Něco cítit 17.

autor: Allka

Ten Tom je ale blbec, že?:-) V minulým díle se pěkně předved 😛 A předesílám, že i v dnešním díle bude solidně na zabití… Ale byla bych ráda, kdybyste nad ním ještě nelámali hůl, i když bude dneska nesnesitelnej 🙂 Díky za všechny vaše komentáře, děláte mi velkou radost, za celou povídku nebyl ani jeden komentář negativní, což jsem absolutně nečekala :-* Allka

DÁT SI PAUZU
Christina Perri – Human

I can fake a smile

I can force a laugh
I can dance and play the part
If that’s what you ask
Give you all I am

But I’m only human

And I bleed when I fall down
I’m only human
And I crash and I break down
Your words in my head, knives in my heart
You build me up and then I fall apart
‚Cause I’m only human

Dokážu předstírat úsměv

Dokážu vynutit smích
Dokážu tancovat a hrát svou roli
Pokud je to to, oč žádáš
Dát ti vše, co jsem

Ale jsem jenom člověk

A krvácím, když spadnu
Jsem jenom člověk
A řítím se a hroutím
Tvá slova v mé hlavě, nože v mém srdci
Vybuduješ mě a já se pak rozpadám
Protože jsem jenom člověk

Bill ležel na koberci a zíral do stropu. Nevěděl, kolik je hodin nebo jak dlouho je v téhle poloze, jen matně tušil, že mu před nějakou dobou došly slzy. Neměl ponětí, kde je Tom. Jen jedno věděl s naprostou jistotou. Že to bolí. Tak příšerně bolí. Chtělo se mu křičet, ale nemohl vydat ani hlásku. Byl paralyzovaný, byl ochromený tou nelidsky opravdovou bolestí. Pokud kdy toužil po opravdových pocitech, dnes jich dostal vrchovatou porci. Nejraději by ji teď reklamoval, ale nikdo ji nechtěl přijmout. Zatínal ruce v pěst. Nehty zarýval do dlaní. Fyzickou bolestí se snažil přebít tu vnitřní. Ale nefungovalo to.

Nemohl uvěřit, že se to stalo. Když za ním Tom přišel a začal říkat ty hrozné věci, nejdřív si myslel, že je to legrace. Pak mu připadalo, že se Tom zbláznil… A pak mu došlo, že to myslí vážně. Všechny ty příšerné nesmysly… Pro Toma to byla pravda… A pak ho Bill poslal pryč a on šel. A nevrátil se.


Tak to je asi konec. Bill v ně věřil. Přestože byli bratři a jejich milostný vztah v podstatě neměl budoucnost… Pro něj se do jejich lásky scvrknul celý svět. Ano, byla to láska. Teď už si tím byl jistý. Poprvé v životě se zamiloval. Ale než se mohl ze svých citů byť jen vyznat, objekt jeho lásky mu vrazil do srdce nůž. Bill všechno vsadil na jednu kartu. A prohrál. Černovlásek vydechl a zavřel oči.
Pak se konečně dostavila otupělost. Bill vstal a přešel do koupelny. U umyvadla pustil vodu a opláchl si obličej. Pohlédl na sebe do zrcadla. Odtud se na něj dívala zvláštní osoba s rozmazanými líčidly a rozcuchanými vlasy, pro Billa skoro cizí. Chlapec vztáhnul ruku a dlaní se dotkl svého odrazu. Přimhouřil oči. Najednou ucítil zvláštní tlak. Jako by měl v sobě nádobu na všechno negativní ve svém životě, a ta právě teď začala přetékat.
Už mám toho všeho dost. Chci pryč. Od Toma, od Davida, od Tokio Hotel, od tohohle já, který vidím v zrcadle…

***

Bill seděl v kuchyni s hrnkem kávy. Oknem pozoroval slunce na obloze. Byl odlíčený, osprchovaný, vlasy měl svázané v ležérním uzlu, na sobě měl volné džíny a bílé tričko.

Nebylo mu líp. Ani v nejmenším. Ale jako kdyby se nad ním někdo smiloval a jeho pocity zamkl do skříňky a tu schoval někam na dno jeho duše, aby byl alespoň na chvíli schopný uvažovat hlavou.
Zaslechl klapnutí domovních dveří. Zhluboka se nadechl. Tom nakoukl do kuchyně. Bill se k němu otočil. Rány se začínaly znovu otevírat. V očích ho zaštípaly nové slzy. Ani by nevěřil, že je ještě schopný plakat. Tyhle slzy ale potlačil. Zatnul zuby a v duchu prosil o to, aby jeho pocity zůstaly ještě chvilku zamčené.

