autor: kishmet
Po zastávce v opravně k vyzvednutí Billovy kabelky a náhradního auta – i když nebesky modrý Ford Focus nebylo přesně to, co by si Bill vybral jako náhradu svého černého Audi, ale nebylo to tak špatné – Bill postával vedle auta s klíči v ruce. „Takže,“ řekl a podíval se zpátky na Toma. „Přišli jsme o ´pouze jedno společné auto´ výmluvu, ale chceš se vrátit zpátky ke mně na brzkou večeři? Pravděpodobně nevařím tak dobře jako ty, ale zvládnu narychlo připravit docela decentní těstoviny.“
Tomovi se rozzářily oči jako dítěti zírajícímu na vánoční katalog Toys R´ Us. „Přijal bych to dokonce, i kdybys plánoval servírovat
Pop-Tarts,“ odpověděl a sklonil hlavu pro polibek, který by Bill označil jako zbytečné a nemístné zobrazení veřejné náklonnosti.
Což taky udělal, jakmile se Tom odtáhl. „Víš, už jsme to oznámili v rádiu,“ řekl Bill Tomovi suše. Rty se mu chvěly, ale ne z chladu. „Opravdu to nemusíme zdůrazňovat uprostřed Car-X parkoviště.“
„Prostě to chtít udělat nestačí?“ Zeptal se Tom a pohladil Billovy boky, na kterých spočívaly jeho dlaně.
Bill se zachvěl. Alespoň to mohl svést na mrazivý vítr, ohrožující jejich vystavené končetiny. „Nedívej se tak samolibě,“ přikázal Tomovi, jehož výraz jasně říkal, že ani na okamžik nevěřil tomu, že by Billova reakce byla způsobena právě počasím. „Právě teď bych tě s radostí zabil pro trochu tepla, takže pojďme, než se rozhodnu, že je to ta nejlepší z mých možností.“
„Já tě zahřeju,“ poznamenal Tom s tím, co asi myslel jako zlomyslný úsměv. „Nebo tě nažhavím.“
„Jste si jistý, že víte jak, pane Slušňáku?“ Zeptal se Bill šibalsky.
„Hmm.“ Tom předstíral, že přemýšlí. „Třeba… omotáním mých rukou kolem tebe…“ Sklouzl rukama kolem Billova pasu a přitáhl si jej blíž, zatímco si z něj Bill dělal legraci, ale jinak nedokázal protestovat. „A líbáním tě, takhle…“ Ukázal, a znovu překryl Billovy rty těmi svými. Tentokrát jej poškádlil jazykem, což způsobilo, že se na něj Bill prakticky pověsil.
„Zahrnuje další krok veřejné pohoršení?“ Zamumlal Bill proti Tomovým ústům.
„…a šeptáním sladkých nesmyslů do ucha, abych tě zahřál zvenku i zevnitř,“ uzavřel Tom svou řeč. Dal Billovi na tvář cudný polibek.
„Provokuješ,“ obvinil jej Bill a na odplatu stiskl Tomův zadek.
„Cože?“ Tom nevinně vytřeštil oči. „Chtěl jsi, abych tě tady svlíknul? Nemyslím si, že by to prospělo naší reputaci. Nebo,“ opravil se, “ to bude vypadat až příliš dobře. O co se chceš vsadit, že nás právě v této vteřině někdo fotí svým mobilem?“
„Tak dlouho, dokud si na sobě necháme své oblečení, je to dobrá reklama,“ uvedl Bill a naklonil hlavu na stranu, jak uvažoval. „Ve skutečnosti, několik nahých snímků by mohlo udělat Cynikovi dobrý…“
Tom jej okamžitě pustil a lehce jej postrčil směrem k autu. „Za prvé, přestaň mě svádět, a za druhé-“ Ztišil svůj hlas do spikleneckého šepotu. „Kdyby tě kdokoliv jiný spatřil nahého, získal bych příliš mnoho konkurence v boji o tvou náklonnost.“
„Alespoň by ses měl více na pozoru,“ informoval jej Bill a hihňal se, když přelezl na místo řidiče.
