autor: Saurii
Něco bych vám vzkázala, ale nevím co! A jo! Jak jsem jen mohla zapomenout! :O Takže… k nám na praxi přišel za naší mistrovou její bývalý žák. Hodně šikovný, nadaný žák, který vyhrával každou kadeřnickou soutěž. Hned jakmile dokončil školu, sebrali si ho do Prahy a teď stříhá celebrity, zpěvačky a herce. Však znáte to 😀 Proč vám to říkám?Páč měl špinavo-blonďaté rovné vlasy načesané na stranu, nějaké ty kratší vousky, piercingy okolo plných rtů, velké čokoládové oči, byl štíhlý a vysoký… koho vám to připomíná? Že nevíte? Tak se laskavě podívejte, jak teď vypadá Bill Kaulitz. Jo a jmenoval se Tom… teda… pořád se tak snad jmenuje 😀 A kouří a rozbrečel spolužačku 😀 Vypadal jako primadona a přitom jako cool osoba a taky… je na chlapečky, což mě nepřekvapilo, když to oznámila mistrová 10 holčinám, které z něj šly do kolen! 😀 Prej se zase přijde někdy podívat! :3 Nuže… to je vše z novinek 😀
BILL
Zrovna jsem snídal, což jsem po včerejším infarktu vážně potřeboval, nabrat sílu na možný další rychlý útěk pod postel, když naklusal Nath do kuchyně a oznámil mi s ohromeným výrazem v obličeji, že před naším domem stojí Audi R8! Samozřejmě jsem si tuto informaci šel osobně ověřit a zjistil jsem, že ať už Nath hulil cokoliv, hulil jsem to i já. Páč jsem to boží auto, tu krásku… viděl taky.
„Brácho, buď nám mamka něco dala do krocánku a kaňouru nebo je otrávený vzduch! Zkontroluj všechny plynové uzávěry!“ Je nemožné, aby tak luxusní auto stálo před takovou malinkou boudičkou, co by tady dělalo? V téhle čtvrti nikdo není milionář, a jestli ano, brzo se odstěhuje. Takže to byl přelud z čehokoliv, co se dostalo do mě i do Natha a taky do mýho croasantu!
„Co šílíš?“ Zeptal se naprosto v klidu Nath a už se chystal jít do haly opět obdivovat to přeludové auto.
„Já že šílím? Já? Tak to asi těžko! Zavolej sanitku, ať mi vypumpují žaludek!“ panikařil jsem s pečivem v ruce a částečně ještě i v puse. Pobíhal jsem v malých kolečkách po jídelně.
„Uklidni se, nebo ti zaskočí. Je to jen Audinka před naším domem, třeba tady jen někdo ztratil cestu?“ Hádal Nath.
„Jako kdo? Bill Gates?“ pozvednul jsem jedno obočí. „Tak to zase asi těžko! To auto tam nestojí, co by tady dělalo? Je to halucinace! Vymyjou nám mozky a pak je dají do sklenic a naloží s nimi po svém, jsou to terminátoři!“ I když jsem věděl, že je něco v mém jídle, bylo příliš dobré na to, abych ho nedojel, navíc… když už jsem začal? S plnými ústy jsem si to namířil rovnou k oknu v hale. Pořád tam stojí… dovnitř přes tmavá okénka nešlo vidět. „Myslíš, že mají mimozemšťané řidičáky?“ Zajímalo mě. Nath jen protočil očima a nevyjadřoval se. Je to jasné, dostali ho!