„Bille…“ zaskřehotal Tom. Nejistě postával u vchodu do místnosti.

„Ano?“ šeptl černovlásek.
„Bille, tolik mě to mrzí… Mrzí mě ten včerejšek. Nechtěl jsem ti ublížit. Promiň,“ vyhrkl Tom a vrhnul se Billovi k nohám. Mladší z bratrů překvapeně zamrkal. Neodolal, konečky prstů pohladil Tomovy dredy a čím dál tím méně úspěšně odolával touze přitisknout si hlavu svého dvojčete do klína. „Omlouvám se… Nezlob se…“ drmolil dál dredáč.
Bill jihnul. Jeho srdce měklo. „Tome…“ zašeptal potichu. Zvednul bratrovu hlavu, aby mu viděl do očí. „Co se stalo? Proč jsi byl takovej?“
„Já nevím! Nevím… Zkrátka jsem… Udělal jsem chybu. Vím to, vím, že jsem ji udělal.“
Bill se usmál. Udělal chybu! Bylo to jenom nějaké zatmění! Má mě rád, pořád mě má rád. Všechno bude zase v pořádku. Dostanu se přes to. Společně se z toho dostaneme. Může to být jako dřív, nic není ztracené, pomyslel si s nadějí. Jenže pak Tom pokračoval. „Neměl jsem to říkat takhle. Takhle to na tebe vychrlit.“

Černovlásek ztuhnul. TAKHLE? Odtáhl se od bratra, odsunul židli a vstal. „Takhle vychrlit? Takže… ty se neomlouváš za to, cos řekl… Ale za to, jak jsi to řekl?“

„No…“ zaváhal Tom a taky se postavil.
„Co?“
„Já nevím, Bille… Nevím, co si o tom všem myslet… Nevím, proč se to stalo. Ale zkrátka to tak… je. Neměl jsem ti to říkat tímhle způsobem, měli jsme si o tom promluvit… Ale… je to tu… Ale já… na druhou stranu… Nechci být bez tebe, jen… Já nevím…“ mumlal Tom se sklopenou hlavou.
„Podívej se na mě, Tome,“ řekl Bill. Do jeho údů se vkrádal chlad. A jeho duše se opět pomalu zatvrzovala. Počkal, až k němu jeho starší dvojče zvedne oči. „Odpověz mi teď upřímně, bez vytáček. Pochybuješ o našem vztahu?“
Tom vydechl. „Ano,“ zaskřehotal.

Bill zamrkal. Věděl, že ho to bude později bolet, ale jeho pocity byly k němu zatím milosrdné a téměř se neozývaly. Nicméně musel jednat rychle, jelikož netušil, kdy ho sebeovládání opustí. „V tom případě… To ukončíme.“

Tom zalapal po dechu. „Myslíš to… vážně?“
„Nemůžu být s někým, kdo mě nemiluje tak jako já jeho.“
„Ty mě… Miluješ?“
„Měj se…“ zašeptal Bill a otočil se k bratrovi zády. Na jeho víčka už zase klepaly slzy. Jedna se protlačila ven a stekla mu po tváři. Nenápadně ji setřel a rozešel se pryč.
„Kam jdeš, Bille?“ vyhrkl Tom.
„Musím si něco zařídit. Musím pryč. Od všeho.“

***

Zpěvák byl nervózní, ale zároveň odhodlaný. Věděl, že to, co chce, bude velký problém. Ale byl připravený bojovat. Odkašlal si a zaklepal na dveře Davidovy kanceláře.

„Ahoj, Davide,“ pozdravil manažera poté, co byl vyzván, aby vstoupil.
„Ahoj,“ zamrkal překvapeně David. „Dneska máte volno.“
„Já vím. Přišel jsem za tebou, protože… s tebou potřebuju mluvit.“
„O čem?“
„No,“ odkašlal si zpěvák. „Chci tě o něco požádat. A prosím, až to vyslovím… Slib mi, že nebudeš hnusnej.“
„Ježíš… Copak po mně chceš?“ zamračil se manažer. V jeho tváři se zračila neblahá předtucha.
„Rád bych si dal… Pauzu.“
„Pauzu?“ zopakoval David a vykulil oči. „Jak to myslíš – pauzu?“
„No… od kapely,“ dovysvětlil nejistě Bill.
David v tu ránu vyskočil ze židle. „Co prosím?“ zaburácel.
„Chci si dá pauzu od Tokio Hotel,“ zopakoval znovu černovlásek a trochu nakrčil obočí.
„Ty si ze mě děláš prdel?“
„A už jsi hnusnej,“ opáčil Bill.
„Což je opravdu zvláštní,“ odfrknul manažer. „Když přijdeš s takovýmhle blábolem, jakou jinou otázku bys ode mě čekal?“

