The Christmas Cynic 9.

„Děkuji vám, slečno Franzová.“ Bill zavěsil, položil telefon na stolek a protřel si oči. Jeho sousedka byla více než ochotná se večer zastavit a nakrmit Kazimíra, protože sněhová bouře stále ještě nepolevila. Podíval se směrem do haly, kam Tom zmizel hned na začátku Billova telefonátu. „Tome?“

„Ano?“ Tom strčil hlavu do rámu dveří.

Bill si tiše odfrkl a natáhl se na pohovku. Líbilo se mu, jak Tomovy oči sledovaly každý jeho pohyb, a způsob, jakým jeho tričko vyjelo nahoru a ukázalo náznak kůže a první z Billových několika tetování umístěné svůdně na úrovni boků. Být chtěný byl dobrý pocit, i když Bill neměl energii na usilování o více než jen pár polibků, a to jen možná. „Ty jsi jen čekal, než tě zavolám?“

Tomův pohled se vrátil zpátky k tomu jeho. „Možná ano,“ řekl. „Jsem jako anglický sluha, vždy postávající pohodlně mimo dohled.“

„Hm.“ Bill se usmál a zavřel oči, když ho zaplavila nová vlna vyčerpání. „To znamená, že jsi k dispozici na mé zavolání?“

„Myslel jsem, že na to už odpověď znáš.“ promluvil Tom tiše. Bill se přinutil otevřít jedno oko a spatřil, jak se Tom blíží ke gauči. Klekl si na zem vedle jeho hlavy a rukou přejel Billovy vlasy, aby mu je odstranil z očí. „No tak. Právě se chystáš usnout, nebo ne?“

„Tvr-“ Bill potlačil zívnutí, „-dě. Bože. Takhle unavený jsem nebyl už roky.“

„No, nepřipadáš mi jako typ člověka, který se běžně snaží vykopat auto ze sněhu holýma rukama,“ odpověděl Tom pobaveně.

„Měl jsem rukavice,“ opravil jej Bill a zasténal, když ho Tom začal páčit z pohovky. „Pohyb, když jsem se zrovna začal cítit pohodlně,“ postěžoval si a zahákl paže pomalu kolem Tomova krku. „Jedna z nejhorších částí svátku, pokud by ses mě zeptal.“

„Nechal bych tě ležet a celý den bych tě rozmazloval,“ zamumlal Tom.

„Mohli bychom to zkusit teď,“ poukázal Bill, příliš ospalý na to, aby se hádal. Tom jej nechal o sebe pevně opřít a vedl jej kolem Siriuse, který nastražil uši. Bill uslyšel, jak se za nimi Sirius zvedl a otřepal se, až mu zacinkal přívěsek na obojku.

Tom jej odvedl do prvních dveří na levé straně, do ložnice, která vypadala i přes Billovy unavené oči až příliš obydleně na to, aby byla cokoliv, jen ne Tomova ložnice. „Vyměnil jsem všechno povlečení,“ řekl mu Tom do ucha. „Prostě ignoruj ten nepořádek.“

„Nepořádek? Tohle nazýváš nepořádek?“ Bill se rozhlédl po pokoji a zahlédl pouze pár svršků nahodile položených u něčeho, co musel být šatník. U čela postele byla v rohu opřená kytara, jako by ji vlastník chtěl mít po ruce i během spánku.

„Jsem trošku kompulzivní, když se jedná o pořádek. To je dost špatné, pro mě,“ odpověděl Tom s úsměvem.

Bill se zastavil pohledem na maličkém vánočním stromku postaveném na stole vedle zavřeného Macbooku. „Dost velký fanatik na to, abys potřeboval dva stromky?“ Poznamenal. „Ani mě to nepřekvapuje.“

„Ne, ten je určený pro tebe.“ Rty se přitiskly proti Billově tváři, ale zůstaly jen tak dlouho, aby ji ovanuly teplem a zase zmizely.