Chvíli jsem se díval, jak brácha mizí z mého dohledu do druhého patra. Pak mě vyrušil zvuk našeho zvonku. Ano, opravili jsme ho. Teda mamka koupila nový. Takový ten, který necrnká ani netrnká, ale cinká takovou příjemnou melodii. Diana by se měla stydět, podle mě ho zničila, aby se měla na co vymluvit, páč mě chtěla kamínky vyděsit! Ví, že jsem někdy až moc vynervovaný. Příliš opatrný na vše. Až na to, co jím. Zvoní mimozemšťané, když chtějí na návštěvu? Myslel jsem, že se spouští komínem. Pomaličku jsem se otočil. Laserovýma očima ještě nejsem vybaven, takže jsem neměl možnost vidět, kdo je za nimi, ale mohl bych se přiblížit k okénku a to by mi poskytlo výhled na narušitele, jenže… to bych nesměl být tak opatrný. Normálně se přímo peru, abych mohl otevřít… ale normálně neparkuje nějaký vetřelec, bohatý vetřelec, u naší cestičky, která vede k našim dveřím, do našeho domečku, kde jsou naše pokojíčky a tam naše věcičky a rozumíme si, že? Takže tohle je ojedinělá situace a to znamená ojedinělé chování.
„NATHE! POJĎ OTEVŘÍT NÁVŠTĚVĚ ZA MĚ, JÁ… MUSÍM… NESMÍM ŠAHAT NA KLIKU! MÁMA MI TO ZAKÁZALA!“ jiná výmluva pro nesmění otevřít návštěvě prostě neexistuje!
„HNED JSEM TAM!!“ ale Nath mi vždy vše zbaští. I s foťákem se přihnal ke mně. Div mě neporazil. „Chci ten skvost zvěčnit.“ Vysvětlil své počínání. Po krátkém záblesku a dalších dvou konečně schoval zrcadlovku do pouzdra, které mu viselo na krku, a otevřel.
Očekával jsem horší bytosti než údajnou lhářku a údajného nemocného dvojníka. To by potom vysvětlovalo i to auto. Na farmě přece jedna Audi R8 stála, takže nejspíš byla Tomova, což je… závistihodné. Ale zároveň s úlevou, že si pro mě nepřišli mimoňové, a klidem na duši, že plyn nenarušil ovzduší a že snídaně nebyla otrávená, jsem byl plně překvapen. Co tady dělají tihle dva? Okey, Hayley chápu, ta prostě miluje tenhle dům, je to jasné je tu po druhé a vždy jsem od pasu nahoru nahý, ale Tom? Co ten tady? Počkat? Od pasu nahoru… nahý. Jsem od pasu… aha… takže. OH, MŮJ BOŽE!
„Otočit!“ přikázal jsem místo pozdravu, který bych měl opětovat Hayley.
„Ahoj, Hayley.“ Pozdravil mile, až moc mile brácha, zatímco já běžel ke schodišti sehnat něco, co bych mohl obléct.
Netrvalo mi déle než 5 minut se ošatit, ale pak jsem dlouho hledal Hayley a Toma a taky bráchu a nakonec se ukázalo, že si vykládají kdesi v obýváku. No proč mě prvně napadlo podívat se na půdu, nikdo neví, ale snaha se cení! Prostě jsem nechtěl, aby mi cokoliv uteklo! Co kdyby tam byli? Kdo by si myslel, že tam jsou? Kdyby tam byli a já tam nehledal, v životě bychom se nesetkali. Dokud by se sami neukázali.
„Zrovna mi Nath vyprávěl, žes do pěti let neuměl pořádně mluvit a jen on ti rozuměl. To je docela sladký.“ Chichotala se hnědovláska. Docela dost trapný. Ušklíbnul jsem se.
„Ve skutečnosti jsem neuměl mluvit do 4 a půl let! A to proto, že když mi byli 3, stěhovali jsme se z Německa do Kalifornie a je těžké se pak učit tři jazyky, když mamka mluvila anglicky, brácha německy a… tak,“ obrnil jsem se okamžitě. Hodil jsem po bráchovi nehezký pohled a založil si ruce na břichu, když jsem si sedal vedle toho zrádce na sedačku.
„Ale je pěkný, že ti bráška rozuměl.“ Pokračovala Hayley.
„Moc hezký.“ Zabručel jsem nenadšeně.
