autor: Allka
ROZBITÝ
Lifehouse – Blind
After all this, why
Would you ever wanna leave it?
Maybe you could not believe it
That my love for you was blind
But I couldn’t make you see it
Couldn’t make you see it
That I loved you more than you’ll ever know
A part of me died when I let you go
Proč bys po tom všem
To kdy chtěl opouštět?
Možná jsi nemohl věřit
Že moje láska k tobě byla slepá
Ale nemohl jsem tě to nechat vidět
Nemohl jsem tě to nechat vidět
Že jsem tě miloval víc, než kdy budeš vědět
A část mě umřela, když jsem tě nechal jít
Tom se s trhnutím probudil z neklidného spánku. Zamrkal, aby jeho oči přivykly tmě, jež ho obklopovala. Dlaní si přejel po tváři a povzdechl si.
Vnímal teplé tělo napravo od sebe. Omamné lákavé tělo… Tom opakovaně propadal jeho kouzlu, ovšem v téhle chvíli ho u sebe neudrželo. Dredáč odhrnul peřinu a tiše se vykradl z postele. Přešel k oknu, pootevřel ho a znovu nepohodlně zavzdychal. Zaštrachal v zásuvce nočního stolku a vytáhl cigarety. Jednu z nich si vložil do úst a škrtl zapalovačem.
Aby mohl otevřít okno, musel Tom trochu odtáhnout závěs, tudíž do místnosti vniklo světlo z ulice, díky němuž ve ztemnělém pokoji vynikla Billova tvář. Tom si sedl na stůl, položil vedle sebe popelník a natočil se na bratra. Jeho černovlasé dvojče bylo opravdu krásné. I takhle. Kolik lidí může říct, že jim to sluší ve spánku? Lehce pootevřené Billovy rty Toma jakoby vábily k polibkům. Nikdy v životě ho nikdo takhle nelíbal. Žádné ruce ho nesvíraly s takovou naléhavostí, žádné tělo ho nepřijímalo tak jako to bratrovo. Ta vášeň mezi nimi byla… úžasná. Fascinující… Nejlepší ale bylo, že i když jen tak spolu kluci leželi v posteli a povídali si, bylo to skvělé. Téměř dokonale propojili tělesnou i duševní stránku… Jejich vztah byl téměř perfektní… Až na tu drobnost, že jsme bratři, nikdo o nás neví – a ani nesmí vědět… A kdyby se to kdokoliv dozvěděl, pravděpodobně by už s námi nepromluvil ani slovo. A je přinejmenším poněkud nevhodný dělat takový věci s vlastním dvojčetem. Jenže tímhle se Tom zatím nijak nezabýval. Nevěděl, proč ho vůbec netrápilo, že Bill je jeho dvojče a jejich vztah je zakázaný, ale bylo to tak. Zkrátka to neřešil. Z nějakého důvodu ale už několik dní nemohl klidně spát a uprostřed noci sedával u okna a kouřil.
Tom nemohl přijít na to, co ho žere. Proč má v duši neklid a v žaludku cítí nepříjemné pnutí? Mezi ním a Billem nebyl žádný problém. Tak co mu vrtá hlavou? Co mu nedá spát? Proč má pocit, jako by se mělo něco stát… nebo že se něco stalo… nebo nestalo? Všechno bylo v pořádku, jen posledních pár dní mu z ničeho nic začalo cosi rotovat v mysli. A on to cosi nedokázal uchopit.
Z postele se ozval šramot. Tom sebou trhl. Sledoval, jak se Bill v posteli zavrtěl a pak pomalu otevřel své čokoládové oči.
„Co se děje?“ zachraptěl černovlásek. „Proč nespíš?“
„Vzbudil jsem tě?“ odpověděl otázkou dredáč.
„Ne, asi ne… Ani nevím, co mě vzbudilo. Co vzbudilo tebe?“
„Já… Prostě jsem nemohl spát,“ trhl rameny Tom. Bill vylezl z postele a přešel k němu.
„Nemůžeš spát už pár dní, co?“ překvapil staršího z bratrů svou poznámkou.
„Co? Ne… Ty sis toho všiml?“ zamračil se Tom.
„Nejsem slepej, hluchej ani hloupej,“ zasmál se černovlásek. „Všiml jsem si, že vylejzáš z postele. Vždycky se po chvíli probudím, když vedle mě neležíš.“
„A proč jsi nic neřekl?“ zeptal se vykuleně dredáč.
