160 against

autor: Velvet Tears

Vítr ve vlasech. Proti směru jízdy. Se 160 kilometrovou rychlostí za hodinu. Bez přilby. Dokonale odhalená hruď. Jeho jemné ruce obmotané kolem mě. Držíc mě pevně. Víš, že rozpoznám tvůj horký dech na mém krku od chladného, osvěžujícího větru? A voníš tak zatraceně sexy. Provokativně. Ale zdání klame. Jsi zasrané nevinné pako, které nemá o skutečném životě páru. Miluju tě, ty, doprdele, ani to nevíš. Alespoň, že si pamatuješ poslední dva dny se mnou.

Přišel jsem, viděl jsem, vyhrál jsem. Doslova. Prostě jsem tě svedl.

V autobuse. Nesnáším hromadnou dopravu. Ale vešel jsem do toho pekla jen kvůli tobě. Seděl jsi na sedadle, sluchátka v uších, úplný ignor. Tak moc jsi mě lákal. Byl jsi tak nevinný, takhle jsi na mě působil, takový ty doopravdy jsi. Byl jsem přesvědčen, že tě sbalím na svůj pohled. Pro něj by mnozí zabíjeli. A i kdyby tomu tak bylo, co je mi po vás. Dokud je z čeho vybírat, jste mi u prdele, klidně se postřílejte. Já jsem si sebevědomě sedl na prázdné místo vedle tebe a jak už je u mě klasické, když mě někdo vzrušuje, majetnicky jsem tě začal hladit po stehně. Pokud toto udělám ženě, u které vím, že ji přitahuju stejně tak jako ona mě… skončí to divokou šukačkou kdekoliv, jakkoliv a kamkoliv. Je mi to vlastně úplně fuk, co máš mezi nohama. Kundy nebo ptáci, se vším si dokážu užít. Lásku, něhu, soucit… u mě nehledej. Na žádné tyto sračky já nemám čas.

Tebou jsem si jistý nebyl od začátku. Nastoupil jsem do neznámého autobusu, pro mě s neznámým cílem. Můj cíl byl si k tobě sednout, zahrát si s tebou a vykopnout tě. Jako zasrané toulavé štěně. Co si o sobě, kurva, myslíš? Ty malej smrade. Klidně se postavíš a vystoupíš na nejbližší zastávce. Než jsem se stihl vzpamatovat, dveře se zavřely a já čekal 3 minuty na další zastávku. Kopl jsem pro efekt do dveří, které se zázrakem hned otevřely. A tady nastává má nepříliš oblíbená část příběhu, kdy lovec musí pro svou kořist běžet. Když nejde o život, jde o hovno. Můj život je ale o uspokojení a můj chtíč byl příliš velký. Běžel jsem. Prosté. Ztrácel jsem naději, že tě ještě najdu. Všude plno lidí, hlava na hlavě. Ty jsi nejspíš jedinečný. Po pár sekundách, kdy jsem popadal dech, jsem tě díky tvým vlasům našel. Stál jsi u trafiky a čekal, až na tebe přijde řada. Hra začíná. Schoval jsem se pro jistotu za strom. Musel jsem být vůči tobě velmi opatrný. Po incidentu v autobuse jsem lehce přišel na to, že si nenecháš všechno líbit. Koupil sis energy drink a ohlédl ses kolem sebe. Tohle ještě bude napínavý. A taky, že bylo.

Zalezl jsi do té nejosamělejší uličky a stále se sluchátkama v uších jsi popíjel drink. Snad po něm budeš výkonný. Sledoval jsem tě do chvíle, než ses zastavil a otočil se se strachem v očích. Vzrušující. Miluju strach.

Takhle bych shrnul první den. Musel jsem kvůli tobě obětovat jiná dvě lidská těla, s kterýma bych si mohl užít, abych získal to tvé. A tomuhle já říkám láska. Nepotřebuji tě znát léta, k tomu abych se do tebe zamiloval. Jediné, co ti vyčítám, je, že jsi mi vzal mé přesvědčení, že já se nikdy nezamiluju. Třeba to ani láska není. Nemám to s čím porovnávat. Ale pod každým tvým pohledem jsem se cítil zvláštně, příjemně. Tak takhle to se mnou bylo. Je. Ani nevíš, jak moc jsi mi ten únos na motorce usnadnil. Stačí trocha přetvářky. Ano, chápu tě, ano, cítím s tebou. A když jsem tě nesbalil na mé oči, povedlo se mi to tímhle způsobem. Vlastně jsem ti dělal vrbu. Dva dny mi stačily k tomu, abych tě poznal. Dokázal jsem si o tobě zjistit užitečné informace. Třeba že máš rád adrenalin, vzrušení. Nepotřeboval jsem znát detaily, jaké vzrušení máš rád. Buď si jistý, že já ti ho zaručeně poskytnu dostatek.