„Ale vždyť to nic neznamená! Já do pěti neuměla R,“ uklidňovala mě.
„Já do osmi… a to je pro Němce na scheiße, páč neřeknou ani ň bez R,“ svěřil jsem se. Bylo to pohoršující, ale co? Kamarádům se svěřujeme s trapnými historkami. Hayley se začala smát. Nath radši semknul rty, aby neprojevil žádné známky toho, že by mu to přišlo vtipné. Věděl, že ho zmlátím za to, že vyžvanil mé nejtajnější tajemství.
Nakonec se z toho však vyklubala vtipná, úžasná konverzace mezi šesti očima, někdy se připojily i čokoládové oči, ale to bylo výjimečně. Smáli jsme se všemu možnému, jen Tom zůstal téměř nehnutě s kamennou tváří sedět.
„Takže jsem vlastně do šesti let nevěděla, jak se jmenuje moje mamka a taťka. Prostě jsem to neřešila, byla to máma a táta.“ Rozkládala s úsměvem brunetka. „Alespoň jsem se naučila prvně chodit. Tom nikdy nechodil, ten běhal, takže ho mamka musela všude nahánět a hledat. A na koni uměl už kolem 6 let, zatímco na kole? To po něm do jedenácti nemohl nikdo chtít!“
„Billův idol byla vždycky Marilyn Monroe. K desátým narozeninám si přál ty bílé šaty, které měla. Nikdy se jich nedočkal. Ale Bill si vždycky sám poradil. Z prostěradla a záclony si ušil své šaty a na Halloween šel právě za Marilyn, bohužel s jeho make-upem si všichni mysleli, že jde za nějakou zombie ženskou.“ Tak tohle Nath přehnal!
„To není pravda! Můj idol byl vždycky Bela Lugosi a David Bowie!“ Ohradil jsem se.
„To až tak po jedenáctce! Kdykoliv předtím sis zpíval ‚I wanna be loved by you‘!“
„I wanna be loved by you?! Vůbec nevím, o čem to mluvíš!“ Věděl jsem. Tu písničku si zpívám dodnes. Ve sprše, ve škole, všude kde není nikdo, kdo by mě za to mohl soudit. I wanna be loved by you, just you and nobody else but you. Ba deedily deedily dum. Boo boo bee doo! Prozpěvoval jsem si v duchu a uculoval se.
Když Nath musel odjet za Nathy, zůstali jsme s Hayley v místnosti sami, protože Tom někam zalezl.
„Nebyl čas, abych se zeptal, ale proč jste vlastně přijeli? Ne, že bych si snad stěžoval, jsem rád, že jste tady!“ Spustil jsem. Hayley se zatvářila vážněji. Bez pobíhání kolem horké kaše mi narovinu řekla, že si přišla promluvit o Tomovi a o tom, jestli moje nabídka pomoci stále platí. „Já sám nevím. Jsem teď zmatený. Tom říkal, že nepotřebuje pomoct, ty říkáš, že potřebuje… a já se v tom ztrácím.“ Přiznal jsem. „A vědělas, že 90% oceánů a moří nikdo neprozkoumal?“ dodal jsme fascinovaně. Potřeba informovat o takovém šokujícím objevu byla větší než fakt, že se to teď příliš nehodilo.
„Já vím, co ti Tom řekl. A když jsem si s ním včera promluvila, souhlasil, že si pomoct nechá.“ Přikývla Hayley, jako to vždy dělala. „Jestli teda pořád platí to, že to zkusíš.“ Dodala pomaleji. „A četla jsem, že 87% oceánů a moří nejsou probádány.“ Odpověděla na mou poslední otázku. Veledůležité. Tak třeba už 3% prozkoumal někdo, kdokoliv… ale stále tu zůstávalo 87% a to, že…
„Chtěl jsem, teda… asi pořád chci pomoct, jen… já nevím, Hayley. Trávit s ním čas je… náročné.“ Byl jsem zmatený. Nevěděl jsem, jestli Hayley opět lže, protože tu nebyl Tom, který by vše odkýval. Nevěděl jsem, jestli mám pomoct, hlavně jsem stále nedostal odpověď s čím přesně, proč já, jak?
