Just admit it 1.

autor: Gabby

Ahoj! Po dlouhé době jsem zpátky s vícedílnou povídkou a nedohnalo mě k ní nic jiného, než nové CD Kings of Suburbia. Pevně doufám, že to tak mají i ostatní a tahle stránka bude zase více navštěvovaná a přibude více povídek! 🙂 Tak, ale abych řekla něco k povídce, která nese název Just admit it. Mám dopředu napsáno již pár dílů a mým plánem bylo, aby byl každý díl inspirovaný jednou písní z již zmiňovaného alba. Zatím to tak je a uvidíme, jestli se mi to tak podaří dotáhnout i do konce. 😉 Jen bych ráda dodala, že povídka není dokonalá, má to být asi spíš taková oddechovější záležitost. Ne všechny věci v ní jsou tak jako ve skutečnosti, ale doufám, že omluvíte mé případné nedostatečné informace nebo jen bujnou fantazii. Tak teď se dejte do čtení a jakákoliv zpětná vazba velice potěší! 🙂

Vaše Gabby

Bill seděl u svého laptopu, kolem něj rozházeno několik papírů, jak pomačkaných, tak nedotčených. Na některých z nich bylo již několik slov, ale většina byla jen počmárána neuspokojivými nesmysly. Mladíkova pobledlá tvář byla osvětlena monitorem počítače, zatímco si téměř nepřítomně ťukal obyčejnou tužkou do stohu čistých papírů. Chyběla mu inspirace.

„Dáš si ještě pivko?“ Ozvalo se z druhého konce místnosti, kde seděl Billův bratr Tom, který se zdál být více zaměstnaný než on. Díval se na nějaký stupidní americký sitkom.
„Jo, jasně,“ odpověděl Bill, aniž by se na bratra podíval. Byl naštvaný. Tahle ta prázdnota jej začínala dohánět k menšímu šílenství. Bylo to už tak dlouho, co napsal nějaký text, a popravdě řečeno už ho začínali všichni dohánět tím, že bylo na čase se opět vydat na vrcholy hitparád. Jenže jak? Nic zajímavého se v jeho životě nedělo. Nic, vůbec nic. Žil si spokojeným životem, v parádním bytě v USA, kde byl klid. Tedy rozhodně větší než v rodném Německu, kde ho všichni znali. Co víc potřeboval? Měl přátele, uznání, peníze, tudíž si mohl pořídit cokoli, na co si ukázal. Příhodně se v ten okamžik podíval na malé štěně, které podřimovalo vedle něj na pohodlné sedačce. Lehce jej pohladil a poté opět zkroušeně pohleděl na prázdné stránky před sebou.

„Na,“ Tom podával bratrovi pivo v plechovce a zvědavě přejel pohledem přes kupu papírů. „Jak to jde?“ Zeptal se neurčitým tónem. Neměl v plánu Billa nijak popichovat, avšak ten to samozřejmě pochopil přesně tak.
Nejdříve si podrážděně oddechl a hned poté bratra probodl pohledem. „Jak myslíš?“ Štěknul po něm jedovatě.
„Však jsem se jen zeptal…“ Zamumlal Tom poraženě a rychle odcouval ke svému notebooku.
Bill si naštvaně vrazil sluchátka do uší, pustil hudbu a hned poté otevřel plechovku piva. Tom pil přímo z ní, Bill si však tekutinu přeléval do sklenice. Mrzutě stále tlačil čelisti pevně k sobě a prudce oddechoval nosem, snažíce se ani na sekundu nepodívat doleva na svého bratra, který byl již znovu pohroužen ve sledování sitkomu. Nakonec na chvíli setnul pravou dlaň v pěst. Byl to takový jeho pokus odehnat tísnivý pocit v jeho hrudi, se kterým přicházely i vzpomínky na minulost.