Třetí den, dnes, před západem slunce jsem pro tebe přijel na motorce. Za jasným cílem: daleko. To, že jedeme v protisměru, je celkem jedno. Vybral jsem nám opuštěnou trasu, kde projede za hodinu maximálně jedno auto, pokud vůbec. Žádný problém, kličkovat umím. Našimi diváky se staly pouze vysoké jehličnaté stromy.

***

Kdybych měl v sobě kousek citu, dojala by mě jeho slova ‚Jsme jen dvě opuštěné duše, které se našly‘. Hmmm. Pěkné. Chlapče, ještě nevíš, že po tomhle zážitku půjdeš zpátky domů. Nejsem mateřská školka. Je ti sice 19 jako mně, ale jsi plný snů jako patnáctiletá puberťačka. A tak jsem tě nechal žít v přesvědčení, že spolu zůstaneme navždy. Třeba mě tak necháš dostat se ti rychleji do kalhot.

Jaké štěstí jsem měl, že se ti budu líbit bez trička. Sundal jsem si ho. Potřeboval jsem jen zjistit, jak jsi na tom se mnou. Nesměle sis mě prohlížel, než jsem ztratil trpělivost a začal tě vášnivě líbat. Já líbal tvrdě a zkušeně, ty nesměle a… doufám, že nejsi panic. A když jo, vrátíš se z tohoto výletu nabit novými zkušenostmi a znalostmi. Do cíle ‚daleko‘ nám po mém odhadu chybělo 20 minut naší rychlostí. Každou chvíli jsi volal, ať zpomalím, ale já věděl, že rychlost miluješ tak jako mě. Tak jako já miluju sex a tuhle motorku. Já jsem ti neodpovídal, vím, že kdybych zpomalil, tak povolíš sevření svých paží kolem mého pasu. Takhle jsem to nechtěl. Dělalo mi dobře tě cítit. Snad tě brzo ucítím i jinak. Tak, jak si to plánuju už 3 dny. Zbývá deset minut, než zastavím na mém tajném místě.

“To je ono?“ vydechl překvapeně chlapec a rozhlížel se kolem. Škoda, že mu nevidím do hlavy a tak nemůžu z jeho reakce vyvodit, jestli se mu tady líbí.

“Samozřejmě tady nehodlám strávit veškerý svůj čas. Tohle je místo, kam se ukryju před světem, když chci být sám. Dobře se tady přemýšlí“. Právě jsem mu řekl tajemství, kus mě. Cítím se jako totální troska. Měl bych se naladit na jinou vlnu.

“Romantické,“ zasnil ses. Jasně že. Vážně jsem teď vypustil z pusy takovou krávovinu?

“Nejsem zasranej romantik,“ zakřičel jsem. Musím se kontrolovat, jinak hrozí, že má sexy oběť uteče. Kam by on utíkal? Musel by znát tu cestu. Za tenhle den by to byl jeho druhý útěk.

“Nekřič,“ jeho hlas zesmutněl a ten můj v následující větě zněl zasněně. Nerealisticky.

“Vlastně mi připadá, že tu jsem někým jiným. Hele, co vlastně v tom batohu všechno taháš? Říkal jsem, že nic potřebovat nebudeš.“ Taky že ne. Sex a čau. Víc po tobě nechci. Víc mi ani nejsi schopný dát.

“Mám tam vše, co mě dělá mnou,“ odpověděl záhadně. Ten člověk byl pro mě jedna velká záhada. Vsadím se, že bude rozluštěna po dosažení vrcholu. Neměl bych se tady s ním zdržovat. Tohle místo patří jen mě, nestojím v budoucnu o nečekanou návštěvu.

“Fajn. Teď si zpátky nasedneme na motorku, potřebujeme se dostat do hotelu. Je to zpátky tak 15 minut,“ usmál jsem se na něj, abych vypadal, že mi na něm záleží a nechci ho jen sprostě využít. Takhle to ale přesně bude.

Chvíli si mě prohlížel, což mi bylo příjemné. Jsem na to zvyklý. Když s tím ani po dvou minutách nepřestal, začal jsem ho podezřívat.

“Přestaň mě sledovat,“ řekl jsem unaveně. Tohle nikam nevedlo.

“Jsi krásný,“ to je mi novinka. “A to tys mě sledoval, ne já tebe.“ Chytrý chlapec, velice bystrý.

“Pojď. Musíme jet. Už musíš mít hlad.“ Taky mám hlad. Hladovím po mladém, klučičím těle.

“Polib mě,“ zaprosil a já mu ve vteřině vyhověl. Z toho polibku jsem měl zvláštní pocit.