Dorazili zpátky k Billovu bydlišti, zrovna když slunce začalo zapadat. Bill nasměroval auto ke svému přidělenému místu v soukromé garáži a Tomovi pokynul do prostoru pro návštěvníka vedle něj, který byl prázdný od chvíle, co se Bill nastěhoval. Vidět to místo poprvé obsazené způsobilo, že to v Billově žaludku zavířilo. Snažil se být znechucen sám sebou, ale zvládl jen pobavení.
Tom se vynořil ze svého SUV s malým vánočním stromečkem, který Bill viděl v Tomově ložnici den předtím. „Ty ses prostě rozhodl, že letos budu mít vánoční stromek, je to tak?“ Řekl Bill a obešel svůj Ford, aby se k Tomovi připojil. Lehce strčil do jedné miniaturní ozdoby.
„Ach ne, to je spíš pro mé vlastní dobro,“ odpověděl Tom. „Nebyl jsem si jistý, jestli bych dokázal přežít mimo své obvyklé slavnostní prostředí, a tak jsem se stavil u sebe, abych si kousek vzal s sebou.“
„Tady můžeme pozorovat divokého Toma Kaulitze, který, když se vydá ven ze svého přirozeného životního prostředí, si s sebou rád nosí část svého hnízdního materiálu, aby se cítil pohodlně,“ promluvil Bill a napodobil při tom nóbl britský přízvuk. „Tento konkrétní jedinec upřednostňuje nevkusné domácí prostředí…“
„Hnízdní materiál funguje jako dárek při námluvách,“ vložil se do toho Tom. „Obecně prezentovaný nepolapitelný Bill Trümper, který bude zpočátku pohrdat návrhy Toma Kaulitze, ale může podlehnout, pokud Tom vytrvá.“
„Nebo,“ opáčil Bill, „může na místo toho příležitostně zmlátit Toma Kaulitze po hlavě malým stromkem, aby tak stvrdil své odmítnutí.“
„Jen čas ukáže,“ souhlasil Tom vážně a nabídl Billovi svou volnou paži, když zamířili k výtahu. Bill se zasmál a přijal ji.
Žádný přítel, nebo dokonce jen náhodný flirt nevstoupil do Billova bytu od doby, co už cítil, jako by to snad bylo století. Naposledy v bytě dokonce ještě neměl ani Kazimíra. Jako obvykle, kočka zabrala pozici hned vedle dveří, jakmile Bill otevřel dveře. Posunul se, aby jí nohou zabránil utéct, ale jeho opatrnost se zdála být zbytečná. Kazimír pohlédl na Toma a cizí předmět, který nesl v ruce, a uháněl zpět do ložnice. „Zřejmě kočkovité šelmy vidí Toma Kaulitze jako svého úhlavního nepřítele,“ řekl Bill. „Kdo ví?“
„Běžným kočkám domácím může nějakou dobu trvat, než si zvyknout na Toma Kaulitze, ale nakonec budou buď podplaceny, nebo získány jiným způsobem,“ opravil jej Tom.
„Bude to muset být to druhé. Kočky se nedají tak snadno utáhnout na jídlo jako psi.“ Bill se odpoutal od Toma a sundal si tašku z ramene, aby ji mohl pověsit spolu s kabátem na věšák, který pasoval k ostatnímu secesnímu nábytku v obývacím pokoji. „Tady.“ Natáhl ruku pro Tomovu bundu. Tom se snažil manévrovat se svým kabátem, zatímco žongloval stromkem z jedné ruky do druhé, než se nad ním Bill konečně slitoval. „Vezmi si z toho ponaučení,“ řekl Bill vážně, když od něj převzal stromek. „Vánoční stromky nejsou praktické položky na přenášení v zimním období.“
„Byl bys radši, kdybych ti ho přivezl v červenci?“ Zeptal se Tom a přehodil svůj kabát přes Billův. „Proč, Bille Trümpere, nikdy bych si nepomyslel, že jsi zastánce celoročního svátečního období.“
„Zmiň se o tom ještě jednou, a začnu s tím mlácením,“ vyhrožoval Bill. Hravě zvedl stromek a dával při tom pozor, aby nestrčil do žádné ozdoby. Uviděl, že dřevěný stojan byl pomalovaný temně červenou s hnědými prvky, stejně elegantně jako květináč Vánoční hvězdy.