„Proč bych něco říkal?“ opáčil stejně překvapeně Bill. „Není přece nic hroznýho na tom, že si ve dvě ráno dáš cigaretu, ne? Ale stejně… řekni mi, proč nemůžeš spát? Trápí tě něco?“
„Já… ne, všechno v pohodě…“
„Nelžeš náhodou?“
„Nelžu,“ začervenal se Tom a modlil se, aby v přítmí pokoje nebylo nic poznat.
„Tome… Páčit to z tebe nebudu, ale… Kdybys mi to chtěl říct, jsem tu a napjatě poslouchám,“ pousmál se Bill a pohladil ho po rameni. Tom intenzivně vnímal i tenhle nepatrný dotek a už už chtěl všechno hodit za hlavu, když pak najednou mu něco problesklo hlavou.
„Bille… Proč si myslíš, že jsme spolu?“
„Cože?“
„Proč myslíš, že jsme spolu tímhle způsobem?“ Tom viděl, že Billa zaskočil. Okamžitě by svou otázku nejradši vzal zpátky, ale už se nedalo nic dělat
„No-o…“ zakoktal se mladší z bratrů. „Protože je nám spolu dobře?“
„Ale proč je nám spolu dobře? Jak se to vlastně stalo, že jsme se dali dohromady?“
„Tome, co se děje, proč se na tohle ptáš?“ zamračil se Bill. Nejistě zamrkal a zmateně na Toma hleděl. Tom mu nechtěl ubližovat svými stupidními otázkami. Vážně ne.
„Nic se neděje… Promiň, ptám se jako blbec. Pojď zase do postele, ano? Hezky si spolu lehneme,“ snažil se všechno najednou zamluvit a táhnul bratra do peřin.
„Počkej, Tome. Vysvětli mi to. Co ti vrtá hlavou?“ snažil se ho zastavit Bill.
„Nic. Jen jsem se blbě ptal. Kašli na to,“ zavrtěl hlavou Tom a přitáhl si své dvojče do náručí. Bill chtěl protestovat, ale jakmile se Tomova ústa přitiskla na jeho, všechno utichlo.
Gustav musel celou odpolední zkoušku snášet Georgovy vyzývavé pohledy. Ten dlouhovlasý pošuk na něj neustále mrkal, ušklíbal se, olizoval si rty, a když se nikdo nedíval, gesty naznačoval různé nemravnosti. Blbnul tak, až se ho David zeptal, jestli nemá tiky. Gustav nechápal, co to do něj zrovna dnes vjelo. S Georgem šili všichni čerti. Pro bubeníka bylo zatraceně těžké soustředit se na rytmus, zatímco od svého milence stěží odtrhával pohled. Naštěstí nebyl jediný, kdo více než jen sem tam něco zkazil. Tom nějak nebyl ve své kůži, co chvíli ho přistihli, jak kouká do zdi, místo aby hrál. A Bill po Tomovi co chvíli starostlivě kouknul, tudíž byl občas mimo i on.
O přestávce si bubeník na Georga počíhal před záchody v prvním patře, kam téměř nikdo nechodí – a proto jsou to jediné záchody v budově, které Georg navštěvuje – a jakmile se baskytarista objevil, zatáhl ho do jedné z kabinek.
„Cvoku,“ smál se Georg, ale nechal se vášnivě políbit. „Co kdyby sem čirou náhodou někdo přišel?“
„No, tobě by asi odhalení nevadilo, podle toho, jak ses celou zkoušku předváděl,“ obvinil ho Gustav a zajel mu rukama pod tričko.
„Ty jsi nějakej nažhavenej,“ chechtal se Geo. „A ne… Odhalení by mi nevadilo, když by se tedy neodehrálo přímo v kabince na záchodech. Ale to ty víš, ne? Že bych nebyl proti.“
„Jo, vím… Tak mám všechny zavolat?“ zachichotal se nervózně Gustav.
„Co je, Gustave? Máš strach to klukům říct?“ zeptal se ho přímo baskytarista.
„Nemám strach,“ bránil se blonďák. „Jen… Nějak se vší tou prací nebyla ještě vhodná příležitost na to nakráčet do zkušebny a oznámit týmu: ´Ahoj, my jsme tak nějak zjistili, že jsme teplí, a chodíme spolu.´“
„Ale… Tak my jsme teplí?“ durdil se na oko Georg.
„A nejsme? Když jsme spolu a jsme dva kluci?“
„Nevím… Necítím se teple… Jen tě prostě mám rád. Láska přece nemusí mít nálepku, ne?“
Gustavovo srdce se při těchto slovech zatetelilo. Láska… „No jo… Asi z toho dělám moc velkou věc, co?“
„Je to velká věc,“ popíchl ho dlouhovlasý.
