autor: Saline A.
SOUČASNOST
Bill se zhluboka nadechl a v duchu počítal do sta. Stál mezi dveřmi a urputně se snažil, aby neokřiknul toho idiota, který si musel sáhnout na všechno, co viděl. Na druhou stranu, radši ať sahá na nábytek než na něj.
„Takže, kde mám svojí ložnici?“ Bushido se k němu otočil se zářivým úsměvem.
„Právě v ní stojíš,“ odfrkl Bill a zamířil k baru. Zasloužil si panáka. „Pokoj pro hosty je ještě stále v rekonstrukci, takže se seznam s tvojí postelí,“ slavnostně ukázal na pohovku. „Pokud mě nebudeš moc štvát, ukážu ti, jak se rozkládá.“
„Děláš si ze mě prdel?“ snědý muž opovržlivě pozvednul obočí.
„Vypadám tak snad?“ odvětil pohotově chlapec s ledově klidnou tváří.
„Doufám, že máš velkou postel, protože já na gauči spát nebudu,“ Bushido se ušklíbl a pohodlně se rozvalil na pohovce. Byt toho kluka se mu líbil, možná ještě o maličko víc, než se mu líbil kluk samotný. Rozhodně ale nepřipadalo v úvahu, že by měl spát na gauči. Dost na tom, že měl mizernou postel ve vězení, teď se nehodlal spokojit s ničím jiným než s pořádným luxusem, a postel toho kluka slibovala perfektní spaní a rozhodně i sex. Ten kluk se sice cukal, ale on věděl, že dřív nebo později se mu do toho rozkošného zadečku dostane.
„Tak teď si děláš prdel ty ze mě,“ Bill se téměř hystericky zasmál. „Proč si jako myslíš, že tě nechám spát ve své posteli? Jsi parazit, do mé postele nepatříš!“
„Protože tvojí povinností je zajistit mi tu pohodlí a já ti říkám, že na gauči se pohodlně cítit nebudu a pokud nemáš jinou postel, budu spát v té tvojí. To, zda tam budeš spát se mnou nebo ne, je čistě tvá volba,“ s širokým úsměvem vstal a přešel k chlapci, který div nedrtil skleničku vodky. Jemně mu skleničku vzal, dlouze lokajíc. „Neměl bys tolik pít, je teprve odpoledne.“
Bill zavrčel. „Je to můj dům a já rozhoduju, kdy budu pít a kde ty budeš spát!“ vztekle si skleničku vzal zpátky, otírajíc urputně stopy po Bushidových rtech.
„Je to byt,“ opravil ho Bushido. Evidentně se bravurně bavil. „A na rok je to, vzhledem k tomu, že tu budu žít a nějakou částkou přispívat, NÁŠ byt, kotě,“ pobaveně mu prohrábnul vlasy a naklonil se k němu, Bill se vztekle ohnal. „A já se zatraceně nemůžu dočkat každého dne.“
„Dej ode mě ty špinavý pracky pryč!“ Bill se od něj prudce odtáhl, skleničku mu div nehodil do obličeje. „Radši budu spát pod mostem, než abych s tebou sdílel jednu postel. A jestli na mě ještě jednou sáhneš, tak…“
„Tak co?“ skočil mu Bushido do řeči. Popadl chlapce za tu skvostnou prdelku a přitiskl ho na sebe.
„Tak si vezmu sekáček a useknu ti koule,“ nenechal se Bill zahanbit a pevně sevřel v dlani Bushidův rozkrok, zatínajíc nehty. „A pak ti je uvařím k večeři, kterou sníš do posledního drobečku,“ sladce se usmál, než se od něj odstrčil a se spokojeným pohvizdováním zamířil do kuchyně, zatímco Bushido ho pozorně sledoval. Ten zadek bude jeho.
*
„Tohle je ten chlápek?“ Tom podezřívavě přimhouřil oči, pozorně sledujíc Billova „žáka“. Odněkud mu byl povědomý, stoprocentně už ho někde viděl. A podle toho, jak se na něj Bushido při seznamování podíval, mu bylo jasné, že on ho poznal. Ne jako Toma Kaulitze, toho kytaristu z Tokio Hotel, ale jako Toma. Kde jen se setkali?