„Zbil bys mě mým vlastním dárkem pro tebe?“ Zeptal se Tom a vrhnul po Billovi žalostný pohled. „Když mi trvalo hodiny jej zkrášlit?“
„Opravdu?“ Bill tomu věřil. S přehnaně dramatickým povzdechem strom sklonil dolů, když Tom přikývl, a poodešel, aby jej položil na konferenční stolek se skleněnou deskou vedle prosincového vydání časopisu Vogue. „Kde jsi vlastně sehnal všechny ty doplňky?“
„Okouzlující, že?“ Tom si klekl ke stolku a spravil jeden řetěz, který začínal padat. „Domečky pro panenky a modely vlakových souprav, většinou. Pár jsem jich taky vzal z máminy vánoční výzdoby. Její obývací pokoj vypadá v tuhle roční dobu jako výklad obchodního domu, přísahám.“
„Příliš mnoho, dokonce i pro optimistu?“ Škádlil jej Bill, usadil se na pohovce a delikátně na ni poskládal nohy.
„To je možné – oh,“ Tom se posunul, aby se k Billovi připojil, ale v polovině cesty se ozvala slabá melodie znějící jako ´Tichá noc´ z mobilního telefonu v jeho kapse.
„Mám pocit, že to musí být ten ´je to telefon ve tvé kapse…´ vtip,“ řekl Bill.
„To zní jako jeden, co bych rád slyšel,“ Tom zavrtěl obočím a vytáhl telefon. Podíval se na displej. „Zase Jost.“
„Divím se, že mu ještě neexplodovala hlava. Asi už úplně zaplnil mou hlasovou schránku.“ Bill vypnul svůj telefon během show, a když jej později zapnul, aby mohl Tomovi zavolat, našel daleko více nevyslechnutých zpráv. Devatenáct, téměř polovina z nich byla od Toma, ale druhá polovina byla nepochybně Davidova práce. „Můžeme mu zavolat později, až vymyslím naši oficiální verzi příběhu.“
„Rád bych věděl, co máš na mysli,“ poznamenal Tom.
„Oh, to uvidíš. Nevyzvídej,“ nadával mu Bill beze zloby. „Kromě toho…“ Bill přešel prsty své ruky přes Tomovo stehno oblečené do džínoviny. „Můžeme vymyslet nějakou činnost, než moje geniální mysl zhmotní můj plán.“
Tom vydal zaujatý zvuk a nohu přitiskl k té Billově. „Myslíš tím něco kromě večeře?“
„Ne,“ řekl Bill a dloubnul Toma do kolena. „Nic takového nenaznačuju. Jen kontroluju tvou teplotu, jestli jsi dost žhavý, abys pro mě uvařil ty těstoviny.“
„Hm, baby, jsem dost žhavý na to, abych je oflamboval,“ odpověděl Tom.
Bill se rozesmál a chytil Toma za bradu. „Pojď sem, než mě zapálíš, kanče,“ snažil se zavrnět během svého záchvatu smíchu. „Nebo před tím, než se smíchy udusím.“ Potkal se s Tomem na půl cesty v polibku, oba stále smějící se, když jejich rty navázaly kontakt. Brzy se však Billův smích proměnil do spokojeného ´mm´, když jednou rukou objal Toma kolem krku, aby si jej přitáhl blíž.
Byly to dva roky od Billova posledního sexu. A Tom se jen tak stal tím nejvíce atraktivním, přemýšlivým, přesně-Billovým-typem muže v Chicagu, nemluvě o tom, že nejlépe líbal. Neslintal neustále na jeho rty, ani k sobě pořád netiskl jejich jazyky. Ne, Tom jej škádlil. Hrál si. Prsty projížděl jeho vlasy, lechtal je na okraji ucha, když jazykem přejel kolem jeho piercingu. Jeho druhá ruka se vplížila těsně pod Billovo tričko a následovala obnaženou linii kůže, když se lem trička povytáhnul.