„Co to děláme?“ Smál se malý Bill, kterému právě bylo čerstvých třináct let.
„Však víš! Včera jsme se o tom bavili!“ I Tom byl samý úsměv, když právě zamykal sebe i své dvojče v malé komoře. Nepozorovaně zmizeli z jejich narozeninové oslavy. „Chtěl jsi vědět o tom líbání přeci!“ Vysvětlil Tom, když se zdálo, že Bill stále nechápe.
„Aha…“ Zamumlal Bill. Najednou jej polapila vlna obav. „Já nevím, jestli to chci vědět, Tomi…“ Dodal ještě tichým hláskem.
„Ale já ti to chci říct!“ Naléhal Tom. Potřeboval bratrovi sdělit svoji zkušenost s prvním líbáním. Bratři si říkali naprosto vše, proto nyní nechtěl dělat výjimku.
„Tak dobře…“ Byla jediná odpověď, která tak dala Tomovi povel k tomu, aby se dal do vyprávění.

„Tak co na to říkáš?“ Tom stále celý zářil a nadšeně sledoval svého bratra, který však bratrovu radost nesdílel. Byl zaražen.
„Já nevím, Tomi, zní to tak hrozně divně…“ Odpověděl popravdě.
„Ale no tak, Bille, bylo to super!“ Smál se Tom. „Kdyby to nebylo divný, tak ti k tomu hodím i ukázku.“ Ještě chvíli se smál, než mu došlo, co vlastně řekl, a jak se tváří jeho dvojče.
„Uhm… jo, to by bylo divný,“ Bill se nervózně pousmál. „Pojď, vrátíme se zpátky, než nás začnou hledat.“ Jemně bratra poklepal na rameno a pokusil se o úsměv.

Bill se na malý moment pousmál, když si na tohle vzpomněl. Jako by ho téměř okamžitě opustila jakákoli naštvanost či mrzutost. Byl tenkrát ještě tak nevyspělý a vlastně na Toma hrozně žárlil. Bál se, že by mu ho snad někdo mohl ukrást. Jenže tenkrát to ještě byla jen taková dětská naivita. Uvědomoval si, že již v tak útlém věku psal texty. A jak mu to šlo! Nebyl si jistý, čím to bylo. Jestli snad měl více představivosti a tolik nesplněných snů, které ho vábily do světa kreativity. Po chvíli se konečně napil ze své sklenky amerického piva a opět pohladil malého Pumbu. Zbožňoval toho malého raubíře. Avšak když jej hýčkal svojí dlaní, nevydržel a pohled mu sjel na bratra, který se zrovna smál nějaké vtipné scéně ve svém očividně novém oblíbeném seriálu. V tu chvíli se okamžitě vrátila úzkost do Billovy hrudi.

„Už je ti lépe?“ Tom si přisedl vedle Billovy postele, ve které zmoženě ležel. Již druhý den měl vysoké horečky a silné bolesti.
„Ne…“ Zašeptal Bill s přivřenými víčky.
„Achjo, bráško, doufám, že ti bude co nejdříve lépe.“ Tom se bez zeptání přitulil vedle Billa a pečlivě oba zakryl peřinou. Těsně se k bratrovu tělu natiskl a obepnul kolem něj paže. Nebylo v tom nic divného. Byli si prostě jen velice blízcí.
„Bojím se, Tomi,“ Zašveholil Bill a natiskl se k bratrovi ještě blíže.
„Čeho, Billi?“ Tom jej pohladil po černých vlasech a nakonec lehce políbil na čelo, které plálo horkostí.
„Že nestihneme koncerty,“ odpověděl okamžitě. „Musíme vystupovat, nesmíme ztratit fanoušky. Tohle je náš sen, Tomi…“ Mumlal dál. Jeho hlas byl velice slabý a Tom si byl zcela jist, že Bill pomalu ani neví, co říká.
„Neboj se, všechno bude v pořádku, ale říkám ti, že až budeme slavit sedmnáctiny, tak se pořádně oblečeš!“ Bill jen cosi zamručel v odpověď a nakonec Toma zničehonic políbil na rty. Bylo to jen letmé otření rtů, které však Toma naprosto odzbrojilo. Co to jen mělo být? Asi horečka, asi určitě ta horečka; uklidňoval se Tom, ale až poté si uvědomil, že již sám znovu vyhledává bratrovy rty…

