„Bille… nezlob se,“ postavil se a rozešel se směrem ze třídy a na chodbu. Stihl si všimnout Billova nechápavého a zaraženého výrazu. Nemohl se jej teď dotýkat, ba i s ním mluvit. Měl v hlavě takový zmatek. Opřel se o stěnu vedle dveří, hlavu zaklonil dozadu a zavřel oči. Tohle bylo jako zlý sen. Chtěl se probudit. Všechno vypadalo tak úžasně, byli šťastní… a teď? Sotva se na něj mohl podívat. Jeho srdce se cítilo zmateně.
Zhluboka se nadechl a vrátil se zpět. Posadil se na své místo vedle černovláska a nepřítomně hleděl před sebe. Nevnímal, co vyučující povídá. Byl myšlenkami úplně mimo, nejraději by se teď zahrabal do peřin a už nikdy nevylezl. Bohužel to nešlo. Popadl papír a tužku a začal si opisovat látku z tabule.
Bill se celý den snažil s Tomem komunikovat, avšak vůbec se mu nedařilo. Zdálo se, že se mu Tom vyhýbá. A byla to pravda. Ani v nejmenším netušil, jestli něco neprovedl, neřekl něco špatně. Nechápal to. Tak moc se těšil do školy na něj… Ale zdá se, že úplně zbytečně. Tom byl jako vyměněný. Dokonale ho ignoroval. Ani jeden pohled mu za celý den nevěnoval. Černovlásek byl tak zmatený… A nebyl sám.
Rozešel se směrem k mateřské školce, kde byla jeho sestra. Dnes neměli školu dlouho, takže autem nebyl. Chtěl se projít… spíše počítal s tím, že Tom půjde s ním, a tak se projdou spolu. Avšak nestalo se. Šel si to přes půl města sám. Alespoň mohl přemýšlet, kde udělal chybu. Bohužel, za celou cestu nepřišel vůbec na nic.
***
„Ahoj!“ pozdravil Rin, když k němu přiběhla. Rozloučil se s paní učitelkou a oba zmizeli v šatně. „Jak ses dneska měla?“ Zeptal se na běžnou otázku, kterou jí pokládal skoro každý den, co pro nic přišel.
„Dobře! Dneska byl moc dobrý oběd!“ posadila se na místo, kde měla své věci a začala se převlíkat. Bill jí sem tam pomáhal.
„Jo? A co jste měli dobrého?“ Zajímal se, když jí sundával šaty, které měla na převléknutí ve školce.
„Kaši s kakaem!“
„Krupicovou?“
„Hmf,“ přikývla blondýnka a nechala na sebe oblíknout tričko.
„No teda ty se ale máš,“ zakroutil Bill hlavou. „Dneska přijede babička, tak ještě musíme jít na nákup, pomůžeš mi?“
„Jo!“ vyjekla nadšeně a začala poskakovat na místě.
„Ale musíš se uklidnit, jinak tě neoblíknu.“
Rin přestala a začala si probrukovat jednu z písniček, které se naučili ve školce.
„Billy a koupíš mi něco?“
„A co bys chtěla?“ Podíval se dolů do boku, aby mohl spatřit svou sestru, jak jde po jeho boku.
„Omalovánku.“
Bill moc dobře věděl, že to neskončí jen u jedné věci. Usmál se. „Dobře, ale opravdu musíme spěchat.“
***
Jak černovlásek předpokládal, Rin k tomu chtěla i pastelky. A lentilky. Nakonec domů tahal jednu plnou tašku, protože něco se mu vešlo ještě do batohu. Potřeboval nakoupit čerstvé potraviny, když nebyli celý víkend doma.
Rin taky nešla na prázdno. Ve své malém batůžku, který měla do školky, si nesla zase svůj nákupní seznam. Byla šťastná. Její oči zářily a obličej zdobil úsměv.
„Ahoj,“ pozdravil ji a usmál se. Věděl, že tady bude jistě přes noc, přeci jen cestovala přes polovinu státu, tak jí připravil i pokoj. „Odnesu ti věci,“ usmál se a vzal jí je. V mžiku zmizel v patře. Nechá ji spát v pokoji pro hosty. Měl ještě volnou ložnici od mámy a táty, ale… ta bude patřit jen a jenom jim, nikomu jinému.
Vrátil se zpět dolů a obě je našel v kuchyni, jak si povídají, a babi z kabelky vytahuje laskominy. Nechal je být a vrátil se k vaření, moc už toho nechybělo. Spíše jen jídlo dochutit. Do čtvrt hodiny měl hotovo. Prostřel, nachystal vše tak, jak má být a každému nandal na talíř.
„Jaká byla cesta?“ zeptal se, když se posadil naproti tázané osobě.
„Dlouhá.“ Odpověděla starší žena jedním slovem. „A vy jak to tu zvládáte?“
Bill polkl sousto, aby mohl odpovědět. „Je to docela těžké, ale jsme v pohodě, že?“ Usmál se na Rin a dal si do pusy další kousek zeleniny.