Dříve než uplynulo deset minut, se Bill vyšplhal, trapně brzy, aby se rozkročil na Tomově klíně.
Jejich ústa se setkávala a opět rozpojovala s vlhkými zvuky, které způsobovaly, že se Billovi rozbušilo srdce a jeho tváře – mimo jiných věcí – zčervenaly. Tiše zasténal a lehce zatahal za Tomovy copánky. Tom ze sebe v té chvíli vydal tlumený zvuk, a když to Bill zopakoval, sevřel jej pevněji kolem pasu.
Asi o deset minut později Bill zasténal a sklonil hlavu, zatímco Tom pokračoval v polibcích na jeho krku. „Kolik vrstev máš na sobě?“ Stěžoval si Bill zadýchaně. Jeho ruce zamířily pod Tomův svetr a našly pod ním tričko. Přejel po slabých obrysech vypracovaných břišních svalů, a téměř by zakňučel, pokud by jeho důstojnost včas nezastavila jeho hlasivky.
Tom se pod tím dotekem prohnul, čímž se dostala poprvé do kontaktu jejich třísla. Ať už se chystal říct cokoliv, jeho odpověď se proměnila v nesouvislé „Ngh,“ a prudce se proti Billovi zhoupnul, zatímco jej rukama pevně chytil za zadek. Bill zasyčel a tlačil se proti Tomovi se vší jemností jakékoliv nadržené psí šelmy.
Ale najednou, nevysvětlitelně, se Tom odtáhl. Bill se automaticky natáhl po jeho rtech, ale Tom zamumlal: „Vydrž.“ Jeho tmavé oči se potkaly s těmi jeho a Bill do nich líně zamrkal. „Možná bychom měli počkat, než uděláme… něco víc.“
Bill se zarazil a zíral. Krev, jindy pohánějící jeho mozek, migrovala na jih, a tak Tomova slova, která by byla nepochopitelná i za normálních okolností, zpracovával delší dobu. „Přísahám ke každému božstvu, ve které nevěřím, Tome Kaulitzi, jestli řekneš, že čekáš až na manželství, tak tě právě teď vykastruju,“ zavrčel, když mu Tomova slova konečně zapadla na správné místo.
Tom ze sebe vydal chraplavý smích. „Znáš mě jenom pár dní, ale už mě znáš lépe než tohle, Bille.“
„Okay…“ Bill přivřel oči. „Máš asi pět vteřin na vysvětlení, jinak na tebe tak jako tak skočím.“
„Já myslím, že bychom měli počkat do Vánoc,“ řekl Tom. „Počkej, nech mě to vysvětlit.“ Vytáhl ruku zpod Billových zad a držel ji před sebou, aby předešel jeho prchavým vražedným sklonům. „Je to něco, na co se můžeme těšit. Něco, co oba chceme.“
„Myslíš?“ Zeptal se Bill jízlivě. Přiražení proti Tomovu tělu přesvědčivě prokázalo, že oba měli určitý zájem na pokračování.
„To je součást toho, o čem svátky jsou.“ Tom vzal Billovu tvář a pohladil palcem koutek jeho úst. Bill krátce ale vážně zvažoval kousnutí, ale hřejivá upřímnost v Tomových očích jej zastavila. „Radostné…“ Tom se odmlčel, jeho rty sebou škubly do šibalského úsměvu.