***

“Jeden pokoj,“ řekl jsem fascinovaně, pohledem zabořený do výstřihu recepční. Pěkná mladá brunetka s bujným poprsím. Utřel jsem neviditelnou slinu a zasteskl jsem si. Má dnešní oběť nemá bohužel žádná prsa. Žádné mačkání poprsí, žádné olizování. Budu si muset vystačit s tím, co jsem si nabalil.

“Kolik postelí?“ zeptala se a podle mých zkušeností se mnou začala flirtovat. Úzkými elegantními prsty si začala přejíždět přes ňadra. Moje přirození na to začalo okamžitě reagovat, a tak jsem se v duchu pokáral.

“Jednu postel,“ poručila má oběť a přistoupila blíž ke mě. Tady někdo začíná žárlit. Z toho důvodu nejsem pro vážný vztah.

Recepční se nepatrně zašklebila a ruku dala ihned pryč z dosahu výstřihu. Pochopila. Kdo ví. Třeba se sem pro ni ještě někdy vrátím. Za jednu hříšnou noc rozhodně stojí. A v mých kalhotách už taky pořádně stojí… Rychle do pokoje, jinak vybuchnu.

***

Vypadá to, že se ten kluk nikdy nedostal do žádného hotelu. Řekl bych dokonce, že se tu cítí nesvůj. Prohlíží si celý pokoj. Není to žádný krcálek, slušně jsem za něj zaplatil. Když si přivykl na nové prostředí, posadil se na postel a odložil batoh. Vážně by mě zajímalo, co v něm má, když to považuje za svůj život. Docela by se hodily lubrikanty a třeba i anální kolíky, proč ne? Usmál jsem se pro sebe. Dnes v noci něco zažijeme. Nehodlám ho vůbec šetřit.

Seděl jsi pořád mlčky na posteli a rukou sis pohrával s lemem trička. To mi připomnělo to moje, začínala mi být zima.

“Půjčil bys mi mikinu?“ zeptal jsem se ho a sedl si těsně k němu. Svlékl si ji a já mu na poděkování kývl hlavou.

“Ani jsme si neřekli, jak se jmenujeme, já jsem…“

“Počkej. Neříkej mi to,“ zastavil jsem ho dřív, než by mi své jméno řekl.

“Proč ne?“ ptáš se. Je to logické. Pro anonymitu. Zasmál jsem se. “Ty mi ho vlastně můžeš říct, ale to mé ti neprozradím.“

“Fajn, tak já ti ho taky neřeknu, radši.“

“Teď jsi zněl jak malé dítě.“

Chvíli jsi přemýšlel. Není nad čím, tak proč to neuděláme hned? Už to nemůžu vydržet.

“Na co myslíš?“ položil jsi mi otázku, na kterou se ptají kluků jen holky. Dost otravná otázka, když odpověď neobsahuje tvé jméno, můžeš být naštvaný. Možná i lehce rozmrzelý. Na moji odpověď jsi čekal celkem dlouho. Snad jsi chtěl slyšet toto: “Na tebe, poslední 3 dny myslím jenom na tebe.“

Pousmál ses a pak jsi mě k mému velkému překvapení položil na postel a začal dychtivě líbat.

“Počkat,“ vydechl jsem. “To já mám být ten nahoře, ne ty, ty jsi moje ob…“ zarazil jsem se. Byl bych šťastnější, kdybys to nechal být.

“Co jsem tvoje? Oběť, ty sráči?“ zašeptal jsi mi do ucha. Něco mě studilo na krku.

“Co? Jak to se mnou mluvíš?“ něco mi tady nehraje. Teď by mě jen, kurva, zajímalo co mě tak studí.

***

“Děláš si ze mě prdel? To nevypadá jako nějaká pomůcka.“ Byl jsem totálně vyděšený, ale snažil jsem se nedat na sobě nic znát. Pravděpodobně mi to moc nevycházelo. Usmíval se jako ďábel. Co to má k čertu znamenat? Proč je dva metry ode mě a drží proti mně revolver? Role se nečekaně vyměnily a já jsem teď jeho obětí.

“Nevyšiluj. Věci většinou ve skutečnosti nejsou takové, jaké je zprvu vidíme my.“ Nekecej. To mi došlo. Vypadal jsi tak nevinně a já tě chtěl učit. Nakonec tu stojíš přede mnou a mně jde o život.

“Myslel jsem si, že jsem potkal někoho, kdo by mi rozuměl,“ řekl.

“Já ti rozumím, jen prosím odlož tu pistoli a já půjdu pryč. Bude to, jako kdybysme se nikdy neviděli.“ Myslel jsem to vážně. Za tohle mi můj život nestojí, i když jsem si na něho zvykl. Bylo mi příjemné, když mě držel na motorce. To však ještě nic neznamená. Beru všechno zpět. Nic k němu necítím. Nesmím. Ale když on je tak zatraceně sexy s tou zbraní. Dodává mu to na sexapealu. A na mužnosti. Blázním. Asi jsem se vážně zamiloval. Měl bych raději utéct, ale věřím, že kulky budou mnohonásobně rychlejší. Vážně mě chceš zabít. A proč už nemůžu ani vydat hlásku?