Bill se přistihl, jak si prsty jemně přejíždí přes rty. Bylo to už tak dlouho, co líbal ty Tomovy. Smutně si povzdechnul a opět upil ze své sklenice piva. Tentokrát pořádným douškem.
„Scheiße!“ Zašeptal si sám pro sebe a znovu začínal zatínat pěst.
„V pohodě, Bille?“ Promluvil Tom, Bill ho však neslyšel. Bohužel si ani neuvědomoval, že má sluchátka a jeho sprosté zašeptání byl vlastně téměř skoro výkřik. „Bille?“ Tom se zamračil a dále sledoval svého bratra, který nasupeně mlátí do klávesnice nové a nové názvy písní, které si pouštěl ze svého přehrávače. Také to, jak neustále pije ze sklenice a vždy jí nepřirozeně bouchne o konferenční stolek, ale hlavně jeho výraz. Ten výraz Tom moc dobře znal. Bill ho měl, když byl nešťastný. „Billi…“ Tom se zvednul od svého laptopu a vydal se ke svému bratrovi.

„Bille, chci, abys věděl, že tě šíleně miluju a je mi jedno, jestli jsi muž, můj bratr nebo cokoli jinýho! Chci jenom tebe, rozumíš?“ Tom s Billem byli právě na nějaké party v LA a alkohol se zběsile řinul jejich žilami. Stáli někde uprostřed plného parketu tancujících lidí. I oni se hýbali do rytmu, avšak bez jakýchkoliv dotyků. Byli opatrní, velice opatrní, jelikož vztah, který mezi sebou měli, byl zakázaný. Ba ne, byl přímo nepřípustný.
„Já vím, Tome, já vím!“ Bill se nahlas smál a překypoval štěstím. Jeho tvář byla rozzářená a jeho líce lehce zarudlé od množství vypité vodky. „Ich liebe dich!“ Zařval z plných plic. Bylo mu to jedno. Věděl, že na této party určitě nikdo nemluvil německy. A i kdyby, kdo by přeci nemiloval svoje dvojče?
…Avšak tohle bylo jiné. Tohle nebyla ani bratrská láska, ani milenecká. Tohle bylo prostě všechno dohromady. Někde na pomezí zamilovanosti a šílenství, se tihle dva devatenáctiletí mladíci společně utápěli v něžném bláznovství. Přede všemi bezchybní bratři, kteří bořili svět svojí hudbou a lámali srdce svých fanynek, ale v soukromí opojeni zakázanou láskou…

„Bille!“ Tom bratrovi prudce strhnul sluchátka z uší.
„Mein Gott!“ Vyjeknul Bill hlasitě, až probral chudáka Pumbu. „Co je? Ježiši, co je?“ Vyjukaně civěl na Toma, a aniž by si toho byl vědom, šmátral po své sklenici s pivem.
„No nic není, jen jsi vypadal tak smutně…“ Tomův hlas pomalu utichal, až poslední slova téměř nešla slyšet.
„Nic mi není,“ Zamumlal Bill téměř lhostejně a konečně našel svoji sklenici. Tiše bědoval, že si nekoupil láhev s vodkou. Dnes by se mu docela hodila.
Tom se okamžitě posadil vedle sedačky do tureckého sedu a vtáhnul Billovu dlaň do těch svých. „Opravdu?“ Bill se podíval do bratrových očí. Jeho pohled byl tak spalující a plný starosti.
„Co ti mám říct, Tome? Co po mně teď chceš?“ Bill odložil svůj laptop, odhrnul všechny papíry a posadil se naproti svému dvojčeti. Nezapomněl si sebou vzít i sklenku s pivem, ze které pořád upíjel. „Nemám inspiraci, nevím, co psát… nic mě nenapadá.“ Přiznal a na malý okamžik sklonil pohled k zemi. „Dřív mě napadaly snad denně nové texty. Každá situace byla nějak zajímavá, ale teď? Prostě nic.“ Otočil se a našel na stole i krabičku cigaret. Hbitě jednu vytáhl a jen se podíval na Toma, jestli mu nevadí, že bude kouřit v bytě. Ten si okamžitě vzal také jednu cigaretu a už ve svých kalhotách hledal zapalovač.
„Ale to jsem nemyslel, Bille… je to něco jiného,“ Tom požitkářsky potáhl z cigarety a poté se znovu podíval na svého bratra.
„Ale ne,“ Zamumlal Bill a také potáhl z cigarety.
„Nelži mi, víš, že to vždycky poznám,“ Tom se pousmál a zahleděl se na svého bratra, který se pohledu okamžitě chytnul. Na chvíli se utápěli v mysli toho druhého.

