k vlasům na skráních.
„Nebrečím,“ sklopil pohled, nedokázal se dívat na Toma.
„Tak pojď, za chvíli jsme doma,“ popadl ho Tom za ruku a popostrčil ho ke dveřím.
Když vyšli ven, nasadil si Bill kapucu a nadechl se čerstvého mrazivého vzduchu. Byl by přísahal, že v něm cítí vůni hnoje, ale tak to měl vždycky, když se vraceli do Loitsche. Neměl to tam rád, odjakživa chtěl odtud vypadnout a měl s touhle vsí spojeno jen to negativní. Andreas už na ně mával od nějaké velké dodávky, zatímco do ní Georg nakládal motorku. Vypadala úplně stejně jako ta, co si koupil Tom v Los Angeles. Stará a ošklivá. Vintage, říkal tomu Tom. Pro Billa to byla jen nóbl přezdívka pro starou vykopávku, která se prodávala za nesmyslnou cenu a na níž se jeho bratr může velice lehce zabít. Vždyť byla dokonce starší než oni dva! Jenže pro Toma to byla ta nejkrásnější motorka na světě, tak ho v tom nechal. Je vidět, že i tady má jeho dvojče stejný vkus.
Když se přiblížili k černé dodávce, Bill se zarazil. Na jejím boku, který předtím neviděl, se totiž skvěl velký žlutý nápis DEVILS. Pod ním byly na žlutém podkladě namalované čtyři černé siluety muzikantů, nápadně připomínající je čtyři, a kousek níž stálo do obloučku vyvedeno uměleckým písmem: Beste Deutsche Rockband. Byla to jejich dodávka? Panebože… Bill strnul v půli kroku. Právě mu došla ta největší hrůza ze všech, které se ani veverčí zuby nevyrovnají. Tady Tokio Hotel snad vůbec neexistují?!?
autor: Janule
betaread: Allka
No tak dnešok bol zvláštny mix pocitov. To, že sa Bill ocitol inde ma neprekvapilo (však sa to dalo čakať :D) a tiež som čakala, že tá druhá realita bude dosť odlišná, ale až takto?? Chudák Bill, teraz sa musí cítiť vážne hrozne a vystrašene.
Som teda poriadne zvedavá, čo všetko sa stane. Ďakujem za časť. 🙂
Nooo, tak Bill vymenil vsechno ve svem zivote za lasku s Tomem? Pokud teda maji aspon to. Jsem hodne zvedava co vsechno bude v tehle realite jinak. Devils xD veverci predkus xD zadna tetovani… vazne, nedokazu si tak Billa v tomhle veku predstavit.
Dekuji za dalsi zajimavou kapitolu 🙂
Tuhle kapitolu miluju! 😀 Billa je mi sice na jednu stranu strašně líto, ale přitom jsem se mu celou dobu musela hrozně smát 😀 Doufám, že mu opravdu zůstal alespoň ta láska, protože Tom se tak zatím opravdu nechová, aby mu ten skok do jiné reality alespoň za něco stál 😀 A mám takové tušení, že ta motorka v téhle realitě, kterou Bill okamžitě opět odsoudil, bude ve skutečnosti jeho 😀
Neskutečně se těším na další díl!!!
Chudák Bill jak se z toho dostane moc se těším na další díl.
Som o niečo v menšom šoku než je chudák Bill:D Tým zúbkom sa teším (prepáč Billy) ale čo tie nepestované vlasy a obočie a kde je milovaná hviezdička:D a znak TH na krku… ale zase to odporné tetovanie kostí na tej krásnej ruke je fuč 😀 a brada aj fúzy sú tiež v pekle a Ria tiež 😀 no ale zrejme aj sláva a prachy 😀
Som neskutočne zvedavá ako začne Bill "upratovať" túto realitu aby dosiahol takú slávu ako pred tým. Len dúfam, že o Toma nepríde. A teším sa aj nemčine 🙂 A hlavne tejto poviedke a strašne moc ďakujem za skvelú kapitolu. Zase si nesklamala, je to neskutočne vtipné, ale tak milo vtipné, s nehou♥
Tak jsem teď sfoukla všechny tři díly a jsem nadšená! 🙂 je to skvělý, moc se těším na další 🙂 a jsem ráda, že jsi zpátky 🙂
Ale musím říct, že je mi Billa strašně líto, nemá to lehký 🙁 😀 jsem teda zvědavá, jestli mu to s Tomem vyšlo…
Aha, tak to je ještě jinak, než jsem si myslela. No chudák Bill, jsem zvědavá, jak se s tím ta naše "veverka" popere a taky mě zajímá, co všechno je ještě jinak…
'Jeho nejhorší noční můra se naplnila. Veverčí předkus byl zpět.'