„To není blábol.“

„Tak není? Aha! A můžeš mi vysvětlit, co tě k tomuhle požadavku přimělo?“
„Prostě…“ vydechl Bill. „Mám všeho dost. Showbyznysu, přetvářky… Dokonce i z hudby je mi zle… Nevím, kdo jsem, co chci, co nechci… Chci si tohle všechno promyslet. Chci trochu… svobody… Svobodný volby…“ vysvětlil. David na něj zíral, jako kdyby spadl z višně.
„Když ti bylo patnáct, přišel jsi za mnou s tím, že se chceš živit hudbou. Chtěl jsi slávu, fanoušky, chtěl jsi stát na pódiu a zpívat. A teď, když to máš, mi řekneš, že už to vlastně nechceš?“
„Ne, tak to není,“ namítl zpěvák. „Nebo možná je… Nevím, nevím, vážně nevím. A právě kvůli tomuhle chci pauzu. Abych zjistil, jak je to se mnou doopravdy. Protože to, co jsem dělal posledních několik let… Tam tý pravdy moc nebylo.“
„Jak patetické,“ odfrknul znovu David.

Bill začal pochybovat o tom, jestli má tenhle člověk v těle vůbec srdce, nebo jestli to náhodou není jenom robot v lidském převlečení. Začal pochybovat o tom, jestli je ho manažer vůbec schopný pochopit. Pak najednou Davidovy rysy trochu změkly.

„Svět na tebe nepočká, Bille. Fanoušci nebudou čekat s otevřenou náručí na to, až se rozmyslíš, co se životem.“
„Chci to risknout,“ stál si za svým Bill. „Nechci z kapely nadobro odejít… Jen… potřebuju pauzu. Vážně ji potřebuju.“
David si povzdychl. „Představuješ si to strašně jednoduše, Bille. Tohle není jako dát výpověď v nějaký továrně. Na tobě v podstatě doslova závisí budoucnost spousty dalších lidí. To si má celej tým prostě sednout na zadek z toho, že má pan Kaulitz krizi identity?“
„Už jsi zase hnusnej,“ upozornil ho zpěvák.
„Sorry,“ ušklíbl se manažer. „Jenom říkám, jak to je, Bille. Tohle je byznys…“

„Hele, víš, co?“ pohlédl na něj ledově Bill, který už začínal být z celé diskuze unavený. „Mezi námi je nějaká smlouva…“

„Přesně tak,“ přerušil ho David. „A svým odchodem bys ji porušil.“
„Fajn,“ trhl rameny Bill. „Z toho plynou finanční sankce. Pochybuju, že bych neměl na jejich zaplacení. Tak to prostě zacvakám a ty mě necháš bejt, dobře?“
„Ale prosím tě… Ty bys dokázal žít bez kapely? Bez slávy?“
„Nevím… Ale můžu to zkusit,“ prohlásil odhodlaně černovlásek.
„Tak dost, jo?“ utnul konverzaci manažer. Bill v jeho očích zahlédl náznak strachu. Došlo mu, že nejen Tokio Hotel bez něj… ale i on bez Tokio Hotel by byl v háji. Jsou jeho hlavní atrakcí a zlatým dolem. „Ehm… Hele, já si to promyslím. Dej mi chvilku, jo? Uvidíme, co se dá dělat…“ Najednou byl David skoro příjemný a Bill si vybavil doby, kdy nebyl David jenom blbcem, co mu řídil život… A pocítil závan nostalgie.
„Díky, Davide,“ pousmál se. Na moment zauvažoval nad tím, že by manažera třeba poplácal po zádech, ale pak mu ta představa přišla směšná. Ještě jednou se usmál, otočil se a zamířil ven z kanceláře.