„Bille… jen mě prosím vyslechni. Vím, že jsi naštvaný… jen ti tohle prostě musím říct,“ Tom došel do Billova starého pokoje a přisedl si vedle něj na postel. Po dlouhé době byli opět v Německu. Přiletěli hned po oslavě jejich dvacátých narozenin. „Měl jsem ti to říct hned, ale bál jsem se…“ Bill se na bratra nechtěl ani podívat. Byl zhnusený a připadal si, jako by mu podkopal nohy. „Je to hnusný, já vím… ale víš, že jsme se o tomhle už bavili a já to musel udělat. Už i Géčka měli podezření.“ Bylo to teprve asi deset minut, co se Bill dozvěděl, že Tom veřejně oznámil, že má přítelkyni, i přesto, že vlastně žádná nebyla. „No tak podívej se na mě, Bille! Bille!“ Tom bratra chytil za rameno a lehce jej otočil k sobě. „Komunikuj se mnou… Bille, vždyť víš, že to takhle nemohlo být donekonečna.“ Bill se stále odmítal na svého bratra podívat. Připadal si obelhán, zklamán a opuštěn. Zkrátka zcela odvrhnut.
„Já nevím, co ti na to mám říct, Tome… Je mi teď z tebe trošku zle.“ Řekl konečně po chvíli, avšak stále odmítaje zvednout svůj pohled. „Já tě miluji…“ Zašeptal nakonec.
„Já tebe taky, bráško, ale… copak tohle jde? Už jsme dospělí, nemůžeme takhle pokračovat. Sám to víš…“ Tom se k bratrovi přisunul blíže. Bill se zdál být klidnější, jako by snad nad vším přemýšlel a uvědomoval si skutečnosti.
„Právě, že vím…“ Konečně se na Toma podíval. Jeho pohled byl skelný a pln zklamání. „Je to prostě těžké takhle utnout…“ Tom si povzdechnul.
„Však budeme pořád stále spolu, ale už jen jako bratři…“
„Nevím, jestli to dokážu,“
„To já taky ne… ale musíme to zkusit…“

Bill se upřeně na bratra díval. Zkoumal jeho tvář a utápěl se v jeho očích. A v tu chvíli mu všechno došlo…
„Jdu spát,“ Zamumlal po chvíli.
„Co? Proč?“ Bill už neodpovídal. Jen se zvednul, sbalil si notebook, papíry, pivo a už pádil do svého pokoje, kde za sebou zabouchnul dveře. Okamžitě si sednul ke svému psacímu stolu a nechával své pocity ztvárnit se na kusu bílého papíru. Už chápal, co mu chybí, jaká je příčina nedostatku jeho kreativity. Byl to Tom. Když byl s ním, oplýván jeho láskou a doteky, vždy věděl, o čem psát. To Tom byl jeho múzou… Ale teď? Jen bratrský vztah nestačil k tomu, aby tvořil mistrovská díla, jenže teď, teď když už to věděl a lehce po čtyřech letech nechal opadnout onu zeď ignorace, si uvědomil, že i z jeho smutku a nedostatku člověka, kterého
stále miloval, může vytěžit nějaký ten nový text…

There’s nothing left to heal
I’m alone, but I know everything you feel

Tell me how you closed the door
Knowing nobody could love you more

Our lust for fighting
Tied up in silence

And you waited on the rain
Through tears my heart is caged
And we fall through fate
But we rise and rise again…

Už není nic, co by se dalo vyléčit,
Jsem sám, ale stále vím o všem, co cítíš.

Pověz mi o tom, jak jsi zavřel i ta poslední dvířka,
i když vím, že by tě nikdo nemohl milovat více než já.
A naše chuť ještě bojovat,
je svázaná v tichu.

A ty jsi čekal v dešti,
a kvůli všem slzám je mé srdce uvězněno.

Propadli jsme osudu,
ale znovu a znovu se zvedáme…

autor: Gabby