Bill čekal, až se jeho vlastní rty zkroutí vzhůru, i přes jeho chvilkové podráždění. „…očekávání,“ dokončil Tom a Bill sotva potlačil smích. „Takže. Oba dva jsme pravděpodobně volní, před nebo po našich povinných rodinných oslavách, ne? Můžeme si naplánovat nějaký kvalitní čas spolu… jestli víš, co tím myslím.“
„Až příliš dobře.“ Bill si povzdechl, podíval se dolů a potom zvedl oči zpět na Toma. „Před rodinnou oslavou,“ řekl pevně. „Jestli budu muset protrpět zdvořilé dotazy mých příbuzných na mé potencionální přítelkyně, chci mít vášnivou homosexuální schůzku předem.“
„Potom slibuju, že najdeš ráno pod stromečkem přesně to, co chceš, obrazně řečeno,“ odpověděl Tom se širokým úsměvem. Otřel o sebe navzájem špičky jejich nosů. „Další polibky pro teď?“
„Myslím, že můžu žít s více polibky,“ zamumlal Bill a opět klesl dopředu, do blaženosti Tomových úst.
„BilleTrümper, u telefonu.“
„Nedělej mi to, Bille,“ řekl David, znějící dokonale pobouřeně, přesně jak Bill doufal. „Ty chodíš s Tomem Kaulitzem?“
Bill se natáhl, aby přitiskl další líný polibek na Tomovy rty. Zjistil, že uvelebit se na Tomově těle je ještě pohodlnější, než lenošit sám na své hnědé, plyšové pohovce, takže si udržel svou pozici, i když se konečně rozhodl zapnout telefon a odpovědět na jeden z Davidových hovorů. „Hm. Ne díky tobě,“ souhlasil Bill. „Tvoje intriky mě téměř inspirovaly k tomu, abych dal kopačky tomu nejsladšímu a nejvíc sexy muži, který mě rozmazlováním úplně zkazil.“
Tom se na něj nevinně podíval a Bill se zašklebil. Doufal, že si Tom všechnu tu chválu nenechá stoupnout do hlavy. „Odmítl tvou pracovní nabídku, protože nechtěl jednat za mými zády, víš,“ pokračoval Bill v nebezpečně lehkém tónu. „Nechtěl, abych si myslel, že mě chce využít pro svou publicitu. A víš co? On nebyl ten, kdo se mě snažil využít.“
„Jsem manažer stanice, Bille, proboha,“ odpověděl David podrážděně, „je to moje práce podporovat WSYC jakýmkoliv způsobem, jakým můžu-„
„Tím, že zničíš první slušný vztah, který jsem po letech měl? Nejsem si jistý, že je to specifikováno někde v mé smlouvě,“ řekl Bill mile.
„Ze všech lidí právě ty by sis měl uvědomit, jak bezohledný průmysl může být.“ Na druhém konci linky nastala pauza, Bill nadzvedl obočí. „Tak dobře. Můžeme to ještě zachránit,“ řekl mu David. „Naše hodnocení už jsou nad absolutní střechou. Už jsi jej představil v show, ale to neznamená, že nemůžeme pokračovat s TV spotem-„
„Nemyslím si, že to chápeš, Davide,“ Bill ztišil svůj hlas. „Tom a já neuděláme ani jedinou zatracenou věc, kterou nechceme, jinak najdeš sám sebe mínus jednoho Cynika.“
Tentokrát trvala pauza déle. „To bys neudělal,“ řekl David.
„Zkus mě,“ vypálil Bill zpět. „Myslíš, že jiná stanice by po mně neskočila během jednoho úderu srdce? A taky po Tomovi, po vší té pozornosti, jakou nám přivedl? K čertu, víš vůbec, kolik čekajících hovorů jsme stále ještě měli na lince po skončení dnešní show?“
„Ty víš, že si WSYC nemůže dovolit ztratit Cynika,“ odpověděl David tiše tónem člověka, který věděl, že je naprosto poražen. „Co chceš?“
„Jen pár drobných ústupků.“ Bill zvedl jeden prst s úsměvem, když jej Tom na špičku toho prstu políbil. „Úplná kontrola nad Cynikovým stykem s veřejností. Budu to konzultovat s tebou nebo s kýmkoliv jiným, koho po dnešku pověříš, aby se mnou pracoval, ale já budu mít poslední slovo nad každým reklamním tahem.“
„To je… fér,“ řekl David. Jeho souhlas zněl dost neochotně, ale Bill bral cokoli, co mohl dostat.