„Ježiši, ty jsi…“ začal Gustav, ale zarazil se, jakmile zaslechl otevírání dveří. Oba kluci zadrželi dech a ani nedutali, dokud dotyčný přítomný nevykonal potřebu a zase místnost neopustil.
„No, a mohlo to prasknout už teď,“ ošil se blonďák.
„Hele… Já už toho skrývání mám dost,“ vydechl Georg. „Nechci tě do ničeho nutit, ale…“
„Jo… Máš pravdu. Zítra jim to řeknem, bereš?“ navrhl Gustav.
Geo přikývl. „A víš, co bychom mohli udělat ještě dřív, než jim to řekneme? Až všichni dneska odejdou, mohli bychom si to rozdat v nahrávací místnosti,“ zahýbal obočím.
Gustav se zachechtal, nicméně jeho odpověď zněla: „Beru.“
Tom stál celou zkoušku za starou belu. Věděl to, ale nedokázal s tím nic dělat. Hlavou mu běžela jenom jedna otázka. Jak se s Billem mohli dát dohromady? A proč jim to připadalo úplně v pořádku? Tom netušil, proč na to tolik chce přijít. Nevěděl, proč má v sobě najednou pochybnosti a ani pořádně neví, o čem pochybuje. Ale prostě to tam bylo.
Billovi se vymluvil na to, že si potřebuje ještě něco koupit, aby nemuseli jet domů společně. Byl k němu nefér, bylo ošklivé mu lhát. Jenže on potřeboval vyšetřit chvilku pro sebe. Když Bill odjel, on sešel do garáže, sedl si do auta a jenom seděl a zíral do prázdna. Myšlenky se mu míhaly hlavou, ale Tom je nedokázal uchopit. Po chvíli si vzpomněl, že ve studiu zapomněl mobil. Povzdechl si, otevřel dveře a vydal se pomalu po schodech nahoru. Přede dveřmi do studia se zarazil, jelikož zjistil, že se uvnitř svítí. Očividně ještě všichni neodešli – nebo byl někdo stejně děravá hlava jako Tom a pro něco se vrátil. Dredáč vstoupil a zamířil do nahrávací místnosti, kde by se měl nacházet jeho telefon. Automaticky otevřel dveře… a strnul v půli pohybu.
Na stoličce seděl polonahý Gustav, měl přivřené oči a ve tváři blažený výraz. A mezi jeho roztaženýma nohama klečel… Georg!!! Georg!!! Tom vytřeštil oči, ničeho dalšího nebyl schopný. Stál jako přimražený a sledoval scenérii před sebou. Snad by tam stál do skonání světa, kdyby Gustav najednou líně neotevřel jedno oko a překvapením nespadl ze stoličky. Georg se zarazil a pak se otočil směrem, jímž jeho společník zíral.
„Tome??“ vyjevil se baskytarista. „Co tu… ehm… děláš?“
„Co já?? A co… co… vy tu děláte?“ koktal rudý Tom. „Vy spolu??“
„My…“ začal Gustav. „My… Tak nějak…“ nebyl schopný dokončit větu.
„Ježišmarjá…“ vydechl dredáč, otočil se na patě a vyběhl z místnosti a poté z celé budovy. Seběhl do garáže, vklouznul za volant svého vozu a rozjel se.
Gustav a Georg spolu spí! Tak to je tedy něco! honilo se Tomovi hlavou. Ti dva totální heteráci skončili spolu. Já spím s vlastním bratrem a oni dva… Svět je naruby.
A pak ho to najednou praštilo. Najednou mu to bylo nad slunce jasné. Netušil, proč ho to ťuklo zrovna ve chvíli, kdy přistihl dva své kamarády, jak to dělají. Možná mu to jenom cosi připomnělo, možná to byla náhoda. Každopádně to tady teď bylo…
Tom ani nevěděl, jak se dostal domů. Jeho nohy a ruce vykonávaly jakési automatické pohyby, ale on je neovládal. Jako ve snu vstoupil do bytu a v chodbě se zul. Zamířil do obývacího pokoje, kde seděl Bill. Ten sledoval jakýsi pořad v televizi.
„Ahoj,“ přivítal s úsměvem černovlásek své mladší dvojče. „Všechno nakoupeno?“ Tom se zmohl jenom na letmé přikývnutí. Bill se na něj zkoumavě zadíval. „Co je? Stalo se něco?“
Tom nevěděl, co má říct nebo udělat. A tak jenom stál a koukal do země. Bill k němu vykročil. Tom ucouvnul.