A navíc, měl jsem strach. Celou dobu jsem ho měl. Už 4 roky ho mám.
„Vím, že to s ním není lehké a asi ještě dlouho nebude, ale když se budeme snažit… Bille, já nechci, aby sis myslel, že se s tebou bavím jen proto, abys pomohl Tomovi. Nemůžu tě nutit, jestli nechceš. Pořád budeme přátelé, takže to klidně řekni.“ Nejspíš si všimla mýho smutnýho, ztracenýho výrazu.
„O to nejde. Jde o to, že… já se bojím,“ odmlčel jsem se. Bylo to, jako by tu bylo najednou tisíc očí a dívaly se na mě. Nikomu jsme to ještě neřekl. Nikdo to nevěděl. Ale… „Já mám panickou hrůzu ze ztráty času.“ Zakuňkal jsem, možná abych, kdyby mi nerozuměla, mohl bych vzít zpět své přiznání. Hayley chvíli mlčela. Jako bych slyšel, jak jí to v hlavě šrotuje.
„Ze ztráty času?“ Zopakovala a udělala naprosto nechápající a překvapenou grimasu. Stísněně jsem zafuněl.
„Ano, já… od chvíle, kdy jsem se probudil z kómatu… a zjistil, kolik jsem toho zameškal, jsem prostě… dostal strach ze ztráty času. Že mi život proklouzne skrz prsty a už ho nikdy nezískám zpět. Jako ty tři měsíce.“ Sklopil jsem hlavu. Já vím, je to vadné. Je to bláznivé. Asi jsem blázen. Ale mě to vážně děsí! Proto si neohřívám jídlo, proto si netřídím ponožky a nemám žádný župan. Proto jsem se nikdy neodvážil navštívit otce, který o nás ztratil zájem, proto jsem nadával vždy, když Nath musel na závody daleko odsud, a proto jsem se snažil z Hayley dostat, co se tehdy v nemocnici dělo. Proč by mě to jinak asi zajímalo? Je to staré! Ale možná by mi to ten strach pomohlo překonat.
„Aha.“ Zdálo se, že Hayley neví, co na to říct, ale zároveň bylo čitelné z její tváře, že jí to je líto. Ale své výhody to má! Nedovolím si přes den spát! Ano, vstávám proto v 7 hodin. A co jako?! Ranní ptáčátko dostane dřív lízátko! „Chápu. Myslíš si, že s Tomem to bude jen ztráta času.“
„Ne! Tak to není!“ Vyhrkl jsem. To zní až moc… brutálně. „Myslím si, že kdyby to nevyšlo, pak bych litoval toho, že jsem k tomu svolil… a to by nebylo dobře, nebo jo?“ Hayley jen zakroutila hlavou.
„Ale možná,“ pouze mě napadlo, že když mi pomůže zjistit vše o těch třech měsících v nemocnici, které si nepamatuju, strach by mě alespoň částečně opustil a já bych pak nebyl na pochybách Tomovi pomoct… „kdybys mi třeba řekla něco víc o nemocnici,“ naznačoval jsem. Holka přece musí pochopit, když něco někdo naznačuje, něžné pohlaví tohle rozeznává! Jako to, že fialová a růžová je jiná barva a takové scheiße. Ehm… maličkosti.
„Tak bys měl pocit, že ti nic neuniklo, nebo bys alespoň věděl co, a pak možná bys nebyl na pochybách pomoct Tomovi tím, že bys s ním trávil čas… mimochodem po dobu… letních prázdnin třeba?“ Začal jsem se usmívat. Tahle holka je prostě skvělá. A už to smlouvá!
