autor: Saline A.
Když se ráno probudil, zpočátku nechtěl otevřít oči. Bál se, že když se rozhlédne, bude znovu sám v prázdné posteli, stejně jako všechny předešlé dny. Ale když na boku ucítil jemné pohlazení, úlevně vydechl a konečně oči otevřel. Opravdu tam byl. Ležel v jeho peřinách, objímal ho kolem pasu a spal…
Bill se s něžným úsměvem natáhl, prsty jemně přejel po Anisových plných rtech. Hladil ho po vystouplých líčkách a mírně zarostlých tvářích. Tiše se zasmál, když Bushido zapohyboval nosem jako nějaké zvíře, a sklonil se, jemně ho políbil na rameno. „Anisi,“ zašeptal, polibky pomalu mířil přes jeho krk až ke rtům. Jen zlehka se o ně otřel, užívajíc si ten pocit, že se ho může znovu dotýkat. Bože, jak moc mu chyběl…
Polekaně stáhnul ruku zpátky, když se Anis začal probouzet a odtáhl se, než mu došlo, že teď už se ho může dotýkat. Znovu tedy položil dlaň na Bushidův hrudník a zlehka ho políbil do koutku rtů. „Dobré ráno,“ zašeptal s plachým úsměvem.
Dal Anisovi čas, aby si zvyknul na skutečnost, že je u něj doma, než se k němu otočí. Okamžik si Billa jen prohlížel, než ho pohladil po tváři. Bill se spokojeně do doteku opřel. „Dobré ráno, maličký,“ pousmál se. Byl tak rozkošný s mascarou rozmazanou pod očima. „Vyspal ses?“
„Po dlouhé době do růžova,“ přitakal Bill a k Anisovi se přitulil, jemnými polibky zasypával jeho rameno a krk. Nic by ho v tu chvíli neudělalo šťastnějším.
„Bože, jak ty jsi mi chyběl, maličký,“ zamumlal Anis. Pevně Billa obejmul, jednu ruku mu boříc do vlasů. S výdechem ho políbil na čelo, Bill se uculil. „Pořád jsem o tobě hledal nějaké informace na internetu, četl snad každý drb. Měl jsi mě vidět, když jsem poprvé četl o tobě a o tom Jessiem. Vypadal jsi šťastně…“ nechal to viset ve vzduchu, čekajíc, jak Bill zareaguje.
Chlapci lehce zčervenaly tváře rozpaky, sklopil pohled. „Byl jsem šťastný,“ připustil tiše. „Jessie je… starý známý, hodně mi pomohl. Mohl jsem s ním o všem mluvit otevřeně, což s Tomem nešlo, jak dobře víš. Nicméně, jen tak mimo řeč, Tom o nás ví. Všechno,“ krátce k muži nejistě vzhlédl, než pohled sklopil. „Ale Jessie… Víš, znám ho už opravdu dlouho. Poznal mě krátce poté, co jsem se změnil, takže teď na mně hned poznal, že se něco stalo. A já na tom byl tak, že jsem mu to hned večer všechno vyklopil. A mluvil jsem celou dobu, co jsme tam byli, každý večer jsem se k němu vracel. Poskládal mě dohromady.“
„Podělal jsem to, viď?“ s povzdechem mu Bushido promnul týl. „Spali jste spolu?“
„Oba jsme to podělali,“ zamluvil Bill raději poslední otázku. Nechtěl s ním o tom mluvit. „Mysleli jsme si, že když si hned na začátku určíme nějaká pravidla, že to bude jednoduché. Ani jeden z nás už si ale neuvědomoval, že na city jsou všechna pravidla krátká,“ krátce si promnul kořen nosu.
„Byli jsme hrozně naivní,“ přitakal souhlasně Bushido, pevněji k nim přitáhnul peřinu. „A hloupí, naprostí pitomci. Kdybych věděl, co všechno se stane, tak…“
„Bys za mnou tehdy v tom klubu nešel?“
„Já…“ zasekl se Bushido překvapeně. Udělal by to? Šel by za ním, kdyby měl ten večer možnost zopakovat? „Ne, šel bych za tebou,“ rozhodl se. „Ale dál už bych se choval jinak, reagoval jinak. Nikdy bych se neseznámil s Annou.“
„Ty se s ní nerozejdeš, viď?“ dovtípil se Bill. Ze všech sil se snažil, aby mu z hlasu nebylo znát zklamání, ale to bylo těžké, když z něj téměř odkapávalo.
„Mám tě rád, Bille,“ za bradu mu jemně zdvihl obličej, aby mu viděl do očí.
„Ale Annu taky,“ hlesl Bill.
„Já…“
„Nic neříkej,“ Bill mu přiložil prsty na rty a krátce zavřel oči, než k němu s jemným úsměvem vzhlédl. „To je v pořádku, chápu to. Jen jí závidím, víš? Opravdu jí závidím, že tě může mít. Má štěstí.“
„Nechci o tebe přijít, maličký,“ bolestně na něj pohlédl.
„Nepřijdeš,“ Bill se k němu natáhl a jemně ho políbil. „Budu tady kdykoliv budeš chtít, abych byl.“
Bushido na něj jen útrpně pohlédl. Chtěl být s ním, milovat ho a nic jiného neřešit. Znovu ho políbil a silně přitiskl k sobě. Na jazyku ho pálila slova. Jedna nevyřčená věta, která měla všechno změnit.
Nakonec spolu strávili celý den, každou vteřinu. Nechali si dovézt jídlo, zalezli pod peřinu, pustili filmy a ignorovali celý svět. Oba se po dlouhé době cítili naprosto šťastní a spokojení.
