autor: Cincina
Omlouvám se, že je další díl po delší odmlce, ale momentálně mě zaneprázdňuje škola. Doufám, že si tenhle díl užijete 🙂
„Sakra, to je hrozný.“
„Vypadáš pořád krásně.“
„Ale… nemusíš mi lichotit.“
Bill se pouze usmál.
„Měl bych to zavolat Scottovi.“
„To asi ano.“ Bill opět usedl ke svému stolu, a dal si malou svačinu v podobě jablka, které měl uložené v šuplíku, a jenom čekalo, až se do něj někdo zakousne. Cítil zvláštní pocit, když měl Tom volat Scottovi. Nechtěl, aby mu volal.
Tom si mezitím vzal mobil, našel jeho jméno v seznamu, a už volal.
„Ano?“ Ozvalo se na druhém konci.
„Ahoj.“
„Tome?“ Poznal ho okamžitě podle hlasu.
„Kristy se podřezala.“ Měl zase slzy v očích, a cítil, že se mu láme hlas. Ale musí být silný!
„Tome! A… žije?“
„Jo. Je v nemocnici.“
„Musíme se vidět. Počkej na mě v tom parku… víš? Naše místo?“
„Dobře. Neboj, to si pamatuju.“ A zavěsil. Chtělo se mu brečet. Hodně. Snad tak jako nikdy ne. Nějak předtím neměl potřebu vyjadřovat své city. Nebo ne city, ale… nebrečel na veřejnosti. City vyjádřit uměl.
„Nechceš něco podniknout odpoledne?“
„Promiň, ale sejdu se se Scottem.“
„Dobře.“ Usmál se Bill, ale v duchu se přistihl, že trochu žárlí. Má vůbec na co? Scotta neviděl. Bohužel. Pak by měl s čím porovnávat.
ODPOLEDNE
Tom se po práci sebral, a vyrazil na smluvené místo do parku. Celou cestu tam přemýšlel, co udělal špatně. Dával si za vinu to, že se Kristy podřezala, a že měla deprese. Tomu se dalo přece snadno zabránit. Nebo ne? Proč sakra něco neudělal? Ne, práce pro něj byla přednější… ale to se musí změnit od základů.
Napřímil se, vdechl novou várku vzduchu, a řekl si, že až se jeho sestřička vrátí domů, všechno bude jiné. Nebo se o to aspoň bude snažit.
Po nějaké době přišel do parku, kde už netrpělivě přešlapoval Scott. Tom věděl, že jde pozdě, ale že by až tak moc? Blonďák totiž vypadal hodně nervózně, a trochu i naštvaně. Proč? Stalo se snad něco? Že by s Kristy… ale to je blbost! To by volali jemu, a ne Scottovi.
„Ahoj.“ Pozdravil ho, a jemně se pousmál.
„Čau Tome.“ Jeho zářivý úsměv ho odzbrojil. Tom se začínal pociťovat jemné mravenčení. Přesně to, co cítíval kdysi, když se Scottem randili a chovali se jako puberťáci. Pubescentem se cítil stále, ale s tím randěním to vázlo. I když teď tady je Bill. Asi. Nebo i Scott?
Tomovi se podlomily nohy. Bylo toho na něj hodně, a on nevěděl, co má dělat. Scott ho stihl zachytit, a pomohl mu dostat se na nejbližší lavičku. „Jsi v pořádku?“ Starostlivě si ho prohlížel. Octli se tváří v tvář a ještě velmi blízko, protože blonďák jemně Toma propleskal, aby zjistil, jak na tom je.
„Myslím, že snad jo.“ Vysoukal ze sebe, a zadíval se do jeho očí. Zase cítil ten odzbrojující pocit. Ten pocit, kdy se chtěl člověku odevzdat, a zároveň se s ním pomazlit. Neuměl to identifikovat. Ale věděl, že tohle s Billem nezažije. Nebo si to aspoň myslel. Ale myslet znamená co…?
„Promiň.“ Odtáhl se od něj. Tom zamrkal, a trochu se odtáhl taky. Až teď mu došlo, že pouze tupě zíral, a… jenom zíral s trochu pootevřenou pusou.
„Ale to nic.“ Kníkl. Měl chuť zapálit si cigaretu. Potáhnout, a ulevit si. Ničí to zdraví, ale no a co? Teď mu je to jedno.
„Tome, svěř se mi. Uleví se ti.“ Přisunul se k němu blíže.