„Okey, dva a půl měsíce mého drahocenného času výměnou za drahocenné informace!“ Přikývl jsem. Přijal jsem brunetčinu ruku a tím zpečetil tuhle úmluvu.
„Víš co?“ zeptala se Hayley po minutě. „Ed stejně pořád prudí, že už tě chce poznat, že neměl předevčírem čas a tak…“ odmlčela se Hayley a obrátila při té příležitosti oči v sloup „Zítra na farmě nebude moc koní, pár závodí, další trénují… Ed má proto takové volno. Tom má na farmu zaracha, takže se taky připojí… prostě chtěl bys s námi na oběd? Navíc včera se v novém domě dodělaly poslední věci, takže bychom se tam zajeli v nejbližší době podívat a tak. Stěhování je náročná věc.“ Opět zakývala roztomile hlavou.
„Hayley? Tohle mi moc nedává smysl.“ Upozornil jsem ji. „Zaprvé…“ propuknul jsem v hlasitý výbuch smíchu. To je karma! „Za co má zaracha… on má zaracha?“ smál jsem se. Jsem jen pomstychtivá, zákeřná mrcha, takže na tohle mám jakési právo. Čeká se to ode mě.
„Otevřel si pusu na strýce a ten si to nenechal líbit a dal mu zákaz na farmu. Zároveň je Ed jediný člověk, kterého Tom respektuje, takže ho poslechl.“ Typické. „A chtěla jsem říct, že pár dní budeme zaneprázdnění stěhováním a tak dál. Budou derby. Takže jestli potřebuješ vyzvědět nějaké užitečné informace, zítra je nejlepší čas!“ vysvětlila.
„Okey, v tom případě doufám, že se pro mě zítra někdo staví, páč nikam sám netrefím.“ Oznámil jsem svým primadona-tónem.
„A Bille? Tohle sis zapomněl.“ Hayley vytáhla z kapsy džínů tenký, stříbrný náhrdelník s přívěskem andílka. Kučeravého andílčího mimča! Miluju miminka, ale tohle prostě není moje! Musela se splést.
„Hayley, já myslím, že se pleteš, tohle není moje. Nikdy jsem nic takovýho neměl.“ Řekl jsem upřímně.
„Okey Bille. Myslím, že je naše domluva férová.“ Už zase ji nechápu. „Můžeme teď začít s jedním z věcí, které jsi prospal. Tenhle řetízek ti patří. Dal ti ho Tom.“ Bez jakéhokoliv pohybu jsem na ni zíral. Co? PROČ? Proč by mi kdy dával zrovna ON řetízek s andělíčkem? „Je i podepsaný. Na jednom z křídel. Je tam napsané pro Billa, nekecám. Podívej se!“ vychrlila Hayley a řetízek mi vecpala do rukou.
Povzdechl jsem si a důkladně si prohlédl křidýlka. Na jednom z nich bylo drobným písmen vyryto
‚for Billy‘.
autor: Sayuriibetaread: J. :o)
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 19
Juchuu, ďalšia časť sa objavila 😀 Už mi tento pošahaný Bill poriadne chýbal 🙂
Ten jeho dnešný výstup s mimozemšťanmi 😀 a že najskôr hľadal návštevu v podkroví – no proste on 😀
Som zvedavá, čo všetko sa od Hayley dozvie, keď s ňou teraz uzavrel tú zmluvu. 🙂
Ďakujem za kapitolku.
