To, co je opravdové

autor: Allka

Tahle krátká jednodílka byla jen takový momentální nápad, ale nevím proč, mám ji ráda 🙂 Tak jsem se rozhodla se o ni s vámi podělit 🙂 Vaše Allka

Sedím na zídce na terase svého hotelového pokoje, jednu nohu spuštěnou dolů, o druhou, pokrčenou, si opírám hlavu. Chci myslet na něco pozitivního. Na to, jak se vydařil koncert, na to, že celé turné probíhá skvěle. Na to, že mám téměř všechno, co potřebuju ke štěstí – slávu, pár dobrých přátel, domácího mazlíčka, a dokonce i vztah, po němž jsem tak dlouho toužil. Opravdový vztah. Snažím se myslet na to, jak je super, že můžu pobíhat po tomhle světě a žít. Jenže místo toho myslím jen na jedno. Na tu jednu věc, za niž bych momentálně vyměnil cokoliv. Cokoliv? I celý svůj dosavadní život? Vážně? Ne, to rozhodně ne. To, co mám, je příliš cenné na to, abych to riskoval.

Navíc – je vážně hezké, že si tady představuju, co bych dělal, kdyby se NĚCO dělo. Ovšem ono se přece nic neděje! Chovám se jako nějaká princezna, kterou dobývá rytíř na bílém koni. Přitom pravda je taková, že já mám plnou hlavu někoho, kdo o mě nemá nejmenší zájem. Někoho, kdo byl tak opilý při našem jediném polibku, že si ho ani pořádně nepamatuje. Někoho, kdo neví, kterou holku oblbovat dřív, a po mně ani nevzdechne. Někoho, pro nějž jsem byl zřejmě jenom vtip, opilecké selhání, náhražka za nějakou fanynku, kterou jenom náhodou ten večer nesbalil. Bože, jsem takovej pitomec. Už měsíce vzdychám po někom, kdo mi převrátil svět vzhůru nohama, ale jehož život jsem nepoznamenal ani v nejmenším. Ještě že jsem se už alespoň uklidnil natolik, abych si svoje pocity schoval pro sebe a neblábolil mu o nich ve stavu melancholie či alkoholového opojení. No vida, jak jsem dospělý.

Ano, navenek se chovám jako normální zadaný mladý muž, který si nedávno se svým přítelem pořídil byt, a tím dal závazek. A poslední dobou to vypadalo, že jsou pryč i moje pocity. Byl jsem vyrovnaný a klidný. Až do dneška. Dneska už mělo moje nitro asi dost všeho toho nalhávání. A ve chvíli, kdy se jeho ruka dotkla té mojí, mě to sežehlo zevnitř. A tady na té terase mi teď dochází děsivá skutečnost. Mám skvělého přítele, byt, psa a jasnou budoucnost. A miluju celým svým srdcem, ne jenom jeho částí, někoho úplně jiného. Idiota, s nímž bych nemohl nikdy mít ani půlku z toho, co mám dnes. Idiota, který si přese všechno ukradl pro sebe všechny city, jichž jsem schopný.

Bože, nejradši bych si nafackoval!

Tohle rozpoložení mi vážně nedělá dobře. Raději se rozhodnu vrátit do pokoje a všechno zaspat. Ráno to budu jistě všechno vidět jinak – jako vždycky.

Vycítím, že nejsem sám, jakmile se zvednu. Pak mě dostane ta vůně… Znovu… Nemusím se ani otáčet, aby mi došlo, kdo je tu se mnou. Nepochopitelné štěstí mě přejede jako parní válec. Zároveň mi přeběhne mráz po zádech. Je jedno, jak se sem dostal. Možná jsem nechal samou roztržitostí otevřeno. Přišel za mnou jen tak? Co si řekneme? Co uděláme?

Přiblíží se ke mně. Pohladí mě po vlasech. Pořád se neotáčím. Snad mi přijde, že mě to svým způsobem ospravedlňuje, jako bych byl míň vinen, když tomu, co se děje, nečelím přímo. Zachvěju se. Dlaní přejede po mém krku, pak po rameni a směřuje níž a níž, až se dostane k mým prstům. Vezme mou ruku do své.

Otočí mě k sobě. Naše pohledy se střetnou. Topím se v jeho očích. Zhluboka se nadechnu. Ještě to můžu zastavit. Můžu říct něco vtipného. Nebo prostě říct cokoliv. Nebo se jenom odtáhnout a odejít. Ale ne, nejde to. Nemůžu nic dělat. Jako by mě někdo přibil k zemi. Jsem jako hadrová panenka, najednou mi přijde, že sotva stojím na nohou.

Přejede mi palcem po spodním rtu. Mým tělem projede výboj. A pak… Pak to udělá. Políbí mě. V tom polibku se zhmotní všechny moje touhy. Celý můj svět. A od téhle chvíle můj život už nikdy nemůže být takový, jaký byl.

Najednou mi přijde naprosto samozřejmé, že všechno, co mám, vyměním za ještě jeden takový polibek. Jaký by měl můj život bez jeho polibků význam? Proč bych měl dál být na tomhle světě, když už to nikdy nebudu moct zažít?

Všechno co mám, ti dám, Tome. Všechno co umím, co znám, všechno, co jsem kdy byl, co jsem a co budu, je teď tvoje. Vezmi si, cokoliv chceš. A dovol mi zůstat v tvé náruči.

autor: Allka