Bill zvedl další prst. Tom přes něj také přejel svými rty. „Chci, aby měl Tom zaručenou práci na stanici. Je dobrý. Troufám si tvrdit, že pod mým vedením bude jednou tak dobrý, jako jsem dnes já.“ Nedokázal potlačit nepatrný úsměv a potom musel zamaskovat kašlem vyjeknutí, když jej Tom lehce šťouchl do boku.
„Žádný problém,“ odpověděl David. Tentokrát slyšel Bill v jeho hlase úlevu. „Ty víš, že jsem ho chtěl tak jako tak vzít.“
„To je pravda. Jediný kousek dobrého úsudku, který jsi ukázal během celého tohohle chaosu.“ Bill zvedl třetí prst a stiskl si ret mezi zuby, když jej Tom do prstu šťouchl špičkou svého jazyka. „Taky bych chtěl vyhrazený čas na oznámení během toho mediálního večírku dvacátého čtvrtého. Chci tam kamery, pokud je tam můžeš dostat, a ne, nemám v plánu ti dát vědět, co se jim chystám říct.“
David vybuchl. „No tak, Bille, to nemůžeš myslet vážně. Nemůžu pozvat nějaký seriózní štáb, když nemám tušení, co jim máš v úmyslu říct.“
„Má to něco společného se show a s Tomem,“ řekl Bill klidně. „To je všechno, co potřebuješ vědět.“
„Podívej, jak můžu sehnat Toma? Já vím, že s tebou se nedá racionálně mluvit, ale on musí pochopit-“ začal David.
„To by neměl být problém. Dám ti vědět, jak se s ním dostat do kontaktu.“ Bill dlaní zakryl sluchátko telefonu, ale ne příliš těsně, aby David stále mohl slyšet jeho hlas. „Tome, máš čas na kus řeči s Davidem? Já vím, že tvůj časový rozvrh je hodně nabitý.“
„To je pravda,“ souhlasil Tom a dlaněmi jezdil v kruzích po Billových zádech. „Ale myslím, že bych mohl obětovat minutku, abych s ním prodiskutoval naše požadavky.“
Bill zvedl telefon zpátky k uchu. „Dám ti ho přímo teď. Davide? Jsi tam ještě?“
David zamumlal něco, co znělo hodně jako „Na tom nezáleží,“ a zavěsil.
„Neměl bych tak moc obdivovat tu tvou nemilosrdnost, jako to právě dělám,“ řekl Tom.
„Mohl by ses z toho jednu nebo dvě věci naučit,“ řekl Bill samolibě a s radostí se podvolil, když se Tom naklonil, aby jej políbil.
překlad: Zuzu
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Tak že to Davidovi pěkně vrátili jsou spolu moc zlatý.
Tom s Billom sú tu veľmi zlatý a zdá sa,že Bill pomaličky ale isto Tomovmu čaru podlieha 🙂 Priznám sa,že sa mi celkom aj páčilo ,že si Bill presadil u Dávida svoje.. len dúfam,že Dávid už nevymyslí nič pre väčšiu počúvanosť na úkor ich vzťahu.
Ďakujem ti za dnešnú časť a teším sa na pokračovanie,lebo som zvedavá čo má Bill naplánovaného na tej konferencií 🙂
Uzasne roztomily dil 🙂 od Toma je opravdu hezke, ze se rozhodl pockat s intimnim sblizenim az do Vanoc (proc mi prijde nemistne napsat 'pockat se sexem'?). Opravdu mu na nem zalezi 🙂 myslim, ze jsem ve vetsim ocekavani nez samotny Bill 😀 Kazimir pobavil, typicka kocka… proto mam radsi psy 😛
David musi byt radne na prasky, kluci mu davaji, ale on si to zaslouzi, jen at mu pekne zavari jak jen muzou. Jsem vazne.zvedava, jake prohlaseni si Bill chysta…
Moc dekuji za krasny preklad 🙂
Strašne sa mi páči ako sa drsný Bill v Tomovej prítomnosti mení na nežné zamilované zlatíčko. A strašne sa mi páči ako sa Tom neponáhľal so sexom, ale nechal si ho ako darček k Vianociam:) David si zaslúžil to, čo mu urobili 🙂
Ďakujem za kapitolu 🙂
Strašne sa mi páči, ako sa tí dvaja neustále doberajú 😀 A ako sa Bill pri Tomovi mení na zamilovaného blázna a postupne podlieha Tomovmu čaru ( a možno nakoniec aj čaru Vianoc).