Teda, ještě než se dostanu ke čtení (což bude asi až pozdě k večeru), tak musím reagovat na ten tvůj proslov. Sayurii, ty jsi už potkala heterosexuálního kadeřníka? Já teda ne 😀 😀 😀 u nás v pánském holičství stříhá jakýsi zjev s tetováními, spoustou pierců, černými vlasy, upnuté bílé kalhoty a z těch mu čumí taková lehká pneu xD no, hezký není, to ti povím 😀 a můj manžel se vždycky bojí, že ho bude stříhat 😀 asi má pocit, že jeho zjevná sexualita bude nakažlivá :/ 😀 oukej, jdu vařit kašičku malýmu 😀
[2]: asi z 10 kaderniku, ktere na skole znam je 8 z nich homosexualnich 😀 1 je dokonce preoperovany na divku, hezci nez kdejaka zenska tyy jo 😀 A 2 jsou hetero, alespon se to o nich rika. 1 ma holku, ale ten hlasek.. 😀 no kdovi? Takze tak. Ale mistrova nam vypravela o kadernikovi, kterej byl namakanej a drsnej a hetero a byl kadernik. Prej bylo desne vtipny ho sledovat pri praci :DD
Malemu? :O ty mas mimco? :3 :3
Ja som videla iba jedného gay kaderníka a je strašne krásny:) ale salón má niekde mimo mesta tak by tam trebalo cestovať:)
Táto kapitola bola úplne šialená:) bavila som sa strašne moc, len mi bolo divné kam sa vyparil Tom. Šiel odoslať informácie na tú mimozemskú centrálu?
Ten anjel bol rozkošnou sladkou bodkou za celou tou šialenosťou:) Bavila som sa, ďakujem:)
Teda, Lexi mě předběhla, chtěla jsem napsat něco podobného 😀 Taky tady máme jednoho takového kadeřníka. Takový mladý vysoký a hubený, chodí celý v upnutém černém oblečení a má i černé krátké vlasy. Ale piercingy nemá, alespoň žádné viditelné 😀 Ale sexuální orientaci neznám 😀
Teď mě tak napadlo, že Billovi by to jako kadeřníkovi strašně slušelo…kdyby třeba jednou chtěl seknout se zpíváním 😀
A k povídce. Zdá se mi to, nebo je tenhle Bill čím dál šílenější? Začíná mi hodně připomínat Billa z Work Out 😀 Ale ta chvilka s tím náhrdelníkem se mi moc líbila 🙂
Já teda kašičku nevařím. Místo toho sedím venku na schodech, čekám až těm mým holkám skončí mažoretky a mrzne mi zadek 😀
[6]: Mne taky nekdy pripomina Billa z Work outu… ale to mela byt vazne seriozni povidka, ale kdyz proste pustim svou fantazii na spacir moc vazne to pak nikdy neni.. :/ 😀 Uz jsem nad tim ale taky rozmyslela 😀 Bill kadernik… :O :3 No to by bylo žúžo!
Jsem rada že je tady pokračovaní.
[4]: malý bude do 18ti, tak proč hned mimčo 😀 😀 😀 ne, mám dvou a půl letého syna 🙂 ale nejsem tu zdaleka jediná, ostatní holky mají i víc dětí (třeba zuzu, že 😀 ). To víš, přidala ses k sortě holek, které TH zažily už jako malé kluky 😀
Hehehe, třeba to ten chlapec ještě sám neví, že se mu víc líbí zadky než to… prsa xD
Páni, čím víc záhad pro mne :))) ale opravdu je zdejší Bill trochu stejný nevypočitatelný telátko jako Bill z WO. Což asi nikomu nevadí, komedii si každý přečte rád 🙂
Děkuji za další kapitolu 😉
[9]:tak to je porad jeste takove miminko :3 no jo i ja jsem tady mezi vama takove kure opelichane 😀 :/ 😀 No ja myslim, ze vi 😀 Jen to neprizna, nebo se mu libi oboji 😀 Jak rikam, to jsem.nezamyslela, udelat z Billa takoveho blazinka, ale stali se no 😀
musim se smat 😀 Jsem v druhem odstavci asi 😀 mozky ve sklenickach 😀 FAJN JDU CIST DAL, MELA JSI VIDET TEN MUJ PRITROUBLY USEMEV!!! SHATERS HOPE JE ZPATKY :DDDDD
Další odstavec a ja z billa fakt nemuzu .:D TO JE BLAZEN :DDD
ja jsem tak rada ja jsi zvedla tvůj zadek který jsem nikdy nevidela 😀 A dala ses do práce
další odstavec-me by spis zajímalo, co by bill delal kdyby zjistil ze je od pasu dolu nahy :DDD
BILL SICE MOZNA NEUMEL MLUVIT TREMI JAZYKY, ZATO TED TU HUBU NEZAVRE :D!!
