„Wille… no tak.“ Will se na něj podíval uslzenýma očima a než se Tom nadál, visel mu na krku a štkal mu do trička. Tom se spokojeně usmál a přivinul si Willa k sobě ještě pevněji. Až měl strach, že mu tím objetím ublíží, ale potřeboval ho mít co nejblíž.
Tom měl pocit, že vybuchne štěstím. Will před ním plakal, ale on se i tak cítil šťastný. Will ho miloval. Tom se zasmál a než se mladý merfolk nadál, jemně ho políbil. Tom zavřel oči a jemně vzal merfolkovu hlavu do svých dlaní. Will šokem přestal plakat a chvíli nevěděl, co má dělat. Ale to, co Tom dělal, se mu líbilo, a tak se mu poddal. Osmělil se a zkusil pohnout rty. Chtěl Toma napodobit, protože jeho rty mu přinášely motýlky do celého těla a on chtěl, aby se Tom taky cítil tak hezky. A Tom… byl v sedmém nebi. Nikdy nebyl tak šťastný, jako když mu Will začal opětovat jeho polibky. Byly sice trochu nemotorné a nesmělé, ale o to krásnější.
Will se spokojeně usmál a stulil se k Tomovi do klína. Opřel si hlavu o jeho rameno. Hvězdy už vyšly na oblohu a z vrcholku stromu byl nádherný výhled na měsíc, který měl za pár dní vyjít ve své plné kráse. Tom si užíval chvíli láskyplného ticha. Mohl beze strachu líbat Willa do vlasů, tisknout si ho k sobě… ale nejkrásnější byl pocit, že už na svoji lásku není sám. Will ho miluje…
Tom ani nevěděl, jak dlouho spolu byli a sledovali, jak se na obloze objevují první hvězdy. Ležel na zádech a Will měl hlavu položenou na jeho hrudi. Poslouchal Tomův tlukot srdce. Uklidňovalo ho to. Pak ho ale něco napadlo.
„Hmm?“ Zahučel Tom a trochu se natočil, aby na černovláska viděl.
*o týden později*
Tom osekával trámy na svůj příbytek a Will pletl provazy. Rai s Kaiem byli na lovu. Pomalu se blížil čas, kdy prostřední z bratrů odejde na několik týdnů za svojí rodinou. Vážně se na ně těšil, ale tu radost mu kazil strach z toho, jak to tady bude Rai zvládat. Sice se snažil smířit s faktem, že jeho malý bráška už má ve svém životě dalšího důležitého člověka, ale stále, kdykoli měl příležitost, si na Toma vyléval vztek. Nepříjemné pohledy, sarkastické narážky… v podstatě nic velkého, ale musel. Tom si na jeho nevraživost zvykl, ovšem nemohl říct, že by ho to nemrzelo.
Kai dokončil nastražování pasti na ryby a vrátil se k bratrovi do úkrytu mezi korály. Už delší dobu se chtěl Raie na něco zeptat a došel k závěru, že teď je ta práva chvíle.
Kai svá slova myslel upřímně, ale popravdě se taky bál nechat tady Raie a hrdličky samotné. Nicméně byla pravda, že chtěl, aby si nejstarší z bratrů založil rodinu. Potřeboval vědět, že ho někdo potřebuje. Raiův největší strach byl být nepotřebný. A Kai nechtěl, aby se tento strach uskutečnil. Ne že by už o bratra nestál, jen už v jejich životě byl někdo další, o koho se mohou opřít. Zvláště Will. Kai už nic neříkal. Věděl, že dříve či později bude muset Rai připustit, že má pravdu.
Až do konce lovu už bratři neprohodili ani slovo. Rai přemýšlel. Věděl, že ten den, kdy ho malý Willy už nebude potřebovat, přijde, ale odmítal přijmout fakt, že se tak děje kvůli člověku! Kdykoli pomyslel na lidskou rasu, vybavilo se mu, co udělali jeho matce a Willymu. V tu chvíli ho popadl nevýslovný vztek a touha to všem lidem vrátit. Ale… I on musel uznat, že je na Tomovi něco zvláštního. Jejich společné začátky nebyly zrovna v přátelském duchu a prakticky pořád mu šlo o život, ale on i tak zůstal a našel si cestu do Willova srdce. Byl zvláštní a Rai, ať chtěl nebo ne, musel uznat, že ho Tom jistým způsobem zaujal. Ale už o tom nechtěl dál přemýšlet.
Večer seděli všichni čtyři u ohně a opékali dnešní úlovek. Will byl po dnešní práci, kdy pomáhal Tomovi zatloukat do země první větší kůly a umotal snad kilometr silného lana, řádně unavený. Choulil se Tomovi v klíně a spokojeně oddechoval. Nespal, ale oči měl zavřené. Cítil se tak spokojeně, jako ještě nikdy. V objetí svých bratrů se sice taky cítil příjemně, ale u Toma… Bylo to něco úplně nového a úplně jiného. Lidská láska je nádherná, pomyslel si a s tichým zachichotáním zavrtal nos do kůže na Tomově krku. Tom se na něj koutkem oka podíval a jemně se usmál. Vždy, když měl Will tulivou náladu a tiskl se k němu, jako by na tom závisel jeho život, měl pocit, že mu štěstím roztaje srdce. Chtěl Willa zasypat polibky, nechat si jeho vlasy protékat mezi prsty… Ale takový projev důvěrnosti si musel nechat až na chvíle, kdy budou sami. Jednak měl strach z Raiovy reakce a popravdě ani Kai nemusel vidět, jak spolu cukrují. Snášel to sice lépe než nejstarší merfolk, ale vidět to taky nemusel.