***

Tom seděl v jednom zapadlém baru blízko domova. Hrál si se skleničkou, v níž měl nalitého už třetího panáka ginu a nevěděl, co se sebou. Jako by v jeho těle žily dvě odlišné části. V okamžiku, kdy vypustil z úst ta hrozná slova o svém vztahu s Billem, toho jedna část litovala. Věděl, že Billovi ublížil. Tahle Tomova část se rozpadla na tisíc malých kousíčků při bratrově oznámení, že chce od všeho pryč. To totiž znamenalo hlavně pryč od NĚJ, od Toma – a ta rozpadlá Tomova část se toho tolik bála… A téhle Tomově části se taky chtělo křičet při Billově vyznání lásky… Jediném, které kdy od bratra dredáč slyšel. A tahle část umírala při představě, že Bill kamkoliv odejde, což měl zřejmě v plánu, ačkoliv se Tom chytal stébla naděje, že jít pryč znamenalo spíš jít se projít… Anebo že to byla uspěchaná slova, jež nenabudou platnosti…

Jenže pak tu byla ta druhá polovina. Ta, která pochybovala. A přesně jak Bill řekl. Pokud má Tom pochybnosti o jejich vztahu…

V kalhotách mu zavibroval mobil. Zalovil v kapse, vytáhl ho a podíval se na displej. Nakrčil obočí.
„Davide?“ ozval se do telefonu.
„Tvůj bratr naprosto zešílel,“ spustil manažer bez pozdravu. „Nakráčel ke mně do kanceláře a oznámil mi, že by si rád dal pauzu. Jako kdyby si chtěl dát pauzu na oběd nebo co. Máš mi k tomu co říct?“ V Tomovi hrklo. Bill chce opravdu pryč. Bill BUDE opravdu pryč.
„Nemám ti k tomu co říct. Sám jsem o tom nevěděl,“ přiznal Davidovi.
„Ale, copak? Že by konec dvojčecího souznění? Někam se snad poděla ta vaše znovunalezená dvojčecí láska?“ Kdybys jen věděl, o čem mluvíš, blbče, pomyslel si hořce kytarista.
„Prostě o tom nic nevím,“ odsekl do mluvítka.
„Aha… No, a co takhle ho přemluvit, aby se vzpamatoval, Tome? Tohle přece nejde.“
„Nemůžu ho přemlouvat, Davide. Co takhle respektovat jeho rozhodnutí? Pro jednou?“

„Vy asi žijete v pohádce, ne?“ vybuchnul manažer. Tom si musel odtáhnout mobil od ucha, aby mu neprasknul bubínek. „Jak si to, proboha, představujete?“ pokračoval David už klidněji. „Že já prostě lusknu prsty a zastavím čas? Máme termíny, povinnosti, smlouvy.“

„Ale vždyť nejedeme šňůru. Pracujeme teprve na desce,“ namítl Tom. Pak se zarazil a sám nad sebou zakroutil hlavou. Přemlouvám Davida, aby Billovi zařídil pauzu? Aby odjel pryč? Asi jsem padlej na hlavu.
„Jistě. Jenže už teď jsou domluvený první věci týkající se novýho alba. Navíc tvůj ctěný bratr mi jaksi vůbec neoznámil, jak dlouho hodlá bejt mimo provoz.“
„Davide, vydechl Tom. „Já ti nepomůžu. Myslím, že jsem poslední, koho by teď Bill poslouchal. Promiň, ale… bejt tebou, tak mu nějaký to volno zařídím.“
„No, tak ti tedy děkuji za radu,“ prsknul sarkasticky David a zavěsil.
Tom zavřel oči a pak si objednal další rundu.

***

Když Tom dorazil domů z baru, byla už tma. Jen málokdy si skutečně přál se opít. Dneska tomu tak bylo a jako na potvoru se mu to absolutně nepovedlo. Jeho hlava těžkla pod náporem myšlenek. Chtěl Billa zastavit. Nechtěl ho ztratit. Jenže… Udělá to. Nechá ho jít. Věděl to.

Kytarista zrovna procházel obývacím pokojem, když za sebou zaslechl pohyb. Otočil se a spatřil svého bratra s dvěma kufry.

„Takže ty skutečně odcházíš?“ zajíkl se. Byl si jistý, že ho nechá jít. Ale tváří v tvář tomu odchodu se cítil mnohem hůř než doposud. „David ti to nakonec dovolil?“