„Ty jsi koupil stromek Vánočnímu Cynikovi,“ zamumlal Bill a poklepal na ruku, která byla umístěna na jeho boku. Billovy nohy najednou narazily do matrace a on se probudil natolik, aby vzhlédl na Toma ze své nově nabyté pozice na okraji postele. „Pane Kaulitzi, snažíte se mě svést?“

„Obecně řečeno, ano. V současné chvíli, ne,“ řekl Tom a jemně jej zatlačil k nemalé hromadě polštářů. „Potřebuješ noční hodnoty R a R více než, no-“ (R and R, slangový výraz pro rest and relaxation = odpočinek a relaxace).

„Než S a L?“ Navrhl Bill.

„Perverzní,“ poznamenal Tom.

„To nejlepší, co jsem mohl v krátké době vymyslet.“ Bill nedokázal potlačit další zívnutí. Zabořil obličej do jednoho z polštářů, ale jedním okem stále sledoval Toma. „Ty budeš spát kde?“

„Na gauči,“ usmál se na něj Tom. „Nebudu tě v noci ochmatávat, slibuju. Ale nemůžu totéž říct o Siriusovi. Chceš, abych ho vyhnal a zavřel dveře?“

„Gauč?“ Opakoval Bill rozhořčeně. „Měl jsi mě tam nechat, hlupáku.“

„Jaký bych to byl hostitel, kdybych tě nechal spát na gauči?“ Zeptal se Tom a otočil se, aby zhasnul světlo. „Dobrou noc, Bille.“

Bill zabručel něco lehce pohoršeného a usnul ani ne o pět vteřin později.

~*~

Ráno přišlo jasné a zářivé, jak Bill zjistil, když otevřel oči a zamžoural proti slunci do okna. Posadil se a rozhlédl se kolem, zjistil, že je sám v neznámé posteli, kterou snadno identifikoval jako Tomovu. Hodiny na nočním stolku ukazovaly 07:08, dvojtečka mezi zelenými neonovými číslicemi blikala. „Zapomněl jsem si večer odstranit make-up, že,“ povzdechl si Bill. Dnes jej ta myšlenka spíše pobavila, než rozzuřila, když přehodil nohy přes okraj postele a odhrnul přikrývku na stranu.

Podíval se k oknu a spatřil na parapetu Vánoční hvězdu, stejnou, jako jeho vlastní. Zdálo se, že se jí daří dobře, což Billa nepřekvapilo. Tomův pozitivismus pravděpodobně unikal z každého jeho póru a sloužil jako hnojivo.

V ponožkách Bill vykročil ke dveřím ložnice a zastavil se. Znovu zahlédl miniaturní jehličnatý strom a usoudil, že by se na něj měl zblízka podívat, když už měl být pro něj. Proti své vůli se začal usmívat, když se přiblížil ke stolu. Každá dekorace na třiceticentimetrovém stromku byla v menším měřítku než obvykle. Od polovičního stříbrného řetězu, barevných světýlek, červeno-bílo-zelených cukrových hůlek, až po skleněné koule na malinkých háčcích.

„Buď jsi neuvěřitelně milý, nebo zcela nenormální,“ uvažoval Bill, při myšlenkách na Toma. „Možná obojí.“

Došel zpět ke dveřím a opatrně je otevřel. Panty sotva zavrzaly, ale tichý zvuk přilákal Siriuse směrem z obývacího pokoje. „Pšššt. Okay!“ Zašeptal Bill a snažil se nesmát, když se přikrčil a obdržel tvář plnou psího slintání. „Hej, Siriusi. Tatínek ještě spí?“

Sirius se vzrušeně točil v kruzích a poskakoval před Billem celou cestu krátkou chodbou. Zdálo se, že věří, že se Bill z ložnice objevil jako mávnutím kouzelného proutku a měl by být považován za ztělesněné božstvo. Naprostý opak Kazimíra, který očekával, že jej všichni budou opečovávat jako Alfu a Omegu a všechny písmena mezi tím k tomu všemu.

Bill se zastavil ve dveřích obývacího pokoje. Při pohledu na Toma ležícího na gauči, s jednou paží visící nad podlahou a uhlazeným spícím výrazem, se téměř rozpustilo vybledlé zlaté srdce, které Bill podle Tomova tvrzení měl. Zavrtěl hlavou, když spatřil Tomovy nohy natažené za druhý konec gauče. „Ty jsi idiot, když jsi mě nechal zabrat postel,“ pronesl Bill stále šeptem, aby Toma neprobudil.