„Willy, večeře je hotová.“ zašeptal Tom. Will otevřel oči a podíval se k ohni. Kai sundal ryby z klacků, na kterých je pekli, a dal je na tácky z očištěné kůry. Ticho kolem ohně bylo chvílemi opravdu tíživé. Nikdo nevěděl, co říct. Po nějaké chvíli už to Kai nemohl vydržet.
„Tak, Tome. Jak pokračuje stavba příbytku?“
autor: Wind
Chudáčik Will, ako sám nechápal svoje správanie 🙂 Ale Tom mu to krásne vysvetlil a som neskutočne šťastná, že sú tí dvaja konečne spolu a šťastní 🙂
Len ešte dúfam, že sa s tým nakoniec zmieri aj Rai a som zvedavá, čo bude s tou zimou.
A s výškou nezávidím. Viem, čo to je nemať na nič čas 😀
Ďakujem za časť.
Bolo strašne zlaté aký bol Bill bezradný a netušil čo sa s ním deje:)
Je krásne, že ich Rai a Kai nechávajú spolu. A keby ich tam nechali samých úplne, tak by to bolo ešte krajšie… možno, ale mala by som o nich strach. Predsa len Tom je len človek, nemá toľko možností ochrániť Billa ako morfolkovia.
Ale Raiovi by som nejakú lásku priala, aspoň by nezostal osamelý a viac by Billa s Tomom chápal.
Je to krásna kapitola:)
Držím v škole palce a trpezlivo sa teším na ďalšiu kapitolu:)
Raiova budoucnost už je zpečetěna… 😀 dneska se mi zdálo, že mě Rai učil fyziku, ze které jsem ráno psala a včera jsem se to drtila 😀 a napadlo mě (podle mě) hezký pokračování pro nejstaršího bratra. Nechte se překvapit 😉
a co se týče našich dvou hrdliček, trochu jsem to popohnala a teď už jsem u části, na kterou jste jistě všichni byli zvědaví. Nebo já nevím jak vy, ale mě rozhodně zajímalo, jak dopadne jejich společné TO. Jen nevím, jestli mám tuto část jejich příběhu trochu rozepsat i do detailů, nebo jestli nebude vadit, když drobet skočím dál v čase bez popisu 😀 ještě jsem nic takového v žádné povídce nepsala a nejsem si úplně jistá, že mi to půjde 😀
Tak jsem napsala krásný dlouhý komentář, a než jsem ho poslala, tak se mi smazal…zatracený mobil! Tak znovu…
To Billovo vyznání, i když vlastně nevěděl z čeho se vyznává, bylo nádherné. A Tom mu to tak krásně vysvětlil 🙂
Trošku mě zamrzelo, že jsi potom přeskočila celý ten první týden jejich bližšího poznávání a povídání… Ale na jejich TO se rozhodně těším. Ale vím, že se to píše špatně, taky s tím mám problémy. Takže úplné detaily tam být nemusí, ale rozhodně to úplně nepřeskakuj! 😀
A já pořád doufám, že se Tom nakonec bude moct vrátit mezi lidi a Willa vezme sebou…
Doufám že jej nechaj o samotě a půjdou oba pryč.
[4]: právě jsi mi vnukla zajímavou idei, která se dá plynule navázat na to, co už mám v plánu a trochu se tím protáhne děj. Děkuji 😀
[6]: To jsem ráda 😀
[3]:určite to TO príliš nepreskakuj, ja si to rada prečítam, aj keď chápem, že napísať to tak aby sa tie veci krásne čítali musí byť poriadne ťažké. Ale mám rada ich spoločné chvíle a čím je ich viac, tým lepšie.
Nový díl povídky mě strašně moc potěšil! Tahle povídka se mi strašně moc líbí a vždycky tu vyhlížím nový díl a je to pár dní zpět, co jsem si říkala, že už by to chtělo i nový díl a ono ejhle! 🙂 Rozhodně ale chápu, že díky škole není čas, znám to z vlasní zkušenosti. Poslední dobou jsem ráda, že stíhám číst vůbec povídky, takže si určitě na další díly počkám a rozhodně přeji hodně štěstí při studiu! 🙂
Přišlo mi strašně miloučké, když Will plaka, že neví, co se s ním děje. Ne, že bych byla ráda, že se Will trápí, ale ta chvíle mi přišla hrozně krásná. Jak byl Will zmatený a prostě nevěděl, proč má tyhle pocity, které nikdy neměl. Jsem tak ráda, že Will může zažít krásnou lásku lidí, která mu rozhodně padne víc, než láska merfolků. Jsem ohromně šťastná, že jsou ti dva spolu. Při chvílich, kdy se Will tulí k Tomovi, není a vrcholu blaha pouze Tom, ale i já! 🙂 😀 Rozhodně se těším na více chvilem mezi nimi, protože něco takového já rozhodně můžu! 🙂
A moooc doufám, že Rai se nakonec vydá se svým bratrem. Rozhodně by chtělo, aby měl někde rodinu a přestal tak moc hlídat Willa a kontrolovat Toma. Chápu, že má strach, není divu po tom, co se stalo v minulosti, ale musí si uvědomit, že tímhle vším musí svou péčí Willa akorát tak dusit.
Děkuji za díl a už teď se nemůžu dočkat dalšího! ♥