MARILYN MONROE :DD prave jsem si na něco vzpomněla :DD JSEM JAKO MARILYN MONROE :DDDD Ja bych ho tak moc chtěla slyset zpivat boo boo bee doo :33 ja si vzydky pletla billa ze SH a billa z work out 😀 Mate s autorkou podobny smysl pro humor 😀
BILL JE CHUDACEK :(((
ZNAM TO!!!!! nesnasim když mi někdo rekne ze je to fialova ale je to JASNE ruzova !!!! a ja jsem moc zvedava na vsechny ta tajemstvi, které zkryvaji,….. a taky n ato, kdy a jak se do seme tom s billym zabouchnou a jestli vůbec :)))
"for billy" tak to je tresnicka na dorticku, to je tak sweetest :33 tom ho musí mit rad i ted jen se musí neceho bat, a bojim se toho i ja! NEVIM CO TO JE ALE, ALE… DEKUJI BANANKU ZA DIL :)))))))) DOUFAM, ZE BRZY BUDE DALSI. A TY MUZES BYT RADA ZE TI TO OKOMENTOVALA TEARS A NE TERAS PAC JSEM TO MALEL POSRALA :DD
[12]: :DDDDD Velvet terasa 😀 Velvet myslím, že jsem se u tvýho komentu smála víc, než ty u dílu SH a Marilyn Monroe… to víš, musela sem to sem dát! :O 😀 Já si ale taky všimla, že SH začíná být trochu bláznivá 😀 Však cop? Jsme ve znamení Býk, který vše rád přehání 😀
PS: Děkuju všem za komentáře! :3 Asi mě dokopáte k tomu, abych psala SH častěji 😀 o.O
píšu sem za všechny a budeme rádi když SH bude na blogu častěji :3 ale kopat tě nebudem 😀
Jsem ráda, že se tady objevil další díl povídky! 🙂 Tenhle trhlý Bill mi už začínal chybět! 🙂 To jeho dnešní magoření ohledně mimozemšťanů bylo fakt děsně vtipné! 😀
Jen by mě tak zajímalo, kam se poděl Tom? 😀 On je celkově děsně zvláštní člověk a já se vážně těším, až se o Tomovi dozvím více, protože mi přijde, že za 21 dílů jej nemám pořád vůbec přečteného a vím jen to, že je to bručoun! 😀 Rozhodně se budu těšit na další díly a hlavně až konečně pořádně poznám Toma. 🙂
A ten řetízek od Toma? To je nádherné! 🙂 Strašně moc jsem se u toho rozplývala a prostě se těším, až se tahle celá záhada s nemocnicí a vztahem Toma k Billovi konečně osvětlí! 🙂 Děkuji za díl!
[14]: No ještě abyste mě virtuálně kopali :O 😀
[15]:No, Tom je takovej blbeček trošku 😀 To kam se poděl se dozvíte příští díl, nic zajímavého 😀
DĚKUJU ZA KOMENTÁŘE A U DALŠÍHO DÍLU …. (přemýšlím nad správným rozloučením) AHOJ (a je to:D)
Tak jsem se těšila, že Tom za Billem přijel a oni spolu ani nepromluvili. Jak mu má Bill pomoct, když spolu nemluví… To bude hodně, hodně těžké a navíc mám pocit, že Bill Toma ani nemiluje, spíše je to pro něho kamarád, který potřebuje pomoc,zatímco Tomovy city jsou pro mě naprosto jasné. Tak Bille, miluješ ho nebo ne?