„Ty jsi mluvil s Davidem?“
„Volal mi,“ odpověděl Tom.
„Aha,“ kývl Bill. Zdál se klidný, což Toma uklidňovalo a zároveň děsilo. Za tu svou rozpolcenost si chtěl jednu vrazit. Už to bylo k nesnesení. „No, asi před dvěma hodinami mi zavolal a dal mi volno.“
„Na jak dlouho?“
„O tom jsme nemluvili… David si asi představuje pár týdnů, ale já… Nevím, nemám představu o tom, jak dlouhý volno potřebuju.“
„Je to kvůli mně?“ zeptal se Tom. „Kvůli mně odcházíš?“
„Kvůli všemu. Mám už dost… všeho,“ řekl mladší z bratrů.
„A kam jdeš?“
„Letím do USA,“ oznámil Bill. Tom vyvalil oči. Tohle předčilo jeho nejhorší obavy.
„Do USA? Jak jsi to dokázal tak rychle zařídit?“ Proboha, na co se ho to ptám??? Proč ho místo toho neprosím o to, aby zůstal?
Bill se pousmál. „Zvedl jsem telefon,“ pokrčil rameny. „Jsem pořád ještě Bill Kaulitz, ne? Měj se, Tome.“
„Počkej, proboha,“ vykřikl dredáč.

Bill se zarazil v půli pohybu. „Co?“

„Ty… nemůže to takhle přece skončit… Nemůžeš jen tak odejít a ani mi neříct, na jak dlouho nebo kde přesně budeš,“ šeptl Tom.
„Ty jsi to skončil, Tome.“
„Ne… Neskončil, já jen… Panebože, nevím, co chci, nevím, co dělat. Ale nechci, abys odešel, nechci…“ drmolil dredáč.
„Ale máš pochybnosti. A já… už taky. Najednou nevím, jestli jsem svoje city vložil do rukou správnýho člověka. A tak… dávám nám pauzu. Stejně jako svojí kariéře… A sobě samýmu.“
„Kdy tě zase uvidím?“
„Až nastane správnej čas… Oba budeme vědět, jak to všechno vlastně je. Už musím jít. Zavolal jsem si taxík.“ Bill se otočil a odešel.
Tentokrát nechal mladší bratr uprostřed místnosti opuštěně stát toho staršího.

autor: Allka

betaread: J. :o)

9 thoughts on “Něco cítit 17.

  1. Vďaka za varovanie, že aj dnes bude Tom totálny debil 😀 A aj keď ma mrzí, že to v tejto chvíli vypadá takto – teda, že Bill odchádza a potrebuje pauzu, tak to plne chápem a Billovi aj schvaľujem. Tom si to zaslúži – aspoň bude mať možnosť poriadne sa nad všetkým zamyslieť (teda dúfam, že to urobí :D) a uvedomiť si, čo vlastne chce.

    A k tomu, že si doteraz nemala negatívne komentáre – nedá mi, aby som sa k tomu nevyjadrila 😀 a  sama za seba poviem, že hodnotím poviedky podľa viacerých bodov. A pokiaľ väčšinu spĺňa, tak tie ostatné sa dajú prehliadnuť a nezameriavam sa na ne. To je väčšinou pri čitateľskom hľadisku a z tejto stránky tvoja poviedky spĺňa moje požiadavky 🙂 Kebyže to mám hodnotiť z iného hľadiska, tak by sa nejaké veci určite našli (o čom by vedela hovoriť kamoška, ktorej robím betu – v takom prípade dokážem vytknúť aj najmenšiu blbosť, ktorá mi tam nepasuje :D).
    Ale keď tak veľmi niečo chceš, tak upozorňujem, že dnes si zabudla na autora a názov piesne na začiatku – či  je to anonymný umelec? 🙂
    Ďakujem za kapitolku.

  2. Tomaneeee! Ty pako jedno! To jako necháš Billa vážně odjet? Doopravdy? :-O

    Tenhle díl byl pro mě tááák těžký! Myslím, že už všichni tady víme, jak špatně nesu, když se kluci ignorují a nevědomky si ubližují. Je mi to strašně líto a mám chuť si oba vzít, pořádně jim promluvit do duše a zamknout je do jednoho pokoje a nepustit je do tehdy, než si to vyřeší a usmíří se! Jenže když se nad tím zamyslím, pak zjistím, že naprosto chápu oba dva. Tom je sice blb, ale ne že bych nechápala, že má pochybnosti. Nemám tušení, jak divně se musí cítit, že udržuje vztah se svým dvojčetem! Já si nedovedu představit, že bych se svým bratrem měla něco mít! Fuj! 😀 Takže plně Toma chápu, že i přesto, jak Billa miluje, nějaké ty pochybnosti má a prostě neví, co si s tím počít. A Billovo rozhodnutí odjet pryč a dát si od všeho pauzu, taky chápu. On má ve svých citech jasno, přesně ví co chce – a to je Tom. A pak, když za ním Tom dojde, že vlastně on neví, co che, tak to člověka zamrzí. Rozhodně Billovi tuhle pauzu schvaluju, ale to, že chápu oba dva, nemění nic na tom, že mě oba dva štvou! 😀