Jeho psí společník zamířil do kuchyně, zatímco Bill po špičkách mířil ke gauči. Alespoň věděl, že ten džínový kolos poskytoval určitou úroveň komfortu, i když nebyl dostatečně široký, aby obsáhl celou Tomovu vytáhlou postavu.

Podíval se dolů na stolek, kde bylo na skle přilepených pár žlutých poznámek: autoopravna má Billovu kabelku – bylo napsané na jedné, připomenout Billovi zavolat na pojišťovnu – bylo na další spolu s telefonním číslem. Tom se postaral, aby odtáhli jeho Audi, jak slíbil a Bill pocítil nával náklonnosti, která dala pochybnostem, stále přebývajícím v zadní části jeho mozku, krutý výprask.

Impulsivně se posadil na okraj gauče. Polštáře se nepatrně posunuly a Tom zamumlal něco o Siriusovi a otočil se tváří k Billovi. Jazykem ospale šťouchl do svého piercingu.

Bill vtáhl svůj spodní ret mezi zuby a studoval Tomův hezký obličej. Jeho realismus ho informoval, že Toma chce, a to nejen jako spolehlivého kamaráda, který zavolá odtahovku, nebo nechá Billa u sebe přespat, když to potřeboval. Bože, Bill chtěl Toma probudit jako Šípkovou Růženku a potom jej políbit na krku a cítit tam jeho vůni.

„Řekl bys, že jsem neměl sex už roky?“ Pronesl Bill polohlasem. Položil dlaň na Tomovu tvář a palcem přejížděl po koutku jeho úst, kde zářil jeho piercing.

Tom se pohnul. Otevřel jedno oko, mlhavé, dokud nezaostřil na Billa a nadzvedl jeden koutek úst. „Ahoj.“ Druhé oko se otevřelo taky.

„Ahoj,“ zamumlal Bill.

„Penny za tvé myšlenky,“ řekl Tom a protáhl se. Bill vzal svou příležitost a hodil rychlý pohled na srpek kůže mezi lemem Tomova trička a opaskem kalhot. Nepřítomně si olízl rty, než pohlédl zpět do Tomova obličeje, kde našel vědoucí úsměv.

„Oh, zmlkni,“ zanadával Bill dřív, než mohl Tom promluvit. „Ano, myslím si, že jsi sexy. Nenech své ego díky tomu vybuchnout.“

„Příliš pozdě. Už jsi byl zasažen střepinou z mého vybouchlého ega,“ informoval jej Tom a zahákl ruku kolem Billova zátylku. Přejel rukou přes několik obratlů, což poslalo záchvěv do Billova těla až ke konečkům jeho palců u nohou. „Ahoj,“ zamumlal Tom tichým a vábivým hlasem. „Půjdeš sem ke mně dolů?“

Billa nemusel žádat dvakrát, ačkoliv se musel kousnout do jazyka proti přirozenému sarkastickému odseknutí. Sklonil se dolů, kam si jej Tom přitáhl k polibku. Tomovy rty si ty jeho lehce dobíraly a Bill vydal tichý zvuk, zatím rukou přejel po přední straně Tomova trička a pevně látku stisknul. Špičkou jazyka přejel přes Tomův piercing.

Najednou Tom otevřel ústa a jejich jazyky se spolu setkaly, horké a vlhké. Bill překvapeně zasténal, ale naklonil se do polibku víc, když se zdálo, že jej Tom chce přerušit.

„Ach, bože, piercing v jazyku,“ zasténal Tom. „Bille…“ Druhou rukou zajel do jeho vlasů, bez zatahání, jen Billovu hlavu naklonil na stranu.

„Má své využití,“ vydechl Bill samolibě, když Tom znovu zasténal a otřásl se.

„Chystáš se mi ho ukázat?“ zeptal se Tom chraptivě.

„Možná.“ Bill přitiskl krátký polibek na Tomovy rty. „Pokud budeš velmi-“ Políbil Tomovu bradu přímo pod jeho spodním rtem. „Velmi-“ tentokrát Tomovu bradu na levé straně. „Hodný,“ otřel svou tvář o strniště na Tomově tváři.

„Dokážu být neuvěřitelně-“ Začal Tom.

Oba vyskočili asi dva metry do vzduchu, když Sirius hlasitě zakňučel. Bill sevřel pevněji Tomovo tričko a poté jej pustil, když se ohlédl. Pes na ně hleděl s obavami, obrátil se ke kuchyni a potom zpátky ke gauči a nejistě vrtěl ocasem. „Pravděpodobně netuší, co to k čertu děláme,“ řekl Bill udýchaně.

„Už obskočil dost nohou, ví to,“ Tom zasténal potřetí, ale ne šťastně. „Bude potřebovat snídani a procházku…“

„Zodpovědný psí vlastník v té nejlepší kvalitě.“ Bill dal Tomovi decentní polibek a odolal, když se Tom pokusil pokračovat. „Půjdu s ním ven s tebou, když mě odvezeš do rádia. Se zastávkou u mě doma, pokud nechci nosit něco, co není o dvanáct velikostí větší než já.“ Posadil se a zkoumal obrovskou mikinu. „Co do toho obvykle dáváš? Tři cirkusové obruče?“

„Jistě, ale třetí kruh je dost natěsno.“ Ve chvíli, kdy Bill vstal, jej Tom chytil za ruku a přitáhl si jej k sobě. Jakmile byl u něj Bill dost blízko, opřel si bradu jemně o jeho břicho a usmál se na něj nahoru. Tomův obličej při tom úsměvu téměř zářil a Bill si nemohl pomoct, ale oplatil mu jej. „Budeme později pokračovat tam, kde jsme skončili?“ Zeptal se Tom.

„Děláš mi návrhy?“

„Bude ´ano´ přijatelná odpověď?“ Ujišťoval se Tom.

Bill zastrčil zatoulaný copánek Tomovi za ucho. „Uvidíme,“ zamumlal a sklonil se, aby dal Tomovi polibek plný příslibů.

~*~

Na stanici Tom Billa vysadil v parkovacích garážích, aby snížili šance být spolu viděni. Když se Tom vyklonil z auta a pokynul, Bill obrátil oči v sloup, ale stejně se nakonec sehnul pro poslední pomuchlování. „Budu navždy překvapen, že dokážeš dát pusu i bez jmelí kolem sebe,“ řekl Bill. Stavili se po cestě v jeho bytě, ale stále ještě nevyzvedli Billovu tašku – a jmelí – které nechal ve své Audi v opravně, protože měli málo času díky opulentní snídani, kterou pro ně Tom připravil.

Bill se nedokázal přimět, aby si stěžoval. Vegetariánská omeleta byla malý kousek nebe.

„Ach, jmelí. Sváteční viagra milenců,“ poznamenal Tom a Bill zakryl zahihňání. „Ne, ty úplně stačíš na to, abys mě vydráždil, sám.“

„Všiml jsem si,“ řekl mu Bill s úšklebkem. V tom ho udeřil nápad. „Hej. Chystáš se dnes zavolat?“

„Přemýšlel jsem o tom. Mám k tomu vaše královské svolení, veličenstvo?“ Zeptal se Tom.

„Považuj to za královský příkaz zavolat,“ opravil jej Bill. Promnul si dlaně ve škodolibém napodobení každého komiksového darebáka, zobrazeném na velkém obrázku. „Mám plány…“

„Oh-oh. Měl bych se bát? Chystáš se mě vykuchat v éteru?“ Chtěl vědět Tom.

„Udělal bych to někdy?“ Zeptal se Bill a hned dodal. „Tak jo, udělal, ale ne. Chci jen pro začátek s Davidem otřást. Souhlasíš s tím být deklarován v rádiu jako má významná druhá polovina?“

„Bille, souhlasil bych s tím, pokud bys jódloval novinky z vrcholu Sears Tower,“ odpověděl Tom vážně.

„Jódlování je neuvěřitelně laciné, takže se budeš muset spokojit s rádiem,“ odsekl Bill okamžitě nazpět a zamával na Toma přes rameno, když odcházel od auta.

„Nemůžu zaručit, že na sobě nebudu mít kožené kalhoty, až tě budu později vyzvedávat!“ Zavolal za ním Tom. „Jódlování má i své dobré stránky!“ A místo mračení na sníh, když na něj venku vstoupil, se Bill usmál, ale jen trošku.

~*~

Bill ve vstupní hale doslova vrazil do Andrease. „Oh, ahoj,“ řekl Andreas a šlehl po něm zvědavým pohledem. Obvykle mohl Bill číst v myšlenkách svého producenta jako v otevřené knize. „Pojedeme spolu?“

„Jistě,“ souhlasil Bill tak přátelsky, že po něm Andreas hodil jiný pohled, tentokrát podezřívavý.

„Má tvoje dobrá nálada něco společného s tím mužem v garážích?“ Zeptal se Andreas, jakmile se za nimi dveře výtahu zavřely.

„Proč by má dobrá nálada měla mít co dočinění s obsluhou?“ Zeptal se Bill a odfrkl si, když Andreas pochybovačně nakrčil nos. „Ano, Andy, ty dvě věci spolu okrajově souvisí. Máš tři pokusy na jeho jméno a první dva se nepočítají.“

„Ach, můj bože, to byl Tom Kaulitz?“ Dožadoval se Andreas. Zíral do Billova obličeje, jako by snad mohl vyčíst pravdu z jeho očí. „Zavolal jsi mu?“

„Zavolal jsem mu, šel s ním ven, skončil v jeho bytě přes noc, a teď se z něj chystám udělat počestnou ženu,“ odpověděl Bill.

„No tak, nejsem tak naivní,“ pokáral jej Andreas a upravil to na „obvykle“, když Bill nadzvedl obočí. „Takže vy dva spolu vycházíte, jo? Wow. Chápu to, že má tělo odpovídající jeho tváři?“

„Drž se dál od mého muže, Andreasi,“ nařizoval mu Bill se smíchem, když vycházel z výtahu. Jeho muž. Ten výraz hezky zněl.

~*~

„Tři slova. Tři slova nenávidím každým atomem své bytosti, Chicago,“ prohlásil Bill a pohodlně se opřel ve svém křesle. „´Válka o Vánocích.´* Mohu říct, se vší jistotou, že nikdo s polovinou mozku by nebral tato slova vážně. V každém hlavním městě v USA, v každém hlavním městě, pro jaký druh světelného obřadu dělají rozpočet nejvyšší úředníci? Rozhodně ne pro menorah osvětlení, to vám můžu říct (menorah – židovský svícen). Lidé nenazývají patnáctimetrový strom na Rockefellerově náměstí stromem slunovratu nebo stromem Kwanzaa (oslavy africké kultury). A přesto, každý rok poslouchám ty stejné, staré kecy o takzvané ´Válce o Vánocích´. Je to způsob, jakým se někteří učenci snaží říct to, že je tady bezbožný sodomita, pohanský ateista, ukazující se u předních dveří každého bohabojného občana – tady vyzvednu formulaci Ebenzera Scrooge (Vánoční koleda, Charles Dickens), který to řekl tak výmluvně. Uvařit obyvatele Ameriky v jejich vlastním pudinku a pohřbít je s větvičkou cesmíny skrz jejich srdce. Chudák máma a táta křesťané. Ha!“ Bill práskl pěstí do stolu s veselou prudkostí. „A jaké hrůzy se dějí v letošním roce?“

„Posluchači,“ řekl Bill a sklouzl k závažnosti, kterou si tato příležitost zasloužila. „Držte si klobouky, příčesky a jiné rozmanité pokrývky hlavy a věnujte mi pozornost. V Canonsburgu, v Pensylvánii byl odstraněn betlém z trávníku před jejich obecním domem kvůli stížnosti místního obyvatele, bezbožného sodomity a tak dále. Můžete tomu věřit? Akt, který šokoval věřící až do morku kostí. Kdo by si kdy pomyslel, že budeme trvat na oddělení církve a státu podporovaném Thomasem Jeffersonem? Co bude dál? Miliony malých Ježíšků prolejou tiché slzy, zatímco budou spáleny masou rukou naší zlomyslné kacířské vlády?“

„Nebo ještě hůře, veřejné uznání některých dalších zimních svátků. Dokážete si to představit? Každé dítě v zemi, Chicago, se může začít učit význam příběhu Chanuky. Rouhání rouháním,“ prohlásil Bill ponuře, „možná, dokonce jednou budou schopni identifikovat dny, ve který Chanuka začíná a končí v daném roce. Ještě bezútěšnější pojem, nad kterým přemítám: těmto stejným dětem může být přáno ´Šťastné svátky´ od nějakého nezávislého zaměstnance Wal-Martu, který bude výslovně poučený, aby nevyslovoval ta děsivá slova, ´Veselé Vánoce´. Tohle, mí kolegové pohané, může být největší hrozbou pro americký blahobyt. Může to být dokonce položka na tom nejobávanějším ze všech dokumentů, gay agendy. Já nevím, nechal jsem kopii dnes ráno u svého přítele.“

Bill se na chvíli odmlčel, aby nechal své posluchače přemýšlet. „My o vlku!“ Prohlásil, když se podíval na světýlko na svém ovládacím panelu. Vypadá to, že máme volajícího na lince jedna.“ Stiskl spínač mnohem méně jedovatě, než to udělal před dvěma dny. „Dobrý den, volající, jste v éteru WSYC a jejich vlastního Vánočního Cynika.“

„To nemůže být pravda,“ odpověděl mu Tomův hlas. „Chtěl jsem volat Billa Trümpera, abych mu dal vědět, jak moc mi chybí. Špatné číslo?“

„Ne, ne, pane Kaulitzi, jsem si jistý, že naši posluchači by moc rádi slyšeli, jak moc bez něj hynete smutkem,“ ujistil jej Bill, potěšen Tomovou spoluprací. „Beru to tak, že nemáte žádné námitky k žádnému bodu, který dnes Cynik pronesl?“

„No, mohl bych vyjádřit, že toto uplatňování Cynikova vtipu proti vánočním institucím by mohlo vytvořit válku samo o sobě,“ řekl Tom. „A že ´Válka o Vánocích´ bývá nabízena jako problém několika jedinců na okraji hromadných sdělovacích prostředků, zatímco většina Američanů má za prvé jiné starosti na svých bedrech v tuto roční dobu, a za druhé mají dost rozumu na to, aby odmítli myšlenku velkého útoku na jeden z nejvíce oslavovaného svátku v této zemi.“

„Tvá víra v obecnou populaci mě nikdy nepřestane ohromovat, zejména proto, že je znovu a znovu prokázána jako neoprávněná. A teď, bohužel, nastal čas na výměnu několika napínavých kapitalistických poznámek od našich sponzorů, plus zpráv zimního provozu. Po přestávce budeme zpátky s více slovy mého, stále tak optimistického, přítele, a já se budu snažit o to nejlepší, abych rozdrtil jeho Vánoce-milující duši. Všechno ve jménu zábavy, samozřejmě,“ oznámil Bill. „Posloucháte Vánočního Cynika na WSYC, Sick FM.“

Bill otevřel ústa, aby oslovil Toma v jeho roli přítele, raději než rádiového moderátora, ale Andreas jej přerušil dříve, než mohl. „Bille… Davida z toho švihne.“

Na Billově tváři se pomalu rozlil úsměv a vzhlédl, aby spatřil Andreasův podrážděný výraz. „Ach, Andy. To je jen špička ledovce.“

* v originální znění The War on Christmas – Bill kritizuje pokrytectví v USA, Kanadě a UK, kde se vžila snaha o multikulturní a náboženskou korektnost tím, že se nezmiňují v médiích a obchodech přímo Vánoce jako výhradně křesťanský svátek, ale spíš jen jeho symboly jako stromek, Santa, jmelí atd., které vyšly už z pohanských tradic. Přání „Veselé Vánoce“ nahrazuje „Happy Holidays“, něco jako u nás „hezké svátky“.

autor: kishmet