Oukej, já chápu, že Bill musí být teď hrozně vyděšený, ale já se mu musela celý díl tlemit! 😀 Ale to je hlavně proto, že je to celé tak dobře napsané.
Jinak, chápu to dobře, že je mu sice 24 let, ale všechno je jinak? A nikdy se jim nepovedlo vypadnout z Loitsche? No páni… tak to chápu jeho pocity. Jinak já si na jeho líčení, hladkou tvář a dlouhé vlasy rozhodně nestěžuju… i když ty roztřepené konečky mě zarazily, Bill o sebe přece vždycky tak pečoval. 😀 A název "Devils" to dorazil. Takže místo Devilish jsou Devils. Tokio Hotel neexistují. No potěš koště. A jako by to nestačilo, tak Tom, zdá se, k němu necítí nic víc než v té původní realitě… i když pravděpodobně nemá Riu, takže je alespoň trochu přístupnější.
Mám pocit, že příští díl bude jeden velký zmatek. Zajímá mě, jak se s tím popereš, ale věřím, že dobře a taky vtipně 🙂 Děkuju za povídku!
:DD díky moc, úžasně se to čte:DD s těma veverčíma zubama jsem chytla záchvat smíchu 😀 (já jsem je milovala)
úplně se těším na pokračování, fakt super !!:D
a kolik klukům je ? 24 jako ? 😀
Tak vidím, že jsem tady jediná, komu je z tohohle dílu do breku! Všechno je mi to strašně líto! Ani smát jsem se nedokázala, a že tady byla spousta slovních spojení, u kterých bych se za normálních okolností děsně nasmála.
Na jednu stranu jsem ráda, že je Bill v jiné realitě, kde není žádná Ria. Ale na stranu druhou..co se stalo s Billem, který žil v LA a jeho dovojče si chtělo vzít Riu? Dozvíme se to vůbec někdy? Umřel, je v komatu, nebo se z toho všeho vyhrabe a jeho život bude pokračovat dál bezútěšně a nešťastně a jeho bratr je šťastný s někým jiným? Já vím, že nad tím až moc přemýšlím a mám být ráda za to, že je Bill někde jinde, kde nejspíš žádná Ria a doufám ani jiná Tomova přítelkyně neexistuje, ale štve mě, že by měl být v nějaké jiné realitě Bill nešťastně zamilován.
A tenhle ´nový svět´ ve kterém se Bill ocitnul mi přijde na jednu stranu fajn, ale na tu druhou je mi to zase líto. Nejspíš jsem naivně doufala, že se Bill ocitně někde, kde se s Tomem bezmezně milují a celá povídka už budu jenom ´éňo ňuňo´ 😀 Ne fajn, bylo mi jasné, že najednou nemůže být vše dokonalé, protože bys pak už pravděpodobně neměla o čem psát, ale asi jsem doufala, že nějaké hlubší city mezi dvojčaty budou. Tom tady vypadá sice fajn, s jeho vzhledem jsem spokojena i s tím, jak krásně starostlivě se o brášku staral, ale to bylo zatím asi tak všechno.
Za Billovy veverčí zoubky jsem taky ráda, protože mě se ten jeho předkus strašně líbil. Tak nějak k němu patřil a rozhodně mi s ním připadal více perfektní než s těmi jeho dokonalými zuby. Hold někdy nedostatky dělají více než dokonalost. 🙂 Ovšem je mi líto, jak moc špatně Bill svůj vzhled nese. Jeho neupravené obočí, vlasy, zuby…všechno. Věřím, že to bude pro Billa šíleně bolestné být najednou v jiné realitě, kde není se svým vzhledem ani životem spokojen. Nejvíc na tom všem mě mrzí, že je Bill stále v Loitsche i přes to, jak to tam po celý život nesnášel. Zatím není nic tak, jak by si Bill představoval a z toho je mi smutno. Rozhodně jsem zvědavá, jak se s tímhle vším popere.
Také mě napadlo, že třeba Bill nebude vůbec spokojen a tak se bude snažit neustále přesouvat z jedné reality do druhé, takže se budeme moci nakouknout do spousty Billových paralelních světů a třeba bude hledat ten, který se mu zalíbí. Možná se nakonec vrátí i do svého původního světa – že byl třeba celou dobu v komatu, Tom si zatím uvědomil, že Riu nemiluje, ale miluje Billa a bude pak všechno tak, jak má být! 😀 Myslím, že se tahle povídka může odebírat dál spousty směry a já jsem rozhodně zvědavá, kam nás Tvůj příběh zavede. 🙂
Hlavně Billovi držím pěstičky ať to všechno vydrží a nevzdává se, protože věřím, že se mu to nakonec všechno to úsilí vrátí a konečně bude šťasten s tím, koho tak moc miluje! 🙂
Moc děkuji za další báječný, i když pro mě smutný, díl! 🙂
[10]:Mne to došlo až keď som šla spať a nejako sa mi nedalo zaspať a spomenula som si na Billove zúbky a potom som premýšľala, čo je s tou realitou z ktore Bill ušiel, veď tam musí byť Tom strašne nešťastný, ako to chudák zvládne a čo s ním bude. A čo je tam s Billom, a ako to asi funguje, mohol zomrieť? žije sa v iných realitách rovnako dlho? Mala som z toho taký guláš v hlave, že som si prečítala všetky kapitoly znovu. Ale s tým, že sa v realite, kam sa tento nešťastný Bill dostal, ešte nesplnili sny problém nemám. Teraz keď vie aké to je mať sny splnené bude vedieť narábať a možno by dokázal presadiť kapelu teraz, keď sú dospelí a možno by to bolo lepšie ako keď vyleteli hore tak skoro až museli utiecť z Nemecka aby mali pokoj. A našli tam Riu:/ Uf aj tento koment je taký chaotický ako moje myšlienky. Som neskutočne zvedavá ako to bude pokračovať 🙂
[9]: Jojo, kluci jsou stejně staří, Bill skočil ze Silvestra 2014 v LA do Silvestra 2014 v Loitsche. Časový posuny se v časoprostoru mezi vesmírama nepočítaj… 😀 aspoň v mojí povídce ne 😀
Nebojte, se, holky, všechno se dozvíte, to by bylo jednoduchý, kdybych všechno nacpala do třech dílů, musí to mít taky nějaký pokračování. Příští díl se bude odehrávat v LA, tak vydržte.
Díky všem za krásný komentáře J. :o)
Tedaaa!!! Parádne sa to rozbieha 😀 Som vážne zvedavá ako je to v tej 'originál' realite. A Janula, ďakujem za ďalšiu skvelú poviedku. :-))) Ešte len tretia kapitola a už ju beriem za moju druhú obľúbenú poviedku. Po Časoprostore, samozrejme 😀
Ja si tento dil uzila paradne, a krenila jsem se u toho jakbysmet, ani moc skodolibe to nebylo:-D
Tenhle napad byl Janule genialni, vymena dvou zivotu, odzitych tak rozdilne. Ja losangelskeho Billa v zadnem pripade nelituji. Octnout se zniceho nic zpet v jejich male, skromne dire, kdyz jste zvykli na super star status a zivot v prepychu , nemusi byt az tak od veci. Urcite se v tom celem zasmodrchu nejaka pozitiva najdou, nebo lepe receno, ja tomu urcite verim.
Pis Janulko dal, je to suprovni.