Poryv větru způsobil, že Tom ucítil jeho kolínskou. Pěkně ostrá a výrazná jako vždy. To miloval. Nadechl se, a zaštípalo ho v nose. Ano, přesně to. Bylo mu jedno, co si Scott pomyslí, ale potřeboval se nadechnout té vůně. Přiblížil se blíž k němu, a nadechl se znovu a znovu. Je to jako droga. Potřebuješ ji, a když jí nemáš, nemůžeš nic. Svírá se ti hrdlo, nemůžeš polykat… jak to, že mu to nechybělo? Jak mohl na tenhle úžasný pocit zapomenout?
Scott ho objal. Vycítil, že tohle je ten správný moment pro silnější kontakt. Uvědomil si, že mu Tom vlastně chyběl.
„Tome, pojď ke mně, nebo si tě chytnu!“ Vykřikl Scott a rozběhl se za ním. Právě dováděli v jejich parku. Nebyl to park v jejich vlastnictví, ale oni na toto místo často chodili, a považovali ten park za svůj vlastní. Nikdo tu nebyl tak často jako oni.
Scott jej nakonec doběhl, a povalil na trávu. Oba se smáli, a byli spolu šťastní. A to je naplňovalo. Láska. Nic jiného. Tom se nebál být svůj, a ukázat mu svou pravou tvář, protože doma nemohl. Bál se, že by ho odsoudili.
Políbili se. Scott vášnivě, Tom trochu nezkušeně. To je ta první láska. Objevovat něco nového. Něco skvělého. Tom miloval Scotta. Moc. Nikdy ho nechtěl opustit. Ne. Jen přes jeho mrtvolu.
„Mám pro tebe překvapení. Zavři oči.“ Pomohl mu vstát. Tom tedy zavřel oči, a nechal se vést. Byl vzrušený a nedočkavý. A hlavně zvědavý.
Scott ho dovedl na krásné místo podobné louce uprostřed parku. Byla to nádherná podívaná. Ptáci zpívali, tráva se zelenala, a pohupovala ve větru, nikde nikdo. Byli tam sami. Spolu.
„Páni! To je úžasné!“ Zvolal, když si všiml, že na tom kousku prostranství je deka, a na ní košík s jídlem. Tom miloval jídlo. Sedl si na deku, a začal se v něm přehrabovat. Toasty se sýrem, ovoce a nějaká ta čokoláda. „Ach, tys upekl toasty!“ Rozplýval se Tom, a Scott se usmíval. Pohled na šťastného Toma dělal šťastného i jeho samotného. A o tom je láska. Dělat druhému člověku radost.
Konec flashbacku
„Je vám dobře?“ Zeptala se jí sestra, která ji přišla zkontrolovat.
Kristy se podívala na svá obvázaná zápěstí. „Je mi zle.“ Nejraději by si odplivla, ale neměla na to sílu, ani chuť. Všechno se zhroutilo. I ten její blbý plán, který měl všechno ukončit. Proč se to všechno muselo podělat? Nechce tady být.
Nemá sílu.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 2
Eh?! O.o
Ako neber to ako kritiku, to nie. Len som proste mimo z toho, kam tento príbeh akosi smeruje 😀
Páči sa mi, že Bill žiarli, avšak ani najmenej sa mi nepáči ten vzťah medzi Tomom a Scottom. Dobre, niečo spolu v minulosti mali, ale to sa chcú k tomu vracať? Dúfam, že nie.
Ďakujem za časť.
Naprosto souhlasím s Kirsten. Chvíli jsem tady jen seděla a vlastně ani nevěděla, co napsat.
Vím, že Scott chce jen pomoci, ale prostě jej nemám ráda! Vadí mi, že Tomovi chybí, že cítí vůni jeho kolínské, že nad ním přemýšlí a prostě všechno okolo toho. Chápu, že s Billem je to přece jen začátek a teprve se poznávají, ale mrzí mě to.
Děkuji za díl. 🙂
Já budu asi trochu rebel, když napíšu, že jsem za toho Scotta ráda, co? 😀 Aspoň to ten příběh trochu zamotá :3
Jasně, škola je zmetek -_- Krade lidem nápady a čas. Známe to všechny. Tak ti přeju hodně štěstí, pokud možno co nejmíň práce a víc času na psaní 😀 Těším se na další dílek!
Jéjku jak tohle skončí já chci Toma a Billa.