“Miluju tě, ale ty jsi jen sprostej úchyl.“

***

“Dobré ránko. Je čas vstávat. Svítí sluníčko, dnes je opravdu krásný den.“ Jasně, ty krávo. S krásnou kulkou skrz žebra. Ňáké pojebané slunce mi může být u prdele.

“Jak je vám, Bille?“ Co? Odkud zná moje jméno! Nikdy s sebou nenosím občanku.

“Pamatujete si něco, Bille? Musíte se mnou mluvit.“

“Pamatuju.“ Něco málo, to by šlo. Jsem v nemocnici. Většinou si člověk po narkóze nepamatuje to, co se mu stalo předtím. Já to mám opačně. Vím, že mě chtěl zabít. Myslím, že to byl on. Nejspíš byl tak špatný střelec, že se mi trefil do žeber. Nemusím se zdravotní sestřičky na to ani ptát. Cítím to. Bolí to. Ale žiju. Kde je ten chlapec?

“Kde je?“

“Myslíte Toma Trümpera? Vašeho zachránce?“

“Toho asi ne.“

***

“Přijel tam on. Můj šéf. Bille, já tě neměl v plánu postřelit. Vykopl dveře a nutil mě to udělat. Nemohl jsem. Miluju tě. Vlastně tě vůbec neznám, ale to na věci nic nemění. Místo tebe jsem se chystal zabít jeho. Stihl tě postřelit. Zabil jsem ho. Stejně už dlouho nechci patřit mezi ně. Nechci být jako oni.“ Když mi to řekl, chvíli jsem mu nevěřil, ale jeho upřímné oči hovořily za vše.

“Jak mě můžeš milovat?“ Miluji tě, je jediná věta, nad kterou jsem přemýšlel. Zbytek mě příliš nezaujal. Žiju.

“Ani se nezeptáš, proč tě plánovali zastřelit?

“Typuji pro peníze.“ Usmál jsem se. Takhle to bývá u mafie.

“Nikdy by mě nenapadlo, že se mi něco takového může stát.“ Stalo se mi hodně zvláštních věcí, ale o tomhle se mi ani nezdálo.

“Já tak žil proti své vůli celý život. V 6 letech jsem držel první zbraň. To jsem ještě nevěděl, co taková hračka může způsobit. Zjistil jsem to, až byl na stěně mozek mého milovaného psa. Neřekli mi, že je nabitá. Stejně bych jim neporozuměl.“ Slyšel jsem, jak popotahuješ nosem. Tyhle chvíle, kdy se někdo rozpláče nad vlastním životem, nemám rád. Tom si ale protrpěl hodně a ještě mi zachránil život. I když mi ho měl původně vzít právě on.

“Měl jsi být první osoba, kterou mám zabít. Místo toho jsem zabil svého šéfa, otce. Ale neměnil bych to, zemřel bys ty.“ Začal jsi hlasitě plakat, podobalo se to spíše křiku.

“Ššš… to bude v pořádku. Pomůžu ti,“ konejšil jsem ho a držel v náručí. Hladil ho jemně po tváři. Srdce mi nepřetržitě bušilo. Zamiloval jsem se.

“Budeš se mnou? Nesmíš mě opustit,“ podíval se na mě s nadějí v očích a mně nezbývalo říct nic jiného než: “Slibuju.“

***

“Pane Trümpere, návštěva vám právě skončila,“ připomněla nám usměvavá sestřička, pro kterou vždy ‚slunce svítí‘.

S Tomem jsme vstali a podívali se na sluneční sestřičku, která hned pochopila a nemocniční pokoj opustila.

“Děkuju,“ za život, za zážitky, za zkušenosti. To jsem mu ale neřekl. Na to jsem příliš hrdý. Špatná vlastnost. Já vím…

“Za co?“ divil se dredatý chlapec a visel na mně pohledem.

Objal jsem ho znova a pak ho poněkolikáté políbil. Věděl jsem, že to není naposled. Že tohle není věčné loučení.

“Ty víš.“

***

Nakláněl jsem se z okna, abych mohl Toma vidět, jak odchází z nemocnice.

Něco ve mně se začalo nekontrolovatelně měnit. Tom mě každou chvíli mění. Nemůžu popřít, že se cítím líp.

Uviděl jsem ho. Díval se do oken a nejspíš hledat to moje.

“Miluju tě,“ zakřičel co nejhlasitěji.

“Taky tě miluju,“ oplatil jsem mu to. Cítil jsem to tak.

“Tome!“ Otoč se, lásko, otoč se. Prosím.

***

Do ticha se ozvaly 4 hlučné výstřely.

autor: Velvet Tears