P.S. Mi se Bill s vevercim chrupem libil taky.
tě pic. nejdřív jsem si myslela, že se vrátil o 10let zpátky, ale pak mi došel ten datum nahoře. nevím, co by z toho pro mě byla větší noční můra. 😀 ale jsem ráda, že se nebudeme vracet někam do jejich dětských let, o to větší bude zábava, až se začne mezi Billem a Tomem něco dít a Tom se na to začne dívat z trochu dospělejšího pohledu, než tenkrát, když Billa definitivně odmítl v dětství. 🙂 těším se. hrozně milé překvapení a originální nápad. 🙂
a nevím proč, ale přemýšlím, jaký klíčový moment tuhle realitu s Devils v Loitsche spustil.. 🙂 to by muselo být nějaký sakra špatný rozhodnutí. 😀
Wow. Po prečítaní tejto časti som zostala naozaj prekvapená ako sa to začalo vyvíjať. Pôvodne som si myslela,že Bill zostal stále v tej istej dobe len sa prebral z pádu.. no to,že sa dostal do doby o niekoľko rokov dozadu bol pre mňa fakt šok. Chudáčik, neviem ako by som reagovala na jeho mieste asi by som bola v peknom šoku a len ťažko to rozdýchavala 😀 Avšak osobne si myslím,že je to pre Billa len dobre,teda neviem aký vzťah majú medzi sebou v tejto dobe ale.. aspoň môže zmeniť od začiatku svoju a Tomovu históriu 🙂
Naozaj sa mi páči,ako poviedka pokračuje a som zvedavá,čo všetko sa tam ešte udeje.
Ďakujem ti Janulka, za dnešnú časť a už teraz sa teším na pokračovanie ♥
[16]: Nyx, není to zpátky v čase, je to v ten samý den, ten samý rok, je jim stále 24. 🙂
Aw, chudák Bill 😀 snad se dozví brzo i nějaký lepší zprávy, já jsem teda přesvědčená, že jsou s Tomem určitě spolu, protože pokud se fakt vrátil do toho světa, který záleželo na Tomově rozhodnutí a ten svět je jinej, logicky se i Tom musel rozhodnout jinak než v jeho starym životě… ne? Doufám alespoň 🙂 Ale že nemá Bill ani tetování? To se divim, neexistenci Tokio Hotel docela chápu, jako slavný by byli na očích a to by asi neriskovali… alespoň tak si to vysvětluju. Těšim se na vysvětlení, jak to bylo skutečně 🙂 Snad se neocit v ještě horší realitě, než ve který byl původně.
Jinak pobavilo mě zatlačení boule lžící a vintage motorka 😀
A jsem hlavně zvědavá, jestli "původní" Bill fakt umřel…
Jani tie tvoje hlášky sú liekom na všetky depky,rehocem sa celý diel od začiatku keď si začala anjelom nezvládajúceho ochraňovať dvojičky,cez veveričkine zúbky až po motorku…
Ešte by som rada vedela,ak by sa mi podarilo to čo Billovi ako to premiestnenie v čase funguje,myslela som si že je to tak že sa vráti aj naspäť v čase a ono to vlastne funguje paralelne ako vlastne Tesla povedal,len by ma zaujímalo kto vyberá ten paralelný život,keď Bill to teraz zjavne nie je,keďže je prekvapený kde sa to ocitol…..tak idem ďalej…
Tyjoo tak to je mazackem dil. Porad mam nutkani si precist konec a zjistit zda se Bill neprobere z komatu. Ale neudelam to protoze bych si zkazila povidku.
Takze oni tady nejsou slavni ? A stale ujizdeji na popiskach "nejlepsi skupina" no to snad neni pravda. Uplne chapu Billa ze se tam tak zasekl taky bych to dlouho rozdejchavala a v kuzi Billa bych sebou snad sekla podruhy. Zaprve chudacek nevi jestli je s Tomem a za dalsi by ztratil svou druhou lasku – popularitu. Jdu rychle cist dal at vim na cem chudacek je.
Jeste jsem se zapomela zminit o tej jeho .. cos mu to provedla ? Takovej bufetak neupravenej. Chudak, ale jsem rada ze je cernovlasej.
A velkej palec nahoru ze nema tolik tetovani, hlavne za tu kostru na ruce chvalim. Ale "svobodu" si nu nohla nechat… I kdyz je pravda ze to nejspis nesedi k jeho nove situaci… No nebudu se zdrzovat a jdu cist dalsi dil. 🙂