    Budu prostě doufat, že Tom na poslední chvíli zmobilizuje své síly a ještě než Bill doopravdy odjede, tak jej zastaví, zatáhne domů a ulíbá jej! prosím, prosím, prosííííím! O:)

    Moc děkuji za další díl a těším se na další! 🙂

  3. Taky jsem dneska marně hledala autora písně, protože mě ten úryvek opravdu hodně zaujal 🙂

    Jinak já jen zírám…přece ho Tom opravdu nenechá odjet? Billovi se vůbec nedivím, že si chce dát od všeho pauzu. Ta věc s Tomem už byla zřejmě jen ta poslední kapka. Já se jim ani ve skutečnosti nedivila, že zdrhli do LA, po tom všem, co jsem si přečetla o jejich životě v Německu.
    Doufám, že Tomovi dojde, že by taky mohl přijít o to nejdůležitější… Myslím, že by mohl hodit řeč s géčkama 🙂

  4. Sadisticky dúfam, že Tom bude trpieť:( len mi je ľúto, že bude trpieť aj Bill. Keďže som v úvode bola upozornená, že Tom je blb, tak už ani nebudem komentovať ako ma štve…
    David má môj obdiv, že Billa pustil. Strašne moc dúfam, že Tom sa konečne spamätá a zabojuje…
    Tá úvodná báseň je úžasná. A krásne sa k tejto kapitole hodí. Ďakujem a netrpezlivo čakám na pokračovanie.

  5. Tak to jsem nečekala že jej Tom nechá odejit možná je to tak lepši Bill by se jen vedle Toma trápil.

  6. Tom je vážně strašnej debil.. 😀 Jeho vztah s Billem byl krásnej, neměli větší problémy a on to takhle zničehonic podělá.. Doufám, že mu co nejdřív secvakne, že udělal chybu a přiletí do USA Billa odprosit.. 🙂 Těším se na další díl.. 🙂

  7. Díky za to varování, aspoň jsem se připravila a nenadávala na celej byt.
    Bože, to je debil 😀 Ale snad se teď vzpamatuje. Možná prostě jen potřeboval studenou sprchu v podobě odloučení. Mrzí mě jen, že to nejvíc stejně odnese Bill.
    A taky mě hrozně štve David. On je JEJICH manažer, JEJICH zaměstnanec, ale chová se jako jejich otrokář. Nechápu, co si o sobě myslí >:(
    Moc díky za díl. Jsem napjatá, co se bude dít dál 🙂

  8. Tak ja uz si myslela, ze Tom dostal rozum ( i kdyz pak by tvoje varovani nedavalo smysl) a ono nic 🙁 nemel jsem.to rict takhle? Tome! Tak ti neco podelas a pak to jeste rozhrabes? :O Bill trpi a ty prohlasis takovou kravovinu! Jasne. Bill i Tom jsou mladi, nevi co chteji a kdo jsou a jejich vztah nicemu k dobru nepridava. Jedine tomu, ze laska hory prenasi a rozum odnasi, ale co z toho kdyz jde o twincest. No to musi byt k zblazneni. A co z toho kdyz jeden z bratru je blaznivy a dalsi chce pauzu? :O No to je vlastne taky pochopitelne. Pauza nikomu nikdy neuskodila, jen z vlastnich zkusenosti vim, ze pauza = rozchod. Teda ve vztahu. Ale Bill si potrebuje odpocinout, nacerpat energii, usporadat myslenky a najit sam sebe. Navic kdyz je TH zalozeny na lzi, to taky nicemu neprida. A ten David je debil! Mel by se o Billa a o ostatni clemy stejne tak starat lip! Je bere jako samozdrejmost,jako svoje otroky nebo co, cesta k penezum, nic vic! Hajzlik! Doufam, ze David je ve skutecnosti milej chlapik! 🙁 Tak ti Bille preju hodne stesti do budoucna, najdi sam sebe a uvedom si, ze Tom, i kdyz je idiot, je ten ke kteremu patris a ze USA je blbe misto k ziti 😀 Nemecko je lepsi 🙂 Az po 20 se stehujte do L.A.! ! 😀
    A Tomi, ty si taky vyvetrej hlavu, at nemluvis hlouposti! 😀 Tak doufam, ze brzo date vse do poradku kluci! ♥
    Moc dekuju za dil, Alli! :3

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics