autor: T-KAY
Ahoj twinsátka. Vím, že je to už dlouho od posledního dílu, ale prostě to jinak nešlo. Měla jsem nějakej blok či co, ale nebudu se omlouvat… Moje omluvy nejspíš nikoho nezajímají, ale budu ráda za každýho človíčka, který tuhle povídku ještě čte.
Ahoj twinsátka. Vím, že je to už dlouho od posledního dílu, ale prostě to jinak nešlo. Měla jsem nějakej blok či co, ale nebudu se omlouvat… Moje omluvy nejspíš nikoho nezajímají, ale budu ráda za každýho človíčka, který tuhle povídku ještě čte.
Pokusím se rychle o další díl… i když tenhle jsem trochu usekla xD
Zatím T-KAY
Jak u něj Tom klečel a držel ho za ruku, lehce se nadzvedl a černovláska objal.
„Billy… já…“ vydal ze sebe rasta.
Bill se na něj uplakaným pohledem podíval, ale nic neříkal. Vyčkával.
„Já nevím, co říct,“ hlesl Tom, ale lehce se přitom usmál. „Ale vím, co udělat!“
Než se Bill zmohl na jediné slovo, přitáhl si ho Tom za týl k sobě a políbil ho. Bill v tu chvíli ztuhnul šokem, ale po chvíli se vzpamatoval, zavřel oči a začal s Tomem spolupracovat. Rasta byl doslova radostí bez sebe, když se to stalo. Bill ho objal kolem krku a víc se k němu přitiskl. Tom však nezahálel a pevně objal černovláska kolem pasu. Po chvíli se odtáhli, aby nabrali ztracený dech.
„Slib mi, že se ti nic nestane,“ šeptl Bill a opřel se čelem o bratrovo rameno.
„Pokusím se, broučku,“ hlesl Tom a jemně hladil Billa po zádech.
Krásnou chvíli ale přerušil Billův telefon. Oba bratři se na sebe překvapeně podívali, než se čenovlásek pro mobil natáhl. Mobil mu ale málem vypadl z ruky, když na displeji uviděl jméno. Tom mu telefon vzal a hovor přijal.
„No to je dost, ty děvko, že to zvedneš!“ ozval se z telefonu Deanův naštvaný hlas.
„Nikdo tady není tvoje děvka, sketo,“ zavrčel Tom.
„A vida… Člověk, se kterým chci mluvit,“ zasmál se Dean.
„Co chceš?“ vyštěkl Tom naštvaně.
„Doslechl jsem se, že mě chceš vyzvat na závod. Nejsem proti, ale co chceš za to, že vyhraješ?“ ozval se Dean.
„To bylo docela rychlý. Ale co chci? Abys nechal Billa i mě na pokoji,“ odpověděl Tom.
„Aha… no ale počítáš s tím, že když vyhraju já, brášku už neuvidíš?“ zachechtal se Dean.
„To se nestane, věř mi,“ odsekl rasta.
„Neměl by sis bejt tak jistej,“ zasmál se opět Dean.
„Řekni kde a kdy!!“ procedil skrz zuby Tom.
„Líbí se mi tvoje sebevědomí. Myslím, že tak za týden to bude ideální. Po někom ti pošlu místo a čas,“ odpověděl teď už uklidněný Dean.
„Stačí, když pošleš zprávu na tohle číslo. Nepotřebuju, aby za mnou někdo chodil. Už takhle jsme pryč odtamtud a opovaž se nás hledat. A zaručuju ti, že vyhraju, Deane!“ řekl Tom naštvaně a hovor přerušil.
„Tomi, tos neměl,“ kníkl vyděšeně Bill sedící vedle něj.
„A co jsem měl dělat. Mám ho plný zuby už jen za to, co ti dělal. Už se tě víckrát nedotkne. Jen se s klukama musíme postarat o to, aby jel jen on sám. Nesmí mít žádný kumpány v záloze se stejným autem, aby mě porazil. Musí to bejt férovej závod a s klukama se o to postaráme,“ odpověděl Tom a pevně Billa objal.
„J-jak to víš, že mě porazil takhle?“ zeptal se překvapeně černovlásek.
„Mluvíš ze spaní. A tohle jsi říkal dokonce ze sna několikrát,“ objal ho Tom.
„Aha…“ vydechl Bill. Tušil, že se mu něco takového stává. Přitulil se blíž k Tomovi. „Nejezdi, Tomi,“ šeptl.