Tomova "výhovorka", aby počkali do Vianoc… je to nádherné a pritom v tej situácii to bolo parádne vtipné 🙂
A David – no nezávidím mu. Všetky tie požiadavky, s ktorými naňho Bill vyrukoval. A on chcel hovoriť s Tomomv domnení, že on bude ten rozumnejší 😀 Ale ľúto mi ho nie je! 😀 Takúto pomstu si zaslúži a som veľmi zvedavá, aké vyhlásenie Bill chystá na ten večierok.
Ďakujem za preklad.
JO tak TAKHLE Tom přinutí Billa mít rád Vánoce!!! 3:D To je sakra mazaný! Nejlepší dárek pod stromečkem! :DDD …Doslova pod stromečkem…??? O:)
Teď už vážně, další skvělý díl, vydírání Davida se mi tak nějak zvráceně líbilo. Měl by si hošánek uvědomit, že to on do své stanice potřebuje Billa, ne naopak. Takže žádné likvidování jejich vztahu! Ti dva jsou spolu nádherní 😀 A líbíse mi, že Bill je pořád taková trochu mrcha, ale nikdy nepřesáhne hranici únosnosti 😀 A Tomík je takovej dobrák!
Moc děkuju za překlad a fakt, fakt se těším na příští díl – a taky na Vánoce! 3:DDDD
Po tomhle díle mi vážně došla všechna slova!
Tohle bylo neuvěřitelné vtipné, milé a plné lásky! ♥
Strašně moc jsem si vztah těch dvou zamilovala, protože ty jejich narážky a popichování se, je nádherné. Líbí se mi, jak si vzájemně notují, doplňují se a rozumí si. Jde vidět, jak mají k sobě díl od dílu hlubší vztah a jak jsou do sebe stále více a více zamilovaní! Nádherně to mezi nimi jiskří a já se musím neustále šklebit a usmívat se! Tahle povídka mi dělá ohromnou radost, protože ta jejich láska a nadšení přechází přímo na mě! 🙂
Mám pocit, že jsem se do tohoto Toma téměř zamilovala! 😀 Ona je tak skvěle vtipný a vždycky ví, co odpovědět! A do toho je neuvěřitelně hodný a milý! Co víc si přát! 🙂
Opět Zuzu děkuji za dokonalý překlad! ♥
Ach jo! :'( Co to ma byt? 😀 Okey, tak Tom musi byt pekny blazen! 😀 A taky absolutni sebekontrolni fanatik do Vanoc! Nepochopim, jak mohl odolat Billovi! :O 😀 A nechapu pointu toho vseho ' ne pred Vanocemi' 😀 Ale to nevadi, neco takoveho se od nej dalo cekat 😀 Chudatko David, ten to teda dostal cerne na bilym 😀 'Na tom nezalezi' 😀 Zaslouzi si to! A Tom bude pracovat s Billem! :3 vubec netusim, co by mohl Bill chtit rict pred kamerami! :O Nicmene uz mu asi moc nepujde prace cynika 😀 Uz ma stromecek, ji cukrovi, libal se pod jmelim… 😀 A za chvili muze jit Jost do pekel! 😀 Bill a Tom totiz odstartuji hvezdnou karieru homosexualne zalozeneho radia s optimistem a na pul cynikem
moc dekuju za preklad Zuzu! ♥ tenhle dil jsem si naramne uzila! 😀 :3
Takže Tom se položí pod vánoční stromeček s velkou červenou mašlí kolem krku? Kýč jak bič 🤣 To by asi Bill nerozdejchal. Pomsta Jostovi byla sladká. Už aby byly Vánoce 😁😈🙏