„Je absolutně příšerný,“ vydechl Bill horlivě. „Nacpal se mi do ložnice! Od rána urguju ty řemeslníky, aby pohnuli s rekonstrukcí pokoje pro hosty, nehodlám spát na gauči věčně.“
„Ty spíš na gauči?“ Tom překvapeně zamrkal, pohled obracejíc ke svému bratrovi.
„Myslíš snad, že vlezu do postele tak očividnému zvrhlíkovi?“ Bill posměšně odfrkl, perfektně pěstěným nehtíkem si zaklepal na čelo. „Neblázni, Tome, nejsem sebevrah. Sex sice mám rád, ale docela si vybírám, s kým ho budu mít.“
„Myslíš, že by to na tebe zkoušel?“ starší z dvojčat znovu pohlédlo na snědého muže, který bez rozpaků dost okatě flirtoval se servírkou. S Billem šel jako každý den na oběd, přičemž oba si zvykali na novou společnost. Bushido u nich ale naštěstí dlouho nevydržel.
„Stoprocentně. Od prvního setkání mi neustále sahá na zadek, na noc se v obýváku pro jistotu zamykám. Nemám z něj vůbec dobrý pocit. Nemůžu sice říct, že by byl vyloženě neurvalý nebo hrubý, ale… drzosti má na rozdávání,“ Bill se ušklíbl. Ráno se mu jeho nový spolubydlící div nenacpal do sprchy, ale nakonec odešel bez nějakých protestů. Spíš si stále držel hravý podtón konverzace, ale zlý nebyl. Otravný ano, ale zlý ne, to musel Bill uznat.
„Kdyby ses ho chtěl zbavit, víš, že stačí říct Davidovi a on ti zajistí ochranku. Nemusíš tam s ním být sám, pokud z něj máš strach,“ Tom mu starostlivě stiskl paži.
„Ne, to zase nechci,“ černovlasý chlapec se s povzdechem opřel o židli, pohled upírajíc na snědého muže na baru. „Mám s ním vydržet celý rok, ale nepotřebuju, abych kvůli tomu měl nastěhovaného doma i bodyguarda. Ne, pokud to nebude nezbytně nutné,“ vděčně bratrovi oplatil stisk a mírně se pousmál. „Nějak to zvládnu.“
„Kdyby se cokoliv dělo, jsem tam do dvou minut,“ připomněl mu Tom.
„Oh, já vím. Ráno jsem ti chtěl volat, protože mi došel ten úžasný levandulový sprchový gel,“ Bill pobaveně zakoulel očima, už byli vážní moc dlouho. „Málem jsem se v té sprše rozbrečel.“
„Mohl jsi zavolat Bushida. Jsem si jistý, že by ti poskytl první pomoc.“
„Oh, tak tu bych mu poskytl vskutku rád!“ ozval se za nimi najednou pobavený Bushido. Kdy odešel z baru? „Ale z dýchání z úst do úst bys měl asi infarkt.“
„Jo, o tom nepochybuju,“ Bill protočil očima, ale mírně mu zacukaly koutky. „No nic, vycházky skončily, jde se domů. Já jsem unavený a Tom má práci.“
„Unavený? A z čeho?“
„Z toho, že jsem celou noc spal na gauči.“
„Já ti ale říkal, že místo v posteli je volné.“
„A já ti říkal, že k tobě do postele vlezu jedině ve smrtelné agónii,“ pohlédl na něj úkosem, načež vstal a líbezně políbil Toma na spánek. „Ozvu se ti.“
Bushido sledoval ty rozkošné rtíky, jak se pohybují, zatímco chlapec mluví. Přemýšlel, jak asi chutnají. Jsou sladké? Určitě jsou jemné, o tom nepochyboval. A ta kulička v jazyku… Co všechno s ní asi umí? Byl pevně rozhodnutý, že to musí zjistit.
„Dávej na sebe pozor,“ ozval se ještě Tom.
Bushido se zapitvořil, zatímco Bill mu věnoval úsměv, po kterém se odebral ke svému autu. Okamžitě zalitoval, že mu sebrali papíry – krátká projížďka by ho určitě probrala. „Máš řidičák?“ úkosem pohlédl na Bushida poté, co spatřil svého řidiče. Bushido pobaveně přikývl. „V tom případě řídíš,“ zahučel Bill. Neměl náladu na jejich řidiče a svěřit své autíčko do rukou Bushida se zdálo jako nejmenší zlo. Alespoň tedy než si to rozmyslí.