„Není to opravdový,“ zašeptal najednou.
„Cože?“ zeptal se zmateně Bill. „Co není opravdový?“
„My dva,“ odpověděl ještě tišeji Tom.
Bill ztuhnul. „O čem to mluvíš?“ položil otázku nejistě. V jeho tváři se objevil strach.
„Mysleli jsme, že je to normální. Přirozený. A hlavně opravdový. Že náš vztah je to jediný, co nám nikdo nevymyslel. Jenže jsme se mýlili. Náš vztah někdo vymyslel už dávno. Nalajnoval nám ho. Náš vztah existoval ještě dřív, než jsme spolu my dva vůbec začali komunikovat.“
„A kdo, prosím tě? O kom mluvíš?“
„O části našich fanynek. O těch, co tvoří obrázky, dělají videa a představujou si nás spolu…“ vydechl Tom.
„Cože??“ zvolal pobouřeně Bill. „Ty srovnáváš náš vztah s nějakýma obrázkama z internetu?“
„Ty lidi nám to dali do hlavy. Poprvý jsem tě políbil ten večer, kdy jsem to objevil na internetu. A pak se to už vezlo… Mysleli jsme si, že je to mezi námi normální. Nikdy nám to nepřišlo divný, nepřišlo nám divný, že jsme se jako dva bráchové dali dohromady. A nikdy tě nenapadlo, proč se nám to nezdá divný?“
„Já bych se rozhodně fanynkama, co fandí nějakýmu twincestu, ovlivnit nenechal. Co si to vůbec myslíš? Plácáš naprostý nesmysly,“ okřikl Toma černovlásek. „Ty říkáš… že náš vztah je vystavěnej na obrázkách z internetu, co jsi viděl jednou před několika měsíci?“
„A nedává to smysl?“
„Ne!!! Nic, cos řekl, nedává smysl!“
„Možná jsme si mysleli, že k sobě něco cítíme… Protože jsme nikoho jinýho neměli. A tak jsme skončili spolu. Nějak jsme si nahradili opravdovej vztah… Něco opravdovýho… Jenže… Není to opravdový… Není to opravdový…“ šeptal dál dredáč.
Bill už ho nemohl dál poslouchat. Po tváři mu stekla jedna osamělá slza. Pak se jeho tvář zatvrdila.
„Vypadni, ty sráči,“ zavrčel.
„Co?“ zvedl k němu hlavu Tom.
„Na co čekáš? Táhni, ty kreténe. Jdi ode mě!“ vykřikl Bill.
„Bille…“ oslovil ho starší z bratrů a trochu k němu natáhl ruku. Najednou se zalekl. Zalekl se toho, že by Billa mohl ztratit. Jenže to, co řekl, už se nedalo vzít zpátky. Nikdy. A nezáleželo na tom, že už teď o svých předchozích tvrzeních Tom nebyl stoprocentně přesvědčený.
„Co ode mě ještě chceš? Jdi pryč!“ A s těmito slovy se k němu Bill otočil zády.
A Tom šel. Nic jiného udělat nedokázal. Obrátil se a zamířil k hlavnímu vchodu.
Vzadu za ním se Bill zhroutil na podlahu.
autor: Allka
betaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 5
Bože, ten Tom je ale blbec. Všetko musel pokaziť! Som zvedavá, či sa mu to podarí nejako celé urovnať.
A Géčka – no tak na tých nemám slov 😀 Geo mal "tiky", prepadnutie na záchodoch, dohodnutie o priznaní vzťahu a nakoniec ešte pred priznaním načapanie v skúšobni od Toma?! No dnes proste hviezdili 🙂
Ďakujem za kapitolku.