„Vždyť víš, že když už o tom ví, tak nemůžu couvnout. Nic se mi nestane, slibuju,“ políbil ho Tom do vlasů.
„Tak mi slib, že se nic nestane,“ hlesl černovlásek a pevně držel Toma kolem pasu.
„Slibuju. S klukama se postaráme o to, že kdyby se něco stalo s autem, tak já budu v pořádku,“ řekl rasta klidně a hodlal tenhle slib dodržet.
Uběhlo několik dní, kdy s klukama vylepšovali Tomovu Alfinku. Teď to bylo bezpečné auto. Počítali i s tím, že by se něco stalo s řízením, tak kdyby Tom auto přetočil, tak se mu ani tak nic moc nestane. Bill se snažil nebýt z toho všeho nervózní, ale bez úspěchu. Dokonce zjistil, že se mu klepou ruce.
„Bille, prosím, nenervuj se. Všechno bude v pohodě,“ objal ho Tom kolem pasu.
„Já se snažím, ale nejde to,“ fňuknul černovlásek a přitulil se k němu.
Tom ho ale vzal lehce za bradu a pak ho co nejněžněji políbil. Bill mu okamžitě vycházel vstříc a Tom cítil, jak se díky tomu polibku černovlásek uvolňuje. Ještě chvíli tam tak stáli a líbali se, než se odtáhli, aby nabrali dech.
„Lepší?“ zeptal se rasta.
„Mnohem. Děkuju, Tomi,“ usmál se Bill a položil si hlavu na bratrovo rameno.
Tom ho hladil po zádech a chvíli v té pozici zůstali. Ale i to muselo skončit, když se ozval domovní zvonek. Bill se neochotně od bratra odtáhnul, ten šel otevřít.
„Přejete si?“ zeptal se Tom dívky stojící ve dveřích.
„Oh… Ty budeš určitě Tom, že jo?“ zeptala se dívka.
„To jsem. Ale myslím, že tebe neznám,“ řekl Tom trochu zaskočeně.
„Aha… omlouvám se. Jmenuji se Tamara Austine,“ představila se dívka.
„Těší mě, Tamaro. Trochu ale nechápu, o co jde. Nevzpomínám si, že bych nějakou Tamaru znal,“ Tom se snažil být zdvořilý.
„Neznal. My dva se nikdy nepotkali. Je to už nějaký pátek, co jsem odešla z Deanovy party,“ řekla Tamara.
„Takže tě ten bastard poslal na výzvědy?“ rasta zaťal ruce v pěst.
Měl chuť na tu holku zařvat něco hnusnýho, ale v tom mu zabránil Bill, který byl celou dobu za jeho zády.
„Jak jsi to myslela, žes odešla?“ zeptal se tiše Bill.
„Tak jak jsem to řekla, ale nemohla bych jít dovnitř? Jsem si jistá, že vás Dean nechal sledovat a nepotřebujeme, aby nás někdo slyšel, že ne?“ odpověděla dívka.
Bill sebou po téhle poznámce škubnul a pozval dívku dovnitř. Tamara se chvilku rozhlížela, než ji dvojčata odvedla do obýváku.
„Tak co tě sem přivádí?“ zeptal se raději Bill.
„Chci pomoct… a pár dalších holek taky,“ odpověděla Tamara.
„Jak bys nám chtěla pomoct?“ zeptal se Tom nedůvěřivě.
„Nevyhraješ bez pomoci…“
autor: T-KAY
betaread: J. :o)
Vím, že už to píšu po několikáté a už je to dost hloupé, ale když já tak strašně moc nechci, aby Tom jel ten závod! 🙁 Tolik se bojím, že se něco pokazí. Deana naprosto nic nezastaví a nic mu není cizí a tak se bojím, že si nějak pojistí, aby Tom doopravdy nevyhrál.
Navíc teď ty holky. Bojím se, že jsou od Deana jen nastražené. Vím, že být nemusí, ale co když jo? 🙁
Oficiálně se začínám obávat, že tohle nedopadne vůbec dobře. 🙁
Taky mám pocit že to nedopadne dobře.
Priznám sa, že toto som zatiaľ nečítala podrobne, ale mám predstavu, čo sa tam deje. 🙂 keďže však mám toho rozčítaného momentálne dosť veľa, tak na toto tak akosi čakám, kým to celé skončí alebo sa to začne častejšie objavovať, takže som rada, že sa zjavila ďalšia časť 😀