Bushido se na chlapce nemohl vynadívat. Vtiskával si do paměti každý detail Billovy tváře. To, jak měl řasy hustě naskládané jednu přes druhou. Piercing vsazený do skvěle tvarovaného obočí. Dlouhý štíhlý nos mezi dvěma očima, které dokázaly říct víc, než tisíce slov. A ty jeho rty… Perfektně tvarované polštářky barvy malin, které po nich občas i chutnaly.
Sklouzl pohledem na chlapcův labutí krk, přes ramena na Freiheit tetování. Svoboda… Pamatoval si, jak mu Bill nadšeně vysvětloval, co všechno to pro něj znamená. Složitý nápis přes celá žebra. Zpočátku za to chlapce proklínal – měl za to, že tohle konkrétní tetování kazí jeho dokonalou pokožku, ale brzy se s ním smířil. Při dlouhých nocích se s ním jazykem detailně seznamoval. Útlé boky, božský zadeček a nohy pomalu až do nebes. Znovu pohlédl na jeho obličej. Lemovaly mu ho husté černé vlasy s napletenými dredy. Paradoxně právě ony dredy mu dodávaly jemnosti.
S povzdechem se sklonil, letmo přejel přes chlapcovy rty svými. „Budu muset jít,“ zašeptal neochotně.
„Já vím,“ přitakal Bill smutně. Počítal minuty, než mu to Bushido řekne.
„Slibuju, že se zase uvidíme,“ přislíbil tiše.
Bill se pousmál. „Já vím,“ zopakoval.
„Hned jak to půjde, zastavím se, dobře?“ jemně ho dál líbal.
„Víš… Klidně mi můžeš i napsat,“ Bill mu s úsměvem polibky oplácel, líně mu čechral vlasy. „Tomovi sice neřeknu, že se dál scházíme, ale psát můžeš.“
„Nebudeš z toho mít problémy?“ Bushido na něj starostlivě prohlédl.
„Důležité je, abys neměl problémy ty,“ zašeptal Bill. „Měl bys jít.“
Bushido povzdychl, ale s kývnutím se z postele vyhrabal a začal se oblékat. Pousmál se, když spatřil Billův toužebný pohled na jeho mikinu a beze slov mu ji podal. Bill po ní nadšeně chňapnul a hned se do ní nasoukal. „Půjdeš mě vyprovodit?“
Billův úsměv pohasl. Natáhl na sebe boxerky, načež posmutněle vylezl z postele a Bushida objal kolem pasu. „Ozvi se co nejdřív.“
„Slibuju,“ Bushido okamžitě přitakal a dlouze chlapce políbil. V pevném objetí došli ke dveřím, kde se loučili dalších několik minut dlouhými polibky, než Bushido konečně dokázal, ač neochotně, odejít.
Jakmile za ním zapadly dveře, Bill se zahrabal do jeho mikiny a s kyblíčkem zmrzliny zalezl do postele ke Carrie a Božskému. Taky to neměli vůbec jednoduché.
Tom podezřívavě přimhouřil oči, zkoumavě sledoval Billa. Střídavě psal text a smsky, byl jako utržený ze řetězu. S nikým nemluvil. Byl ve svém vlastním světě. Tom měl nutkání zavřít mu notes, vypnout telefon a okamžitě se ho zeptat, co se s ním stalo. Vypadal mnohem klidnější. Spokojenější. A to od návratu z Ameriky a té noci, kdy byl venku. Co když… mohlo to nějak souviset s Bushidem? Viděl se s ním?
Znovu si ho prohlédl. Zrovna se mu na rtech usadil jemný úsměv, téměř až zamilovaný. Jak dlouho už ho na něm neviděl? Musely to být měsíce. Měl z toho takovou radost, že se rozhodl důvod nijak nezkoumat. Ať už byla příčina jakákoliv, hlavě, že už Bill nebyl v depresi.
„Hele, Tome, co kdybys vyndal hlavu ze zadku a trochu se nám věnoval?“ Georg do něj kopnul. „Už asi dvacet minut ti tu s Gustavem přehráváme hudbu, co nás napadla.“
„A mně se to líbí, už bych k tomu měl i text,“ vstoupil jim do toho Bill, s úsměvem odkládajíc telefon. „Ten úsek mezi šestou a osmou minutou byl opravdu skvělý. Až do toho Tom vsadí svou kytaru, bude to absolutně perfektní balada pro další desku. Fanynky budou prolévat potoky slz!“
Tom se po nich zmateně rozhlédl. O čem že to mluvili?
„Tomi,“ Bill po něm se smíchem hodil polštář. „Tvoříme písničku, tak vstávej, bez tebe to nezvládneme,“ mrknul na něj, než se s širokým úsměvem vrátil ke Gustavovi a Georgovi. Byl v pořádku. Tom děkoval Bohu.
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
To bylo tak nadherne romanticke, sladke a uzasne, ale zaroven hrozne smutne. Ach jo, nelibi se mi, ze Bill bude cekat az se Bu odhodla prijit za nim… Az tohle zjisti Tom, bude z toho dalsi pruser. Ale opravdu me potesilo, ze oba dokazali hodit za hlavu ten svuj sexualni vztah a priznat si city. Bill mel rict tu kouzelnou vetu, Bu ji mel rict a vse by bylo ok. Chmmmmm.
Saline, dekuji za dalsi krasnou kapitolu 🙂
Krásna kapitola ale Anis je sobec co mu brání se rozejít když má Billa.