***
Ráno byl rád, že si mohl trošku přispat. Babi se nabídla, že dnes odvede do školky Rin ona. A tak si jen nachystal svačinu, osprchoval se, nalíčil, vyvenčil Tammy a mohl se vydat do školy. Dnes jel ale autem. Věděl, že Tom s ním pro Rin dnes nepůjde stejně jako včera. Cítil to. Doma se rozloučil s babičkou, protože dnes odjížděla a on měl školu dlouho, takže i Rin bude muset ve školce spát. Dal své sestře pusu na čelo se slovy: „A nezlob“, a rozešel se k autu. Batoh hodil na místo spolujezdce, připoutal se, nastartoval a mizel z pozemku do již rušného města.
Se zazvoněním vešel do třídy i Tom. ‚Takže se mnou pořád nechce mluvit,‘ pomyslel si Bill.
Na chodbě rychle vytáhl mobil a volal zpět, protože už měl nepřijatý hovor. Nějakou dobu čekal, až uslyší hlas paní učitelky Rottigerové, ale to netrvalo moc dlouho.
Vrátil se do třídy a do konce zbývalo už jen pět minut. Každou chvíli se koukal na hodiny, co byly nad tabulí. Odpočítával každou sekundu, byl nervózní. Co když se jim opravdu něco stalo? Pomalu, ale jistě si začal balit věci a jen co se ozvalo zvonění, okamžitě bez jednoho jediného slova se vydal ven na parkoviště.
Po pěti minutách, kdy jej četl pořád dokola, aby si uvědomil, co v něm stálo, se mu podlomila kolena a on tak skončil na zemi. V dopise bylo psáno, že babička si vzala Rin k sobě, protože Bill ještě studuje a nemá na ni určitě čas. Taktéž mu dává na výběr mezi Rin a studováním. Buď bude chodit do školy, anebo bude pracovat, aby je uživil. Naštěstí ji může kdykoliv navštívit. Adresu mu připsala.
‚Co je tohle za hloupý vtip?‘ pomyslel si a posadil se na schody. I kdyby si vybral práci, tak by to bylo určitě ještě složitější, protože by musel shánět hlídání na odpoledne a večer, kdyby měl zaměstnání na směny. To by potom na ni neměl čas. Vůbec nic neví a zasahuje do jejich života… Ona mu ji vzala! Jediné štěstí, které mu v životě ještě zbylo. A proč zrovna teď? Co má dělat dál? A může mu ji jen tak vzít? Měl tolik otázek, na které nenalézal odpověď.
Nééé, chudák Bill! 🙁 Tolik špatných věcí najednou…je mi ho opravdu líto. Doufám, že si s Tomem spolu co nejdříve promluví a společně získají Rin zpátky! A babičku bych nejraději propleskla za to, co Billovi provedla!
Chudák Biil, všetko sa to naňho kopí naraz. 🙁
Dúfam, že Tom čoskoro naberie odvahu a vysvetlí mu dôvod svojho správania a nejako to vyriešia.
A babička – najskôr som bola ra, že sa im ukázal niekto na návštevu, ale potom? Ako si dovoľuje Rin Billovi len tak vzdať a ešte mu dávať ulitmáta, že buď Rin a práca alebo škola?! Ak je Bill Rininým oficiálnym poručníkom (neviem, či sa tu niečo také spomínalo), tak nemá právo mu ju takto zobrať!!!
Som vážne zvedavá, čo sa bude diať a hlavne nech sa Rin čo najskôr vráti k Billovi!
Ďakujem za časť.
No to byl podraz jak od babky tak od Toma doufám že další kapitola bude brzo prosím.
Och, tak to je akoby sa dohodli, kto raní Billa viac:( Najhoršie to bolo od Babičky. Ako mohla, takto hnusne?
Takže jsem se nepletla – po tom všem, co spolu na chatě prožili, se Tom dozvěděl, že jsou dvojčata. Hernajs, to mu to jeho fotřík nemohl říct PŘEDTÍM, než odjeli? Celé tohle zděšení by si mohli odpustit 😛 Teď je mi to líto hlavně kvůli Billovi, který nechápe, co udělal špatně (odpověď – nic).
A ten konec – nevím, co si mám myslet. Babička už je očividně trochu senilní, jinak si to neumím vysvětlit. Neví o nich nic, a hned dělá ze svého vnuka nějakého nezodpovědného floutka! Přece nemůže Rin jen tak unést?! Já být na Billově místě, okamžitě tam dojedu a hezky ji sprdnu :DDD
Jsem napjatá, jak se to bude vyvíjet!
Billa je mi skutečně líto, protože vím moc dobře, jaký to je pocit, když se všechno zlé stane téměř ve stejnou dobu.
Myslím, že Tom asi zjistil, že je Bill jeho ztracené dvojče. Ne že bych se mu divila, že se chová takhle odměřeně a že si potřebuje nejprve srovnat všechny věci sám, ale zase na druhou stranu tím Billovi šíleně ubližuje, protože ten nemá ponětí, co se s Tomem děje a co mu provedl. Snad se Tom brzy trošku umoudří a zkusí si s Billem promluvit. Takhle se zničí oba.
A co ta Billova babička? Tohle snad nemůže udělat, ne? Bill už je plnoletý a pokud mu byla svěřena Rin do péče, tak je tohle protizákonné, nebo ne? Ať to babička je či není. Bill se o ni řádně stará i přes to, že musí studovat a ona na tohle nměla právo.
Snad se bude Bill držet a bojovat za všechno co má rád! Držím mu palce! 🙂
Moc děkuji za další díl! 🙂