Naštěstí měl starší muž dostatek rozumu na to, aby chlapcovo rozhodnutí nijak nezpochybňoval ani si z něj neutahoval, a zatímco to Bill vyřizoval s řidičem, on usedl za volant, aby se mohl s autem zodpovědně seznámit. Pokud bylo něco, čemu byl stoprocentně oddaný a k čemu přistupoval naprosto dospěle a zodpovědně, bylo to řízení. Riskoval sice rád, a miloval rychlou jízdu, ale nikdy by nedopustil, aby se dostal do nebezpečné situace jeho zaviněním.
„Tak můžeme jet,“ dosedl Bill konečně vedle něj. Najednou na něj padla veškerá únava, oči se mu zavíraly. „Doufám, že si pamatuješ cestu,“ zahuhlal, zatímco se spokojeně uveleboval.
Bushido se nad ním musel usmát, byl zkrátka roztomilý. „Jasně, buď bez obav. Vzbudím tě, až budeme na místě.“
„Mhm, děkuju,“ vydechl Bill, půlkou mysli už v říši spánku. Bylo to auto vždycky tak pohodlné?
autor: Saline A.
betaread: J. :o)
Začínám mít čím dál vážnější pocit, že to bude dost hardcore 😀 Kdo je větší číslo – Bill, nebo Bushido? Oba jsou fakt povedení, ta Billova odpověď se sekáčkem byla k nezaplacení! 😀
Pořád ještě jsem se nerozhdola, jestli to chci číst – ale jakmile jsem viděla druhý díl, četl se mi sám, takže rozhodnuto už asi je 😀 Děkuju za díl a těším se na další.
Tak já si v cekém díle nejvíce užívala chvilu Billa s Tomem 😀 Ale dobře, vím, že v téhle povídce s twincestu asi nedočkám 😀
Opravdu jsem zvědavá, jak to ti dva v tom bytě budou zvládat a jestli se dřív dočkáme toho, že Bushido dostane Billa do postele, a nebo toho, že Bill Bushida zabije 😀
Myslím, že si Bill ještě užije svoje 😀 a Anis… opravdu mě baví jeho naprosté přesvědčení, že Bill mu svou prdelku ještě rád poskytne. Ne, že by byl tak mimo, však chudák minule plakal, že bude bez sexu trpět 😀 ale jsem vážně zvědavá na jejich sbližování, tohle mě baví 😀 drzý a vyzývavý Bushido, mmmmm, až ten trest Billovi závidím :))
To bude ještě zajímavé.
Vôbec nerozumiem čo sa to tam sakra deje a štve ma to! 😀
Druhy dil je jesne lepsi nez prvni! 😀 ♥ Bushido je pekne kvitko 😀 a jak uz se tu zminovalo, nevim jestli je Bill vetsi rebel nez Bushido nebo je to naopak 😀 Kazdopadne se mi libilo, jak Bu mevydrzel s dvojcaty a uz sel flirtovat 😀 Beztak si odnesl jeji cislo 😀 Jak tak koukam Bill a jeho koulovi manevr, kterym chtel vyhrozovat se nepovedl 😀 V posteli spi Bu a Bill chudak usina v aute :DDD Tak nevim, kdo z nich koho vychovava 😀 ale libilo se mi, jak se Bill pousmal nad tim, co Anis rekl i to jak zminoval, ze je drzi, ale ne zly 😀 No jo, Bille, ty chudacku, dosel sprchac 😀 Ja jsem si snad jeste jistejsi, nez Anis, ze Bill se brzo podda 😀 Brzo nebo pozdeji, ale podda a to pak bude laasky :3 ♥ Do te doby si urco jeste te drzosti, vyhrusek a usmevu uziju 😀 No, Bille… uznej to, Anis neni vubec zly 😀 moc dekuju za dil a jdu na dalsi! :3 tohle se cte samo a uplne se do toho deje vcucnu vzdy! 😀 BOŽÍ! Saline, popravde tuhle povidku jsem na blogu videla uz hodnekrat (4x) a vzdy me to vubec nelakalo, dnes jsem si rekla ukaz, kdo to pise a vidim Salien A. a uplne jsem po tom skocila 😀 PLS je dokonala, ale tahle se mi zda jeste lepsi! :3 zadna Anna 😀 Ne, ze by mi Anna vadila, ale tam,kde ma mit misto Bill nikdo jiny byt nemuze, jinak hazu nenavistne pohledy 😀
♥