Dalsi smutna cast povidky :'( proc je vsude takovy zmatek a smutek? :'( Toma chapu, jasne. Jsou brachove, dali se dohromady a neni jim to divne. Je jasne, ze mu neco takoveho neda spat, kazdy neco takoveho proste nemuze prekousnout 😀 Kazdopadne Billovi ublizil. Jeho vysvetleni jejich vztahu je naprosto nesmyslne. Typickej chlap. Nez si tuhle hloupost promyslel, vykrikl to na Billa a ten se nastval, poslal Toma do pekel a zacal plakat 🙁 Vzdyt on je zamilovany:( jejixh vztah je perfektni, sam to Tom "rikal" a prijde s timhle. Posuk 😀 Ach jo 🙁 twincest je narocna vec na mozek 😀
Gecka, ach ta nadrzena Gecka 😀 Nemohli to delat nekde jinde, ze? 😀 A chudak Tom pak musel vsechno videt! :O a to ho ta jeho teorie trkla timhletim? :O Blbecci vsude. Vse je naruby 😀 Doufam, ze se brzo Tom omluvi Billovi! Ze mu dojde na jakou kravinu to.prisel! A Gusta a Geo by mohli se svou Laskou na vzduch! :3 a jinym zpusobem prosim 😀 ! Nekteri (ne my samosebou 3:D) by to nemuseli rozdychat! :O
dekuju za dil! 🙂 jeste za tu byla ta Gecka, nebo bych se asi rozbrecela, takze mi susi oci ta trapna, vtipna nahravaci sukaci scenka. Chudak Tomi 🙁 😀 A jeho oci! :O
Malem bych zapomnela! :O to nejhlavnejsi! Geo MA TIKY!! :DDDDD GEO A JEHO TIKY 😀 GEOVY TIKY. TIK A GEO. GEUV TIK. :DD
Tom je taký kretén 🙁 je mi príšerne smutno, neznášam keď sa niektorí z nich správa tak odporne necitlivo:( a ani nebojuje…
G-čka majú čo chceli 😀 len neviem či ich našla správna osoba, Tom to asi nebude rozširovať do sveta, to priznanie sa verejnosti budú musieť urobiť predsa len oni:)
Tak dneska se ve mně míchají všechny pocity. Nejdřív jsem byla smutná hned po přečtení úryvku písničky a toho dvojčecího rozhovoru na začátku, bála jsem se co z toho bude.
Potom jsem brečela smíchy u Géček. Ty Geovy tiky, pak ten záchod a nakonec žhavá scénka ve zkušebně přerušená Tomem :DDD
A nakonec jsem zůstala příšerně naštvaná na Toma! Co do toho motá fanynky? Jejich twincestní umělecké tvorbě by měl maximálně poděkovat! A teď tam Bill chudák brečí 🙁
Tom to teda zabil chudák Bill jsem zvědava co bude dále.
Tom je chlap, občas má prostě trochu delší vedení a potřebuje praštit hliníkovou lopatou po palici aby mohl zase nasadit do logického uvažování. Ale ublížil Billovi, za to by vážně zasloužil přes tlamu. Ach jo, a to jsem se tolik bavila u té scény jak Tom načapal Géčka při intimní chvilce. Jinak oni dva… to je balada 😀 jak jsem se nejdřív div neušklíbala nad jejich spojením, dneska jsem si to brutálně užívala 😀 takové roztomilé, dva medvídci xD
Snad se Tom příště polepší, děkuji za pěkný dílek 🙂
Nejdřív taková legrace s Géčkama a pak ten konec! 😛 Ty Georgovy opičky jsou fakt k popukání. Ti dva jsou neuvěřitelně hetero, nemůžu si pomoct, oni spolu prostě působí vtipně. Ale tím líp, protože se to hezky čte a u toho přepadení na záchodcích jsem se mohla potrhat smíchy. A když pak někdo vešel, napůl jsem čekala, že to budou Bill s Tomem a Géčka nechtěně vyslechnou jejich rozhovor a zjistí, co mezi nimi je! :O A ono nakonec obráceně… chudák Tom.
I když vlastně co to píšu, jakej chudák! Kopytem do hlavy by potřeboval, aby se mu rozsvítilo! Provést Billovi něco tak hnusného… 🙁 Je hezké, že obviňuje TWC fanynky, že jim nalajnovaly vztah, ale měl by si uvědomit, že je to blbost! Jediná věta z toho jeho proslovu, která dávala smysl, byla ta s tím, že co když jsou spolu jen proto, že byli osamnělí, že neměli nikoho jiného. To by jediné dávalo smysl… ale vždyť to přece nebyl jejich případ. Sám to tak přece cítil. A teď Billa ztratil 🙁
Jsem zvědavá, jak se tohle vyvrbí. Ale je mi jasné, že dvojičky se budou trápit, a to zase trápí mě. Každopádně, moc děkuju za díl, ta povídka je skvělá, i když místy hrozně smutná.
Jejdááá! Ten Tom je takové pako! Já jsem měla pořád divný pocit z toho, jak nemohl usnout a nemohl přijít na to, co jej nenechá spát, ale že pak přijde na něco takového, jako že to mezi nimi není opravdové, tak to mě fakt nenapadlo! Strašně mě štve, jak je to mezi nimi pořád na houpačce – jednou dobré, pak špatné. Už by to chtělo, aby se Tom vzpamatoval!
Díky za díl! 🙂